I v případě, že soudní exekutor neshledává podmínky pro postup podle § 55 odst. 7 a násl. exekučního řádu, je funkčně příslušný k rozhodnutí o návrhu povinného na zastavení exekuce odkazujícím na uvedenou právní úpravu. Uplynutí maximální doby 12 let nepřerušeného trvání exekuce podle § 55 odst. 11 exekučního řádu je důvodem pro zastavení exekuce bez ohledu na případný nesouhlas oprávněného nebo na složení zálohy na další vedení exekuce. Při zastavení exekuce z důvodů uvedených v § 55 odst. 7 a násl. exekučního řádu rozhodne soudní exekutor též o náhradě nákladů řízení mezi účastníky podle zásad stanovených v § 89 exekučního řádu.

USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Martiny Kasíkové a soudců JUDr. Václava Nekoly a JUDr. Evy Kratzerové ve věci oprávněné: [osobní údaje oprávněné] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti povinné: [osobní údaje povinné] bytem [adresa] zastoupena obecným zmocněncem [jméno] [příjmení] narozeným [datum] bytem [adresa] o exekuci o odvolání povinné proti usnesení soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], ze dne 25. 8. 2023, č. j. [číselný identifikátor exekutora] EX 05059/09 – 587 takto: I. Usnesení soudního exekutora se mění tak, že a) Exekuce vedená soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], pod sp. zn. [číselný identifikátor exekutora] EX 05059/09 na základě usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 2. 2. 2009, č. j. 17 Nc 282/2009-4, se zastavuje. b) Povinná je povinna zaplatit oprávněné na náhradu nákladů exekučního řízení částku 1 294,70 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta. c) Náklady exekuce se určují částkou 7 865 Kč; právo soudního exekutora na tyto náklady exekuce vůči účastníkům řízení zaniká. d) Česká republika – Okresní soud v Mladé Boleslavi je povinna ve věci sp. zn. 17 Nc 282/2009 vyplatit soudnímu exekutorovi [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], paušální náhradu nákladů ve výši 907,50 Kč do 4 měsíců od právní moci tohoto usnesení. II. Oprávněná je povinna zaplatit povinné na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] (dále jen soudní exekutor) usnesením ze dne 25. 8. 2023, č. j. [číselný identifikátor exekutora] EX 05059/09 – 587, zamítl návrh povinné ze dne 23. 8. 2023 na zastavení exekuce. 2. Své rozhodnutí soudní exekutor zdůvodnil tím, že povinná doručila soudnímu exekutorovi podání ze dne 23. 8. 2023, kterým se domáhala postupu dle § 55 odst. 7 a násl. zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen exekuční řád). Z této právní úpravy vyplývají podmínky, za kterých lze zastavit exekuční řízení pro bezvýslednost. V dané věci bylo zjištěno, že dne 8. 11. 2022 bylo na pohledávku oprávněné částečně vymoženo (zaplaceno) 62 Kč, kdy oprávněná učinila revizi pohledávky a plnění na ní, tudíž nejsou dány podmínky pro postup soudního exekutora podle § 55 odst. 7 exekučního řádu. 3. Proti tomuto usnesení podala v zákonem stanovené lhůtě odvolání povinná, který namítala, že v předmětné exekuci podmínky pro zastavení exekuce jsou dány. Předně povinná namítla, že soudní exekutor nebyl oprávněn návrh povinné na zastavení exekuce zamítnout, neboť taková pravomoc mu dle § 55 exekučního řádu nepřísluší. Soudní exekutor může návrhu na zastavení vyhovět, ale v případě nevyhovění je povinen jej předložit soudu. Dále namítla, že soudní exekutor postavil odůvodnění napadeného usnesení na tom, že 8. 11. 