USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudců JUDr. Terezy Dobešové a JUDr. Petra Wulkana ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 206 519,52 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 14. listopadu 2022, č. j. 7 C 292/2022-117, takto: Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. Odůvodnění: 1. Shora označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl o tom, že se neschvaluje smír navržený oběma účastnicemi v podání doručeném soudu dne 18. 11. 2022. 2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobkyně se domáhá zaplacení své pohledávky 206 519,52 Kč s příslušenstvím z nesplaceného úvěru poskytnutého žalované v částce 60 000 Kč podle smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] uzavřené dne 16. 9. 2021. Podáním doručeným soudu dne 18. 11. 2022 navrhly účastnice, aby soud schválil smír, ve kterém došlo ke snížení nárokované částky na 174 491,52 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z 88 610,66 Kč od 4. 7. 2022 do zaplacení. Žalovaná se v této dohodě zavázala tyto částky zaplatit ve splátkách po 1 200 Kč měsíčně spolu s náklady řízení vyčíslenými na 33 000 Kč. Soud prvního stupně s odkazem na § 99 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a § 86, 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, ke které soud přihlíží i bez návrhu. Smlouva o úvěru přitom spadá do režimu spotřebitelských smluv. Žalobkyně nesprávně vyhodnotila schopnost žalované úvěr splácet, neboť vycházela z doloženého pravidelného měsíčního příjmu žalované v částce kolem 23 000 Kč čistého, nezohlednila však, že obraty na účtu žalované u [právnická osoba] za květen až srpen 2021 několikanásobně přesahovaly příjem žalované, v květnu činily okolo 65 000 Kč, v červnu okolo 47 000 Kč, v červenci cca 49 000 Kč a v srpnu dokonce 104 000 Kč. Kromě července 2021 převyšovaly odchozí platby na účtu platby příchozí. Žalobkyně vycházela ze žalovanou označených pravidelných závazků u [anonymizována čtyři slova] i jednorázových závazků u [anonymizována čtyři slova] a [příjmení] [anonymizována dvě slova], předložené výpisy z účtu však obsahují příjmy i z dalších přijatých závazků ([právnická osoba], [právnická osoba], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [anonymizováno]), které tvoří podstatnou část příjmů žalované v uvedených měsících. Žalovaná tak nemohla disponovat dostatečným příjmem pro splátku takového počtu závazků. Z důvodu absolutní neplatnosti právního jednání (úvěrové smlouvy) soud prvního stupně s odkazem na § 580 odst. 1 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále o. z.), smír pro rozpor s hmotným právem neschválil. 3. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včasné odvolání. Namítala, že soud prvního stupně nepostupoval správně, pokud smír neschválil z důvodu nedostatečného posouzení schopnosti žalované splácet úvěr před jeho poskytnutím. Soud neschválí smír účastníků, pokud to nepřipouští povaha věci nebo je smír v rozporu s právními předpisy. Spotřebitelský charakter vztahu účastníků není překážkou jejich dohody o peněžitém plnění. Smír je v rozporu s právními předpisy tehdy, jestliže dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní jednání neplatná, tedy nebyla učiněna určitě a srozumitelně, příčí-li se dohoda účastníků kogentním ustanovením zákona nebo je obchází. Účastníci uzavřeli soudní smír ze své svobodné vůle, určitým a srozumitelným způsobem, vypořádali si v něm celý předmět řízení. Žalovaná nezpochybnila uzavření smlouvy o úvěru, řádné zkoumání své úvěruschopnosti žalobkyní, nárok žalobkyně výslovně uznala. Smír účastníků představuje narovnání jejich sporného závazku i pro případ neplatnosti smlouvy (a vzniku bezdůvodného obohacení) a nový základ uspořádání jejich vztahů. Úkolem soudu není zjišťovat, zda účastníky uzavřený soudní smír odpovídá jejich hmotněprávním vztahům, ale je nutno ho posuzovat samostatně. Soud prvního stupně měl poměřovat smír § 1810 a následující o. z., upravujícími zneužívající ujednání. Žalovaná se ve smíru zavázala zaplatit částku vyšší než jistina, což je vyváženo ukončením sporu na počátku řízení, možností placení dluhu ve splátkách a snížením nákladů řízení. Ve prospěch žalobkyně pak byla sjednána ztráta výhody splátek a úhrada části nákladů řízení. Oproti návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu není v částce zahrnuta celá cena doplňkových služeb, smluvní úrok z prodlení a část nákladů řízení. Soudní smír se týká pouze účastníků, nezasahuje do práv třetích osob, a byť jde o spotřebitelský vztah, je nutno respektovat vůli účastníků. Navrhovala, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že smír schválí. 4. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. 5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ustanovení § 212 věta první, o. s. ř., přezkoumal i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 6. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobkyně se domáhá zaplacení 206 519,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 88 610,66 Kč od 4. 7. 2022 do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1% denně z 64 056 Kč od 4. 7. 2022 do zaplacení, a to jako pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené účastníky dne 16. 9. 2021, na základě které byla žalované poskytnuta částka 60 000 Kč. Účastníci si sjednali doplňkovou službu Podpora zahrnující možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s úrokem 26 % ročně (celkem 59 016 Kč) v 72 splátkách po 2 595 Kč, přičemž 1 653 Kč představovalo splátku úvěru a 942 Kč splátku ceny doplňkových služeb. Žalovaná uhradila čtyři splátky po 2 595 Kč (celkem 10 380 Kč). Pro porušení podmínek úvěrové smlouvy byl úvěr k 21. 5. 2022 zesplatněn. Celkový dluh ve výši 206 519,52 Kč (po odečtení přeplatku 9,73 Kč) vyčíslila žalobkyně jako jistinu 58 540,44 Kč, úroky ve výši 53 862,59 Kč, nesplacenou část ceny doplňkové služby Podpora ve výši 64 056 Kč, náklady na upomínání ve výši 800 Kč, smluvní úroky z prodlení ve výši 113,51 Kč a smluvní pokutu ve výši 29 270,22 Kč účtovanou podle čl. 5 smlouvy. Dále se žalobkyně domáhala zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z 88 610,66 Kč (jistina, náklady na upomínání a smluvní pokuta) od 4. 7. 2022 do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z 64 056 Kč (cena doplňkové služba Podpora) od 4. 7. 2022 do zaplacení. V průběhu řízení podáním ze dne 6. 11. 2022 navrhli účastníci ke schválení smír, v kterém se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni 174 491,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z 88 610,66 Kč od 4. 7. 2022 do zaplacení v měsíčních splátkách po 1 200 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 33 000 Kč ve splátkách po 300 Kč, splatných vždy k 25. dni v měsíci, počínaje 25. dnem měsíce následujícího po měsíci, v němž nabude právní moci usnesení o schválení smíru, to vše pod ztrátou výhody splátek při nesplnění byť jediné z nich. Účastníci se dohodli na přednostním uhrazení jistiny s tím, že v případě řádné úhrady jistiny a nákladů řízení nárok na úrok z prodlení zaniká. V rámci tohoto podání žalobkyně uvedla, že v navrženém smíru nárokuje pouze část ceny doplňkových služeb, bez smluvního úroku a část nákladů řízení. Žalovaná současně v označeném podání nárok žalobkyně v rozsahu smíru uznala. 7. V odvolacím řízení bylo smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne 16. 9. 2021 prokázáno, že se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 60 000 Kč. Podle čl. 4 písm. a) – c) smlouvy bylo žalované z této částky poskytnuto 51 000 Kč (33 649 Kč na účet žalobkyně za účelem úhrady předchozího úvěru u žalobkyně ze smlouvy [číslo] 17 351 Kč na účet žalované) a 9 000 Kč bylo podle bodu 4.3. písm. d) smlouvy započteno na náklady specifikované v bodu 4.8 smlouvy (náklady poskytovatele vynaložené na vyřizování úvěru pro spotřebitele). Celkový dluh ve výši 119 016 Kč složený z jistiny 60 000 Kč a sjednaných úroků 59 016 Kč (ve výši 26 % ročně) měl být hrazen v 72 splátkách po 1 653 Kč měsíčně. RPSN byla stanovena na 39,23 % ročně. Součástí smlouvy jako příloha č. 1 bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, podle kterého byla žalovaná zaměstnána u společnosti [právnická osoba] s průměrným měsíčním příjmem 22 266 Kč, doloženým výplatnou páskou, uvedla náklady na bydlení 3 000 Kč měsíčně a pravidelné finanční závazky u [právnická osoba] a [právnická osoba], které splácela v částce 1 350 Kč měsíčně a dále finanční závazky s jednorázovým splacením u [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba] celkem