USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Kamenické a soudců Mgr. Hany Říhové a Mgr. Pavly Peltrámové v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupen [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátkou, sídlem [adresa], proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] státní občan Rumunské republiky, bytem v České republice: [obec] – [část obce], [ulice a číslo], o zaplacení 995 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 9. prosince 2022, č. j. 211 C 172/2022-51, takto: Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že se návrh žalobce na vydání elektronického platebního rozkazu, doručený Okresnímu soudu v Kladně dne 3. 10. 2022, neodmítá. Odůvodnění: 1. Shora označeným usnesením soud prvního stupně výrokem I. odmítl podání žalobce ze dne 3. 10. 2022, jímž se vůči žalovanému domáhá uložení mu povinnosti k zaplacení částky 995 000 Kč s příslušenstvím. Výrokem II. rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a výrokem III. pak rozhodl o tom, že po právní moci tohoto usnesení bude žalobci vrácen soudní poplatek 39 800 Kč z účtu soudu prvního stupně. 2. K důvodům tohoto svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že žalobce, prostřednictvím svého zástupce, doručil soudu prvního stupně dne 3. 10. 2022 návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, ve kterém se domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 995 000 Kč s příslušenstvím, a sice z titulu mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) a žalovaným, jako jedním ze dvou dlužníků, dne 29. 1. 2020 uzavřené úvěrové smlouvy [číslo] na základě, které byl právním předchůdcem žalobce žalovanému a dalšímu spoludlužníku poskytnut spotřebitelský úvěr na bydlení až do částky 2 700 000 Kč, přičemž tento úvěr byl dlužníky načerpán nakonec v celkové částce 2 696 196,49 Kč (10. 3. 2020 částka 2 656 480,25 Kč a 16. 3. 2020 částka 39 716,24 Kč). Protože tento úvěr nebyl řádně dlužníky splácen dle dojednaných podmínek (ve vztahu k právnímu předchůdci žalobce poslední částka na splátce úvěru byla uhrazena v lednu 2022), právní předchůdce žalobce v souladu s podmínkami úvěrové smlouvy ke dni 13. 4. 2022 daný úvěr zesplatnil. Následně smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2022, č. [spisová značka] [číslo], právní předchůdce žalobce svoji pohledávku za žalovaným (i druhou spoludlužnicí) z této úvěrové smlouvy postoupil na žalobce, přičemž toto postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem z 22. 6. 2022 a výše postupované jistiny činila 2 651 059,09 Kč, pohledávka byla postoupena s příslušenstvím. Daným návrhem pak žalobce vůči jen žalovanému uplatnil z této postoupené mu pohledávky jeho právním předchůdcem toliko (výslovně) jen část nároku, a to na zaplacení části jistiny ve výši 995 000 Kč bez přirostlého příslušenství v podobě úroků, poplatků, apod. V tomto svém návrhu ovšem již žalobce neuvádí ničeho konkrétního o tom, že by snad pro pohledávku, jež vyplývá ze stejné smlouvy o úvěru a smlouvy o postoupení pohledávky, vedl kdy u soudu vůči žalovanému či další osobě (spoludlužníku), ať již jde o jistinu či příslušenství, nějaké další řízení a s jakým výsledkem, přitom z žalobcem k této žalobě připojené úvěrové smlouvy vyplývá, že právní předchůdce žalobce uzavřel tuto posuzovanou úvěrovou smlouvu se dvěma osobami dlužníků, tedy nejen s žalovaným, coby dlužníkem, ale i s [anonymizována dvě slova], narozenou 6. 8. 1978, coby dlužnicí, zavázaným vůči právnímu předchůdci žalobce z této smlouvy společně a nerozdílně, a z úřední činnosti soudu je mu pak známo to, že před podáním tohoto svého návrhu žalobce již dříve na základě dvou podaných návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu uplatnil nároky z téže úvěrové smlouvy a smlouvy o postoupení pohledávky, a to jak vůči žalovanému, tak i vůči spoludlužnici. Konkrétně podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu u Okresního soudu v Kladně dne 25. 