2022 bylo na pohledávku oprávněného částečně vymoženo (zaplaceno) 62 Kč, a to na základě revize, kterou učinil oprávněný. Povinná s názorem soudního exekutora nemůže souhlasit, neboť v předmětné exekuci fakticky nebylo po dobu posledních 12ti let ničeho vymoženo. Povinná je nemajetná a byla minimálně až do konce listopadu 2022 bez zaměstnání a bez příjmu. Povinná proto zcela vylučuje, že by soudní exekutor mohl cokoliv vymoci, neboť v inkriminované době žádné příjmy, ze kterých by bylo možno provádět srážky, neměla. Povinná také zcela vylučuje, že by tuto částku 62 Kč sama uhradila přímo u oprávněného. Povinná si pak není ani vědoma, že by za ni dluh uhradila třetí osoba, ať již u oprávněného nebo u soudního exekutora. V případě oprávněné tedy společnosti [právnická osoba], se nejedná o ojedinělý postup. V příloze odvolání povinná doložila, že ve věcech vedených u téhož soudního exekutora proti jiným povinným byly rovněž přijaty platby bez vědomí a proti vůli dlužníka (pod sp. zn. [číselný identifikátor exekutora] EX 16895/09 dne 8. 11. 2022 ve výši 57 Kč, ve věci sp. zn. [číselný identifikátor exekutora] EX 07398/08 dne 8. 11. 2022 ve výši 66 Kč a pod sp. zn. [číselný identifikátor exekutora] EX 33731/2010 dne 22. 11. 2022 ve výši 41 Kč). Na základě uvedeného se lze domnívat, že se jedná o zavedenou praxi, kdy na exekuci povinného (dlužníka) je hrazeno třetí osobou, případně samotným oprávněným, a to z důvodu obejití zákona a zabránění zastavení marné exekuce. Povinná proto navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení. ¨ 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, subjektem oprávněným jej podat, je přípustné, obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 204, § 205 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o.s.ř.) přezkoumal napadené usnesení spolu s řízením, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., za použití § 52 odst. 1 exekučního řádu. Podle § 254 odst. 8 o.s.ř. odvolací soud k projednání odvolání nenařizoval jednání. 5. Ze spisu soudního exekutora odvolací soud zjistil, že exekuce je vedena na základě usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 2. 2. 2009, č. j. 17 Nc 282/2009-4, k uspokojení pohledávky 10 102 Kč s příslušenstvím podle platebního rozkazu Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 27. 10. 2008, sp. zn. 55Ro 1122/2008. Usnesení nabylo právní moci dne 23. 7. 2010. V exekuci nebylo vymoženo ničeho s výjimkou sporné platby ze dne 8. 11. 2022 ve výši 62 Kč. 6. Dne 23. 8. 2023 podala povinná návrh na zastavení exekuce dle § 55 odst. 11 exekučního řádu, ve kterém žádá zastavení exekuce, protože v daném případě nebylo po dobu 12 let od právní moci usnesení o nařízení exekuce v předmětné exekuci vymoženo nic. 7. Oprávněná k výzvě sdělila, že úhradu ve výši 62 Kč oprávněná přijala jako úhradu poštovní poukázkou, a to bez uvedení variabilního symbolu. Pracovnice finanční účtárny oprávněného dne 8. 11. 2022 ruční revizí inkasních příjmů danou úhradu identifikovala a úhradu s tímto datem zaevidovala v provozním informačním systému a taktéž v účetním systému oprávněné a úhradu považuje za nespornou a řádně evidovanou. Oprávněná již poštovní poukázkou nedisponuje, když doklady k hotovostním platbám již po jejich zaevidování dále nearchivuje. Pokud pověřený exekutor shledá platbu jako nedostatečně identifikovanou, žádá oprávněná, nechť postupuje v intencích exekučního řádu v platném znění a vyzve oprávněnou ke složení zálohy na další vedení exekuce. 8. Z kopie usnesení Okresního soudu Plzeň- jih ze dne 24. 8. 2023, č. j. 9 Nc 2162/2008-48, je zřejmé, že ve věci vedené soudním exekutorem pod sp. zn. [číselný identifikátor exekutora] EX 07398/08 měl soud důvodné pochybnosti, že platbu ze dne 8. 11. 2022 ve výši 66 Kč provedl povinný. Ze sdělení soudního exekutora ve věci sp. zn. [číselný identifikátor exekutora] EX 16895/09 ze dne 12. 4. 2023 a z přípisu povinného v téže věci ze dne 18. 4. 2023 odvolací soud zjistil, že je evidována platba ze dne 8. 11. 2022 ve výši 57 Kč, povinný tvrdí, že ničeho nezaplatil. 9. Odvolací soud pak ze své rozhodovací činnosti zjistil, že ve věcech oprávněné proti jiným povinným byla obdobná (povinným nepotvrzená) platba vykázána ve věci sp. zn. [číselný identifikátor exekutora] EX 02719/11 dne 18. 10. 2022 ve výši 66 Kč a ve věci sp. zn. [číselný identifikátor exekutora] EX 24745/09 dne 11. 10. 