ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a Mgr. Kateřiny Boudníkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa], Slovenská republika zastoupené advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupené advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení] sídlem [anonymizováno] [číslo], [PSČ] [obec a číslo] o zaplacení 1 150,61 euro s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 14. února 2023, č. j. 12 C 318/2022-79, takto: Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Benešově (dále jen soud prvního stupně) shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 1 150,61 euro s 10% ročním úrokem z prodlení z 1 947,18 euro od 13. 6. 2020 do 6. 10. 2020 ve výši 450,79 euro, s 8,25% ročním úrokem z prodlení z 1 947,18 euro od 13. 7. 2020 do 6. 10. 2020 ve výši 358,69 euro, s 8,25% ročním úrokem z prodlení ze 105,64 euro od 25. 8. 2020 do 6. 10. 2020 ve výši 18,43 euro, s 8,25% ročním úrokem z prodlení z 936,16 euro od 25. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 15 028 Kč k rukám jejího zástupce, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že žalobkyně se domáhala zaplacení uvedené částky s tím, že v roce 2019 a od ledna do července 2020 poskytovala žalované služby v oblasti digitální reklamy a marketingu za paušální odměnu 1 947,18 euro měsíčně (fixní služby) a v květnu až červenci 2020 další služby spočívající v zajištění reklamy pro tzv. [akce] (nadstandardní služby). Žalovaná neuhradila služby poskytnuté žalobkyní v období od května do července 2020, vyúčtované fakturami č. 2020, 2020, 2020 na částky 3 410,40 euro (květen 2020), 2 310,40 euro (červen 2020) a 1 041,80 euro (červenec 2020). Za služby poskytnuté v těchto obdobích se žalobkyně domáhala v řízení vedeném u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 5 C 408/2021 zaplacení jen celkem 4 000 euro, neboť žalobkyně následně vydala fakturu na částku 4 000 euro v dobré víře, že mezi účastníky dojde k narovnání. Okresní soud v Benešově žalobě vyhověl rozsudkem ze dne 21. 7. 2022, č. j. 5 C 408/2021-181, přičemž v odůvodnění uvedl, že žalobkyni náleží za fixní služby (za květen a červen 2020) paušální odměna po 1 947,18 euro a za červenec 2020 paušální odměna v poměrné výši 1 256,25 euro (20 dnů poskytování služeb). Žalovaná přisouzenou částku zaplatila 7. 10. 2022, čímž žalobkyni zaplatila fixní služby poskytnuté v květnu a červnu 2020 a za služby poskytnuté v červenci 2020 zaplatila 105,64 euro. Dluží tak žalobkyni 1 150,61 euro a úroky z prodlení z jednotlivých nároků na měsíční odměnu za dobu prodlení s jejich úhradou až do jejich zaplacení. Pokud žalovaná namítala, že práce nebyla provedena v sjednaném rozsahu, měla tuto skutečnost žalobkyni vytknout nejpozději při převzetí díla, což neučinila. Žalovaná namítala, že mezi účastníky byla uzavřena rámcová smlouva o dílo, na základě které žalobkyně žalované poskytovala subdodavatelské služby v oblasti online marketingu podle potřeb společnosti [právnická osoba] Každý měsíc smluvního vztahu účastníků pak byly uzavírány jednotlivé dílčí smlouvy o dílo, konkretizující obsah závazku žalobkyně pro konkrétní měsíc, přičemž předpokladem úhrady měsíční odměny bylo nejen provedení sjednaných služeb žalobkyní v odpovídajícím rozsahu, ale i jejich vykázání měsíčním výkazem s uvedením konkrétního počtu hodin za konkrétní práce (tzv. reporty) a schválení reportů žalovanou. Až na základě schválení byla žalobkyně oprávněna služby účtovat. Odmítla, že by mezi účastníky byla sjednána odměna měsíční paušální částkou. Až do května 2020 žalovaná neměla připomínky k předloženým reportům. V květnu až červenci 2020 však žalobkyně neprovedla sjednaný rozsah služeb a žalované nepředložila řádný výkaz poskytnutých služeb. V řízení vedeném u Okresního soudu v Benešově žalobkyně nežalovala z opatrnosti, ale trvala na uzavření dohody o narovnání na 4 000 euro. Původně vystavila žalobkyně za sporné období tři faktury, kterými účtovala částku přes 6 000 euro, ty však následně dobropisovala opravnými daňovými doklady. Následně byla vystavena faktura na 4 000 euro, kterou žalovaná po vydání rozsudku č. j. 5 C 408/2021-181 zaplatila, čímž uhradila služby žalobkyně nad rámec jejich poskytnutí. V současnosti žalobkyně bezdůvodně žádá dalších 1 150 euro. 3. Soud prvního stupně dovodil svou mezinárodní příslušnost podle článku 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 (nařízení Brusel I bis) s ohledem na sídlo žalované a místo poskytnutí služeb a určil jako rozhodné právo české právo podle článku 4 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 (nařízení Řím I). 