ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Boudové Zvěřinové a soudkyň JUDr. Danuše Kudrnové a Mgr. Kateřiny Frankové ve věci nezletilého: [osobní údaje nezletilého] bytem [adresa] zastoupený opatrovníkem [územní celek] sídlem [adresa] syna rodičů: [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] [příjmení] [jméno], narozený dne [datum] bytem [adresa], [anonymizována tři slova], [příjmení] [jméno] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o nahrazení souhlasu za otce k podání žádosti o změnu příjmení, o odvolání matky proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 16. března 2021, číslo jednací 12 Nc 47/2018-295, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud Praha - západ jako soud prvního stupně shora označeným rozsudkem upravil styk otce s nezletilým [jméno] každý lichý kalendářní týden v sobotu od 13:00 hodin do 16:00 hodin s tím, že otec nezletilého převezme a po ukončení styku předá zpět matce před Obecním úřadem [obecní úřad] a že matka je povinna nezletilého na styk řádně připravit (výrok I.), zamítl návrh matky na nahrazení souhlasu otce a udělení zmocnění k podání žádosti o změnu příjmení nezletilého [jméno] [jméno] na příjmení„ [anonymizováno]“ (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Rozsudek soud prvního stupně ve vztahu k zamítnutí návrhu matky na nahrazení souhlasu otce k podání žádosti o změnu příjmení nezletilého [jméno] odůvodnil tím, že na příjmení nezletilého se rodiče dohodli v době jeho narození, otec projevuje o syna trvalý zájem, mezi otcem a nezletilým je dobrý vztah a pouze přání samotného nezletilého vzhledem k jeho věku nemůže být samo o sobě důvodem ke změně příjmení. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to výslovně jen proti výroku II., podala v zákonné lhůtě odvolání matka. Namítla, že nezletilý by si přál jmenovat se jako zbytek rodiny, cítil by se tak komfortněji. Také ona by si přála, aby se obě děti jmenovaly stejně jako ona a nebylo nutné vysvětlovat odlišné příjmení okolí. Matka má s otcem ještě jednoho syna, a to [jméno] [příjmení], narozeného 16. 6. 2015. Z provedeného dokazování vyplývá, že mezi otcem a nezletilým [jméno] není vyvinut citový vztah, otec o nezletilého nejeví dlouhodobě zájem, sám mu ani nezavolá. [jméno] se otce na jednu stranu bojí, na druhou by ocenil, kdyby se choval úplně jinak, komunikoval s ním a nevyjadřoval se hrubě o matce. Nezletilý [jméno] je chováním otce traumatizován a s důsledky se dlouhodobě potýká. Otec neplní vyživovací povinnost, byť v řízení vyšlo najevo, že má dostatek financí. Změna příjmení je v nejlepším zájmu nezletilého. Soud prvního stupně rozhodl v rozporu s přáním [jméno], přitom není jasné, jaké skutkové důvody jej k tomuto rozhodnutí vedly, když v řízení vyšly najevo opačné skutečnosti, než soud ve svém rozhodnutí uvedl. Matka navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil a návrhu matky na nahrazení souhlasu otce a udělení zmocnění k podání žádosti o změnu příjmení nezletilého vyhověl. 4. Otec navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Uvedl, že má dlouhodobý zájem o syna, avšak aktuálně je situace komplikovaná jednak jeho vlastním zdravotním stavem a dále pandemií. 5. Rovněž opatrovník navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Uvedl, že změna příjmení představuje výrazný zásah a změnu v životě nezletilého. Ten zatím není ve věku, kdy by dokázal plně posoudit důsledky takto razantní změny. Vnímá převážně emocionální důvody. 6. Výrok I. o úpravě styku otce s nezletilým nebyl odvoláním dotčen, tento výrok nabyl samostatně právní moci a není předmětem přezkumu odvolacím soudem. 