USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudců JUDr. Terezy Dobešové a JUDr. Petra Wulkana ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 49 593,04 euro s příslušenstvím o odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 6. února 2023, č. j. 111 C 19/2023-203, takto: Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že mezinárodní nepříslušnost Okresního soudu v Kladně se neprohlašuje a řízení se nezastavuje. Odůvodnění: 1. Shora označeným usnesením soud prvního stupně prohlásil svou mezinárodní nepříslušnost (výrok I.), zastavil řízení o zaplacení částky 49 593,04 euro s příslušenstvím (výrok II.), rozhodl o povinnosti žalobce nahradit náklady řízení žalované ve výši 32 234,40 Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok III.), o vrácení části soudního poplatku ve výši 50 406 Kč žalobci (výrok IV.) a o povinnosti žalobce nahradit České republice – Okresnímu soudu v Kladně náklady řízení ve výši 2 160 Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok V.). V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce se domáhá zaplacení 49 593,04 euro s příslušenstvím jako nevrácených investic po ukončení smluvního vztahu účastníků. Žalovaná je podnikatelem se sídlem v Lotyšské republice, provozujícím globální tržiště [anonymizována dvě slova], které funguje jako investiční platforma pro investice neprofesionálních investorů z různých států do úvěrů poskytovatelů z různých států. Mezinárodní povahu činnosti žalované je možné dovodit i z uživatelských recenzí osob různé národnosti (včetně české) a z možnosti investic do půjček poskytovatelů se sídlem v různých státech včetně České republiky. Žalovaná zaměřuje svou podnikatelskou činnost i na Českou republiku, prostřednictvím svých webových stránek [webová adresa] vyzývá potenciální smluvní partnery k registraci, vytvoření účtu na své platformě a investování finančních prostředků do úvěrů i v českém jazyce. Žalovaná měla v České republice umístěnou kancelář, telefon i podporu v českém jazyce. Žalobce se jako spotřebitel registroval v [anonymizována dvě slova] a s žalovanou elektronicky uzavřel smlouvu, na základě které prostřednictvím žalovanou provozované investiční platformy investoval své finanční prostředky do úvěrů různých poskytovatelů. V roce 2020 žalovaná omezila žalobce v dispozici s jeho investicemi, následně ukončila investování žalobce v rámci své platformy a nabídla mu odkoupení investic včetně přirostlých úroků. Žalobce dosud neobdržel za své nevrácené investice žádné protiplnění, na svém profilu u žalované má evidovaný stav investic ve výši žalované částky. Žalovaná namítla mezinárodní nepříslušnost českých soudů s tím, že nejsou splněny podmínky pro posouzení mezinárodní příslušnosti podle článků 17 – 19 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen nařízení Brusel I bis) o spotřebitelských smlouvách. Zpochybnila postavení žalobce jako spotřebitele, poukázala na to, že podniká v řadě oblastí a je jednatelem a společníkem různých společností. Odmítla, že by zaměřovala svou činnost na Českou republiku, podle judikatury Soudního dvora Evropské unie pouhá dostupnost internetové stránky podnikatele nebo jeho zprostředkovatelské společnosti v členském státě bydliště spotřebitele k tomuto závěru nepostačuje. Současně poukázala na to, že si účastníci sjednali v čl. 16 všeobecných obchodních podmínek pro spory v souvislosti s používáním platformy a obchodními podmínkami žalované mezinárodní příslušnost lotyšského okresního soudu v městě Riga Vidzeme. 