USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Boudové Zvěřinové a soudkyň Mgr. Kateřiny Frankové a JUDr. Danuše Kudrnové věci nezletilého: [osobní údaje nezletilého] bytem Spojené království Velké Británie a Severního Irska v České republice trvale bytem [adresa] zastoupený kolizním opatrovníkem [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa] dítě rodičů: [anonymizováno] [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem Spojené království Velké Británie a Severního Irska v České republice trvale bytem [adresa] zastoupená advokátem [advokát] sídlem [adresa] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] od návrhu otce na uložení povinnosti matce informovat otce nezletilém, o odvolání matky proti usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 30. března 2023, č. j. 23 P 54/2013-449, takto: I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Berouně jako soud prvního stupně v záhlaví označeným usnesením prohlásil svoji nepříslušnost (výrok I.), řízení zastavil (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že soudy České republiky nejsou mezinárodně soudně příslušné k projednání a rozhodnutí dané věci, neboť jejím předmětem je uložení povinnosti vyplývající z rodičovské odpovědnosti, přičemž pro takovéto řízení jsou mezinárodně příslušné soudy státu, v němž má nezletilé dítě obvyklé bydliště. Obvyklé bydliště nezletilého [jméno] se však od roku 2014 v České republice nenachází, když s matkou trvale žije ve Velké Británii. Změna bydliště nezletilého [jméno] z České republiky do Spojeného království Velké Británie a Severního Irska přitom nastala legálním způsobem. Vzhledem k tomu, že nedostatek mezinárodní soudní příslušnosti představuje tzv. neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, soud prvního stupně prohlásil svoji nepříslušnost a v souladu s ustanovením § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) řízení zastavil. O nákladech řízení rozhodl podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z. ř. s.) tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal, neboť se jedná o řízení, které mohlo být zahájeno i bez návrhu a soud prvního stupně současně neshledal žádné okolnosti, které by výjimečné přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků odůvodňovaly. 3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal odvolání otec. Namítal, že odkazem na nedostatek příslušnosti soudu s ohledem k výkonu práv rodičovské odpovědnosti dochází k zcela nezákonné a nežádoucí situaci, kdy otec nemá možnost a způsob zjistit základní informaci o svém synovi, který byl matkou od otce oddělen. Nemá tudíž možnost zjistit, kde se jeho syn nachází a podat žalobu na příslušný soud. Požadavek otce na sdělení konkrétního bydliště (informace od matky nezletilého) je tak zcela legitimní a nemá nic společného s rodičovskou odpovědností, ale jedná se o povinnost rodičů mezi sebou navzájem. Z výkladu rodičovské odpovědnosti a z logiky věci samotné jasně plyne, že rodičovská odpovědnost je vztahem (souborem práv a povinností) rodičů k dítěti a nikoliv souborem vztahům mezi rodiči navzájem. Matka v rámci svého vyjádření uvedla, že se dlouhodobě zdržuje mimo území České republiky, konkrétně ve Velké Británii. Toto své tvrzení by však matka měla doložit a prokázat, kde konkrétně má nyní své bydliště, když v rámci svého vyjádření žádnou konkrétní ověřitelnou adresu neuvádí. Soud se pak s tvrzením matky o místě jejího pobytu, které není ničím doložené, nemůže spokojit. S ohledem na absenci prokázání skutečného místa bydliště matky tak otec považuje napadené rozhodnutí za zcela předčasné. 4. Opatrovník nezletilého navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Se závěry soudu prvního stupně se ztotožnil. Vyjádřil názor, že ve věci spadající pod oblast rodičovské odpovědnosti nelze založit mezinárodní pravomoc (příslušnost) soudů v České republice, neboť dle pro česko-britské vztahy aplikovatelné Haagské úmluvy o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí jsou v takových případech mezinárodně pravomocné (příslušné) soudy dle obvyklého bydliště nezletilého, tedy v daném případě soudy ve Spojeném království. 