ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Boudové Zvěřinové a soudkyň JUDr. Danuše Kudrnové a Mgr. Kateřiny Frankové ve věci nezletilého: [osobní údaje nezletilého] bytem [adresa] zastoupený opatrovníkem [územní celek] sídlem [adresa] syna rodičů: [anonymizováno] [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova]. sídlem [adresa], Slovensko [titul] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa], Spolková republika Německo zastoupený advokátem [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o úpravu poměrů pro dobu před rozvodem a po rozvodu manželství rodičů, o dlužné výživné, o odvolání otce proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 23. června 2022, číslo jednací 0 Nc 6068/2021-547, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. mění tak, že se schvaluje dohoda rodičů v tomto znění: Otec se zavazuje zaplatit dlužné výživné pro nezletilého [jméno] [příjmení] za dobu od 1. února 2019 do 31. ledna 2023 ve výši 40 000 Kč ve splátkách po 5 500 Kč měsíčně splatných spolu s běžným výživným počínaje únorem 2023 k rukám matky pod ztrátou výhody splátek. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ani před soudem odvolacím. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Příbrami jako soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zastavil řízení o významné záležitosti nezletilého, zahájené návrhem matky podaným u Okresního soudu v Příbrami dne 20. 5. 2022 (výrok I.), výrokem II. schválil dohodu rodičů, dle které se nezletilý pro dobu před a po rozvodu manželství rodičů svěřuje do výlučné péče matky (odst. 1), otec se zavázal hradit na nezletilého [jméno] výživné ve výši 12 500 Kč měsíčně, splatné ke každému 15. dni v měsíci předem k rukám matky, a to počínaje od 1. 2. 2019 (odst. 2) a byl upraven styk otce s nezletilým (odst. 3 až 10), výrokem III. soud rozhodl, že otec je povinen uhradit dlužné výživné na nezletilého za období od 1. 2. 2019 do 30. 6. 2022 ve výši 139 386,60 Kč ve splátkách ve výši 5 575,50 Kč měsíčně, splatných spolu s dlužným (správně běžným) výživným k rukám matky, počínaje dnem právní mocí rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek, a výrokem IV. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Rozsudek soud prvního stupně ve vztahu k dlužnému výživnému odůvodnil tím, že za dobu od února 2021 do doby rozhodnutí soudu otec hradil výživné dle rozhodnutí Okresního soudu v Mnichově ve výši 283,50 Euro měsíčně. Za toto období tedy od rodiči dohodnutého výživného ve výši 12 500 Kč odečetl měsíční platby ve výši 283,50 Euro (přepočítané podle průměrného měsíčního kurzu Eura za konkrétní měsíc). Zároveň uvedl, že v tomto období matka čerpala přídavek na dítě tzv. Kindergeld. Za období od července 2019 do listopadu 2020 soud prvního stupně dlužné výživné nevyměřil, neboť dle dohody rodičů byla matce otcem zasílána částka 340 Euro měsíčně, dále částka tzv. Kindergeld ve výši 204 Euro měsíčně a hrazeny náklady spojené s bydlením v [obec]. Potřeby nezletilého tak byly zcela pokryty, a to i nad rámec dohodnutého výživného. V období únor 2019 až červen 2019 otec hradil měsíční platby dle rozsudku Městského soudu v Brně ve výši 340 Euro a dále náklady spojené s bydlením matky a dítěte v [obec]. Tzv. Kindergeld byl vyplácen k rukám otce. Za toto období soud dlužné výživné vyměřil otci měsíční platby tzv. Kindergeld, kdy tyto platby měly být hrazeny k rukám matky. Za měsíc prosinec 2020 otec výživné nehradil, neboť si započetl platbu tzv. Kindergeld za měsíc červenec 2019, kterou uhradil dvakrát. Soud za tento měsíc vyměřil otci jako dlužné výživné částku 12 500 Kč po odečtení částky 204 Euro. Dále bylo otci jako dlužné výživné vyměřena částka 204 Euro. Dluh na výživném otci vznikl i za měsíc leden 2021, kdy neuhradil výživné a Kindergeld byl zaplacen k jeho rukám (za tento měsíc tudíž dluh činí dohodnuté výživné 12 500 Kč a tzv. Kindergel 204 Euro). 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to výslovně jen proti výroku III. o dlužném výživném, podal v zákonné lhůtě odvolání otec. Namítl, že je výpočet dlužného výživného de facto nepřezkoumatelný, protože nelze zjistit, jaké všechny početní operace soud provedl, resp. součtem jakých sčítanců je výsledná suma 139 386,60 Kč. Není vůbec zřejmé, jaká byla měsíční platba přídavku na dítě a jaký byl ten který měsíc kurz. Nadto za období 02/19 až 07/19 bylo již jednou řádně rozhodnuto únosovým soudem. Přídavek na dítě je dávkou státní sociální podpory a otec jej použil na potřeby nezletilého. Dále otec namítl, že v dohodě rodičů (výrok II.) není zmíněno, že výživné bude 12 500 Kč plus přídavek na dítě. Nelze proto říct, že nedoplatek na výživném za určité období nevznikl, ale protože po určitý čas byl přídavek vyplácen k rukám otce, tak mu vznikl nedoplatek na výživném v této výši. Otec navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 4. Matka se k odvolání otce vyjádřila tak, že dluh otce na výživném je vyšší, než určil soud prvního stupně, nicméně je spokojená i s touto částkou a ponechává na úvaze odvolacího soudu, zda v této části rozsudek změní či jej potvrdí. 5. Opatrovník se k odvolání otce nevyjádřil. 