2022 ve výši 100 Kč. 10. Odvolací soud má za to, že soudní exekutor v rozhodnutí citoval správná zákonná ustanovení § 55 odst. 7 a násl. exekučního řádu, která mají být v dané věci aplikována. Ve svém rozhodnutí jasně vysvětlil, z jakého důvodu má za to, že nejsou dány důvody pro zastavení exekuce a rozhodnutí je tak přezkoumatelné. 11. Podle § 55 odst. 3 exekučního řádu podá-li účastník návrh na zastavení exekuce, exekutor do 15 dnů od doručení návrhu vyzve další účastníky exekuce, aby se vyjádřili, zda s návrhem souhlasí, a aby se v případě, kdy nesouhlasí s tvrzeními obsaženými v návrhu na zastavení, vyjádřili k návrhu a předložili listiny k prokázání svých tvrzení. Jestliže všichni účastníci se zastavením exekuce souhlasí, exekutor vyhoví návrhu na zastavení exekuce do 30 dnů od marného uplynutí lhůty k vyjádření nebo od doručení souhlasného vyjádření, nastalo-li dříve. Nevyhoví-li exekutor návrhu na zastavení exekuce, postoupí jej společně s exekučním spisem v uvedené lhůtě k rozhodnutí exekučnímu soudu. 12. Podle § 55 odst. 4 exekučního řádu o zastavení exekuce rozhodne exekutor i bez návrhu, souhlasí-li se zastavením oprávněný. Nesouhlasí-li oprávněný, požádá exekutor o zastavení exekuční soud, 13. Podle § 55 odst. 7 exekučního řádu nedošlo-li po dobu posledních 6 let počítaných po vyznačení doložky provedení exekuce ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti a není-li exekucí postižena nemovitá věc, vyzve exekutor oprávněného, aby ve lhůtě 30 dnů sdělil, zda souhlasí se zastavením exekuce nebo, aby ve stejné lhůtě sdělil, že se zastavením exekuce nesouhlasí. Jestliže oprávněný vyjádřil souhlas se zastavením exekuce nebo lhůta podle věty první uplynula marně, exekutor exekuci zastaví. 14. Podle § 55 odst. 8 exekučního řádu nesouhlasil-li oprávněný, který není zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce podle odstavce 9, se zastavením exekuce podle odstavce 7, vyzve ho exekutor ke složení zálohy na další vedení exekuce. Ve výzvě exekutor oprávněného poučí o možnosti podat návrh na zproštění od složení zálohy na další vedení exekuce podle odstavce 10, o postupu podle věty třetí a o postupu podle odstavce 10 věty poslední. Nepodal-li oprávněný návrh na zproštění od složení zálohy na náklady exekuce, je povinen složit zálohu do 30 dnů od doručení výzvy ke složení zálohy na náklady exekuce. Nesloží-li oprávněný zálohu na další vedení exekuce ve lhůtě podle věty třetí, exekutor exekuci zastaví. Výši zálohy na další vedení exekuce stanoví prováděcí právní předpis. 15. Podle § 55 odst. 10 exekučního řádu na návrh podaný do 10 dnů od doručení výzvy ke složení zálohy podle odstavce 8 oprávněnému může exekutor výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, rozhodnout, že oprávněný je zproštěn od složení zálohy na náklady exekuce, zejména odůvodňují-li to poměry oprávněného. K návrhu oprávněný připojí potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, které se podává na formuláři. O návrhu na zproštění od složení zálohy na náklady exekuce rozhodne exekutor do 10 dnů ode dne jeho doručení. Toto rozhodnutí musí být odůvodněno. K návrhu podanému později se nepřihlíží. Kdykoli za řízení může exekuční soud nebo exekutor i bez návrhu přiznané zproštění oprávněnému odejmout, jestliže se do skončení řízení ukáže, že poměry oprávněného osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Nebyl-li oprávněný od složení zálohy na náklady exekuce zproštěn rozhodnutím exekutora nebo bylo-li mu zproštění odňato, je povinen složit zálohu na náklady exekuce do 15 dnů od doručení rozhodnutí, jímž byl návrh na zproštění od složení zálohy na náklady exekuce odmítnut nebo zamítnut nebo jímž mu bylo přiznané zproštění odňato; jinak exekutor exekuci zastaví. 