5. Matka se k odvolání otce nevyjádřila. 6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) v řízení postupoval podle zákona o zvláštních řízeních soudních, který upravuje mimo jiné řízení ve věcech péče soudu o nezletilé a ve vztahu k občanskému soudnímu řádu obsahuje speciální právní úpravu. Nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád (§ 1 odst. 3 z. ř. s.), a nevyplývá-li z jednotlivých ustanovení něco jiného, použijí se ustanovení tohoto zákona vedle občanského soudního řádu (§ 1 odst. 4 z. ř. s.). 7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání proti usnesení soudu prvního stupně je přípustné, podal je otec jako účastník řízení a učinil tak v zákonné lhůtě (§ 201, § 204 odst. 1 věta první o. s. ř.), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, včetně řízení jeho vydání předcházejícího podle § 212 písm. a) a § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. 8. Z obsahu spisu se podává, že rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 9. 5. 2011, č. j. 23 Nc 419/2011-26, který nabyl právní moci dne 16. 5. 2011, byla schválena dohoda rodičů nezletilého [jméno] – matky [jméno] [příjmení] a otce [jméno] [příjmení], na základě které byl nezletilý [jméno] svěřen matce a odkázal přispívat na výživu nezletilého částkou 2 000 Kč měsíčně. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 9. 4. 2014, č. j. 18 C 77/2012-299, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2014, č. j. 23 Co 303/2014-423, bylo určeno, že matrikový otec [jméno] [příjmení] není otcem nezletilého [jméno]. Následně bylo určeno otcovství [jméno] [příjmení] k nezletilému [jméno], nezletilý [jméno] byl svěřen do výchovy matky [jméno] [příjmení] a otci [jméno] [příjmení] byla uložena povinnost přispívat na výživu nezletilého počínaje dnem 5. 12. 2014 částkou 4 500 Kč měsíčně a počínaje dnem 1. 9. 2018 částkou 5 500 Kč měsíčně (rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 9. 2. 2017, č. j. 9 C 162/2013-417, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2020, č. j. 19 Co 280/2017-627, který nabyl právní moci dne 25. 2. 2020). V řízení o určení otcovství matka svým čestným prohlášením ze dne 2. 11. 2016 dokládala, že se již dlouhou dobu společně s nezletilým [jméno] zdržuje v oblasti územní samosprávy [jméno] [příjmení] v Anglii. V tomto čestném prohlášení, které bylo sepsáno veřejným notářem oprávněným vykonávat notářskou praxi v Anglii a Walesu, matka dále prohlásila, že v Anglii je ve stálém pracovním poměru, nezletilý [jméno] je registrován v ordinaci lékaře v oblasti územní samosprávy [jméno] [příjmení] v Anglii, je žákem čtvrtého ročníku školy v oblasti této územní samosprávy a účastní se školních a mimoškolních aktivit. Veřejný notář současně potvrdil, že matka nezletilého předložila originály dokumentů k prokázání pravdivosti uvedených skutečností, zejména dokumenty, které potvrzují místo jejího bydliště, dokument podepsaný lékařem, který potvrzuje, že nezletilý je zaregistrován u svého lékaře a dokument podepsaný ředitelem školy, který potvrzuje, že nezletilý chodí do školy. Veřejný notář dále prohlásil, že nemá žádný důvod pochybovat o věrohodnosti a pravdivosti předložených dokladů. V rámci svého účastnického výslechu před odvolacím soudem, který byl proveden v rámci odvolacího řízení o určení otcovství dne 24. 10. 2019, když tomuto jednání byl osobně přítomen i otec nezletilého, pak matka uvedla, že v roce 2014 se i s nezletilým [jméno] odstěhovala do [příjmení] [jméno], kde pracuje na pozici manažera v gastronomii. Nezletilý [jméno] navštěvuje střední školu v Anglii, účastní se školních výletů a dalších mimoškolních činností. 9. Následně bylo u soudu prvního stupně vedeno řízení o úpravu styku otce s nezletilým. V rámci tohoto řízení se soud prvního stupně obrátil na město Beroun s žádostí o sdělení aktuálních poměrů nezletilého [jméno]. Dne 25. 