USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Martiny Kasíkové a soudců JUDr. Václava Nekoly a JUDr. Evy Kratzerové ve věci oprávněné: [osobní údaje oprávněné] sídlem [adresa] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] proti povinnými: 1. [titul] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] 2. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] 3. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] všichni zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti manželky 1. povinného: [osobní údaje povinného] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o návrhu povinných a manželky 1. povinného na zastavení exekuce o odvoláních povinných 1. až 3. proti výrokům I. a III. usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 14. 2. 2022, č. j. 23 EXE 15/2019-423 takto: I. Usnesení soudu I. stupně se mění v napadeném výroku I. tak, že se zastavuje exekuce vedená soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], pod sp. zn. [číselný identifikátor exekutora] EX 07834/19, na základě pověření Okresního soudu v Kladně ze dne 19. 11. 2019, č. j. 23 EXE 15/2019-27, co do úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 000 Kč od 1. 3. 2019 do 31. 7. 2019 v kapitalizované výši 480 698,63 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 10 000 000 Kč od 1. 3. 2019 do 31. 7. 2019 v kapitalizované výši 1 030 000 Kč, smluvního úroku ve výši 2,5 % měsíčně z částky 10 000 000 Kč od 1. 3. 2019 do 31. 7. 2019 v kapitalizované výši 1 257 534,37 Kč, smluvních pokut ve výši 0,1 % denně z částky 250 000 Kč od 1. 4. 2019 do 30. 4. 2019 v kapitalizované výši 7 500 Kč, z částky 500 000 Kč od 1. 5. 2019 do 31. 5. 2019 v kapitalizované výši 15 500 Kč, z částky 750 000 Kč od 1. 6. 2019 do 30. 6. 2019 v kapitalizované výši 22 500 Kč, z částky 1 000 000 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 7. 2019 v kapitalizované výši 31 000 Kč, a ve vztahu k vymáhané jistině 10 000 000 Kč se návrhy povinných na zastavení exekuce zamítají. II. Odvolání povinných 1. až 3. proti výroku III. usnesení soudu I. stupně se odmítá. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 14. 2. 2022, č. j. 23 EXE 15/2019-423, rozhodl Okresní soud v Kladně (dále jen„ soud I. stupně“), že se částečně vyhovuje návrhu povinných 1., 2. a 3. ze dne 20. 12. 2019, 3. 1. 2020 s doplněním dne 15. 1. 2020 na zastavení exekuce, jejímž vedením Okresní soud v Kladně dne 19. 11. 2019, č. j. 23 EXE 15/2019-27, pověřil soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Cheb, co do smluvního úroku 2,5 % měsíčně z části jistiny úvěru za každý započatý měsíc prodlení, se splatností k poslednímu dni daného kalendářního měsíce, jinak se návrh zamítá (výrok I.), že se zastavuje řízení o návrhu manželky povinného 1. o částečném zastavení exekuce ze dne 30. 3. 2020 s doplněním ze dne 16. 4. 2020, pokud je vedena exekučními příkazy soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], č. j. [číselný identifikátor exekutora] EX 07834/19-53 – provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manželky povinného, č. j. [číselný identifikátor exekutora] EX 07834/19-61 – provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, č. j. [číselný identifikátor exekutora] EX 07834/19-62 – provedení exekuce postižením jiných majetkových práv, č. j. [číselný identifikátor exekutora] EX 07834/19-63 - provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, č. j. [číselný identifikátor exekutora] EX 07834/19-64 - provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, č. j. [číselný identifikátor exekutora] EX 07834/19-65 - provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, č. j. [číselný identifikátor exekutora] EX 07834/19-66 - provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, č. j. [číselný identifikátor exekutora] EX 07834/19-67 - provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, č. j. [číselný identifikátor exekutora] EX 07834/19-68 - provedení exekuce postižením jiných majetkových práv, č. j. [číselný identifikátor exekutora] EX 07834/19-69 - provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, č. j. [číselný identifikátor exekutora] EX 07834/19-70 - provedení exekuce postižením jiných majetkových práv, č. j. [číselný identifikátor exekutora] EX 07834/19-71 - provedení exekuce postižením jiných majetkových práv, č. j. [číselný identifikátor exekutora] EX 07834/19-72 - provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, č. j. [číselný identifikátor exekutora] EX 07834/19-73 - provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, č. j. [číselný identifikátor exekutora] EX 07834/19-74 - provedení exekuce postižením jiných majetkových práv, č. j. [číselný identifikátor exekutora] EX 07834/19-75 - provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky (výrok II.) a že se zamítá návrh manželky povinného 1. o částečném zastavení exekuce ze dne 30. 3. 2020 s doplněním dne 16. 4. 2020, pokud je vedena exekučním příkazem soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], č. j. [číselný identifikátor exekutora] EX 07834/19-103 – provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manželky povinného (výrok III.). 2. Své rozhodnutí soud I. stupně odůvodnil tím, že za dostatečné považuje tvrzení samotné oprávněné o tom, že hlavní dlužnice neplnil dobrovolně, bylo plněno realizací zástav, navíc ani za této situace se nedočkala dobrovolného plnění na jistinu. Tento stav byl výsledkem neschopnosti hlavní dlužnice dostát svým povinnostem, proto zaslání výzvy podle § 2021 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), nebylo zapotřebí. Při posouzení exekučního titulu vyšel soud I. stupně mimo jiné z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 20 Cdo 3326/2007. Protože k výzvě soudu I. stupně oprávněná sdělila, že neodstoupila od smlouvy o úvěru, svým úkonem nezesplatnila dluh vůči hlavní dlužnici a návrh na nařízení exekuce podala po uplynutí sjednaných lhůt splatnosti dluhu (jak vyplývá z dodatků ke smlouvě o úvěru), bylo nezbytné zjistit, k jakému rozsahu plnění se povinní (ručitelé) zavázali. Zejména pak za situace, kdy v článku IV. notářského zápisu se ručitelé zavázali k zaplacení 10 000 000 Kč se vším dalším příslušenstvím a smluvní pokutou tak, jak je popsáno v tomto zápisu, s odkazem na uzavření prohlášení [číslo] ze dne 14. 6. 2018, a následně pod bodem d) zápisu je specifikován závazek jako předmět plnění pouze co do 10 000 000 Kč a 3 x 250 000 Kč s tím, že plnění další je uvedeno na 6. straně pod a) až c) s tím, že toto se vztahuje k případům zesplatnění úvěru. Přitom v úvěrové smlouvě je zesplatnění přímo upraveno v bodě VI., je striktně vázáno na splnění podmínek v bodě 1. písm. a) až d), a váže se k oprávnění věřitele předčasně úvěr a úrok zesplatnit. Obecně pojem„ zesplatnění úvěru“ zjevně znamená, že nastanou skutečnosti, na jejichž základě dojde k povinnosti dlužnice vrátit úvěr předčasně, tedy před sjednaným datem splatnosti. Předmětná smlouva o úvěru upravuje zesplatnění v čl. VI., kde se jedná o zesplatnění na základě specifických, tam uvedených skutečností (insolvenční návrh, vstup do likvidace, snížení hodnoty zástav, nesplnění dalších podmínek), k čemuž nedošlo. Tato smlouva o úvěru však zesplatnění upravuje i čl. IV. 3, podle něhož dochází k zesplatnění úvěru nezaplacením, aniž by tedy k tomu byl nezbytný úkon ze strany věřitele (oprávněné). Pokud tedy notářský zápis používá pojem„ zesplatnění“, nemá tím na mysli zesplatnění podle čl. VI., nýbrž podle čl. IV. 3. smlouvy o úvěru. Ostatně takto„ zesplatnění“ definuje v souladu se smlouvou o úvěru na několika místech i samotný notářský zápis, když výslovně uvádí„ zesplatnění, tj. pokud se první dlužnice dostane do prodlení s placením kterékoli splátky úroků či její části, či jistiny úvěru, po dobu delší, než 5 dní.“ Současně je nutné vzít v potaz, že notářský zápis byl sepsán v době, kdy úvěr ještě nebyl splatný, proto byl použit pojem„ zesplatnění.“ Nelze proto uzavřít, že by snad povinnost povinných byla vázána na úkon zesplatnění podle čl. VI. smlouvy o úvěru. Zesplatnění podle čl. IV. 3. smlouvy o úvěru přitom mohlo nastat nejpozději do 28. 2. 2019, tedy do celkové splatnosti úvěru. Po tomto datu již zesplatnění postrádá smysl. Opačný výklad by byl totiž v rozporu s opakovaně judikovanými závěry Ústavního soudu. Dále se soud I. stupně přiklonil k závěrům oprávněné, že hlavní dlužnice nebyla schopna svých povinností dostát a nebylo tak potřeba naplnit podmínku zaslání výzvy podle § 2021 odst. 1 o.z. Za dostatečné považoval tvrzení, že hlavní dlužnice v roce 2019 neplnila dobrovolně, bylo plněno realizací zástav, navíc ani za této situace se nedočkala oprávněná dobrovolného plnění na jistinu. 3. V daném případě je vedena exekuce na majetek povinných na základě exekučního titulu – notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti podle § 40 odst. 1 písm. d) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen“ exekuční řád“). Vymáhán je dluh vzniklý ze smlouvy o úvěru, uzavřené mezi oprávněnou jako úvěrujícím a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], jako úvěrovaným (dále táž„ hlavní dlužnice“), přičemž povinní 1. až 3. vystupují ve vztahu k předmětnému dluhu jako ručitelé, tj. je po nich vymáháno plnění z akcesorického vztahu. Soud I. stupně neshledal, že by sjednaný úvěr byl ve zjevném rozporu s dobrými mravy a byl tak stižen neplatností (§ 580 odst. 1 o.z.), neboť se jedná o podnikatelský vztah, v němž ji samotná výše úroků zpravidla nemůže založit (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019). Tento notářský zápis je uzavřen ve smyslu § 71b zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „notářský řád“), tudíž nezakládá, ani nemodifikuje závazkový právní poměr. Nemá hmotněprávní povahu. Pro postup věřitele dle věty druhé v § 2021 odst. 1 o.z. soud I. stupně shledal důvod a dospěl k závěru, že v tomto konkrétním případě na jeho straně došlo k důvodné pochybnosti o tom, že dlužnice dluh nesplní. 4. Manželka 1. povinného vzala podáním ze dne 10. 1. 2022 svůj návrh na částečné zastavení exekuce zčásti zpět co do exekučních příkazů, vyjmenovaných ve výroku II., s tím, že v současné době se její návrh na zastavení exekuce týká pouze exekučního příkazu č. j. [číselný identifikátor exekutora] EX 07834/19-103, postihujících bankovní účet manželky č. ú. [bankovní účet]. Za této situace soud I. stupně proto postupoval podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) a řízení o návrhu manželky 1. povinného o částečném zastavení exekuce ze dne 30. 3. 2020 s doplněním ze dne 16. 4. 2020, pokud je vedena způsobem uvedeným ve výroku II., zastavil. Protože manželka k výzvě soudu ohledně prokázání výlučných peněžních prostředků na uvedeném účtu ničeho dalšího neuvedla, soud I. stupně její návrh na částečné zastavení exekuce vedené exekučním příkazem č. j. [číselný identifikátor exekutora] EX 07834/19-103 zamítl. O nákladech vzniklých v této části exekučního řízení soud I. stupně nerozhodoval, neboť podle § 88 exekučního řádu toto přísluší soudnímu exekutorovi, který rozhodne vydáním příkazu k jejich úhradě. 5. Proti výrokům I. a III. usnesení soudu I. stupně podali povinní 1. až 3. včasné společné odvolání, ve kterém namítali, že soud I. stupně opětovně zcela rezignoval na své zákonné povinnosti, v napadeném usnesení se vůbec nevypořádal s námitkami povinných, neodůvodnil své zamítavé výroky a dokonce se opětovně nevyjádřil k návrhu manželky 1. povinného na zastavení exekuce vedené vůči jejímu výlučnému majetku. Exekuční soud měl totiž dostatečně přezkoumat exekuční titul, na základě něhož je nyní vedena exekuce. Soud I. stupně se zcela nepochopitelně věnoval problematice splatnosti, když jeho výklad je zcela extenzivní a přijaté závěry ze zápisu vůbec nevyplývají. Fakt, že povinní od počátku řízení vystupují jako ručitelé a že napadají způsob, jakým po nich oprávněná dluh od roku 2019 zcela bezdůvodně vymáhá, zůstal zcela bez povšimnutí. Oprávněná ani po poučení soudem I. stupně nijak neprokázala tvrzení, že před zasláním výzvy povinným k úhradě dluhu z titulu ručení věděla, že hlavní dlužnice nebude schopna plnit, vlastní tvrzení v tomto směru pak opakovaně měnila. Výzva soudního exekutora je procesní výzvou a nemůže nahradit hmotněprávní výzvu dle ustanovení § 2021 o.z., přičemž výzva exekutora ze dne 5. 8. 2019 stanovila hlavní dlužnici lhůtu k plnění 30 dnů. Soud I. stupně současně ignoroval rozsáhlé vyjádření povinných ze dne 30. 8. 2021, podle něhož minimálně do října 2019 oprávněná neměla a nemohla mít podezření, že by hlavní dlužnice dluh nesplnila. Ještě v říjnu 2019 nabízel jednatel oprávněné uzavření dodatku a posunutí splatnosti dluhu na leden 2020, během zmiňovaného roku pak oprávněná obdržela od hlavní dlužnice plnění cca 14 mil. Kč. Úpadek, do kterého se hlavní dlužnice dostala v červnu 2020, nebyl a nemohl být zřejmý v roce 2019, neboť jeho jedinou příčinou bylo nezákonné zadržení DPH finančním úřadem, k němuž došlo v roce 2016. Předmětný závazek povinných vůči oprávněné tak nebyl ke dni podání exekučního návrhu ani splatný, ani vykonatelný. 6. Obsah notářského zápisu se na několika místech navzájem vylučuje, je ve své podstatě zcela nejednoznačný a zmatený. Formulace týkající se zesplatnění je v přímém rozporu s obsahem smlouvy, kterou měl předmětný notářský zápis jako závazek zachycovat. Proces zesplatnění je explicitně popsán v čl. VI smlouvy o úvěru, kdy jsou zde uvedeny zcela jednoznačně a kogentní důvody pro využití tohoto institutu, které však v daném případě nenastaly. Pohledávka vůči hlavní dlužnici, ani vůči ručitelům není doposud splatná, neboť ji oprávněná v rozporu se smlouvou o úvěru doposud nezesplatnila. Právo oprávněné k vymáhání zákonného úroku z prodlení, smluvní pokuty a smluvního úroku vzniká až tehdy, kdy dojde oprávněnou k zesplatnění úvěru, což doposud nenastalo. Z uplatněného exekučního titulu není doposud vůbec jasné, k čemu se ručitelé vlastně zavázali, když články exekučního titulu se navzájem vylučují. V zápisu je ve všech povinnostech odkazováno na smlouvu o úvěru, následně v čl. IV. je plnění popsáno dvakrát a naprosto odlišně. Oprávněná nijak nereaguje na skutečnost, že na tuto smlouvu bylo hlavní dlužnicí uhrazeno již necelých 14 000 000 Kč (přesně 13 558 494,33 Kč), nárok oprávněné tak i v případě vykonatelnosti zápisu pro jistinu celkově zanikl a exekuce je vedena nedůvodně. Pokud oprávněná většinu plateb hlavní dlužnice započetla na dluh ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] [číslo] znějící na částku 5 000 000 Kč, a to konkrétně oproti smluvním pokutám a dalšímu příslušenství, pak postupovala nezákonně, když započítávala oproti pohledávce, kterou fakticky neměla (minimálně pro její rozpor s dobrými mravy). Odkaz oprávněné na ustanovení § 1933 odst. 1 o.z. je zcela nepřiléhavý, neboť jednotlivé platby byly hrazeny hlavní dlužnicí na jistinu ze smlouvy o úvěru na částku 10 000 000 Kč, která je vymáhána v tomto řízení, neboť bylo výslovně i konkludentně projevovanou vůlí hlavní dlužnice hradit tuto jistinu co nejdříve. To se projevilo i při jednáních stran na schůzkách ve dnech 4. 10. 2018 a 21. 12. 