ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Romana Fremra a soudců Mgr. Jany Kajzrové a Mgr. Jana Podaného ve věci manžela: [osobní údaje manžela] bytem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti manželce: [osobní údaje manželky] bytem [adresa] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o rozvod manželství o odvolání manželky proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ č.j. 7 C 119/2022-51 ze dne 2.2.2023 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ č.j. 7 C 119/2022-51 ze dne 2.2.2023 (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“) bylo rozhodnuto, že manželství [příjmení] [jméno], [datum narození], a [jméno] [příjmení] ([anonymizováno]), [datum narození], uzavřené dne 27.1.2018 v [anonymizováno] před Odborem matriky Úřadu [anonymizována čtyři slova], se rozvádí (výrok I.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Soud prvního stupně uzavřel, že ve věci je dána pravomoc českých soudů, věc se řídí českým právem a že jsou splněny podmínky pro rozvod manželství podle § 755 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neboť manželství účastníků je hluboce a trvale rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle zjištění soudu prvního stupně je manželství bezdětné, manželé se fyzicky neviděli již od dubna roku 2022, žijí odděleně, nekomunikují spolu, manžel na rozvodu manželství trvá. V průběhu řízení nebyly tvrzeny ani nevyšly najevo skutečnosti, které by bylo možné považovat za mimořádné a svědčící ve prospěch zachování manželství. Soud shledal příčiny rozvratu manželství v rozdílných názorech manželů na jeho fungování, a to včetně majetkových otázek a ekonomického zabezpečení rodiny, a dále v tom, že manžel ke své manželce nepřistupoval jako k rovnocennému životnímu partnerovi a dlouhodobě přehlížel její přání a odůvodněné potřeby. O jeho přístupu k instituci manželství a manželce svědčí podle soudu prvního stupně„ také skutečnost, že se dvakrát bez předchozí včasné omluvy nedostavil na soudní jednání o rozvodu manželství.“ 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala manželka včasné odvolání. Namítla, že v prvním stupni opakovaně navrhovala výslech manžela, aby se ho mohla„ zejména dotázat, jaké jsou dle jeho názoru příčiny rozvratu manželství.“ Soud prvního stupně ale bez ohledu na tento její návrh ve věci rozhodl, aniž by manžela vyslechl. Proto navrhla, aby bylo o rozvodu manželství rozhodnuto až po provedení výslechu manžela, a z tohoto důvodu aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno. 3. Manžel ve svém vyjádření k odvolání manželky trval na rozvodu manželství. Dle jeho názoru disponoval soud prvního stupně dostatečným množstvím podkladů pro rozhodnutí. Je-li ambicí manželky uspořádat setkání s manželem (který se tomu však vyhýbá), lze k tomu využít i jiné cesty než další soudní jednání. Za daného stavu manžel navrhoval potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) a shledal odvolání manželky neopodstatněným. 5. Odvolací soud předně konstatuje, že soud prvního stupně v řízení provedl dokazování v rozsahu dostatečném pro závěr o splnění podmínek § 755 odst. 1, 2 a 3 o.z., svá skutková zjištění i závěry z nich učiněné srozumitelně a dostatečně popsal a odůvodnil. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o tom, že manželství účastníků je tak hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití, a sdílí i závěry soudu prvního stupně o příčinách rozvratu manželství. 6. Lze shrnout, že manžel o návrat manželky a záchranu manželství nestojí a trvá na rozvodu manželství. Dle jeho názoru není důvod k zachování manželství. Účastníci spolu od dubna 2022 nežijí ve společné domácnosti, ani se neviděli, děti nemají. V podrobnostech lze odkázat na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. K dotazu odvolacího soudu, zda se účastníci v mezidobí pokusili reálně obnovit manželské soužití, manželka prostřednictvím advokáta uvedla, že od vydání rozsudku soudu prvního stupně k žádné pozitivní změně nedošlo, osobně se k projednání svého odvolání ani nedostavila. Od rozhodnutí soudu prvního stupně tedy nedošlo k žádnému posunu ve vzájemném vztahu účastníků směrem k možné obnově soužití, spíše naopak. 7. Je sice pravdou, že soud prvního stupně se obešel bez výslechu manžela, nicméně povinnost soudu vyslechnout účastníky není absolutní. Podle § 389 odst. 1 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z.ř.s.“) lze od výslechu účastníků upustit, pokud by jeho provedení bylo spojeno„ s velkými obtížemi.“ Podle § 389 odst. 2 z.