ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeše a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a Mgr. Kateřiny Boudníkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 201 966,08 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 31. května 2023, č. j. 211 C 77/2022 – 229 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 49 721 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta; ve výroku I. se potvrzuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 22 458 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví rozhodl soud prvního stupně o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 196 760,13 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 196 760,13 Kč od 17. 8. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v části, v které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 205,95 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 27 504,55 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 391,81 Kč, úroku ve výši 12,99 % ročně z částky 199 171,08 Kč od 17. 8. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 410,95 Kč od 17. 8. 2021 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 97 883,99 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.). 2. Proti tomuto rozsudku, jeho výrokům I. a III., podal žalovaný včasné odvolání. Namítá, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a vyvodil z nich nesprávné právní závěry. Žalovaný již v řízení před soudem prvního stupně učinil sporným, že by s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel elektronicky (prostřednictvím internetového bankovnictví) dne 1. 4. 2020 smlouvu o půjčce na kliknutí. Žalovaný sice v roce 2017 uzavřel smlouvu o bankovních službách, kterou mu bylo zřízeno internetové bankovnictví, v mezidobí však mohlo dojít k odcizení identity žalovaného a k zneužití jeho přístupových údajů do internetového bankovnictví. Nelze proto bez dalšího uzavřít, že smlouvu o půjčce na kliknutí uzavřel právě žalovaný. Žalobkyně byla povinna prokázat, že údaje i potvrzovací SMS pochází od žalovaného. Poukázal na odborné články a rozhodovací praxi ohledně přísných formálních požadavků na elektronický podpis, přičemž soud prvního stupně v rozsudku nesdělil, o jaký druh elektronického podpisu se jedná a zda se jedná alespoň o zaručený podpis. Soud prvního stupně uzavřel, že smlouvu o úvěru uzavřel žalovaný, ale neučinil závěr o tom, že kombinace jména, hesla a autorizační SMS pochází od žalovaného a na základě jakého důkazu k tomuto závěru dospěl. Žalovaný také sporoval poskytnutí částky 200 000 Kč, neboť nebylo prokázáno, že by se do internetového bankovnictví přihlásil právě on. Souhlasil sice se soudem prvního stupně, že nebyla řádně zkoumána ani jeho úvěruschopnost, ale i pokud by žalobkyně měla vůči žalovanému nárok na zaplacení částky 196 760,13 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, soud prvního stupně nesprávně určil okamžik prodlení. Žalovanému nebylo doručeno oznámení o splatnosti, oznámení o postoupení pohledávky ani předžalobní výzva. Přitom právní jednání je podle § 570 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) účinné vůči nepřítomné osobě až od okamžiku, kdy jí dojde. Jednající tak nese riziko dopravy písemnosti. Žalobkyně neprokázala doručení dokumentů do dispoziční sféry žalovaného. Soud prvního stupně nesprávně vztáhl aplikaci § 142a o. s. ř. i na oznámení o zesplatnění a postoupení pohledávky, přitom výzva k úhradě pohledávky z bezdůvodného obohacení je hmotněprávním jednáním dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Úrok z prodlení by v případě důvodného nároku na vydání bezdůvodného obohacení mohl být přiznán nejdříve od okamžiku prokazatelného doručení žaloby opatrovníku žalovaného. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zcela zamítne a přizná žalovanému právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 3. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila tak, že vzhledem k závěru soudu prvního stupně o neplatnosti smlouvy považuje za nadbytečné se vyjadřovat k řádnému uzavření smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 1. 4. 2023 žalovanému částku 200 000 Kč na jeho osobní účet, což prokázala výpisem z tohoto účtu. Žalovanému byly řádně doručeny oznámení o splatnosti, postoupení pohledávky i předžalobní výzva a odkázala na své vyjádření z 25. 