16. Podle § 55 odst. 11 exekučního řádu složením zálohy se lhůta podle odstavce 7 prodlužuje o další 3 roky. Prodloužit lhůtu podle věty první je možné nejvýše dvakrát. Po uplynutí lhůty podle odstavce 7 prodloužené o dobu podle věty první a druhé exekutor exekuci zastaví. Celková doba po vyznačení doložky provedení exekuce, po kterou nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti, nesmí v nepřerušeném trvání překročit po sobě následujících 12 let od vyznačení doložky provedení exekuce nebo posledního vymoženého plnění, nastalo-li později; do této lhůty se nezapočítávají doby uvedené v odstavci 12. Dojde-li v rozhodné době k částečnému vymožení povinnosti, běží lhůta uvedená v odstavci 7 větě první znovu od počátku ode dne následujícího po dni, v němž naposledy došlo k částečnému vymožení povinnosti. Po dobu, po kterou trvá prodloužení exekuce, soud nerozhodne o zastavení exekuce pro nemajetnost a návrh na zastavení exekuce pro nemajetnost zamítne. Jde-li o oprávněného podle odstavce 9, věty druhá až čtvrtá se nepoužijí. 17. Podle části druhé čl. IV bodu 11 zákona č. 286/2021 Sb. nestanoví-li se dále jinak, v řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona začne běžet lhůta podle § 55 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. V řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, v nichž přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona byla vyznačena doložka provedení exekuce, se do lhůty podle § 55 odst. 7 a 11 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, započítává doba, v níž nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti ve výši postačující alespoň ke krytí nákladů exekuce a exekucí nebyla postižena nemovitá věc; § 55 odst. 12 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije obdobně. V řízení podle věty druhé lhůta podle § 55 odst. 7 a 11 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, neuplyne dříve než uplynutím jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Pro účely postupu podle § 55 odst. 7 až 13 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se vyznačením doložky provedení exekuce rozumí též nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce. 18. Podle § 52 odst. 2 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, je exekutor oprávněn vykonat všechny úkony, které občanský soudní řád a další právní předpisy jinak svěřují při provedení výkonu rozhodnutí soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci soudu. 19. S ohledem na uplatněné odvolací námitky se odvolací soud nejprve zabýval tím, zda návrh povinné na zastavení exekuce pro dlouhodobou bezvýslednost dle § 55 odst. 7 a násl. exekučního řádu mohl soudní exekutor vyřídit sám zamítavým rozhodnutím. 20. Z hlediska dosavadní praxe je zřejmé, že obecně o návrhu na zastavení exekuce rozhoduje soudní exekutor za podmínek daných § 55 odst. 3 exekučního řádu a pokud oprávněný s návrhem na zastavení exekuce nesouhlasí, předloží exekutor návrh soudu, který o něm rozhodne. Avšak v případě, kdy se návrhem povinný domáhá zastavení exekuce pro dlouhodobou bezvýslednost dle § 55 odst. 7 a násl. exekučního řádu, se odvolací soud domnívá, že takový postup na místě není, neboť (nově přijatá) úprava v § 55 odst. 7 a násl. exekučního řádu je tzv. lex specialis ve vztahu k obecné úpravě procesního postupu při zastavení exekuce dle § 55 odst. 3 a 4 exekučního řádu. Jedná se o úpravou komplexní co do důvodu zastavení exekuce i procesního postupu exekutora při posuzování nastalých podmínek zastavení, a proto vylučuje (obecný) postup při rozhodování o návrzích na zastavení exekuce podaných z jiného důvodu. Aplikace obecné úpravy v § 55 odst. 3 exekučního řádu je podle názoru odvolacího soudu jednoznačně vyloučena už tím, že nová úprava (viz § 55 odst. 8) spojuje s nesouhlasem oprávněného se zastavením exekuce to, že soudní exekutor vyzve oprávněného ke složení zálohy a nikoliv to, že o zastavení rozhoduje exekuční soud (viz § 55 odst. 3 věta poslední a § 55 odst. 4 věta druhá exekučního řádu). 