č. j. 54 A 11/2023- 68 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců JUDr. Davida Krysky a Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., ve věci navrhovatelů: a) J. H.  b) M. H.  oba bytem X  oba zastoupeni advokátem Mgr. Matyášem Semrádem  sídlem Hodov 459, 250 82  Úvaly proti   odpůrkyni: obec Šestajovice  sídlem Husova 60, 250 92  Šestajovice  zastoupena advokátkou Mgr. Markétou Hanzlíkovou  sídlem Fibichova 955/23, 586 01  Jihlava   o návrhu na zrušení opatření obecné povahy č. 1/2022 – Změna č. 2 územního plánu Šestajovice vydaného usnesením Zastupitelstva obce Šestajovice ze dne 18. 5. 2022, č. 9,   takto: I. Návrh se zamítá. II. Navrhovatelé jsou povinni ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit odpůrkyni náklady řízení ve výši 12 342 Kč, a to do rukou Mgr. Markéty Hanzlíkové, advokátky. Odůvodnění: 1. Navrhovatelé se návrhem podle části třetí, hlavy druhé, dílu sedmého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) dodaným do datové schránky soudu dne 9. 2. 2023 domáhají zrušení opatření obecné povahy č. 1/2022 – Změna č. 2 územního plánu Šestajovice vydaného usnesením Zastupitelstva obce Šestajovice ze dne 18. 5. 2022, č. 9, (dále jen „napadená změna“) vyhlášeného dne 25. 5. 2022, které nabylo účinnosti dne 9. 6. 2022. Obsah návrhu 2. Aktivní žalobní legitimaci navrhovatelé odůvodňují vlastnictvím (mimo jiné) pozemků p. č. XA a XB zapsaných na listu vlastnictví č. XC vedeném pro k. ú. X a obec X (dále jen „dotčené pozemky“; všechny dále zmiňované pozemky se nacházejí v tomto katastrálním území). Napadená změna mění způsob využití dotčených pozemků ze zastavitelné plochy bydlení nízkopodlažního (dále jen „plocha B1“) na plochu zeleně veřejných prostranství (dále jen „plocha ZVP“), podle navrhovatelů spojenou s regulativem: „Zeleň ploch začleněných do koncepce zeleného prstence kolem obce. Plochy budoucích zelených veřejných prostorů rezervního rozvojového území k založení s předstihem před samotnou zástavbou. Plocha pomáhající vytvořit distanční pás proti srůstání sídel.“ Tím podle nich dochází k zásadnímu snížení hodnoty dotčených pozemků, které již nebude možné využít k polnohospodářské nebo stavební činnosti. 3. Napadená změna dle navrhovatelů nevychází z aktuálních Zásad územního rozvoje Středočeského kraje (dále jen „ZÚR“), které preferují řádné využití aktuálně vymezených ploch pro rozvoj bydlení, případně podmíněné etapizací výstavby, jež však nebyla v územním plánu promítnuta na rozdíl od původního znění územního plánu, v němž byla výstavba na ploše P.20 podle navrhovatelů podmíněna právě předchozí zástavbou dotčených pozemků (plocha P4). Již původní vymezení ploch pro dotčené pozemky myslelo také na zachování zeleně, jelikož podmínkou pro jejich využití byly vymezení a realizace ploch veřejných prostranství na minimálně 15 % území (do čehož se nezapočítávaly plochy pozemních komunikací). Dotčené pozemky navíc sousedí s pozemky, které jsou i nadále navrženy k zástavbě. Mají shodnou kvalitu i polohu uvnitř zastavitelného území s přímou návazností na stávající zástavbu v okolí jako další pozemky, u nichž napadená změna způsob využití nemění. Proto neexistuje racionální vysvětlení pro zrušení jejich zastavitelnosti. Přijímané změny a opatření měly podle navrhovatelů zasahovat celé území obce, a nikoliv jen „vybrané“ pozemky. Jde tak o postup diskriminační a zcela nepřiměřený, neodůvodněně porušující zásadu rovnosti vlastnických práv. 4. Navrhovatelé pochybují též o tom, zda odpůrkyně řádně vyhodnotila, které pozemky jsou vhodné k redukci zastavitelných ploch, jelikož ke dni přijetí napadené změny se v obci nacházelo více ploch, jejichž vlastníci nezahájili kroky k realizaci stavebních záměrů. 