ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců JUDr. Petra Wulkana a Mgr. Vladimíra Soukupa ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa] o zaplacení 170 207,29 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 28. dubna 2023, č. j. 19 C 49/2023-125, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění v napadené části výroku I. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 24 959,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 1. 11. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 7 056 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně. Odůvodnění: 1. Ve shora označené věci se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 170 207,29 Kč s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 167 257,81 Kč od 4. 10. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 2 900 Kč od 3. 7. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 167 257,81 Kč od 1. 11. 2020 a s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 2 900 Kč od 3. 7. 2021 do zaplacení. Podle jejích žalobních tvrzení [právnická osoba] jako úvěrující uzavřela se žalovaným jako úvěrovaným dne 15. 11. 2016 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč a žalovaný se je zavázal žalobkyni vrátit a zaplatit sjednaný úrok ve výši 16,9 % ročně, a to v měsíčních splátkách ve výši 3 653 Kč. Žalovaný se ocitl v prodlení se splněním tohoto dluhu, který dospěl dne 3. 10. 2020 jako celek. Pohledávky založené touto smlouvou přešly na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2021 na žalobkyni. Žalovaný je tak dle žalobkyně povinen jí zaplatit částku 167 257,81 Kč na jistině pohledávky na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, a to včetně příslušenství. [právnická osoba], a žalovaný dále uzavřeli dne 31. 10. 2013 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zavázala provádět výplaty z účtu vedeného pro žalovaného, i když na něm nebude dostatek prostředků, až do výše 5 000 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně. V důsledku nepovoleného záporného zůstatku ve výši 2 949,48 Kč právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění pohledávek jako celku, a to včetně příslušenství. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 10. 2021 i tato pohledávka přešla na žalobkyni. Žalovaný výše uvedené pohledávky nesplnil ani přes výzvu žalobkyně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítnul žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby bylo žalovanému uloženo jí zaplatit 170 207,29 Kč s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 167 257,81 Kč od 4. 10. 2020 do zaplacení, úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 2 900 Kč od 3. 7. 2021 do zaplacení, úrokem z prodlení výši 8,25 % ročně z částky 167 257,81 Kč od 1. 11. 2020 a úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 2 900 Kč od 3. 7. 2021 do zaplacení (výrok I.), výrokem II. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 4. Podle odůvodnění tohoto rozsudku učinil soud prvního stupně z provedených důkazů tato skutková zjištění: žalovaný žádosti o úvěr ze dne 15. 11. 2016, před uzavřením smlouvy o úvěru z téhož dne, sdělil právní předchůdkyni žalobkyně, že dosahuje příjmu 17 777 Kč, bydlí v nájemním bytě, jeho výdaje spočívají ve splátkách jiného dluhu vůči právní předchůdkyni žalobkyně ve výši 5 617 Kč měsíčně. Vedle toho plní jiný dluh ve splátkách po 6 100 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně údaj o příjmu žalovaného prověřila na základě výpisu z účtu vedeného pro žalovaného. Naopak zjištění jeho výdajů nahradila„ interním ekonomickým modelem“, aniž prověřila, zda a jaké skutečné pravidelné výdaje žalovaný má. Bez znalosti provedených výdajů žalovaného tak nebylo možné zjistit, zda má dostatek volných peněžních prostředků ke splnění povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky. Podle soudu prvního stupně již z tohoto důvodu nemohla právní předchůdkyně žalobkyně s vynaložením odborné péče před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne 15. 11. 2016 posoudit úvěruschopnost žalovaného. Co se týče žádosti o úvěr žalovaného ze dne 31. 10. 2021, žalovaný sdělil právní předchůdkyni žalobkyně, že dosahuje příjmu ve výši 0 Kč, bydlí v nájemním bytě a nemá žádné výdaje. Právní předchůdkyně žalobkyně tak neměla údaje o příjmu ani výdajích žalovaného, tím méně doklady o jejich výši. Z toho podle soudu prvního stupně vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně vůbec neprověřila příjmy a výdaje žalovaného ani před uzavření smlouvy o úvěru ze dne 31. 10. 2023. Z toho učinil soud prvního stupně závěr, že jak smlouva o úvěru ze dne 14. 6. 2016, tak i smlouva o úvěru ze dne 31. 10. 2013, kterou uzavřeli právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný, jsou neplatné, protože právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost před jejich uzavřením s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnuté spotřebitelské úvěry splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně proto ve skutečnosti náležela pohledávka jen na vydání bezdůvodného obohacení z neplatného právního jednání ve výši, která odpovídala peněžním prostředkům poskytnutým žalovanému podle smlouvy o úvěru ze dne 15. 