21. Z (shora podtržených částí) ustanovení § 55 odst. 7 a násl. exekučního řádu navíc plyne, že jednotlivé úkony při posuzování podmínek dlouhodobé bezvýslednosti činí výhradně jen soudní exekutor. Ten také (na rozdíl od soudu) může návrhu povinného vyhovět tím, že zahájí postup podle § 55 odst. 7 exekučního řádu a zašle oprávněnému příslušné výzvy (zda souhlasí se zastavením a ke složení zálohy) a pak podle reakce oprávněného může exekuci zastavit či v ní dále pokračovat, bude-li záloha zaplacena, případně může posuzovat návrh oprávněného na zproštění od složení zálohy. Podle § 52 odst. 2 exekučního řádu a z něho plynoucí teorie, kterou bezvýhradně přejala praxe, exekuční soud rozhoduje v exekuci vždy jen tehdy, když to zákon výslovně upravuje. Exekučnímu soudu (I. stupně) kompetence k posuzování podmínek a provádění úkonů dle § 55 odst. 7 a násl. svěřena výslovně není. Ostatně z přijaté úpravy se ani nenabízí řešení, jak by měl exekuční soud postupovat v případech, kdy dá za pravdu povinnému a dojde k závěru, že příslušná (6 letá) doba bezvýslednosti již uplynula. Sám totiž úkony vůči oprávněnému spojené se zaplacením zálohy učinit nemůže a dříve, než oprávněnému marně uplyne lhůta k zaplacení zálohy na základě exekutorem zaslané výzvy, nenastanou podmínky pro zastavení exekuce. Exekuční soud I. stupně pak (podle § 2 odst. 1 věta druhá exekučního řádu a contrario) v exekučním řízení nemůže soudnímu exekutorovi ukládat závaznými pokyny, jak má v exekuci postupovat (s výjimkou závazného pokynu k vyřízení exekučního návrhu dle § 43a odst. 6 exekučního řádu) a nemůže mu tedy uložit, aby oprávněného vyzval k zaplacení zálohy. Exekuční soud by tedy musel návrh povinného, který se dovolává uplynutí doby dle § 55 odst. 7 exekučního řádu, v zásadě vždy zamítnout, a to buď proto, že 6 letá doba ještě neuplynula nebo proto, že sice již uplynula, ale oprávněný nebyl vyzván k zaplacení zálohy. To vše svědčí pro to, že o návrhu povinného, který se dovolává aplikace § 55 odst. 7 a násl. exekučního řádu rozhoduje soudní exekutor (i zamítavým výrokem, když dojde k závěru, že podmínky nenastaly). Ochrana účastníků řízení je pak dána v rámci odvolacího řízení, když odvolací soud může (na rozdíl od exekučního soudu I. stupně) v rámci závazného pokynu ve zrušovacím rozhodnutí uložit soudnímu exekutorovi provedení určitých procesních úkonů (vyzvat oprávněného). 22. K věci samé je pak třeba uvést, že odvolací soud nepovažuje platbu ze dne 8. 11. 2022 ve výši 62 Kč za plnění řádně vymožené v exekuci. Oprávněná není schopna hodnověrně doložit údaje identifikující osobu plátce a vlastně není schopna doložit ani platbu samotnou. Obdobně sporné platby pak odvolací soud shledal i v exekucích vedených oprávněnou proti jiným povinným a za těchto okolností nelze s touto platbou spojovat účinek předpokládaný § 55 odst. 11 věta čtvrtá exekučního řádu a odvíjet od ní běh„ nové“ lhůty bezvýslednosti. Odvolací soud má tak za to, že v dané exekuci nebylo vymoženo ničeho a tak od data právní moci usnesení o nařízení exekuce (23. 7. 2010) již uplynulo více než 12 let. 23. S ohledem na námitku oprávněné, že by (pokud platba nebude uznána) měla být exekutorem vyzvána k zaplacení zálohy na další vedení exekuce ve smyslu § 55 odst. 7 exekučního řádu, se v dané věci jeví klíčovým výklad § 55 odst. 11 věta čtvrtá exekučního řádu. Zde se odvolací soud přiklání k názoru vyjádřenému Krajským soudem v Brně v usnesení ze dne 14. 6. 2023, č. j. 54 Co 99/2023 – 120 a Krajským soudem v Hradci Králové ze dne 30. 5. 2023, č. j. 17 Co 103/2023 – 101, podle něhož zákon zastavení exekuce po uplynutí maximální doby 12 let jejího nepřerušeného trvání nepodmiňuje souhlasem oprávněného nebo nesložením zálohy. Věta čtvrtá § 55 odst. 11 exekučního řádu stanoví maximální možnou dobu trvání bezvýsledné exekuce, když vymezuje časové období, po jehož uplynutí již není další vedení exekuce možné. Na tomto závěru se pak většinově shoduje i komentářová odborná literatura. Navíc dvanáctiletá doba marného vedení exekuce je dostatečnou, aby naplnila legitimní očekávání oprávněné, která při zahájení exekuce nemohla předpokládat, že bude vedena do nekonečna. Již podle předcházející úpravy musela počítat se zastavením exekuce pro nemajetnost povinné, bude-li dlouhodobě vedena neúspěšně bez perspektivy změny majetkových poměrů povinné. 