5. V návrhu na pořízení napadené změny se podle navrhovatelů uvádí, že pozemky na této ploše jsou předmětem spekulací a že stávající legislativa umožňuje v plochách B1 obcházet podmínku územního plánu požadující výstavbu individuálních rodinných domů výstavbou domů s více jednotkami, což neúměrně zatěžuje kapacity technické infrastruktury. To však dle navrhovatelů neplatí pro dotčené pozemky, které po mnoho let vlastní totožní vlastníci s historickou vazbou k pozemkům, a nehrozí zde výstavba odporující představám odpůrkyně. Změnou je tak trestán subjekt zcela odlišný od původců těchto jevů. Dle navrhovatelů měla odpůrkyně zvolit jiné prostředky, zejména vhodně vymezit plochy B1 a aktivně přistupovat k územním a stavebním řízením. Není přijatelné, aby odpůrkyně odůvodňovala změnu neexistencí kroků k zastavění pozemků a zároveň tím, že v obci dochází k nevhodné výstavbě a že sítě mají nedostatečnou kapacitu, kterou ovšem snižuje i sama odpůrkyně. 6. Odůvodnění je účelové a nekoresponduje ani tvrzení odpůrkyně o vytváření krajinné zeleně, jelikož sama na svých pozemcích p. č. XD, p. č. XE a p. č. XF (cca 130 m od dotčených pozemků) namísto budování krajinné zeleně realizuje výstavbu 7 modulových domů po 2 bytových jednotkách maximalizujících zástavbu pozemků. Stojí též za povšimnutí, že stavební úřad vydal rozhodnutí ke stavebnímu záměru odpůrkyně dne 28. 6. 2021 a návrh na pořízení napadené změny pochází dle navrhovatelů ze dne 1. 7. 2021. Na jedné straně tak odpůrkyně odnímá možnost zastavět soukromé pozemky, na straně druhé ale sama buduje stavby, proti kterým napadená změna údajně zakračuje. Podle navrhovatelů by měla odpůrkyně záměr zeleně veřejných prostranství realizovat nejprve na pozemcích ve svém vlastnictví, a teprve poté své zájmy přenášet do územního plánu. Na dotčených pozemcích je nadto půda ve IV. a III. třídě ochrany zemědělského půdního fondu (dále jen „ZPF“), zatímco odpůrkyně zastavuje pozemky I. třídy ochrany ZPF, tj. nejcennější a nejvíce chráněnou zemědělskou půdu. 7. Navrhovatelé připomínají, že první námitku podali již po zveřejnění návrhu napadené změny dne 12. 7. 2021, kterou po veřejném projednání rozšířili dne 26. 8. 2021. Nejen na základě této námitky odpůrkyně navrhla opakované veřejné projednání na 23. 11. 2021, při němž se navrhovatelé pokusili o kompromis. Dne 28. 11. 2021 navrhovatelé odpůrkyni a zpracovatelce návrhu napadené změny navrhli řešení spočívající v částečném ozelenění dotčených pozemků na náklady navrhovatelů a v odprodeji části dotčených pozemků odpůrkyni k výsadbě zeleně, takže prostor pro okamžitou výsadbu zeleně by dosahoval 20 % plochy dotčených pozemků. S ohledem na navrhovanou etapizaci výstavby v obci by změna ani neměla negativní dopad na okolí. Na tento návrh ovšem odpůrkyně nereagovala, odůvodnění napadené změny proto navrhovatelé považují za čistě formální. 8. Navrhovatelé proto namítají, že při přijímání napadené změny byly porušeny základní zásady územního plánování, zejména pak zásada subsidiarity – tím, že napadená změna nebere v potaz možnost odpůrkyně realizovat záměry deklarované jako účel změny na vlastních pozemcích, překračuje míru nezbytnou pro naplnění zamýšleného záměru. Ve vztahu k dotčeným pozemkům jsou opatření nevhodná a k dosažení deklarovaných cílů neefektivní. Odpůrkyně ani neuvedla, jaká veřejná vybavenost by měla být na dotčených pozemcích zřízena, zmiňuje příkladmo realizaci dětského hřiště či parku, avšak změnu odůvodňuje nízkou kapacitou čistírny odpadních vod (dále jen „ČOV“), zásobování pitnou vodou a školních zařízení. Tvrzení odpůrkyně o nedostatečných kulturních a sportovních kapacitách jsou však lichá, jak lze zjistit z webových stránek odpůrkyně popisujících možnosti sportu a rekreace, pořádání farmářských trhů a budoucí rozvoj obce. „Chybějící“ infrastrukturu přitom neumožňuje na dotčených pozemcích vybudovat ani napadená změna, přičemž s ohledem na to, že dotčené pozemky podle platných regulativů vystačí maximálně na 8 bytových jednotek, nemohou ani významně zmírnit čerpání kapacit infrastruktury. Kromě toho, třebaže odpůrkyně tvrdí, že kapacita zásobování pitnou vodou a ČOV není dostatečná, v rámci zjišťovacího řízení vedeného Krajským úřadem Středočeského kraje (dále jen „krajský úřad“) v rozhodnutí ze dne 5. 9. 2022 týkajícím se stavebního záměru centra zdravotních a sociálních služeb Šestajovice pro 375 klientů a 125 osob personálu bylo deklarováno, že kapacita ČOV je dostatečná. Kdyby kapacity sítí byly nedostatečné, nemohla by být realizována ani výstavba na pozemcích odpůrkyně. 9. Z hlediska zásady proporcionality navrhovatelé zdůrazňují, že je-li možné záměru dosáhnout i bez zásahu do práv třetích osob, je odpůrkyně povinna využít primárně tyto prostředky. K dosažení výsledku by podle nich postačovalo vymezení ploch zeleně v daleko nižší výměře. Navrhovatelé podotýkají, že nemají zájem realizovat cíle napadené změny, a že využití dotčených pozemků se proto nezmění (i nadále budou využívány zemědělsky). I kdyby byla argumentace omezenou kapacitou sítí pravdivá, měla odpůrkyně zlepšovat tuto infrastrukturu, a nikoliv znehodnocovat dotčené pozemky. 10. Vypořádání námitek pak navrhovatelé vytýkají, že v něm odpůrkyně uvedla, že dotčené pozemky jsou vhodnější pro plochy ZVP nežli stávající plochy, aniž by ale zohlednila využití již vymezených ploch. Nové plochy ZVP jsou nepotřebné, protože nedošlo k pokusu o využití stávajících ploch. Blízká plocha ZVP zaujímá 6,6 ha, tj. více než dotčené pozemky. Odpůrkyně má kde budovat veřejnou zeleň, změna dotčených pozemků je tak i nadbytečná. Argument zemědělského využití stávajících ploch ZVP je lichý, protože takto jsou dlouhodobě využívány i dotčené pozemky. Pokud k zemědělství vhodné nejsou, bylo možné dotčené pozemky ponechat v zastavitelných plochách. 11. Pro účely kontextu pak navrhovatelé zmiňují, že vlastní i další pozemky a vždy se snažili vycházet odpůrkyni vstříc. Část pozemků odprodali pro vybudování místních komunikací a inženýrských sítí pro kolaudaci nové ČOV, v roce 2006 takto prodali i část dotčených pozemků (nynější pozemek p. č. XG o výměře 552 m2). Již v námitkách také popsali, jak byli poškozeni při pořizování územního plánu v letech 2013-2018, když v důsledku námitek vlastníka sousedního pozemku p. č. XH byl biokoridor přesunut na jejich pozemek p. č. XI, čímž byla bez řádného projednání snížena možnost jeho stavebního využití, aniž by byla brána v potaz jejich následná námitka. V následujících letech byl pozemek p. č. XH prodán a nyní je výstavba na něm podmíněna revitalizací zeleně na pozemku navrhovatelů. V roce 2018 nebyla námitka navrhovatelů také vzata v potaz s tím, že se netýká obsahu změny č. 1 územního plánu. Vyjádření odpůrkyně 12. Odpůrkyně navrhuje, aby byl návrh na zrušení napadené změny zamítnut, a požaduje náhradu nákladů řízení. Navrhovatelé podle ní nekonkretizovali, z jakého důvodu má být napadená změna zrušena a s jakým ustanovením zákona má být v rozporu. Není ani zřejmé, proč navrhují zrušení celé napadené změny, a nikoliv pouze jeho části. Má za to, že argumentace navrhovatelů se shoduje s námitkami, s nimiž se řádně vypořádala v odůvodnění napadené změny. Upřesňuje též, že dotčené pozemky ponechala jako rezervu pro bydlení. Odpůrkyně zdůrazňuje, že jako obec má ústavně garantované právo na samosprávu, jež zahrnuje i právo uvážit, jakým směrem se bude ubírat rozvoj území ve smyslu § 19 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 23. 