4. 2023, v kterém se k uvedené skutečnosti vyjadřovala. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích potvrdil a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. 4. Žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky (toho času neznámého pobytu, naposledy bydlištěm v ČR), jedná se tak o věc s mezinárodním prvkem (§ 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém). Žalovaný v době uzavření smlouvy (1. 4. 2020) pobýval na území České republiky (měl povolený přechodný pobyt za účelem zaměstnání od 4. 7. 2011 do 3. 7. 2021, v době od 7. 6. 2011 do 1. 6. 2012 měl evidovanou adresu [adresa]), v současné době nemá registrovaný žádný druh pobytu. Od 7. 6. 2011 do 3. 7. 2021 byl u něj evidován zaměstnanecký vztah k [právnická osoba], [IČO] (nyní [anonymizováno] [právnická osoba]). Na Slovensku má vedený pobyt bezdomovce. Podle žalobkyní předložených listin byl žalovaný smluvní stranou smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb z 14. 6. 2017 a smlouvy o půjčce na kliknutí z 1. 4. 2020, v kterých sdělil právní předchůdkyni žalobkyně svou trvalou adresu na Slovensku a sdělil kontaktní adresy v České republice ([ulice a číslo], [obec a číslo], [ulice a číslo], [obec a číslo]) a zavázal se nahlásit jejich změny, což učinil 15. 12. 2020, od kdy právní předchůdkyně žalobkyně evidovala změnu korespondenční adresy žalovaného na [adresa]. V době uzavření smlouvy měl žalovaný ve smyslu § 80 odst. 2 o. z. své bydliště v České republice, kde také vykonával svou výdělečnou činnost. Smlouvu uzavřel jako spotřebitel, neplyne z ní, že by byla uzavřena pro účel, který by se týkal jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti. Na území České republiky žalobkyně provozovala podnikatelskou činnost, do jejíhož rozsahu smlouva spadá. Uzavřená smlouva tak z hlediska určení mezinárodní příslušnosti naplňuje znaky spotřebitelské smlouvy ve smyslu článku 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis (srov. rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci Commerzbank AG C -296/20). Ke dni podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebylo možné uzavřít, že by měl žalovaný bydliště na území České republiky, zároveň žádné okolnosti nenasvědčovaly tomu, že žalovaný má bydliště mimo území Evropské unie. V rozsudku ze dne 17. 11. 2011, ve věci C – 327/10, Hypoteční banka, a. s. proti Udo Mike Lindnerovi Soudní dvůr Evropské unie konstatoval, že článek 16 odst. 2 nařízení Brusel I (čl. 18 odst. 2 Brusel I bis) se užije i na takové případy, kdy soudy nejsou schopny určit aktuální bydliště žalovaného (spotřebitele) a nemají průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že žalovaný má bydliště mimo území Evropské unie. Pokud spotřebitel své poslední známé bydliště opustil dříve, než na něj byla podána žaloba, a neinformoval svého smluvního partnera o adrese svého nového bydliště, pravomoc rozhodnout o žalobě směřující proti spotřebiteli mají soudy členského státu, na jehož území se nacházelo poslední známé bydliště spotřebitele (srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 30 Nd 25/2014, rozsudek velkého senátu Soudního dvora EU ze dne 25. 10. 2011 ve spojených věcech C -509/09 a C -161/10, eDate Advertising, případně výše uvedený rozsudek ve věci [příjmení]). Pravomoc českých soudů je tak dána podle posledního známého bydliště žalovaného spotřebitele. Soud prvního stupně, přestože to v odůvodnění svého usnesení výslovně neuvedl, tak správně dovodil svou mezinárodní příslušnost k projednání věci. Soud prvního stupně také správně určil rozhodné právo české podle čl. 3 bod 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (tzv. Řím I) ve spojení s čl. 17 produktových podmínek pro osobní úvěry [právnická osoba] 5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a III., jakož i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné. Výrok II. nebyl odvoláním napaden a nabyl samostatně právní moci. 6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 10. 5. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 201 966,08 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřela s žalovaným elektronicky prostřednictvím mobilního internetového klíče – formou SMS zprávy (sjednaného v tzv. přímém bankovnictví, v rámci kterého bylo žalovanému přiděleno jedinečné klientské [číslo]) dne 1. 