USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Martiny Kasíkové a soudců JUDr. Evy Kratzerové a JUDr. Václava Nekoly ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného: ; [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa], Slovenská republika zastoupený [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa] proti povinnému: ; [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] pro výživné; o odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 31. 5. 2023, č. j. 23E 3/2023-19 takto: Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soudu v Kladně (dále jen„ soud prvního stupně“) usnesením ze dne 31. 5. 2023, č. j. 23E 3/2023-19 podle vykonatelných rozsudků Okresního soudu Vranov nad Topĺou č. j. 10C 33/01-13 ze dne 23. 3. 2001 a č. j. 7P 97/2009-11 ze dne 28. 7. 2009 k uspokojení přednostní pohledávky oprávněného na dlužném výživném za dobu od 1. 4. 2001 do 30. 6. 2009 ve výši 29 700 Kč a na dlužném výživném za dobu od 1. 7. 2009 do 31. 8. 2017 ve výši 2 489,20 EUR, nařídil výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy (platu nebo jiného příjmu), která přísluší povinnému od plátce [právnická osoba], [ulice a číslo], [PSČ] [obec], [IČO] (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a že nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje na vymožení dalších nákladů, které budou oprávněnému v průběhu tohoto výkonu rozhodnutí proti povinnému přiznány (výrok III.). Výrokem IV., V., VI. uložil soud prvního stupně povinnosti plátci mzdy. V závěru usnesení byl povinný poučen, že nebudou-li v odvolání uvedeny žádné skutečnosti rozhodné pro nařízení výkonu rozhodnutí, odvolací soud odvolání odmítne. 2. Proti usnesení podal povinný včasné odvolání ze dne 13. 6. 2023, které doplnil podáním ze dne 14. 7. 2023. V odvolání uvedl, že nemůže výživné splácet, protože má minimální mzdu. Z obsahu odvolání je zřejmé, že se domáhá toho, aby odvolací soud změnil napadené usnesení a zamítl návrh oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí. 3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, subjektem oprávněným jej podat, je přípustné, obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1 a § 205 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení spolu s řízením, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř., a to i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a dospěl k následujícím závěrům. 4. Podle § 251 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o. s. ř., nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Soud nařizuje a provádí výkon rozhodnutí s výjimkou titulu, který se vykonává ve správním nebo daňovém řízení. 5. Podle § 254 odst. 5 o. s. ř. v odvolání lze uvádět nové skutečnosti a důkazy. Proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí lze namítat jen ty skutečnosti, jež jsou pro nařízení výkonu rozhodnutí rozhodné; k ostatním odvolací soud nepřihlédne a odvolání obsahující jen takové důvody odmítne. 6. Podle § 261a odst. 1 o. s. ř. výkon rozhodnutí lze nařídit jen tehdy, obsahuje-li rozhodnutí označení oprávněné a povinné osoby, vymezení rozsahu a obsahu povinností, k jejichž splnění byl výkon rozhodnutí navržen, a určení lhůty ke splnění povinnosti. 7. Z uvedených ustanovení § 254 odst. 5 o. s. ř. je tedy zřejmé, že při nařízení výkonu rozhodnutí zkoumá soud pouze to, zda existuje návrh oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí, zkoumá dále, zda tento návrh má všechny stanovené náležitosti, je srozumitelný a určitý, zda se navrhovaný výkon rozhodnutí opírá o vykonatelné rozhodnutí, které je jejím titulem, zda výkon rozhodnutí tak, jak je navrhován, tento titul nepřekračuje, zda vykonávané rozhodnutí obsahuje označení osoby oprávněné a povinné, vymezení rozsahu a obsahu povinnosti, k jejíž splnění byl výkon rozhodnutí navržen a určení lhůty ke splnění povinnosti. Zkoumá i to, zda osoby, jimž bylo exekučním titulem přiznáno právo a uložena povinnost, jsou totožné s těmi, které v řízení o výkon rozhodnutí vystupují jako oprávněný a povinný, zda nedošlo k prekluzi vymáhané pohledávky. Předmětem přezkumu je dále skutečnost, zda vykonávaná listina byla vydána orgánem nadaným rozhodovací pravomocí. 