1. 2023 (dále jen „stavební zákon“). Zároveň je podle § 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“) povinna pečovat o všestranný rozvoj území, potřeby občanů a chránit veřejný zájem. 13. Územní plán nabyl účinnosti dne 22. 10. 2014, většinu zastavitelných ploch však převzal již z územního plánu z roku 2008. Dotčené pozemky tak byly určeny k výstavbě více než 15 let. Již v roce 2014 byly vedeny analýzy nad rozsahem ploch, které budou převzaty do nového územního plánu. Způsob a rychlost rozvoje obce totiž představuje učebnicový příklad nevhodného rozvoje sídla v blízkosti Prahy po roce 1989. Po restitucích se Šestajovice rozrostly během 10 let cca o 400 %. S přibližujícím se termínem schválení stavebního zákona z roku 2006 docházelo k překotnému schvalování jakýchkoliv územních rozhodnutí, aby je musel nový územní plán respektovat, aniž by ale byla řešena technická infrastruktura a občanská vybavenost. Právě proto územní plán z roku 2014 ukotvil jako zastavitelné pouze plochy s územním rozhodnutím a jen minimum těch, pro které územní rozhodnutí nebylo vydáno. Od roku 2014 však došlo na zastavitelných plochách k dalšímu negativnímu projevu suburbanizace. Ačkoliv se územní plán snaží svými regulativy minimalizovat počet rodinných domů, a tedy i nároky na veřejnou vybavenost, developeři využili nejednoznačného pojmosloví územního plánu a možnosti stavebního zákona do jednoho rodinného domu umístit dvě až tři bytové jednotky. Tím došlo k překročení odhadů kapacit technické infrastruktury a občanské vybavenosti. Na základě analýz především zásobování pitnou vodou, kapacit ČOV a základních škol tak bylo zastupitelstvo nuceno změnit územní plán a určit podmínky pro hospodárné využívání území. Obec nemůže navyšovat kapacity infrastruktury stejnou rychlostí, jako probíhá developerská výstavba, a proto zrušila část zastavitelných ploch. 14. Odpůrkyně zdůrazňuje, že napadená změna nevymezuje nové zastavitelné plochy, jenom v nezbytném rozsahu ruší zastavitelnost některých ploch nebo upravuje regulativy tak, aby nedocházelo k navyšování počtu obyvatel a uživatelů území, a tedy tlaku na kapacity obce. Tím si obec vytváří větší šanci zajistit zásobování vodou, kapacitní ČOV a základní občanskou vybavenost. Odpůrkyně dbala základních zásad územního plánování a pro vyjmutí pozemků ze zastavitelných ploch, jak uvedla i v odůvodnění napadené změny, stanovila dvě základní kritéria: 1) pozemek byl vhodný k vyjmutí ze zastavitelných ploch z hlediska urbanistického kontextu plochy a 2) od doby nabytí účinnosti územního plánu nebo jeho změny, která zastavění umožnila, uplynulo alespoň 5 let (§ 102 stavebního zákona), aniž by byla započata reálná aktivita směřující k bezprostřednímu zastavění plochy. Reálná aktivita byla považována za splněnou, pokud v době zpracování návrhu na pozemku již bylo skutečně započato s pracemi na zástavbě plochy v souladu s platným územním plánem nebo bylo vydáno územní rozhodnutí, které nabylo účinnosti v době zpracování návrhu napadené změny. 