4. 2020 smlouvu o půjčce na kliknutí [číslo], na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím bankovních i nebankovních registrů, kontrolou veřejných databází, dále vycházela ze sdělení žalovaného a z jeho příjmů a výdajů doložených výpisy z účtu. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu se smluvním úrokem ve výši 12,99 % ročně a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, zaplatil pouze částku 3 239,87 Kč. V souladu s produktovými podmínkami došlo dne 14. 7. 2021 k zesplatnění úvěru. Žalobkyně se domáhala zaplacení jistiny ve výši 199 171,08 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 27 504,55 Kč (12,99 % ročně za období 20. 11. 2020 do 12. 7. 2021), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 391,81 Kč (za období od 30. 11. 2020 do 30. 6. 2021), dlužných poplatků ve výši 2 795 Kč (pojištění 8 x 215 Kč a splátka odložených poplatků pojištění úvěrů 1 290 Kč), úroků ve výši 12,99 % ročně z částky 199 171,08 Kč od 17. 8. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 199 171,08 Kč od 17. 8. 2021 do zaplacení. 7. Žalovaný nárok žalobkyně odmítl. Sporoval uzavření smlouvy o půjčce na klinutí s tvrzením, že žalobkyně nedoložila, že právě žalovaný užil elektronické prostředky, prostřednictvím kterých byla smlouva uzavřena, ani poskytnutí částky 200 000 Kč. Dále namítal, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného, smlouva by tak i v případně řádného uzavření byla neplatná. V případě vzniku nároku na vydání bezdůvodného obohacení by od jistiny měla být odečtena celá žalovaným uhrazená částka. Žalobkyně neprokázala doručení výzvy k úhradě žalovanému, která je podstatná pro její nárok na úrok z prodlení. 8. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 14. 6. 2017 písemnou smlouvu o poskytování bankovních služeb, kterou byl žalovanému zřízen běžný bankovní účet č. [bankovní účet] a byla mu vydána debetní platební karta. Při uzavření smlouvy byla totožnost žalovaného ověřena z občanského průkazu Slovenské republiky. V rámci smlouvy bylo sjednáno tzv. přímé bankovnictví a užívání elektronického klíče SMS na telefonním čísle [číslo] [tel. číslo], které pro tento účel žalovaný uvedl. Současně bylo žalovanému přiděleno klientské [číslo]. Součástí ujednání o přímém bankovnictví byly produktové podmínky. Dne 1. 4. 2020 žalovaný elektronicky podepsal návrh smlouvy o půjčce na kliknutí [číslo], který právní předchůdkyně žalobkyně stejného dne akceptovala a zavázala se žalovanému poskytnout částku 200 000 Kč na jeho účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal tuto částku splácet v sto dvaceti měsíčních splátkách po 2 985,04 Kč s úrokem 12,99 % ročně a poplatky. Při zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, z výpisu z účtu žalovaného a provedla lustraci žalovaného v interní a externí databázi s negativním výsledkem. Právní předchůdkyně žalobkyně dále vycházela z průměrných obratů na bankovním účtu žalovaného ve výši 54 255 Kč a nejvyššího příjmu žalovaného dosaženého v posledních 12 měsících ve výši 94 772 Kč. Ostatní výdaje byly převzaty z průměrných výdajů podle regionu bydliště žalovaného. Podle mimořádného výpisu z bankovního účtu č. [bankovní účet] za období od 1. 1. 2000 do 6. 9. 2021 má žalovaný pohledávky po splatnosti ve výši 13 366,53 Kč a disponibilní zůstatek v totožné výši. Žalovaný dne 1. 4. 2020 jednorázově čerpal spotřebitelský úvěr na bankovní účet č. [bankovní účet] a splácel další úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně evidovala od 15. 12. 2020 změnu korespondenční adresy žalovaného na [adresa]. Právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 14. 7. 2020 odeslaným žalovanému stejného dne na adresu [adresa], prohlásila dluh okamžitě ze splatný a žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2021, postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dále dopisem ze dne 26. 11. 