7. Vzhledem k tomu, že otec je státním příslušníkem Velké Británie, jedná se o řízení s tzv. mezinárodním prvkem. Bylo proto nutné se nejprve zabývat tím, zda je dána pravomoc soudů České republiky a použitím příslušného právního řádu. Mezinárodní příslušnost ve věcech rodičovské odpovědnosti je upravena v čl. 8 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (dále jen Nařízení), a to tak, že příslušnými jsou soudy členského státu, na jehož území má dítě v době podání žaloby obvyklé bydliště. Nařízení se však dle čl. 1 odst. 3 písm. c) nevztahuje na příjmení a jména dítěte. Je proto nutné aplikovat zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen ZMPS). Z ustanovení § 56 odst. 1 vyplývá příslušnost českých soudů, když místem obvyklého bydliště nezletilého [jméno] je Česká republika. Rozhodným právem je právo české podle § 57 odst. 2 ZMPS ve spojení s čl. 15 odst. 1 Haagské úmluvy o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí ze dne 19. 10. 1996. I když soud prvního stupně se v napadeném rozsudku touto otázkou nezabýval, je zřejmé, že otázku pravomoci soudu a použití příslušného právního řádu vyhodnotil správně, když ve věci rozhodl a aplikoval český právní řád. 8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.) v řízení postupoval podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z. ř. s.), který upravuje mimo jiné řízení ve věcech péče soudu o nezletilé a ve vztahu k občanskému soudnímu řádu obsahuje speciální právní úpravu. Nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád (§ 1 odst. 3 z. ř. s.), a nevyplývá-li z povahy jednotlivých ustanovení něco jiného, použijí se ustanovení tohoto zákona vedle občanského soudního řádu (§ 1 odst. 4 z. ř. s.). 9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně je přípustné, podala je matka jako účastník řízení, učinila tak v zákonné lhůtě (§ 201, § 202 a contr., § 204 odst. 1 věta první o. s. ř.) a odvolání splňuje náležitosti podle § 205 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v mezích odvolání včetně řízení jeho vydání předcházejícího podle § 212 písm. a) a § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je neopodstatněné. 10. Na základě přezkoumání dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad, uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř. či jinou vadou, která by měla nebo mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž je odvolací soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. 11. Podle § 213a odst. 1 a § 120 odst. 2 o. s. ř. doplnil odvolací soud dokazování výslechem nezletilého [jméno]. Zjistil, že [jméno] chodí do 6. třídy, hraje fotbal. [příjmení] bydlí s matkou, bratrem [jméno] a dále s přítelem matky jménem [příjmení] [jméno]. Bydlí s nimi též tři děti matčina přítele, a to syn ve věku 10 let a dvě dcery ve věku 8 a 5 let, jejich příjmení je shodné s příjmením jejich otce. [jméno] je v kontaktu s otcem, ale otec mu moc nevolá. Naposledy s ním strávil asi půl dne před Vánocemi 2021. Šli spolu do obchodu a koupili dárek. Pak mu ještě otec zavolal, a poté už ne. [jméno] otci ještě volal, ale otec to nezvedal, tak už mu teď nevolá. Nezletilý [jméno] dále uvedl, že by chtěl mít příjmení [anonymizováno], tedy stejné jako má máma a bratr [jméno], aby nebyl jako jediný s jiným příjmením, připadá si divný. Změnu příjmení neřešil s kamarády nebo spolužáky, takže neví, co by tomu řekli, jak by reagovali. O změně se také nikde neradil, jen máma se ho ptala, jak se chce jmenovat. Nápad, aby se jmenoval [anonymizováno], byl jeho. S otcem o tom nemluvil. Uvedl, že ho to napadlo asi před dvěma měsíci, možná před měsícem a půl. 12. Soud prvního stupně zjistil správně a dostatečně skutkový stav věci, který ani v řízení před odvolacím soudem nedoznal změn, a pro stručnost lze na závěry soudu prvního stupně o skutkovém stavu odkázat. 