2018, kdy z průběhu druhé schůzky 1. povinný sepsal prohlášení a seznámil s ním zástupce oprávněné. Tuto vůli hlavní dlužnice vyjadřovala opakovaně, fakticky při každé provedené platbě. Pokud by odvolací soud dospěl k závěru, že oba závazky hlavní dlužnice byly zajištěny zcela totožně, měly být platby započteny na jednotlivé úvěry v poměru 50/50. Dle komentářové literatury je nezbytné při rozboru, na který závazek dlužník hradil v případě plnění stejného druhu, seřadit závazky dle rozsahu a případně dle síly jejich zajištění. Ze seznamu pozemků zajištěných na úvěrovou smlouvu [číslo] vyplývá, že tento závazek byl zajištěn v menším rozsahu (méně bonitní pozemky), než smlouva [číslo] (vyšší bonita a kvalita, dvojnásobná rozloha). Úvěr v částce 5 000 000 Kč měl navíc větší rezervu v rámci tohoto zajištění. Žádný poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 610 000 Kč hlavní dlužnice neměla v úmyslu hradit, nebyl sjednán ve smlouvě o úvěru, ani nikde jinde. I v případě, že by oprávněná byla oprávněna započíst nejprve veškeré platby na úvěr v částce 5 000 000 Kč, pak by po provedeném započtení zbyla částka 4 152 496,46 Kč na započtení vůči vymáhané pohledávce z druhého úvěru. Zcela nepřiměřené bylo příslušenství ve výši 86 % p.a., když v době uzavření smlouvy činila průměrná úroková míra těchto úvěrů 3,69 p.a. 7. Exekuce je vedena mimo jiné vůči 1. povinnému jako fyzické nepodnikající osobě, která přistoupila do daného vztahu jako ručitel a jako spotřebitel. Rozhodně tak nejde mezi oprávněnou a tímto povinnými o vztah mezi podnikateli. Jestliže oprávněná vede proti povinným exekuci, která z úvěru 10 000 000 Kč činí za rok prodlení více jak dvojnásobek dlužné částky, pak jde rovněž o smluvní pokuty a poplatky, které jsou zcela nepochybně v rozporu s dobrými mravy. Povinný 1. zde vystupuje jako spotřebitel a na uzavření smlouvy z jeho strany dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Oprávněná před jejím uzavřením měla dostatečně posoudit úvěruschopnost povinného, což se nestalo (odkaz oprávněné na rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 5279/2014 je nepřiléhavé). Dle komentářové literatury k ustanovení § 1810 o.z. se o spotřebitelskou smlouvu jedná i v případě plurality subjektů, kdy na jedné straně stojí podnikatel a na druhé podnikatel a spotřebitel. Povinný 1. byl k tomuto ručení oprávněnou donucen, a to z důvodu co možná nejširšího zajištění úvěru. Na tom nemůže nic změnit skutečnost, že 1. povinný byl jedním z členů statutárního orgánu hlavní dlužnice. I kdyby mezi oprávněnou a 1. povinným neměla smlouva spotřebitelský charakter, byl soud I. stupně povinen z hlediska dobrých mravů přezkoumat smlouvu vůči všem povinným. Hlavní dlužnice a v té souvislosti i povinní uzavřeli s oprávněnou smlouvy adhezní, současně jako slabší strany neměli rozhodně stejné znalosti ohledně poskytnutí nebankovních úvěrů. Oprávněná podle svých vyjádření podniká v oblasti poskytování úvěrů již desítky let, v daném vztahu byli povinní vždy slabší stranou. V daném případ byl úvěr poskytnut za roční úrokovou sazbu 30 %, samostatnou kapitolu tvoří úroky z prodlení a smluvní pokuty, které činí 36 % ročně z dlužné jistiny. Vše výše uvedené platí dvojnásob pro manželku 1. povinného, u níž soud I. stupně zapomněl své rozhodnutí jakkoliv odůvodnit. S ohledem na výše uvedené navrhli, aby odvolací soud napadené usnesení soudu I. stupně změnil tak, že se exekuce v plném rozsahu zastavuje a přiznal povinným náhradu nákladů řízení, případně aby rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. 8. Oprávněná se k odvolání povinných vyjádřila s tím, že jej pokládá za nedůvodné a navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil jako věcně správné. Své stanovisko k povinnosti dle § 2021 o.z. nezměnila, když hlavní dlužnice - [anonymizována tři slova] [právnická osoba] - měla povinnost uhradit celý dluh do 28. 2. 2019, avšak po tomto datu nebyla schopna řádně hradit ani smluvní úrok z úvěru, ani jistinu. Od poslední drobné úhrady ze dne 2. 5. 2019 už neuhradila ničeho a doba prodlení dlužnice od 1. 3. 2019 do 30. 10. 2019 se jeví jako dostatečná pro závěr, že dlužnice své závazky nesplní. Proto také byl již na počátku července 2019 podán exekuční návrh vůči hlavní dlužnici. Pouze pokud by se soud I. stupně neztotožnil s tímto názorem, upozorňovala oprávněná na podání návrhu na exekuci vůči hlavní dlužnici dne 8. 7. 2019, kdy po pověření byla dne 5. 8. 2019 zaslána dlužnici soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] výzva k dobrovolnému plnění a doručena téhož dne. Tato lhůta skončila na počátku září 2019, ze strany dlužnice nebylo ničeho plněno, proto byl v říjnu 2019 podán exekuční návrh vůči ručitelům. Tuto výzvu lze jednoznačně považovat za výzvu dle § 2021 odst. 1 o.z. (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 583/2004). Soud rozhoduje podle stavu v době vydání rozhodnutí (§ 154 o.s.ř.), v současné době je přitom zcela nepochybné, že hlavní dlužnice svůj dluh věřiteli nesplní, jelikož se nachází v úpadku a je předlužena. Předmětná smlouva o úvěru upravuje zesplatnění v čl. VI., toto ustanovení měla oprávněná na mysli, když uvedla, že k zesplatnění nedošlo. Podle čl. IV. 3. smlouvy však dochází k zesplatnění ještě v případě prodlení dlužnice se splacením úvěru nebo kterékoliv splátky úroku, aniž by k tomu byl nezbytný úkon ze strany věřitele. Pokud notářský zápis užívá pojem„ zesplatnění“, pak má na mysli situaci podle čl. IV. 3. smlouvy o úvěru. Notářský zápis byl sepsán v době, kdy úvěr ještě nebyl splatný, proto použil pojem„ zesplatnění“. Zesplatnění podle čl. IV 3. smlouvy o úvěru mohlo nastat nejpozději do 28. 2. 2019, tedy do celkové splatnosti úvěru, po tomto datu postrádá smysl. Z předmětného exekučního titulu jasně vyplývá vymáhaná pohledávka, i s odkazem na hmotněprávní základ, ve vztahu k ručitelům je pak odkazováno na jejich ručitelské prohlášení. Minimálně jistina je v rámci exekučního titulu popsána přesně a jasněji ve vztahu k její vykonatelnosti, kdy tato je přesně stanovena. Oprávněná popřela, že by na vymáhaný dluh ze smlouvy č. [anonymizováno] [číslo] bylo plněno tvrzených 14 000 000 Kč, když v období od 31. 7. 2018 do 2. 5. 2019 tak bylo 3 110 000 Kč a platby hlavní dlužnice byly započteny na smluvní úrok, poplatek za prodloužení splatnosti a smluvní pokutu (dle tabulky ve vyjádření). Na dluh z dřívější smlouvy č. [anonymizováno] [číslo] bylo započteno od 30. 4. 2018 do 21. 8. 2019 celkem 9 808 494,33 Kč, což bylo zohledněno v insolvenčním řízení hlavní dlužnice. 9. Při započítávání plateb oprávněná postupovala podle ustanovení § 1933 odst. 1 o.z., kdy dluh ze smlouvy č. [anonymizováno] [číslo] byl nejméně zajištěný (absence notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, ručitelského prohlášení 3. povinné, zástavního práva k nemovitostem 1. povinného ze smlouvy č. [anonymizováno] [číslo] a exekučního příkazu ke zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitostech). Naopak zde vymáhaný dluh byl zajištěn oproti úvěru na 5 000 000 Kč navíc zástavou na rodinný dům se zahradou ve vlastnictví 1. povinného v hodnotě více než 5 960 000 Kč a ručitelským prohlášením 3. povinné, která tak ručila celým svým majetkem, tedy i nemovitostmi skládky (odhadnuty na 65 000 000 Kč) a dalšími aktivy společnosti). Insolvenční správkyně hlavní dlužnice pak zde vymáhanou pohledávku ze smlouvy [číslo] zcela uznala. Tvrzení, že by smluvními stranami bylo sjednáno, že veškeré platby budou hrazeny na dluh v částce 10 000 000 Kč, jsou nepravdivá. Platby představující úroky k jednotlivým úvěrům ve výši 100 000 Kč a 250 000 Kč byly zasílány pro variabilními symboly, představující čísla úvěrových smluv. Nedošlo ani k žádnému projevu vůle tak činit ze strany hlavní dlužnice a povinných, a to ani konkludentně. Zmiňované prohlášení datované dne 21. 12. 2018 bylo zjevně vypracováno 1. povinným, nikde jinde se dohoda nebo požadavek o jiné alokaci plateb neprojevil (v komunikaci stran, uzavíraných dalších smlouvách a dodatcích). U prohlášení není zřejmé, za jakých okolností bylo sepsáno a kdy, dále chybí podpis za oprávněnou. Smlouvy o zástavním právu k pohledávkám obsahovaly zajištění obou zmiňovaných úvěrů, proto byla postoupena celá výše pohledávek (nepostačovala k úhradě ani obou jistin s příslušenstvím). Namítanou částku 3 738 334,75 Kč započetla oprávněná na smluvní pokutu z úvěru na 5 000 000 Kč, jak již bylo vyjasněno v insolvenčním řízení hlavní dlužnice ve věci sp. zn. [spisová značka]. Platba 610 000 Kč byla uhrazena na základě dodatku č. 2 ze dne 21. 12. 2018 na smluvní pokutu, nikoliv na poplatek za prodloužení splatnosti, jak oprávněná původně uvedla. Byla dle dohody placena za období od 1. 10. 2018 do 30. 11. 2018 dobrovolně ze strany hlavní dlužnice, nebyla nijak podmíněna úhradou úvěru do 28. 2. 2019. Platbu ze dne 2. 5. 2019 označenou variabilním symbolem [číslo] oprávněná výjimečně započetla na zde vymáhanou pohledávku, což je však pro povinné ku prospěchu. Sama hlavní dlužnice v insolvenčním řízení sp. zn. [insolvenční spisová značka] uznala pohledávku z úvěru č. [anonymizováno] [číslo] ve výši 7 891 507,67 Kč a popřela pohledávku z úvěru č. [anonymizováno] [číslo] včetně jistiny, patrně jako uhrazenou předmětnými platbami. Exekuce vedená proti hlavní dlužnici u soudu I. stupně pro sp. zn. 10 EXE 8/2019 byla zahájena a vedena zcela podle exekučního návrhu oprávněné pro 10 000 000 Kč s přísl., aniž by tato společnost, jejímž jednatelem je právě 1. povinný, jakkoliv argumentovala nesprávným započtením plateb ze strany oprávněné. Pokud by odvolací soud dospěl k závěru o zajištění úvěru ve stejném rozsahu, odkázala na zásadu proporcionality (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 326/2004). Povinní ve svém závěru, že i při přednostním započtení na úvěr 5 000 000 Kč by z plateb zbylo 4 152 496,46 Kč na zde vymáhaný dluh, opomněli započíst příslušnou částku na smluvní úrok z prvního úvěru, který byl též platně sjednán ve smlouvě. 10. Smlouvy, jejichž prostřednictvím fyzická osoba poskytuje zajištění dluhů podnikatele vyplývajících z jeho podnikatelské činnosti nelze považovat za smlouvy spotřebitelské (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 17. 3. 1998, C -45/96, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2015, sp. zn. 21 Cdo 5279/2014). Všichni povinní jsou podnikatelé s dlouholetou zkušeností v oboru, s dostatečným kapitálem a zázemím k tomu, aby veškeré právní jednání činili s péčí řádného hospodáře i za účasti právních či ekonomických poradců. V rámci poskytování a zajišťování daného úvěru oprávněná zkoumala majetkovou sféru 1. povinného, kdy toho času vlastnil několik nemovitostí a dokonce jedna byla předmětem zástavního práva ve vztahu k danému úvěru. Sjednaný úrok ve výši 2,5 % měsíčně považuje oprávněná za naprosto přiměřený s ohledem na poměrně krátkou dobu splatnosti úvěru, sjednaná smluvní pokuta 0,1 % denně odpovídá běžné obchodní praxi. Označení 1. povinného jako spotřebitele je čistě účelové, když je též jednatelem hlavní dlužnice a místopředsedou představenstva 2. povinné, za které aktivně jednal a jedná. Není tak žádným laikem, ani slabší smluvní stranou. Insolvenční správkyně hlavní dlužnice předmětnou pohledávku uznala v rámci jeho insolvenčního řízení v celém rozsahu a žádný rozpor s dobrými mravy u této pohledávky nekonstatovala. Návrh manželky 1. povinného považuje oprávněná stále za neurčitý, tato nedostatečně prokázala svá tvrzení. Nijak neprokazuje, že peněžní prostředky na dotčených bankovních účtech jsou jejími výlučnými peněžními prostředky. 11. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné a osobami k tomu oprávněnými ve vztahu k výroku I., přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně dle § 212, § 212a odst. 5 o.s.ř. ve vztahu k citovanému výroku a po provedených ústních jednáních dospěl k níže uvedeným závěrům. 12. Povinní však svým společným odvoláním napadli i výrok III., týkající se vedení exekuce postižením účtu manželky I. povinného. Ten byl vydán k návrhu uvedené účastnice řízení na částečné zastavení opírající se o ochranu podle § 262b o.s.ř., přičemž povinní nejsou subjektivně legitimováni k jeho podání, když nebyla nijak dotčena uvedeným výrokem jejich práva. Pouze manželka povinného se mohla domáhat příslušné ochrany vůči postihu v rámci exekuce její pohledávky za bankovním ústavem, a tudíž je též výlučně subjektivně legitimována k podání opravného prostředku, pokud jejímu návrhu na částečné zastavení v tomto směru nebylo vyhověno (uvedeným rozhodnutím jsou dotčena výlučně její práva, nikoliv povinných nebo dokonce třetí osoby). S ohledem na výše uvedené shledal odvolací soud ve smyslu § 218 písm. b) o.s.ř. důvod pro odmítnutí odvolání povinných do výroku III. usnesení soudu I. stupně. 13. Z obsahu soudního spisu sp. zn. 23 EXE15/2019 a spisu soudního exekutora sp. zn. [číselný identifikátor exekutora] EX 07834/19 se podává, že Okresního soud v Kladně dne 19. 11. 2019 pod č. j. 23 EXE 15/2019-27 [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], vedením exekuce k vymáhání pohledávky podle vykonatelného exekučního titulu - notářského zápisu sepsaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne 21. 6. 2018, č. j. NZ 113/2018. 14. Odvolací soud po zopakování dokazování některým z rozhodných listinných důkazů podle § 213 odst. 2 o.s.ř. zjistil, konkrétně z notářského zápisu sepsaného dne 21. 6. 2018 [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářem se sídlem v [obec], pod sp. zn. NZ 113/ 2018, že jeho účastníky jsou oprávněná jako úvěrující a věřitelka, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], zastoupená 1. povinným jako jednatelem, v pozici prvního dlužnice, 1. povinný identifikovaný datem narození a bydlištěm jako ručitel a druhý dlužník, 2. povinná zastoupená 1. povinným jako místopředsedou představenstva, v pozici druhé ručitelky a třetí dlužnice, 3. povinná zastoupená jejím jednatelem [jméno] [příjmení] jako třetí ručitelka a čtvrtá dlužnice. Uvedení účastníci uzavřeli dohodu osoby povinné a osoby oprávněné obsahující uznání dluhu (závazku) a svolení k vykonatelnosti notářského zápisu. Věřitelka a první dlužnice – hlavní dlužnice souhlasně prohlásili (čl. I.), že hlavní dlužnice dluží věřitelce ke dni 21. 6. 2018 z titulu smlouvy o úvěru číslo [anonymizováno] [číslo] uzavřené mezi nimi celkem částku 10 000 000 Kč (dále i„ jistina“) spolu s měsíčním úrokem ve výši 250 000 Kč jdoucím měsíčně, počínaje měsícem červencem roku 2018 a konče měsícem zářím roku 2018, se splatností úroků vždy k poslednímu dni daného kalendářního měsíce, tj. měsíce července, srpna a září roku 2018, kdy k datu 30. 9. 2018 je splatná i jistina ve výši 10 000 000 Kč Hlavní dlužnice a věřitelka si ujednávají, že prodlení první dlužnice s kteroukoliv splátkou úroků, či její částí, či jistiny úvěru, po dobu delší než 5 kalendářních dní, je důvodem k jednostrannému odstoupení věřitelky od citované smlouvy a zakládá její právo na zesplatnění celého dluhu, tzn. věřitelka má právo požadovat okamžité zaplacení jistiny úvěru, smluvních úroků, sankčního úroku a veškerého dalšího příslušenství úvěru. Konečný termín splatnosti celého úvěru byl smlouvou stanoven do 30. 9. 