ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeš a soudkyň Mgr. Kateřiny Boudníkové a JUDr. Radky Zahradníkové, Ph.D. ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 13 239,37 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 27. 9. 2022, č. j. 19 C 220/2022-23 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 200 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 2 252 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4 146 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 139,37 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 12 778,68 Kč od 22. 7. 2021 do zaplacení a z částky 260,69 Kč od 11. 8. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. zamítl žalobu o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 1 200 Kč a výrokem III. rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 369 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, a to do výroků II. a III. Má za to, že závěr soudu prvního stupně o tom, že předmětem řízení byla jediná pohledávka na zaplacení ceny za sdružené služby dodávky plynu, je nesprávný. Žalobkyně uplatnila čtyři různé pohledávky odůvodněné různými skutečnostmi, a to 2 x pohledávku z vyúčtování dodávky plynu za různá období a 2 x smluvní pokutu za prodlení s úhradou těchto vyúčtování. K pohledávkám vyúčtování plynu žalobkyně nárokovala též příslušenství těchto pohledávek, a to zákonný úrok z prodlení a náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávek dle ustanovení § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ nařízení vlády“). Domnívá se, že na pohledávky vzniklé z jednoho právního vztahu nelze nahlížet jako na pohledávku jedinou, neboť uplatněním jedné pohledávky z jednoho vyúčtování by byla dána překážka věci rozsouzené pro všechny pohledávky z následujících vyúčtování. Ustanovení § 3 nařízení vlády nelze interpretovat tak, že by z jednoho závazkového vztahu mohla vzniknout pouze jediná pohledávka, naopak počítá s tím, že z jednoho závazkového vztahu vznikne více pohledávek, když hovoří o vzájemném závazku podnikatelů (tedy v jednotném čísle) a současně o nákladech spojených s uplatněním každé pohledávky, tedy počítá s vícero pohledávkami z jednoho závazku. V důsledku nesprávného rozhodnutí ve věci samé bylo nesprávně rozhodnuto i o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. I tak žalobkyně poukazuje na to, že soud prvního stupně jí měl přiznat plnou náhradu nákladů řízení, když její neúspěch byl pouze nepatrný. Při určování poměru soud prvního stupně nesprávně postupoval tak, že při výpočtu některé příslušenství vzal v úvahu a některé nikoliv. Nesouhlasí ani s tím, že je nutné od celkové výše náhrady nákladů řízení odečíst minimální výši nákladů spojených s uplatněním pohledávky přiznanou výrokem I. (1 200 Kč), když takový postup není upraven žádnou právní normou a soud tento svůj postup ani neodůvodňuje. 3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. ve výrocích II. a III. podle ustanovení § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 5. Výrok I. nebyl odvoláním dotčen a samostatně tak nabyl právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). 6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu prvního stupně dne 30. 5. 2022 domáhala po žalované zaplacení dlužných pohledávek s tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky plynu ze dne 15. 1. 2020 pro odběrné místo na adrese [adresa], že cena bude určena ceníkem žalobkyně platným pro dané fakturační období. Žalovaná částka 12 778,68 představovala cenu za dodávku plynu vyúčtovanou za období od 24. 6. 2020 do 27. 6. 2021, částka 260,69 Kč představovala cenu za dodávku plynu vyúčtovanou za období od 28. 6. 2021 do 18. 7. 2021 s tím, že k těmto pohledávkám byl uplatněn ještě nárok na zákonný úrok z prodlení, na smluvní pokutu 2 x 100 Kč a na náklady spojené s uplatněním pohledávky 2 x 1200 Kč. 7. Soud prvního stupně učinil skutková zjištění z listinných důkazů. Účastníci uzavřeli dne 15. 