USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Burešové a soudců Mgr. Bc. Jiřího Hanzala a Mgr. Daniely Jandové ve věci nezletilých: [jméno] [příjmení], [datum narození] [jméno] [příjmení], [datum narození] oba zastoupeni opatrovníkem [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa] dětí rodičů: [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa], Francouzská republika zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [obec a číslo] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení] sídlem [adresa] o nařízení předběžného opatření, o odvolání otce proti usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 12. 12. 2022, č. j. 26 Nc 13/2022-415 takto: I. Řízení o odvolání otce proti usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. se zastavuje. II. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje. Odůvodnění: 1. Soud prvního stupně v záhlaví citovaným usnesením zastavil řízení o návrhu otce na vydání předběžného opatření ze dne 7. 12. 2022 (výrok I.) a jmenoval Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí opatrovníkem nezletilých dětí pro řízení o předběžném opatření (výrok II.). 2. Své rozhodnutí ve vztahu k rozsahu přezkumu odvolacím soudem odůvodnil tak, že návrh otce na nařízení předběžného opatření se týká rodičovské odpovědnosti s mezinárodním prvkem, proto pro určení příslušnosti je třeba použít Nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 ze dne 25. 6. 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (dále jen„ Nařízení Brusel II ter“). Podle jeho čl. 7 odst. 1 je příslušný soud členského státu, ve kterém mají nezletilí obvyklý pobyt. Tím se zabýval Městský soud v Brně v návratovém řízení, a to v rozsudku ze dne 27. 9. 2022, č. j. 82 Nc 2505/2022-169, kde dospěl k závěru, že obvyklý pobyt nezletilých je ve Francouzské republice. K tomuto závěru se přiklonil i odvolací soud v předešlé jím přezkoumávané věci (usnesení ze dne 19. 10. 2022, č. j. 126 Co 101/2022-307). Není namístě aplikovat žádnou z výjimek dle Nařízení Brusel II ter, podle kterých by byla příslušnost soudu určována jinak podle jeho čl. 7 odst. 2 a čl. 8 až 10. Z návrhu není zřejmé, že by se jednalo o naléhavý případ, ve kterém by mohl rozhodnout soud i přesto, že není příslušným. Sice styk nezletilých s otcem je zjevně nedostatečný, když matka mu umožňuje se s nezletilými vídat alespoň prostřednictvím videohovorů, určení styku mezi vánočními svátky a jarními prázdninami není naléhavým případem ve smyslu čl. 15 Nařízení Brusel II ter. Protože k rozhodnutí o návrhu otce na nařízení předběžného opatření jsou příslušné francouzské soudy a nejedná se o naléhavý případ, soud řízení zastavil pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení. 3. Proti tomuto usnesení podal otec odvolání, které odůvodnil tím, že jsou splněny podmínky pro vedení řízení českými soudy. Odkázal na bod č. 19 odůvodnění usnesení odvolacího soudu ze dne 19. 10. 2022, č. j. 126 Co 101/2022-307, který uzavřel, že ve věci předběžného opatření je dána mezinárodní pravomoc českých soudů. Soud prvního stupně však nesprávně vycházel z nepravomocného soudního rozhodnutí vydaného v návratovém řízení. Soud rozhodující ve věci péče soudu o nezletilé by měl ctít nejlepší zájem dětí. V této souvislosti otec odkázal na judikaturu vykládající pojem obvyklého bydliště dítěte. A pro případ, kdy je nelze zjistit, je třeba určit mezinárodní soudní pravomoc podle místa pobytu dítěte ke dni zahájení řízení a tím je Česká republika. V souladu s nejlepším zájmem nezletilých je pokračování řízení v soudu v České republice, kde nezletilí mnohem raději sdělí svůj názor českému sociálnímu pracovníkovi než francouzským institucím. Otec se snaží o dohodu, matka však styk otce s dětmi podmiňuje úhradou výživného. Dále připojil tabulku znázorňující časová období pobytu dětí v České republice a ve Francii. Proto navrhl odvolacímu soudu, aby usnesení v napadeném rozsahu„ zrušil a znovu rozhodl tak, že se návrhu otce na vydání předběžného opatření vyhovuje a vzhledem k delším lhůtám při rozhodování o odvolání, tak otec navrhuje, aby odvolací soud rozhodl rovnou ohledně jarních prázdnin nezletilých dětí, tedy ohledně o období od 15. 