4. Při svém rozhodnutí vycházel soud prvního stupně z následujících skutkových zjištění učiněných po provedeném dokazování. Účastníci uzavřeli rámcovou smlouvu, na základě které žalobkyně poskytovala žalované v období od ledna 2019 do 20. července 2020 služby digitální reklamy a marketingu za pravidelně účtovaný měsíční paušál 1 947,18 euro. V květnu 2020 vyúčtovala 3 410,40 euro, v červnu 2020 2 310,40 euro a v červenci 2020 1 041,89 euro. Ve fakturovaných částkách je zahrnuta měsíční paušální odměna 1 947,18 euro za služby digitální reklamy a marketingu. Žalobkyně se v řízení vedeném u Okresního soudu v Benešově domáhala zaplacení 4 000 euro, žalobě bylo vyhověno a žalovaná dlužnou částku zaplatila 7. 10. 2022. Z odůvodnění rozsudku č. j. 5 C 408/2021-181 vyplývá, že žalobkyně by z důvodu paušální odměny měla nárok za červenec 2020 na její poměrnou část 1 150,61 euro. K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzvána dopisem z 13. 10. 2022. 5. Zjištěné skutečnosti posoudil soud prvního stupně podle § 1724, § 1725, § 1732, 1744, 1756 a § 2586 a následující a § 555, 556, 558 a 559 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a dospěl k závěru, že věc je namístě posoudit stejně jako v případě řízení vedeného pod sp. zn. 5 C 408/2021, neboť spor je založen na totožném právním vztahu jako v již rozhodnutém řízení. Podle zjištěné praxe účastníků žalobkyně za sjednaný paušál odváděla měsíčně práci a v případě odvedení nějaké práce měla žalobkyně nárok na zaplacení celé paušální částky. Nebylo proto relevantní zkoumat, jakou práci (a v jakém rozsahu) žalobkyně pro žalovanou odvedla, neboť k důvodnosti nároku žalobkyně stačilo zjištění, že žalobkyně odvedla v každém z měsíců květen až červenec 2020 určité nenulové penzum práce. S ohledem na dříve provedenou úhradu 4 000 euro činil zbylý nárok žalobkyně 1 150,61 euro. Žalobě proto vyhověl včetně příslušenství. Nákladový výrok byl odůvodněn procesním úspěchem žalobkyně. 6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Namítala, že soud prvního stupně zcela převzal hodnocení důkazů i právní názor soudu v řízení vedeném pod sp. zn. 5 C 408/2021, aniž by se sám zabýval důvodností žalobního nároku, zohlednil nesporná tvrzení účastníků, nová tvrzení žalované, vypořádal se s její argumentací, a sám hodnotil důkazy. Soud prvního stupně v rozsudku odkazuje na důkazy, které ale nebyly v řízení provedeny a ve spise se ani nenachází (faktury č. 2020, 2020, 2020). Žalovaná přitom v řízení upozorňovala, že z dobropisů [číslo] z 10. 11. 2021 k fakturám č. 2020, 2020, 2020 je patrné, že po odečtení víceprací na projektu [akce] byly v období od května do července 2020 účtovány za běžné služby v oblasti digitální reklamy a marketingu pouze částky 1 460 euro či 291,89 euro. Není tak pravdou, že by v nich byla zahrnuta paušální měsíční odměna 1 947,18 euro. Soud prvního stupně neprovedl navržený důkaz výslechem jednatele žalované, který by přispěl k objasnění věci. V protokole o jednání konaném dne 14. 2. 2023 nejsou uvedeny podstatné částí vyjádření účastníků, přičemž opravu protokolace žalovaná žádala již na ústním jednání, což je patrné také ze zvukového záznamu. Řízení vedené pod sp. zn. 5 C 408/2021 se sice týkalo stejného právního vztahu účastníků ale nikoliv totožného nároku žalobkyně. Soud prvního stupně také převzal závěr soudu v předchozím řízení o ukončení smluvního vztahu účastníků k 20. 7. 