1. 2020 smlouvu o sdružených službách dodávky plynu do odběrného místa na adrese [adresa]. Dodávka plynu se uskutečňovala v souladu s obchodními podmínkami sdružených služeb dodávky plynu [číslo] („ OP“) vydanými žalobkyní a zveřejněnými na webu žalobkyně, ceníkem a ceníkem služeb, které byly součástí smlouvy. V odstavci„ Ostatní ujednání“ byla stanovena smluvní pokuta ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoli platbou dle této smlouvy přesahující 10 dní. 8. Z článku 4. 1. OP plyne, že celková platba za dodávku plynu za zúčtovací období se vypočte podle příslušných obecně závazných předpisů na základě uvedených jednotkových cen a údajů o spotřebě naměřené/stanovené zákazníkovi provozovatelem distribuční soustavy (PDS) s ohledem na přidělený typový diagram dodávky plynu. Dle článku 5. 1. OP žalobkyně provádí vyúčtování sdružené dodávky plynu pro zákazníka vystavením dokladu o vyúčtování pro kategorii Domácnost a daňového dokladu pro kategorii Maloodběratel („ faktura“) za příslušné zúčtovací období vymezené odečty. Lhůta splatnosti faktury činí 15 dní, nestanoví-li žalobkyně na faktuře lhůtu odlišnou, která však nebude kratší než 10 dní od jejího vystavení. Tato lhůta se uplatní taktéž pro splatnost smluvních pokut. Dle článku 5. 2. OP zákazník je povinen opakovaně platit žalobkyni zálohy na cenu dodaného plynu. Počáteční výši a četnost záloh navrhuje zákazník přiměřeně k ceně předpokládaného ročního odběru. V čl. 8 6. je stanovena pro zákazníka povinnost při ukončení smlouvy umožnit příslušnému PDS provést konečný odečet, popř. umožnit přístup k plynoměru za účelem jeho demontáže. 9. Fakturou [variabilní symbol] (řádné vyúčtování za zúčtovací období) vystavenou dne 1. 7. 2021 na částku 12 778,68 Kč splatnou dne 21. 7. 2021 vyúčtovala žalobkyně žalované cenu za dodávku plynu za období od 24. 6. 2020 do 27. 6. 2021 ve výši 67 778,68 Kč, po započtení uhrazených záloh ve výši 55 000 Kč (za dobu od 26. 6. 2020 do 14. 6. 2021), tedy 12 778,68 Kč. Pro další období (od 15. 7. 2021 do 15. 6. 2022) byla výše měsíčních záloh stanovena na 5 950 Kč. 10. Žalobkyně vyúčtovala žalované smluvní pokutu 100 Kč za nezaplacenou fakturu [variabilní symbol] ve vyúčtování [variabilní symbol] vystaveném dne 10. 8. 2021. 11. Fakturou [variabilní symbol] (ukončení smlouvy) vystavenou dne 21. 7. 2021 na částku 260,69 Kč splatnou dne 10. 8. 2021 vyúčtovala žalobkyně žalované cenu za dodávku plynu z důvodu ukončení smlouvy za zúčtovací období od 28. 6. 2021 do 18. 7. 2021 ve výši 260,69 Kč (spotřeba 0 Kč, platba za distribuci a ostatní služby dodávky). 12. Žalobkyně vyúčtovala žalované smluvní pokutu 100 Kč za nezaplacenou fakturu [variabilní symbol] ve vyúčtování [variabilní symbol] vystaveném dne 1. 9. 2021. 13. O zaplacení shora uvedených plateb v celkové výši 13 239,37 Kč byla žalovaná upomínána předžalobní upomínkou ze dne 23. 9. 2021, odeslanou dle poštovního podacího archu téhož dne žalobkyní. K zaplacení této dlužné částky byla žalovaná vyzvána ještě dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 22. 11. 2021, který byl dle poštovního podacího archu odeslán dne 23. 11. 2021. 14. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně postupoval podle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ energetický zákon“) a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) vzhledem k datu vzniku závazkového vztahu mezi účastníky na základě uzavřené smlouvy. Ve smyslu ustanovení § 72 odst. 2 energetického zákona učinil závěr, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah na základě smlouvy o dodávce plynu uzavřené dle energetického zákona, z něhož vznikla žalované povinnost uhradit cenu za dodávku plynu ve výši 12 778,68 Kč a 260,69 Kč, pokud tak neučinila ve lhůtě splatnosti Ve smyslu ustanovení § 2048 o. z. pak uložil žalované zaplatit smluvní pokutu za prodlení se zaplacením faktur a ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. uložil žalované zaplatit i úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti faktur ve výši dle § 2 nařízení vlády. V souladu s ustanovením § 3 nařízení vlády uložil žalované uhradit náklady spojené s uplatněním pohledávky pouze ve výši 1 x 1 200 Kč s tím, že cena za sdružené služby dodávky plynu, je obsahem vzájemného závazku podnikatelů. Ohledně nároku na zaplacení další částky 1 200 Kč dle ustanovení § 3 nařízení vlády soud prvního stupně žalobu zamítl s tím, že předmětem řízení byla jediná pohledávka na zaplacení ceny za sdružené služby dodávky plynu, bez zřetele k tomu, kolika fakturami byla cena vyúčtována. 15. Při právním posouzení nároku na zaplacení částky 1 200 Kč vycházel odvolací soud ze skutkového stavu, který byl soudem prvního stupně zjištěn správně. Žalobkyně v odvolání ani nenamítala, že by na základě provedených důkazů soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, ve vztahu k provedeným důkazům a ke skutkovým zjištěním z nich plynoucích nic nenamítala. 16. Podle ustanovení § 72 odst. 2 věty první energetického zákona smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací. 17. Podle ustanovení § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. 18. Odvolací soud při výkladu ustanovení § 3 uvedeného nařízení vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 16. 2. 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (dále jen„ směrnice“), neboť právě požadavky této směrnice jsou do tohoto ustanovení implementovány. Směrnice byla přijata s cílem zabezpečit dobrou platební morálku při úhradách za poskytnutí zboží nebo služby, a to tak, že kromě práva na úroky z prodlení za opožděnou platbu, zakotvila i právo na úhradu minimální (paušální) výše nákladů spojených s uplatněním takové pohledávky (opožděné platby). Konkrétně jde o převzetí článku 6 bodu 1. a 2. směrnice, podle nichž členské státy zajistí, že v případech, kdy má být v obchodních transakcích podle článku 3 nebo 4 zaplacen úrok z prodlení, má věřitel nárok obdržet od dlužníka alespoň pevnou částku ve výši 40 €, která je splatná bez nutnosti upomínky a představuje náhradu vlastních nákladů věřitele spojených s vymáháním. Přitom podle článku 1 bodu 2. se směrnice vztahuje na veškeré platby, které jsou úhradou za obchodní transakce. Obchodní transakcí se podle článku 2 odst. 1) směrnice rozumí transakce mezi podniky nebo mezi podniky a orgány veřejné moci, která vede k dodání zboží nebo poskytnutí služeb za úplatu, tedy a) stranami transakce musí být podniky nebo podnik a orgán veřejné moci, b) musí se jednat o dodání zboží nebo poskytnutí služby a c) musí být dána úplata za toto zboží nebo služby. 19. Pro odvolací soud z toho plyne, že nárok dle ustanovení § 3 nařízení vlády se vztahuje na jakoukoli opožděnou platbu, která naplňuje shora uvedenou definici. Proto pokud je předmětem závazku opakující se plnění, může v rámci tohoto jednoho závazku vzniknout vícero pohledávek, které budou naplňovat definici platby v obchodní transakci a kdy při prodlení s každou takovou dílčí pohledávkou (platbou) bude věřiteli vznikat nárok na zaplacení nákladů spojených s jejím uplatněním. Rozhodující bude, aby existovala pohledávka po lhůtě splatnosti. Odvolací soud proto nesouhlasí s názorem soudu prvního stupně, že by z jednoho závazkového (smluvního) vztahu mohl vzniknout jen jeden nárok podle ustanovení § 3 nařízení vlády. 