č. j. 51 A 5/2022- 52 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Karla Ulíka ve věci žalobců: a) Ing. L. M. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Janem Válkem sídlem Vítkova 247/7, 186 00  Praha 8 b) Ing. P. K., MBA, LL.M. bytem X proti  žalovanému: Městský úřad Příbram sídlem Tyršova 108, 261 01  Příbram I o žalobách na ochranu proti nečinnosti žalovaného, takto: I. Žalovanému se ukládá, aby ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku rozhodl v řízení o dodatečném povolení staveb vedeném pod sp. zn. SZ MeUPB/28513/2017/SÚÚP/Pen. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Jana Válka na náhradě nákladů řízení částku ve výši 10 228 Kč. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci b) ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 000 Kč. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobce a) se žalobou podanou dne 21. 1. 2022 domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného v řízení o dodatečném povolení staveb bytových domů č. p. Xa a Xb a řadových domů č. p. Xc, Xd, Xe, Xf, Xg na pozemcích parc. č. Xh a parc. č. st. Xch, Xi, Xj, Xk, Xl, Xm, Xn a Xo v katastrálním území D. (dále jen „stavby“) vedeném pod sp. zn. SZ MeUPB/28513/2017/SÚÚP/Pen. 2. Žalobce b) se žalobou podanou dne 23. 2. 2022 domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného v témže řízení. 3. Soud shledal, že tyto žaloby spolu skutkově souvisejí, a proto usnesením ze dne 1. 4. 2022, č. j. 51 A 5/2022 - 32, spojil řízení o nich ke společnému projednání. 4. Žalobci v žalobách shodně uvedli, že v průběhu několikaletého řízení o dodatečném povolení staveb bylo vydáno již mnoho správních rozhodnutí, která byla opakovaně zrušena soudy. Naposledy takto Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 7. 2021, č. j. 43 A 88/2018 - 114 (dále jen „zrušující rozsudek“), zrušil rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje (dále jen „krajský úřad“) ze dne 23. 5. 2018, č. j. 074356/2018/KUSK, a rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 7. 2017, č. j. MeUPB 62991/2017, a věc vrátil krajskému úřad k dalšímu řízení. Od doručení zrušujícího rozsudku však žalovaný neučinil v řízení žádné další kroky a o žádosti o dodatečné povolení staveb dosud nerozhodl. Žalobci přitom u krajského úřadu podali žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti žalovaného, na kterou však krajský úřad nijak nereagoval. Žalobci proto shodně navrhli, aby soud uložil žalovanému povinnost v předmětném řízení rozhodnout ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku. 5. Žalobce a) v žalobě rovněž upozornil na to, že se kvůli nečinnosti žalovaného obrátil na Veřejného ochránce práv (dále jen „VOP“), který v této věci již zahájil šetření. V této souvislosti odkázal na sdělení VOP ze dne 3. 11. 2021, č. j. KVOP-46290/2021.  S odkazem na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 69, podotknul, že správní orgány jsou povinny v daném řízení pokračovat bez ohledu na to, zda byla proti zrušujícímu rozsudku podána kasační stížnost.  6. Žalovaný ve vyjádření k žalobám uvedl, že časová prodleva v řízení byla způsobena personálním oslabením úřadu a relativně dlouhou pracovní indispozicí oprávněné úřední osoby. Žalovaný dále konstatoval, že má zájem na vyřešení této „nijak jednoduché kauzy“, a proto již vydal oznámení o pokračování v řízení a na 14. 4. 2022 stanovil termín ústního jednání spojeného s místním šetřením. 7. Žalobce a) v replice k vyjádření žalovaného uvedl, že žalovaný v zásadě potvrdil důvodnost podané žaloby. Dále upozornil na to, že nečinnost žalovaného trvala déle jak půl rok, a proto nelze argumentovat personálním oslabením úřadu či pracovní indispozicí jednotlivých úředníků. 