8. V projednávané věci oprávněný návrhem doručeným soudu prvního stupně 26. 5. 2023 navrhl uznání a prohlášení vykonatelnosti rozsudků Okresného súdu Vranov nad Topĺou č. j. 10C 33/01-13 ze dne 23. 3. 2001 a č. j. 7P 97/2009-11 ze dne 28. 7. 2009, které nabyly právní moci 10. 5. 2001 a 17. 9. 2009 a ve dnech 26. 5. 2001 29. 9. 2009 se staly vykonatelnými. Těmito rozsudky bylo s účinností od 10. 2. 1999 uloženo povinnému platit měsíčně výživné na jeho syna – oprávněného - ve výši 300 Kč měsíčně a od 1. 7. 2009 ve výši 25,40 EUR měsíčně. Dále navrhl, aby soud nařídil výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy (platu nebo jiného příjmu), která přísluší povinnému od plátce [právnická osoba], [ulice a číslo], [PSČ] [obec], [IČO] k uspokojení přednostní pohledávky oprávněného na dlužném výživném za dobu od 1. 4. 2001 do 30. 6. 2009 ve výši 29 700 Kč a na dlužném výživném za dobu od 1. 7. 2009 do 31. 8. 2017 ve výši 2 489,20 EUR. K návrhu byly připojeny vykonávané rozsudky s doložkami právní moci a vykonatelnosti, dále byla připojena osvědčení Okresného súdu Vranov nad Topĺou ze dne 2. 1. 2018 podle čl. 54 a 58 nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (dále jen Nařízení o výživném) a dále byl k exekučnímu návrhu připojen Okresným súdom v Prievidze vyplněný formulář - Příloha II. – Výtah z rozhodnutí/soudního smíru ve věcech vyživovací povinnosti podléhající řízení o uznání a prohlášení vykonatelnosti s výslovným odkazem na čl. 28 a 75 odst. 2 Nařízení o výživném. 9. Podle článku 2 odst. 1 bod 1) a 2) Nařízení o výživném se pro účely tohoto nařízení rozumí„ rozhodnutím“ rozhodnutí ve věcech vyživovacích povinností vydané soudem členského státu bez ohledu na to, jak je označeno, včetně usnesení, rozsudku, nařízení nebo příkazu k výkonu rozhodnutí, jakož i rozhodnutí o výši nákladů řízení vydaného soudním úředníkem a„ soudním smírem“ smír ve věcech vyživovacích povinností, který schválil soud nebo který byl uzavřen v průběhu řízení před soudem. 10. Podle článku 75 odst. 1 a 2 Nařízení o výživném - Přechodná ustanovení 1. Toto nařízení se použije pouze na řízení zahájená, soudní smíry schválené nebo uzavřené a veřejné listiny vystavené po dni jeho použitelnosti, s výhradou odstavců 2 a 3. 2. Části 2 a 3 kapitoly IV se použijí a) na rozhodnutí, která byla vydána v členských státech přede dnem použitelnosti tohoto nařízení a u kterých se po tomto dni vyžaduje uznání a prohlášení vykonatelnosti; b) na rozhodnutí vydaná po dni použitelnosti tohoto nařízení v řízeních zahájených před tímto dnem, jestliže tato rozhodnutí pro účely uznání a výkonu spadají do působnosti nařízení (ES) č. 44/2001. 11. Podle článku 76 odst. 3 Nařízení o výživném - Vstup v platnost - S výjimkou ustanovení uvedených v druhém pododstavci se toto nařízení použije ode dne 18. června 2011 za předpokladu, že ve Společenství bude k tomuto dni použitelný Haagský protokol z roku 2007. 12. Podle čl. 26 zařazeného do oddílu 2 kapitoly IV Nařízení o výživném rozhodnutí vydané v členském státě, jež je v tomto státě vykonatelné, bude vykonáno v jiném členském státě poté, co zde bylo na návrh kterékoli zúčastněné strany prohlášeno za vykonatelné. 13. Podle čl. 27 zařazeného do oddílu 2 kapitoly IV Nařízení o výživném návrh na prohlášení vykonatelnosti se podává u soudu nebo příslušného orgánu členského státu výkonu, o kterém tento členský stát informoval Komisi v souladu s článkem 71. Místní příslušnost se určuje podle místa obvyklého pobytu strany, vůči níž je výkon navrhován, nebo podle místa výkonu. 14. Podle článku 28 odst. 1 zařazeného do oddílu 2 kapitoly IV Nařízení o výživném k návrhu na vydání prohlášení vykonatelnosti se připojí tyto dokumenty: a) jedno vyhotovení rozhodnutí, které splňuje podmínky nezbytné pro uznání jeho pravosti; b) výtah z rozhodnutí vystavený soudem původu na formuláři, jehož vzor je obsažen v příloze II. 15. Podle článku 30 zařazeného do oddílu 2 kapitoly IV Nařízení o výživném rozhodnutí se prohlásí za vykonatelné bez přezkumu podle článku 24, jakmile jsou splněny formální náležitosti uvedené v článku 28 a nejpozději 30 dnů po jejich splnění, s výjimkou případů, kdy tak není možné učinit z důvodu mimořádných okolností. [příjmení], vůči níž je výkon navrhován, není v této části řízení oprávněna činit k návrhu jakákoli podání. 