ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudců JUDr. Terezy Dobešové a JUDr. Petra Wulkana ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [anonymizováno] [příjmení] [anonymizováno], [číslo] [anonymizováno], Francouzská republika zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 435 927,98 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 7. června 2022, č. j. 12 C 75/2022-79, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že žaloba se do částky 344 999,98 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 412 984,21 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení, zamítá; ve zbývající části se potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 24 820,50 Kč k rukám zástupce žalované do 3 dnů do právní moci tohoto rozsudku. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kolíně náhradu nákladů odvolacího řízení žalované ve výši 36 810,40 Kč do 3 dnů do právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Kolíně (dále jen soud prvního stupně) shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 435 927,98 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně ze 412 984,21 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení (výrok I.) a povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 62 054 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám její zástupkyně (výrok II.). 2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně se domáhala zaplacení 435 927,98 Kč s příslušenstvím s tím, že na základě smlouvy o úvěru poskytla žalované 850 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet se sjednaným úrokem v měsíčních splátkách po 13 562 Kč. Z důvodu prodlení žalované s úhradou splátek žalobkyně od smlouvy o úvěru odstoupila k 31. 12. 2019 a úvěr se stal splatným 31. 1. 2020. Žalovaná se bránila tím, že žalobkyně neposoudila řádně její schopnost úvěr splácet a smlouva je tudíž neplatná. Žalovaná zaplatila 759 072 Kč, zbývá ji doplatit pouze 90 928 Kč. Současně vznesla námitku promlčení nároku žalobkyně. 3. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně na základě žádosti žalované o spotřebitelský úvěr ze dne 24. 8. 2016 poskytla žalované 850 000 Kč, které se žalovaná zavázala uhradit v sjednaných splátkách. Žalovaná úvěr splácela až do roku 2019. Z důvodu prodlení žalované s úhradou splátek žalobkyně vyzvala žalovanou dne 25. 11. 2019 k jejich zaplacení a následně odstoupila od smlouvy k 31. 1. 2020. Žalovaná při uzavření smlouvy uvedla, že má příjem 70 000 Kč měsíčně a další příjem 15 000 Kč z pronájmu. Má další finanční závazky, přičemž částka poskytnutá žalobkyní měla být použita na zaplacení jejich závazků ve výši 250 000 Kč. Současně předložila daňové přiznání za rok 2015, doklad o zaplacení daně, výpisy z účtu za leden až srpen 2016 a darovací smlouvy, podle kterých poskytovala dary jiným subjektům. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě celé dlužné částky. 4. Soud prvního stupně právně posoudil zjištěné skutečnosti podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru na základě předložených listin dostatečně zkoumala a správně vyhodnotila schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná doložila daňovým přiznáním a výpisy z účtu dostatečnou výši svých příjmů potřebných pro splácení měsíční splátky úvěru ve výši cca 14 000 Kč. Finanční prostředky získané z úvěru měla žalovaná použít na splacení svých předchozích finančních závazků, její příznivá majetková situace byla doložena i poskytnutými dary v celkové výši cca 130 000 Kč. Žalobkyně žalované na základě řádně uzavřené smlouvy poskytla 850 000 Kč, které žalovaná v rozporu se svými závazky řádně nesplácela, žalobkyně proto oprávněně od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovanou k zaplacení žalované částky. Soud prvního stupně přiznal žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po odstoupení od smlouvy. Námitku promlčení shledal soud nedůvodnou, neboť k zesplatnění úvěru došlo k 31. 1. 2020 a žaloba byla podána 30. 11. 2021, tedy před uplynutím promlčecí lhůty. Nákladový výrok odůvodnil soud prvního stupně procesním úspěchem žalobkyně. 