8. Žádná z případných osob zúčastněných na řízení, která by mohla být na svých právech a povinnostech přímo dotčena tvrzenou nečinností žalovaného, se do tohoto soudního řízení ve stanovené lhůtě nepřihlásila [§ 34 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)]. II. Posouzení věci soudem 9. Soud nejprve ověřil, že žaloby byly podány včas, osobami k tomu oprávněnými a splňují všechny formální náležitosti na ně kladené. 10. Soud dále ověřil, zda žalobci bezvýsledně vyčerpali prostředky, který procesní předpis platný pro řízení před správním orgánem stanoví k ochraně proti nečinnosti (§ 79 odst. 1 s. ř. s.). Jediným prostředkem, který žalobci mohli v řízení před správním orgánem využít, je žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti u nadřízeného správního orgánu podle § 80 odst. 3 věty druhé zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). V případě žalovaného je tímto nadřízeným orgánem krajský úřad. 11. Žalobce a) podal ke krajskému úřadu žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti žalovaného dne 1. 10. 2021. Žalobce b) tak učinil dne 15. 12. 2021. Krajský úřad však o těchto žádostech ve lhůtě stanovené zákonem, tedy nejpozději do 30 dnů od jejich podání (§ 71 odst. 3 správního řádu), nerozhodl. Prostředky ochrany proti nečinnosti žalovaného tak oba žalobci před podáním žalob bezvýsledně vyčerpali (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 3. 2017, č. j. 9 Azs 344/2016 - 23, body 23 až 25). Krajský úřad následně ve sdělení ze dne 11. 5. 2022, č. j. 061883/2022/KUSK, uvedl, že žalovaný usnesením ze dne 29. 4. 2022, č. j. MeUPB 45999/20, správní řízení přerušil po dobu 30 dnů za účelem doplnění žádosti o dodatečné povolení staveb, a proto v současné době nelze činit opatření proti nečinnosti. Jelikož krajský úřad na žádosti žalobců o uplatnění opatření proti nečinnosti žalovaného reagoval až po uplynutí 30denní lhůty pro jejich vyřízení, a to dokonce až po několika měsících od podání obou žalob, nemá vydání tohoto sdělení žádný vliv na splnění podmínky bezvýsledného vyčerpání prostředků ochrany proti nečinnosti ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s. 12. Následně soud přistoupil k posouzení věci samé, přičemž vycházel ze skutkového stavu zjištěného ke dni rozhodnutí soudu (§ 81 odst. 1 s. ř. s.). Soud o žalobách rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání. 13. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že zrušující rozsudek nabyl právní moci dne 31. 7. 2021. Správní spis byl po vydání zrušující rozsudku vrácen žalovanému dne 9. 8. 2021. Ke dni rozhodnutí soudu však žalovaný v předmětném řízení o dodatečném povolení staveb dosud meritorně nerozhodl. 14. Podle § 71 odst. 1 a 3 správního řádu je správní orgán povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu, a není-li to možné, je povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení. 15. V posuzované věci byla předchozí rozhodnutí správních orgánů zrušena soudem. Judikatura přitom opakovaně dovodila, že v případě zrušení předchozího rozhodnutí soudem či odvolacím orgánem běží nová lhůta k vydání rozhodnutí od právní moci zrušujícího aktu (srov. rozsudky NSS ze dne 26. 2. 2010, č. j. 5 Ans 6/2009 - 82, a dále ze dne 25. 11. 2011, č. j. 2 Ans 11/2011 - 95, ze dne 9. 8. 2017, 5 Azs 151/2017 - 23, či ze dne 22. 7. 2020, č. j. 1 Azs 200/2020 - 31). Byť by si bylo možné (ovšem jen de lege ferenda) představit, že by tato lhůta mohla začít běžet až od okamžiku faktického vrácení správního spisu příslušnému správnímu orgánu, soud nemá důvod se od uvedených závěrů judikatury NSS odchýlit. Za rozhodující okamžik, od kdy žalovanému počala běžet lhůta pro vydání rozhodnutí, tedy soud považuje datum právní moci zrušujícího rozsudku. 