3. 2020 město Beroun sdělilo, že oddělení sociálně – právní ochrany dětí městského úřadu Beroun nemá žádné aktuální informace o poměrech v rodině nezletilého, nedisponuje žádným kontaktem na matku. Současně město Beroun předložilo soudu prvního stupně i e-mailovou zprávu od Úřadu psáno pro mezinárodněprávní ochranu dětí ze dne 2. 3. 2017, z níž se podává, že partnerský ústřední orgán informoval dne 27. 2. 2017 Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí o tom, že dne 19. 2. 2017 navštívila policie domácnost matky nezletilého, policista hovořil s nezletilým, dítě bylo v pořádku, spokojené. Policista rovněž uvedl, že komunikace mezi dítětem a babičkou (zřejmě chyba v přepisu, má se jednat o matku) byla bezproblémová. Matka uvedla i detaily školy, kterou dítě navštěvuje. Současně však uvedla, že nechce, aby její bývalý partner znal její adresu a adresu dítěte, neboť se obává, že by je zabil nebo zranil. Matka pak předložila soudu své čestné prohlášení, které sepsala dne 28. 5. 2020 veřejná notářka, řádně oprávněná vykonávat praxi v celé Anglii a Walesu se sídlem v [jméno] [příjmení]. Čestné prohlášení bylo matkou předloženo v anglickém jazyce jako úředně ověřená kopie včetně překladu do českého jazyka s tlumočnickou doložkou. Z této listiny se podává, že prohlášení je činěno v souvislosti se soudním řízení v České republice týkajícím se nezletilého [jméno]. Matka prohlásila, že v Anglii se svým synem bydlí od začátku roku 2014 a chce zde zůstat trvale. Od dubna 2014 je nezletilý [jméno] registrován v ordinaci lékaře v oblasti [jméno] [příjmení] v Anglii, od 22. 4. 2014 je zapsán ve škole v téže oblasti. Notářka současně potvrdila, že matka předložila originální dokumenty k ověření uvedených skutečností, zejména dokumenty potvrzující její bydliště, dokument podepsaný lékařem, potvrzující, že nezletilý [jméno] je registrován u konkrétní ordinace dokument podepsaným ředitelkou školy, která potvrzuje, že nezletilý [jméno] navštěvuje danou školu. Notářka současně uvedla, že nemá důvod pochybovat o pravdivosti předložených dokumentů. V řízení o návrhu otce na úpravu styku s nezletilým [jméno] bylo zastaveno usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 30. 3. 2020, č. j. 23 P 54/2013-152, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 9. 7. 2020, č. j. 23 P 54/2013-229, a ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2020, č. j. 32 Co 145/2020-235. Současně byla prohlášena nepříslušnost Okresního soudu v Berouně. Důvodem zastavení byl nedostatek mezinárodní soudní příslušnosti soudů v České republiky, když obvyklé bydliště nezletilého [jméno] se od roku 2014 nachází ve Spojeném království [příjmení] [jméno] a Severního Irska a tento pobyt lze označit za trvalý, zejména s ohledem na školní docházku nezletilého, která vykazuje určitý znak pravidelnosti a začlenění do společenského prostředí v důsledku kontaktu se školou a spolužáky, jakož i případnou zájmovou činností. Obvyklé bydliště nezletilého ve [příjmení] [jméno] pak bylo založeno zákonným způsobem, neboť v době, kdy se matka s nezletilým [jméno] do [příjmení] [jméno] přestěhovala, nebyl [jméno] [příjmení] zapsán jako otec nezletilého v jeho rodném listě, když k určení jeho otcovství k nezletilému došlo až soudním rozhodnutím s právní mocí dne 25. 2. 2020. 10. Z důvodu mezinárodní nepříslušnosti soudů České republiky pak bylo pravomocně zastaveno i řízení o návrhu otce na snížení výživného (usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 9. 8. 2021, č. j. 23 P 54/2013-318) a řízení o návrhu otce na vyslovení souhlasu s právním jednáním nezletilého (usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 9. 8. 2021, č. j. 23 P 54/2013-321). 11. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 22. 6. 