ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeše a soudkyň JUDr. Radky Zahradníkové, Ph.D. a Mgr. Kateřiny Boudníkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení 148 577,77 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 13. 1. 2023, č. j. 5 C 505/2022 - 64 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 55 488 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 55 488 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku; v dalším se v tomto výroku potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví zamítl soud prvního stupně žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 148 577,77 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 237,88 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 65 243,99 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 69 % ročně z částky 65 243,99 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá (výrok I.). Výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání do výroku I. a závislého výroku II. s odůvodněním, že žalovanému byla částka 70 000 Kč poskytnuta v hotovosti, kdy žalovaný svým vlastnoručním podpisem smlouvy [číslo] stvrdil, že obdržel v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Žalobce postupoval s odbornou péčí a řádně ověřil úvěruschopnost žalovaného, pokud ověřil výdaje tvrzené žalovaným na základě vlastních statistických modelů a za použití údaje částky životního minima. V návaznosti na výše uvedené je žalobce toho názoru, že soud prvního stupně nesprávně právně posoudil předmětný spor, kdy nepostupoval v souladu s požadavkem právní jistoty při rozhodování ve skutkově i právně shodných věcech ve smyslu judikatury Ústavního soudu. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě zcela vyhoví. 3. Žalovaný k odvolání nevyjádřil. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. v odvoláním napadeném výroku I. a závislém výroku II. podle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zčásti důvodné. 5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou podanou dne 7. 6. 2022 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 148 577,77 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 22. 4. 2020 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut bezhotovostní úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit poplatek v částce 60 602 Kč s úrokovou sazbou 69 % ročně. Žalovaný se zavázal celkovou částku 130 602 Kč zaplatit v 18 měsíčních splátkách po 7 256 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko částku 14 512 Kč, neplnil tak řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 uzavřené mezi původní věřitelkou a žalobkyní došlo s účinností ke dni 1. 2. 2022 k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn oznámením ze dne 1. 2. 2022 a výzvou ze dne 10. 2. 2022 vyzván k zaplacení dluhu do 17. 3. 2022. Žalovaný již ničeho neuhradil, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu. 6. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 7. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] uzavřeli dne 22. 4. 2020 smlouvu [číslo] jíž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru zaplatit poplatek ve výši 58 280 Kč a zaplatit pojistné za doplňkové pojištění ve výši 2 322 Kč. Sjednaná úroková sazba činila 69 %. Žalovaný se zavázal ke splácení dluhu v 18 splátkách. Žalovaný si zvolil doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení. Stejného dne byla vyplněna žádost o spotřebitelský úvěr s osobními údaji žalovaného a údaji o financích žalovaného, dle kterých měl čistý měsíční příjem žalovaného činit 19 902 Kč (další čisté příjmy domácnosti 30 000 Kč) a měsíční výdaje na externí splátky žalovaného činit 9 500 Kč a měsíční výdaje samotného žalovaného 5 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a zároveň byl vyzván k zaplacení dlužné částky výzvou k zaplacení ze dne 10. 2. 2022. Před podáním žaloby byl žalovaný opětovně vyzván předžalobní výzvou ze dne 20. 5. 2022 k zaplacení dlužné částky. 8. Soud prvního stupně zjištěný skutkový stav posoudil podle ustanovení podle § 2991 o. z. a dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Dovodil, že v řízení nebylo prokázáno splnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr, smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně je neplatná, a to s účinky ex tunc. Proto žalobkyně nemůže po právu požadovat zaplacení smluvního úroku a dalších poplatků uvedených ve smlouvě a má toliko právo na vrácení poskytnuté jistiny, kterou soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 2991 odst. 2 o. z. považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, ke kterému došlo bez právního důvodu. V projednávané věci ovšem žalobkyně i přes poučení soudu ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. soudu nedotvrdila a nedoložila, že věřitel peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč žalovanému poskytl, a tudíž že tak na straně žalovaného vůbec došlo k bezdůvodnému obohacení. Na základě učiněných zjištění lze pochybovat o tom, že uvedená částka byla žalovanému skutečně poskytnuta. Soud prvního stupně proto na základě uvedeného, kdy v řízení ani nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky poskytla, žalobu v celém jejím rozsahu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. 9. Pokud jde o zjištěný skutkový stav, i odvolací soud má tak za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 22. 4. 