16. Jelikož zrušující rozsudek nabyl právní moci dne 31. 7. 2021, lhůta 30 dnů pro vydání rozhodnutí marně uplynula dne 30. 8. 2021. 17. Ze správního spisu (resp. z jeho předložené části, viz níže odst. 18 tohoto rozsudku) ani z tvrzení žalovaného přitom nevyplývá, že by žalobci po vydání zrušujícího rozsudku způsobili průtahy v řízení (srov. § 71 odst. 4 správního řádu). Z hlediska důvodnosti žaloby je irelevantní tvrzení žalovaného, že časová prodleva v řízení byla způsobena personálním oslabením úřadu a dlouhou pracovní indispozicí oprávněné úřední osoby. Uvedené skutečnosti totiž běh lhůty pro vydání rozhodnutí nijak neovlivňují. Pokud jde o obecné tvrzení žalovaného, že se nejedná o jednoduchou kauzu, soud konstatuje, že rozhodnutí ve věci nebylo vydáno ani v prodloužené 60denní lhůtě ve smyslu § 71 odst. 3 písm. a) správního řádu. Žalovaný navíc ani nespecifikoval, v čem spočívá zvláštní složitost daného případu, a proto soud vycházel z toho, že se o takový případ v posuzované věci nejedná. Na běh lhůty pro vydání rozhodnutí rovněž nemělo vliv nařízení ústního jednání spojeného s místním šetřením [srov. § 71 odst. 3 písm. a) správního řádu], k němuž žalovaný přistoupil až několik měsíců po uplynutí této lhůty. Jelikož o dodatečném povolení staveb nebylo dosud rozhodnuto, dospěl soud k závěru, že žalovaný je v předmětném řízení nečinný. 18. Soud pro úplnost konstatuje, že žalovaným předložená spisová dokumentace neobsahuje část týkající se úseku řízení po vydání zrušujícího rozsudku. Tuto chybějící část správního spisu žalovaný ani krajský úřad soudu nikdy nepředložili, a to ani navzdory opakovaným písemným i telefonickým výzvám. Proto i kdyby soud (hypoteticky) považoval za počátek běhu lhůty pro vydání rozhodnutí nikoliv datum právní moci zrušujícího rozsudku, nýbrž až okamžik doručení spisové dokumentace žalovanému (jenž ve věci rozhoduje jako orgán prvního stupně), tak vzhledem k absenci příslušné části správního spisu není možno tento okamžik z ničeho dovodit. Za dané situace by jediným doložitelným okamžikem bylo datum 9. 8. 2021, kdy došlo k doručení (vrácení) správního spisu krajskému úřadu po vydání zrušujícího rozsudku (jak plyne z dokladů o doručení založených v soudním spise ve věci sp. zn. 43 A 88/2018), neboť uvedeného dne se správní spis prokazatelně dostal do sféry vlivu správních orgánů. Pokud by tedy soud počátek lhůty pro vydání rozhodnutí odvíjel od – pro žalovaného příznivějšího – data 9. 8. 2021, pak ani tehdy by lhůta pro vydání rozhodnutí zjevně nebyla dodržena, tedy i v takovém případě by soud musel dospět k závěru o nečinnosti žalovaného. Ostatně, soud vrátil správní spis krajskému úřadu v zásadě obratem. 19. Soud nepřehlédl sdělení krajského úřadu, že usnesením žalovaného ze dne 29. 4. 2022 bylo řízení o dodatečném povolení staveb přerušeno na dobu 30 dnů (toto sdělení současně představuje v zásadě jediný poznatek o průběhu správního řízení po vydání zrušujícího rozsudku). Jak ovšem dovodil NSS v rozsudku ze dne 12. 4. 2013, č. j. 5 Ans 4/2012 - 20, č. 2871/2013 Sb. NSS, pokud bylo správní řízení přerušeno až poté, kdy již uplynula lhůta pro vydání rozhodnutí, nemohlo mít toto následné přerušení za následek obnovení lhůty pro rozhodnutí správního orgánu. Lhůta pro vydání rozhodnutí v posuzované věci uplynula již 31. 8. 2021, tedy před přerušením řízení, a proto toto přerušení nemělo za následek obnovení lhůty pro rozhodnutí správního orgánu, a tedy ani žádný vliv na její běh. V této souvislosti soud připomíná, že přerušení řízení nemůže představovat jen „jakýsi procesní paraván, který má zastřít porušování povinnosti vyřizovat věci bez zbytečných průtahů‘ (§ 6 odst. 1 spr. ř.)