4. 2023 v 10:00 hodin do 2. 5. 2023 v 10:00 hodin, když předcházející termíny prázdnin již uplynuly či uplynou do doby, než o nich soud rozhodne“. Eventuálně navrhl zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že odvolací soud přikáže věc jinému soudci nebo jinému soudu prvního stupně jemu nadřízenému, neboť řízení je stiženo natolik závažnými a četnými vadami. 4. Otec vzal následně své odvolání zpět co do výroku II. napadeného usnesení. 5. Matka se k podanému odvolání nevyjádřila. 6. Kolizní opatrovník nezletilých odkázal na příslušnou právní úpravu a rozhodnutí o navrácení nezletilých dětí s tím, že ve věci samé jsou podle místa obvyklého pobytu dětí příslušné francouzské soudy. Stejně tak jsou příslušné i ve věci předběžného opatření, neboť podmínka přítomnosti nezletilých v České republice v době zahájení řízení o nařízení předběžného opatření splněna nebyla. Proto navrhl odvolacímu soudu, aby napadené usnesení potvrdil. 7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contrario, § 201, § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) za použití § 1 odst. 1, 3 a 4 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. ř. s.“)) přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a řízení, které mu předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 a podle § 28 z. ř. s., když k projednání odvolání nebylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 1 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání otce není důvodné. 8. Na základě přezkoumání obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některými ze zmatečnostních vad uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., či jinými vadami před soudem prvního stupně, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí a jejichž náprava by nemohla být zjednána za odvolacího řízení, k nimž je odvolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Současně nebyly shledány další důvody, pro které by bylo třeba napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení s přikázáním věci k projednání věci jiným soudcem nebo jiným soudem téhož stupně. 9. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že usnesením soudu prvního stupně ze dne 1. 8. 2022, č. j. 26 Nc 13/2022-44, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 19. 10. 2022, č. j. 126 Co 101/2022-307, mimo jiné byla matce uložena povinnost navrátit nezletilé do místa jejich bydliště na adrese [obec], č. ev. [číslo], a strpět jejich zahájení a pokračování školní docházky v Základní škole [obec]. Usnesením soudu prvního stupně ze dne ze dne 25. 8. 2022, č. j. 26 Nc 13/2022-240, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 19. 10. 2022, č. j. 126 Co 102/2022-312, bylo nařízené předběžné opatření zrušeno, neboť dodatečně vyšlo najevo a bylo prokázáno, že obě nezletilé děti započaly základní vzdělávání ve francouzské škole a budou v něm pokračovat i ve školním roce 2022 2023. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 16. 9. 2022, č. j. 26 Nc 13/2022-291, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 30. 12. 2022, č. j. 126 Co 136/2022-424, byly zamítnuty návrhy otce na nařízení předběžného opatření o uložení povinnosti matce zdržet se opuštění území České republiky v doprovodu nezletilých a jakéhokoli jednání směřujícího k opuštění území České republiky nezletilými. Rozhodnutími Základní školy [obec] o nařízení předběžného opatření byly obě děti předběžně přijaty od 1. 9. 2022 k základnímu vzdělávání v této základní škole, neboť řízení o přijetí nezletilých dětí do 1. ročníku základní školy je přerušeno s ohledem na neshodu rodičů. Ředitelka školy [anonymizována dvě slova] v [anonymizováno] dne 11. 9. 2022 písemně potvrdila, že obě děti jsou zapsány ve škole do 2. třídy pro školní rok 2022 2023. Matka si děti od otce vyzvedla dne 29. 