16. Podle článku 41 odst. 1 zařazeného do oddílu 3 kapitoly IV Nařízení o výživném s výhradou tohoto nařízení se řízení o výkonu rozhodnutí vydaných v jiném členském státě řídí právem členského státu výkonu. Rozhodnutí vydané v jednom členském státě, které je vykonatelné v členském státě výkonu, se vykoná za stejných podmínek jako rozhodnutí vydané v tomto členském státě výkonu. 17. Podle článku 32 odst. 1 a 5 zařazeného do oddílu 2 kapitoly IV Nařízení - Opravný prostředek proti rozhodnutí o návrhu na prohlášení vykonatelnosti 1. Proti rozhodnutí o návrhu na prohlášení vykonatelnosti může kterákoli strana podat opravný prostředek. 5. Opravný prostředek proti prohlášení vykonatelnosti musí být podán ve lhůtě 30 dnů od doručení tohoto prohlášení. Má-li strana, vůči níž je výkon navrhován, místo obvyklého pobytu v jiném členském státě, než ve kterém bylo prohlášení vykonatelnosti vydáno, činí lhůta pro podání opravného prostředku 45 dní a počíná běžet dnem doručení prohlášení vykonatelnosti straně, vůči níž je výkon navrhován, osobně nebo do místa jejího pobytu. Prodloužení této lhůty z důvodu vzdálenosti je vyloučeno. 18. Podle § 19 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“) (1) Současně s návrhem na prohlášení vykonatelnosti může být podán i návrh na nařízení výkonu rozhodnutí podle jiného právního předpisu. V takovém případě rozhodne soud v jediném rozhodnutí o obou návrzích samostatnými výroky, které musí být odůvodněny. Rozhodnutí musí být odůvodněno, i když se rozhoduje jen o jednom z těchto návrhů. (2) Postupoval-li soud podle odstavce 1 a je-li v přímo použitelném předpisu Evropské unie nebo mezinárodní smlouvě stanovena lhůta pro podání opravného prostředku proti rozhodnutí o uznání anebo o prohlášení vykonatelnosti cizích rozhodnutí, která je delší než lhůta stanovená jiným právním předpisem pro podání opravného prostředku proti rozhodnutí nařizujícímu výkon rozhodnutí, platí tato delší lhůta i pro podání opravného prostředku proti rozhodnutí nařizujícímu výkon rozhodnutí. (4) Rozhodnutí nemůže nabýt právní moci ve výroku nařizujícím výkon rozhodnutí dříve než ve výroku, kterým se rozhodnutí prohlašuje za vykonatelné. 19. Z citovaných ustanovení Nařízení o výživném i ZMPS je zřejmé, že soud prvního stupně nepostupoval řádně, neboť zjevně přehlédl, že se oprávněný správně podle § 19 odst. 1 ZMPS podaným návrhem nedomáhal jen nařízení výkonu rozhodnutí, ale i prohlášení vykonatelnosti předložených exekučních titulů vydaných slovenským soudem na území České republiky. Oprávněný podal návrh prohlášení vykonatelnosti a nařízení výkonu rozhodnutí podle slovenských rozsudků vydaných v roce 2001 a 2009 a k exekučnímu návrhu připojil i vyplněné formuláře Přílohy II Nařízení o výživném, z nichž výslovně (a zcela správně) vyplývá, že rozsudky mohou být vykonány, až poté kdy budou prohlášeny za vykonatelné na území České republiky. Pokud soud prvního stupně o návrhu oprávněného na prohlášení vykonatelnosti nerozhodl a nezabýval se tak podaným návrhem z hlediska předpokladů stanovených pro výkon cizozemského rozhodnutí v Nařízení o výživném, zatížil řízení vadou, kterou nebylo možno odstranit v odvolacím řízení. 20. Odvolacímu soudu tedy nezbylo, než odvoláním napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušit a věc soudu prvního stupně podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátit k dalšímu řízení. 21. V dalším řízení pak soud prvního stupně rozhodne jediným rozhodnutím o obou návrzích oprávněného – na prohlášení vykonatelnosti i nařízení výkonu rozhodnutí. Rozhodnutí neopomene odůvodnit (§ 19 odst. 1 ZMPS). Pokud návrhům vyhoví (když prozatím se ze spisu nepodávají žádné důvody proti), pak neopomene dle § 19 odst. 2 ZMPS v rámci poučení o možném odvolání proti oběma výrokům uvést delší odvolací lhůtu dle čl. 32 odst. 5 Nařízení o výživném a poté při vyznačení právní moci na vydané rozhodnutí zohlední § 19 odst. 4 ZMPS. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustné dovolání. Praha 1. srpna 2023 JUDr. Martina Kasíková v. r. předsedkyně senátu