15. Navrhovatelé ovšem podle odpůrkyně svého práva na zastavění dotčených pozemků nevyužili po dobu více než 7 let od nabytí účinnosti platného územního plánu a více než 15 let od doby, kdy byly dotčené pozemky určeny k zastavění poprvé. Ustanovení § 102 stavebního zákona stanovuje podmínky náhrady za zrušení určení pozemku k zastavění s tím, že tato náhrada nenáleží, jestliže ke zrušení došlo po uplynutí 5 let od účinnosti územního plánu nebo jeho změny, která zastavění pozemku umožnila, ledaže v této lhůtě nabyl účinnosti povolovací akt pro stavební záměr, což ale není případ navrhovatelů. Odpůrkyně tak má za to, že byly splněny podmínky subsidiarity a minimalizace zásahu uvedené v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120, publikovaném pod č. 1910/2009 Sb. NSS. 16. Odpůrkyně nepopírá, že navrhovatelé jsou napadenou změnou dotčeni na svých právech a že mohlo dojít ke snížení hodnoty a využitelnosti dotčených pozemků, nicméně odpůrkyně má právo i povinnost ve veřejném zájmu své území regulovat. Navrhovatelé vlastní dotčené pozemky desítky let, z čehož minimálně 15 let byly vymezeny jako zastavitelné. Při přijímání napadené změny, např. v průběhu veřejného projednání, opakovaně deklarovali, že o zastavění dotčených pozemků nemají zájem, že je mají jako rezervu. V námitkách deklarovali pokračování jejich zemědělského využívání. Dotčené pozemky tak splnily kritéria pro vynětí ze zastavitelných ploch ve veřejném zájmu. S poukazem na rozsudek NSS ze dne 28. 3. 2008, č. j. 2 Ao 1/2008-51, odpůrkyně zdůraznila, že navrhovatelé nemají subjektivní právo, aby nemovitost byla zahrnuta do konkrétního způsobu využití. Při pořizování územního plánu je také nutné vyvažovat více zájmů, územní plán nelze chápat jako zakonzervování podmínek na věčné časy (srov. rozsudek NSS ze dne 31. 8. 2011, č. j. 1 Ao 4/2011-42). Princip legitimního očekávání v územním plánování je omezen vznikem nových skutečností, jež mohou vést ke změně předpokladů, z nichž vycházel původní územní plán (rozsudek NSS ze dne 21. 10. 2009, č. j. 6 Ao 3/2009-76). Odpůrkyně proto odmítá jako relevantní argument, že dotčené pozemky mají sníženou hodnotu, obzvláště když jsou ponechány na základě námitek navrhovatelů jako územní rezerva pro plochu B1, což je standardní nástroj etapizace. 17. Odpůrkyně je přesvědčena, že napadená změna plně respektuje ZÚR, z nichž navrhovatelé účelově citují regulativ vztahující se na vymezování nových zastavitelných ploch. Jakákoliv změna územního plánu je povinna prioritně využívat k zástavbě plochy v zastavěném území, čímž se předchází nekoncepčnímu zabírání ZPF a chrání udržitelnost a efektivnost investic do technické infrastruktury. Pokud výstavba nevyčerpala všechny zastavitelné plochy, tak musí některé zrušit, aby se mohly vymezit vhodnější. To ale není obsahem napadené změny, která pouze ruší některé zastavitelné plochy a mění regulativy. Mylný je i výklad původního znění územního plánu. Územní plán z roku 2014 stanovil podmínku, že realizaci výstavby mj. na dotčených pozemcích musí předcházet realizace výstavby místní komunikace na ploše s doplňující podmínkou P4. Tím ÚP zohledňoval nevhodnou dopravní situaci a nedostatečně kapacitní napojení území na komunikace vyšší třídy. Zmíněné dopravní napojení přitom dosud nebylo realizováno a zůstává zásadní pro dopravní obsluhu území, včetně dotčených pozemků. Tato skutečnost pouze potvrzuje vhodnost vyjmutí dotčených pozemků ze zastavitelné plochy. 