2020 smlouvu [číslo] jíž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru zaplatit poplatek ve výši 58 280 Kč a zaplatit pojistné za doplňkové pojištění ve výši 2 322 Kč. Sjednaná úroková sazba činila 69 %. Žalovaný se zavázal ke splácení dluhu v 18 měsíčních splátkách. Žalovaný si zvolil doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení, čímž stvrdil, že obdržel v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Stejného dne byla vyplněna žádost o spotřebitelský úvěr s osobními údaji žalovaného a údaji o financích žalovaného, dle kterých měl čistý měsíční příjem žalovaného činit 19 902 Kč (další čisté příjmy domácnosti 30 000 Kč) a měsíční výdaje na externí splátky žalovaného činit 9 500 Kč a měsíční výdaje samotného žalovaného 5 000 Kč. Úvěr žalovaný umořil pouze dvěma splátkami po 7 256 Kč, tedy celkem částkou 14 512 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a zároveň byl vyzván k zaplacení dlužné částky výzvou k zaplacení ze dne 10. 2. 2022. Před podáním žaloby byl žalovaný opětovně vyzván předžalobní výzvou ze dne 20. 5. 2022 k zaplacení dlužné částky. 10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelského úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Soud prvního stupně správně dovodil, že dle článku 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech je dána jeho pravomoc (mezinárodní příslušnost) k rozhodnutí věci a že podle článku 6 odst. 1 nařízení (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném, pro smluvní závazkové vztahy ze dne 17.6.2008 (Řím I) je rozhodným právem v dané věci právo České republiky. 17. Právně je třeba uzavřenou smlouvu posoudit nejen podle ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter i podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, s ohledem na to, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena dne 22. 4. 2020. 18. Na rozdíl od závěru soudu prvního stupně má odvolací soud za to, že žalobkyně jednoznačně prokázala, že na základě této smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 4. 2020 byla žalovanému částka 70 000 Kč poskytnuta. Žalovaný si totiž ve smlouvě zvolil doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení, čímž stvrdil, že obdržel v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. O tom nepochybně svědčí i to, že žalovaný na tento úvěr právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil celkem částku 14 512 Kč prostřednictvím 2 plateb, a to platbou ve výši 7 256 Kč dne 6. 8. 2020 a platbou ve výši 7 256 Kč dne 31. 5. 2020. 19. Odvolací soud má ovšem s ohledem na popsaný skutkový stav věci shodně se soudem prvního stupně za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právní předchůdkyně žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je ukládána poskytovateli úvěru, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde„ nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila. 20. Odvolací soud má za to, že v ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ustanovení § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. 21. V dané věci, jak bylo popsáno výše, právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). V souladu se shora citovaným ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Právní předchůdkyně žalobkyně se spolehla na nerealistický údaj uvedený žalovaným v zákaznické kartě – žádosti o spotřebitelský úvěr, kde žalovaný odhadl své měsíční výdaje na částku 5 000 Kč. Přitom v době uzavření smlouvy vynakládal měsíčně částku 9 500 Kč na externí splátky žadatele a další příjem domácnosti žalovaného nebyl prokázán. 22. Odvolací soud tak shrnuje, že neprokázala-li žalobkyně, že při sjednávání smlouvy o spotřebitelském úvěru byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dlužníka, je třeba nahlížet na předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako na absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni jako postupníkovi (§ 1879 o. z.) vůči žalovanému pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny a za použití ustanovení o. z. o bezdůvodném obohacení. Na další nároky vyplývající z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru již žalobkyně nárok nemá. 23. Protože žalobkyně v řízení prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 4. 2020 částku 70 000 Kč, a žalovaný z této částky vrátil pouze 14 512 Kč, vznikla žalobkyni jako právní nástupkyni podle § 2991 odst. 1 o. z. pohledávka vůči žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 55 488 Kč. Dovodil - li soud prvního stupně, že žalobkyně nemá nárok vůči žalovanému na zaplacení ničeho z této absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, není jeho úvaha správná. Nejpozději ke dni 18. 3. 2022 se na základě výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 žalovaný dostal podle § 1968 o. z. do prodlení a je proto povinen zaplatit žalobkyni úroky z prodlení. Žalobkyni proto náleží zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) vycházející jednak z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a jednak z výše reposazby ke dni prodlení. 24. Protože soud prvního stupně nepřiznal žalobkyni výrokem I. ničeho, odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 55 488 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 55 488 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a v dalším v tomto výroku odvolací soud s poukazem na výše uvedené, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (§ 219 o. s. ř.) tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 25. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, byl povinen rozhodnout o nákladech řízení u soudu prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). 26. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 2 na začátku věty o. s. ř., když úspěšnější žalovaný by měl právo na náhradu nákladů řízení. Za situace, kdy mu žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl odvolací soud tak, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 27. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo výrokem III. tohoto rozsudku rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 2 na začátku věty o. s. ř., když i v odvolacím řízení úspěšnějšímu žalovanému náklady této fáze řízení nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem. Praha 23. května 2023 JUDr. Oto Kubeš v. r. předseda senátu