ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeše a soudkyň JUDr. Radky Zahradníkové, Ph.D. a Mgr. Kateřiny Boudníkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro zaplacení 207 720 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 9. 8. 2022, č. j. 9 C 38/2022 - 47 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 551,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 551,91 Kč od 16. 11. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku; v dalším se v tomto výroku potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 58 089,28 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 58 089,28 Kč od 16.11.2021 do zaplacení a náklady na uplatnění pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. zamítl žalobu co do částky 149 630,72 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 149 630,72 Kč od 16.11.2021 do zaplacení. Výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, a to proti nákladovému výroku III. a proti zamítavému výroku II. s odůvodněním, že je třeba vzít v potaz, že žalobkyně je nebankovním poskytovatelem úvěrů a zápůjček, přičemž v této sféře nebankovních poskytovatelů úvěrů a obdobných finančních produktů (např. zápůjček) je zcela běžné a spravedlivé, že úrok je o něco vyšší než u bankovních subjektů, když je třeba zohlednit vyšší rizikovost poskytování úvěrů. Žalobkyní požadovaná sazba je přitom v rámci judikatorního čtyřnásobku. Nejvyšší úroková sazba uplatňovaná bankami při poskytování úvěrů nebo zápůjček v době uzavření smlouvy byla 23,94 % p. a. V porovnání s touto sazbou činí sazba 56 % p. a. pouze 2,3násobek nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů nebo zápůjček, přičemž za nepřiměřené jsou současnou judikaturou považovány sazby, které převyšují obvyklou míru až čtyřnásobně. Nelze tedy souhlasit s tím, že by sazba 56 % p. a. měla být nepřiměřená, a to ani ve spojení se smluvními ujednáními o smluvních pokutách. Pokud se smluvní strany rozhodly smlouvu uzavřít, je základním východiskem presumpce platnosti a závaznosti smlouvy, která obecně vyplývá ze zásady in favorem negotii. Předmětná smlouva je v celém svém rozsahu platná a strany v celém svém rozsahu zavazuje, když byla takto smluvními stranami uzavřena. Na základě toho má být žalobkyni přiznána celá výše smluvních úroků, která byla sjednána ve smlouvě o podnikatelské zápůjčce a plná výše smluvní pokuty dle ustanovení 8.4. smlouvy. Navrhla proto, aby výrok II. napadeného rozsudku byl změněn tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 149 630,72 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 149 630,72 Kč od 16. 11. 2021 do zaplacení. 3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. v odvoláním napadeném výroku II. a výroku III. podle ustanovení § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zčásti důvodné. Ve výroku I. nabyl rozsudek soudu prvního stupně právní moci. 5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 5.4.2022 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 207 720 Kč spolu s 8,5% úrokem z prodlení ročně z této částky od 16.11.2021 do zaplacení a náklady na uplatnění pohledávky ve výši 1 200 Kč. Tvrdila, že jako zapůjčitel uzavřela s žalovaným jako vydlužitelem dne 23.11.2020 smlouvu o revolvingové podnikatelské zápůjčce [číslo] na základě které poskytla žalovanému převodem na účet částku 80 000 Kč, a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku vrátit spolu se sjednaným úrokem, a to v 36 měsíčních splátkách ve výši 5 990 Kč k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2020 Smlouva o revolvingové podnikatelské zápůjčce byla mezi účastníky uzavřena jako mezi podnikateli při podnikatelské činnosti. Žalovaný neplnil řádně a včas podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek, když toliko uhradil splátku ve výši 5 990 Kč dne 8.12.2020, 11.1.2021, 15.2.2021, 10.3.2021, 9.4.2021, 10.5.2021, 4.6.2021, 12.7.2021 a dne 28.2.2021 částku 90 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo k zesplatnění celého dosud nesplaceného úvěru dle článku 8.3. smluvních podmínek, neboť se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátky či její části o více jak 60 dnů u splátky č. 9 splatné dne 25.8.2021. K zesplatnění tak došlo dne 25.10.2021. Zesplatnění se týkalo nejen jistiny, ale též úroků, které se staly součástí jistiny (článek 8.4 smlouvy). V souladu s článkem 8.1. bod a) a b) smlouvy vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 479,20 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení