ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeše a soudkyň Mgr. Kateřiny Boudníkové a JUDr. Radky Zahradníkové, Ph.D. ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení 32 542,88 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 26. 7. 2022, č. j. 5 C 183/2022-24 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části výroku I. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 990 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 29 990 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznává. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4 646 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 542,88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 32 542,88 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení (správně úrokem) ve výši 25,19 % ročně z částky 32 542,88 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení a výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, a to do výroku I. v části týkající se zaplacení částky 29 990 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 29 990 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení a do závislého nákladového výroku II. Žalobkyně nenapadala závěr soudu prvního stupně o neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Nesouhlasila však se závěrem, že neprokázala, jaká částka byla žalovaným vrácena na jistině. Žalobkyně již k žalobě přiložila jednoduchý výpis z účtu [číslo] ze kterého jasně vyplývá částka, kterou žalovaný uhradil, respektive že v daném případě na jistinu nic neuhradil, žalovaný na sjednané číslo bankovního účtu neuhradil ani jednu z deseti měsíčních splátek. Soudní judikatura umožňuje identifikovat skutek prostřednictvím skutkových údajů obsažených v konkrétní listině. Není důvodu požadovat po žalobkyni, aby opisovala rozsáhlejší množství údajů obsažených v konkrétní listině, které z ní zřetelně a jednoznačně vyplývají. Veškeré finanční transakce, které proběhly za celou dobu trvání závazku, jsou patrné z daného výpisu, včetně údaje o výši uhrazené částky, což umožňovalo soudu prvního stupně rozhodnout o přiznání práva na vydání bezdůvodného obohacení. V tomto směru odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 581/2014, ve kterém je tato praxe akceptována, je-li výpis z účtu přehledný. Navrhla, aby odvolací soud napadený výrok I. změnil a žalobkyni přiznal právo na zaplacení částky 29 990 Kč s příslušným úrokem z prodlení. 3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. 4. Rozsudek soudu prvního stupně nabyl právní moci ve výroku I. v části týkající se zaplacení částky 2 552,88 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 2 552,88 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 25,19 % ročně z částky 32 542,88 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení, neboť v tomto rozsahu nebyl odvoláním dotčen. 5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. v odvoláním napadené části zamítavého výroku I. a v závislém nákladovém výroku II. podle ustanovení § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je opodstatněné. 6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne 5. 1. 2022 žalobkyně podala proti žalovanému žalobu na zaplacení peněžitých částek představujících dílčí nároky vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne 22. 5. 2021, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] podnikající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], [IČO] (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným s tím, že nároky z této smlouvy byly postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni. 7. Soud prvního stupně konal jednání bez přítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Na základě listinných důkazů učinil závěr o následujícím skutkovém stavu. 8. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne 22. 5. 2021 rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut dne 26. 5. 2021 úvěr [číslo] ve výši 29 990 Kč za účelem financování zboží. Žalovaný se zavázal splácet jistinu včetně úrokového navýšení 25,19 % ročně v pravidelných deseti měsíčních splátkách po 3 624 Kč, celkem 36 240 Kč (rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, žádost o klasický úvěr, dopis o schválení úvěru ze dne 27. 5. 2021, výpis z úvěrového účtu). Jelikož žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami k odstoupení od smlouvy a ke dni 31. 10. 2021 úvěr zesplatnila (odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 30. 9. 2021). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 11. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni, což žalovanému oznámila (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 11. 11. 2021, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 11. 2021, poštovní arch ze dne 23. 11. 2021). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu dopisem ze dne 30. 11. 2021 (dopis ze dne 30. 11. 2021), na nějž žalovaný nereagoval a nic neuhradil. 9. Soud prvního stupně vyhodnotil, že žalobkyně neunesla povinnost tvrzení a povinnost důkazní o tom, jak její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru a dále že žalobkyně nesplnila svoji povinnost tvrzení o tom, jakými částkami byl poskytnutý úvěr splácen, přičemž není povinností soudu vyhledávat chybějící tvrzení v předložených důkazech (transakční historie). Poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. o nesplnění povinnosti tvrzení o tom, jaká částka byla žalovaným na poskytnutý úvěr zaplacena a poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nesplnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní o tom, jak byla splněna povinnost právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost žalovaného, včetně následku nesplnění těchto povinností, nemohlo být žalobkyni poskytnuto, protože se z jednání omluvila. 