2018. V případě zesplatnění úvěru, tj. pokud se první dlužnice dostane do prodlení s placením kterékoli splátky úroků či její části, či jistiny úvěru, po dobu delší než 5 dní, je první dlužnice povinna uhradit věřitelce: a) zákonný úrok z prodlení, jehož výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, a to až do úplného zaplacení dlužné částky, b) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky úvěru a úroků za každý den prodlení s tím, že smluvní pokuta je splatná vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, v němž došlo k prodlení. Naposledy je první dlužnice povinna platit smluvní pokutu za den zaplacení jistiny či úroků, k níž se smluvní pokuta váže, do posledního dne tohoto kalendářního měsíce. Dále je povinna věřitelce uhradit: c) smluvní úrok ve výši 2,5 % měsíčně z části jistiny úvěru za každý započatý měsíc prodlení, se splatností k poslednímu dni daného kalendářního měsíce. V čl. II. zápisu první dlužnice svůj dluh z titulu citovaného úvěru vůči věřitelce tak, jak je přesně označený v čl. I. zápisu plně uznala co do důvodu a výše. Čl. III. zápisu pak obsahuje prohlášení první dlužnice se svolením k vykonatelnosti, vymezující osobou oprávněnou a osoby povinné, skutečnost zakládající dluh i předmět plnění – peněžní prostředky ve výši jistiny 10 000 000 Kč spolu s měsíčním úrokem ve výši měsíčně počínaje měsícem července a konče zářím 2018, a dále v případě zesplatnění úvěru, tj. pokud se první dlužnice dostane do prodlení s placením kterékoliv splátky úroků nebo její částí, či jistiny úvěru, po dobu delší než 5 dní, je 1. dlužnice povinna uhradit věřitelce a) zákonný úrok z prodlení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky úvěru a úroků za každý den prodlení a smluvní úrok ve výši 2,5 % měsíčně z části jistiny úvěru za každý započatý měsíc prodlení (vymezené dále shodně jako v čl. I. zápisu). První dlužnice svolila, aby tento notářský zápis byl ihned přímo vykonatelný co do povinnosti první povinné zaplatit částku jistiny úvěru ve výši 10 000 000 Kč s výše uvedenými splatnostmi a vším dalším příslušenstvím a smluvní pokutou a mohl podle něho být veden výkon rozhodnutí (exekuce) osoby oprávněné vůči osobě povinné v případě, že by dlužnice svoji povinnost řádně a včas nesplnila. Věřitelka jako osoba oprávněná má právo celý dluh zesplatnit, a to při prodlení prvního dlužnice s hrazením jakékoliv splátky úroků nebo její části po dobu delší než 5 dnů. Dlužnice výslovně prohlásila, že pokud nebude možno z jakéhokoliv důvodu vykonat notářský zápis pro příslušenství dluhu, je tento vždy přímo vykonatelný pro částku jistiny ve výši 10 000 000 Kč nejpozději do 30. 9. 2018. 15. V čl. VI. zápisu oprávněná a povinní jako ručitelé uzavřeli dohodu ve smyslu ustanovení § 71b notářského řádu, v níž konstatovali, že byla mezi nimi uzavřena dne 14. 6. 2018 dohoda pod [číslo], podle níž se první ručitel, druhá ručitelka a třetí ručitelka zavázali zaplatit společně a nerozdílně věřiteli částku 10 000 000 Kč se splatnostmi uvedenými výše, příslušenstvím a smluvní pokutou, jak je včetně dob plnění popsáno v tomto notářském zápisu. V případě, že první dlužnice neuhradí popsaný dluh úvěrující, zavazují se uhradit tento dluh jako ručitelé druhý, třetí, čtvrtý, pátý a šestý dlužník, a to do 30 dnů od doručení písemné výzvy věřitelky. Plněním první dlužnice zaniká v plném rozsahu povinnost druhého dlužníka, třetí dlužnice a čtvrté dlužnice (ručitelů) k úhradě dluhu vyplývající z předmětné smlouvy o úvěru, jak je popsána v notářském zápisu. Následně účastníci učinili svolení k vykonatelnosti s vymezením osoby oprávněné a osob povinných, dále skutečnosti zakládající dluh (ručitelské prohlášení [číslo] k citované smlouvě a ručitelské prohlášení popsané v tomto notářském zápisu). Předmětem plnění je jistina úvěru 10 000 000 Kč spolu s měsíčním úrokem ve výši 250 000 Kč jdoucím měsíčně, počínaje měsícem červencem roku 2018 a konče měsícem zářím roku 2018, se splatností úroků vždy k poslednímu dni daného kalendářního měsíce, tj. měsíce července, srpna a září roku 2018, kdy k datu 30. 9. 2018 je splatná i jistina ve výši 10 000 000 Kč. Dále je předmětem plnění v případě zesplatnění úvěru, tj. pokud se první dlužnice dostane do prodlení s placením kterékoliv splátky úroků či její části, či jistiny úvěru po dobu delší 5 dní, a je povinna uhradit věřiteli: a) zákonný úrok z prodlení, jehož výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, a to až do úplného zaplacení dlužné částky, b) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky úvěru a úroků za každý den prodlení s tím, že smluvní pokuta je splatná vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, v němž došlo k prodlení; naposledy je první dlužnice povinna platit smluvní pokutu za den zaplacení jistiny či úroků, k níž se smluvní pokuta váže, přičemž smluvní pokuta za den, v němž byla jistina zaplacena, je opět splatná do posledního dne tohoto kalendářního měsíce, a to vždy převodem na výše uvedený účet věřitele, c) smluvní úrok ve výši 2,5 % měsíčně z části jistiny úvěru za každý započatý měsíc prodlení, se splatností k poslednímu dni daného kalendářního měsíce. Doba plnění je uvedena v článku I. notářského zápisu, konkrétně i) pro jistinu předmětného úvěru ve výši 10 000 000 Kč do 30. 9. 2018, ii) pro úrok, iii) pro zákonný úrok a iv) pro citovanou smluvní pokutu, jak je vždy uvedeno zejm. v článku I. notářského zápisu. Následně dali výslovně svolení k tomu, aby tento notářský zápis byl ihned vykonatelný co do jeho povinnosti zaplatit věřiteli částku jistiny ve výši 10 000 000 Kč se splatnostmi, jak jsou uvedeny výše, a vším dalším příslušenstvím a smluvní pokutou, tak jak je včetně dob plnění popsáno v tomto notářském zápisu, aby i bez předchozí žaloby, mohl podle něho být veden výkon rozhodnutí (exekuce) osoby oprávněné vůči osobám povinným, a to v případě, že by první dlužnice svoji povinnost řádně a včas nesplnila. Osoby povinné výslovně prohlásili, že pokud nebude možno z jakéhokoliv důvodu vykonat notářský zápis pro příslušenství dluhu, je tento vždy přímo vykonatelný pro částku jistiny ve výši 10 000 000 Kč v době plnění, tj. nejpozději do 30. 9. 2018. 16. Ve smlouvě o úvěru č. [anonymizováno] [číslo] ze dne 14. 6. 2018, uzavřené mezi oprávněnou jako věřitelkou a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], [IČO], jako hlavní dlužnicí, se věřitelka zavázala poskytnout dlužnici úvěr ve výši 10 000 000 Kč nejpozději do 3 pracovních dnů od uzavření této smlouvy, pokud budou splněny tyto podmínky: 1. povinný uzavře zástavní smlouvu k vymezeným nemovitostem zapsaným na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], 3. povinná uzavře zástavní smlouvu k nemovitostem zapsaným na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] a [list vlastnictví] pro k.ú. [obec], dále společnost [právnická osoba], [IČO], a 2. povinná uzavřou s věřitelkou zástavní smlouvu na vymezené movité věci, povinní se písemně zaručí za veškeré závazky hlavní dlužnice s tím, že věřitelka může požadovat vystavení směnky na řad, a hlavní dlužnice sepíše s věřitelkou dohodu o uznání veškerých dluhů dle této smlouvy formou notářského zápisu s přímou vykonatelností. Dlužnice se v čl. III. odst. 1 smlouvy zavázala zaplatit věřitelce z poskytnutého úvěru úrok stanovený pevnou měsíční částkou ve výši 250 000 Kč měsíčně za každý i započatý měsíc poskytnutí úvěru vždy k poslednímu dni v kalendářním měsíci s tím, že zaplatí věřitelce úrok v minimální výši 750 000 Kč bez ohledu na předčasné úplné či částečné splacení úvěru. Dlužnice se zavázala úvěr splatit nejpozději do 30. 9. 2018, dále byla sjednána pravidla pro předčasné a částečné splacení úvěru. V případě prodlení hlavní dlužnice se splacením úvěru anebo úroku se tato zavázala zaplatit věřitelce smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky úvěru a úroku za každý den prodlení (čl. IV. odst. 1), v případě prodlení se splacením úvěru a/nebo kterékoliv splátky úroku se dluh stává bez dalšího splatným k 5. kalendářnímu dni prodlení (čl. IV. odst. 3.). V případě zesplatnění je dlužnice nadále povinna hradit věřitelce a) smluvní úrok ve výši 2,5 % měsíčně z nesplacené jistiny úvěru za každý i započatý měsíc prodlení, přičemž smluvní úrok je splatný k poslednímu kalendářnímu dni příslušného měsíce, b) smluvní pokutu dle čl. IV. odst. 1 splatnou každý kalendářní den následující pod ni prodlení a c) zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru a smluvního úroku od data zesplatnění do zaplacení. Podle čl. VI. smlouvy je věřitelka oprávněna úvěr a úrok předčasně zesplatnit, pokud nastanou následující podmínky: a) na dlužnici je podán insolvenční návrh b) vstoupila do likvidace, c) podstatným způsobem se sníží hodnota zástavy, d) pokud věřitelka poskytne úvěr i při nesplnění podmínek a dlužnice nezajistí splnění podmínek v dodatečné přiměřené lhůtě. V čl. VIII. Odst. 3 se smluvní strany dohodly, že změny a dodatky k této smlouvě musí mít písemnou formu. 17. V ručitelském prohlášení [číslo] ze dne 14. 6. 2018, uzavřeném mezi oprávněnou jako věřitelkou, dlužnicí – [anonymizována tři slova] [právnická osoba], zastoupenou povinným 1. jako jednatelem, a ručiteli – 1. povinným, 2. povinnou zastoupenou 1. povinným jako místopředsedou představenstva, a 3. povinnou, ručitelé prohlásili, že věřitelku uspokojí společně a nerozdílně, pokud dlužnice věřitelce dluh nesplní (čl. 3 prohlášení). Dluhem ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] [číslo] ze dne 14. 6. 2018 je zejména, avšak nikoliv výhradně, jistina úvěru ve výši 10 000 000 Kč, úrok ve výši 250 000 Kč měsíčně, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky úvěru a úroku, a veškeré další závazky dlužnice existující nebo vzniklé v budoucnu, včetně pohledávek ze zajištění, bezdůvodného obohacení, na náhradu nákladů souvisejících s výkonem práv věřitelky, z náhrady škody. 18. Odvolací soud dále zopakoval dokazování dalšími navrženými listinnými důkazy ve smyslu § 213 odst. 3 o.s.ř., konkrétně dodatkem č. 1 ke smlouvě o úvěru č. [anonymizováno] [číslo] uzavřeným 4. 10. 2018, kterým byl změněn čl. III. 2. vymezené smlouvy tak, že se hlavní dlužnice zavázala splatit úvěr do 31. 10. 2018 a v případ zaplacení v tomto termínu se oprávněná vzdala práva na sankční platby (smluvní pokutu, zákonný úrok z prodlení) za období od 1. 10. 2018 do 31. 10. 2018. V případě nesplacení ve lhůtě má oprávněná nárok na sankce dle smlouvy za období od 1. 10. 2018 do 31. 10. 2018. Dále hlavní dlužnice byla povinna hradit úrok ve výši 250 000 Kč za měsíc říjen 2018 do 31. 10. 2018. Dodatkem č. 2 ke smlouvě o úvěru č. [anonymizováno] [číslo] uzavřeným dne 21. 12. 2018 byl změněn čl. III. 2. smlouvy tak, že se hlavní dlužnice zavázala splatit úvěr do 28. 2. 2019, v případě zaplacení do 31. 1. 2019 se oprávněná vzdala práva na sankční platby (smluvní pokutu, zákonný úrok z prodlení) za období od 1. 12. 2018 do 31. 1. 2019. V případě nezaplacení do 31. 1. 2019 má oprávněná na zmiňované sankce právo. Hlavní dlužnice je povinna uhradit smluvní pokutu ve výši 610 000 Kč za období od 1. 10. 2018 do 30. 11. 2018 ve lhůtě do 31. 1. 2019. Dle nepodepsaného návrhu dodatku č. 3 k dotčené smlouvě se oprávněná měla vzdát nároku na smluvní pokutu od data 12. 7. 2019 za splnění podmínek, že hlavní dlužnice uhradí oprávněné úvěr ve výši 10 000 000 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] [číslo] včetně nákladů exekuce a nákladů oprávněné, že uhradí oprávněné úvěr ve výši 5 000 000 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o úvěru č. [číslo], to vše do 31. 1. 2020, přičemž oprávněná se vzdává smluvní pokuty převyšující částku 8 708 494,33 Kč již uhrazenou hlavní dlužnicí. 19. Ve výzvách k úhradě dluhu datovaných dne 6. 8. 2019, adresovaných každému z povinných, oprávněná odkázala na ručitelské prohlášení č [číslo] ze dne 14. 6. 2018 a exekuční titul, vyčíslila dlužnou částku hlavní dlužnice ke dni 31. 7. 2019 na částku 12 844 733 Kč a vyzvala ručitele k její úhradě do 30 dnů od obdržení předmětné výzvy. Dle dodejek a závady byla předmětná výzva 1. povinnému zaslána na adrese [adresa], 2. povinné a 3. povinné byla doručena do vlastních rukou dne 19. 8. 2019 [ulice] dlužnici, [anonymizována tři slova] [právnická osoba], byla doručena dne 5. 8. 2019, v 22:51 hod, prostřednictvím datové schránky výzva soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], ze dne 5. 8. 2019, č. j. [číselný identifikátor exekutora] EX 04638/19-017, k dobrovolnému splnění povinnosti na zaplacení jistiny ve výši 10 000 000 Kč, úroku z prodlení, případně úroku, smluvní pokuty atd. v kapitalizované výši 2 479 307,08 Kč, nákladů oprávněné a nákladů exekuce, v exekuci vyvolané exekučním návrhem oprávněné na základě shora citovaného exekučního titulu – notářského zápisu ze dne 21. 6. 2018, a to ve lhůtě 30 dnů (z citované výzvy a doručenky datové zprávy). Exekučním příkazem ze dne 8. 10. 2019, č. j. [číselný identifikátor exekutora] EX 05390/19-010, rozhodl soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], v exekuci vedené oprávněnou proti [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] s.r.o. pro jistinu 10 000 000 Kč, úrok z prodlení, smluvní pokutu do dne vydání příkazu ve výši 3 178 667,81 Kč, o zřízení exekutorského práva na nemovitých věcech povinné zapsaných na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce] u [obec], na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec], na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] a na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce]. 20. Dle protokolu o zvláštním přezkumném jednání konaném dne 8. 3. 2021 u Krajského soudu v Praze v insolvenční věci dlužnice [anonymizována tři slova] [právnická osoba], insolvenční správkyně popřela dílčí pohledávky č. 3 a 4 v rámci přihlášené pohledávky oprávněné vedené pod přihláškou č. P 112 a insolvenční soud vyzval oprávněnou k podání incidenční žaloby. Ve vyjádření k incidenční žalobě vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], ze dne 25. 5. 2021 insolvenční správkyně dlužnice mimo jiné uvedla, že nečiní sporným dílčí pohledávku č. 3 danou jistinou úvěru 5 000 000 Kč a příslušenstvím 1 745 318,46 Kč, dílčí pohledávku č. 4 danou smluvní pokutou ve výši 16 745 525,62 Kč z prodlení se zaplacením dílčí pohledávky č. 3. Nečinila sporným, že na úvěrovou pohledávku 5 000 000 Kč přijala oprávněná prostřednictvím zastavených pohledávek poddlužníků plnění v celkové výši 9 148 494,33 Kč, kdy na smluvní pokutu si započetla částku 4 057 169,72, na příslušenství úvěru 452 989,86 Kč, naložení se zbývající částkou 3 761 558,07 není ze žaloby zřejmé. Učinila spornou nárok na smluvní pokutu ve výši 21 702 659k4 (součet přihlášené částky 16 745 525,62 Kč a již přiřazené částky 4 957 169,72 Kč), pro její nepřiměřenost z hlediska výše. Do podání přihlášky bylo na úvěr 5 000 000 Kč dlužnicí splaceno 13 558 494,33 Kč a byla tak uhrazena jistina, úrok i smluvní pokuta ve výši, kterou by vůbec bylo možné považovat za přiměřenou. 21. Z emailové korespondence oprávněné (konkrétně [jméno] [příjmení]) a 1. povinného (e-mail – [webová adresa]) plyne, že probíhala v průběhu roku 2019 jednání o splácení úvěru, konkrétně výzva oprávněné určena 1. povinnému ze dne 15. 5. 2019 k telefonické komunikaci ohledně řešení nespláceného úvěru (email z 15. 5. 2019), výzva oprávněné ke sdělení výše zastavených pohledávek, o sdělení průběhu přefinancování úvěrů ze strany [anonymizována dvě slova] a nezbytnost vyřešení do konce 6/ 2019 (e-mail z 10. 6. 2019). Povinný 1. zasílal informaci o expedici zboží pro [anonymizováno], s tím že byl nadrozměrný transport objednán na 27 – 28 týden, fakturace za 6,2 mil. Dne 9. 4. 2019 měla být 1. povinným zaslána oprávněné tabulka s plánem výnosů a nákladů na první polovinu 2019 s vyčíslením předpokládaných tržeb, výkonovou spotřebou, zásob atd. E-mailem ze dne 19. 11. 2019 byl 1. povinný oprávněnou vyzván k předložení plné rozvahy a výsledovky + obratovky za rok 2019, doplněného seznam zaměstnanců, seznamu aktuálně běžících zakázek a aktuální potřeby provozního kapitálu. Dle e-mailů ze dne 3. 12. 2019 měla být oprávněné zasílána 1. povinným smlouva o zachování důvěrného charakteru informací, podepsaná za [právnická osoba] dne 25. 11. 2019, za společnost [právnická osoba] nepodepsaná, a dne 19. 12. 2019 pak seznam podkladů pro zahájení přípravy reorganizace. Podle emailů od [jméno] [příjmení], [právnická osoba], z 18. 