ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeše a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a Mgr. Kateřiny Boudníkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení 33 804,80 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 17. července 2023, č. j. 6 C 71/2023 – 36 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 28 200 Kč od 10. 8. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku; v dalším se v tomto výroku v zamítavé části potvrzuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 995,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2 154,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně zamítl žalobu (výrok I.) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Namítá, že soud prvního stupně neprovedl důkazy, které navrhla za účelem prokázání rozhodných skutečností, v důsledku toho dospěl k nesprávným a neúplným skutkovým zjištěním, které nesprávně právně posoudil a řízení je stiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne 9. 7. 2021 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla žalovanému částku 30 000 Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala poskytnutí částky 30 000 Kč žalovanému. Žalobkyně přitom již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu označila k důkazu výpis z účtu, z kterého byl převod částky 30 000 Kč patrný a předložila ho soudu 2. 12. 2022 prostřednictvím datové schránky. Pokud soud prvního stupně tento důkaz spolu s platební historii nepovažoval za dostatečný k prokázání jejích tvrzení, porušil tím legitimní očekávání žalobkyně, neboť výpisem z účtu žalobkyně standardně v obdobných řízeních poskytnutí finančních prostředků dlužníkům prokazuje. Přitom ani žalovaný pravost výpisu z účtu nezpochybnil a proti nároku žalobkyně nebrojil. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty prvé o. s. ř. dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné. 5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 25. 11. 2022 domáhala zaplacení částky 33 804,80 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalovaný uzavřel dne 9. 7. 2021 s právní předchůdkyni žalobkyně společností [právnická osoba] (která k 1. 1. 2022 zanikla fúzí sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba]) smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému částku 30 000 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně ověřila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě informací od žalovaného, které ověřila podle statistických údajů a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný se poskytnuté finanční prostředky zavázal splácet spolu s úrokem 11,73 % ročně a s poplatky v měsíčních splátkách po 1 452 Kč formou inkasa z jeho účtu č. [bankovní účet]. Z důvodu prodlení s úhradami splátek právní předchůdkyně žalobkyně k 17. 12. 2021 úvěr zesplatnila, současně uplatnila nárok na smluvní pokutu, o čem byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze 17. 12. 2021. Žalobkyně se stala věřitelem žalované pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně dne 16. 5. 2022, postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaná částka sestává z jistiny 29 540,50 Kč, úroku z prodlení 23,86 Kč a úroku 3 651,99 Kč (oba kapitalizované ke dni 17. 12. 2021), poplatků a smluvní pokuty celkem v částce 4 264,30 Kč. Dále žalobkyně požadovala úrok ve výši 11,73 % ročně z částky 29 540,50 Kč od 18. 12. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 33 804,80 Kč (jistiny a smluvních pokut) od 18. 12. 2021 do zaplacení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 6. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že žalovaný podepsal dne 9. 7. 2021 návrh na uzavření smlouvy o půjčce, v kterém požádal právní předchůdkyni žalobkyně o úvěr ve výši 30 000 Kč převodem na účet č. [bankovní účet], který se zavázal vrátit spolu s úrokem v sjednaných splátkách, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně dne 9. 7. 2021 návrh žalovaného akceptovala. Soud prvního stupně zároveň neměl za prokázané poskytnutí finančních prostředků žalovanému s odůvodněním, že žalobkyně k prokázání této skutečnosti neoznačila žádný důkaz. Důkaz výpisem z účtu žalovaného žalobkyně navrhla za účelem prokázání splácení a zesplatnění úvěru, nikoliv jako důkaz k prokázání poskytnutí částky 30 000 Kč. Další důkazy pak pro nadbytečnost neprováděl. 7. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně věc po právní stránce posoudil podle § 1735, § 1740, § 1745, § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v souladu s tvrzením žalobkyně. Žalobkyně však neprokázala poskytnutí finančních prostředků žalovanému, soud prvního stupně proto neshledal důvod k uložení povinnosti k jejich vrácení ani nárok na další akcesorická plnění – smluvní pokutu (z důvodu absence porušení povinnosti splácet poskytnutý úvěr) nebo úrok z prodlení. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když plně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. 8. Soud prvního stupně provedl nedostatečné dokazování, ačkoliv žalobkyně řádně označila důkazy k prokázání svých tvrzení a listinné důkazy připojila k návrhu nebo k jeho doplnění v dostatečném předstihu. 9. Odvolací soud proto doplnil dokazování výpisem z účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalovaného u [právnická osoba], z kterého je zřejmé, že dne 9. 7. 2021 byly na účet připsány finanční prostředky 30 000 Kč s označením čerpání půjčky, přičemž celá částka byla do 24. 7. 2021 z účtu vyčerpána. Dne 18. 8. 2021 byla na účet připsána z účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalovaného částka 1 800 Kč a stejného dne byla z účtu odepsána částka 1 452 Kč označena jako splátka půjčky a poté 1. 9. a 9. 9. 2021 zbylá částka 348 Kč opět označena jako splátka půjčky. Z listin označených jako protokol o ověření úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je [anonymizováno], žije u [role v řízení], má [anonymizováno] vzdělání, je zaměstnán u zaměstnavatele s [IČO] s příjmem 17 000 Kč měsíčně a má měsíční výdaje 8 000 Kč (4 000 Kč na bydlení a 4 000 Kč další výdaje). V rámci lustrace v BRKI bylo nalezeno 31 kontraktů (úvěrů), z toho 24 žádostí odmítnutých, 5 odvolaných, jeden úvěr ukončený a o jeden bylo zažádáno. Sdělené příjmy a výdaje banka porovnávala se statistickými daty a provedla lustraci v insolvenčním rejstříku a dalších registrech (BRKI/NRKI, SOLUS) bez negativního záznamu. Žalobkyně při odvolacím jednání výslovně uvedla, že žádnými dalšími důkazy k prokázání úvěruschopnosti nedisponuje a nic dalšího ani nebylo ohledně schopnosti žalovaného splácet úvěr zjišťováno. 10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 17. Odvolací soud se neztotožňuje se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně neprokázala poskytnutí finančních prostředků žalovanému. Z výpisu z účtu, který žalobkyně předložila již v řízení před soudem prvního stupně je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 30 000 Kč v souladu s jejich smluvními ujednáními. Odvolací soud však dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným jako spotřebitelem smlouvu o úvěru, bylo její povinností jako poskytovatele úvěru řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně tuto svou povinnost nesplnila. 18. Zákon o spotřebitelském úvěru převzal transpoziční úpravu směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Cílem směrnice vyloženým v rozhodovací praxi Soudního dvora EU je, aby věřitel v rámci zodpovědného jednání neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 Soudní dvůr vyvodil povinnost věřitele posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popřípadě zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, přičemž se jedná o neplatnost, ke které přihlíží soud z úřední povinnosti. Jen takový výklad ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí soudního dvora /EU/ z 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance). Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokládajícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (někdy též označovaná jako absolutní), obdobně jako tomu bylo za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinné do 30. 11. 2016, u které byla tato neplatnost dovozována (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 19. Jak vyplývá z provedených důkazů i z vlastních tvrzení žalobkyně, žalovaným uváděné údaje o jeho příjmech a výdajích nebyly náležitě doloženy, žalobkyně kalkulovala pouze deklarovaným měsíčním příjmem žalovaného 17 000 Kč, který porovnávala se statistickými daty, nebylo možné ani učinit závěr, s jakými příjmy může žalovaný do budoucna počítat (např. zda se nejedná o pracovní poměr na dobu určitou). Pravidelné měsíční výdaje (např. na bydlení), které musí žalovaný vynakládat, nebyly vůbec ověřeny, právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila s paušálně stanovenými částkami 8 000 Kč měsíčních výdajů, které opět pouze porovnala se statistickými daty. Takto získané údaje nepodávaly reálný obraz o finanční situaci žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně se bez dalšího s podanými údaji spokojila, aniž by je s odbornou péčí vyhodnotila a důkladně prověřila. V případě pochybností o jejich správnosti byla povinna požadovat po spotřebiteli jejich objasnění, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit tak, aby dávaly objektivní obraz běžné příjmové a výdajové stránky spotřebitele. Povinnost žalobkyně (její právní předchůdkyně) jako poskytovatele úvěru řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací tak splněna nebyla a soud prvního stupně správně dovodil absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. 