“, ale musí se jednat o účelný úkon správního orgánu učiněný v souladu se smyslem zákona (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 14. 1. 2014, č. j. 7 Ans 10/2012 - 46, č.  3013/2014 Sb. NSS). 20. Pokud jde o tvrzení žalobce a), že správní orgány jsou povinny v daném řízení pokračovat bez ohledu na to, zda byla proti zrušujícímu rozsudku podána kasační stížnost, soud upozorňuje, že v posuzované věci žádný z účastníků kasační stížnost proti zrušujícímu rozsudku nepodal (viz webové stránky NSS https://vyhledavac.nssoud.cz/; stejně tak ani zdejší soud neeviduje ve věci 43 A 88/2018 výzvu NSS k předložení spisu za účelem projednání kasační stížnosti). Obecně však soud dává žalobci a) za pravdu, že probíhající řízení o kasační stížnosti proti zrušujícímu rozsudku nepředstavuje důvod, pro který by bylo možné správní řízení přerušit ve smyslu § 64 správního řádu (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 69, č. 1255/2007 Sb. NSS, a dále rozsudky NSS ze dne 9. 12. 2010, č. j. 5 Ans 10/2010 - 157, ze dne 19. 3. 2014, č. j. 2 Azs 11/2014 - 38, či ze dne 31. 10. 2019, č. j. 7 As 303/2019 - 49). 21. Závěrem soud podotýká, že pro posouzení tvrzené nečinnosti žalovaného není podstatné, zda v téže věci zahájil šetření VOP. Soud proto nepřistoupil k provedení důkazu sdělením VOP ze dne 3. 11. 2021, jak navrhoval žalobce a). III. Závěr a náklady řízení 22. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, žaloby na ochranu proti nečinnosti žalovaného jsou důvodné, a proto podle § 81 odst. 2 s. ř. s. žalovanému uložil, aby v řízení o dodatečném povolení staveb vedeném pod sp. zn. SZ MeUPB/28513/2017/SÚÚP/Pen, vydal rozhodnutí ve věci samé. Lhůtu k vydání rozhodnutí soud určil v délce 30 dnů odpovídající zákonné lhůtě podle § 71 odst. 3 správního řádu, což se s ohledem na dosavadní průběh řízení jeví jako přiměřené (výrok I). 23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobci a), který byl ve věci úspěšný, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 10 228 Kč (výrok II). Tato částka se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů zastoupení ve výši 8 228 Kč, které tvoří odměna za dva úkony právní služby ve výši 3 100 Kč [převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby podle § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)], a dvě paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Náhradu za úkon právní služby spočívající v podání repliky [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu] soud žalobci a) nepřiznal, jelikož replika neobsahovala žádné nové a pro posouzení věci relevantní skutečnosti (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 9. 2017, č. j. 8 As 17/2016 - 154, bod 56). Zástupce žalobce a) je plátcem daně z přidané hodnoty, k nákladům řízení tak patří i náhrada za tuto daň v sazbě 21%, tedy ve výši 1 428 Kč. Náhradu nákladů řízení uložil soud žalovanému zaplatit žalobci a) ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.) k rukám jeho zástupce [§ 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 64 s. ř. s.]. 24. Žalobci b), který byl ve věci rovněž úspěšný, přiznal soud náhradu nákladů řízení, které zahrnují toliko zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč (výrok III). Náhradu nákladů řízení uložil soud žalovanému zaplatit žalobci b) ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.). Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 3. června 2022 JUDr. Věra Šimůnková, v. r. předsedkyně senátu     Shodu s prvopisem potvrzuje: J. N.