8. 2022 s tím, že mu je předá před začátkem školního roku, místo toho společně odjely do Francie a otci je k začátku školního roku nevrátila, jak je zřejmé z jejího emailu ze dne 29. 8. 2022 adresovaného otci. Dne 10. 9. 2022 pak odvezl otec nezletilé zpět do České republiky, a to bez souhlasu matky, jak je zřejmé z e-mailu zástupce otce ze dne 10. 9. 2022 a z elektronické komunikace mezi rodiči. K návrhu matky ze dne 12. 9. 2022 bylo u Městského soudu v Brně zahájeno návratové řízení, sp. zn. 82 Nc 2505/2022, jednání ve věci bylo nařízeno na 27. 9. 2022, kdy bylo návrhu matky vyhověno, a napadený rozsudek byl přes odvolání otce potvrzen, a to rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2022, sp. zn. 20 Co 217/2022. Bylo zjištěno, že nezletilé děti mají obvyklý pobyt ve Francouzské republice. U soudu prvního stupně bylo řízení o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu do a po rozvodu zahájeno dne 25. 7. 2022 a řízení o neshodě rodičů o určení základní školy bylo zahájeno dne 3. 8. 2022. Dne 7. 12. 2022 otec podal návrh na nařízení předběžného opatření o zatímní úpravě jeho styku s nezletilými o Vánocích 2022 a jarních prázdninách 2023. Návrh odůvodnil tím, že obě děti navrátil podle předběžně vykonatelného rozsudku do Francie a je s nimi v kontaktu pouze prostřednictvím videohovoru. S podáním návrhu složil jistotu ve výši 10 000 Kč. 10. V přezkoumávané věci je dán tzv. cizí prvek, neboť všichni účastníci řízení jsou státními občany České republiky a nezletilé děti s matkou se zdržují na území Francouzské republiky (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 200/2009). Proto je nutné zabývat se otázkou mezinárodní soudní pravomoci jako jedné z podmínek řízení. 11. Podle § 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZMPS“) tento zákon upravuje v poměrech s mezinárodním prvkem a) právním řádem kterého státu se řídí soukromoprávní poměry včetně používání jiných předpisů než určeného rozhodného práva, b) právní postavení cizinců a zahraničních právnických osob v soukromoprávních poměrech, c) pravomoc a postup soudů a jiných orgánů při úpravě poměrů uvedených v písmenech a) a b) a rozhodování o nich včetně postupu v řízení, jestliže je mezinárodní prvek jen v řízení samotném, d) uznávání a výkon cizích rozhodnutí, e) právní pomoc ve styku s cizinou, f) některé záležitosti týkající se úpadku, g) některé záležitosti týkající se rozhodčího řízení včetně uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů. 12. Podle § 2 ZMPS zákon se použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána (dále jen„ mezinárodní smlouva“), a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. 13. Z výše citovaných ustanovení je zřejmé, že ve věcech s cizím prvkem se užije ZMPS, avšak v mezích mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána podle čl. 10 Ústavy České republiky, a přímo použitelných předpisů Evropské unie, kterým je především Nařízení Brusel II bis, jež má podle svých čl. 59 odst. 1 a čl. 60 až 62 aplikační přednost před mnohostrannými a dvoustrannými mezinárodními smlouvami uzavřenými mezi členskými státy ve věcech upravených tímto nařízením. Tento předpis je použitelný jen ve věci o svěření do péče a určení výživného, neboť řízení v této věci zahájeno před 1. 8. 2022. Avšak ve věci o neshodě rodičů bylo řízení zahájeno až po tomto datu, proto je třeba aplikovat Nařízení Brusel II ter, jež má podle svých čl. 94 odst. 1 a čl. 95 až 98 rovněž aplikační přednost před mnohostrannými a dvoustrannými mezinárodními smlouvami uzavřenými mezi členskými státy ve věcech upravených tímto nařízením. 14. Vzhledem k tomu, že řízení o nařízení předběžného opatření o úpravě styku bylo zahájeno dne 7. 12. 2022, je třeba pro ně aplikovat Nařízení Brusel II ter, které se podle svého čl. 105 odst. 2 použije na řízení ve věcech mimo jiné úpravy styku (viz čl. 1 odst. 1 písm. b), čl. 2 odst. 1 písm. a)) zahájená po 1. 8. 2022. 