v délce 15 dnů, což nastalo u dvou splátek (splátka č. 9 a 10), a dále ve výši 778,70 Kč za každou splátku, u níž se žalovaný ocitl v prodlení delším jak 30 dnů, tedy u jedné splátky (splátka č. 9); celkem tak smluvní pokuta činí 1 736 Kč. Dále se žalobkyně domáhala úhrady smluvní pokuty ve výši 38 264 Kč sjednané v článku 8.5. smlouvy pro případ, že žalovaný nezaplatí zesplatněnou zápůjčku ani ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy k tomuto zesplatnění došlo. Výše smluvní pokuty pak odpovídá 25% z dlužné jistiny po zesplatnění (tedy včetně úroků). Žalovaný dlužnou částku představující 167 720 Kč jako jistinu, smluvní pokutu ve výši 1 736 Kč a smluvní pokutu ve výši 38 264 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ze součtu těchto částek od 16.11.2021 do zaplacení dosud neuhradil. 6. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 7. Soud prvního stupně provedl dokazování listinami, z nichž zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne 23.11.2020 smlouvu o revolvingové podnikatelské zápůjčce č. 9200144125, kterou se žalobkyně jako zapůjčitel zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 80 000 Kč, a žalovaný jako vydlužitel se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 135 640 Kč v pravidelných 36ti měsíčních splátkách ve výši 5 990 Kč počínaje od prosince 2020. V článku 8.3. smlouvy si smluvní strany dohodly, že pokud nebudou uhrazeny dvě za sebou jdoucí splátky anebo se vydlužitel ocitne v prodlení s plněním jedné splátky delším jak 60 dnů, potom dojde automaticky k zesplatnění celé zápůjčky, tedy jistiny i úroku. Pro případ prodlení s úhradou splátky o více jak 15 dnů se smluvní strany dohodly, že žalovaný bude povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 8% z výše dlužné splátky. Pro případ prodlení s plněním splátky o více jak 30 dnů pak smluvní pokuta činí 13% z dlužné splátky, a to nad rámec předešlé smluvní pokuty (článek 8.1 smluvních ujednání). Pro případ, že po zesplatnění zápůjčky žalovaný neuhradí dlužnou částku do 10 dnů ode dne zesplatnění, smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 25% z dlužné částky, a to v článku 8.5. smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byl rozpis splátek. Žalovanému byla částka 80 000 Kč zaslána na účet [číslo] [bankovní účet]. Žalovaný zaplatil splátku 1 až 8 s tím, že počínaje splátkou č. 9 přestal hradit úplně. Oznámením ze dne 25.10.2021 bylo žalovanému sděleno, že v důsledku prodlení s plněním splátky delším jak 60 dnů došlo k zesplatnění celé zápůjčky a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky včetně smluvní pokuty ve výši 1 736 Kč. Oznámení bylo zasláno na adresu žalovaného a uloženo na poště dne 26.11.2021. Žalobkyně žalovanému vystavila fakturu č. 921026252 na zaplacení smluvní pokuty za období od 25.9.2021 do 11.10.2021 ve výši 479 Kč. Dále žalobkyně žalovanému vystavila fakturu č. 921023673 na zaplacení smluvní pokuty ve výši 479 Kč a 778,70 Kč (za období od 25.8.2021 do 10.9.2021 a 10.9.2021 do 27.9.2021). Výzvou ze dne 27.9.2021 a ze dne 16.3.2022 žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky. 8. Soud prvního stupně zjištěný skutkový stav posoudil podle ustanovení § 2390, § 576, § 588, § 1802 o. z. a uzavřel, že žalobkyně na základě uzavřené smlouvy poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 80 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednaným úrokem (dle § 2390 o. z.), což se přes výzvu nestalo. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení dosud nesplacené jistiny včetně úroků. V daném případě byl mezi účastníky ujednán smluvní úrok ve fixní výši 135 640 Kč, což při zapůjčené jistině ve výši 80 000 Kč se splatností na 3 roky představuje úrok ve výši cca 56%. Jak prokazuje výpis z databáze časových řad ARAD, který vede Česká národní banka, a která zachycuje úrokové sazby poskytované nefinančním subjektům v ČR – podnikům (tedy i podnikajícím fyzickým osobám), činila obvyklá výše úrokové sazby u revolvingových úvěrů v měsíci listopadu 2020 (kdy byla sjednána i předmětná smlouva o zápůjčce) výši 2,39% ročně. Je tedy zřejmé, že úrok sjednaný v předmětné smlouvě přesahuje více jak dvacetinásobně obvyklou úrokovou míru uplatňovanou bankami při poskytování úvěrů a půjček. Ani skutečnost, že žalovaný je podnikatelským subjektem, nikterak neospravedlňuje tuto zjevnou nepřiměřenost sjednaného úroku, a to i při uvážení, že žalobkyně je podnikatelkou v oboru poskytování finančních