2. Soud prvního stupně vzhledem k existenci mezinárodního prvku (sídlu žalované) posuzoval svou mezinárodní příslušnost podle nařízení Brusel I bis. Přes závěr o spotřebitelském charakteru vztahu účastníků vyloučil určení mezinárodní příslušnosti podle čl. 17 – 19 nařízení Brusel I bis, neboť žalovaná podle jeho názoru nezaměřovala svou činnost ve smyslu článku 17 písm. c) nařízení Brusel I bis na Českou republiku. Vůli žalované zaměřit svou činnost na stát žalobce posoudil podle kritérií zmiňovaných v rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C -585/08 Pammer vs. Reedarai Karl Schlüter GmbH & Co. KG a C -144/09 Hotel Alpenhof GesmbH vs Oliver Heller a shledal sice mezinárodní povahu činnosti žalované, její orientaci na mezinárodní klientelu (registrovaní uživatelé z 62 zemí) a užívání neutrální domény.com, současně však uzavřel, že v českém textu webových stránek jsou anglická slova, obchodní podmínky žalované jsou zveřejněny v anglickém jazyce a i e-mailová a předžalobní komunikace účastníků probíhala v anglickém jazyce. Webové stránky žalované obsahují informace o měně euro, nikoliv o české měně nebo alespoň přepočtu na ní, není zřejmé, jak se lze z České republiky dostat do sídla žalované, telefonní číslo žalované neobsahuje mezinárodní předvolbu. Účastníci ani netvrdili, že by žalovaná využila sponzorované odkazy na internetu s cílem usnadnit spotřebitelům s bydlištěm v jiných členských státech přístup na stránku podnikatele nebo jeho zprostředkovatele nebo že by žalovaná byla kontaktní v České republice. Možnost investic do české společnosti nebo recenze od českých uživatelů nejsou podle názoru soudu prvního stupně podstatné, neboť nevypovídají nic o aktivitě žalované. Uzavřel, že žalovaná neprojevila vůli navázat obchodní vztahy se spotřebiteli z jednoho nebo více členských států včetně České republiky jako státu bydliště žalobce. Prorogační doložku žalované posoudil soud prvního stupně jako neplatnou pro nesplnění podmínek článku 19 odst. 1 nařízení Brusel I bis, za mezinárodně příslušné označil podle článku 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis lotyšské soudy a řízení podle § 103 a 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Nákladové výroky odůvodnil § 146 odst. 2 o. s. ř., rozhodnutí o vrácení části zaplaceného soudního poplatku § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. 3. Proti tomuto usnesení podala včas odvolání žalobce. Namítal, že soud prvního stupně učinil chybný závěr o tom, že žalovaná svou činnost na Českou republiku nezaměřovala. Vodítka pro posouzení, zda podnikatel zaměřuje svou činnost na stát spotřebitele, obsažená v rozhodnutích soudního dvora nepředstavují závazná kritéria, která musí být beze zbytku splněna. V českém textu na webových stránkách žalované se sice objevující i anglická slova, avšak jen ojediněle, ve výzvě k založení účtu, v anglickém jazyce byly uvedeny pouze recenze registrovaných uživatelů. Připravenost obchodovat se spotřebiteli s bydlištěm na území České republiky plyne z českého textu webových stránek, na kterých žalovaná vyzývá k investování prostřednictvím platformy žalované a nabízí text webových stránek včetně registračního formuláře, poplatků, nápovědy, diskuze apod. v překladu do 9 jazyků včetně českého jazyka, nabízí i mobilní aplikaci, v rámci které komunikuje v českém jazyce. Na webových stránkách žalované nebylo sice zveřejněno telefonní číslo s mezinárodní předvolbou, ale bylo uvedeno, že se má zanechat telefonní číslo za účelem kontaktování ze strany žalované. Je zřejmé, že žalovaná běžně komunikovala v českém jazyce. Individuální komunikace s žalovanou v českém jazyce (včetně předsoudní) nebyla časově flexibilní, žalobce proto zvolil komunikaci v anglickém jazyce a to i z důvodu následného přeposílání předsoudní komunikace na adresu zakladatele žalované. Použití měny investic záviselo na konkrétních úvěrech, do kterých byly investice prováděny a na poskytovateli úvěru. Investice bylo možné učinit v různých měnách, žalobce investoval v eurech i kazachstánských tenge. U českého poskytovatele úvěru (např. [právnická osoba]) byla možnost investic i v českých korunách. Zároveň byla splněna i podmínka investice v jiné měně než měně sídla žalované. Navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal bez nařízeného odvolacího jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ustanovení § 212 věta první, o. s. ř., jakož i přezkoumal řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 5. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce se domáhá zaplacení 49 593,04 euro s příslušenstvím jako hodnoty žalovanou nevrácených (odkoupených) investic po ukončení smlouvy, na základě které žalobce investoval své finanční prostředky do úvěrů prostřednictvím investiční platformy provozované žalovanou. Žalovaná je akciová společnost se sídlem v Lotyšské republice, provozující investiční platformu [anonymizována dvě slova], jejímž prostřednictvím je umožněno třetím osobám investovat do úvěrů úvěrujících společností po celém světě, od srpna 2021 je investiční společností. Z obsahu spisu nevyplývá, že by žalobce smlouvu se žalovanou uzavřel v rámci své podnikatelské činnosti. Žalovaná sama sebe na svých webových stránkách [webová adresa] prezentuje jako globální tržiště pro investování do úvěrů a jako investiční platformu, v rámci které nabízí možnost investovat neprofesionálním investorům. Má registrovaných přes [anonymizována dvě slova] uživatelů z [anonymizováno] zemí světa. Informace na webových stránkách jsou dostupné v několika jazycích včetně českého jazyka ([webová adresa]), stejně tak je nabízena individuální komunikace v českém jazyce (vyjma např. stížností). Všeobecné obchodní podmínky jsou zveřejněny v anglickém jazyce a v anglickém jazyce probíhala i e-mailová nebo předsoudní komunikace účastníků. 6. Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví (§ 104 odst. 1 věta první o. s. ř.). 7. Žalovaná má sídlo na území Lotyšské republiky, což představuje existenci mezinárodního prvku v řízení, soud prvního stupně se proto správně zabýval svou mezinárodní příslušností ve smyslu nařízení Brusel I bis, neboť se jedná o spor s mezinárodním prvkem, v občanské či obchodní věci, soudní řízení bylo zahájeno po 10. 1. 2015. 8. Podle článku 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis, nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. 9. Podle článku 5 odst. 1 nařízení Brusel I bis osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. 10. Podle článku 17 odst. 1 nařízení Brusel I bis ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7: a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky; b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo c) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. 11. Podle článku 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Od ustanovení tohoto oddílu je možné se odchýlit pouze dohodou: 1) uzavřenou po vzniku sporu; 2) umožňující spotřebiteli zahájit řízení u jiných soudů než těch, které jsou uvedeny v tomto oddíle, nebo 3) uzavřenou mezi spotřebitelem a jeho smluvním partnerem, kteří mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt v témže členském státě, jestliže tato dohoda zakládá příslušnost soudů tohoto členského státu, ledaže by taková dohoda nebyla podle práva tohoto členského státu přípustná (článek 19 nařízení Brusel I bis). 12. Podle čl. 25 odst. 4 nařízení Brusel I bis dohody o příslušnosti ani obdobná ustanovení v zakládací listině trustu nemají právní účinek, jsou-li v rozporu s články 15, 19 nebo 23 nebo pokud mají soudy, jejichž příslušnost má být vyloučena, podle článku 24 výlučnou příslušnost. 13. V dané věci soud prvního stupně správně s ohledem na povahu účastníků uzavřel spotřebitelský charakter smlouvy a zabýval se přednostně možnou aplikací článků 17 – 19 nařízení Brusel I bis, neboť z obsahu spisu nevyplynulo, že by uzavření smlouvy spadalo do profesionální nebo podnikatelské činnosti žalobce (a že by žalobce v rámci této činnosti smlouvu uzavíral), přičemž hodnota investice, odbornost, rizikovost nebo druh investičního nástroje nejsou pro účely této kvalifikace rozhodné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3918/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 4698/2017 a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 3. 10. 2019, ve věci C -208/18, Jana Petruchová proti FIBO Group Holdings Limited), stejně jako účast žalobce v obchodních společnostech nebo jiná jeho podnikatelská činnost. Konečně i sama žalovaná zaměřovala svou činnost na neprofesionální investory, které výslovně na svých webových stránkách vybízela k navázání smluvního vztahu. 