7. 2022 proti žalovanému ve vztahu k zaplacení části jistiny ve výši 991 000 Kč bez přirostlého příslušenství, přičemž tomuto jeho návrhu bylo elektronickým platebním rozkazem soudu plně vyhověno s právní mocí dne 25. 8. 2022 (č. j. EPR 205881/2022-8), a dále pak podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu u Okresního soudu v Kladně dne 29. 7. 2022 proti spoludlužnici žalovaného z téže úvěrové smlouvy, [anonymizována dvě slova], ve vztahu k zaplacení opět jen části jistiny ve výši 991 000 Kč bez přirostlého příslušenství, přičemž toto řízení již také pravomocně skončilo (5. ledna 2023), a to soudem schváleným smírem účastníků ze dne 12. 12. 2022 (č. j. 219 C 160/2022-94). V žádném z těchto řízení žalobce neuvedl ve svých návrzích nic o tom, že by se mělo jednat o dluh dvou dlužníků, zavázaných mu společně a nerozdílně. Žalobci tedy již svědčí dva exekuční tituly pro zaplacení části jistiny z projednávané úvěrové smlouvy a smlouvy o postoupení pohledávky v celkové výši 1 982 000 Kč, což žalobce ve svém návrhu, který je posuzován, zcela zamlčel. Oproti tomuto žalobci již přiznanému plnění na jistině pak z žalobcem předložené smlouvy o postoupení pohledávky vyplývá v jeho prospěch postoupení pohledávky na jistině v celkové výši 2 651 059,09 Kč. Požaduje-li tak tedy žalobce bez dalších svých tvrzení v tomto řízení zaplacení po žalovaném (samostatně) další (třetí) části jistiny z projednávaných smluv, ve výši 995 000 Kč, pak je bez dalšího z tohoto zřejmé, že při součtu výše uvedených částek jde o částku vyšší, než jaká byla na jistině žalobci jeho právním předchůdcem postoupena. Za této soudu známé procesní situace je tedy bez dalších konkrétních tvrzení žalobce v jím podaném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu zřejmé soudu to, že posuzovaný, v pořadí třetí, návrh žalobce na vydání elektronického platebního rozkazu neobsahuje všechna potřebná tvrzení o rozhodných skutečnostech, jež vymezí pro účastníky řízení i soud předmět tohoto řízení po skutkové stránce tak, aby z nich bez jakýchkoliv pochybností vyplývala oprávněnost uplatněného nároku žalobce co do samotného základu takovým způsobem, aby nemohlo dojít k záměně s jiným skutkem. Jinak řečeno, je v posuzované věci dosavadní vylíčení rozhodných skutečností žalobcem v jím podaném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, jenž doručil Okresnímu soudu v Kladně dne 3. 10. 2022, zjevně neúplné, v důsledku toho neurčité a nesrozumitelné, neboť bez dalšího nelze na podkladě těchto tvrzení stanovit, jaký skutek má být předmětem tohoto řízení, zejména z hlediska možného posouzení překážky věci rozsouzené, překážky litispendence, pokud ze všech tří žalobcem podaných návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu je zřejmé to, že se jimi uplatňuje ze strany žalobce„ pouze část na něj jeho právním předchůdcem postoupené jistiny“ bez přirostlého příslušenství, vůči dvěma dlužníkům z téhož smluvního vztahu, zavázaným věřiteli společně a nerozdílně (vůči jednomu z nich opakovaně), což ale není vůbec nijak reflektováno v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu v jeho skutkových tvrzeních, přitom součet všech dosud žalobcem po spoludlužnících požadovaných částek na jistině představuje částku vyšší, než je částka postoupené mu jistiny jeho právním předchůdcem. Za tohoto stavu obsahu podaného návrhu žalobce na vydání elektronického platebního rozkazu je důvodným postup soudu dle § 174a odst. 4 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., v podobě odmítnutí posuzovaného návrhu žalobce na vydání elektronického platebního rozkazu, protože pro jeho nedostatek nelze v řízení pokračovat a ustanovení § 43 o. s. ř. se v případě tohoto návrhu žalobce nepoužije. 