9. 2019 a 23. 9. 2018, zasílaných v kopii i oprávněné, probíhala jednání hlavní dlužnice se společností [právnická osoba] a [právnická osoba] ohledně ocenění a možného vstupu investora. V emailu ze dne 21. 10. 2019 vyjádřila oprávněná prostřednictvím [anonymizováno] [jméno] [příjmení] zklamání nad neřešením aktuální situace nesplácení ze strany [právnická osoba] [anonymizováno], konstatovala nezájem uzavřít dříve probírané dodatky ke smlouvám a oznámila dlužnici předání obou úvěrů do fáze vymáhání. V návaznosti na to se 1. povinný omluvil za neřešení a sdělil termín schůzky. 22. Odvolací soud dále doplnil ke zjištění rozhodných skutečností (konkrétně oprávnění oprávněné k podnikání, přiměřenosti sjednaného úroku a postavení 1. povinného) dle § 213 odst. 4 o.s.ř. dokazování, a to výpisem ze živnostenského rejstříku oprávněné, podle něhož tato má od 19. 9. 2014 živnostenské oprávnění v předmětu: Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, mimo jiné pro obory činnost: Služby v oblasti administrativní správy a služby organizačně hospodářské povahy. Dle výpisu z obchodního rejstříku (elektronická verze) je 1. povinný evidován celkem v 15 angažmá ve společnostech zapsaných v dotčeném veřejném rejstříku, mimo jiné v 2. povinné na pozici člena statutárního orgánu (od 11. 6. 1996), v dlužnici – [anonymizována tři slova] [právnická osoba] na pozici společníka a člena statutárního orgánu (od 1. 11. 1993), a v 3. povinné na pozici společníka (od 29. 5. 2000). Dle statistiky ČNB ARAD dosahovala průměrná výše úrokové sazby u úvěrů poskytovaných bankami v červnu 2018 u živnostníků 4,41 % ročně, u fixovaných na 1 rok výše 4,04 % ročně, u kontokorentů a revolvingových úvěrů domácnostem a neziskovým organizacím sloužícím domácnostem 12,18 % ročně, kontokorenty 15,08 % ročně, u úvěrů z kreditních karet 24,16 % ročně. 23. Smlouvou o úvěru ze dne 16. 4. 2018 č. [anonymizováno] [číslo], uzavřenou mezi oprávněnou jako věřitelkou a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], [IČO], jako dlužnicí, se věřitelka zavázala poskytnout dlužnici úvěr ve výši 5 000 000 Kč nejpozději do 5 pracovních dnů od uzavření této smlouvy, pokud budou splněny tyto podmínky: 3. povinná uzavře zástavní smlouvu k vymezeným nemovitostem, společnosti [právnická osoba], [IČO], uzavře s věřitelem zástavní smlouvu na vymezené movité věci, povinní 1. a 2. se písemně zaručí za veškeré závazky hlavní dlužnice s tím, že věřitel může požadovat vystavení směnky na řad. Dlužnice se v čl. III. odst. 1 smlouvy zavázala zaplatit věřitelce z poskytnutého úvěru úrok stanovený pevnou měsíční částkou ve výši 100 000 Kč měsíčně za každý i započatý měsíc poskytnutí úvěru vždy k poslednímu dni v kalendářním měsíci s tím, že zaplatí věřitelce úrok v minimální výši 400 000 Kč bez ohledu na předčasné úplné či částečné splacení úvěru. Dlužnice se zavázala úvěr splatit nejpozději do 31. 12. 2018, dále byla sjednána pravidla pro předčasné a částečné splacení úvěru. V případě prodlení dlužnice se splacením úvěru anebo úroku se dlužnice zavázala zaplatit věřitelce smluvní pokutu ve výši 1 % denně z dlužné částky úvěru a úroku za každý den prodlení, při částečném splácení dlužnice v prodlení se započte v pořadí: smluvní pokuta, zákonný úrok z prodlení, úrok a jistina úvěru (čl. IV. odst. 1). V případě prodlení se splacením úvěru a/nebo kterékoliv splátky úroku se dluh stává bez dalšího splatným k 5. kalendářnímu dni prodlení (čl. IV. odst. 3.). V případě zesplatnění je dlužnice nadále povinen hradit věřiteli a) smluvní úrok ve výši 2 % měsíčně z nesplacené jistiny úvěru za každý i započatý měsíc prodlení, b) smluvní pokutu dle čl. IV. odst. 1 splatnou každý kalendářní den následující pod ni prodlení a c) zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru a smluvního úroku od data zesplatnění do zaplacení. Dodatkem č. 1 k této smlouvě, uzavřeným dne 21. 12. 2018 byla prodloužena splatnost daného úvěru do 28. 2. 2019 Smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem č. ZSPU [číslo] ze dne 14. 6. 2018 povinná 3. zřídila zástavní právo na 7 pozemcích v k.ú. [obec] zapsaných na [list vlastnictví] o výměře [výměra] k zajištění pohledávky oprávněné za [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] [anonymizováno] ze smlouvy č. [anonymizováno] [číslo]. Smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem č. [číslo] ze dne 14. 6. 2018 povinná 1. zřídil zástavní právo k nemovitým věcem - rodinnému domu [adresa] s pozemky st. parc. [číslo] parc. [číslo] zapsaným na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce] k zajištění pohledávky oprávněné za [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] ze smlouvy č. PU [číslo]. V rámci notářského zápisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notáře, ze dne 4. 10. 2018, sp. zn. NZ 193/ 2018, zřídila 3. povinná, jednající v zastoupení jednatelem [jméno] [příjmení], ve prospěch oprávněné k zajištění dluhů [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] s.r.o. ze smluv č. [anonymizováno] [číslo] a [anonymizováno] [číslo] zástavní právo k vymezením movitým věcem 3. povinné. 24. Smlouvou o zřízení zástavního práva č. [anonymizováno] [číslo] ze dne 21. 12. 2018 zřídila První [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], v zastoupení jednatele – 1. povinného, ve prospěch oprávněné zástavní právo na pohledávkách za společnostmi: [právnická osoba] (na částku 1 865 000 Kč), [anonymizováno] [právnická osoba] (na částku [osobní údaje oprávněné] [číslo] s DPH a 6 800 000 Kč), [právnická osoba] (na částku 592 700 Kč bez DPH), [právnická osoba] (na částku 1 842 914 Kč) a [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] (na částku 1 144 660 Kč s DPH), k zajištění všech dluhů uvedené dlužnice ze smluv o úvěrech [číslo] včetně úroků, poplatků, odměn a smluvní pokuty. Zástavní dlužnice se zavázala nejpozději do 7 dnů před splatností jakékoliv pohledávky informovat svého dlužníka o vzniku zástavního práva k zástavě. Ve smlouvě byla vyškrtnuta povinnost dlužnice uvádět na fakturách k úhradě daných závazků účet zástavní věřitelky (oprávněné) jako účet pro úhradu závazků. Smlouvou o zřízení [anonymizováno] [číslo] ze dne 16. 4. 2019 zřídila [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [právnická osoba], v zastoupení jednatele - 1. povinného, ve prospěch oprávněné zástavní právo na pohledávkách za společnostmi: [právnická osoba] (na částku 2 840 000 Kč), [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], k zajištění všech dluhů uvedené dlužnice ze smluv o úvěrech [číslo] včetně úroků, poplatků, odměn a smluvní pokuty. Zástavní dlužnice se zavázala nejpozději do 7 dnů před splatností jakékoliv pohledávky informovat svého dlužníka o vzniku zástavního práva k zástavě. Smlouvou o zřízení zástavního práva č. [číslo] ze dne 16. 4. 2018 zřídila 3. povinná, v zastoupení jednatele [jméno] [příjmení], ve prospěch oprávněné zástavní právo na nemovitých věcech – pozemcích o výměře [výměra] zapsaných na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec], o výměře [výměra] zapsaných na LV [číslo] pro k.ú. [část obce] u [obec], o výměře [výměra] zapsaných na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] a o výměře [výměra] zapsaných na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] u [obec]. Zástavou jsou zajištěny dluhy ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 16. 4. 2018, uzavřené s [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] [anonymizováno]. 25. V ručitelském prohlášení [číslo] ze dne 14. 6. 2018, uzavřeném mezi oprávněnou jako věřitelkou, dlužnicí – [anonymizována tři slova] [právnická osoba], zastoupenou povinným 1. jako jednatelem, a ručiteli – 1. povinným, 2. povinnou zastoupenou 1. povinným jako místopředsedou představenstva, a 3. povinnou, ručitelé prohlásili, že věřitelku uspokojí společně a nerozdílně, pokud dlužnice věřitelce dluh nesplní (čl. 3 prohlášení). Dluhem ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] [číslo] ze dne 14. 6. 2018 je zejména, avšak nikoliv výhradně, jistina úvěru ve výši 10 000 000 Kč, úrok ve výši 250 000 Kč měsíčně, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky úvěru a úroku, a veškeré další závazky hlavní dlužnice existující nebo vzniklé v budoucnu, včetně pohledávek ze zajištění, bezdůvodného obohacení, na náhradu nákladů souvisejících s výkonem práv věřitelky, z náhrady škody. V ručitelském prohlášení ze dne 16. 4. 2018 uzavřeném mezi oprávněnou jako věřitelkou, dlužnicí – [anonymizována tři slova] [právnická osoba], zastoupenou povinným 1. jako jednatelem, a ručiteli – 1. povinným, 2. povinnou zastoupenou 1. povinným jako místopředsedou představenstva, ručitelé prohlásili, že věřitelku uspokojí společně a nerozdílně, pokud dlužnice věřitelce dluh nesplní (čl. 3 prohlášení). Dluhem ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] [číslo] ze dne 16. 4. 2018 je zejména, avšak nikoliv výhradně, jistina úvěru ve výši 5 000 000 Kč, úrok ve výši 100 000 Kč měsíčně, smluvní pokuta ve výši 1 % denně z dlužné částky úvěru a úroku, a veškeré další závazky hlavní dlužnice existující nebo vzniklé v budoucnu, včetně pohledávek ze zajištění, bezdůvodného obohacení, na náhradu nákladů souvisejících s výkonem práv věřitelky, z náhrady škody. 26. V čestném prohlášení datovaném dnem 21. 12. 2018, sepsaném 1. povinným za [anonymizována tři slova] [právnická osoba] (kopie ručně psaného textu na hlavičkovém papíru uvedené společnosti), se předmětná obchodní společnost zavazuje zajistit po fakturaci zastavených pohledávek oznámení čísla účtu včetně předání všech souvisejících dokladů vyplývajících ze smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 21. 12. 2018. Platby z postoupených pohledávek od zákazníků žádá společnost hradit jistinu úvěru [číslo] to z důvodu prvotního uhrazení tohoto úvěru a výmazu ručitelského prohlášení mateřské společnosti [právnická osoba] Společnost žádá oprávněnou, aby sama nezasílala oznámení o postoupení zákazníkům, ale vždy počkala na oznámení ze strany [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] [anonymizováno]. 27. Dle výpisu z internetového bankovnictví oprávněné u [právnická osoba], č. ú. [bankovní účet], výpisů z bankovních účtů [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] [bankovní účet], vedeného u [anonymizována dvě slova], a č. ú. [bankovní účet], vedeného u [právnická osoba], obdržela oprávněná od [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] [anonymizováno] tyto platby: dne 30. 4. 2018 ve výši 100 000 Kč s [variabilní symbol], dne 1. 6. 2018 ve výši 100 000 Kč s [variabilní symbol], dne 29. 6. 2018 ve výši 100 000 Kč s [variabilní symbol], dne 31. 7. 2018 ve výši 250 000 Kč s [variabilní symbol], dne 31. 7. 2018 ve výši 100 000 Kč s [variabilní symbol], dne 27. 8. 2018 ve výši 100 000 Kč s [variabilní symbol], dne 27. 8. 2018 ve výši 250 000 Kč s [variabilní symbol], dne 25. 9. 2018 ve výši 100 000 Kč s [variabilní symbol], dne 25. 9. 2018 ve výši 250 000 Kč s [variabilní symbol], dne 31. 10. 2018 ve výši 250 000 Kč s [variabilní symbol], dne 31. 10. 2018 ve výši 100 000 Kč s [variabilní symbol], dne 3. 12. 2018 ve výši 250 000 Kč s [variabilní symbol], dne 3. 12. 2018 ve výši 100 000 Kč s [variabilní symbol], dne 27. 12. 2018 ve výši 250 000 Kč s [variabilní symbol], dne 28. 12. 2018 ve výši 100 000 Kč bez VS, dne 28. 1. 2019 ve výši 610 000 Kč s [variabilní symbol], dne 28. 1. 2019 ve výši 250 000 Kč s [variabilní symbol], dne 28. 1. 2019 ve výši 100 000 Kč s [variabilní symbol], dne 28. 2. 2019 ve výši 100 000 Kč s [variabilní symbol], dne 1. 3. 2019 ve výši 250 000 Kč s [variabilní symbol], dne 28. 3. 2019 ve výši 100 000 Kč s [variabilní symbol], dne 28. 3. 2019 ve výši 250 000 Kč s [variabilní symbol], dne 2. 5. 2019 ve výši 100 000 Kč s [variabilní symbol], dne 2. 5. 2019 ve výši 250 000 Kč s [variabilní symbol]. Dále dne 25. 4. 2019 obdržela z bankovního účtu [právnická osoba] 2 259 789 Kč s [variabilní symbol], z účtu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] dne 31. 5. 2019 částku 1 503 925,94 Kč a dne 11. 6. 2019 částku 23 222,32 Kč, dne 30. 7. 2019 z účtu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] částku 3 761 555,07 Kč, a z účtu [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] ve dnech 2. 8. 2019 částku 440 000 Kč a dne 21. 8. 2019 částku 520 000 Kč. 28. Dle seznamu přihlášených pohledávek vedeného Krajským soudem v Praze pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] ve věci dlužnice [anonymizována tři slova] [právnická osoba] přihlásila oprávněná svou pohledávku za dlužnicí z titulu smlouvy o úvěru ze dne 14. 6. 2018 ve výši jistiny 10 000 000 Kč a příslušenství ve výši 5 039 126,77 Kč. Insolvenční správkyně tuto nepopřela, dlužnice jí popřela do výše 7 147 619,10 Kč a uznala co do částky 7 891 507,67 Kč z důvodu nesprávného vyčíslení. Dále oprávněná přihlásila smluvní pokutu ve výši 4 907 500 Kč, kterou správkyně uznala v plné výši, dlužnice ji celou popřela. Dlužnice v zastoupení 1. povinným v rámci popření pohledávky poukázala na to, že v průběhu roku 2019 realizovala řadu plateb v celkové výši 8 708 494 Kč. Namítla, že smluvní úrok běžel od července 2018 do února 2019 a dosáhl částky 2 000 000 Kč, sjednané smluvní sankce jsou absolutně neplatné. Po započtení předmětných plateb tak pohledávka oprávněné činí na jistině 1 614 77641 Kč a na zákonném kapitalizovaném úroku z prodlení pak 129 182,11 Kč. Dle výpisu z účetní evidence [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] s.r.o. k úvěrům oprávněné má daná společnost evidovány jako příchozí platby (na straně„ Dal“) částky 3 000 000 Kč dne 18. 4. 2018, 2 000 000 Kč dne 20. 4. 2018, 2 000 000 Kč dne 18. 6. 2018, 2 000 000 Kč dne 19. 6. 2018 a 6 000 000 Kč dne 22. 6. 2018. Zaplaceno pak mělo být (na straně„ Má dáti“) 100 000 Kč dne 27. 4. 2018, 100 000 Kč dne 29. 6. 2018, dne 25. 4. 2019 2 259 789 Kč, 1 503 925,94 Kč dne 30. 5. 2019, 23 222,32 Kč dne 10. 6. 2019, 2 297 706,10 Kč dne 29. 7. 2019, 440 000 Kč a 520 000 Kč dne 2. 8. 2019. 29. V předběžné zprávě insolvenčního správce [obec] [právnická osoba] ze dne 31. 12. 2021 k závodu 3. povinné byla tržní hodnota nemovitých věcí nesouvisejících s provozem podniku – skládky [obec] stanovena podle odborného vyjádření odhadce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na částku cca 48 600 000 Kč, závod skládky pak z hlediska nemovitostí a příslušenství na částku 65 000 000 Kč. 30. Povinný 1. ve své výpovědi uvedl, že platby za [anonymizována tři slova] [právnická osoba] měla na starosti paní [příjmení] v rámci ekonomického oddělení, dohled měl hlavní ekonom, kdy vycházeli termínů u nich založených smluv. O platbách věděli i statutárové, tj. i on. Jednání s oprávněnou proběhlo dne 4. 10. 