2021 odeslaným žalovanému stejného dne. 9. Soud prvního stupně právně posoudil zjištěné skutečnosti podle § 2395, § 2991, § 2993, § 1968, §1970 o. z. a podle § 86, 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla po formální stránce řádně uzavřena smlouva, když žalovaný tak učinil v rámci zřízeného přímého bankovnictví (tzv. internetbankingu), v němž byla identita žalovaného ověřena, a odkázal na názor zastávaný komentářovou literaturou. Poskytnutí částky 200 000 Kč bylo prokázáno výpisem z účtu žalovaného. Neztotožnil se s argumentací žalobkyně, že splácením žalovaný nárok žalobkyně uznal, když se jednalo o způsob plnění stanovený od počátku. Současně dospěl k závěru o spotřebitelském charakteru smlouvy, v rámci kterého právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, neboť informace, kterými právní předchůdkyně žalobkyně disponovala (výpisy z účtu, informace sdělené žalovaným, lustrace v registrech), nepodávaly ucelený obraz o finanční situaci (příjmech a výdajích) žalovaného. Žalobkyně pouze uváděla určité částky příjmu, aniž by disponovala informací o jeho původu a povaze (zda jde o závislou činnost, příp. trvání pracovního poměru), konkrétní běžné měsíční výdaje žalovaného (např. na bydlení) nebyly doloženy. Žalovaný měl přitom i další závazky. Právní předchůdkyně žalobkyně tak byla povinna vyžádat si další údaje o finanční situaci žalovaného. Z důvodu porušení této povinnosti dovodil absolutní neplatnosti smlouvy, nárok žalobkyně posoudil jako bezdůvodné obohacení a přiznal jí pouze jistinu sníženou o uhrazenou částku tedy částku 196 730,13 Kč. Současně přiznal žalobkyni z této částky úrok z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalobkyně přivodila splatnost své pohledávky výzvou k úhradě dlužné částky z 14. 7. 2021 odeslanou žalovanému stejného dne na jím sdělenou adresu, požadavek na úrok z prodlení od 17. 8. 2021 tak koresponduje s prodlením žalovaného. Nad rámec uvedené částky žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy s ohledem na převážný úspěch žalobkyně ve věci jí přiznal právo na náhradu 94,84 % jejich nákladů celkem v částce 97 883,99 Kč, spočívajících v zaplaceném soudním poplatku 10 099 Kč a nákladech za zastupování advokátem, konkrétně odměně advokáta za 8 úkonů právní pomoci vypočtené z tarifní hodnoty 201 966,08 Kč a v sazbě 9 140 Kč za jeden úkon právní služby podle § 6 odst. 1 a § 7 bod 6., § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, 8 režijních paušálů podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, náhradě cestovného v souvislosti s cestou realizovanou za účelem účasti na jednání soudu dne 15. 3. 2023 a dne 17. 4. 2023 ve výši 2 x 515,46 Kč, a to vždy za 71 ujetých km (41,20 Kč za litr paliva při průměrné spotřebě 5 l /100 km (s ohledem na metodiku 2018) a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb.) podle § 13 odst. 1 advokátního tarifu spolu s náhradou za promeškaný čas za cestu k jednání a zpět ve výši 400 Kč (2 x 200 Kč) podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu a náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty, které je zástupce žalobkyně plátcem. Povinnost k plnění stanovil podle § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. v délce 3 dnů. 10. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, vyvodil z něho správné závěry, odvolací soud na ně odkazuje. 11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. 15. Podle § 561 odst. 1 občanského zákoníku se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. 16. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odst. 2 má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý. 17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 21. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví pro smlouvu o spotřebitelském úvěru obligatorní písemnou formu. Ta je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými prostředky, pokud umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Podle článku 3 odst. 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen nařízení eIDAS), jsou elektronickým podpisem data v elektronické podobě, která jsou schopna být připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena. Elektronickým podpisem (prostým) podle nařízení tak mohou být jakákoliv elektronická data připojená k datové zprávě s úmyslem jednající osoby podepsat datovou zprávu, např. PIN, heslo, fráze, tedy jakýkoliv digitální záznam připojený k podepisovanému dokumentu. Podle článku 25 odst. 1 nařízení eIDASelektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Zákon č. 297/2016, o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, výslovně stanoví, že k jednání v soukromoprávním styku lze použít i prostý elektronický podpis (§ 7). K prostému elektronickému podpisu se v minulosti vyjádřila i Česká národní banka (viz odpověď České národní banky ze dne 21. 