3. Včasné odvolání si, prostřednictvím svého zástupce, proti tomuto usnesení soudu prvního stupně podal žalobce. Navrhl usnesení soudu prvního stupně změnit tak, že se jím podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, doručený Okresnímu soudu v Kladně 3. 10. 2022, neodmítá, popř. usnesení soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. K důvodům uvádí, že má za to, že v projednávané věci na podkladě vyhodnocení obsahu jím podaného návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebyl dán důvod k postupu soudu dle § 174a odst. 4 o. s. ř. Má za to, že podáním návrhu vyhověl zcela zákonným nárokům § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o. s. ř. Z jeho pohledu vady tohoto jeho návrhu, které mu soud prvního stupně v odůvodnění jím vydaného odmítavého rozhodnutí tzv. vytýká, mohly vyústit pouze v ten procesní postup soudu prvního stupně, v jehož důsledku nevydá soud navrhovaný elektronický platební rozkaz a tzv. si převede návrh do tzv. klasického nalézacího sporného řízení, v němž pak následně bude žalobce vyzývat k případnému doplnění žaloby. Z jeho pohledu je uplatněný postup soudem prvního stupně dle § 174a odst. 4 o. s. ř. ve svém důsledku příliš formalistický, což pro něj pak představuje odmítnutí přístupu k soudu. Z jeho pohledu žádná nesrozumitelnost v předmětném návrhu nenastala, stejně tak ani neúplnost či neurčitost, pokud z jím podaného návrhu jednoznačně vyplývá, že se žalobce, jako právní nástupce dřívějšího věřitele, z konkrétní úvěrové smlouvy v návaznosti na konkrétní smlouvu o postoupení pohledávky vůči žalovanému domáhá zaplacení žalované částky, coby části jistiny úvěru bez přirostlého příslušenství, s příslušenstvím do budoucna. Je přesvědčen o tom, že nebylo z hlediska určitosti jeho žaloby potřeba tzv. informovat soud o dalších řízeních, které vede vůči žalovanému či další osobě ve vztahu ke stejné smlouvě, za té situace, kdy dlužníci (dva) jsou věřiteli z úvěrové smlouvy zavázáni společně a nerozdílně. Bylo tedy jen na věřiteli, zda se rozhodne žalovat pouze některého z těchto dlužníků nebo oba dva nebo dokonce žádného z nich. 5. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil. 6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti němuž je odvolání přípustné, přezkoumal odvoláním odvolatele napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, dle § 212, § 212a odst. 1,6 o.s.ř., a shledal odvolání odvolatele opodstatněným. 7. Podle § 174a odst. 4 o. s. ř. návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který neobsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, předseda senátu usnesením odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení § 43 o. s. ř. se nepoužije. 8. Podle § 1872 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., dále jen OZ, je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých z nich anebo na kterémkoliv ze spoludlužníků. 9. Jak vyplývá z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu České republiky, např. z rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 745/2005, jež je z pohledu odvolacího soudu i nadále využitelné i v poměrech OZ k posuzování otázky oprávnění věřitele požadovat plnění po solidárně zavázaných spoludlužnících, věřitel je oprávněn požadovat plnění na kterémkoliv dlužníku nebo na obou zároveň. Nemusí proto podat žalobu na plnění zároveň proti všem solidárně zavázaným dlužníkům, ale i jen proti některým z nich a pohledávku proti ostatním může uplatnit i později, samostatnou žalobou. Rozsudek soudu, ukládající platební povinnost, platí vždy mezi věřitelem a tím spoludlužníkem, který byl žalován. Pravomocným rozhodnutím soudu, kterým se ukládá jednomu ze solidárně zavázaných spoludlužníků povinnost plnit, závazek nezaniká, ten zaniká až případným splněním dluhu kterýmkoliv ze solidárních dlužníků ve prospěch věřitele. Proto, dokud závazek trvá (nezanikl), může věřitel vést soudní, popř. i exekuční, řízení proti dalším solidárně zavázaným dlužníkům a rozsudek na plnění, vydaný proti jednomu ze solidárních dlužníků, netvoří překážku věci pravomocně rozsouzené pro řízení proti ostatním spoludlužníkům. 