5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Namítala, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované a platnosti smlouvy o úvěru. Žalobkyně si před poskytnutím úvěru neověřila finanční situaci žalované v příslušných databázích, řádně nevyhodnotila její reálný příjem posouzením příjmů a výdajů podle daňového přiznání, nezabývala se běžnými výdaji (na bydlení, zdravotní péči apod.). Žalovaná nebyla schopna splácet své závazky ze svých příjmů, právě z tohoto důvodu potřebovala další finanční prostředky. V případně řádného posouzení úvěruschopnosti žalované by žalobkyně smlouvu o úvěru neuzavřela. Soudu prvního stupně také vytýkala, že se nezabýval ani přiměřeností úroků, poplatků a smluvní pokuty. Navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil, případně změnil tak, že se žaloba zamítá. 6. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku, který považovala za věcně správný. Uvedla, že si za účelem posouzení úvěruschopnosti žalované opatřila velké množství listin, z kterých řádně posoudila schopnost žalované úvěr splácet. 7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, jakož i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné. 8. Vzhledem k tomu, že žalobce je právnickou osobou se sídlem na území Francouzské republiky, jedná se o věc s mezinárodním prvkem (§ 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém). Soud prvního stupně otázku mezinárodní příslušnosti českého soudu a použití rozhodného (českého) práva vyřešil správně (dle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis) a čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I)). 9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (29. 8. 2016), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 22 odst. 5 není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil. 11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu. 15. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odst. 2 Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. 16. Podle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. 17. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky. 18. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 19. Podle § 653 odst. 1 o. z. bylo-li právo již promlčeno a uznal-li dlužník svůj dluh, nárok se obnoví a počne běžet nová promlčecí lhůta ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby. 20. S ohledem na odvolací námitky žalované a dobu uzavření tvrzené smlouvy bylo nutné v první řadě posuzovat, zda žalobkyně, resp. její předchůdce, splnila povinnosti vyplývající ze zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), účinného v době uzavření smlouvy, tedy zda s odbornou péči posoudila schopnost žalované úvěr splácet. 21. Po zopakovaní listinných důkazů dospěl odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že úvěruschopnost žalované nebyla řádně posouzena. 22. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru uzavřené 29. 8. 2016 odvolací soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 850 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet spolu s úrokem ve výši 13,50 % ročně a pojistným za pojištění schopnosti úvěr splácet ve 120 měsíčních splátkách po 13 562 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci počínaje 17. 9. 2016. Účelem úvěru byla úhrada závazků žalované u [příjmení] [jméno] ve výši 250 000 Kč. Před podpisem smlouvy žalovaná vyplnila tzv. osobní dotazník, ve kterém uvedla, že je rozvedená, bydlí u rodičů, dětí, vykonává činnost pojišťovacího poradce jako osoba samostatně výdělečně činná, nemá vyživovací povinnosti. Deklarovala čistý měsíční příjem 70 000 Kč a 15 000 Kč z pronájmu (s uvedením období 01/ 2016), dále přiznala splácení 6 závazků, u čtyř uvedla výši měsíční splátky (např. [anonymizováno] – [anonymizováno] 8 500 Kč, [anonymizováno] 27 500 Kč, [anonymizována dvě slova] 4 551 Kč, [anonymizováno] 3 566 Kč), u dalších dvou závazků (úvěrová karta [anonymizováno] a kontokorentní úvěr) byla dopsaná poznámka - doplatí se/doplacený. Výdaje za bydlení uvedla v částce 2 000 Kč. Svůj příjem žalovaná doložila přiznáním k dani z příjmu fyzických osob za rok 2015, podle kterého přiznala příjmy 850 132 Kč, výdaje 447 197 Kč, základ daně (před odpočtem darů, úroků a životního pojištění) činil 402 935 Kč, a dále uplatnila odpočet darů ve výši 137 800 Kč (žalovaná dokládala závazek k poskytnutí darů třetím osobám v celkové výši 137 800 Kč darovacími smlouvami z 15. 