ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeš a soudkyň Mgr. Kateřiny Boudníkové a JUDr. Radky Zahradníkové, Ph.D. ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení částky 20 247,27 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 20. 9. 2022, č. j. 12 C 163/2022-73 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 247,27 Kč, kapitalizovaného úroku do 14. 12. 2021 ve výši 2 255,35 Kč, smluvního úroku ve výši 23,99 % ročně z částky 19 663,23 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 663,23 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení a výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že nebyly tvrzeny skutečnosti, ze kterých by bylo možné dovodit převod práv a povinností vyplývajících ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], na společnost [právnická osoba] K tomuto převodu došlo dne 1. 3. 2016 na základě smlouvy o prodeji a koupi části závodu mezi uvedenými společnostmi, který se týkal oblasti produktů osobního bankovnictví a kreditních karet. Na základě tohoto prodeje došlo ke změně v osobě poskytovatele kreditní karty, pomocí které byl úvěr žalovaným čerpán. K tomu přikládá doklad o koupi části závodu, jehož součástí je seznam klientských referenčních údajů, v němž je žalovaný identifikován pod číslem žádosti žalovaného o vydání karty, tj. [číslo]. I bez této identifikace byl převod práv a povinností zřejmý, neboť smlouva o prodeji části závodu v bodě 2. 1. 1. určovala jako předmět prodeje Český segment osobního bankovnictví, přičemž tento pojem byl ve smlouvě definován jako„ obchodní činnost prodávajícího prostřednictvím odštěpného závodu, zahrnující vytváření, nabízení a správu kreditních karet, včetně spotřebitelských úvěrů na splátky navázaných na kreditní karty a souvisejících produktů spotřebitelských kreditních karet a spotřebitelských úvěrových platebních produktů, a dále zahrnující veškerý ujednání mezi prodávajícím (poskytujícím služby prostřednictvím odštěpného závodu) a cobrandovými partnery“. Smlouva o prodeji části závodu i doklad o tomto prodeji jsou obsaženy v obchodním rejstříku v přehledu listin uložených u společnosti [právnická osoba] Informace o této změně byla žalovanému sdělena i v pravidelném měsíčním výpisu z účtu za období 01/2016. Soud tak mohl uvedené skutečnosti zjistit z veřejného rejstříku, případně vyzvat žalobkyni k doplnění tvrzení ohledně její aktivní legitimace. Výzva soudu ze dne 28. 7. 2022 se týkala pouze úvěruschopnosti poskytovatele úvěru, nikoliv aktivní legitimace. I s ohledem na údaje ve veřejném rejstříku žalobkyně neměla pochybnosti o tom, že by nebyla prokázána její aktivní věcná legitimace. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl. 3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. v jeho celém rozsahu podle ustanovení § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je bezpředmětné. 5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne 13. 6. 2022 žalobkyně podala proti žalovanému žalobu na zaplacení částky 20 247,27 Kč s příslušenstvím s tím, že jde o závazek vyplývající ze smlouvy o úvěru ke kreditní kartě, který žalovaný nesplácel dle sjednaných podmínek, a proto byl celý dluh zesplatněn ke dni 24. 9. 2021. Žalovaná částka představovala dluh na jistině ve výši 19 663,23 Kč, částka 2 255,35 Kč představovala kapitalizovaný úrok ke dni 24. 9. 2021 a částka 584 představovala dlužné poplatky. Nad rámec toho žalobkyně požadovala smluvní úrok z úvěru ve výši 23,99 % z jistiny a zákonný úrok z prodlení z jistiny od 15. 12. 2021 do zaplacení. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývala ze smlouvy o postoupení pohledávek. 6. Soud prvního stupně konal jednání bez přítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Na základě listinných důkazů učinil závěr o následujícím skutkovém stavu. Na základě žádosti žalovaného o poskytnutí [anonymizováno] kreditní karty ze dne 21. 6. 2011 poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému úvěr ke kreditní kartě s tím, že žádost byla akceptována dne 28. 6. 2011, kdy byl žalovanému otevřen úvěrový účet s limitem 20 000 Kč (žádost o [anonymizováno] kreditní kartu ze dne 21. 6. 2011, kopie občanského průkazu a řidičského průkazu, potvrzení o podpisu žádosti, obchodní podmínky pro držitele [anonymizováno] kreditních karet). Z měsíčního výpisu z účtu [číslo] (úvěrový účet) za období od 12. 7. do 20. 7. 2011 vyplývá zůstatek dluhu - 3 086,78 Kč se stanovením minimální splátky. Z měsíčního výpisu z úvěrového účtu za období od 21. 7. do 21. 8. 