18. Odpůrkyně též odmítá, že by zrušení zastavitelnosti dotčených pozemků bylo diskriminační. Nad rámec své zákonné povinnosti totiž nadefinovala jednoznačná kritéria pro výběr pozemků určených k vynětí ze zastavitelných ploch, jež spočívala zejména v jejich dlouhodobém nevyužití. Tyto podmínky jsou v napadené změně stanoveny obecně a napadená změna neruší zastavitelnost pouze pozemků navrhovatelů, ale i dalších osob. Navrhovatelé ani neuvádějí konkrétní pozemky, které by splňovaly nastavená kritéria, a přesto nebyly vyňaty ze zastavitelných ploch. Ke dni zpracování napadené změny se v katastru odpůrkyně nenacházely jiné významnější zastavitelné plochy než právě ty, které byly vyňaty ze zastavitelných ploch. Ostatní vlastníci možnosti zastavění využili a bylo by v rozporu se zásadou minimalizace zásahu rušit zastavitelnost tam, kde již započala výstavba, nebo k tomu byly učiněny alespoň minimální kroky. Odpůrkyně dbala i na to, aby změna nepostihla více pozemků stejných vlastníků. Navrhovatelé v obci vlastní celou řadu dalších pozemků (p. č. XJ, XK, XL, XM, XN a XO až XP o celkové výměře téměř 1,5 ha) které jsou více než 5 let pouze zasíťované, avšak k jejich vynětí ze zastavitelných ploch v souladu s kritérii nedošlo, byť by to stavební zákon bez náhrady umožňoval. Nicméně realizace kroků k započetí výstavby nebyla jediným kritériem pro vynětí, ale muselo se zároveň jednat i o pozemek vhodný k vyjmutí ze zastavitelných ploch z hlediska jeho urbanistického kontextu. 19. K argumentaci navrhovatelů zásadou subsidiarity odpůrkyně namítá, že i zde je argumentace navrhovatelů zavádějící. Obec může realizovat krajinou zeleň pouze na plochách k tomu určených územním plánem. Výstavba na pozemcích odpůrkyně pak měla územní rozhodnutí již z roku 2010, kdy byly kapacity infrastruktury dostatečné. Následně odpůrkyně činila kroky k zastavění těchto pozemků, zejména investice do projektové dokumentace, realizovala zasíťování apod. Bylo by přitom zcela v rozporu s povinností obce nakládat hospodárně s majetkem (§ 38 odst. 1 zákona o obcích), pokud by po vynaložení investic pozemky vyčlenila jako plochu ZVP. Navíc se jedná o proluky v ulici nevhodné pro jiný účel, než je bydlení. Pozemky odpůrkyně tak nesplňovaly ani jedno z kumulativních kritérií pro vynětí ze zastavitelných ploch. Pokud by měla odpůrkyně postupovat podle navrhovatelů, musela by vymezovat nějakou funkci plochy jen proto, že pozemky vlastní, což je nesmyslné. Obec má především za úkol vypracovat kvalitní územní plán, za jehož odbornou hodnotu odpovídá zpracovatel. 20. K námitce o nadbytečnosti změny odpůrkyně uvádí, že primárním důvodem vydání napadené změny bylo zamezit dalšímu nárůstu počtu obyvatel v důsledku nové výstavby na zastavitelných plochách nad možnosti současných infrastrukturních kapacit. Odpůrkyně to byla nucena řešit omezením zastavitelných ploch. V návaznosti na jejich vynětí definovala jejich jinou nejvhodnější funkci, v případě dotčených pozemků šlo o plochu ZVP. Navrhovatelé přitom v návrhu nesprávně vymezují regulativ ploch ZVP, jelikož odkazují na větu ze zcela jiné části napadené změny, která popisuje koncepci tvorby zeleného prstence kolem obce, který je doplněním, a nikoliv hlavním prvkem ploch ZVP. Důvodem odpůrkyně ale je snaha zajistit zásobování stávajících zastavěných ploch pitnou vodou, zpracování odpadních vod (kapacita ČOV je hraniční) a nezbytné kapacity základní školy. Primárním cílem napadené změny není rozšiřovat plochy ZVP, ale omezit zastavitelné plochy. Další podání účastníků 21. Navrhovatelé v replice setrvali na svém návrhu. Vypořádání svých námitek v napadené změně považují za nepřezkoumatelné, protože odpůrkyně namísto vymezení svých konkrétních potřeb a účelu vymezovaných ploch veřejného prostranství uvedla pouze strohé odůvodnění a na e‑mail ze dne 28. 11. 