10. Obecně lze k důvodům tohoto rozhodnutí uvést, že i podle závěru odvolacího soudu je nezbytnou náležitostí návrhu žalobce na vydání elektronického platebního rozkazu jeho skutkové zdůvodnění tímto jeho návrhem uplatňovaného nároku vůči osobě žalovaného. 11. V projednávané věci, jak plyne z obsahu spisu soudu prvního stupně, posuzovaný návrh žalobce na vydání elektronického platebního rozkazu soudu směřuje z jeho strany výlučně jen vůči jednomu ze dvou spoludlužníků jeho právního předchůdce z konkrétní mezi nimi uzavřené úvěrové smlouvy na podkladě jím uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky, jež postupuje na žalobce z této úvěrové smlouvy pohledávku vůči oběma solidárně zavázaným dlužníkům, s přísl. Žalobce pak svými skutkovými tvrzeními, uvedenými v posuzovaném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu soudu, dává najevo, že po žalovaném žádá v tomto řízení zaplacení pouze části jistiny bez přirostlého k ní přísl., která mu byla postupní smlouvou vůči solidárně zavázaným dlužníkům postoupena jeho právním předchůdcem, s přísl. tzv. do budoucna, přičemž nesděluje nikterak soudu v tomto svém návrhu nic o tom, že by v minulosti již z daného smluvního vztahu a postupní smlouvy nějaká řízení vůči solidárně zavázaným dlužníkům vedl a s jaký výsledkem, což si soud prvního stupně zjistil svojí úřední činností (jedná se o řízení, vedené před Okresním soudem v Kladně, sp. zn. 219 C 160/2022, kde je žalovanou [příjmení] [jméno], dále sp. zn. EPR 205881 2022, kde je žalovaný stejná osoba, jako v této věci, obě tato řízení jsou pravomocně skončena uložením platební povinnosti žalovaným ve prospěch žalobce, byla zahájena dříve, než toto řízení). 12. Platí-li tak tedy, jak bylo uvedeno výše, v obecné rovině, že každý ze spoludlužníků, zavázaných solidárně, je povinen věřiteli plnit dluh v celém rozsahu, a současně věřiteli má být dluh splněn jen jednou, pak je třeba z tohoto dovodit závěr, že v případě pasivní solidarity tedy existuje tolik právních vztahů, kolik je dlužníků, věřitel se tak může domáhat zaplacení částečně či v celém rozsahu i jen proti jednomu ze solidárně odpovědných dlužníků. Je pak věcí dlužníka, resp. dlužníků, aby v případě, zanikne-li dluh splněním kterýmkoliv ze solidárních dlužníků, tuto skutečnost namítal, popř. se vůči solidárnímu spoludlužníku domáhal regresního nároku (§ 1876 odst. 2 OZ). 13. Vychází-li tedy odvolací soud při posuzování této věci z těchto obecných předpokladů, pak, na rozdíl od soudu prvního stupně, uzavírá, že posuzovaný návrh žalobce na vydání elektronického platebního rozkazu, doručený Okresnímu soudu v Kladně dne 3. 10. 2022 z hlediska žalobcem v něm uvedených rozhodných skutkových tvrzení k předmětu řízení není neúplný, nesrozumitelný ani nebo neurčitý, má jinak zákonem předepsané další náležitosti, a za této situace nebyl uplatněn ze strany soudu prvního stupně důvodně vůči žalobci postup dle § 174a odst. 4 o. s. ř. 14. Jak již bylo uvedeno výše, za situace, kdy věřitel je oprávněn požadovat plnění po kterémkoliv z více solidárně zavázaných mu dlužníků, ať již zcela nebo zčásti, nebo po obou zároveň, pak není jeho povinností podávat svoji žalobu na plnění vůči všem solidárně zavázaným dlužníkům, ale i jen proti některému z nich, pohledávku proti ostatním spoludlužníkům může uplatnit i později samostatnou žalobou, v důsledku čehož nepatří k nezbytným skutkovým tvrzením žalobce v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu jeho tvrzení o dalších spoludlužnících či o vedení dalších řízení. 