13. Podle § 877 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), nedohodnou-li se rodiče v záležitosti, která je pro dítě významná zejména se zřetelem k jeho zájmu, rozhodne soud na návrh rodiče; to platí i tehdy, vyloučil-li jeden rodič z rozhodování o významné záležitosti dítěte druhého rodiče. 14. Podle § 76 odst. 2 zákona č. 301/2000 Sb., zákon o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, musí být k žádosti o povolení změny jména nebo příjmení nezletilého dítěte přiložen písemný souhlas druhého rodiče nebo pravomocné rozhodnutí soudu nahrazující tento souhlas. 15. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že v posuzovaném případě není změna příjmení v zájmu nezletilého [příjmení] Nezletilý má od narození na základě dohody rodičů příjmení [jméno], tedy shodné s otcem a rozdílné od příjmení matky. V současné době je mu již 11 let, chodí do 6. třídy a navštěvuje různé zájmové kroužky. Všichni jeho kamarádi a spolužáci ho až dosud znají pod příjmením [jméno] a nepochybně i ví, že se tak jmenuje po otci. To je také jediné vysvětlení odlišnosti příjmení nezletilého [jméno] od příjmení jeho matky a bratra, tedy nikoli složité, jak namítla matka. Nezletilý je s otcem v kontaktu, byť ne v takovém rozsahu, jak by si přál. Právě jeho zájem o častější kontakt s otcem svědčí o pozitivním vztahu [jméno] k otci. Nezletilý sice vyslovil jak před soudem prvního stupně, tak i před odvolacím soudem přání mít příjmení [anonymizováno], jeho projev však nebyl přesvědčivý. [jméno] svojí výpovědí nevzbuzoval dojem, že by ho odlišné příjmení trápilo, že by v něm vyvolávalo nepříjemné pocity, že by se tím významně zabýval. Naopak změnu příjmení dosud s nikým neřešil, tedy s kamarády či spolužáky, nezabýval se jejich případnou reakcí, pokud by jim oznámil, že se nadále bude jmenovat [anonymizováno]. Neřešil to ani s otcem, nezeptal se otce, zda by se změnou příjmení souhlasil. Dokonce to ze své vůle neřešil ani s matkou. Jak uvedl, byla to matka, kdo se ho ptal, jak by se chtěl jmenovat. Ona zřejmě byla tedy tím, kdo tuto otázku otevřel, nikoli nezletilý [jméno], přestože tvrdil, že nápad to byl jeho. Podle názoru odvolacího soudu tudíž i přes vyslovené přání není změna příjmení pro nezletilého zásadní záležitostí, kterou by chtěl vyřešit. Rozdílnost jeho příjmení a příjmení matky a bratra na něho negativně nepůsobí, nebyly zjištěny žádné problémy, které by s odlišným příjmením nezletilého souvisely. Naopak nezletilý není jediným v rodině, kdo má odlišné příjmení, neboť v domácnosti, v níž žije s matkou a bratrem, žije ještě přítel matky a jeho tři děti, tedy další osoby s odlišným příjmením. Soud prvního stupně tudíž nepochybil, když návrh matky na nahrazení souhlasu za otce k podání žádosti o změnu příjmení [jméno] zamítl. 16. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. 17. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 23 z. ř. s. s tím, že neshledal okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání nákladů řízení některému z účastníků. Rozhodnutí o návrhu matky ve věci změny příjmení záviselo na posouzení nejlepšího zájmu nezletilého. Za tím účelem bylo nutné vyslechnout nezletilého a jeho názor pak hodnotit v souvislosti s dalšími provedenými důkazy. Z tohoto hlediska proto nelze hovořit o úspěchu či neúspěchu toho kterého účastníka, když prvořadým je zájem dítěte. Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Praha 25. ledna 2021 Mgr. Jana Boudová Zvěřinová předsedkyně senátu