2021 se otec domáhá uložení povinnosti matce poskytnout mu písemnou informaci o nezletilém [jméno], a to konkrétně místo a poštovní adresu aktuálního bydliště nezletilého, místo, kde se nezletilý zdržuje, údaj o trvalém bydlišti nezletilého, název, adresu školního zařízení, které nezletilý navštěvuje, zdravotní stav nezletilého a doložení aktuální zdravotní dokumentace, aktuální fotografie nezletilého, sdělení zálib, koníčků a volnočasových aktivit nezletilého, jméno, příjmení, adresu pracoviště ošetřujícího lékaře nezletilého a jeho školní výsledky za poslední čtyři roky. Matka namítla místní nepříslušnost Okresního soudu v Berouně pro dané řízení s tím, že české soudy nejsou příslušné pro projednání příslušného návrhu otce, neboť ona i nezletilý mají dlouhodobě obvyklé bydliště na území Velké Británie a Severního Irska, oba mají i britské občanství. K otázce bydliště nezletilého [jméno] se následně opětovně vyjádřila matka i nezletilý, kteří v prohlášeních učiněných před státní notářkou [jméno] [příjmení] [jméno], oprávněnou vykonávat praxi v Anglii a Walesu, uvedli, že žijí v Anglii od začátku roku 2014 a mají v úmyslu zůstat tam trvale. Oba jsou nyní britští občané. Matka v Anglii pracuje a dosahuje příjmu. Nezletilý [jméno] je od 22. 4. 2014 zapsán do školy v oblasti [jméno] [příjmení] v Anglii a od dubna 2014 je též zaregistrován v ordinaci praktického lékaře v této oblasti. Nezletilý [jméno] dne 12. 10. 2021 před notářkou potvrdil, že žije s matkou v Anglii od začátku roku 2014 a že má v úmyslu zůstat v Anglii trvale. 12. Soud prvního stupně posoudil svoji mezinárodní příslušnost zcela správně podle Úmluvy o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí přijaté v Haagu dne 19. října 1996 publikované v České republice sdělením Ministerstva zahraničních věcí č. 141/2001 Sb. M. S. (dále jen Haagská úmluva 1996). Vzhledem k tomu, že předmětné řízení bylo zahájeno po konci tzv. přechodného období, to je po 31. 12. 2020, nebylo možné ve smyslu článku 67 Dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie určit příslušnost soudu v tomto řízení dle nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2023 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (nařízení Brusel IIa). Kritériem pro posouzení mezinárodní soudní příslušnosti ve smyslu Haagské úmluvy 1996 je však shodně jako v případě nařízení Brusel IIa obvyklé bydliště dítěte. Nejvyšší soud pak usnesením ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. 30 Cdo 22 44/2011 vyložil, že obvyklý pobyt (bydliště) ve smyslu článku 8 odst. 1 nařízení Brusel IIa představuje místo, v němž má osoba těžiště svého života. Přichází-li v úvahu určení obvyklého pobytu (bydliště) na území více států Evropské unie, je úkolem soudu, s přihlédnutím ke všem okolnostem případu, určit poměr rodinného a společenského začlenění dítěte v jednom členském státu k rodinnému a společenskému začlenění dítěte v jiném členském státě. Soudní dvůr Evropské unie se pak k výkladu„ obvyklého pobytu“ podrobně vyjádřil v rozhodnutí ze dne 9. 10. 2014, ve věci C 376/14 PPU, C. proti N., kde uvedl, že jde-li o pojem„ obvyklé bydliště“, pak nařízení Brusel IIa neobsahuje žádnou definici tohoto pojmu, a dospěl k závěru, že jeho smysl a dosah musí být určeny zejména s ohledem na cíl vyplývající z bodu 12 odůvodnění nařízení Brusel IIa, podle něhož jsou pravidla pro určení příslušnosti, která stanoví, formulována s ohledem na nejlepší zájem dítěte, a zejména na blízkost (rozsudek A, EU: C: 2009: 225, body 31 a 35, jakož i Mercredi, EU: C: 2010: 829, body 44 a 46). V těchto rozsudcích soudní dvůr Evropské unie rovněž rozhodl, že obvyklé bydliště dítěte musí vnitrostátní soud určit s přihlédnutím ke všem konkrétním skutkovým okolnostem v každém jednotlivém případě (rozsudky A, EU: C: 2009: 225, body 37 a 44, jakož i Mercredi, EU: C: 2010: 829, body 47 a 56). Uvedené znamená, že kromě fyzické přítomnosti dítěte v členském státě musí i z dalších skutečností vyplývat, že tato přítomnost nemá v žádném případě pouze dočasnou či příležitostnou povahu a že bydliště dítěte odpovídá místu, které vykazuje určitou míru integrace dítěte v rámci sociálního a rodinného prostředí (rozsudky A, EU: C: 2009: 225, body 38 a 44, jakož i Mercredi, EU: C: 2010: 829, bod 