20. Náklady upravené v ustanovení § 3 nařízení vlády představují administrativní interní náklady, které vznikají při kontrole dodržování smluvních závazků, např. tedy náklady na vedení evidence pohledávek, náklady související s telefonickou či písemnou urgencí dlužníka apod. Podle článku 6 bodu 3. směrnice má věřitel nárok obdržet od dlužníka kromě pevné částky uvedené v odstavci 1 přiměřenou náhradu za veškeré náklady spojené s vymáháním, které tuto pevnou částku přesahují a které mu vznikly v souvislosti s opožděnou platbou dlužníka. Mezi tyto náklady by mohly patřit mimo jiné výdaje za pověření advokáta či za využití služeb vymáhající pohledávky. 21. V souzeném případě je předmětem závazkového vztahu opětující se plnění dodávky plynu, které, jak vyplývá z právních předpisů i důkazů, bylo účtováno v ročním zúčtovacím období (tzv. řádné vyúčtování). Mimo toto období se vyúčtování provádí z důvodu zrušení odběrného místa, změny odběratele nebo dodavatele plynu (tzv. mimořádné vyúčtování). Pokud se druhá faktura vystavená žalované týkala pouze části zúčtovacího období, šlo právě o případ mimořádného vyúčtování v souvislosti s ukončením závazku. Žalobkyně tedy při vyúčtování opětujícího se plnění dodávky plynu postupovala zcela v souladu s energetickým zákonem, prováděcími předpisy (§ 10 vyhlášky č. 70/2016 Sb., o vyúčtování dodávek a souvisejících služeb v energetických odvětví, ve znění účinném do 31. 12. 2021), smlouvou a OP, když cenu za dodávku plynu vyúčtovala ve dvou dílčích fakturách s jinou lhůtou splatnosti a v takovém případě je třeba na žalované pohledávky nahlížet jako na dvě samostatné pohledávky, byť vzniklé z totožného závazkového vztahu. Pokud se žalovaná ocitla s jejich zaplacením v prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení nákladů podle ustanovení § 3 nařízení vlády ve vztahu ke každé z těchto pohledávek. 22. Odvolací soud proto podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. přistoupil ke změně výroku II. napadeného rozsudku a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 1200 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 věty první před středníkem o. s. ř.). 23. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Žalobkyni vznikly náklady za zaplacený soudní poplatek 800 Kč a náklady za zastoupení advokátem ve výši 1 452 Kč sestávající ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, z náhrady hotových výdajů po 100 Kč k těmto úkonům podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu - 300 Kč a z náhrady za 21 % DPH ve výši 252 Kč, tj. celkem 2 252 Kč. 24. Odvolací soud do této náhrady nezapočítával náklady přiznané podle ustanovení § 3 nařízení vlády. Soudní praxe totiž dlouhodobě drží závěr, že přiznání práva na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky podle ustanovení § 3 nařízení vlády nenahrazuje právo věřitele na procesní náhradu nákladů právního zastoupení (viz usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 3. 2016, č. j. 47 Co 70/2016), samozřejmě za předpokladu, že náhrada přiznávaná nad rámec pevné paušální náhrady není nepřiměřenou okolnostem projednávané věci (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 13. 9. 2018, C -287/17), což má odvolací soud za splněné s ohledem na aplikaci ustanovení § 14b advokátního tarifu. 25. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná. Žalobkyni vznikly v odvolacím řízení náklady za zaplacený soudní poplatek za odvolání 1 000 Kč a náklady za zastoupení advokátem ve výši 3 146 Kč sestávající z odměny za dva úkony právní služby (odvolání, účast při odvolacím jednání) po 1 000 Kč (určené z tarifní hodnoty 1 200 Kč podle § 7 bod 3., § 8 odst. 1 advokátního tarifu), z náhrady hotových výdajů po 300 Kč ke každému úkonu právní služby podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu - 600 Kč a z náhrady za 21 % DPH ve výši 546 Kč, celkem 4 146 Kč. 26. Celkovou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) k rukám advokáta žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem. Praha 11. dubna 2023 JUDr. Oto Kubeš v. r. předseda senátu