2021 s konkrétním návrhem na dohodu neodpověděla. Navrhovatelé rozsáhle ocitovaly námitky dalších subjektů dotčených napadenou změnou, zejména pana J. K., V. B. a společností OKZ CHOMUTOV a.s. a CONTRANS PRAHA a.s., s tím, že odpůrkyně podle nich své právo na samosprávu zneužívá na úkor vlastnických práv dotčených osob. Kroky odpůrkyně podle nich nevycházejí z důkladného hodnocení přínosů a negativ volených variant, jelikož vydání napadené změny nepředcházelo vyhodnocení stávajícího územního plánu. 22. Odpůrkyně odůvodňuje napadenou změnu reakcí na prudký rozvoj obce, přesto ale své pozemky nevymezila pro veřejné užívání, ale užívá je pro výstavbu nájemního bydlení (i když prý má být nedostatečná kapacita ČOV). Tvrzení o nutnosti reagovat na prudký rozvoj obce ovšem není nijak podložené. Navrhovatelé navíc nejsou dravými developery, ale naopak přistupují k nemovitostem konzervativně. Přesto na ně jakožto drobné vlastníky míří napadená změna. Je s podivem, že odpůrkyně reguluje rozvoj obce v zastavěné oblasti, ale nereguluje okrajové části obce. Odpůrkyně měla provést v rámci příprav změny územního plánu podrobnou analýzu území obce a vést seznam pozemků vymezených k zastavění, na nichž není plocha využívána v souladu s vymezením po dobu delší než 5 let. Odpůrkyně tak v rozporu s jí poukazovanou judikaturou NSS podle navrhovatelů nerespektuje zásady subsidiarity a přiměřenosti. 23. V duplice odpůrkyně zopakovala klíčové argumenty ze svého vyjádření. Zejména upozornila na to, že navrhovatelé rozhodně nejsou drobnými soukromými vlastníky, k čemuž dokládala výpis z listu vlastnictví s množstvím pozemků navrhovatelů. Dále zdůraznila, že navrhovatelé dlouhodobě své pozemky k výstavbě nevyužili a nemohli ani očekávat, že regulace v území bude neměnná. Zpracovatel napadené změny po důkladných místních šetřeních a analýzách (jež odpůrkyně dokládá čestným prohlášením příslušné autorizované architektky) na základě systematické a nediskriminační aplikace kritérií výběru vyhodnotil dotčené pozemky z urbanistického hlediska jako vhodné k vynětí ze zastavitelných ploch, jelikož i když se nacházejí uprostřed zástavby, jde o chaotickou zástavbu individuálního bydlení bez dostatečných ploch veřejných prostranství a související vybavenosti. Vynětí dotčených pozemků ze zastavitelných ploch však není nevratným krokem, jelikož pozemky byly ponechány jako rezerva pro bydlení. Kdyby byly k vynětí vhodné pozemky odpůrkyně, dotklo by se opatření i jich. Otázka vlastnictví nebyla při výběru rozhodná. Na sporné pozemky odpůrkyně však bylo vydáno územní rozhodnutí již v roce 2010, v době, kdy ještě kapacity v obci byly dostatečné a kdy se nevědělo, že dojde k tak rychlému nárůstu počtu obyvatel. Cílem napadené změny přitom nebylo vymezit nové zastavitelné plochy nebo plochy ZVP, ale alespoň částečně omezit další růst počtu obyvatel, který by s sebou nová zástavba přinesla, a vytvořit tím obci prostor pro zajištění dodatečných kapacit. Napadenou změnou bylo takto vyňato ze zastavitelných ploch cca 3,5 ha pozemků, díky čemuž se podařilo zamezit růstu počtu obyvatel až o 10 %. Takto přitom nebyly dotčeny jen pozemky navrhovatelů, ale i dalších osob, jejichž námitky navrhovatelé v replice citují. K těmto citovaným námitkám přitom odpůrkyně uvádí, že popisují obecné zásady územního plánování, s nimiž odpůrkyně souhlasí. Nijak ovšem nekonkretizují, jak konkrétně měly být tyto zásady napadenou změnou v případě dotčených či jiných pozemků porušeny. Podstatný obsah spisového materiálu 24. Soud ze spisového materiálu předloženého odpůrkyní zčásti v listinné podobě a zčásti v podobě elektronické, jejíž součástí je i územní plán ve znění změny č. 1 z října 2018, zjistil, že před účinností napadené změny byly dotčené pozemky navrhovatelů zařazeny jako součást stabilizovaných (slovy územního plánu „návrhu“) zastavitelných