15. Ta řízení, která si soud prvního stupně sám tzv. vylustroval, z pohledu odvolacího soudu svým předmětem řízení netvoří žádnou překážku věci rozhodnuté či překážku dříve zahájeného řízení ve věci ve vztahu k řízení, jež je zahajováno posuzovaným návrhem žalobce v tomto řízení, neboť soudní rozhodnutí, vydané soudem ve věci sp. zn. 219 C 160/2002 se týká osoby jiného spoludlužníka, než je žalobcem žalován v tomto řízení, a ve vztahu k řízení, vedenému Okresním soudem v Kladně pod sp. zn. EPR 205881 2022 soudem vydané rozhodnutí nepokrývá tzv. celý žalobcův peněžitý nárok z posuzované úvěrové smlouvy a smlouvy o postoupení pohledávky, tedy ani rozhodnutí soudu, vydané v tomto řízení (EPR), nepředstavuje pro toto řízení ve vztahu ke stejné osobě spoludlužníka překážku věci pravomocně rozhodnuté. Jak již bylo uvedeno výše, bude případně jen věcí samotných spoludlužníků solidárně zavázaných z daného smluvního vztahu, který navázali s právním předchůdcem žalobce posuzovanou úvěrovou smlouvou, aby v případě, že splní, byť i jen částečně, kterýkoliv z nich svoji platební povinnost vůči žalobci, namítali zánik závazku, byť i jen částečně, ve vztahu k oběma solidárně zavázaným spoludlužníkům, případně mají vzájemně proti sobě regresní nárok ve smyslu § 1876 odst. 2 OZ. 16. Konečně se pak z obsahu spisu soudu prvního stupně podává, že, byl-li v řízení, vedeném Okresním soudem v Kladně pod sp. zn. 27 C 44/2022 ve vztahu k oběma solidárně zavázaným dlužníkům nařízen soudem prodej zástavy (konkrétní bytové jednotky v [anonymizována dvě slova] [část obce] ve spoluvlastnictví zástavních věřitelů – obou spoludlužníků), tak ale se již dále z obsahu tohoto spisu nepodává nic o tom, že by v rámci vykonávacího řízení došlo již k uspokojení pohledávky věřitele, byť i jen částečně, z předmětu zástavy ve vztahu k posuzované pohledávce. 17. Tedy souhrnně řečeno, jelikož je z obsahu návrhu žalobce na vydání elektronického platebního rozkazu soudem, který doručil žalobce soudu prvního stupně dne 3. 10. 2022, včetně jeho příloh, nepochybné čeho a v jakém rozsahu se žalobce proti žalovanému v tomto řízení domáhá, není rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž tento návrh odmítl postupem podle § 174a odst. 4 o. s. ř., správné a odvolací soud proto, s přiměřeným využitím § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., odvoláním žalobce napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, jak je výše ve výroku tohoto usnesení uvedeno. 18. Nakonec lze k důvodům tohoto rozhodnutí odkázat i na argumentaci, vyjádřenou v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 23 Cdo 1665/2012. 19. Konečně se sluší již v tomto rozhodnutí soudu závěrem zmínit, s ohledem na cizí prvek v tomto řízení v podobě rumunského státního občanství žalovaného, k otázce posuzování mezinárodní příslušnosti soudu a použitelnosti českého práva, s ohledem na navázaný závazkový vztah právního předchůdce žalobce ze spotřebitelské smlouvy s občanem rumunské republiky, který v době uzavření smluvního vztahu měl v České republice své bydliště (čl. 4 a čl. 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 z 12. 12. 2012 a čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008), že je dána podle závěru odvolacího soudu k projednání této věci pravomoc českých soudů a rozhodným právem je právo české. 20. V situaci, kdy tímto měnícím rozhodnutím odvolacího řízení se řízení v této věci nekončí, nerozhodoval odvolací soud v souvislosti s tímto svým rozhodováním o nákladech řízení mezi účastníky. O těchto, včetně nákladů tohoto odvolacího řízení, rozhodne soud prvního stupně v souvislosti s novým rozhodnutím o věci. Poučení: Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo, má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto usnesení, prostřednictvím Okresního soudu v Kladně, k Nejvyššímu soudu České republiky, se sídlem v Brně. Dovolatel, který sám nemá právnické vzdělání, musí být povinně před dovolacím soudem zastoupen advokátem, popřípadě notářem. Praha 9. 3. 2023 JUDr. Šárka Kamenická v. r. předsedkyně senátu