ve výši 16 000 Kč. Měla negativní záznam v registru [příjmení], AML, insolvenčním rejstříku a prokázala se platným občanským průkazem, což bylo doloženo i provedenou lustrací. Z výpisů z účtu žalované u [právnická osoba] [bankovní účet] za květen až srpen 2021 jsou v jednotlivých měsících zřejmé vysoké obraty na účtu, několikanásobně převyšující příjem žalované z výdělečné činnosti, přičemž kladné položky na účtu jsou tvořeny kromě vyplacené mzdy zejména finančními částkami opakovaně získanými od [právnická osoba], dále [právnická osoba], [právnická osoba] [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] Přílohou č. 2 smlouvy si účastníci sjednali doplňkovou službu Podpora zahrnující možnost odkladu tří splátek úvěru ročně a možnost přerušení splácení až na dobu devíti měsíců, za kterou se žalovaná zavázala uhradit celkem 67 824 Kč v splátkách po 942 Kč měsíčně splatných spolu se splátkou úvěru. V případě prodlení se splácením spotřebitelského úvěru a jeho zesplatnění byla zakotvena povinnost žalované uhradit celou zbývající část ceny doplňkové služby a sjednaný úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ceny doplňkové služby a právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou je žalovaná v prodlení. 8. Podle § 99 odst. 1 o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Soud usiluje o smír mezi účastníky; při pokusu o smír předseda senátu zejména s účastníky probere věc, upozorní je na právní úpravu a na stanoviska Nejvyššího soudu a rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek týkající se věci a podle okolností případu jim doporučí možnosti smírného vyřešení sporu. Je-li to s ohledem na povahu věci vhodné, upozorní předseda senátu účastníky rovněž na možnost využití mediace podle zákona o mediaci nebo sociálního poradenství podle zákona o sociálních službách. 9. Podle § 99 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 13. Podle § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 14. Podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 15. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 16. Podle § 1812 odst. 2 o. z. k ujednáním, odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. K nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá (§ 1815 o. z.). 17. Podle čl. 6 odst. 1 Směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen Směrnice 93/13) odst. 1, členské státy stanoví, že nepřiměřené podmínky použité ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazné a že smlouva zůstává pro strany závaznou za stejných podmínek, může-li nadále existovat bez dotyčných nepřiměřených podmínek. Podle čl. 6 odst. 2 Směrnice 93/13 členské státy přijmou nezbytná opatření pro zajištění toho, aby spotřebitel neztratil ochranu, kterou mu poskytuje tato směrnice, proto, že si zvolil právní předpisy třetí země jako právní předpisy vztahující se na smlouvu, jestliže smlouva úzce souvisí s územím členských států. 18. Podle čl. 22 odst. 2 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen Směrnice 2008/48) členské státy zajistí, aby se spotřebitelé nemohli vzdát práv, která jsou jim přiznána ustanoveními vnitrostátních právních předpisů provádějícími tuto směrnici nebo jí odpovídajícími. Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující (čl. 23 Směrnice 2008/48) 19. Soudem schválený smír je svou povahou dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, procesní dohodou, která má jednak povahu hmotněprávního určení příslušných práv a povinností (res transacta), jednak i účinky pravomocného rozsudku (res iudicata). Hmotněprávním podkladem soudního smíru může být jakákoliv dohoda účastníků, která má význam pro jeho uzavření; nejčastěji to bývá narovnání, privativní novace, započtení nebo vzdání se práva nebo dluhu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 22. 9. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4406/2009, dostupné na www.nsoud.cz). 20. Smír je v rozporu s hmotným právem, je-li v rozporu s obecnými požadavky kladenými zákonem na náležitosti právních jednání nebo pomíjí-li náležitosti jednání, stanovené pro vznik, změnu nebo zánik právního vztahu, případně je jinak v rozporu s kogentními ustanoveními hmotného práva nebo tato ustanovení obchází, resp. je v rozporu s dobrými mravy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2319/2019, dostupné na www.nsoud.cz). 