2018 v kanceláří oprávněné v suterénu, přítomen byl za oprávněnou pan [příjmení] a pan [příjmení] (advokát), za hlavní dlužnici on, a dále pan [příjmení] z pozice jednatele 3. povinného, protože měl být uzavírán notářský zápis na zástavu technologie 3. povinné v hodnotě 30 000 000 Kč. V rámci této schůzky se obecně řešilo, co se má platit, jak se má platit a jaké budou zdroje placení. Povinný 1. poukázal na to, že v průběhu tohoto jednání i dříve bylo z jejich strany uváděno, že má být primárně placeno na ten větší úvěr, který je zde vymáhán. I oprávněná měla zájem na přednostní zaplacení úvěru na 10 000 000 Kč, vyplynulo to dle povinného z diskuzí s panem [příjmení] a panem [příjmení] v podobě obecné debaty. Neměl totiž takové krytí a zajištění jako předchozí úvěr na 5 000 000 Kč, dále tím povinní chtěli, aby z procesu byla vyvázána 2. povinná a nebyla tak omezována její činnost. To, že má být placeno s variabilním symbolem, tak jak bylo činěno, byl požadavek oprávněné. V té době vznikl příslib, že nebude realizováno sankční ujednání v podobě smluvní pokuty a dalších sankcí, pokud bude podle v té době sjednaného dodatku ke smlouvě realizováno zaplacení. Částkou 610 000 Kč bylo hrazeno dle předchozích debat na jistinu desetimilionového úvěru. Smlouvy byly předkládány oprávněnou (vytvářel je pan [příjmení]), bylo tam zajištění v podobě smluvních pokut a dalších institutů, které se 1. povinnému zdálo velmi tvrdé, ale oprávněná slevit nechtěla. Byli ujištěni, že zajištění a smluvní pokuty jsou pouze garančního charakteru a nebudou uplatňovány. Právní servis hlavní dlužnici zajišťoval v letech 2018 a 2019 advokát [anonymizováno] [příjmení], úvěrové smlouvy, jejich dodatky ani zástavní smlouvy s ním 1. povinný nekonzultoval, byť tuto možnost měl, ale byly to dle něj dané věci. Na jednání dne 21. 12. 2018 byl přítomen za oprávněnou opět pan [příjmení] a dále pan [příjmení], neví, jestli byl přítomen pan [příjmení]. Na této schůzce se řešilo další zajištění úvěrů a jejich financování, i otázka zpětného leasingu technologií. Dále bylo řešeno placení úvěrů z pohledávek hlavní dlužnice za jejími dlužníky jak existujících, tak i budoucích. Byly vybrány pohledávky okolo 9 000 000 Kč, aby byla co nejdříve poplacena jistina. Při podpisu zástavní smlouvy vznikla diskuse ohledně oznamování postoupení pohledávky, dohodlo se, že to bude poddlužníkům oznamovat 1. povinný a z písemného znění smlouvy zástavní bylo vyškrtnuto číslo účtu oprávněné jako platební místo pro faktury. Oznámení prováděl prostřednictvím formuláře o postoupení, které vypracoval pan [příjmení]. Nebyly v něm nijak řešeny variabilní symboly a další způsoby rozlišení plateb. Čestné prohlášení ze dne 21. 12. 2018 sepsal on na jednání za účasti ostatních účastníků, nebylo jej potřeba dle jeho názoru činit dvoustranným nebo vícestranným, myslí si, že kopii vydal ostatním (jeho originál měl být někým okopírován). Není si vědom, že by se změna alokace plateb (uvedená v prohlášení) odrazila v jiném dokumentu než v čestném prohlášení, stejně, že by byly nějaké zápisy z jednání. Hodnotu majetku 3. povinné odhaduje 1. povinný v jednotkách stovek milionů korun, na úvěr na 5 000 000 Kč se zaručila 3. povinná pozemky v rozsahu 126 000 m2 (nejhodnotnějšími), v ceně mezi 100 000 000 – 150 000 000 Kč. Pozemky skládky do zajištění zahrnuty nebyly. 31. Jednatel oprávněné, [jméno] [příjmení], potvrdil ve své výpovědi, že se na úvěrových případech [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] s.r.o. podílel od počátku, s povinným 1. se viděli opakovaně, když řešili přípravu úvěrů. Oprávněná se věnuje překlenovacímu úvěrování krátkodobého charakteru (3 – 12 měsíců), hlavní dlužnice potřebovala finance na rozjetí zakázek, u nichž placení probíhá po delší době. Případy jsou individuální jak z hlediska délky splácení, tak i úrokové sazby. Sazba u zde poskytnutých úvěrů byla 2 % měsíčně, tj. nějakých 6 % z nominální hodnoty úvěru. Vzhledem k tomu, že nebylo možno realizovat zajištění z majetku dlužnice, nabídl 1. povinný zajištění od propojených společností. Problémy se splácením se objevily v listopadu 2018, byly vydefinovány zakázky, které by mohly jít do zástavy. Schůzce dne 4. 10. 2018 (na datum si nepamatuje, proběhla asi v nákupním centru [anonymizováno] [jméno]) byl přítomen on, zřejmě pan [příjmení] a 1. povinný, pan [příjmení] tam asi nebyl. Na žádném jednání žádost o změnu započítávání plateb neproběhla, a to ani na schůzce následující dne 21. 12. 2018 u nich v sídle. Žádné zápisy ani zvukové záznamy z jednání (kterých byla celá řada) se nepořizovaly. Povinnými předložená listina čestného prohlášení 1. povinného datovaná dnem 21. 12. 2018 nebyla oprávněné předložena, tam uváděné skutečnosti o změně započítávání a požadavky k vyvázání 2. povinné na jednání nezazněly. Na zmiňované druhé schůzce chtěl 1. povinný, aby nebyla požadována plnění z některých zastavených pohledávek a místo nich nabídl jiné s pozdější splatností. Není pravdou, že by oprávněná přislíbila, že by sankce vůči dlužnici nebo ručitelům neměly být uplatněny. Pouze v prvním úvěru byla stanovena smluvní pokuta ve vyšším denním základu, pro druhý úvěr si vyjednal 1. povinný snížení na smluvní pokutu 0,1 % denně, což akceptovali, protože šlo o vyšší úvěr. Peníze od poddlužníků započítávali na pětimilionový úvěr z důvodu, že byl dříve poskytnut a dále byl předpoklad, že bude z těchto plateb umořen. Vždy s předstihem zasílali protistraně dokumentaci k úvěrovému případu, tj. vypracované návrhy smluv. V případě, že přicházely připomínky, byly zapracovány, takto došlo ke snížení sazby smluvní pokuty. V té době se hlavní dlužnice jevila jako fungující společnost zaměstnávající 40 – 50 osob, realizující celou řadu zakázek. Povinný 1. v té době uvažoval dokonce o prodeji předmětné společnosti a oni mu přivedli osobu, mající zájem o koupi. S ohledem na to, že druhý úvěr byl vyššího rámce, požadovali i větší zajištění, 1. povinný nabídl nemovitost 2. povinné, kde bylo i její sídlo, a bylo vyžadováno i větší ručení ze strany 3. povinné, která měla další provoz, doposud nezatížený ve prospěch oprávněné. Asi do prosince 2018 byly úroky řádně placeny, následně vznikl problém, i v roce 2019 řešili s povinným otázku placení, případně prodeje závodu dlužnice. Platby od podzástavních dlužníků nebyly identifikovány variabilním symbolem, nebylo tak určeno, na co konkrétně měly jít. Ani od dlužnice nepřicházely v tomto směru žádná avíza. Platby ve výši 250 000 Kč šly na projednávaný úvěr, protože odpovídaly výši úroků a byl tam zřejmě správný variabilní symbol. Platba 610 000 Kč byla použita na smluvní pokutu podle dodatku k dotčené úvěrové smlouvě. Jednání o řešení probíhala zhruba do konce roku 2019, poté následovala insolvence na dlužnici. Oprávněná exekuci podávala vůči dlužnici ještě před insolvencí, bylo to asi v létě 2019. Dlužnice byla před tím vyzývána k placení, výzvy probíhali i prostřednictvím 1. povinného. 32. Jednatel 3. povinné, [jméno] [příjmení], ve své výpovědi potvrdil, že byl přítomen schůzce dne 4. 10. 2018, která se konala ve starém domě na [část obce]. Přítomen byl pan [příjmení], dále právník oprávněné, též notář, z jejich strany, 1. povinný a jeho manželka. Při této schůzce padl požadavek ze strany 1. povinného, aby přednostně bylo placeno na ten desetimilionový úvěr, protože má lepší bonitu a je tam více dlužníků. Neuvědomuje si, jak bylo z protistrany reagováno. Na tomto jednání se podle jednatele podepisovala úvěrová smlouva, nepamatuje si, zda se tam podepisovalo něco dalšího. Jeho podpis ověřoval notář, 3. povinná vystupovala ve smlouvě jako dlužnice nebo poddlužnice, přesně to není schopen popsat. On zmiňovanou smlouvu podpisoval za 3. povinnou, tj. úvěr. Nemyslí si, že by z jednání byl nějaký zvukový záznam, neuvědomuje si případný zápis. Zmíněnou smlouvu na úvěr 10 000 000 Kč četl, ví o jejím obsahu, povinná 3. ji dostala později po podpisu. U této smlouvy bylo zajištění za pomoci pozemků 3. povinné (pozemky s horší bonitou), další zajištění si neuvědomuje. Nepamatuje si, že by se tam uzavírala nějaká dohoda o započítávání, uzavíralo nějaké ručitelské prohlášení nebo dohoda. Není schopen úplně rozeznávat rozdíl mezi úvěrovou smlouvou, zástavní apod., pro něj je to smlouva jako smlouva. Majetek 3. povinné se skládá ze dvou hlavních celků, pozemků a potom závodu. Není schopen sám od sebe říci, která část má větší hodnotu. 33. Podáním doručeným soudnímu exekutorovi dne 20. 12. 2019 navrhli povinní 1. a 2. zastavení exekuce s tím, že je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat a vedení exekuce je tedy nepřípustné. Podáním datovaným dne 3. 1. 2020 pak i 3. povinná navrhla zastavení exekuce ve shodě s ostatními. Ve svém podání ze dne 15. 1. 2020 povinní 1. – 3. doplnili, že v exekučním titulu v čl. IV. zejm. pak strana šestá, písm. c) je uvedeno, že v případě zesplatnění úvěru má věřitel právo na smluvní úrok ve výši 2,5 % měsíčně z části jistiny úvěru za každý započatý měsíc prodlení, se splatností k poslednímu dni daného kalendářního měsíce. Dle názoru povinných je takové určení smluvního úroku neurčité, což vede k jeho nevykonatelnosti. Povinní rovněž poukázali na rozpor mezi vymezením smluvního úroku ve výši 2,5 % měsíčně z částky 10 000 000 Kč v exekučním návrhu a exekučním titulu, ve kterém je uvedeno, že se jedná o smluvní úrok ve výši 2,5 % měsíčně z části jistiny úvěru. V této části je vedena exekuce neoprávněně, neboť pro ni neexistuje materiálně vykonatelný exekuční titul, když vymezení nároku oprávněné v exekučním titulu je neurčité a tudíž nejisté. Oprávněná dále nárokuje smluvní pokutu v neoprávněné výši, neboť ji požaduje za totéž období z vyšší částky, neboť smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně by měla být počítána z částky 250 000 Kč, která představuje dlužný úrok za jednotlivý měsíc, konkrétně za měsíc březen, duben, květen a červen. Dle názoru povinných má tak oprávněná nárok pouze na smluvní pokutu v celkové výši 30 500 Kč a nikoliv v uplatněné výši 76 500 Kč. Povinní dále mají za to, že exekuce je rovněž ve zbývající části vedena neoprávněně. Ze všech těchto důvodů povinní navrhují exekuci zastavit. 34. Oprávněná se ve svém podání ze dne 28. 1. 2020 s návrhem povinných na zastavení exekuce nesouhlasila, neboť není naplněn žádný z důvodů podle ust. § 268 odst. 1 o.s.ř. V notářském zápise je smluvní úrok stanoven ve výši 2,5 % měsíčně z části jistiny úvěru za každý započatý měsíc prodlení, se splatností k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Tato specifikace je dostatečně určitá, neboť je stanovena konkrétní výše úroku, období, a pokud je uvedena formulace„ z části jistiny úvěru“, je pak zcela evidentně myšlena část nesplacené jistiny. Opačná interpretace by byla pouze nepřípustným interpretačním formalismem. K této záležitosti se již vyjadřoval i Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 1320/16. Dále se oprávněná vyjádřila k výpočtu smluvní pokuty, když tento výpočet je samozřejmě správný, jelikož smluvní pokuta 0,1 % denně běží z dlužného úroku za kalendářní měsíc stále, nikoli pouze po ten konkrétní měsíc. 35. Podáním doručeným soudnímu exekutorovi dne 30. 3. 2020 navrhla manželka 1. povinného, [jméno] [příjmení], částečné zastavení exekuce a její odklad do pravomocného rozhodnutí o jejím návrhu s tím, že v exekuci je řešena pohledávka (a jí odpovídající dluh), která nikdy nemohla náležet do společného jmění manželů. Řešený ručitelský závazek vznikl až po zápisu podkladů o zúžení společného jmění manželů povinného a jeho manželky do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu, proto neměla být exekuce na citovaný majetek vedena. Je evidentní, že došlo též k postižení výlučného majetku manželky povinného, který následně vymezila a doplnila podáním ze dne 16. 4. 2020. Oprávněná v podání ze dne 3. 4. 2020 s návrhem manželky 1. povinného na částečné zastavení exekuce nesouhlasila pro jeho neurčitost, kdy není zřejmé, kterého exekučního příkazu se týká. O smlouvě o zúžení SJM sepsané ve formě notářského zápisu pod sp. zn. NZ 706/98, N 700/98, nebyla oprávněná ze strany povinného informována, notářský zápis sp. zn. NZ 469/19 byl zapsána do citovaného seznamu až od 23. 10. 2019. K výčtu neoprávněně postiženého majetku nenavrhuje manželka 1. povinného žádné důkazy. 36. Podáním doručeným soudnímu exekutorovi dne 19. 6. 2020 1. povinný navrhl na zastavení exekuce s tím, že je ve vztahu k oprávněné v postavení spotřebitele, což vyplývá ze smlouvy o úvěru i z notářského zápisu – exekučního titulu. Povinný 1. se zavázal uhradit závazek hlavní dlužnice do třiceti dnů od doručení písemné výzvy věřitelky, když tato výzva věřitelky však měla podle § 2021 odst. 1 o.z. následovat až po provedení výzvy hlavní dlužnice. Ta však vyzvána nebyla, proto neměla ani možnost splnit dluh v přiměřené lhůtě. Teprve až po marném uplynutí této přiměřené lhůty od písemné výzvy věřitelky hlavní dlužnici má věřitelka právo požadovat splnění na ručiteli. Oprávněná jako věřitelka má mj. oprávnění k provozování živnosti„ služby v oblasti administrativní správy a služby organizačně hospodářské povahy“ a z obsahové náplně živností 1. povinný zjistil, že je možné poskytovat úvěry na základě tohoto oprávnění pouze z vlastních zdrojů. Z výročních zpráv a účetní závěrky založených ve sbírce listin plyne, že v roce 2018 v dubnu částku 5 000 000 Kč a následně v červnu částku 10 000 000 Kč nemohl věřitel z vlastních zdrojů poskytnout, jedná se tak o nedovolené podnikání, které podle ustanovení § 588 o.z. způsobuje absolutní neplatnost jednání. Pokud je neplatným jednání o hlavním závazku, pak i akcesorické závazky, včetně ručení a dalších zajišťovacích institutů, jsou neplatné. Pro posouzení tohoto závěru navrhl 1. povinný předložit účetnictví věřitelky, nikoliv pouze výroční zpráv. Dále se vyjádřil ke sčítání příslušenství u všech pohledávek, z čehož je patrné, že bylo porušeno základní právo povinného na ochranu majetku podle článku 11 odst. 1 a na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jak je patrné i z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 3194/18. Sjednané nepřiměřené příslušenství jak ve smlouvě o úvěru, tak i v exekučním titulu, notářském zápisu, je neplatnou částí jednání a způsobuje buď neplatnost celého exekučního titulu, nebo té části, která se týká příslušenství. Povinný 1. tak navrhl exekuci zcela zastavit 37. Povinné 2. a 3. ve svém podání ze dne 19. 6. 2020 navrhly (od počátku) zastavit exekuci v celém rozsahu. [anonymizována tři slova] [právnická osoba], jako hlavní dlužnice nebyla oprávněnou v rozporu s § 2021 odst. 1 o.z. v minulosti vyzvána k úhradě svého dluhu, tzn. že oprávněná doposud není oprávněna splnění dluhu požadovat po ručitelích v rámci provádění této exekuce. V tomto případě ani není nepochybné, že by hlavní dlužnice dluh nesplnila a tedy písemná výzva oprávněné musela být učiněna. Stejně tak si povinné 2. a 3. neuvědomují to, že by jim byla řádně doručena výzva ke splnění dluhu, jak je vyžadováno v čl. IV. notářského zápisu. Exekvovaný dluh se tak nikdy nestal splatným, tudíž nemohla nastat ani jeho vykonatelnost. Je zde dán důvod pro zastavení exekučního řízení podle ustanoven § 268 dost. 1 písm. a) o.s.ř. Oprávněná provozovala svou činnost, aniž by splňovala zákonné podmínky, když půjčovala finanční prostředky, které nebyly její, ale sama svou činnost financovala patrně prostřednictvím třetích osob. Podle povinných 2. a 3. tak oprávněné nikdy nevznikl nárok podle hmotného práva domáhat se po povinných zaplacení vymáhané částky, a to z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] [číslo]. Vzhledem k celkové neplatnosti úvěrové smlouvy jsou neplatně sjednané sankce v případě prodlení s úhradou dluhu. Příslušenství dluhu a smluvní pokuta byly sjednány v nepřiměřené výši, v rozporu s dobrými mravy. Dohoda oprávněné a povinné osoby, obsažená v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti, nemá hmotněprávní povahu. Tato dohoda sama o sobě nemá za následek vznik, změnu nebo zánik práv nebo povinností účastníků právního vztahu, tudíž nemůže být ani narovnáním či novací. Skutečnost, že v notářském zápise se svolením k vykonatelnosti je smluvní pokuta uvedena v nižší výši, nemá žádné hmotněprávní účinky a nejedná se o novaci, notářský zápis tak neodráží hmotněprávní skutečnosti a zakládá rozpor s hmotným právem. Neplatnost ujednání nelze zhojit tím, že do procesní dohody, která je představována právě notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti, uvede oprávněná nižší výši smluvní pokuty. Povinné 2. a 3. proto navrhly, aby exekuce byla v celém rozsahu zastavena. 