služeb, zatímco žalovaný, jak vyplývá z registru živnostenského podnikání, je podnikatel v oboru [anonymizována tři slova]). Žalobkyně netvrdila, že by výši takového úroku odůvodňovala rizikovost předchozího chování žalovaného, jeho předchozí platební morálka, či rychlost poskytnutí zápůjčky. Soud prvního stupně i s přihlédnutím k okolnostem případu (kdy žádné zvláštní nebyly ze strany žalobkyně tvrzeny, tím méně prokazovány), shledal, že sjednané úroky jsou vzhledem k úrokovým sazbám obvyklým pro daný typ úvěru (zápůjčky) ke dni jeho sjednání úrokem nepřiměřeným, a tedy absolutně neplatným pro rozpor s dobrými mravy (dle § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o. z.). S ohledem na závěr o neplatnosti sjednaného úroku přiznal soud prvního stupně dle § 576 o. z. a § 1802 o. z. úrok odpovídající výši úroků poskytovaných v daném období za obdobných podmínek bankami, což je tedy úrok ve výši 2,39% ročně. Výše tohoto úroku, která byla stanovena jako fixní částka z 80 000 Kč za období od 25.12.2020 do 25.11.2023 (kdy měla být zápůjčka uhrazena), tak činí 5 578,85 Kč. Žalovaný tak měl uhradit celkem 85 578,55 Kč. Vzhledem k tomu, že uhradil 48 010 Kč, k doplacení zbývá částka 37 568,85 Kč. Pokud jde o smluvní pokuty, v řízení bylo prokázáno, že žalovaný v rozporu s uzavřenou smlouvou řádně a včas neplnil sjednané splátky, když se ocitl v prodlení s úhradou 9. a 10. splátky, čímž vznikl v souladu s článkem 8.1 a) a b) smluvních ujednání žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 778 Kč za prodlení s plněním 9. splátky v délce více jak 30 dnů, a ve výši 2x 479,20 Kč s prodlením s úhradou 9. a 10. splátky v délce více jak 15 dnů. Soud prvního stupně tak dle § 2048 odst. 1 o. z. přiznal žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 736 Kč. Žalobkyně se dále domáhala uhrazení smluvní pokuty sjednané v článku 8.4. smluvních ujednání, dle kterého má právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 25% z aktuální dlužné nové jistiny (včetně úroku), pokud po zesplatnění zápůjčky není celá část nové dlužné jistiny uhrazena ve lhůtě 10 dnů od zesplatnění. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný po zesplatnění již na dluhu ničeho neuhradil, a tudíž žalobkyni v souladu s § 2048 odst. 1 o. z. nárok na zaplacení smluvní pokuty vznikl. Soud prvního stupně však její výši stanovil při posouzení neplatnosti sjednaného úroku z nové dlužné jistiny ve výši 37 568,85 Kč, a tudíž žalobkyni vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 25% z částky 37 568,85 Kč, tedy 18 784,43 Kč. Soud prvního stupně proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení dlužné jistiny spolu s obvyklým úrokem v neuhrazené výši, tj. 37 568,85 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 736 Kč a smluvní pokuty ve výši 18 784,43 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s tímto peněžitým plněním, soud prvního stupně mu přiznal nárok na úhradu úroků z prodlení (dle § 1970 o. z.) ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, a to ode dne stanovené ve výzvě k úhradě ze dne 25.10.2021. Rovněž přiznal náklady spojené s uplatněním pohledávky mezi podnikateli ve výši 1 200 Kč, a to dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění (výrok I.). Co do částky 149 630,72 Kč představující smluvní úrok ve výši 130 151,15 Kč a části smluvní pokuty ve výši 19 479,57 Kč spolu s požadovaným zákonným úrokem z prodlení soud žalobu zamítl (výrok II.). O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 na konci věty o. s. ř. (výrok III.). 9. Při přezkumu napadeného rozsudku odvolací soud vycházel ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, který k němu dospěl na základě správně provedeného dokazování. I odvolací soud má tak za prokázané, že žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne 23.11.2020 smlouvu o revolvingové podnikatelské zápůjčce [číslo] kterou se žalobkyně jako zapůjčitel zavázala poskytnout žalovanému jako vydlužiteli zápůjčku ve výši 80 000 Kč, a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 135 640 Kč v pravidelných 36 měsíčních splátkách ve výši 5 990 Kč počínaje od prosince 2020. V článku 8.3 smlouvy si smluvní strany dohodly, že pokud nebudou uhrazeny dvě za sebou jdoucí splátky anebo se vydlužitel ocitne v prodlení s plněním jedné splátky delším jak 60 dnů, potom dojde automaticky k zesplatnění celé zápůjčky, tedy jistiny i úroku. Pro případ prodlení s úhradou splátky o více jak 15 dnů se smluvní strany dohodly, že