11. 2016 na kvalifikovaný dotaz, dostupná na webových stránkách www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/faq/k_nekterym_ustanovenim_zakona_c_257_2016.pdf), která připouští použití i jiného než zaručeného elektronického podpisu při splnění zavedení mechanismů, které zajistí dostatečnou úroveň ověření identity jednající osoby, a dále že podpis spotřebitele i podpis poskytovatele musejí být dále vždy připojeny prokazatelně k takovému textu smlouvy, se kterým se spotřebitel seznámil a kterým projevil vůli být vázán. Česká národní banka zde výslovně připouští jako podpis i„ jednorázový kód, pokud je mezi stranami předem dojednáno, jakým způsobem je k podepisování používán“. I akceptace návrhu smlouvy autorizačním SMS kódem může být v tomto smyslu plnohodnotným elektronickým podpisem, pokud zároveň umožňuje ve smyslu § 562 o. z. zachycení obsahu jednání a identifikaci jednající osoby. Identifikace (učení) podepisující osoby přitom může být provedena jakýmkoliv způsobem. 22. V dané věci žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru v rámci svého zabezpečeného internetového bankovnictví, které si již dříve písemnou smlouvou zřídil (a jejíž uzavření nebylo mezi účastníky sporné), v rámci kterého mu bylo i pro elektronické právní jednání vytvořeno unikátní klientské číslo a SMS mobilní klíč, přičemž smlouva z 1. 4. 2020 byla uzavřena touto sjednanou formou (SMS potvrzením s uvedením klientského čísla zaslaným z jím pro tento účel označeného telefonního čísla). Žalobkyně také předložila záznam o potvrzení návrhu smlouvy touto formou SMS zprávy obsahující klientské číslo (včetně jejího obsahu) za účelem elektronického podpisu smlouvy. Z uvedených důkazů je zřejmé, že byla řádně projevena vůle žalovaného být vázán návrhem na uzavření smlouvy daného obsahu za současné dostatečné identifikace jeho osoby. Obdobnou formu akceptace návrhu smlouvy a ověření identity jednající osoby nakonec akceptoval i Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29. 6. 2021 sp. zn. 33 Cdo 1349/2021. Závěr soudu prvního stupně o tom, že došlo k řádné akceptaci smlouvy prostým elektronickým podpisem žalovaného je tak správný. Z důkazů provedených soudem prvního stupně je pak zřejmé, že na účet vedený na žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně požadovanou částku 200 000 Kč také převedla. 23. Odvolací soud se také ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně ohledně nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně a zcela odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, které má oporu v provedeném dokazování i výkladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v souladu se stávající judikaturou Soudního dvora EU (viz rozhodnutí soudního dvora /EU/ z 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance) nebo Nejvyššího soudu ČR (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), neboť právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. V případě pochybností o správnosti sdělených údajů nebo jejich nedostatečnosti (nejasnost původu příjmů žalovaného, absence běžných měsíčních výdajů) byla povinna požadovat po žalovaném jejich objasnění a doložení tak, aby dávaly objektivní obraz běžné příjmové a výdajové stránky spotřebitele. Povinnost žalobkyně (její právní předchůdkyně) jako poskytovatele úvěru řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací tak splněna nebyla a soud prvního stupně správně dovodil absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Uvedený závěr soud prvního stupně pak zohlednil ve výroku II. rozsudku, proti kterému nebylo podáno odvolání, a nabyl samostatně právní moci. 24. Plnění poskytnuté spotřebiteli na základě neplatné smlouvy, je plněním bez právního důvodu, které je spotřebitel povinen ve lhůtě dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vrátit, na jiné plnění tak žalobkyně nárok nemá. Žalovanému byla poskytnuta částka 200 000 Kč, z které vrátil 3 239,87 Kč, žalobkyni tak dluží 196 760,13 Kč. Žalobkyně (její právní předchůdkyně) prokazatelně vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu již dopisem ze dne 14. 