ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeše a soudkyň JUDr. Radky Zahradníkové, Ph.D. a Mgr. Kateřiny Boudníkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 32 570,35 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 25. 10. 2022, č. j. 15 C 402/2022 - 59 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II. a III. potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 880 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 3 880 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení ve výši 11,75%, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Výrokem II. zamítl žalobu pro částku 28 690,35 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8 314,96 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení ve výši 11,75%, úrok 29% ročně z částky 12 194,96 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 667,26 Kč. Výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání do výroku II. a závislého výroku III. s odůvodněním, že soud prvního stupně zčásti zamítl žalobu, aniž by v předmětné věci nařídil jednání. Žalobkyně již ve svém žalobním návrhu uvedla, že s rozhodnutím bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. nesouhlasí a ani neučinila žádný procesní úkon, ze kterého by vyplýval souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. Soud prvního stupně neměl, ani nemohl rozhodnout bez nařízení jednání za situace, kdy žalobkyně neunesla své důkazní břemeno a břemeno tvrzení. V daném případě byla dne 31. 5. 2019 uzavřena smlouva o úvěru s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] Celková půjčená částka činila 20 000 Kč. Žalovaná se tuto zavázala uhradit v rámci 18 měsíčních splátek. Jedná se tedy o krátkodobý úvěr s nízkou nominální hodnotou, který byl poskytnut nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů pod zákonným dohleden [obec] národní banky. Soud prvního stupně postupoval v rámci svého rozhodnutí zcela v rozporu se závěry uvedenými v usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1543/21 ze dne 22. 6. 2021. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě zcela vyhoví. 3. Žalovaná k odvolání nevyjádřila. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. v odvoláním napadeném výroku II. a závislém výroku III. podle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. Výrok I. nabyl samostatně právní moci. 5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou podanou dne 5. 6. 2022 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 32 570,35 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřel s žalovanou poté, co ověřil její schopnost splácet spotřebitelský úvěr, smlouvu o zápůjčce - zelená v hotovosti dne 31. 5. 2019, [číslo] na jejímž základě poskytl žalované půjčku ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 16 259 Kč v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč, přičemž poslední splátka činila 2 004 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Žalovaná uhradila celkem částku 16 120 Kč (dne 9. 7. 2019 částku 4 030 Kč, dne 6. 9. 2019 částku 2 020 Kč, dne 2. 10. 2019 částku 2 015 Kč, dne 27. 10. 2019 částku 2 015 Kč, dne 8. 12. 2019 částku 2 020 Kč, dne 18. 2. 2020 částku 2 020 Kč a dne 11. 5. 2020 částku 2 000 Kč). Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky. Ke dni 1. 2. 2022 jistina činila částku 12 194,96 Kč, dlužný poplatek částku 7 575,39 Kč, kapitalizovaná smluvní pokuta částku 10 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení částku 667,26 Kč a sankční poplatky částku 2 800 Kč. Původní věřitel postoupil svou pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 na žalobkyni a tuto skutečnost oznámil žalované dopisem ze dne 1. 2. 2022. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala částky 32 570,35 Kč, která sestávala z jistiny ve výši 12 194,96 Kč, dlužného poplatku ve výši 7 575,39 Kč, smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč, sankčních poplatků ve výši 2 800 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 667,26 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 194,96 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 194,96 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Žalovaná poté již neuhradila ničeho, přestože byla k úhradě dluhu vyzvána předžalobní upomínkou. V žalobě uvedla, že nesouhlasí s rozhodnutím bez nařízení ústního jednání. 6. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 7. Soud prvního stupně postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení ústního jednání. 8. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že mezi právním předchůdce žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou jako zákazníkem byla uzavřena dne 31. 5. 