2020, aniž by uvedený skutkový závěr měl oporu v provedených důkazech. Účastníci si ujednali, že žalobkyně jako subdodavatel bude žalované poskytovat online marketingové služby (analýzu, optimalizaci, kontrolu kampaní a reklamy), za které bude hlavní objednatel díla, společnost [právnická osoba], platit žalované paušálně 60 000 Kč měsíčně a žalovaná provedené práce za sjednaných podmínek proplatí žalobkyni, což vyplývalo z předložené emailové komunikace. Předpokladem vzniku práva na úhradu ceny díla bylo provedení služeb žalobkyní v sjednaném rozsahu, vykázání konkrétního počtu hodin za konkrétní práce (tzv. reporty) a schválení reportů žalovanou, což vyplývalo z emailové komunikace, a dále elektronického doručení faktury s datem splatnosti. Žalovaná až do května 2020 neměla připomínky k obsahu reportů žalobkyně, v květnu až červenci 2020 však žalobkyně neposkytla sjednané služby a nepředložila řádný výkaz služeb, neboť položky, které podle dohody a praxe stran mohla účtovat, byly minimální. Nesouhlasila se závěrem, že žalobkyni vznikl nárok na paušální odměnu 1 947,18 euro měsíčně bez dalšího. Pokud žalovaná tuto částku opakovaně v minulosti hradila, činila tak na základě ustáleného objemu poskytnutých a vykázaných služeb. Žalovaná neobdržela za sporné měsíce od žalobkyně řádnou fakturu s vyznačeným datem splatnosti, neměla by ani z tohoto důvodu povinnost hradit. Faktury č. 2020, 2020, 2020, od kterých žalobkyně odvíjí svůj požadavek na úrok z prodlení, neexistují, neboť byly následně dobropisovány opravnými daňovými doklady [číslo] z 10. 11. 2021 a následně nahrazeny jedinou fakturou [číslo] na 4 000 euro, což také potvrdila žalobkyně v emailu. Požadavek na úrok z prodlení odvozený z uvedených faktur je tudíž neoprávněný bez ohledu na důvody uvedené v rozsudku vydaném v řízení vedeném pod sp. zn. 5 C 408/2021. Žalované také není známo, z jakého důvodu byl žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení od 25. 8. 2020 do zaplacení z jistiny 936,16 EUR, když uvedené nevyplývá z tvrzení žalobkyně ani z provedených důkazů. Navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 7. Žalobkyně navrhovala potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Podle jejího názoru soud prvního stupně správně dovodil, že mezi účastníky byla sjednána paušální odměna za poskytnuté služby 1 947,18 euro měsíčně, přičemž žalobkyně služby v období května až července 2020 řádně poskytla a z důvodu, že nebyly uhrazeny, podala nejdřív žalobu vedenou v řízení pod sp. zn. 5 C 408/2021 a následně v současném řízení. V řízení 5 C 408/2021 dospěl soud k závěru o nároku na odměnu 5 150,61 euro za květen až červenec 2020, žalobě na zaplacení částky 4 000 euro proto vyhověl a žalovaná ji následně zaplatila. Soud prvního stupně provedl řádně dokazování a dospěl k správnému závěru, že žalovaná má žalobkyni zaplatit rozdíl mezi vzniklým a již uhrazeným nárokem na paušální odměnu. Odmítla tvrzení žalované o vzniku nároku na odměnu až schválením předkládaných měsíčních výkazů a doručením faktury. Žalovaná žalobkyni v minulosti hradila odměnu v stejné výši i přes odlišné množství odpracovaných hodin. Skutkový stav v současném řízení byl stejný jako v předchozím, soud po jeho zhodnocení správně převzal předchozí závěr soudu o zaplacení doplatku 1 150,61 euro. V předchozím řízení soud vyřešil závazně předběžnou otázku, že má žalobkyně nárok na zaplacení odměny za služby v květnu až červenci 2020 v paušální výši. Jeho závěr je závazný i pro současné řízení. Nárok žalobkyně na odměnu vznikl řádným provedením díla, které žalovaná bez výhrad převzala. Žalovaná měla výhrady pouze k počtu hodin. Žalované byly doručeny faktury č. 2020, 2020, 2020 splatné ke 12. 6. 2020, 12. 7. 2020 a 24. 8. 2020, tím byla žalovaná ve smyslu § 1958 odst. 2 vyzvána k plnění. Částka 936,16 euro plyne z poslední faktury (za měsíc červenec) po odečtení žalovanou zaplacené částky 105,64 euro. 8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro zrušení rozsudku soudu prvního stupně. 