47, 49 a 56). Soudní dvůr Evropské unie pak upřesnil, že za tím účelem je třeba přihlédnout zejména k trvání, pravidelnosti, podmínkám a důvodům pobytu na území členského státu a přestěhování rodiny do tohoto státu, ke státní příslušnosti dítěte, k místu a podmínkám školní docházky, k jazykovým znalostem, jakož i k rodinným a sociálním vazbám dítěte v uvedeném státě (rozsudky A, EU: C: 2009: 225, body 39 a 44, jakož i Mercredi, EU: C: 2010: 829, bod 48, 49 a 56). Konstatoval rovněž, že záměr rodičů či jednoho z nich usadit se s dítětem v jiném členském státě vyjádřený pomocí určitých hmatatelných opatření, jako je koupě či nájem bytu v tomto členském státě, může být indicií pro přemístění obvyklého bydliště dítěte (viz rozsudky A, EU: C: 2009: 225, body 40 a 44, jakož i Mercredi, EU: C: 2010: 829, bod 50). Kromě toho v bodech 51-56 rozsudku Mercredi (EU: C: 2010: 829) Soudní dvůr Evropské unie uvedl, že délka pobytu může představovat pouze indicii v rámci posouzení všech konkrétních skutkových okolností v každém jednotlivém případě a upřesnil, které skutečnosti je třeba zejména zohlednit, je-li dítě malé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2850/2016). 13. V daném případě pak bylo zjištěno a prokázáno, že matka společně s nezletilým žije od roku 2014 na území Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, kde nezletilý plní povinnou školní docházku a v místě tohoto bydliště je přihlášen k dětskému lékaři. Matka ve Velké Británii pracuje a dosahuje příjmu. Tyto skutečnosti matka sdělovala a prokazovala nejen v rámci řízení o určení otcovství k nezletilému, kdy své tvrzení o pobytu a životě ve Velké Británii dokládala čestným prohlášením sepsaným veřejným notářem se sídlem v [jméno] [příjmení] v Anglii, když tento notář současně potvrdil, že mu matka předložila originální dokumenty k ověření tvrzených skutečností ohledně svého pobytu a pobytu nezletilého ve Velké Británii, školní docházky nezletilého a jeho registraci u dětského lékaře, ale i v následném řízení o úpravu styku otce s nezletilým, kdy předložila aktuální čestné prohlášení sepsané veřejnou notářkou se sídlem v [jméno] [příjmení] v Anglii. V aktuálně projednávaném řízení o uložení povinnosti matce informovat otce o nezletilém pak matka tvrzené skutečnosti o místě obvyklého pobytu nezletilého opětovně doložila čestným prohlášením ze dne 5. 10. a 12. 10. 2021 učiněným před státní notářkou [jméno] [příjmení] [jméno] oprávněnou vykonávat praxi v Anglii a Walesu. Tvrzení o svém obvyklém pobytu v Anglii pak potvrdil i nezletilý, který současně vyjádřil úmysl zůstat v Anglii trvale. 14. Tak jako v předchozích řízeních lze tudíž uzavřít, že matka s nezletilým již téměř 10 let žije na území Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, nezletilý se v místě svého bydliště adaptoval, plní zde povinnou školní docházku a má zajištěnou lékařskou péči. Matka i nezletilý mají britské občanství. Obvyklý pobyt nezletilého se tedy nachází na území Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, když tento pobyt lze označit s ohledem na jeho dlouhodobost za trvalý, a to i s přihlédnutím ke školní docházce nezletilého a jeho začlenění do společenského prostředí v místě svého pobytu. Soudy České republiky tak nejsou mezinárodně soudně příslušné k projednání a rozhodnutí dané věci. 15. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil. 16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 23 z. ř. s., neboť v tomto typu řízení si zásadně každý nese náklady ze svého a odvolací soud současně neshledal okolnosti případu, které by přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení některému z účastníků odůvodňovaly. Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání posoudí dovolací soud. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Dovolatel, nemá-li právnické vzdělání či nejedná-li za něj osoba, která má právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem. Praha 31. srpna 2023 Mgr. Jana Boudová Zvěřinová v. r. předsedkyně senátu