2019 smlouva o zápůjčce – zelená v hotovosti [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy byly standardní informace o spotřebitelském úvěru zelená v hotovosti. Původní věřitel se ve smlouvě zavázal poskytnout zákazníkovi hotovostní zápůjčku v částce 20 000 Kč a zákazník se zavázal zaplatit věřiteli za tuto zápůjčku poplatek v částce 16 259 Kč, který sestává z úroku ve výši 4 901 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6 952 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 406 Kč. Výše úrokové sazby činila 29% p. a. Zákazník se zavázal splatit celkovou dlužnou částku v 18 měsíčních splátkách, přičemž výše každé měsíční splátky od první po předposlední činí 2 015 Kč a poslední činí 2 004 Kč, když splatnost splátek je vždy ke konci splátkového období, přičemž první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Zákazník podpisem této smlouvy potvrdil, že při uzavření smlouvy v místě jeho bydliště převzal v hotovosti celou částku zápůjčky. Právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal úvěruschopnost žalované. Žalovaná neměla žádný negativní záznam v [anonymizováno 5 slov]), v [anonymizováno 5 slov]) ani v registru [příjmení]. Proti žalované nebylo zahájeno insolvenční řízení. Proti žalované nebyla vedena žádná exekuce. Právní předchůdce žalobkyně zjistil, že žalovanou předložený průkaz totožnosti nebyl evidovaný v databázi neplatných dokladů. Trvalé bydliště žalované se nenacházelo na adrese obecního nebo městského úřadu. Žalovaná předložila před podpisem smlouvy o zápůjčce pracovní smlouvu, z níž bylo patrné, že byla v dané době zaměstnána u společnosti [právnická osoba] na pozici dělníka ve výrobě. Žalovaná uváděla jako pravidelný čistý měsíční příjem částku 18 061 Kč, přičemž deklarovaný příjem byl ověřen pověřeným zástupcem právního předchůdce žalobkyně z doložených výplatních pásek za měsíc březen a duben 2019. Dále bylo žalovanou sděleno, že další čisté příjmy domácnosti jsou ve výši 28 320 Kč. V zákaznické kartě – žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaná uvedla odhadované měsíční výdaje na částku 3 000 Kč. Žalovaná za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradila právnímu předchůdci žalobkyně celkem částku 16 120 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 uzavřenou mezi společností [právnická osoba], jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 1. 2. 2022. Výzvou k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 33 237,61 Kč do 17. 3. 2022. Žalovaná dlužnou částku neuhradila. Výzvou k úhradě dluhu – předžalobní upomínky ze dne 20. 5. 2022, z potvrzení podání ze dne 24. 5. 2022 byla žalovaná řádně vyzvána k úhradě jejího dluhu před podáním žaloby. Žalovaná již neuhradila ničeho. 9. Soud prvního stupně zjištěný skutkový stav posoudil podle ustanovení podle § 2991 o. z. a dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Dovodil, že smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované řádně nedoložila. Žalované jako spotřebiteli byl spotřebitelský úvěr poskytnut, aniž by byly řádně zkoumány její výdaje. Právní předchůdce žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudil úvěruschopnost žalované, zda je schopna spotřebitelský úvěr splácet. Dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem na skutečnost, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil podmínky § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které mu žalovaná v plném rozsahu nevrátila, žalovaná uhradila pouze částku 16 120 Kč. Žalovaná se tak na úkor právního předchůdce žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 3 880 Kč (jistina ve výši 20 000 Kč ponížená o úhradu ve výši 16 120 Kč) také vrátit. Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 a násl. o. z. postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. Soud prvního stupně proto žalobě co do žalobkyní požadované části jistiny s odkazem na § 2991 o. z. vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 18. 3. 2022 do zaplacení, jak žalobkyně požadovala. Ve zbytku soud prvního stupně žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. 10. Pokud jde o zjištěný skutkový stav, i odvolací soud má tak za prokázané, že dne 31. 5. 2019 právní předchůdce žalobkyně a žalovaná podepsaly smlouvu o zápůjčce - zelená v hotovosti [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, což žalovaná svým podpisem potvrdila. Žalovaná měla tuto částku vrátit právnímu předchůdci žalobkyně a zaplatit poplatek ve výši 16 259 Kč, a to pravidelnými 18 měsíčními splátkami po 2 015 Kč, poslední ve výši 2 004 Kč. Žalovaná předložila před podpisem smlouvy o zápůjčce pracovní smlouvu, z níž bylo patrné, že žalovaná byla v dané době zaměstnána u společnosti [právnická osoba] na pozici [pozice]. Žalovaná uváděla jako pravidelný čistý měsíční příjem částku 18 061 Kč, přičemž deklarovaný příjem byl ověřen pověřeným vázaným zástupce právního předchůdce žalobkyně z doložených výplatních pásek za měsíc březen a duben 2019. Dále bylo žalovanou sděleno, že další čisté příjmy domácnosti jsou ve výši 28 320 Kč. V zákaznické kartě – žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaná uvedla odhadované měsíční výdaje na částku 3 000 Kč. Žalovaná si svůj závazek řádně a včas neplnila, jelikož na úhradu svého dluhu zaplatila pouze částku ve výši 16 120 Kč [právnická osoba] uzavřela jako postupitel s žalobkyní jakožto postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem. Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána dopisem zástupce žalobkyně. 11. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 12. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelského úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Soud prvního stupně správně dovodil, je dána jeho pravomoc (mezinárodní příslušnost) k rozhodnutí věci, nicméně nikoliv podle článku 7 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, nýbrž podle článku 18 odst. 2 téhož nařízení, neboť žalovaná vystupovala při uzavírání smlouvy o zápůjčce jako spotřebitelka. Podle článku 4 odst. 1 nařízení (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném, pro smluvní závazkové vztahy ze dne 17.6.2008 (Řím I) je rozhodným právem v dané věci právo České republiky. 19. Právně je třeba uzavřenou smlouvu posoudit nejen podle ustanovení § 2390 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter i podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, účinného od 1. 12. 2016 s ohledem na to, že předmětná smlouva o zápůjčce byla uzavřena dne 31. 5. 2019. 20. Odvolací soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci shodně se soudem prvního stupně za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitelky na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je ukládána poskytovateli úvěru, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde„ nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně právní předchůdce žalobkyně nesplnil. 21. Odvolací soud má za to, že v ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ustanovení § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. 22. V dané věci, jak bylo popsáno výše, právní předchůdce žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnil. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). V souladu se shora citovaným ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít. Právní předchůdce žalobkyně se spolehl na nerealistický údaj uvedený žalovanou v zákaznické kartě – žádosti o spotřebitelský úvěr, kde žalovaná odhadla své měsíční výdaje na částku 3 000 Kč. Na tom nemůže nic změnit odvolací námitka žalobkyně, že se jednalo o krátkodobý úvěr s nízkou nominální hodnotou, který byl poskytnut nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů pod zákonným dohleden České národní banky. Odkaz žalobkyně na usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1543/21 ze dne 22. 6. 2021 není přiléhavý, neboť v dané věci byl řešen spor mezi dlužníkem a poskytovatel úvěru na vrácení částky zaplacené nad rámec bezdůvodného obohacení vzniklého z absolutně neplatné smlouvy o úvěru. 23. Odvolací soud tak shrnuje, že neprokázala-li žalobkyně, že při sjednávání smlouvy o úvěru byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dlužníka, je třeba nahlížet na předmětnou smlouvu o úvěru jako na absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalované pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny a podpůrně ustanovení o. z. o bezdůvodném obohacení. Na další nároky vyplývající z neplatné smlouvy o úvěru již žalobkyně nárok nemá. 24. Protože žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalované na základě absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne 31. 5. 2019 částku 20 000 Kč, a žalovaná z této částky vrátila pouze 16 120 Kč, vznikla žalobkyni podle § 2991 odst. 1 o. z. pohledávka vůči žalované z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 3 880 Kč. Dovodil - li soud prvního stupně, že žalobkyně má nárok vůči žalované na zaplacení částky 3 880 Kč z této absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce, je jeho úvaha správná. Nad rámec této částky přiznané výrokem I. žalobkyni ničeho nepřísluší. Nejpozději ke dni 18. 3. 2022 se žalovaná dostala podle § 1968 o. z. do prodlení a je proto povinna zaplatit žalobkyni úroky z prodlení. Žalobkyni proto náleží zákonný úrok z prodlení, který vychází jednak ze zákonných ustanovení (§ 1970 o. z.) a ustanovení dalších právních předpisů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) a z výše reposazby ke dni prodlení. 25. K odvolací námitce žalobkyně, že soud prvního stupně zamítl žalobu, aniž by v předmětné věci nařídil jednání, ačkoliv žalobkyně již ve svém žalobním návrhu uvedla, že s rozhodnutím bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. nesouhlasí a do dnešního dne neučinila žádný procesní úkon, ze kterého by vyplýval souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř., odvolací soud uvádí, že byť je tato námitka žalobkyně důvodná, byl tento procesní nedostatek zhojen tím, že v rámci odvolacího řízení bylo nařízeno ústní jednání, ke kterému byl zástupce žalobkyně řádně předvolán a k němuž se dostavil. 26. Nepochybil-li soud prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (zde odvolací soud odkazuje na odůvodnění nákladového výroku v napadeném rozsudku), tak odvolací soud s poukazem na výše uvedené, rozsudek soudu prvního stupně v jeho věcně správných II. a III. výrocích potvrdil (§ 219 o. s. ř.) tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 27. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení zcela úspěšné žalované žádné náklady odvolacího řízení nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v [obec] prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 11. dubna 2023 JUDr. Oto Kubeš v. r. předseda senátu