9. Soud prvního stupně správně dovodil svou mezinárodní příslušnost s ohledem na sídlo žalované umístěné v České republice (článek 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis). Odvolací soud se také ztotožňuje s jeho závěrem o rozhodném českém právu, byť z jiných důvodů než uváděl soud prvního stupně. Rozhodné právo určené podle článku 4 odst. 3 nařízení Řím I. předpokládá, že smlouva zjevně úžeji souvisí s jinou zemí než je (v případě smlouvy o poskytování služeb) země sídla poskytovatele služby podle článku 4 odst. 1 písm. b) nařízení Řím I, který poskytuje pro smlouvu charakteristické plnění. V dané věci měl poskytovatel služby sídlo na Slovensku a objednatel v České republice. Služby spočívající v digitální reklamě a marketingu byly zásadně poskytovány online, nelze tak dospět k závěru, že by smlouva zjevně úžeji souvisela s Českou republikou (srov. např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci Haeger & Schmidt GmbH C -305/13 nebo ve věci Intercontainer Interfrigo SC (ICF) C -133/08, dostupné na www.curia.europa.eu/juris). Odvolací soud však dospěl k závěru, že z okolností případu jasně vyplývá, že účastníci svůj právní vztah podřídili českému právu podle článku 3 odst. 1 nařízení Řím I. V průběhu řízení účastníci sami shodně odkazovali na české právo (jednotlivé paragrafy občanského zákoníku), žalobkyně požadovala úrok z prodlení určený podle českých právních předpisů a i zamýšlená dohoda o narovnání se měla řídit českým právem, odvolací soud proto dospěl k závěru o existenci konkludentní dohody účastníků o českém právu, která má přednost před určením rozhodného práva podle článku 4 nařízení Řím I. Odvolací soud svůj názor o konkludentní volbě české práva účastníkům při ústním jednání předestřel, proti tomuto závěru neměli účastníci žádné námitky. 10. Podle § 159a o. s. ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu. 11. Z obsahu spisu vedeného pod sp. zn. 5 C 408/2021 se podává, že podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení 4 000 euro původně z dohody o narovnání, kterou měly být upraveny sporné práva a povinnosti ze závazkového právního vztahu účastníků, týkající se jak fixních tak i nadstandardních služeb v souvislosti s konáním [akce], poskytnutých žalobkyní v květnu až červenci 2020 a vyúčtovaných fakturami č. 2020 na částku 3 410,40 euro (za květen 2020), č. 2020 na částku 2 310,40 euro (za červen 2020) a č. 2020 na částku 1 041,80 euro (za červenec 2020). Okresní soud v Benešově posoudil dohodu o narovnání jako neplatnou (neuzavřenou ve formě požadované smluvními stranami), zároveň však uzavřel, že žalobkyni vznikl v měsících květen až červenec 2020 nárok na paušální odměnu za poskytované služby online marketingu za sporné měsíce (sjednanou v částce 1 947,18 euro měsíčně), i na odměnu určenou odhadem za nadstandardní služby poskytované v souvislosti s pořádáním [akce] a žalobě vyhověl. V současném řízení nebylo před vydáním napadeného rozsudku soudem prvního stupně vyjasněno, zda se nejedná o tentýž nárok zahrnutý v částce jistiny 4 000 euro a přiznaný dřívějším rozsudkem a zda tak rozhodnutí věci nebrání překážka pravomocně rozsouzené věci. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že překážka věci pravomocně rozhodnuté je dána a o stejnou věc ve smyslu ustanovení § 159a odst. 5 o. s. ř. jde tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo v jiném řízení pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2001, sp. zn. 20 Cdo 2931/99, uveřejněné pod číslem 85/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. února 2011, sp. zn. 31 Cdo 365/2009, uveřejněné pod číslem 68/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tentýž předmět řízení je dán, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (srov. rozsudek z 30. 11. 2017, sp. zn. 29 Cdo 409/2014). Rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz. 12. V dané věci sice žalobkyně tvrdí, že žalovaná jistina představuje rozdíl mezi vzniklým nárokem žalobkyně na paušální odměnu za květen až červenec 2020 a zaplacenou paušální odměnou podle rozsudku vydaného v řízení vedeném pod sp. zn. 5 C 408/2021, avšak tuto skutečnost nelze bez dalších zjištění dovodit (žalovaná částka 4 000 euro se jako celek vztahovala k paušální odměně za fixní služby i k odměně za nadstandardní služby za sporné měsíce bez rozlišení) a ani žalobkyně v současném řízení neupřesnila (a nebyla k tomu soudem prvního stupně vyzvána), z čeho dovozuje odlišnost v současné době uplatněného nároku od nároku uplatněnému v předchozím řízení. Soud prvního stupně proto neměl meritorně ve věci rozhodnout bez vyjasnění, zda se nejedná o totožný nárok, neboť dvojí projednání stejného nároku zakládá vadu zmatečnosti podle § 229 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Uvedený nesprávný postup proto mohl mít vliv na správnost rozhodnutí ve věci. 13. Soud prvního stupně dále nezjistil dostatečně skutkový stav potřebný pro posouzení věci. 14. Podle § 2586 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. 