14. S ohledem na posouzení spotřebitelského charakteru smlouvy mezi účastníky a aplikace článků 17 – 19 nařízení Brusel I bis se odvolací soud ztotožnil se správnými závěry soudu prvního stupně o neplatnosti prorogační doložky žalované, sjednané v článku [číslo] všeobecných obchodních podmínek žalované pro rozpor s článkem 19 odst. 1 nařízení Brusel I bis i s odkazem na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3482/2017). 15. Podle obsahu závazkového vztahu účastníků nejde o spor z koupě movitých věcí ani z účelově určené půjčky (článek 17 odst. 1 písm. a) a b) nařízení Brusel I bis), s ohledem na povahu účastníků by tak přicházela v úvahu aplikace článku 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis. Pro jeho použití je nezbytné, aby profesionál vykonával svoji profesionální nebo podnikatelskou činnost v členském státě spotřebitele, nebo aby jakýmkoliv způsobem zaměřil svou činnost na uvedený členský stát, a aby dotčená smlouva spadala do rozsahu těchto činností (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2823/2015, a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 23. 12. 2015, ve věci C -297/14, Rüdiger Hobohm proti Benedikt Kampik Ltd & Co. KG a dalším, bod 27). 16. Článek 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis neobsahuje definici zaměření činnosti na členský stát, na jehož území má spotřebitel bydliště. Jde o pojem, který musí být vykládán autonomně, a to s přihlédnutím k systematice a cílům uvedeného nařízení za účelem zajištění jeho plného účinku (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne ze dne 7. 12. 2010, ve věci C -585/08 a C -144/09 Pammer a Hotel Alpenhof, bod 55, a ve věci C -190/11, Daniel Mühlleitner v . Ahmad Yusufi, Wadat Yusuf). Toto pravidlo má být vykládáno extenzivně ve prospěch spotřebitele, neboť smyslem úpravy je zajištění lepší ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany. Obecnější vyjádření v článku 17 (zaměření činnosti jakýmkoliv způsobem) oproti předchozí úpravě (srov. Úmluvu o soudní příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, přijatou dne 27. 9. 1968 v Bruselu) posiluje ochranu spotřebitelů právě s ohledem na nové komunikační prostředky prostřednictvím internetu a vývoj elektronického obchodu. Předpokladem aplikace článku 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis je projev vůle podnikatele navázat obchodní vztahy se spotřebiteli z jednoho nebo více členských států, mezi kterými je i členský stát, na jehož území má spotřebitel své bydliště. Podstatné je, zda před uzavřením smlouvy s tímto spotřebitelem existovaly indicie, které by prokazovaly, že podnikatel uvažoval o obchodování se spotřebiteli, kteří mají bydliště v jiných členských státech, včetně členského státu, na jehož území má spotřebitel své bydliště, v tom smyslu, že byl připraven uzavřít s takovými spotřebiteli smlouvy. Mezi tyto indicie patří (nikoliv však výlučně) všechny výslovné projevy vůle oslovit zákazníky z takového členského státu, například nabídka služeb nebo zboží ve jmenovitě určených členských státech, náklady na službu sponzorovaných odkazů u provozovatele internetového vyhledavače za účelem usnadnění přístupu spotřebitelů s bydlištěm v jiných členských státech na stránku podnikatele. Závěr o zaměřování na členský stát spotřebitele však nezávisí výlučně na existenci takto zjevných indicií. Evropský parlament v legislativním usnesení týkajícím se již návrhu dříve platného nařízení Rady č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech uvedeného v bodě 43 výše (Úř. věst. 2001, C 146, s. 101) nepřijal znění, podle kterého by podnikatel musel„ cíleně zaměřovat svou činnost podstatným způsobem“ na jiné členské státy nebo na více zemí, včetně členského státu, na jehož území má spotřebitel své bydliště, právě z důvodu snahy neoslabit ochranu spotřebitele požadavkem na důkaz vůle podnikatele vyvíjet v takových jiných členských státech činnost v určitém rozsahu. Proto i z jiných indicií (byť implicitně) lze v jejich souhrnu dovozovat stejný závěr o zaměření činnosti podnikatele na stát spotřebitele. Mezi ně patří například mezinárodní povaha činnosti podnikatele, neutrální doména, použití mezinárodní telefonické předvolby, popis cesty do místa poskytování služeb, stejně tak i použití jazyka internetových stránek, který není jazykem poskytovatele služby, případně uvedení mezinárodní klientely ze zákazníků s bydlištěm v jiných členských státech, zejména formou zveřejnění hodnocení takových zákazníků (viz již citované rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 7. 