38. Oprávněná ve svých podáních ze dne 30. 6. 2020 a 25. 8. 2020 vyjádřila nesouhlas s návrhem 1. povinného na zastavení exekuce, i s doplněným návrhem povinných 2. a 3. Namítla, že podle § 55 dost. 1 exekučního řádu může povinný podat návrh na zastavení exekuce do 15 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o důvodu zastavení exekuce. V této souvislosti oprávněná upozornila, že povinný 1. již jeden návrh na zastavení exekuce podal dne 20. 12. 2019 a veškeré skutečnosti tak mohl 1. povinný uplatnit v předchozím návrhu. Vymáhaná pohledávka ze smluv o úvěru byla splatná do 28. 2. 2019, v tomto termínu hlavní dlužnice – [anonymizována tři slova] [právnická osoba], [IČO], dluh neuhradila. Celou dobu za [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], jednal právě 1. povinný jako jednatel. Po rozsáhlé komunikaci mezi povinným jako jednatelem a oprávněnou, kdy se oprávněná pokoušela situaci vyřešit smírně, nakonec nedošlo k uhrazení dluhu. Bylo tak nepochybné, že shora uvedená dlužnice dluh nesplní, tudíž výzva dle § 2021 odst. 1 o.z. tak nebyla nutná. Povinnému 1. byla výzva k úhradě dluhu zasílána až dne 6. 8. 2019, tj. až půl roku po splatnosti pohledávek. Oprávněná poskytuje úvěry v souladu se svým podnikatelským oprávněním – služby v oblasti administrativní správy a služby organizačně hospodářské povahy, kdy obsahová náplň této volné živnosti je zejm. poskytování úvěrů a půjček nebankovními subjekty. Poskytování úvěrů z vlastních zdrojů znamená především zákaz získávání zdrojů formou přijímání vkladů a půjček od veřejnosti, neboť tato činnost je dle zák. č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, vyhrazena bankám. Oprávněná disponovala dostatečnými vlastními zdroji k poskytnutí uvedených úvěrů, když jen základní kapitál oprávněné činí 21 000 000 Kč. I pokud by bylo shledáno překročení živnostenského oprávnění, pak takové překročení nemá vliv na povahu a platnost právních jednání. S ohledem na shora uvedené je tak zřejmé, že všechny uzavřené smlouvy o úvěru jsou uzavřené platně. Exekučním návrhem se oprávněná pouze domáhá vymožení pohledávky po povinném, který řádně a včas neplní. Veškerá ujednání o úrocích a smluvní pokutě jsou obsažena v těle smlouvy, nikoli v obchodních podmínkách apod. a výše smluvních pokut byla, dle oprávněné, sjednána přiměřeně obsahu smluv a případným rizikům. 39. Podáním doručeným soudnímu exekutorovi dne 5. 10. 2020 se 3. povinná domáhala částečného zastavení exekuce ve vztahu k částce 932 000 Kč na účtu 3. povinné č. ú. [bankovní účet], s tím, že se jedná o účelově vázanou dotaci. Současně navrhla odklad exekuce do právní moci rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce. Usnesením ze dne 30. 11. 2020, č. j. [číselný identifikátor exekutora] EX 07834/19-319, soudní exekutor exekuční příkaz č. j. [číselný identifikátor exekutora] EX 07834/19-133 ze dne 3. 2. 2020 částečně zrušil ohledně částky 932 000 Kč deponované na citovaném účtu. 40. V podání ze dne 30. 8. 2021 a následně při jednání povinní a manželka 1. povinného, po poučeních ze strany soudu I. stupně, doplnili, že ze založené komunikace mezi dlužnicí a oprávněnou připravených a nerealizovaných dodatků úvěrových smluv vyplývá, že oprávněná po celý rok 2019 jednala s hlavní dlužnicí o její reorganizaci, prodeji celé nebo části společnosti, resp. o vstupu [právnická osoba] [anonymizováno] do dlužnice buď jako investor, nebo jako kupec. Celý rok 2019 byla oprávněná informována hlavní dlužnicí o její veškeré podnikatelské činnosti, průběhu nerušené výroby a finančních ziscích. Byla informována o tom, že hlavní dlužnice generuje nepřetržitý zisk, který podle finančního plánu byl odhadován v uvedeném období na 27 mil. Kč. Na základě zástavních smluv realizovali dlužníci hlavní dlužnice vymezené platby na účet oprávněné jako platby na faktury z období dubna až srpna 2019 v celkové výši 8 508 492,33 Kč. Ještě dne 7. 10. 2019 oprávněná dojednávala s hlavní dlužnicí obsah dalších dodatků k předmětné úvěrové smlouvě, dále ještě v prosinci 2019 měla zprávy, že dlužnice podniká bez problémů a řeší svou existenci vstupem dalšího investora. Výzvu dlužníkovi dle ustanovení § 2021 o.z. nelze nahradit výzvou exekutora, neboť dle judikatury lze nahradit tuto výzvu pouze tehdy, pokud má věřitel již splatný a vykonatelný dluh. V ní byla stanovena lhůta 30 dnů, jejíž uplynutí bylo nezbytné vyčkat. Podle exekučního titulu zde však byla oprávněná povinna svou hlavní dlužnici vyzvat a dluh zesplatnit, pouze poté by se daný titul stal splatný a díky doložce i vykonatelný. Až poté a pouze tehdy by bylo možné zahájit exekuci proti vlastní dlužnici a současně vymáhat plnění po ručitelích, což se zde nestalo. Povinní mají nadále za to, že předmětný exekuční titul není vykonatelný ve smyslu ustanovení § 261a o.s.ř., když ze znění notářského zápisu není zřejmý rozsah a obsah povinností. Formulace čl. I. zápisu je v přímém rozporu s obsahem smlouvy o úvěru, v případě prodlení nedochází k okamžitému zesplatnění, neboť to byla pouze věřitelka, která mohla od smlouvy jednostranně odstoupit a dle čl. VI. smlouvy o úvěru předmětný úvěr zesplatnit. Povinní jsou v rámci předmětu plnění dle ustanovení § 71b odst. 2 písm. d) notářského řádu zavázáni uhradit oprávněné pouze jistinu ve výši 10 000 000 Kč a měsíční úrok zde stanovený, veškeré další nároky pouze tehdy, pokud dojde k zesplatnění celého úvěru, což se doposud nestalo. Z uplatněného exekučního titulu není doposud jasné, k čemu se ručitelé vlastně zavázali, když se články daného titulu navzájem vylučují. Povinný 1. vstupoval do vztahu jako ručitel v pozici nepodnikající fyzické osoby s podnikající právnickou osobou, tedy ve smyslu § 419 o.z. jako slabší strana a spotřebitel. Manželka 1. povinného neměla povědomí o žádných postupech či uzavíraných smlouvách 1. povinného, ať již z titulu jeho ručení či jako člena představenstva hlavní dlužnice. Od roku 2012 využívá email mrackova.alenaentrum.cz výlučně 1. povinný, neboť přes něj vždy vedl svou pracovní komunikaci v rámci všech společností se třetími osobami, a to i po skončení manželky v pozici asistentky. Manželka 1. povinného v pozici jednatelky společnosti [právnická osoba] podepsala jen smlouvu o zástavě, z níž nevyplývá, že by se její manžel z titulu ručitele zavázal platit dluh za hlavní dlužnici. 41. V reakci na poučení oprávněná v podání ze dne 30. 8. 2021 doplnila, že dodatky ke smlouvě o úvěru č. 1 a 2 byly podepsány 1. povinným, který byl sice jako ručitel v jiném postavení, ale díky tomu o nich věděl. Zároveň je místopředsedou představenstva 2. povinné a jediným společníkem 3. povinné. Hlavní dlužnice měla uhradit dluh do 28. 2. 2019, kromě drobné úhrady ze dne 2. 5. 2019 ji nehradila ničeho, doba prodlení od 1. 3. 2019 do 30. 10. 2019 se jeví jako dostatečná pro závěr, že hlavní dlužnice své závazky nesplní. Pokud povinní namítali částečné plnění v roce 2019, pak šlo o nedobrovolné plnění z předmětu zajištění, které bylo započteno na smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] [číslo] jakožto starší závazek (dle § 1932 o.z.). Dalším důkazem svědčícím o platební neschopnosti hlavní dlužnice je její insolvenční řízení sp. zn. [insolvenční spisová značka] (návrh podán v prosinci 2019, rozhodnuto o něm v červnu 2020), kde řada přihlášených věřitelů měla již na jaře 2019 za dlužnicí splatné neuhrazené pohledávky. Dále oprávněná měla vědomost o probíhajícím exekučním řízení vedeném soudní exekutorkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], pod sp. zn. [číselný identifikátor exekutora] EX 1750/19 na základě pověření Okresního soudu v kladně pod sp. zn. 11 EXE 11/2019. Oprávněná vedla s hlavní dlužnicí emailovou korespondenci i telefonické kontakty, na jejímž základě bylo zřejmé, že dlužnice není schopna dluh splnit. Pokud by se soudy neztotožnily s názorem o zřejmosti, že hlavní dlužnice dluh nesplní, pak je za výzvu podle § 2021 odst. 1 o.z. nezbytné považovat výzvu soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ve věci exekuce proti hlavní dlužnici zahájené dne 8. 7. 2019 a vedené pod sp. zn. [číselný identifikátor exekutora] EX 04638/19. Notářský zápis navíc nestanoví jako podmínky vykonatelnosti zaslání výzvy hlavní dlužnici a je proto formálně vykonatelný. Dotčený notářský zápis ve svém obsahu odkazuje na smlouvu o úvěru i na ručitelské prohlášení, byl uzavřen podle § 71b notářského řádu, a tudíž nezakládá, ani nemodifikuje závazkový právní poměr Zesplatnění upravuje čl. VI. smlouvy o úvěru, přičemž u tohoto oprávněná konstatovala, že k němu nedošlo. Dále jej však upravuje i čl. IV.3. smlouvy pro případ prodlení dlužnice a dochází k němu nezaplacením, aniž by k tomu byl nezbytný úkon ze strany věřitelky (oprávněné). Pokud exekuční titul použil pojem„ zesplatnění“, pak měl na mysli postup podle čl. IV.3. smlouvy, přičemž toto mohlo nastat nejpozději do 28. 2. 2019, tedy do celkové splatnosti úvěru. Manželka 1. povinného se aktivně podílí a právně jedná v závazkových vztazích mezi oprávněnou, hlavní dlužnicí a ručiteli. Dne 30. 8. 2018 se stala jedinou jednatelkou společnosti [právnická osoba], když podíl nabyla od 1. povinného. Dne 4. 10. 2018 podepsala notářský zápis obsahující smlouvu o zřízení zástavního práva k movitým věcem, týkající se úvěrových smluv č. [anonymizováno] [číslo] a [anonymizováno] [číslo]. V ní prohlásila mimo jiné, že je obeznámena s obsahem dotčených úvěrových smluv. Od roku 2018 měla zcela jistě povědomost o obchodních vztazích mezi účastníky. 42. Manželka 1. povinného ve svých podáních ze dne 8. 12. 2021 a 10. 1. 2022 uvedla, po poučení ze strany soudu I. stupně, že společné jmění manželů její a 1. povinného bylo zúženo smlouvou o zúžení rozsahu SJM v notářském zápisu sp. zn. NZ 706/98, N 700/98, a proto má manželka již od roku 1998 oddělené jmění od 1. povinného. Dále s ohledem na novou právní úpravu manželé rozhodli oddělit svá jmění v režimu o.z., a to notářským zápisem ze dne 23. 10. 2019, sepsaným notářkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. NZ 469/ 2019. V době uzavření prvního notářského zápisu nebyl v SJM 1. povinného žádný majetek, proto nebylo nezbytné jej vypořádávat. Stejná situace byla i u druhého zápis. Manželka 1. povinného se o domnělém dluhu manžela dozvěděla až v okamžiku, kdy byl exekučně postižen i její výlučný majetek, konkrétně její bankovní účty. Svůj nesouhlas vůči věřiteli projevila obratem, a to návrhem na zastavení exekuce. V současné době existuje již jen bankovní účet u [právnická osoba] [bankovní účet], zřízený smlouvou ze dne 31. 5. 1995, druhý (u [právnická osoba]) byl v mezidobí bankou zrušen. Oprávněná, která měla povědomost o zúžení SJM mezi 1. povinným a jeho manželkou, žádala, aby závazek hlavní dlužnice byl současně zajištěn i majetkem ve výlučném vlastnictví manželky, s čímž 1. povinný nesouhlasil a nerealizovalo se to. Návrh na částečné zastavení exekuce se aktuálně týká pouze exekučního příkazu č. j. [číselný identifikátor exekutora] EX 07834/19-103, tedy bankovního účtu manželky č. [bankovní účet] u [právnická osoba] Veškeré další exekuční příkazy uváděné v dřívějším podání manželky se pak týkají pouze výlučného majetku 1. povinného a manželka se tak již nedomáhá jejich zrušení z titulu postižení jejího výlučného majetku. 43. Podle § 40 odst. 1 písm. e) exekučního řáduje exekučním titulem notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle zvláštního právního předpisu 44. Podle § 52 odst. 1 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. 45. Podle § 55 odst. 1 exekučního řádu návrh na zastavení exekuce může povinný podat do 15 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o důvodu zastavení exekuce. Návrh na zastavení exekuce se podává u exekutora, který vede exekuci. 46. Podle § 55 odst. 3 exekučního řádu podá-li účastník návrh na zastavení exekuce, exekutor do 15 dnů od doručení návrhu vyzve další účastníky exekuce, aby se vyjádřili, zda s návrhem souhlasí, a aby se v případě, kdy nesouhlasí s tvrzeními obsaženými v návrhu na zastavení, vyjádřili k návrhu a předložili listiny k prokázání svých tvrzení. Jestliže všichni účastníci se zastavením exekuce souhlasí, exekutor vyhoví návrhu na zastavení exekuce do 30 dnů od marného uplynutí lhůty k vyjádření nebo od doručení souhlasného vyjádření, nastalo-li dříve. Nevyhoví-li exekutor návrhu na zastavení exekuce, postoupí jej společně s exekučním spisem v uvedené lhůtě k rozhodnutí exekučnímu soudu. 47. Podle § 268 odst. 1 o.s.ř. bude výkon rozhodnutí zastaven, jestliže a) byl nařízen, ačkoli se rozhodnutí dosud nestalo vykonatelným; h) výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat. 48. Podle § 71b notářského řádu notář sepíše na žádost notářský zápis o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (vedena exekuce) a aby byl takový notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. 49. Podle § 556 o.z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odst. 1). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (odst. 2). 50. Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, i když jeho součástí je uznání závazku (a nikoliv závazek samotný), není sám o sobě samostatným zavazovacím důvodem. Dojde-li k exekuci podle takového notářského zápisu, ačkoliv bylo prokázáno, že oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí postupem podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Podstatou rozhodnutí je pak otázka, zda je exekuční soud oprávněn a povinen přezkoumat, zda závazek, který je popsán a uznán v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti, lze vykonat v případě, že předmětný závazek neexistuje (tedy v projednávané věci v případě, že je smlouva o půjčce, z níž byl v předmětném notářském zápisu povinnou uznán dluh, neplatná, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2222/2019). 51. V daném případě je vedena exekuce na majetek povinných na základě exekučního titulu – notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti podle § 40 odst. 1 písm. d) exekučního řádu. Vymáhán je dluh na jistině ve výši 10 000 000 Kč, na kapitalizovaném úroku a kapitalizované smluvní pokutě (ve stavu k 31. 7. 