15. Podle čl. 7 odst. 1 a 2 Nařízení Brusel II ter soudy členského státu jsou příslušné ve věcech rodičovské odpovědnosti k dítěti, které má v době zahájení řízení obvyklý pobyt na území tohoto členského státu (odst. 1). Odstavec 1 tohoto článku se použije s výhradou článků 8 až 10 (odst. 2). 16. Podle čl. 15 odst. 1 Nařízení Brusel II ter v naléhavých případech, a to i tehdy, kdy je k rozhodnutí ve věci samé příslušný soud jiného členského státu, jsou soudy členského státu příslušné nařídit předběžná opatření včetně opatření zajišťovacích, která jsou dostupná podle práva tohoto členského státu, pokud jde o: a) dítě nacházející se v uvedeném členském státě; nebo b) jmění dítěte nacházející se uvedeném členském státě. 17. Pojem obvyklého pobytu dítěte, který je hraničním určovatelem mezinárodní soudní pravomoci ve věcech rodičovské odpovědnosti (čl. 8 Nařízení Brusel II bis, resp. čl. 7 Nařízení Brusel II ter), je třeba vykládat eurokonformně. Podle usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2244/2011, pojem„ obvyklé bydliště“ musí být vykládán v tom smyslu, že toto bydliště odpovídá místu, které vykazuje určitou integraci dítěte v rámci sociálního a rodinného prostředí. Za tímto účelem musí být přihlédnuto zejména k trvání, pravidelnosti, podmínkám a důvodům pobytu na území členského státu a přestěhování rodiny do tohoto státu, ke státní příslušnosti dítěte, k místu a podmínkám školní docházky, k jazykovým znalostem, jakož i k rodinným a sociálním vazbám dítěte v uvedeném státě. Vnitrostátnímu soudu přísluší určit místo obvyklého bydliště dítěte s přihlédnutím ke všem konkrétním skutkovým okolnostem v každém jednotlivém případě. Kromě fyzické přítomnosti dítěte v členském státě je třeba zohlednit další skutečnosti, které mohou nasvědčovat tomu, že tato přítomnost nemá pouze dočasnou či příležitostnou povahu a že pobyt dítěte vykazuje jistou integraci v rámci sociálního a rodinného prostředí. Uvedené závěry vychází z rozsudku Soudního dvora ze dne 2. 4. 2009, ve věci„ A“, sp. zn. C -523/07. K těmto principům se Soudní dvůr přihlásil v rozsudku ze dne 22. 12. 2010, ve věci Barbara Mercredi proti Richardu Chaffovi, sp. zn. C -497/10. 18. Otázkou obvyklého pobytu nezletilé [jméno] a nezletilého [jméno] se zabýval Městský soud v Brně v návratovém řízení a ve svém rozsudku ze dne 27. 9. 2022, č. j. 82 Nc 2505/2022-169, dospěl k závěru, že nezletilé děti mají obvyklý pobyt ve Francouzské republice. K témuž dospěl Krajský soud v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. 20 Co 217/2022 Odvolací soud sdílí tento závěr, neboť nezletilé děti pobývaly ve Francii od července 2020 na základě dohody rodičů, kdy péči o ně zajišťovala matka. Navštěvovaly tam předškolní třídu a po dohodě rodičů i první třídu základní školy. Za tu dobu si osvojili francouzštinu, vytvořily si kamarádské vazby. Tímto dvouletým pobytem na základě dohody rodičů, byť přerušovaným prázdninovými návštěvami v České republice, byl založen obvyklý pobyt dětí ve Francouzské republice. Otec s nimi udržoval kontakt také svými návštěvami ve Francii. Děti mají ve Francii také dětského lékaře a jsou tam zdravotně pojištěny. Úmyslem rodičů bylo setrvání dětí ve Francii po dobu 3-4 let za účelem jejich vzdělávání ve francouzské škole. Tomu také matka přizpůsobila své pracovní závazky, kdy přijala další nabídku na prodloužení svého angažmá na další dvě herní sezóny do června 2024. Následná změna postoje otce není způsobilá změnit předchozí dohodu rodičů. Sice tato dohoda je časově omezená, avšak doba jejího trvání ještě neuplynula, proto se odvolací soud nezabýval tím, zda si nezletilé děti podržely obvyklý pobyt v České republice ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 21 Cdo 2850/2016. 