2016 vyplývá zůstatek dluhu - 12 739,53 Kč se stanovením minimální splátky; v tomto výpise je konstatováno, že [právnická osoba] převedla své vlastnické právo k segmentu retailového bankovnictví v ČR na [právnická osoba], která je úvěrovou institucí oprávněnou k bankovní činnosti. Dle výpisu [právnická osoba] z kartového účtu žalovaného za období od 20. 8. 2021 do 20. 9. 2021 činil zůstatek dluhu - 22 502,62 Kč. Z dopisu ze dne 27. 9. 2021 bylo zjištěno, že vzhledem k tomu, že žalovaný se zavázal ke splácení povinné minimální splátky a tuto povinnost žalovaný nesplnil, prohlásila [právnická osoba] všechny závazky z uvedené smlouvy za splatné ke dni 24. 9. 2021. Pohledávka za žalovaným byla postoupena společností [právnická osoba] na žalobkyni na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 ze dne 29. 8. 2018 ve spojení se smlouvou o postoupení pohledávek č. [rok] [číslo] ze dne 6. 1. 2022, včetně přílohy č. 1 k této smlouvě obsahující seznam postupovaných pohledávek, jejichž výše byla určena ke dni 14. 12. 2021 a potvrzení o úplatě ze dne 7. 1. 2022. Dopisem ze dne 10. 1. 2022 byl žalovaný vyrozuměn [právnická osoba] o postoupení pohledávky (vyrozumění ze dne 10. 1. 2022, výpis z knihy podání ze dne 20. 1. 2022). Dopisem ze dne 24. 3. 2022 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dluhu (oznámení o právním zastoupení, výzva k úhradě dluhu ze dne 24. 3. 2022, seznam odeslaných předžalobních výzev ze dne 25. 3. 2022). 7. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba], organizační složka, [IČO] vyplynulo, že na základě smlouvy o koupi části závodu uzavřené dne 5. 1. 2016 mezi [právnická osoba], společnosí založenou a existující podle práva [anonymizováno] republiky, jednající na území České republiky prostřednictvím svého odštěpného závodu [právnická osoba], organizační složka, došlo dne 1. 3. 2016 ke koupi části závodu společnosti [právnická osoba], která zahrnuje retailové bankovnictví odštěpného závodu, zahrnující především, nikoli však výhradně, segment spotřebitelských kreditních karet, spotřebitelských úvěrů, vkladových produktů a služeb pro investory (tzv. wealth management), poskytování pojišťovacích služeb pro spotřebitele, telefonické bankovnictví, internetové bankovnictví, služby osobního bankovnictví, směnárenské služby v souvislosti s výše uvedenými službami, činnosti poskytované v rámci služeb CityProffesion, a také včetně příslušného majetku a dluhu. 8. Soud prvního stupně žalobu zamítl s odůvodněním, že v řízení nebyly tvrzeny skutečnosti, ze kterých by bylo možné dovodit převod či přechod práv a povinností vyplývajících ze smlouvy o úvěru ze dne 21. 6. 2011 a taková skutečnost sama o sobě nevyplývala ani z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba], organizační složka. Pro svou nepřítomnost u jednání nemohla být žalobkyně k této otázce poučena dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Soud prvního stupně proto žalobu zamítl z důvodu neunesení břemene tvrzení, potažmo břemene důkazního k otázce aktivní legitimace žalobkyně. 9. Odvolací soud se s názorem soudu prvního stupně v tomto směru neztotožnil. Zopakoval dokazování výpisem z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba], organizační složka, [IČO] (původního poskytovatele karty a úvěru) a měsíčním výpisem z úvěrového účtu za období od 21. 7. 2016 do 21. 8. 2016. Z těchto důkazů vyšlo najevo, že práva a povinnosti ze závazku vzniklého mezi [právnická osoba], organizační složkou a žalovaným byla předmětem prodeje části závodu na [právnická osoba] s tím, že ve výpise je žalovaný upozorněn na to, že s ohledem na prodej části závodu informaci o změně splátkového účtu, detailech splátky a nastavení inkasa obdrží v příštím výpisu z kartového účtu od [právnická osoba] Přestože žalobkyně netvrdila, na základě jakého právního titulu závazkový vztah přešel na [právnická osoba], měl odvolací soud za to, že bylo při zjišťování skutkového stavu nutné k této skutečnosti najevo vyšlé z dokazování přihlédnout, zejména, když převod práv a povinností se podával z veřejně přístupných údajů obsažených v obchodním rejstříku a ve spojení s měsíčním výpisem z úvěrového účtu žalovaného bylo možno pod tento prodej podřadit závazek žalovaného (soud dle § 132 o. s. ř. přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo) 10. S ohledem na spotřebitelskou povahu uzavřené smlouvy se pak odvolací soud zaměřil na otázku, zda před poskytnutím úvěru ke kreditní kartě byla splněna povinnost poskytovatele tohoto úvěru zkoumat řádně úvěruschopnost žalovaného, a to s ohledem na datum uzavření smlouvy dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 24. 2. 