2019), vzniklý ze smlouvy o úvěru, uzavřené mezi oprávněnou jako úvěrující a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], jako úvěrovanou, přičemž povinní 1. - 3. vystupují ve vztahu k předmětnému dluhu jako ručitelé, tedy je po nich vymáháno plnění z akcesorického vztahu. Exekuci na základě daného typu exekučního titulu lze vést jen tehdy, pokud užitý notářský zápis splňuje formální náležitosti pro sepis daného typu notářských zápisů, tj. je formálně vykonatelný (obecné náležitosti podle § 62 notářského řádu a speciální - zde dle § 71b notářského řádu pro zápisy o pohledávkách z již založeného závazkového právního vztahu). Dále je nezbytné, aby vymáhaná povinnost byla v předmětném zápisu formulována určitě a srozumitelně, tj. aby byl materiálně vykonatelný. Vzhledem k tomu, že v případě notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti jde o procesní úkon zúčastněných stran nepředstavující samostatný zavazovací důvod, tj. je jednáním, kterým strana povinná pouze svoluje, aby na jeho základě byla vedena exekuce, nezakládá domněnku existence dluhu, ani není nadán vlastností právní moci jako rozhodnutí z nalézacího nebo z jiného státní mocí uznávaného řízení. Proto se judikatura Nejvyššího soudu ustálila na závěru, že je u daného exekučního titulu přípustný i jeho přezkum z hlediska hmotněprávního základu dluhu, kterého se zápis týká (zejm. jeho vlastní existence, trvání, splatnosti). Povinní dle shora uvedeného navrhli zastavení předmětné exekuce jako celku nejdříve s poukazem na nedostatky ve vymezení smluvního úroku (absence materiální vykonatelnosti) a na vedení exekuce v nepřiměřeném rozsahu ve vztahu ke kapitalizované smluvní pokutě. Následně dalšími podáními povinní napadli hmotněprávní základ uplatněného nároku (zejm. absence výzvy hlavní dlužnici, neplatnost úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy a neoprávněné podnikání oprávněné). V odvolacím řízení pak povinní doplnili a konkretizovali tvrzení, že vymáhaný dluh plněními hlavní dlužnice mimo tuto exekuci zanikl. Jak již zkonstatoval odvolací soud v předchozím svém rozhodnutí, námitka oprávněné ohledně absence včasnosti uplatnění jednotlivých námitek není důvodná, když dle judikatury Nejvyššího soudu nemá stanovená patnáctidenní lhůta povahu prekluzivní lhůty a má vést pouze povinné k podávání návrhů„ včas“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3439/2013). Vzhledem k tomu, že exekuční řízení není ovládáno principy neúplné apelace (§ 205a o.s.ř.), ani koncentrace řízení (§ 118b o.s.ř.), bylo nezbytné se zabývat i novými námitkami povinných vznesených až v odvolacím řízení. 52. Odvolací soud se nejdříve zabýval i k námitce povinných jak formální vykonatelností notářského zápisu sepsaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne 21. 6. 2018, sp. zn. NZ 113/ 2018, tak i jeho materiální vykonatelností ve vztahu k jednotlivým vymáhaným nárokům. Odvolací soud si je vědom přístupu Ústavního soudu (např. viz nález Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. III. ÚS 3347/12), který i v případě notářských zápisů upřednostňuje„ autonomii vůle“ subjektů takového notářského zápisu. Na druhou stranu možnost bezprostředního vynucení povinností na peněžité plnění bez předchozího nalézacího řízení je kompenzována požadavky zvýšené míry nároků na dodržení formálních náležitostí zápisu (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3381/10). Dotčený zápis se skládá ze dvou částí, první obsahuje svolení k přímé vykonatelnosti ze strany hlavní dlužnice, a druhé obsahuje svolení k vykonatelnosti ručitelů, přičemž druhá zmiňovaná část přímo nebo nepřímo odkazuje na vymezení z první a je nutno tento zápis posuzovat v kontextu všech jeho ustanovení. V notářském zápisu pak musí být jednoznačně stanoven mimo jiné předmět plnění (tzn. jaké plnění a v jakém množství má povinná osoba podle údajů v notářském zápisu poskytnout oprávněné osobě). Při stanovení plnění procentem z nějaké peněžní částky (typicky u úroků nebo sankčních plnění) musí být zřejmý mechanismus výpočtu, tj. musí být určitelné, z jaké konkrétní částky se k určitému okamžiku počítá, a kdy je splatnost takto stanovené částky (viz např. pro smluvní pokutu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3953/2016). Zde hlavní dlužnice a následně i povinní svolili s vykonatelností smluvního úroku„ 2,5 % měsíčně z části jistiny úvěru za každý započatý měsíc prodlení, se splatností k poslednímu dni daného kalendářního měsíce.“ Vzhledem k tomu, že toto ujednání se týká následků prodlení a rozlišuje u ostatních nároků pojmy jako„ dlužná částka“,„ dlužná částka úvěru a úroků“ a„ část jistiny“, lze dovodit výkladem, že musí jít o dlužnou částku vztahující se k jistině. Není však patrné v kontextu vazby povinnosti k placení úroku stanoveného procentním vymezením z nějaké částky za každý započatý měsíc prodlení, z jaké částky má být k jakému okamžiku úrok vyměřován zejména, pokud by byl dluh částečně splacen, tedy v průběhu měsíce by se základ pro výpočet změnil, nebo dokonce by byl zcela doplacen v průběhu měsíce. V kontextu toho je mechanismus výpočtu tohoto nároku nesrozumitelným a trpí tak absencí materiální vykonatelnosti. Ostatní nároky pokryté dotčeným exekučním titulem byly vymezeny dostatečně určitě a srozumitelně, zápis pak stanoví jak vzájemný vztah mezi více ručiteli k vlastnímu dluhu (solidární), tak i poměr mezi hlavní dlužnicí a ručiteli (rozsah zániku vymáhaného dluhu pro případ částečného plnění), jak vyžaduje judikatura. 53. V čl. I. odst. 1 notářského zápisu si oprávněná a hlavní dlužnice stanovily podmínky pro plnění, resp. pro vymahatelnost nároků sjednaných v úvěrové smlouvě pro případ prodlení se splácením, a to pro smluvní pokutu, zákonný úrok z prodlení a smluvní úrok. Konkrétně tento předmět plnění sankční povahy navázaly na„ zesplatnění“ před datem konečné splatnosti (30. 9. 2018), zde výslovně v podobě právního jednání vznesením požadavku na okamžité zaplacení jistiny úvěru, smluvních úroků, sankčních úroků a dalšího příslušenství. Lze přisvědčit oprávněné, že toto ujednání nelze brát jako modifikaci hmotněprávních závazků ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] [číslo] ze dne 14. 6. 2018 (právní důvod dluhu), kde byla pro případ prodlení sjednána automatická splatnost. Z uvedeného notářského zápisu není patrné, že by smluvní strany úvěru chtěly v rámci navazujícího notářského zápisu měnit smlouvou založený závazkový vztah v některé jeho části. V notářském zápisu si však jeho strany mohou, a to výlučně pro účely výkonu rozhodnutí nebo exekuci, stanovit např. odlišnou splatnost vymahatelného nároku, vázat vymahatelnost nároku na splnění podmínky. Odlišnost takového ujednání od hmotněprávního závazku nečiní zápis neplatným (jde o procesní úkon) či materiálně nevykonatelným, může však vést k tomu, že exekuce je vedena nedůvodně (předčasně) s ohledem na hmotněprávní nesplatnost dluhu atd. Zde bylo na oprávněné, aby prokázala v souladu s ustanovením § 43 odst. 2 exekučního řádu naplnění této podmínky - výslovné zesplatnění dluhu, a to prostřednictvím listiny vydané nebo ověřené státním orgánem nebo notářem. Oprávněná v průběhu řízení potvrdila, že k žádnému výslovnému zesplatnění z její strany nedošlo, ani v tomto směru pak nenavrhla žádných důkazů. Pro vlastní jistinu ve výši 10 000 000 Kč byla pro účely vymáhání stanovena v zápisu samostatná (nezávislá) lhůta splatnosti do 30. 9. 2018 (bez vazby na úkon zesplatnění), proto se jí citovaný nedostatek naplnění podmínky vymahatelnosti jako u dalších nároků netýká. U povinných - ručitelů bylo jako právní důvod vymáhaného dluhu stanoveno jak ručitelské prohlášení ze dne 14. 6. 2018 (hmotněprávní základ), tak i výslovně jeho modifikace v notářském zápisu (vymezující vztah k dluhu mezi hlavní dlužnicí a ručiteli). I v této části byla pro účely vymáhání stanovena v zápisu samostatná (nezávislá) lhůta splatnosti jistiny do 30. 9. 2018, proto neprokázání výzvy oprávněné k placení vůči ručitelům prostřednictvím listiny vydané nebo ověřené státním orgánem nebo notářem, jak vyžaduje judikatura, zde nemá vliv na vymahatelnost nároku na jistině vůči ručitelům – povinným. Ani posouvání hmotněprávní lhůty splatnosti úvěru dotčenými dodatky k úvěrové smlouvě č. 1 a 2 až na 28. 2. 2019 se nedotklo vymahatelnosti nároku na zaplacení jistiny, neboť exekuce byla vůči ručitelům zahájena až v říjnu 2019, tj. po hmotněprávní splatnosti dluhu. S ohledem na výše uvedené odvolací soud, oproti soudu I. stupně, shledal návrh povinných na zastavení exekuce částečně důvodný, a to ve vztahu k vymáhanému úroku z prodlení a smluvní pokutě z důvodu nesplnění podmínek pro jejich vymáhání a ve vztahu ke smluvnímu úroku i pro částečnou materiální nevykonatelnost exekučního titulu. 54. Podle § 2018 odst. 1 o.z. kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat. 55. Podle § 2021 odst. 1 o.z. věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní. 56. Odvolací soud se dále zabýval námitkou povinných o absenci splatnosti (hmotněprávní) vymáhaného dluhu ve vztahu k ručitelům. Citované ustanovení § 2021 o.z. obecně vyžaduje, aby před uplatněním akcesorického nároku vůči ručitelům, učinil věřitel výzvu k zaplacení vůči dlužníku, jehož dluh je takto zajištěn. Takové výzvy není třeba, pokud je nepochybné, že dlužník svůj dluh nesplní, tedy není k tomu ochoten a schopen (nemá peníze, je v konkursu atd.). Oprávněná ve svých vyjádřeních tvrdila, že písemnou výzvu vůči hlavní dlužnici ke splnění jejího dluhu z citovaného úvěru neučinila, neboť bylo nepochybné, že tato svůj dluh nesplní. Svůj závěr opřela o skutečnosti, že hlavní dlužnice plnila na úvěr naposledy v květnu 2019, přičemž jeho nejzazší splatnost (posouvaná dodatky ke smlouvě) nastala ke dni 28. 2. 2019. Komunikace s hlavní dlužnicí nevedla k nápravě, stejně jako i exekuce vůči hlavní dlužnici zahájená v červenci 2019, kdy tato společnost nakonec skončila v insolvenci. Z provedeného dokazování (zejm. z emailové komunikace zástupců oprávněné a 1. povinného) odvolací soud zjistil, že oprávněná prokazatelně o dluhu z dotčené úvěrové smlouvy a jeho splacení s hlavní dlužnicí jednala i v druhé polovině roku 2019, kdy byl např. z její strany vypracován neuzavřený dodatek č. 3 k úvěrové smlouvě, který řešil otázku posunu splatnosti celého úvěru a možného odpuštění části sankčních nároků vzniklých z prodlení se splácením. Oprávněná byla dále hlavní dlužnicí, byť s prodlevami a nedostatky, informována o stavu výroby hlavní dlužnice, jednáních o odprodeji podniku, refinancování apod. Současně ještě i v červenci a srpnu 2019 proběhly platby poddlužníků hlavní dlužnice na základě zástavy pohledávek ve prospěch úvěrů oprávněné, které tato započetla na druhý z úvěrů. Z pohledu odvolacího soudu tak nelze uzavřít, že by před výzvou ručitelům, prokazatelně realizovanou v písemné podobě dne 6. 8. 2019 (dostala se do sféry vlivu všech povinných), bylo nepochybné, že hlavní dlužnice nebude schopna a ochotna vymáhaný dluh zaplatit, když s ohledem na citované kroky o tom sama oprávněná zjevně v rozhodné době ještě přesvědčena nebyla. Odvolací soud se naopak ztotožňuje s názorem oprávněné, že funkci této výzvy vůči hlavní dlužnici - [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] – splnila výzva soudního exekutora k dobrovolnému splnění peněžité povinnosti - dluhu z předmětného úvěru, která byla doručena hlavní dlužnici dne 5. 8. 2019 spolu s exekučním návrhem oprávněné ze dne 8. 7. 2019 (vedeno pod sp. zn. [číselný identifikátor exekutora] EX 04638/19). Lze sice přisvědčit povinným, že výzva exekutora je procesním úkonem obecně bez hmotněprávních účinků. Soudní judikatura je však ustálena na závěru, že i v procesním podání mohou být obsažena jednání účastníků s hmotněprávními účinky. Podání návrhu na zahájení exekuce a na něj navazující výzvu dlužníkovi ze strany soudního exekutora, z níž se dlužník dozvídá o zahájení exekuce, lze považovat za uplatnění práva věřitele vůči dlužníku na zaplacení jinak již splatného dluhu, zde požadavek § 2021 o.z. (viz analogicky usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2600/2014, pro potřebu výzvy k zesplatnění dluhu splatného ve splátkách). V rámci výzvy ručitelům – povinným pak byla zachována i třicetidenní lhůta ke splnění jejich povinnosti, stanovená v notářském zápisu, když ta uplynula na počátku září 2019 a exekuční návrh byl ze strany oprávněné vůči nim podán až 30. 10. 2019. V tomto směru tedy odvolací soud nedostatků v postupu oprávněné při uplatnění nároků neshledal. 57. Podle § 419 o.z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 58. Podle § 420 o.z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele (odst. 1). Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele (odst. 2). 59. Podle § 421 o.z. za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon (odst. 1). Má se za to, že podnikatelem je osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona (odst. 2). 60. K námitce povinných ohledně neplatnosti dotčené úvěrové smlouvy a tím i navazujícího ručitelského oprávnění z důvodu překročení podnikatelského oprávnění na straně úvěrujícího, tj. oprávněné, je třeba zohlednit, že mezi oprávněnou v pozici věřitelky a hlavní dlužnicí (obchodní korporací) byl dotčenou smlouvou založen úvěrový vztah, v němž obě účastnice vystupovaly jako podnikatelky (oprávněná poskytovala návratně peníze za účelem zisku, hlavní dlužnice je měla využít k podnikatelské činnosti). Oprávněná v posuzované době disponovala živnostenským oprávněním, zahrnujícím též oprávnění půjčovat peníze z vlastních zdrojů (viz nařízení vlády č. 278/2008 Sb.). I případné překročení tohoto oprávnění nebo jednání bez něj by nevedlo k neplatnosti dané smlouvy (ve smyslu § 580 o.z. či dokonce 588 o.z.), byť by oprávněnou za takovou činnost mohly postihnout veřejnoprávní sankce. Povinný 1. se v rámci svého návrhu domáhal ochrany z pozice spotřebitele ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s tím, že oprávněná ve vztahu k jeho osobě nesplnila povinnost prověřit jeho schopnost úvěr splácet. Zde je třeba zohlednit, že se 1. povinný vedle povinných 2. a 3. (obchodních korporací) zaručil za splacení úvěru z podnikatelského závazkového vztahu, zde za závazek hlavní dlužnice - podnikatelky. Na 1. povinného tak nelze podle ustálené judikatury (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1010/2019 a ze dne 15. 6. 2015, sp. zn. 21 Cdo 5279/2014) pohlížet ve vztahu k tomuto ručení jako na spotřebitele a korigovat tento vztah prostřednictvím ustanovení o ochraně spotřebitele. Nejde též odhlédnout ani od toho, že 1. povinný sice v rámci daného ručení nevystupoval jako podnikající osoba, avšak měl úzké profesní vazby jak k hlavní dlužnici (byl jejím statutárním orgánem), tak i k ostatním spoluručitelů (člen představenstva 2. povinné, společník 3. povinné), proto nelze na něj nazírat jako na osobu s jednoznačně slabším postavením vůči podnikateli, na osobu bez potřebných informací a profesních znalostí či zkušeností. Ani v případě vyhodnocení postavení 1. povinného jako spotřebitele by nebylo možno posuzovat citované ručení za pomoci regulace zmiňovaného zákona o spotřebitelském úvěru, když ten vyňal ze své působnosti úvěry s jistinou nad 1 888 000 Kč. Neprokázalo se ani tvrzení o donucení 1. povinného k převzetí daného ručení, když je patrné, že ten se od počátku podílel na uzavření vlastní úvěrové smlouvy a jejího zajištění, stejně tak i na předchozím úvěrovém případu. Mohl z pozice jednatele hlavní dlužnice zasahovat do jejich podmínek, mohl využít z pozice jednatele hlavní dlužnice služeb advokáta, kterého v té době užívala, a případně i odmítnout její uzavření pro možnou nevýhodnost, včetně důvodu v podobě nevýhodnosti nebo nepřiměřenosti zajištění úvěru. Měl tedy i jako fyzická osoba - ručitel dostatek informací o zajišťovaném úvěru, jeho účelu, dalším zajištění, stejně tak i o majetkovém a finančním stavu hlavní dlužnice, pro rozhodnutí, zda ručitelský závazek převezme. Žádné fyzické donucení nebo bezprávná výhružka pak tvrzeny ani prokazovány nebyly. 