15. Podle § 2587 o. z. se dílem rozumí zhotovení určité věci, nebo činnost s jiným výsledkem. 16. Podle § 2604 o. z. je dílo provedeno, je-li dokončeno a předáno. 17. Podle § 2610 odst. 1 o. z. právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla. Podle odstavce 2 téhož ustanovení je-li dílo přejímáno po částech, vzniká právo na zaplacení ceny za každou část při jejím provedení. 18. Podle § 555 odst. 1 o. z. se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. 19. Podle § 556 odst. 1 o. z., co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musel-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysly jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Podle odst. 2 téhož ustanovení se při výkladu projevu vůle přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam k právnímu jednání přikládají. 20. Účastníci uzavřeli rámcovou smlouvu o dílo, kterou se žalobkyně zavázala za úplatu poskytovat žalované pravidelné služby spojené s digitálním marketingem, spočívající zejména ve výběru a zakoupení reklamního prostoru a jeho využití, zadávání reklamy na webové stránky, sledování jejich návštěvnosti, vyhodnocování efektivity reklamy, vedení jednání s klienty žalované vztahující se k vedení a správě reklamních kampaní, vše podle potřeb společnosti [právnická osoba] V jednotlivých měsících pak byly tyto pravidelně poskytované (fixní) služby účastníky konkretizovány tak, aby zohledňovaly aktuální požadavky společnosti [právnická osoba] pro daný měsíc. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že služby měly být poskytovány úplatně, sporný byl pouze obsah ujednání o způsobu určení výše měsíční odměny žalobkyně a o předpokladech vzniku nároku na ni. 21. Způsob určení odměny za provedené dílo je projevem autonomie vůle smluvních stran. Ustanovení upravující smlouvu o dílo počítají s různými variantami určení odměny (pevná odměna, rozpočet, odhad atd.). Zároveň stanoví, že nárok na ni vzniká provedením díla tedy dokončením a řádným předáním (§ 2604 a § 2605 o. z.). V rámci své smluvní volnosti měli účastníci právo si upravit i další předpoklady vzniku nároku na odměnu odchylně od zákona. 22. Žalobkyně tvrdila, že mezi účastníky byla za pravidelné (fixní) služby sjednána měsíční paušální odměna 1 947,18 euro, kterou dovozovala z předchozí praxe účastníků, zejména z předchozích vyúčtování a úhrad žalované v roce 2019 a v lednu až dubnu 2020, žalovaná naopak tvrdila, že byla sjednána hodinová odměna, přičemž výše hodinové sazby byla odstupňována podle druhu poskytnutých služeb. Její tvrzení měly podporovat měsíční výkazy provedené práce – tzv. reporty, ve kterých žalobkyně specifikovala konkrétní práce s uvedením počtu hodin a které předkládala žalované před provedením vyúčtování. I v původních (dosud nepředložených a následně dobropisovaných) fakturách nebyly pravidelné služby účtovány paušální částkou, účtovaná odměna za fixní služby nedosahovala žalobkyní tvrzené výše paušální odměny. Vznik nároku na odměnu byl podle tvrzení žalované (učiněném již v řízení před soudem prvního stupně) dále vázán na vykázání provedené práce v tzv. reportech, obsahujících také informace o času stráveném konkrétní prací a jejich schválení žalovanou a vystavení řádné faktury s uvedením data splatnosti. 23. Soud prvního stupně měl především zjistit a vyložit obsah ujednání účastníků vztahujících se k výši a způsobu určení odměny i dalším předpokladům vzniku nároku na ni nad rámec zákonných ustanovení s ohledem na jejich společný úmysl při uzavření smlouvy. Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v ustanovení § 556 odst. 2 o. z., přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. V návaznosti na uvedená zjištění pak bylo nutno posoudit, zda nárok na odměnu vznikl, tedy zda v souladu s ujednáním účastníků v dílčí smlouvě o dílo žalobkyně sjednané dílo podle § 2604, § 2605 a § 2610 o. z. v sporných měsících provedla, tedy dokončila a žalované předala (poskytla online marketingové služby podle zadání společnosti [právnická osoba]), případně zda žalobkyně splnila další smluvené předpoklady pro vznik práva na odměnu. Uvedená skutková zjištění jsou nezbytná pro posouzení důvodnosti žalobního nároku a jeho výše. Soud prvního stupně neučinil vlastní skutková zjištění, ale vycházel z odůvodnění rozsudku vydaného v předchozím řízení, které však pro něj není závazné (§ 159a odst. 1a 3 o. s. ř.), a to za situace, kdy žalovaná oproti předchozímu řízení už před soudem prvního stupně relevantně zpochybňovala žalobkyní tvrzené ujednání o paušální měsíční odměně (odlišným účtováním v sporných fakturách, vyhotovování reportů o počtu hodin žalobkyni, emailovou komunikací) a navrhovala k tomu důkazy (výslech svého jednatele). Soud prvního stupně se uvedenou argumentací nezabýval, nepovažoval ji za právně významnou, vyšel zcela z hodnocení věci v předchozím řízení a k námitkám žalované se nevyjádřil. Žalobkyně po výzvě a poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. poskytnuté odvolacím soudem označila důkazy k prokázání tvrzení o ujednání o paušální odměně i o provedení sjednaného objemu prací v sporných měsících a jejich řádnému vyúčtování žalobkyní žalované pro účely posouzení důvodnosti nároku na úrok z prodlení. 24. Odvolací soud proto podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 213b odst. 2 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) mu věc vrátil k dalšímu řízení. 25. V průběhu dalšího řízení soud prvního stupně nejdřív postaví najisto, zda jsou splněny podmínky řízení, tedy zejména zda se v případě žalobního nároku (v části jistiny) nejedná o totožný nárok, o kterém bylo již rozhodnuto v řízení vedeném pod sp. zn. 5 C 408/2021 a pouze v případě negativního závěru žalobu znovu projedná. V takovém případě se bude zabývat tvrzením žalobkyně o obsahu ujednání účastníků o způsobu určení odměny za pravidelně poskytované (fixní) služby a tvrzením žalované o dalších předpokladech vzniku nároku na odměnu žalobkyně (vystavení řádného reportu, jeho schválení, vystavení faktury), za tímto účelem poučí i žalovanou o jejím důkazním břemenu. V případě, že shledá nárok žalobkyně důvodným (splnění smluvených a zákonných předpokladů vzniku nároku na odměnu zhotovitele), posoudí a řádně odůvodní také nárok na úrok z prodlení, který žalobkyně odvozuje od v minulosti vydaných faktur (dosud neprovedených k důkazu), které ale podle nesporných tvrzení žalobkyně následně dobropisovala a vystavila zcela novou fakturu. 26. Ve svém novém rozhodnutí rozhodne soud prvního stupně znovu také o nákladech řízení, včetně nákladů řízení odvolacího (§ 224 odst. 3 o. s. ř.). Právním názorem odvolacího soudu je podle § 226 odst. 1 o. s. ř. vázán. 27. Odvolací soud dodává, že řízení bylo řádně koncentrováno na ústním jednání konaném 14. 2. 2023, ke konci jednání, při němž došlo i k vyhlášení rozsudku. Účinky koncentrace zůstávají zachovány i po zrušení rozsudku odvolacím soudem. Soud prvního stupně nebude proto při svém rozhodnutí přihlížet ke skutečnostem nebo důkazům, které byly uplatněny v rozporu s § 118b odst. 1 o. s. ř., zejména ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uplatnili po okamžiku koncentrace, aniž by šlo o skutečnosti nebo důkazy, jejichž uplatnění § 118b odst. 1 o. s. ř. připouští. Pouze u jednotlivých nových skutečností nebo důkazů, kde objektivně existovala potřeba poučení a výzvy dle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. dříve, než nastala koncentrace řízení, a takové poučení a výzva nebyla poskytnuta, bude soud prvního stupně postupovat dle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř., případně přihlédne i ke skutečnostem a důkazům, které účastníci i bez výzvy soudu uplatnili po uplynutí lhůty ke koncentraci řízení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. k) o. s. ř.). Praha 29. června 2023 JUDr. Tereza Dobešová v. r. předsedkyně senátu