6. Výroky I. o zastavení řízení a II. o schválení dohody rodičů nebyly odvoláním dotčeny, tyto výroky nabyly samostatně právní moci a odvolací soud je jimi při svém rozhodování vázán. 7. Při jednání před Krajským soudem v Praze jako soudem odvolacím rodiče uzavřeli dohodu ve znění uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku a shodně navrhli její schválení. Kolizní opatrovník s dohodou rodičů souhlasil. 8. Vzhledem k tomu, že otec je občanem [země] [anonymizováno] [země], přičemž žije v SRN, matka má české občanství a nezletilý [jméno] má občanství české a německé, jedná se o řízení s tzv. mezinárodním prvkem. V takovém případě je vždy nutné řešit otázku, zda je dána pravomoc soudů České republiky a použitím příslušného právního řádu. Tuto otázku řešily soudy obou stupňů již v souvislosti s rozhodnutím o přerušení řízení (usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 2. 8. 2021, č. j. 0 Nc 6068/2021-126, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2021, č. j. 32 Co 243/2021-145), přičemž uzavřely, že je dána příslušnost českých soudů podle čl. 8 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. 11. 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, neboť nezletilý [jméno] měl v době podání návrhu (a stále má) obvyklé bydliště v České republice O jeho přestěhování ze SRN do České republiky rozhodla matka, přičemž tak učinila na základě rozhodnutí Okresního soudu v Mnichově. S ohledem na to pak je v souladu s Haagským protokolem ze dne 23. 11. 2007 rozhodným právem české právo. 9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.) v řízení postupoval podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z. ř. s.), který upravuje mimo jiné řízení ve věcech péče soudu o nezletilé a ve vztahu k občanskému soudnímu řádu obsahuje speciální právní úpravu. Nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád (§ 1 odst. 3 z. ř. s.), a nevyplývá-li z povahy jednotlivých ustanovení něco jiného, použijí se ustanovení tohoto zákona vedle občanského soudního řádu (§ 1 odst. 4 z. ř. s.). 10. Odvolací soud po zjištění, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně je přípustné, podal je otec jako účastník řízení, učinil tak v zákonné lhůtě (§ 201, § 202 a contr., § 204 odst. 1 věta první o. s. ř.) a odvolání splňuje náležitosti podle § 205 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v mezích odvolání včetně řízení jeho vydání předcházejícího podle § 212 písm. a) a § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. a. a poté se zabýval dohodou rodičů z hlediska předpokladů pro její schválení. 11. Soud prvního stupně zjistil správně a dostatečně skutkový stav věci, který v průběhu odvolacího řízení nedoznal změn, a pro stručnost lze na závěry soudu prvního stupně o skutkovém stavu odkázat. 12. Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 13. Podle § 913 o. z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (odst. 1). Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost (odst. 2). 14. Podle § 915 odst. 1 o. z., životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. 15. Výživné bylo soudem schválenou dohodou rodičů určeno částkou 12 500 Kč měsíčně s účinností od 1. 2. 2019. Předmětem odvolacího řízení bylo posouzení pouze dlužného výživného za dobu, od kdy bylo výživné takto stanoveno, do současnosti. Při jednání před odvolacím soudem se rodiče v tomto směru dohodli a podle názoru odvolacího soudu je jejich dohoda v zájmu nezletilého Odvolací soud vycházel z (převážně shodných) tvrzení rodičů o platbách otce ve prospěch nezletilého s výjimkou tzv. Kindergeld, neboť v tom případě se jedná o příspěvek státu na potřeby dítěte, nikoli o platby z prostředků otce. Dále zohlednil náklady, které otec vynaložil na zajištění bydlení matky a nezletilého v souladu s rozhodnutím soudu v tzv. návratovém řízení, a to v době od února 2019 do listopadu 2020, přičemž ve prospěch nezletilého z těchto nákladů započetl polovinu. Přesná výše těchto nákladů nebyla v průběhu řízení prokázána, neboť tvrzení otce o měsíčních platbách ve výši 1 100 Euro matka před soudem prvního stupně nerozporovala. Námitky uplatnila až při jednání před odvolacím soudem, přičemž primárně namítla pouze to, že výše těchto nákladů nebyla prokázána (nepřiměřenost otcem tvrzených nákladů nenamítala). Avšak i přesto, že ne všechny platby ze strany otce byly prokázány v přesné výši, lze mít za to, že zaplacením dlužného výživného ve výši 40 000 Kč bude za celé období sjednané výživné 12 500 Kč měsíčně zcela uhrazeno. 16. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku III. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že schválil dohodu rodičů (§ 10 odst. 2 za použití § 906 odst. 2 o. z.), neboť odpovídá výše citovaným zákonným hlediskům a je v zájmu nezletilého. 17. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval znovu o nákladech řízení před soudy obou stupňů podle § 224 odst. 2 za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 23 z. ř. s. s tím, že účastníci se práva na jejich náhradu vzdali, a vzhledem k tomuto typu řízení ani neshledal okolnosti, které by odůvodňovaly jiné rozhodnutí. Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze ji vymáhat cestou výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Praha 16. ledna 2023 Mgr. Jana Boudová Zvěřinová v. r. předsedkyně senátu