5. 2015, 30. 1. 2015, 9. 2. 2015, 31. 3. 2015, 23. 6. 2015). 23. Z výpisu z internetového bankovnictví žalované [příjmení] online účet [číslo] odvolací soud zjistil, že jsou v něm uvedeny pouze příchozí platby za období 27. 7. 2016 až 22. 8. 2016, které jsou tvořeny vklady v hotovosti v desetitisícových částkách, dále je mezi příchozími platbami uvedena částka 100 000 Kč označená jako půjčka, částka od žalobkyně (5 000 Kč) a 35 000 Kč od třetí osoby ([příjmení] [anonymizováno]) bez označení platby. 24. Z výpisů z účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] za leden a únor 2016 jsou zřejmé celkové příchozí platby 37 999,73 Kč a odchozí platby 13 371 Kč (leden 2016), dále celkové příchozí platby 27 356,03 Kč a odchozí platby 54 594 Kč (únor 2016). Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] za měsíce duben až červenec 2016 je zřejmé, že celkové příchozí platby za duben 2016 činily 49 391,05 Kč a odchozí platby 50 302,10 Kč, celkové příchozí platby za květen 2016 činily 152 066,51 Kč a odchozí platby 151 347 Kč, za červen 2016 činily celkové příchozí platby 106 929,05 Kč a celkové odchozí platby 107 318,78 Kč, za červenec 2016 činily celkové příchozí platby 139 083,51 Kč a celkové odchozí platby 138 813,35 Kč. Kromě pravidelného příjmu označeného výplata provize v průměrné výši kolem 20 000 Kč, jsou na účtech patrné pravidelné vklady v hotovosti, nebo neoznačené platby od třetích osob. 25. Zjištěné skutečnosti jsou uvedeny přímo v textu uvedených listinných důkazů, k jejichž pravosti a obsahové správnosti neměli účastníci námitky. 26. Po poučení o nutnosti prokázat doložení žalovanou deklarovaného příjmu ve výši 70 000 Kč a 15 000 Kč za pronájem a jejich výdajů, ze kterých žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalované, odkázala žalobkyně na již provedené důkazy a doplnila, že vycházela z ročních příjmů žalované ve výši 850 132 Kč (70 844 Kč měsíčně) uvedených v daňovém přiznání za rok 2015 a toho, že příznivá majetková situace umožňovala žalované poskytnout v daném období dary třetím osobám v celkové výši 137 800 Kč. Dále žalobkyně vycházela z vysokých příchozích plateb na účtech žalované, v květnu 2016 ve výši cca 152 000 Kč, v červnu 2016 ve výši 107 000 Kč a v červenci 2016 ve výši 134 000 Kč. Žalobkyně prověřila žalovanou v [anonymizováno] a [anonymizováno 5 slov] a [anonymizováno]), podle kterých žalovaná splácela celkem šest dalších úvěrů v celkové výši 1 459 761 Kč, v splátkách v souhrnné výši 25 449 Kč, přičemž dva úvěry v celkové výši 250 000 Kč měly být splaceny právě předmětným úvěrem. Žalobkyně tak kalkulovala s celkovými výdaji 36 700 Kč (30 7000 Kč nová celková výše měsíční splátky finančních závazků žalované po poskytnutí úvěru, 2 000 Kč výdaje bydlení, neboť žalovaná bydlela ve vlastní nemovitosti a 4 000 Kč ostatní výdaje, odvozené z částky životního minima v roce 2016 ve výši 3 140 Kč). Žalovaná měla navíc v té době další úvěr u [právnická osoba], který řádně splácela od roku 1999. Nakonec poukázala na to, že žalovaná předmětný úvěr tři roky řádně splácela. 27. Odvolací soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz splácením jiného úvěru žalované, neboť nebyl vypovídající ve vztahu k schopnostem žalované splácet další finanční závazek. Dále nebyl proveden důkaz předložený žalovanou o neschválení úvěru u [právnická osoba] ze dne 3. 6. 