21. Existence nejistých, neurčitých nebo sporných práv mezi stranami se při uzavření smíru předpokládá, předmětem smíru proto mohou být i nároky ze smlouvy, která je neplatná, ať již z jakéhokoli důvodu. Spotřebitelský charakter vztahu je sice při dvoustranném právním jednání, kterým je smír týkající se vypořádání nároků účastníků ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, zachován, důvodem neplatnosti smíru však nemůže být bez dalšího důvod, který by vedl k neplatnosti samotné smlouvy o úvěru. Nesplnění povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nemůže být důvodem pro neplatnost uzavřeného soudního smíru, pokud svým obsahem není (novou) smlouvou o spotřebitelském úvěru dle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pro rozpor s hmotným právem, neboť § 87 zákona o spotřebitelském úvěru postihuje neplatností jen smlouvy o spotřebitelském úvěru. 22. Odvolacímu soudu je znám rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze 4. 1. 2022, sp. zn. 11 Co 213/2021, podle kterého s ohledem na smysl a účel právní úpravy zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na povinnost řádné transpozice práva Evropské unie není v případě porušení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyřešení věci podle hmotného práva v dispozici účastníků a že schválení účastníky navrženého smíru soudem by představovalo porušení článku 22 odst. 2 a článku 23 Směrnice 2008/48. Uvedený závěr však smyslu a účelu právní úpravy spotřebitelského úvěru ani Směrnici 2008/48 neodpovídá a může vést k nepřípustnému omezení práv samotného spotřebitele. 23. Evropský soudní dvůr opakovaně připomněl, že spotřebitel se může dovolávat ujednání úvěrové smlouvy i v případě, že při jejím uzavření byla porušena ustanovení na jeho ochranu stanovená pod sankcí neplatnosti, ke které soud přihlíží i bez návrhu, či nezávaznosti pro spotřebitele, a to i v rozsudku z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18, bod 35, který se týká porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, a dále např. v rozsudcích z 4. 6 2009, Pannon GSM, C -243/08, bod 33, z 21. 2 2013, Banif Plus Bank, C -472/11, bod 35, z 11. 3. 2020, Lintner, C -511/17, bod 43, či v rozsudku z 9. 7. 2020, Ibercaja Banco, C -452/18, bod 27, který se týká dohody o novaci spotřebitelského úvěru (rozhodnutí dostupná na www.curia.europa.eu/juris). Je tedy zřejmé, že právo na účinnou ochranu spotřebitele zahrnuje možnost spotřebitele vzdát se uplatňování svých práv. 24. Pokud je třeba za podmínek stanovených výše uvedenou judikaturou Soudního dvora respektovat vůli spotřebitele zachovat platnost a závaznost ustanovení uzavřené smlouvy i přesto, že by jinak soud i bez návrhu přihlížel k neplatnosti nebo nezávaznosti takového ustanovení, nelze spotřebitele proti jeho vůli omezovat ani v uzavření soudního smíru ve sporu z takové smlouvy. Ke stejnému závěru dospěl Krajský soud v Praze již ve svém rozsudku ze 14. 4. 2022, sp. zn. 27 Co 68/2022, dostupnému na www.beck-online.cz. 25. Soulad smíru s hmotným právem nelze bez dalšího poměřovat ani výší plnění, které by byl spotřebitel v případě autoritativního rozhodnutí soudu o původním nároku povinen zaplatit, je však třeba zabývat se tím, zda samotná dohoda o smíru není v rozporu s kogentním ustanovením hmotného práva včetně práva na ochranu spotřebitele. Takový rozpor odvolací soud v dané věci shledal. 26. V rámci narovnání sporných nároků si strany mohou (nově) dohodnout i úplatu pohledávky (úrok) nad rámec oprávněného žalobního nároku. Smír nemůže být soudem schválen pouze tehdy, představuje-li plnění lichevního charakteru či jiný rozpor s právními předpisy včetně předpisů na ochranu spotřebitele (§ 1810 a násl. o. z.). Ujednání ve smlouvě o spotřebitelském úvěru, kterým se spotřebitel zavazuje k úplatě za (vedlejší) služby, které reálně poskytnuty nebyly, jsou smyšlené nebo ujednání, jehož obsahem je odečet ceny různých paušálních nákladů při poskytnutí peněz, v důsledku čeho je spotřebiteli poskytnut nižší úvěr, než bylo dohodnuto, mají za cíl pouze uměle navyšovat cenu peněz (skutečný úrok). Taková ujednání zakládají nerovnováhu práv a povinností v neprospěch spotřebitele a kvůli své zneužívající povaze nejsou pro spotřebitele závazná a nepřihlíží se k nim (§ 1815 o. z., také rozsudek Soudního dvora ze dne 21. prosince 2016, Gutiérrez Naranjo a další, C-154/15 bod 53, 61, dostupný na www.curia.europa.eu/juris). 