ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců Mgr. Vladimíra Soukupa a Mgr. Miroslava Nováka ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa] o zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti části výroku II. rozsudku o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 000 Kč od 18. 2. 2022 do zaplacení Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. ledna 2023, č. j. 16 C 196/2022-48, takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se v odvoláním napadené části výroku II. o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 000 Kč od 18. 2. 2022 do zaplacení mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 000 Kč od 18. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v celkové výši 2 701 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Odůvodnění: 1. Ve shora označené věci se žalobkyně domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku 15 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 749,69 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 495,36 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 15 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení ve výši 9,75 % a úrok 24,69 % ročně z částky 15 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. 2. Podle jejích žalobních tvrzení mezi jejím právní předkyní, společností [právnická osoba], a žalovanou byla dne 5. 5. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Před jejím uzavřením posoudila právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalované úvěr splácet, a to zhodnocením informací získaných od žalované, které byly zaznamenány do její karty zákazníka a ověřeny doklady v kartě uvedenými. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně částku 15 000 Kč (dále jen„ jistina“) v hotovosti. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit jí úrok za půjčenou jistinu ve výši 3 000 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Úrok a veškeré poplatky žalobkyně souhrnně nazývá„ úhrady za služby“. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 450 Kč počínaje 12. 5. 2018. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Nejpozději měla celkovou částku zaplatit dne 29. 6. 2019, ode dne následujícího byla v prodlení a právní předchůdkyně žalobkyně mohla od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky a úrok z prodlení. Ode dne 30. 6. 2019 až do zaplacení se neuhrazená jistina ve výši 15 000 Kč úročí úrokem ve výši 24,69 % ročně sjednaným v čl. 1 smlouvy (resp. na základě rozhodnutí žalobkyně úrokem v nižší než sjednané sazbě). [právnická osoba] pohledávku vyplývající z výše uvedené smlouvy postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem z téhož dne. Žalovaná na pohledávku uhradila pouze 4 000 Kč, z toho na úrok 2 450 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 800 Kč Poslední platbu uhradila dne 16. 12. 2019. Žalobkyně tak po ní požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 9 495,36 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 749,69 Kč, úroků ve výši 24,69 % ročně z dlužné jistiny 15 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z 15 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. 3. Soud I. stupně napadeným rozsudkem žalované uložil povinnost ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč (výrok I.) a k rukám jejího právního zástupce náklady řízení ve výši 1 128 Kč (výrok III.) a žalobu v rozsahu částky 4 000 Kč na jistině, 3 749,69 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení, 9 495,36 Kč na kapitalizovaném smluvním úroku, úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a smluvních úroků ve výši 24,69 % ročně z částky 15 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení zamítl (výrok II.). 4. Podle odůvodnění tohoto rozsudku soud I. stupně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 5. 5. 2018, smlouvy o postoupení pohledávky včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy včetně výpisu z poštovního podacího archu zjistil, že dne 5. 5. 2018 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru na částku 15 000 Kč, jíž se žalovaná kromě jistiny zavázala uhradit úrok ve výši 3 000 Kč, administrativní poplatek ve stejné výši a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč Celkem měla zaplatit 27 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 450 Kč, uhradila jen 4 000 Kč. Dne 7. 1. 2022 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno a ta byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu. 5. Soud I. stupně uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru žalované řádně zkoumala její úvěruschopnost, což s ohledem na ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy. Žalobkyně byla soudem vyzvána, aby doložila, že byla úvěruschopnost žalované zkoumána, ta soudu sdělila, že údaje, které byly rozhodující pro posouzení úvěruschopnosti žalované, jsou zaneseny v kartě zákazníka, kterou však k důkazu nepředložila. Z doložených listinných důkazů přitom zkoumání úvěruschopnosti žalované nevyplývá. Soud ke svému závěru odkázal na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článku 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, podle něhož jsou soudy povinny zkoumat platnost uzavřených smluv z úřední povinnosti, a dále na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2020, č. j. 22 Co 295/2019-86 a na rozsudek Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 4129/2008. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou strany povinny vrátit si poskytnuté plnění, kdy žalované byla poskytnuta jistina ve výši 15 000 Kč, z níž zaplatila 4 000 Kč a je tedy povinna vrátit žalobkyni 11 000 Kč, v ostatních nárocích byla žaloba zamítnuta. 6. Podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. přiznal soud I. stupně žalobkyni náklady řízení ve výši 1 128 Kč, když byla úspěšná v 73 % a neúspěšná v 27 %, přísluší jí tedy 46 % nákladů řízení. Při plném úspěchu by měla podle ust. § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“) právo na odměnu za 3 úkony právní služby po 300 Kč za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a sepis žaloby, 3 režijní paušály po 100 Kč, soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a 21% DPH ve výši 252 Kč. Úhrnem jde o částku 2 452 Kč a 46 % z ní činí 1 128 Kč. 7. Proti proti části výroku II. v rozsahu zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 000 Kč od 18. 2. 2022 do zaplacení tohoto rozsudku podala odvolání žalobkyně a namítá, že má nárok na zákonný úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, s jehož vrácením byla žalovaná v prodlení. Ten vyplývá z ust. § 1970 o.z. Splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení nastává na výzvu věřitele. Žalovaná byla vyzvána k plnění svého dluhu žalobkyni v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022, které jí bylo odesláno dne 4. 2. 2022. Nejpozději třetí den po odeslání se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované. Po marném uplynutí poskytnuté 10denní lhůty se dne 18. 2. 2022 dostala do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadené části výroku II. změnil tak, že uloží žalované povinnost zaplatit jí 9,75% zákonný úrok z prodlení z částky 11 000 Kč od 18. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a přizná žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení. 8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.), přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, podle ust. § 212, § 212a odst. 1, 3, 5 o.s.ř. Přitom věc projednal a rozhodl za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastnic, neboť žalobkyně se (byť nesouhlasila s rozhodnutím věci bez jednání a trvala na jeho nařízení) z jednání omluvila s tím, že souhlasí, aby bylo jednání v její nepřítomnosti, a žalovaná se k jednání, ač řádně předvolána, bez omluvy nedostavila. 9. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je ve svém rozhodnutí správně popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí„ na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně. 10. Soud I. stupně správně posoudil věc podle občanského zákoníku č. 82/1998 Sb. a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní vztah mezi účastnicemi vznikl za jejich účinnosti. 11. Soud I. stupně dospěl ke správným závěrům právním s výjimkou posouzení vzniku nároku žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z přiznaného bezdůvodného obohacení. 12. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. Lze přisvědčit odvolateli, že žalobkyni vznikl podle ust. § 1970 o.z. nárok na zákonný úrok z prodlení z přiznaného bezdůvodného obohacení ve výši 11 000 Kč ode dne 18. 2. 2022, kdy se dostala se zaplacením této částky do prodlení. Tento nárok vyplývá ze zákona. 14. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek v napadené části výroku II. podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil způsobem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. 15. Vzhledem k tomu, že odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil, rozhodoval nejen o nákladech odvolacího řízení (§ 224 odst. 1 o.s.ř.), ale nově i o nákladech řízení před soudem I. stupně (§ 224 odst. 2 o.s.ř.). 16. Za řízení před soudem I. stupně odvolací soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 2 v něm úspěšnější žalobkyni ve výši 1 128 Kč, přičemž odkazuje na jeho správné vyčíslení uvedené v odst. 6. napadeného rozsudku a odst. 7. tohoto rozsudku. Na této výši nic nezměnila ani změna napadeného rozsudku, neboť podle ust. § 8 odst. 1 věty druhé AT při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok. 17. Předmětem odvolacího řízení byl samostatný nárok na příslušenství, a to na zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 000 Kč od 18. 2. 2022 do zaplacení, což představuje kapitalizovanou částku ke dni rozhodování odvolacího soudu (9. 8. 2023) 1 580,83 Kč Odvolací soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal v něm úspěšné žalobkyni jejich náhradu v celkové výši 1 573 Kč sestávající z odměny advokáta za 1 úkon právní služby po 1 000 Kč (podání odvolání) podle ust. § 7 bodu 3. AT z předmětu odvolacího řízení 1 580,83 Kč, 1 režijního paušálu ve výši 300 Kč podle ust. § 13 odst. 4 AT a 21% DPH ve výši 273 Kč podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. 18. Náklady řízení před soudy obou stupňů v celkové výši 2 701 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 3 o.s.ř.) k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 19. Vzhledem k tomu, že při vyhlášení rozsudku došlo k početní chybě, kdy namísto správné výše nákladů řízení 2 701 Kč byla uvedena částka 2 096 Kč, odvolací soud tímto postupem podle ust. § 164 o.s.ř. toto pochybení opravuje. Poučení: Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné za předpokladu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat do 2 měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Praha 9. srpna 2023 JUDr. Hana Lojkásková v. r. předsedkyně senátu