7. 2021 (§ 1958 odst. 2 o. s. ř.), odeslaným stejného dne doporučeně na žalovaným označenou doručovací adresu, tento byl žalovanému (dle domněnky dojití podle § 573 o. z.) doručen dne 19. 7. 2020. V případě sjednání doručovací adresy přitom projev vůle dojde adresátovi doručením na tuto adresu bez ohledu na to, zda se na této adrese adresát zdržuje (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3803/2017). Závěr soudu o prodlení žalovaného již k datu 17. 8. 2021 a o opodstatněnosti úroku z prodlení shledal i odvolací soud souladný se splatností určenou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný je povinen plnit žalobkyni (která se stala věřitelem této pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2021) i úroky z prodlení z dlužné částky. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně tak odvolací soud posoudil jako věcně správný. 25. Soud prvního stupně pak ve výroku III. rozsudku sice správně rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně byla pouze částečně úspěšná ve sporu, nesprávně však do své úvahy nezahrnul v rozporu s platnou judikaturou (srov. závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) i úroky a úroky z prodlení. Žalobkyně byla úspěšná (po zohlednění přiznané jistiny a úroků z prodlení kapitalizovaných ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně) v celkové částce 226 755,57 Kč a neúspěšná (po zohlednění nepřiznané jistiny a úroků a úroků z prodlení kapitalizovaných ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně) v částce 79 755,57 Kč, náleží jí tak náhrada nákladů řízení v rozsahu 47,95 % Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 099 Kč, nákladech zastoupení žalobkyně advokátem, ta to odměny vypočtené z tarifní hodnoty 201 966,08 Kč v sazbě 9 140 Kč za jeden úkon právní služby podle § 6 odst. 1 a § 7 bod 6., § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu k plnění, žalobu a 2 vyjádření (navazující na poučení soudu prvního stupně podle § 118a o. s. ř.), účast na jednání soudu dne 15. 3. 2023, dne 17. 4. 2023, dne 31. 5. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu, 8 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a dále cestovné v souvislosti s cestou realizovanou za účelem účasti na jednání soudu dne 15. 3. 2023 a dne 17. 4. 2023 (v podrobnostech odkazuje odvolací soud na výpočet soudu prvního stupně) ve výši 2 x 515,46 Kč, náhrady za promeškaný čas za cestu k jednání a zpět ve výši 400 Kč (2 x 200 Kč) podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu a náhrady za daň z přidané hodnoty, které je zástupce žalobkyně plátcem ve výši 16 159,69 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.; celkem tedy náklady řízení před soudem prvního stupně činí částku 103 209,61 Kč, přičemž poměrná část náhrady nákladů řízení v rozsahu 47,95 % činí 49 721 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem určil správně lhůtu k plnění a podle § 149 odst. 1 o. s. ř. platební místo pro náhradu nákladů řízení. 26. Z výše uvedených důvodů odvolací soud analogicky podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 49 721 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta, ve výroku I. pak podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil. 27. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., opět dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla zcela procesně úspěšná, náleží jí tak plná náhrada nákladů řízení. Náklady žalobkyně v odvolacím řízení představují náklady na právní zastoupení advokátem vypočtené z tarifní hodnoty 196 760,13 Kč (odměna za dva úkony právní služby po 8 980 Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu – vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu, 2 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrada ve výši 3 898 Kč odpovídající 21 % sazbě daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalovaného, podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.), celkem 22 458 Kč. 28. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod, místo plnění náhrady nákladů řízení bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kladně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem. Praha 5. prosince 2023 JUDr. Oto Kubeš předseda senátu