27. Smírem se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni za účelem narovnání vztahů z původní smlouvy o spotřebitelském úvěru 174 491,52 Kč s příslušenstvím, tedy o částku, která je více než trojnásobkem plnění, které žalovaná na základě uzavřené smlouvy obdržela. Žalovaná totiž ve skutečnosti obdržela pouze 51 000 Kč (nikoliv 60 000 Kč), neboť 9 000 Kč bylo žalobkyní odečteno před poskytnutím úvěru na její„ administrativní náklady“. Před podáním žaloby navíc žalovaná nesporně žalobkyni zaplatila 10 380 Kč. Z podání účastníků, kterým smír navrhli ke schválení, dále vyplývá, že v uzavřeném smíru je zahrnuta částečná úplata za tzv. doplňkové služby Podpora (platba za možnost požádat o odklad splátek ve vymezených případech za dobu předpokládaného trvání úvěru, k jejímuž zesplatnění došlo společně s úvěrem) a smluvní pokuta ve výši převyšující omezení smluvních pokut podle § 122 zákona o spotřebitelském úvěru (maximálně do výše poloviny reálně poskytnutého úvěru). Je zřejmé, že i nová ujednání ve smíru účastníků jsou ve vztahu k žalované jako spotřebiteli zneužívající a představují významnou nerovnováhu práv a povinností stran v její neprospěch s důsledky vyplývajícími z § 1815 o. z. 28. Takový smír by bylo možné schválit jen tehdy, pokud by bylo zjištěno, že žalovaná si je sice vědoma toho, že zneužívající ustanovení v uzavřeném smíru nejsou závazná, nepřeje si však, aby bylo vyloučeno jejich použití, čímž vyslovuje s dotčeným ujednáním svobodný a vědomý souhlas. Spotřebitel se může dovolávat nejen ujednání úvěrové smlouvy, při jejímž uzavření byla porušena ustanovení na jeho ochranu, ale i zneužívajících ujednání obsažených v následné dohodě o novaci úvěru. To však platí pouze za předpokladu, že se spotřebitel vzdá účinků nezávaznosti zneužívajícího ujednání a toto vzdání se práv vyplývá z jeho svobodného a vědomého souhlasu. Uvedenou skutečnost pak přísluší ověřit vnitrostátnímu soudu (srovnej rozsudek Evropského soudního dvora z 9. 7. 2020, Ibercaja Banco, C -452/18, bod 30). 29. Předloženým smírem se žalovaná zavázala uhradit částku 174 491,52 Kč s příslušenstvím, v podání ze dne 6. 11. 2022, kterým účastníci smír navrhli ke schválení, svůj závazek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v rozsahu dohodnutém ve smíru výslovně uznala. Z těchto projevů vůle však nebylo možné dovodit, že žalovaná si je vědoma toho, že uzavřením smíru se vzdává účinků, které by mělo určení, že ujednání původní úvěrové smlouvy nebo uzavřeného smíru mají zneužívající povahu, a že se dovolává i zneužívajících ujednání v uzavřeném smíru. Prostý souhlas žalované s uzavřením smíru nebo uznání tam obsaženého závazku, které jsou z předloženého smíru seznatelné, nemůžou její informovaný souhlas nahradit. Žalovaná po poučení o důsledcích zneužívající povahy ujednání, která jsou součástí smíru, ze strany odvolacího soudu nereagovala ani na výzvu odvolacího soudu, aby se vyjádřila, zda s navrženým smírem přesto souhlasí. Žalobkyně se k jednání před odvolacím soudem nedostavila, a nemohla tak být vyzvána k prokázání skutečnosti, že žalovaná si je vědoma toho, že uzavřením smíru se vzdává možnosti určení zneužívající povahy ujednání v původní smlouvě, a že se dovolává zneužívajících ujednání v uzavřeném smíru s vědomím, že se tak vzdává účinků, které by mělo určení jejich zneužívající povahy ze strany soudu. 30. Z výše uvedených důvodů plyne, že soud prvního stupně rozhodl věcně správně, když uzavřený smír neschválil, pochybení neshledal odvolací soud ani v nákladovém výroku II. usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil. Poučení: Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání jen tehdy, jestliže toto usnesení záviselo na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.) Účastník může podat dovolání do dvou měsíců, jdoucích ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto usnesení, u Okresního soudu v Nymburce (§ 240 odst. 1, věta první, o. s. ř.). Praha 16. února 2023 Mgr. Petra Kubáčová v. r. předsedkyně senátu