19. Bez jakýchkoliv pochybností byl určeno místo obvyklého pobytu nezletilých ve Francouzské republice. Proto nelze uvažovat o užití čl. 13 Nařízení Brusel II bis, resp. čl. 11 Nařízení Brusel II ter (příslušnost založená na přítomnosti dítěte). Ve věci samé o svěření do péče a určení výživného pro dobu do a po rozvodu a ve věci neshody rodičů o určení školy je dána pravomoc soudů Francouzské republiky, v níž mají nezletilé děti obvyklý pobyt (srov. čl. 8 odst. 1 Nařízení Brusel II bis, resp. čl. 7 odst. 1 Nařízení Brusel II ter). Je nadbytečné zvažovat mezinárodní soudní pravomoc českých soudu na základě ustanovení o volbě soudu, resp. souvislosti s řízením o rozvod (podle čl. 12 Nařízení Brusel II bis, resp. čl. 10 Nařízení Brusel II ter), když matka v obou řízeních opakovaně namítla nedostatek mezinárodní soudní pravomoci českých soudu, tedy nelze důvodně předpokládat její podrobení se české jurisdikci. 20. Při určení mezinárodní soudní pravomoci ve věci o předběžném opatření se postupuje buď podle lex generalis, a to čl. 8 odst. 1 Nařízení Brusel II bis, resp. čl. 7 odst. 1 Nařízení Brusel II ter, anebo podle lex specialis, a to čl. 20 odst. 1 Nařízení Brusel II bis, resp. čl. 15 odst. 1 Nařízení Brusel II ter. Tím je proto také vyloučeno užití ustanovení o volbě soudu podle čl. 12 Nařízení Brusel II bis, resp. čl. 10 Nařízení Brusel II ter, a ustanovení o příslušnosti založené na přítomnosti dítěte podle čl. 13 Nařízení Brusel II bis, resp. čl. 11 Nařízení Brusel II ter, avšak jen v poměrech řízení o nařízení předběžného opatření, nikoliv ve vztahu k řízení o věci samé. 21. Pravomoc českých soudů ve věci předběžného opatření o úpravě styku k návrhu otce ze dne 7. 12. 2022 podle čl. 15 odst. 1 Nařízení Brusel II ter, není dána, neboť nejen že otázka úpravy styku nepředstavuje naléhavý případ ve smyslu odkazovaného ustanovení, ale v první řadě není splněna podmínka uvedená pod písm. a) tohoto ustanovení, a to přítomnost nezletilých dětí v České republice ke dni zahájení řízení. Z obsahu spisu není zřejmé, že by nezletilé děti pobývaly v České republice ke dni 7. 12. 2022. Naopak z návrhu otce na zahájení řízení je zřejmé, že děti byly navráceny do Francie a je s nimi jen v elektronickém kontaktu. Proto odkaz odvolatele na závěry uvedené v usnesení odvolacího soudu ze dne 19. 10. 2022, č. j. 126 Co 101/2022-307, není pro právě posuzovanou věc přiléhavý. Rovněž nedůvodná je argumentace, že v přezkoumávané věci nelze zjistit obvyklé bydliště nezletilých a proto by měla být určena mezinárodní soudní pravomoc podle místa, kde se nachází (ke dni zahájení řízení). 22. Soud prvního stupně správně postupoval podle § 103 a § 104 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s., neboť nedostatek mezinárodní soudní příslušnosti ve věci předběžného opatření je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, který vede k zastavení řízení. 23. Vzhledem k tomu, že odvolání bylo částečně vzato zpět dříve, než o něm bylo rozhodnuto, odvolací soud odvolací řízení ve vztahu k výroku II. napadeného usnesení zastavil podle § 207 odst. 2 věty první o. s. ř. 24. Protože rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. je věcně správné, odvolací soud je podle § 219 o. s. ř. potvrdil. 25. Ohledně náhrady nákladů odvolacího řízení odvolací soud nerozhodoval, neboť o ní rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí o věci samé, kterým se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). 26. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že předběžné opatření se týká úpravy styku rodiče s dětmi (§ 466 písm. d) z. ř. s .), kdy řízení lze zahájit a předběžné opatření nařídit i bez návrhu (§ 12 odst. 1, § 13 odst. 1 věty první, § 468 odst. 1 a 2 a contrario z. ř. s .), proto otec nebyl povinen složit jistotu podle § 75b o. s. ř. a § 12 odst. 3 z. ř. s . Na soudu prvního stupně bude, aby rozhodl o jejím vrácení. Poučení: Proti tomuto usnesení ve výroku I. lze podat dovolání do 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu Praha-západ, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Proti tomuto usnesení ve výroku II. není dovolání přípustné. Praha 7. června 2023 JUDr. Kateřina Burešová v. r. předsedkyně senátu