20. Plnění poskytnuté spotřebiteli na základě neplatné smlouvy je plněním bez platného závazku, které je spotřebitel povinen ve lhůtě dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vrátit, na jiné plnění tak žalobkyně nárok nemá. Žalovanému byla poskytnuta částka 30 000 Kč, z které vrátil 1 800 Kč, žalobkyni tak dluží 28 200 Kč. Žalobkyně (její právní předchůdkyně) vyzvala žalovaného dopisem ze dne 17. 12. 2021 k úhradě jeho dluhu (§ 1958 odst. 2 o. s. ř.), v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru shledal odvolací soud přiměřenou lhůtu pro vrácení dlužné částky vzhledem k její výši do jednoho roku od jejího poskytnutí (do 9. 8. 2022), ode dne následujícího je žalovaný v prodlení a je povinen platit žalobkyni (která se stala věřitelem této pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 16. 5. 2022) i úroky z prodlení z dlužné částky. 21. Na základě shora uvedeného odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. v napadeném výroku I. změnil tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 28 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 28 200 Kč od 10. 8. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku; v dalším tento výrok v zamítavé části podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. 22. Protože odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval opětovně o nákladech řízení u soudu prvního stupně podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř. Při zjišťování poměru procesního úspěchu ve věci odvolací soud do své úvahy zahrnul v souladu s platnou judikaturou (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) i příslušenství pohledávky (kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně). Žalobkyně byla úspěšná v částce 30 446 Kč a neúspěšná v částce 17 055 Kč, náleží jí tak právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 28,19 %. Zástupce žalobkyně učinil před soudem prvního stupně do podání žaloby 3 úkony právní pomoci, za které má náleží odměna po 500 Kč (z tarifní hodnoty 33 804,80 Kč) podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a to za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a sepis žaloby. Za podání žalobkyně ze dne 13. 4. 2023 odvolací soud neshledal důvod k přiznání odměny, neboť se týkalo doplnění tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před schválením úvěru právní předchůdkyní žalobkyně. Jedná se přitom o základní informace nezbytné k posouzení důvodnosti nároku žalobkyně ve vztahu k platnosti smlouvy, které jsou standardně vyžadovány soudy u nároků ze smluv o spotřebitelském úvěru, přičemž žalobkyně je s touto praxí vzhledem k četností podávaných žalob obeznámena. Mezi náklady řízení dále patří paušální náhrada hotových výdajů 3 x 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrada za 21 % DPH, které je zástupce žalobkyně plátcem. Součástí nákladů řízení je i soudní poplatek 1 353 Kč (§ 137 o. s. ř.). Celkové náklady řízení před soudem prvního stupně činí 3 531 Kč a poměrná náhrada nákladů řízení pak částku 995,40 Kč. 23. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., opět dle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy opět při zjišťování poměru procesního úspěchu ve věci odvolací soud do své úvahy zahrnul v souladu i příslušenství pohledávky (tentokrát kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu). Žalobkyně byla úspěšná v částce 31 326 Kč a neúspěšná v částce 18 501,80 Kč, náleží jí tak právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 25,74 % Náklady žalobkyně v odvolacím řízení představují náklady za vynaložený soudní poplatek 1 691 Kč a náklady právního zastoupení advokátem vypočtené z tarifní hodnoty 33 804,80 Kč (odměna za dva úkony právní služby po 2 460 Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu - odvolání, účast na jednání odvolacího soudu, 2 paušální náhrady hotových výdajů po výši 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrada ve výši 1 159,20 Kč odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalobkyně, podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.), celkem 8 370,20 Kč, z toho 25,74 % činí 2 154,50 Kč. 24. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod, platební místo pro náhradu nákladů řízení bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem. Praha 28. listopadu 2023 JUDr. Oto Kubeš předseda senátu