žalovaný bude povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 8% z výše dlužné splátky. Pro případ prodlení s plněním splátky o více jak 30 dnů pak činí smluvní pokuta výši 13% z dlužné splátky, a to nad rámec předešlé smluvní pokuty (článek 8.1 smluvních ujednání). Pro případ, že si po zesplatnění zápůjčky žalovaný neuhradí dlužnou částku do 10 dnů ode dne zesplatnění, smluvní strany sjednaly v článku 8.5. smlouvy smluvní pokutu ve výši 25% z dlužné částky. Nedílnou součástí smlouvy byl rozpis splátek. Žalovanému byla částka 80 000 Kč zaslána na účet [číslo] [bankovní účet]. Žalovaný zaplatil splátku 1 až 8 s tím, že počínaje splátkou č. 9 přestal hradit úplně. Oznámením ze dne 25.10.2021 bylo žalovanému sděleno, že v důsledku prodlení s plněním splátky delším jak 60 dnů došlo k zesplatnění celé zápůjčky a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky včetně smluvní pokuty ve výši 1 736 Kč. Oznámení bylo zasláno na adresu žalovaného a uloženo na poště dne 26.11.2021. Žalobkyně žalovanému vystavila fakturu [číslo] na zaplacení smluvní pokuty za období od 25.9.2021 do 11.10.2021 ve výši 479 Kč. Dále žalobkyně žalovanému vystavila fakturu [číslo] na zaplacení smluvní pokuty ve výši 479 Kč a 778,70 Kč (za období od 25.8.2021 do 10.9.2021 a 10.9.2021 do 27.9.2021). Výzvou ze dne 27.9.2021 a ze dne 16.3.2022 žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky. 10. Odvolací soud doplnil dokazování výpisem ze systému časových řad ČNB - ARAD, fixace sazby nad 1 rok do 5 let včetně, ze kterého zjistil úrok ve výši 7,76% ročně za období 11/ 2020. 11. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 12. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 15. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo v sídle dlužníka v době uzavření smlouvy. 16. Soud prvního stupně správně dovodil, že dle článku 7 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech je dána jeho pravomoc (mezinárodní příslušnost) k rozhodnutí věci a že podle článku 4 odst. 1 nařízení (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném, pro smluvní závazkové vztahy ze dne 17.6.2008 (Řím I) je rozhodným právem v dané věci právo České republiky. 17. Rovněž správně posoudil smlouvu o revolvingové zápůjčce podle ustanovení § 2390 o. z. a správně uzavřel, že byť smlouva byla uzavřena mezi účastníky jako podnikateli v rámci výkonu podnikatelské činnosti, nezbavuje to soud povinnosti přezkoumat, zda sjednané úroky nejsou v rozporu s dobrými mravy. 18. Správným shledal odvolací soud i právní závěr soudu prvního stupně o tom, že ujednání o úroku ve výši 135 640 Kč ze zápůjčky ve výši 80 000 Kč je nepřiměřeným smluvním ujednáním. Úrok představuje úplatu za dočasné přenechání určité peněžní sumy a jako každé plnění i toto musí být vyjádřeno v určité výši. V souladu se soukromoprávní zásadou autonomie vůle je přitom smluvním stranám ponecháno na jejich vůli, jakou výši úroku si ujednají, zákon žádnou maximální hranici neurčuje. Musí být však dodržen požadavek přiměřenosti, neboť nepřiměřenou výši úroku považuje soudní praxe za porušení imperativu dobrých mravů (§ 1 odst. 2 na konci věty o. z.). Z tohoto důvodu lze odmítnout námitku odvolatelky, že pokud se smluvní strany rozhodly smlouvu uzavřít, je předmětná smlouva v celém svém rozsahu platná a strany v celém svém rozsahu zavazuje, proto nepodléhá přezkumu přiměřenosti práv a povinností smluvních stran. V této souvislosti je nutné poukázat na judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 234/2005), podle které je za nepřiměřený úrok zpravidla považován úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Současně připustila, že nepřiměřeným úrokem nemusí být úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, pokud je tento přesah ještě omluvitelný rizikovostí transakce pro poskytujícího, zejména v případech kdy je smlouva uzavírána mezi fyzickými osobami a dlužníkem je osoba nacházející se v obtížné finanční situaci. 19. V daném případě byl sjednán úrok ve výši 56% ročně (135 640 Kč x 100/ 80 000 Kč roky) z dlužné částky a při porovnání se shora uvedenou obvyklou úrokovou sazbou poskytovanou bankami takto sjednaný úrok podstatně tuto sazbu přesahuje (osminásobně) a je proto ho třeba hodnotit jako sjednaný v rozporu s korektivem dobrých mravů. Ujednání o úrocích je tak podle ustanovení § 588 o. z. absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. 