24. Odvolací soud proto podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. rozhodnutí soudního exekutora změnil a exekuci zastavil. 25. Pokud podle § 220 o.s.ř. změní odvolací soud usnesení soudu prvního stupně, musí vždy při zastavení exekuce rozhodnout i o nákladech mezi účastníky a nákladech soudního exekutora (§ 224 odst. 2 o.s.ř.). 26. Podle § 89 exekučního řádu, dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil. 27. Oprávněné, která vedla exekuci důvodně a jejíž zastavení zavinila povinná svou nemajetností, která vedla k dlouhodobé bezvýslednosti exekuce, náleží náhrada účelně vynaložených nákladů za právní zastoupení podle § 7, § 11 odst. 2 písm. e) a § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (s přihlédnutím k přechodným ustanovením vyhlášky č. 486/2012 Sb.). V úpravě § 55 odst. 7 až 13 exekučního řádu neshledal odvolací soud žádnou výjimku, která by odůvodňovala odchylku od ustálené praxe, že náklady při zastavení exekuce hradí ten z účastníků, který zastavení zavinil. Oprávněná, která zastavení exekuce nezavinila, má tak vůči povinné nárok na přiznání nákladů řízení, které jí vznikly při zahájení exekuce, neboť tu zahájila důvodně. Odvolací soud proto přiznal oprávněné náklady za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a sepis návrhu na nařízení exekuce) ve výši 1 294,70 Kč Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., část věty před středníkem o.s.ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod. 28. Podle § 55 odst. 13 exekučního řádu zastavením exekuce nejsou dotčeny účinky již provedených úkonů a již vymožená plnění. Náklady bezvýsledné exekuce se určí ve výši minimální odměny a paušální náhrady hotových výdajů podle zvláštního předpisu; je-li exekutor plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšují se náklady exekuce o daň z přidané hodnoty. Tyto náklady exekuce podle věty druhé se uspokojují ze zálohy na náklady exekuce nebo ze zálohy na další vedení exekuce. Přesahuje-li výše nákladů exekuce podle věty druhé výši složené zálohy na náklady exekuce nebo výši složené zálohy na další vedení exekuce, právo soudního exekutora na náklady exekuce v části přesahující výši složené zálohy zaniká. 29. Náklady exekuce byly určeny v základní výši a vzhledem k tomu, že ve věci nebyla složena záloha, nemá soudní exekutor vůči účastníkům řízení právo na jejich náhradu, protože toto právo soudnímu exekutorovi zaniklo. 30. Podle čl. II - Přechodná ustanovení – bod 1. a 2. zákona č. 255/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) má soudní exekutor za úkony spojené se zastavením exekuce podle § 55 odst. 7, 8, 10 nebo 11 exekučního řádu právo na paušální náhradu nákladů ve výši 750 Kč, bylo-li exekuční řízení zahájeno přede dnem 1. ledna 2022 a byla-li v exekučním řízení přede dnem 1. ledna 2022 vyznačena doložka provedení exekuce, případně usnesení o nařízení exekuce přede dnem 1. ledna 2022 nabylo právní moci. Je-li soudní exekutor plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se paušální náhrada nákladů o daň z přidané hodnoty. Paušální náhradu nákladů podle bodu 1 vyplatí soudnímu exekutorovi stát prostřednictvím exekučního soudu. S ohledem na citovanou úpravu odvolací soud v rámci rozhodnutí o zastavení exekuce přiznal soudnímu exekutorovi i paušální náhradu nákladů, když k zastavení exekuce došlo po účinnosti zákona č. 255/2023 Sb. 31. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, 2 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 89a exekučního řádu, a tak odvolací soud procesně úspěšné povinné přiznal za podané odvolání paušální náhradu 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nelze podat dovolání. Praha 25. října 2023 JUDr. Martina Kasíková v. r. předsedkyně senátu