12. 2010 sp. zn. C -585/08 a C -144/09 bod 84 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2084/2019, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 2/2021 civ). 17. Z obsahu webových stránek a prezentace žalované je zřejmá mezinárodní povaha její činnosti, sama prezentuje [anonymizováno] jako globální platformu pro investování do úvěrů s registrovanými uživateli z 62 zemí světa. Mezi oficiálními komunikačními jazyky uvádí angličtinu, lotyštinu a francouzštinu, dále však komunikuje a vede webové stránky (v rámci podpory, e-mailových oznámení, zajišťování překladů platformy, aplikace [anonymizováno] nebo blogu) v dalších pěti až šesti jazycích včetně českého. Neuvedení telefonického kontaktu s mezinárodní předvolbou nebo popisu cesty do sídla žalované postrádá v daném případě relevanci, neboť z charakteru činnosti žalované je zřejmá úplná elektronizace poskytovaných služeb i její komunikace bez potřeby osobního nebo jiného ústního kontaktu. Taktéž obchodování převážně v měně euro není vypovídající, neboť se nejedná výhradně o lotyšskou měnu, ale vzhledem k postupující globalizaci o měnu většiny členských států Evropské unie, navíc webové stránky žalované obsahují údaje k možnosti převodu jiných měn na [anonymizováno], mezi měnami, které lze převádět, je v současnosti i CZK. Po zadání označení žalované (slova [anonymizováno]) do internetového vyhledávače se (pro české prostředí) automaticky načtou webové stránky žalované v českém jazyce bez nutnosti předchozí jazykové volby. Zveřejnění všeobecných obchodních podmínek v anglickém jazyce (nikoliv v jazyce sídla žalované) podtrhuje svou univerzálností globální zaměření žalované a samo o sobě nevylučuje i zaměření na český trh. Cílem všech těchto opatření je zřejmá snaha žalované ulehčit potenciálnímu (i) českému zákazníkovi orientaci v nabídce poskytovaných služeb i poskytnutí podpory při registraci a v průběhu smluvního vztahu v mateřském jazyce (obdobně jako u jiných států) jinak v nejužívanějším cizím světovém jazyce v Evropě. Z veřejně dostupných údajů je dále zřejmé, že žalovaná má u Úřadu průmyslového vlastnictví zaregistrovanou ochrannou známku„ [anonymizováno]“ a to mimo jiné pro služby jako např. zprostředkovatelské služby vztahující se ke spojování zákazníků a/nebo kupujících s prodávajícími za účelem prodeje a nákupu finančních služeb a půjček (obchodní služby), poskytování on-line trhu pro kupující a prodejce finančních investičních produktů; služby virtuálních měn, elektronické platební služby, služby elektronické peněženky (platební služby), platba a příjem peněz jako zprostředkovatel, finanční zprostředkovatelské služby apod. Souhrn uvedených indicií podle názoru odvolacího soudu svědčí o jasném zaměření žalované také na český trh a jejím úmysl uzavřít smlouvu se spotřebiteli z více zemí včetně České republiky. 18. Podal-li za těchto okolností žalobce žalobu proti žalované u Okresního soudu v Kladně, tedy u soudu, v jehož územním obvodu má žalobce své bydliště, učinil tak v souladu s čl. 18 odst. 1 nařízení Brusel I bis. 19. Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že řízení se nezastavuje a mezinárodní nepříslušnost Okresního soudu v Mělníku se neprohlašuje. Tím se i nákladové výroky III. a V. a výrok IV. o vrácení soudního poplatku z důvodu zastavení řízení, usnesení soudu prvního stupně staly neúčinnými. 20. Všechna výše citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz, rozhodnutí Soudního dvora EU na www.curia.europa.eu). Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Dovolání je přípustné v případě, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 31. března 2023 Mgr. Petra Kubáčová v. r. předsedkyně senátu