20. Ujednání o výši úrokové sazby je oddělitelné od zbývajícího právního jednání a je možné předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez této části, proto není neplatností stižena celá úvěrová smlouva, ale pouze část týkající se úrokové sazby. Proto je nutné aplikovat ustanovení §1802 o. z., které se netýká jen smlouvy o úvěru a svým obsahem odpovídá dřívějšímu ustanovení § 502 odst. 1 věty druhé obchodního zákoníku, a judikatura přijatá právě k tomuto ustanovení je tak použitelná i ve vztahu k ustanovení § 1802 o. z. Podle ní (například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4498/2007, sp. zn. 32 Cdo 3516/2009, sp. zn. 33 Cdo 2029/2018) neplatnost ujednání o výši úroku nevede k neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku, protože toto ujednání lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Na místo úroku neplatně sjednaného je tak povinností dlužníka zaplatit obvyklé úroky požadované za úvěry bankami v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy (§ 1802 o. z.). 21. Z výpisu ze systému časových řad České národní banky databáze ARAD vyplývá, že v době uzavření smlouvy mezi účastníky činila obvyklá výše úrokových sazeb pro úvěry poskytované domácnostem na spotřebu a s fixací sazby nad jeden rok do pěti let včetně 7,76 % ročně. Pokud žalobkyně poukazovala to, že údaje z ARAD nelze považovat za obvyklou výši úroků u úvěrů poskytovaných ze strany bank, neboť žalobkyně je nebankovním poskytovatelem úvěrů a zápůjček, přičemž v této sféře nebankovních poskytovatelů úvěrů a obdobných finančních produktů (např. zápůjček) je zcela běžné a spravedlivé, že úrok je o něco vyšší než u bankovních subjektů, když je třeba zohlednit vyšší rizikovost poskytování úvěrů, odvolací soud uvádí, že Česká národní banka zavedla od ledna 2010 společnou měnovou a finanční statistiku, tzv. systém časových řad úrokových sazeb pro úvěry poskytované domácnostem na spotřebu při fixaci sazby na 1 rok do 5 let, jako tomu bylo v případě úvěru žalovaného. Odvolací soud nemá přístup do žádné jiné databáze, která by shromažďovala relevantní a vyčerpávající data od všech poskytovatelů úvěru, byť i pouze bankovních na území České republiky Odvolacímu soudu proto nezbylo, než vycházet z dat, která jsou jediná veřejně dostupná, aby bylo jeho rozhodnutí objektivní. 22. Odvolací soud proto zpracoval modelaci při sazbě úroku 7,76% a stanovil v souladu se smluvním ujednáním, kolik by činila výše sjednaného úroku za poskytnutí zápůjčky, na částku 18 130,76 Kč. Pokud soud prvního stupně žalobkyni přiznal na kapitalizovaném úroku pouze částku 5 578,85 Kč představující přirostlý úrok ke dni zesplatnění, nepostupoval správně. Soud prvního stupně nepostupoval správně ani potud, že přiznal žalobkyni pravomocným výrokem I. smluvní pokutu dle článku 8.4 smlouvy, dle kterého má právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 25% z aktuální nové dlužné jistiny (včetně úroku), ve výši 18 784,43 Kč, neboť smluvní pokuta má správně činit pouze 12 530,19 Kč (25% z 50 120,76 Kč). Proto žalobkyni nad rámec již výrokem I. přiznané smluvní pokuty nic nepřísluší. 23. Protože soud prvního stupně přiznal žalobci výrokem I. pouze částku 58 089,28 Kč představující nesplacenou jistinu ke dni zesplatnění s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně od 16. 11. 2021 do zaplacení, odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. tak, že uložil žalovanému doplatit žalobkyni částku 12 551,91 Kč představující přirostlý úrok ke dni zesplatnění spolu s úrokem z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve výši 8,5 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky 12 551,91 Kč od 16. 11. 2021 do zaplacení. Ve zbývajícím odvoláním napadeném rozsahu výroku II., odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.) tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 24. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, byl povinen rozhodnout o nákladech řízení u soudu prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). 25. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 2 in fine o. s. ř., když v řízení před soudem prvního stupně úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. 26. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. opět podle ustanovení § 142 odst. 2 in fine o. s. ř., když převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady v této fázi řízení nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu Praha - východ, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem. Praha 24. ledna 2023 JUDr. Oto Kubeš v. r. předseda senátu