2013 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalobkyně sdělila, že původní poskytovatel úvěru při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých klientem, které byly hodnoceny v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování, byly kontrolovány dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovním a nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku a v databázi Ministerstva vnitra ČR. Porovnával příjem žalovaného a výdaje odhadnuté na základě historických dat ČSÚ. K výzvě soudu ze dne 28. 7. 2022 žalobkyně uvedená tvrzení zopakovala a doložila formulář označený jako„ [anonymizována tři slova]“. 11. Žalobkyně se z odvolacího jednání omluvila a odvolací soud ji pro její nepřítomnost nemohl poučit postupem podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů k tomu, jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posuzoval schopnost žalovaného ke splácení úvěru a dále k doplnění tvrzení a označení důkazů k výši uplatněné dlužné částky, tj. v jaké výši žalovaný úvěr čerpal, to vše s respektem k předvídatelné aplikaci hmotného práva (spotřebitelský úvěr, eventuálně bezdůvodné obohacení). Zároveň nebylo možno nepřítomnou žalobkyni poučit o možném následku při neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. 12. Předmětná smlouva o poskytnutí úvěru ke kreditní kartě byla uzavřena v roce 2011, a proto bylo namístě věc po právní stránce hodnotit za použití ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), podle ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“), případně podle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). S ohledem na spotřebitelskou povahu předmětné smlouvy pak bylo nezbytné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru. 13. Podle ustanovení § 708 odst. 1 obch. zák. smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce. 14. Podle ustanovení § 711 obch. zák. smlouva o běžném účtu může stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru (§ 497 a násl.). 15. Podle ustanovení § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. 17. Zakotvení tohoto ustanovení do právního řádu si vyžádala směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (článek 8). 18. Žalobkyně v žalobě i v jejím doplnění obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla jejím právním předchůdcem prověřována, když tento vycházel z informací poskytnutých jak od žalovaného, tak z různých registrů a databází. Již však netvrdila, jaké konkrétní skutečnosti byly z těchto zdrojů o osobních a majetkových poměrech žalovaného zjištěny. Soudní praxe připouští vylíčení rozhodujících skutečností výslovným odkazem na listinu, kterou k podání účastník přiloží. V tomto směru žalobkyně přiložila formulář, z něhož vyplynulo, že žalovaný pracoval jako sanitář s příjmem 15 000 Kč O výdajích žalovaného nebylo nic tvrzeno ani doloženo. Výklad k ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byl podán rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaným ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, v němž byl přijat závěr, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která je vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Soudní praxe se ustálila na tom, že schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Věřitel proto musí analyzovat spotřebitelův rozpočet a to jak ohledně jeho příjmů, tak ohledně jeho výdajů. Žalobkyně však splnění těchto předpokladů neprokázala a odvolací soud tak shrnuje, že neprokázala-li žalobkyně, že její právní předchůdce při sjednávání smlouvy o úvěru ke kartě splnil svoji zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, je nezbytné na předmětnou smlouvu hledět jako na absolutně neplatnou, když byla uzavřena v rozporu se zákonem (§ 39 obč. zák.). Důsledkem pak bylo, že žalobkyně neměla nárok na úhradu sjednaných dílčích plnění (jistina, úroky, smluvní pokuta, sjednané poplatky), ale toliko na vrácení bezdůvodného obohacení z neplatného právního úkonu ve smyslu ustanovení § 451 obč. zák. spočívající v čerpané a nevrácené jistině. S ohledem na nedostatek tvrzení a důkazů k otázce čerpání jistiny úvěru a jejího splácení (možnost neustálého čerpání úvěru do určitého limitu) a vzhledem k nemožnosti žalobkyni k této otázce při odvolacím jednání poučit, odvolací soud rovněž dospěl k závěru, že žalobě nelze, a to ani zčásti, vyhovět. 19. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně, byť z jiného důvodu, podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, který odpovídá ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady řízení před soudem prvního stupně nevznikly. 20. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když ani v této fázi řízení úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 14. března 2023 JUDr. Oto Kubeš v.r. předseda senátu