11. 2016 ve výši 145 504 Kč. Podle soudu prvního stupně, se zřetelem k tomu, že až do postoupení této pohledávky žalobkyně žalovaný zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně celkem 175 040,98 Kč, jak skutkově tvrdila žalobkyně, je zřejmé, že již v době uzavření smlouvy o postoupení pohledávek nebyl žádný dluh, jemuž by odpovídala předmětná pohledávka žalobkyně. Podle soudu prvního stupně právní předchůdkyni žalobkyně dále náležela pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení z neplatného právního jednání ve výši, která odpovídala peněžním prostředkům poskytnutým žalovanému podle smlouvy o úvěru ze dne 31. 10. 2013. I tuto pohledávku však žalovaný splnil, přičemž období od 1. 7. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému již žádné peněžní prostředky neposkytla. Nakonec soud prvního stupně poukázal na to, že vzájemná pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným podle smlouvy o úvěru ze dne 3. 6. 2015 skutečně vznikla, nezanikla v důsledku dohody o započtení obsažené v (neplatné) smlouvě o úvěru ze dne 15. 11. 2016 a dosud trvá. 5. Soud prvního stupně věc posuzoval podle ust. § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), § 2991 odst. 1 o. z., § 2991 odst. 2 o. z., § 1879 o. z., § 174 odst. 1 o. z., § 178 odst. 1 o. z., § 178 odst. 2 o. z., § 2399 o. z., § 586 odst. 1 o. z., § 586 odst. 2 o. z., § 588 o. z., § 1982 odst. 2 o. z. a § 1991 o. z., § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), § 502 odst. 1 obch. zák., § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, § 2 odst. 1 písm. e) zákona o spotřebitelském úvěru a dále podle článku 8 odst. 1, článku 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. 6. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. 7. Proti části výroku I. (do nepřiznané části 24 959,02 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 11. 2020 do zaplacení) podala včas odvolání žalobkyně. Namítala, že pokud jde o první smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč, má žalobkyně za to, že soud prvního stupně věc nesprávně posoudil. Dle názoru žalobkyně se jednalo o poskytnutí úvěru dle § 2395 o. z., a to na sjednaný účel dle § 2398 odst. 2 o. z. Prosím, i v předchozím souvětí napsat místo občanského zákoníku. Dle názoru žalobkyně nelze věc posoudit jako dohodu o započtení, neboť v části poskytnutých 54 496 Kč, nejsou v době uzavření splněny všechny kumulativně stanovené podmínky. Soud prvního stupně tak zcela svévolně vyložil ustanovení smlouvy o úvěru dle vlastního uvážení. Dle žalobkyně faktem zůstává, že ve prospěch žalovaného byla poskytnuta částka 54 496 Kč na účet určený žalovaným. Žalobkyně dostatečně prokázala, že žalovanému byla poskytnuta částka 200 000 Kč, a to na předem sjednaný účet. Naproti tomu žalovaný čerpal úvěr v plné výši bezhotovostně, a to dne 15. 11. 2016 ve výši 10 998 Kč, dne 15. 11. 2016 ve výši 110 356 Kč a dne 15. 11. 2016 ve výši 54 496 Kč a dne 22. 11. 2016 ve výši 24 150 Kč. K tomuto žalobkyně řádně označila důkazy, ze kterých vyplývá, že část poskytnutého úvěru směřovala k úhradě již existujících závazků žalovaného a zbylá část byla žalovanému zaslána na jeho bankovní účet. Finanční prostředky, které byly žalovanému půjčeny na základě této smlouvy o úvěru, pak byly právní předchůdkyní žalobkyně použity dle pokynů žalovaného. Žalobkyně rovněž uvedla ve svých podáních, že žalovaný uhradil na pohledávku z této smlouvy o úvěru celkem 175 040,98 Kč, což je patrné rovněž z výpisu z úvěrového účtu žalovaného. Z těchto důvodů má žalobkyně za to, že má nárok na vydání bezdůvodného obohacení v částce 24 959,02 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 11. 2020 do zaplacení s ohledem na to, že žalovaný čerpal celkem částku 10 000 Kč a uhradil celkem částku 175 040,98 Kč. 8. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil. 9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o. s. ř.), přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212, § 212a odst. 1, 3, 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. Část výroku I. (s výjimkou částky 24 959,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 1. 11. 2020 do zaplacení) nebyla odvoláním napadena, proto nebyla odvolacím soudem přezkoumávána a nabyla samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). 10. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v období od 1. 1. 2014 do 30. 11. 2016 (smlouva o úvěru byla uzavřena 15. 11. 2016), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 13. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 20. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 22. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke skutkovému zjištění a právním hodnocením, se kterými se odvolací soud neztotožnil v celém rozsahu. 23. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřela s žalovaným jako spotřebitelem dne 15. 11. 2016 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč, a to celkem ve čtyřech splátkách, z toho dne 15. 11. 2016 ve výši 10 998 Kč, dne 15. 11. 2016 ve výši 110 356 Kč, to vše na účet č. [bankovní účet], dále dne 15. 11. 2016 ve výši 54 496 Kč na účet č. [bankovní účet] a dne 22. 11. 2016 ve výši 24 150 Kč na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný porušil smluvní závazky a dostal se do prodlení s plněním dluhu, v důsledku čehož byl právní předchůdkyní žalobkyně zesplatněn. Jak správně uvedl soud prvního stupně, žalobkyně řádně prokázala prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2021, že právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný řádně vyrozuměn. Odvolací soud má shodně se soudem prvního stupně za to, že povinnost poskytovatele úvěru řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací nebyla splněna. Konkrétně se nezabývala náležitě výdaji žalovaného, které nebyly řádně prověřeny. Z toho je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru se žádným způsobem úvěruschopností žalovaného nezabýval. V podrobnostech odkazuje odvolací soud na správné závěry soudu prvního stupně, které nakonec nebyly žalobkyní v odvolání zpochybněny. 24. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je v zákoně stanovena nikoliv pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jež se vůči němu úvěrově zavazuje, byl skutečně schopen svým závazkům dostát), tak i na ochranu všech dalších (i potenciálních) věřitelů dotčeného věřitele, u nějž by řádné splácení jejich pohledávek daný spotřebitelem v případě jeho předlužení (další závazky), které na sebe bere, mohlo být ohroženo. Odvolací soud má shodě se soudem prvního stupně za to, že porušení povinnosti zakotvené v ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru způsobuje neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je třeba přihlédnout i bez návrhu (§ 588 o. z., srov. rozsudek Nejvyšší soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz). 25. S ohledem na to, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, vznikl žalobkyni podle § 2993, věty první, o. z. nárok na vrácení poskytnuté peněžité částky (jistiny úvěru). Z důkazů předložených žalobkyní, konkrétně z výpisů z účtu bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému celkem částku 200 000 Kč, žalovaný zaplatil v jednotlivých splátkách částku v celkové výši 175 040,98 Kč. Žalovanému tak zbývá zaplatit na jistinu úvěru částku 24 959,02 Kč. S úhradou této částky je žalovaný od 1. 11. 2020 v prodlení, požadovaná výše zákonného úroku z prodlení odpovídá výši určené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 26. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že v části výroku I. týkající se 24 959,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 1. 11. 2020 do zaplacení, žalobě vyhověl. 27. Z výše uvedeného vyplývá, že odvolací soud se neztotožnil se závěry soudu prvního stupně, který dovodil, že zbývající část nároku žalobkyně podléhá vzájemnému započtení a nebyla předmětem smlouvy o postoupení pohledávek 27. 10. 2021. S ohledem na rozsah odvolání rovněž nebylo zapotřebí zabývat se problematikou smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 31. 10. 2013. 28. O nákladech řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. Při posuzování úspěchů účastníků v tomto řízení bylo přihlédnuto i k příslušenství (smluvní úrok a úrok z prodlení). S přihlédnutím k tomu, jakou částku požadovala žalobkyně, a jaká jí byla nakonec přiznána, je zřejmé, že žalovaný měl převažující úspěch, nicméně žádné náklady řízení mu nevznikly, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. 29. V řízení před odvolacím soudem, jehož předmětem byla částka 24 959,02 Kč s příslušenstvím, měla žalobkyně stoprocentní úspěch, proto jí náleží plná náhrada nákladů, které v odvolacím řízení vynaložila. Náklady odvolacího řízení sestávají ze dvou úkonů právní služby po 2 100 Kč za účast u jednání a odvolání (§ 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7, bod IV., § 11 odst. 1 písm. g), k ), § 12a odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif“), dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, odst. 3 advokátního tarifu, náhrada ve výši 1 008 Kč odpovídající 21 % sazby daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalobkyně, podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. (§ 14a odst. 1 advokátního tarifu), náhrada za soudní poplatek z odvolání ve výši 1 248 Kč, celkem se jedná o částku 7 056 Kč. 30. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty odvolací soud neshledal žádný důvod. Místo plnění nákladů řízení bylo určeno dle § 149 odst. 2 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky ve lhůtě do dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Dovolání je přípustné, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci. Praha 27. září 2023 JUDr. Hana Lojkásková v. r. předsedkyně senátu