10. Soud prvního stupně na zjištěný skutkový stav aplikoval ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) a dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. absolutně neplatná vzhledem k tomu, že žalobkyně netvrdila a neprokázala, že její právní předchůdkyně coby úvěrující splnila svoji povinnost před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného. V důsledku toho vznikla žalovanému povinnost vrátit poskytnutou jistinu. Jelikož však žalobkyně nesplnila povinnost tvrzení o tom, jakou částku žalovaný na úvěr zaplatil, přičemž tato okolnost byla významná pro posouzení výše vzniklého nároku na vydání bezdůvodného obohacení, soud prvního stupně žalobu v celém rozsahu zamítl. 11. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle ustanovení § 86 odst. 2 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 15. Soud prvního stupně věc správně posuzoval po právní stránce vzhledem k datu uzavření smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 a násl. o. z. S ohledem na spotřebitelskou povahu předmětné smlouvy pak soud prvního stupně správně věc hodnotil i podle zákona o spotřebitelském úvěru. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že pokud žalobkyně netvrdila a tudíž ani neprokázala, že její právní předchůdkyně při sjednávání smlouvy o spotřebitelském úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, je třeba na danou smlouvu hledět jako na absolutně neplatnou (viz následek uvedený v ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a se závěry vyslovenými v rozsudku SDEU ze dne 5. března 2020 ve věci C – 679/18), v důsledku čehož nelze z ní plynoucí nároky přiznat. Žalobkyně tento právní závěr ve svém odvolání ani nezpochybňovala. 16. Stran odvolací námitky, že soud prvního stupně učinil nesprávný závěr o neunesení důkazního břemene, je třeba uvést, že soud prvního stupně založil své rozhodnutí nikoli na neunesení břemene důkazního, ale na neunesení břemene tvrzení o tom, jakou částku žalovaný na úvěr zaplatil, tedy že skutková tvrzení pro určení výše nároku na vydání bezdůvodného obohacení byla neúplná. Odvolací soud souhlasí s tím, že tvrzení této okolnosti je významné pro závěr o výši bezdůvodného obohacení. Přesto po posouzení obsahu spisu dospěl k závěru, že postup soudu prvního stupně nebyl správný. Již v žalobě se totiž objevil rozpor ve skutkových tvrzeních (na jednu stranu žalobkyně tvrdila poskytnutí úvěru ve výši 29 990 Kč a následně tvrdila, že po zesplatnění úvěru dlužná jistina úvěru činila 32 542,88 Kč, aniž by bylo zřejmé, jak se případně v tomto rozdílu projevily platby žalovaného), který měl být soudem prvního stupně před projednáním věci odstraněn tak, aby bylo zřejmé, jaká jistina byla žalovanému poskytnuta a kolik na ni bylo uhrazeno, a to i s ohledem na jednoznačný obsah výpisu z úvěrového účtu, který nebyl nijak rozsáhlý. Rozpor byl odstraněn až v odvolání, v němž bylo najisto postaveno, že úvěr činil 29 990 Kč a že na dluh nebylo nic uhrazeno. Odvolací soud provedl podle ustanovení § 213 odst. 2 a 3 o. s. ř. dokazování výpisem z úvěrového účtu, z něhož zjistil, že dne 26. 5. 2021 byl žalovanému poskytnut úvěr 29 990 Kč s tím, že na předepsané splátky ničeho nezaplatil, jak vyplývá z kolonky„ saldo“, do níž se po každé zaúčtované záporné položce promítl stav dluhu. Z deseti zaúčtovaných položek nebyla žádná kladná. 17. Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný úvěrový závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi namísto obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého žalobkyni vůči žalovanému vzniká toliko nárok na vrácení poskytnuté jistiny, což v souzeném případě představuje částku 29 990 Kč. Jelikož žalovaný na základě výzvy žalobkyně (její právní předchůdkyně) jistinu nevrátil, vznikl žalobkyni nárok i na úrok z prodlení z dlužné jistiny v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 18. V tomto směru pak odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku I. podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl s tím, že lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 19. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. s tím, že žalobkyni by podle ustanovení § 142 odst. 2 na začátku věty o. s. ř. náležel nárok na částečnou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně podle míry úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Odvolací soud však shledal, že jsou zde důvody zvláštního zřetele hodné spočívající v okolnostech daného případu, když vzal v úvahu, že žalobkyně v tomto stupni řízení nesplnila řádně svou povinnost vylíčit skutečnosti rozhodné z pohledu hmotného práva srozumitelně a jasně, a proto podle ustanovení § 150 o. s. ř. částečnou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně žalobkyni nepřiznal. 20. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná. Žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení skládající se ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši 1 500 Kč a z náhrady za zastupování advokátem ve výši 3 146 Kč sestávající z odměny za jeden úkon právní služby (odvolání) po 2 300 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 29 990 Kč dle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 advokátního tarifu), z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč k tomuto úkonu právní služby podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu a z náhrady za 21 % DPH 520 Kč. Náhradu nákladů odvolacího řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Benešově, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem. Praha 24. ledna 2023 JUDr. Oto Kubeš v.r. předseda senátu