ř.s. při jednání vede soud manžele k odstranění příčin rozvratu a usiluje o jejich smíření. 8. Z provedených důkazů již před soudem prvního stupně ale jasně vyplynulo, že manželé hodně cestovali a cestují, soukromě i pracovně. Z tohoto důvodu se žalující manžel ostatně omluvil i z výslechu před odvolacím soudem s tím, že pracovní cestu do [anonymizováno] bude vykonávat až do ledna 2024. Na rozvodu manželství trvá, o obnovení soužití nemá zájem. Za těchto okolností je realizace jeho výslechu skutečně obtížná a žádný význam by neměly ani případné pokusy odvolacího soudu o smíření manželů. 9. Uvedené skutečnosti navíc nestojí osamoceně, před soudem prvního stupně byla vyslechnuta alespoň manželka, a měla tedy možnost pravdivě popsat rozhodné okolnosti. Kromě toho byly provedeny i další důkazy (výslech svědka a čestná prohlášení dalších), jak popsal soud prvního stupně. Je nepochybné, že již před uzavřením manželství a ani za jeho krátkého trvání spolu účastníci dlouhodobě v jedné domácnosti samostatně běžným způsobem nežili, nenaučili se potřebnému kompromisu a společnému řešení otázek běžného života. Manželé již před uzavřením manželstvím dostatečně nezvážili své rozdílné názory a vlastnosti, dostatečně spolu nekomunikovali a nedokázali tak standardním způsobem řešit vzájemné neshody. Neshodli se ani na základních pravidlech fungování rodiny, na svých sociálních rolích, způsobu bydlení a ani na vnímání situace, v níž se nacházejí. Oba místo toho upřednostňovali spíše povrchní vjemy a hodnoty. O tom svědčí již soudem prvního stupně podrobně popsané okolnosti žádosti o ruku, uzavření manželství, vaření, návštěvy manželky na sv. Valentýna v [anonymizováno], dále opakované náhlé změny plánů a chování atd. Za této situace nemá žádný praktický význam zkoumat, v čem sám žalující manžel spatřuje příčiny rozvratu manželství, a přispívat tak k jitření nezvládnutých emocí účastníků. 10. Vzhledem k popsaným skutečnostem lze uzavřít, že manželství účastníků neplní hlavní účely manželství spočívající mimo jiné ve vzájemné úctě, podpoře a pomoci. Soužití manželů je tak hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že nelze očekávat jeho obnovení. Odvolací soud nezjistil ani žádné skutečnosti svědčící o tom, že by manželce byla rozvodem způsobena nějaká zvlášť závažná újma, nebylo to ani tvrzeno. Hlavní příčinu rozvratu manželství odvolací soud spatřuje shodně jako soud prvního stupně v rozdílných povahách a názorech manželů a dále v nedostatečné vzájemné komunikaci a v neschopnosti obou manželů řešit průběžně nastávající problémy běžného života v klidu a ve vzájemné shodě. 11. Vzhledem k tomu, že manželé jsou státními občany [země] a [anonymizováno], musel soud prvního stupně i soud odvolací správně vyřešit otázku týkající se mezinárodní příslušnosti a rozhodného práva. Zde také nelze soudu prvního stupně nic vytknout. Mezinárodní příslušnost (pravomoc) zdejšího soudu rozhodnout ve věci je dána čl. 3 nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 ze dne 25.6.2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí, jelikož obvyklý pobyt manželů je v ČR. Rozhodným právem ve věci je pak právo české podle čl. 8 písm. a) nařízení Rady (EU) č. 1259/2010 ze dne 20.12.2010, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky (nařízení Řím III), jelikož obvyklé bydliště manželů je na území ČR. Cizí státní občanství obou manželů, navíc rozdílné, zde nerozhoduje, stejně jako uzavření manželství v cizině. 12. Dle § 755 o.z. může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. V souladu s § 758 o.z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. 13. Odvolací soud se tedy ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že jsou splněny podmínky § 755 o.z. pro rozvod manželství účastníků. Na základě shora uvedeného proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil, a to včetně věcně správného výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu účastníků, který odpovídá ustanovení § 23 z.ř.s. 14. Rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1 o.s.ř. za použití § 23 z.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Důvody pro výjimečné přiznání náhrady nákladů řízení odvolací soud neshledal. Manželka sice nebyla se svým odvoláním úspěšná, nicméně možnost podání odvolání je jejím procesním právem a nelze jej v daném případě považovat za zjevně účelové. Na rozvratu manželství se nepochybně podíleli oba manželé. Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Praha 20. července 2023 Mgr. Roman Fremr v. r. předseda senátu