2016, neboť byl předložen v rozporu s § 205a o. s. ř. 28. Jak vyplývá z provedených důkazů i z vlastních tvrzení žalobkyně, žalovanou uváděné údaje o jejích příjmech nebyly náležitě doloženy, žalobkyně kalkulovala pouze s hrubým přiznaným příjmem 850 132 Kč uvedeným v daňovém přiznání, aniž zohlednila také výdaje uvedené v daňovém přiznání ve výši 447 197 Kč Měsíční výdaje (např. na bydlení), které musí žalovaná pravidelně vynakládat, nebyly vůbec doloženy, žalobkyně se spokojila s paušálně stanovenou částkou měsíčních výdajů 6 000 Kč, odvozenou z žalovanou deklarovaných výdajů na bydlení a částkou odvozenou z životního minima, ačkoliv z pohybů na předložených výpisech z účtu žalované je zřejmé, že její měsíční odchozí platby (v řádech desetitisíců) byly většinou ve stejné výši jako platby příchozí. Žalobkyně se nezabývala ani rozporem mezi žalovanou uváděnou výší celkových měsíčních splátek z dalších finančních závazků, které významně převyšovaly žalobkyní zjištěnou výši měsíčních splátek závazků v bankovním a nebankovním registru. Uzavřené darovací smlouvy nemají ve vztahu k majetkovým poměrům žalované a jejím budoucím schopnostem splácet předmětný úvěr žádnou relevantní vypovídající hodnotu stejně tak skutečnost, že žalovaná delší dobu úvěr hradila (případně hradila předchozí úvěr). Povinnost poskytovatele úvěru řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací tak nebyla splněna, neboť žalobkyně jako poskytovatel úvěru si informace o příjmech a výdajích žalované náležitým způsobem neověřila. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, ke které přihlíží soud z úřední povinnosti. Jen takový výklad ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním a odpovídá smyslu a účelu dané právní normy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 29. Plnění, které si účastníci na základě neplatné smlouvy poskytli, bylo plněním bez právního důvodu, oba účastníci mají tedy podle § 2993 o. z. právo na vrácení toho, co plnili, jako bezdůvodného obohacení. Žalobkyně poskytla žalované 850 000 Kč, podle tvrzení žalované uhradila žalobkyni celkovou částku 759 072 Kč. V průběhu řízení před soudem prvního stupně však žalovaná vznesla námitku promlčení nároku žalobkyně a v rámci odvolacího řízení pak písemně uznala svůj závazek vůči žalobkyni do důvodu (s odkazem na žalobu) ve výši 90 928 Kč, odpovídající nesplacené části jistiny. 30. Právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčuje nezávisle na své splatnosti, která se odvíjí od výzvy k plnění adresované ochuzeným obohacenému v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. Může se tedy promlčet dříve, než se závazek stane splatným. Občanský zákoník stanoví v případě bezdůvodného obohacení dvojí promlčecí lhůtu subjektivní (§ 621 o. z.) a objektivní (§ 638 o. z.). Jejich počátek je upraven odlišně a tyto promlčecí lhůty počínají, běží a končí nezávisle na sobě. Jakmile uplyne jedna z nich, nelze požadavku na vydání bezdůvodného obohacení vyhovět, uplatní-li žalovaný během soudního řízení námitku promlčení. Pro posouzení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty pro vydání bezdůvodného obohacení je rozhodný okamžik, kdy se ochuzený dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání konkrétního bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Žalobkyně už při poskytnutí úvěru věděla, že částku 850 000 Kč poskytuje žalované a jakým způsobem posoudila a zejména ověřila úvěruschopnost žalované (a jako profesionálka si také mohla a měla být vědoma, že smlouva o úvěru může být neplatná z důvodu, že nedostála své povinnosti s odbornou péčí zkoumat úvěruschopnost žalované). Promlčecí lhůta počala tedy běžet už poskytnutím částky 850 000 Kč 29. 8. 2016, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu podán u soudu až 30. 11. 2021, tedy po marném uplynutí 3leté promlčecí lhůty. Odvolací soud neshledal rozpor uplatněné námitky promlčení s dobrými mravy. Promlčení jako nesouladné s dobrými mravy je v praxi výjimečné a lze je akceptovat pouze v situacích, kdy je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil (viz nález Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. III. ÚS 3358/20). 31. V řízení před odvolacím soudem žalovaná (promlčený) nárok vůči žalobkyni uznala v rozsahu 90 928 Kč. Částečným uznáním závazku tak začala běžet nová promlčecí lhůta, ve vztahu k částce 90 928 Kč tedy není námitka promlčení důvodná. Žalovaná uplatnila námitku promlčení, promlčecí lhůta práva na vydání bezdůvodného obohacení uplynula 29. 8. 2019, po tomto datu již nemohl žalobkyni vznikat nárok na úrok z prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 23. 5. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3955/2017, a judikaturu v něm citovanou). Žalobkyně přitom požaduje úrok z prodlení až od 1. 2. 2020 a uznání dluhu se vztahovalo jen k jistině. 32. Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že žalobu do částky 344 999,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 412 984,21 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení (tedy nad žalovanou výslovně uznanou částku) zamítl, ve zbývající části výroku I. potvrdil podle § 219 o. s. ř. rozsudek sudu prvního stupně jako věcně správný. 33. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně a podle § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. také o nákladech řízení odvolacího. Při posouzení poměru procesního úspěchu a neúspěchu vycházel odvolací soud nejen je z jistiny pohledávky, ale z celého předmětu řízení (srov. závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). 34. Žalobkyně se domáhala zaplacení 435 927,98 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 1. 2. 2020 do zaplacení. Ke dni rozhodování soudu prvního stupně (7. 6. 2022) činil kapitalizovaný úrok z prodlení 97 079,57 Kč (celkem činil žalobou uplatněný nárok 533 007,55 Kč). Žalobkyni bylo přiznáno 90 928 Kč, byla tak úspěšná pouze co do 17 %, neúspěšná co do 83 %, žalovaná má proto podle § 142 odst. 1 a 2 o. s. ř. právo na náhradu 66 % nákladů řízení, které vynaložila na právní zastoupení (odměna advokáta za tři úkony právní služby po 10 060 Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 6. a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu - převzetí a příprava, vyjádření k žalobě, účast na ústním jednání, 3 paušální náhrady hotových po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrada ve výši 6 256,80 Kč za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % podle § 137 odst. 1 o. s. ř ve výši 6 526,80 Kč), celkem 37 606,80 Kč, z toho 66 % činí 24 820,50 Kč Místo plnění náhrady nákladů řízení bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 35. V odvolacím řízení byla žalovaná úspěšná co do 84 % (celková výše žalobu uplatněného nároku činila včetně úroku z prodlení ve výši 129 778,87 Kč částku 565 706,85 Kč), nárok na náhradu nákladů řízení vzniká v rozsahu 68 % Náklady žalované v odvolacím řízení představují náklady na právní zastoupení ustanoveným advokátem (odměna za čtyři úkony právní služby po 10 060 Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 6. a § 11 odst. 1 písm. a), d), k) a g) advokátního tarifu - převzetí zastoupení, odvolání, 2x účast na jednání, 4 paušální náhrady hotových výdajů po výši 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, cestovné zástupce žalované 2 x z [obec] do [obec] a zpět, celkem 280 km osobním vozidlem se spotřebou 5,5 litru motorové nafty na 100 km, což při ceně této pohonné hmoty dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. ve výši 44,10 Kč za 1 l a základní náhradě dle citované vyhlášky ve výši 5,20 Kč za 1 km činí 2 098 Kč ( (5,20/100x44,10+ 5,20) x 140), náhrada za 12 půlhodin promeškaného času po 100 Kč podle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu a náhrada ve výši 9 395 Kč odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalované, podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.), celkem 54 133 Kč, z toho 68 % činí 36 810,40 Kč. Podle § 149 odst. 2 o. s. ř. uložil odvolací soud žalobkyni povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalované České republice – Okresnímu soudu v Kolíně. 36. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod. 37. Všechna výše citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na www.nalus.usoud.cz). Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání jen tehdy, jestliže tento rozsudek závisel na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.) Účastník může podat dovolání do dvou měsíců, jdoucích ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozsudku, u Okresního soudu v Kolíně (§ 240 odst. 1, věta první, o. s. ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci. Praha 23. března 2023 Mgr. Petra Kubáčová v. r. předsedkyně senátu