61. Povinní současně napadli vlastní úvěrovou smlouvu námitkou její neplatnosti pro nepřiměřené smluvní podmínky, zejména pro nepřiměřeně vysoký smluvní úrok a dále sankční smluvní pokutu sjednanou pro případ prodlení s placením. Ve smlouvě byl sjednán s ohledem na krátkou dobu splatnosti úrok v paušalizované částce 250 000 Kč měsíčně, tj. odpovídající sazbě 2,5 měsíčně z jistiny 10 000 000 Kč, následně pak pro případ zesplatnění pro prodlení se splácením ve výši 2,5 % měsíčně z nesplacení částky jistiny, tedy 30% ročně z nesplacené jistiny. Při porovnání se statistikou ČNB ARAD lze konstatovat, že šlo o úvěr s vyšší než průměrnou sazbou v bankovní sféře (při poměřování s nejvýše úročenými typy úvěrů), nelze však odhlédnout od okolností daného úvěru. Tento úvěr byl poskytnut oprávněnou jako nebankovním subjektem, s předpokladem krátkého splacení (do tří měsíců) a šlo o úvěr na provozní potřeby hlavní dlužnice ve vyšší výši (10 000 000 Kč). Měl sloužit ke krátkodobému financování výroby hlavní dlužnice, která byla fungující společností se zakázkami a odpovídajícími výnosy. Proto se daná úroková sazba nejeví nepřiměřenou a tudíž rozpornou s dobrými mravy (znaky tzv. lichvy dle judikatury s přihlédnutí k okolnostem případu u úroků nad 60 % ročně). Dále nepřiměřenou shledávají povinní i sazbu smluvní pokuty 0,1 % denně (tj. 36,5 % ročně) pro případ prodlení se splácením jistiny a smluvního úroku. Je nutno zohlednit, že smluvní pokuta plní funkci uhrazovací, prevenční, ale i sankční, tedy postihuje dlužníka za nesplnění zajištěné povinnosti. Dle ustálené judikatury je nezbytné zohlednit význam zajištěné povinnost, kdy délka její neplnění a tím i její narůstající výše z hlediska její kapitalizované hodnoty nemohou být sami o sobě důvodem pro posouzení její neplatnosti. Zde byla smluvní pokutou zajištěna hlavní povinnost dlužnice, a to splacení jistiny úvěru a úroků jako ceny poskytnutých peněz ve lhůtách splatnosti. S ohledem na výši jistiny, podnikatelský charakter závazku, se nejeví sazba 0,1 % denně z dlužné (nesplacené) jistiny a dlužného úroku nepřiměřenou. Ustálená judikatura shledává smluvní pokutu v podnikatelských vztazích do výše 0,5 % denně z dlužné částky, výjimečně do 1% denně, za přiměřenou. Nelze ani odhlédnout od skutečnosti, že jde o oddělitelné ustanovení v rámci smlouvy, které by samo o sobě nezpůsobovalo neplatnost ve vztahu ke zbytku. Odvolací soud pak neshledal s ohledem na povahu úvěru a okolnosti jeho sjednání dotčený úvěr ani tzv. přezajištěným a tudíž smlouvu o úvěru jako celek rozpornou s dobrými mravy. 62. Podle § 564 o.z. vyžaduje-li zákon pro právní jednání určitou formu, lze obsah právního jednání změnit projevem vůle v téže nebo přísnější formě; vyžaduje-li tuto formu jen ujednání stran, lze obsah právního jednání změnit i v jiné formě, pokud to ujednání stran nevylučuje. 63. Podle § 1932 odst. 1 o.z. má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli a věřitel s tím souhlasí. 64. Podle § 1933 odst. 1 o.z. je-li dlužník dlužen z několika závazků k plnění stejného druhu a neurčí-li při plnění, na který dluh plní, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný. Při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte nejprve na závazek nejdříve splatný. 65. Povinní navrhli zastavení exekuce též s tím, že vymáhaná povinnost na jistině 10 000 000 Kč zanikla splněním (zaplacením) mimo rámec exekuce a tudíž již není důvod pro její vedení. Současně vyčíslili celou řadu plateb z období let 2018 a 2019, které měly být příslušnými částečnými plněními na zde uváděný dluh. Mezi účastníky dané exekuce nebylo sporu o provedení těchto plateb ze strany hlavní dlužnice a třetích osob – poddlužníků v rámci realizovaných zástav pohledávek hlavní dlužnice, ale spor nastal ohledně účelu těchto plateb, tj. o způsobu jejich započtení na dluhy hlavní dlužnice u oprávněné. Z provedeného dokazování, ale i z nesporných tvrzení účastníků, vyplynulo, že v rozhodné době byly hlavní dlužnici poskytnuty oprávněnou dva úvěry, a to na základě smlouvy č. [anonymizováno] [číslo] ze dne 16. 4. 2018, s jistinou 5 000 000 Kč, splátkou úroku 100 000 Kč a splatností 31. 12. 2018 (posléze prodlouženou až do 28. 2. 2019), a následně zde projednávaný úvěr na základě smlouvy č. [anonymizováno] [číslo] s jistinou 10 000 000 Kč, splátkou úroku 250 000 Kč a splatností do 30. 9. 2018 (posléze prodlouženou až do 28. 2. 2019). V těchto smlouvách bylo výslovně sjednáno, na jaké nároky oprávněné má být přijatá platba dlužnice započítávána (primárně na úrok, při prodlení s placením pak na smluvní pokutu, poté na zákonný úrok z prodlení, úrok a na závěr na jistinu úvěru), čímž si smluvní strany vyloučily aplikaci pravidel dle § 1931 o.z. Je tedy patrné, že hlavní dlužnice měla souběžně dva úvěrové závazky na peněžité plnění a bylo na ní, aby při provádění plateb projevila vůli (výslovně nebo konkludentně), na který z nich je placeno. Z provedeného dokazování pak je patrné, že hlavní dlužnice platila na bankovní účet oprávněné v období od dubna 2018 do března 2019 platby po 100 000 Kč s variabilním symbolem v podobě čísla první ze zmiňovaných smluv, v období od konce července 2018 do května 2019 pak částkami po 250 000 Kč s variabilním symbolem v podobě čísla druhé ze zmiňovaných smluv. Tím předmětná dlužnice výslovně vyjádřila vůli, na jaký ze závazků má být placeno, a oprávněná v souladu se zněním smluv tyto platby správně započítávala nejdříve na smluvní úrok (do splatnosti jistiny úvěru), následně pak v době prodlení přednostně na smluvní pokutu. Stejně tak byla vyjádřena vůle hlavní dlužnice v případě účelu platby 610 000 Kč ze dne 28. 1. 2019, když ta uvedla variabilní symbol s číslem úvěrové smlouvy [číslo], částka se shodovala se sjednanou výší kapitalizované smluvní pokuty z uvedené smlouvy (vymezena v dodatku [číslo] ze dne 21. 12. 2018) za období od 1. 10.2018 do 30. 11. 2018, splatnou ve lhůtě do 31. 1. 2019. I tuto platbu tak oprávněná správně započetla na příslušný nárok ze smlouvy. V průběhu dubna 2019 až srpna 2019 byly na účet oprávněné realizovány přímé platby od poddlužníků hlavní dlužnice, v rámci realizace zástavního práva na pohledávky hlavní dlužnice, v celkové výši 8 508 494,33 Kč, kdy tyto byly identifikovány buď částí čísla obou úvěrových smluv ([číslo]), nebo variabilní číslo či jinou identifikaci kromě čísla účtu plátce neobsahovaly. V takovém případě bylo na tato plnění nezbytné aplikovat pravidla § 1933 o.z. 66. Povinní tvrdili, že hlavní dlužnicí zastoupenou 1. povinným byla při jednáních s oprávněnou (po uzavření druhé úvěrové smlouvy, zejm. na jednáních 4. 10. 2018 a dne 21. 12. 2018) projevena vůle platit všemi platbami dlužnice přednostně na jistinu desetimiliónového úvěru, kdy tento požadavek byl oprávněnou akceptován. K prokázání těchto tvrzení navrhli důkaz listinou čestného prohlášení 1. povinného datovaného dne 21. 12. 2018, dále výslechy 1. povinného a jednatele 3. povinné – [jméno] [příjmení]. Oprávněná pak uzavření dohody s hlavní dlužnicí v tomto směru nebo vyjádřením takového požadavku hlavní dlužnicí popřela, stejně jako známost a správnost citovaného čestného prohlášení. K prokázání průběhu jednání navrhla důkaz výslechem svého jednatele [jméno] [příjmení]. Ke změně jakékoliv části smlouvy, tj. i pravidel pro placení a započítávání plateb na jednotlivé nároky ze smlouvy, bylo v daném případě nezbytné zachovat písemnou formu, když smluvní strany si nižší formu (ústní nebo konkludentní) výslovně vyloučily přímo ve smlouvě (§ 564 o.z.) - výslovný požadavek písemných dodatků. Čestné prohlášení 1. povinného jako zástupce hlavní dlužnice by svědčilo o jednostranném právním jednání dané smluvní strany, aniž by z něj bylo patrné, zda dotčený požadavek vůči zástupcům oprávněné vznesla v konkrétní podobě. Sám 1. povinné hovořil pouze o obecném návrhu (ústním) v tomto směru na citovaných jednáních, kdy tento se neodrazil v žádném z předchozích nebo navazujících dokumentů či v jiných důkazech (zejm. v uzavíraných dodatcích k úvěrovým smlouvám, navazujících zajišťovacích smlouvách, elektronické komunikaci apod.). Povinný 1., ač osoba znalá procesu uzavírání smluv a obchodních jednání, nepovažoval za nutné tuto základní skutečnost přenést do podoby písemné dohody a měl podle své výpovědi přistoupit jen k vypracování čestného prohlášení přímo na jednání dne 21. 12. 2018. Jednatel oprávněné sepis i obdržení listiny na jednání nebo i následné popřel. Sama hlavní dlužnice navenek zastupovaná 1. povinným jako jednatelem při realizaci svých plateb na jednotlivé závazky i následně (po předmětných osobních schůzkách) postupovala v rozporu s uváděným projevem vůle platit na desetimiliónovou jistinu, když konkrétně platila až do května 2019 s variabilním symbolem té které smlouvy, částky odpovídající výši úroků. Na tom nemůže změnit nic skutečnost, že to měla oprávněná požadovat. Právě 1. povinný byl tím, kdo mohl ovlivnit chod hlavní dlužnice, mimo jiné zadat obchodnímu oddělení dlužnice požadavek na příslušnou identifikaci plateb, odpovídající stanovisku dlužnice. Ve vztahu k platbám od poddlužníků pak mohl 1. povinný ze své pozice jednatele tyto instruovat, jak mají být jednotlivé platby ve vztahu k oprávněné a jejím nárokům identifikovány, když hlavní dlužnice si výslovně vymínila, že výzvy k platbám na účet oprávněné bude realizovat ona. Byť měl být použit k vyrozumívání formulář vypracovaný oprávněnou, nic hlavní dlužnici nebránilo, aby svým dlužníkům sdělila řádný variabilní symbol zde projednávané úvěrové smlouvy nebo jiné údaj svědčící o vůli platit na příslušný závazek. Jednatel [jméno] [příjmení] sice ve své výpovědi spontánně a přesně požadavek hlavní dlužnice vůči oprávněné na přednostní započítávání plateb na desetimiliónovou jistinu popsal (přítomen při jednání dne 4. 10. 2018), ostatní zásadní nedostatky v popisu předmětné událostí (např. uváděný podpis úvěrové smlouvy, kterou za povinnou 3. nikdy nepodepisoval) a velmi kusá znalost některých zásadních skutečností, kterých se podle dokumentů musel účastnit (uzavření zástavních smluv na nemovitosti, podpis ručitelského prohlášení) činí tuto výpověď značně nevěrohodnou. Na tom nemůže změnit nic ani uváděný a nezpochybnitelný zhoršený zdravotní stav uvedeného jednatele, který s ohledem na povahu činnosti 3. povinné musí mít minimálně základní orientaci v oblasti smluv, financování apod. Z hlediska důkazního tak proti sobě stála účastnická výpověď 1. povinného jako zástupce hlavní dlužnice a jím vytvořená listina (o jejíž existenci zjevně nikdo další doposud nevěděl), které nekorespondovaly s následnými kroky hlavní dlužnice z hlediska placení, a účastnická výpověď jednatele oprávněné, tedy důkazy vzájemně protikladné. Nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že insolvenční správkyně hlavní dlužnice, tj. osoba zastupující konkursní podstatu a na věci nezainteresovaná, neshledala nesprávným přednostní započítávání plateb hlavní dlužnice na úvěr [číslo] když napadala jen nepřiměřenost sankcí z předmětné smlouvy. S ohledem na výše uvedené neshledal odvolací soud, že by hlavní dlužnice projevila právně relevantním způsobem svou vůli (do budoucna), aby veškeré její platby (i činěné za ni ze strany třetích osob) byly započteny na jistinu ve výši 10 000 000 Kč ze smlouvy [číslo]. 67. V případě zmiňovaných plateb poddlužníků v celkové prokázané výši 8 508 494,33 Kč bylo na oprávněné, aby tyto započetla na závazky hlavní dlužnice v souladu § 1933 o.z., tj. přednostně na ten z nich, který byl méně zajištěn, když zde nebyla oprávněnou tvrzena ani prokazována u některého z nich dřívější upomínka a jejich splatnost byla po změnách v podobě dodatků shodná. Ve vztahu k šíři zajištění obou úvěrů bylo provedeno v odvolacím řízení široké dokazování, z něhož vyplynulo, že u obou úvěrů byly užity různé zajišťovací instrumenty. Odvolací soud zohlednil, že kromě zajištění určeného pro oba úvěry souběžně (zástava pohledávek ze smluv č. [anonymizováno] [číslo] a č. [anonymizováno] [číslo], zástava k movitým věcem z notářských zápisů sp. zn. NZ 192/ 2018 a sp. zn. NZ 193/ 2018) byl každý z úvěrů zajištěn ještě samostatnými zajišťovacími instituty (u prvního úvěru zástava na nemovitostech ze smlouvy č. [anonymizováno] [číslo] a ručitelské prohlášení 1. povinného a 2. povinné, u druhého úvěru pak zástava na nemovitostech ze smlouvy č. [anonymizováno] [číslo] a ručitelské prohlášení 1. povinného a 2. povinné). Vedle toho bylo splacení zde projednávaného úvěru [číslo] zajištěno ještě zástavním právem k nemovitým věcem 1. povinného (rodinný dům s pozemky) ze smlouvy č. [anonymizováno] [číslo] ze dne 14. 6. 2018 a v této exekuci užitým notářským zápisem sp. zn. NZ 113/ 2018, umožňujícím přímou vymahatelnost dluhů z úvěru. Z toho je patrné, že množství užitých zajišťovacích instrumentů bylo u druhého z úvěrů širší. Pokud povinní poukazovali na skutečnost, že zástava k pozemkům ze smlouvy [anonymizováno] [číslo] ze dne 16. 4. 2018 zajišťující pětimiliónový zahrnovala hodnotnější (bonitnější) pozemky 3. povinné než zástava ze smlouvy č. [číslo] zajišťující zde vymáhaný úvěr, a tudíž v prvém případě byla i větší rezerva pro splacení, pak šlo bez ohledu na zkoumání a poměřování hodnot pozemků o značně zúžený pohled na věc. Je sice pravdou, že dle provedeného dokazování (z výpovědi 1. povinného, ze zprávy správce podniku 3. povinné) se pozemky užité k zástavě v prvém případě jeví hodnotnějšími, než odlišné pozemky užité v druhém případě, oboje nezahrnuté pod podnik skládky [obec]. Tím, že se vedle zajištění zástavou na části svých pozemků 3. povinná ještě u desetimiliónového úvěru zaručila za splácení celého úvěru jako jeden z ručitelů (ručitelské prohlášení [číslo]), poskytla oprávněné možnost uspokojení nejen ze samostatně zastavených pozemků, ale z celého jejího majetku, tudíž i z pozemků a dalších věcí zahrnutých do podniku skládky [obec], odhadnutého insolvenčním správcem 3. povinné v řádu dalších několika desítek miliónů korun. Lze tak s ohledem na výše uvedené přisvědčit názoru oprávněné, že úvěr ze smlouvy [číslo] byl zajištěn ve větším rozsahu a oprávněná tak správně při absenci vůle hlavní dlužnice při realizaci plnění za uvedenou dlužnici poddlužníky započítávala tyto přednostně na nároky z úvěru ze smlouvy [číslo] jako méně zajištěného. Pokud hlavní dlužnice, resp. její insolvenční správkyně dospěly k názoru, že je oprávněnou v rámci prvního úvěru nesprávně započítáváno na neexistující nárok (např. na neplatnou smluvní pokutu) a na straně oprávněné tak vzniklo bezdůvodné obohacení, mohly učinit v tomto směru právní jednání, spočívají v jednostranném započtení vzájemných pohledávek. Takový postup hlavní dlužnice nikdo z povinných netvrdil, ani neprokazoval. Pokud pak povinní prostřednictvím svého právního zástupce provedli přepočet zaplacených částek na jednotlivé nároky (s prioritou prvního úvěru) a shledali, že by částka 4 152 496,46 Kč z provedených plnění měla připadnout na jistinu zde řešeného úvěru, pak postupovali v rozporu se sjednanými pravidly započítávání plateb z úvěrových smluv. To, že odvolací soud opakovaně konstatoval, že smluvní úrok 2,5% měsíčně není v exekučním titulu vymezen určitě a není tak materiálně vykonatelný, neznamená, že na něj oprávněná nemá hmotněprávní nárok (jen jej nemůže bez přezkumu a rozhodnutí z nalézacího řízení vymáhat). Podle sjednaných pravidel pak mělo započítávání na vzniklý úrok dřívější pořadí než u jistiny. S ohledem na výše uvedené skutečnosti dospěl odvolací soud k závěru, že nárok na zaplacení jistiny úvěru ve výši 10 000 000 Kč nebyl ani částečně uspokojen mimo exekuci a není tak důvod pro, byť částečné, zastavení. 68. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud rozhodl o změně napadeného výroku I. usnesení soud I. stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. tak jak je uvedeno shora. 69. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud nerozhodoval, neboť exekuce ve vztahu k jistině 10 000 000 Kč pokračuje nadále (tj. v převážné části nároku) a k rozhodnutí i o těchto nákladech je tak obecně povolán soudní exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce podle § 88 exekučního řádu. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím soudu I. stupně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. Praha 10. ledna 2023 JUDr. Martina Kasíková v. r. předsedkyně senátu