ploch bydlení nízkopodlažního B1, pro něž bylo stanoveno jako hlavní využití bydlení v rodinných domech o nejvýše dvou nadzemních podlažích s případným podkrovím na stavebních pozemcích o minimální výměře 800 m2 zastavěných maximálně z 30 % a přípustné využití pro služby, maloobchodní zařízení náležející do sféry základního občanského vybavení, ubytování a administrativu, pěstitelské a chovatelské samozásobení, plochy veřejné zeleně a místně obslužné komunikace o minimálně 10 m širokém uličním prostoru. Podmínkou využití území na dotčených pozemcích označených jako plocha P.4 ovšem bylo předchozí vymezení a realizace ploch veřejných prostranství na minimálně 15 % území s tím, že do této výměry se nezapočítávají plochy pozemních komunikací. Pokud jde o navrhovateli zmiňovanou podmíněnost využití území nízkopodlažního bydlení B1 na ploše označené jako P.20, jež se nachází na severozápadním okraji obce, to bylo podmíněno realizací místní komunikace na ploše přestavby Př.4b, nikoliv na ploše P.4. 25. Návrh na pořízení napadené změny je datován 27. 5. 2021, nicméně již dne 11. 5. 2021 k němu krajský úřad vydával stanovisko, že v souvislosti s ním není třeba provádět hodnocení vlivů na životní prostředí (tzv. SEA) a že nelze očekávat ovlivnění evropsky významných lokalit. Již v textu návrhu bylo předestřeno, že cílem napadené změny má být vedle úpravy regulativů plochy v centru obce právě vynětí pozemků ze zastavitelných ploch, u nichž nebylo dosud vydáno územní rozhodnutí s tím, že se jedná o plochy takto vymezené a nevyužité již více jak 15 let. Důvodem pro tento postup bylo to, že dochází k obcházení podmínky územního plánu zakazující výstavbu dvojdomů výstavbou rodinných domů o dvou až třech bytových jednotkách a kapacity technické infrastruktury předpokládané v územním plánu a provozovateli veřejné infrastruktury nejsou schopny obsáhnout neúměrně se navyšující výstavbu a jí generované potřeby. Protože se obec v posledních 20 letech několikanásobně rozrostla a obec nemůže zajistit navýšení veřejných kapacit stejnou rychlostí, jako probíhá developerská výstavba, je obec donucena do doby zajištění dostatečných kapacit pro plochy s již vydaným územním rozhodnutím a stavebním povolením zrušit část již vymezených zastavitelných ploch, které se stávají předmětem spekulací. Dle připojené grafické přílohy mělo dojít k odnětí ze zastavitelných ploch a převedení na plochy veřejné zeleně spolu s vymezením územní rezervy pro dosavadní navržené funkce právě u dotčených pozemků v dosavadní ploše P.4, dále v dosavadní ploše P.12 na severním okraji obce, v dosavadní ploše P.3 na jihozápadním okraji obce a konečně v ploše nově označené jako P.23, kde měla být možnost výstavby omezena jen na půdorys a objem stávající stodoly s úplným vyloučením funkce bydlení. Pořízení napadené změny zastupitelstvo odpůrkyně schválilo na svém zasedání dne 30. 6. 2021 s tím, že změna územního plánu bude pořízena zkráceným postupem podle § 55a stavebního zákona. 26. Dne 26. 8. 2021 došlo k veřejnému projednání návrhu napadené změny, jejž se osobně zúčastnil i navrhovatel a), v písemném záznamu z veřejného projednání nicméně nejsou uvedeny žádné vznášené dotazy, připomínky, námitky či stanoviska. V návrhu napadené změny byly dotčené pozemky zařazeny do ploch zeleně veřejných prostranství ZVP v rámci plochy přestavby Př.7. Krajský úřad dne 1. 10. 2021 sdělil, že v rámci posouzení souladu mimo jiné se ZÚR v návrhu neshledal žádné rozpory. 27. Již dne 13. 7. 2021 navrhovatelé u odpůrkyně uplatnili námitku, v níž odmítli vynětí dotčených pozemků ze zastavitelných ploch s tím, že skutečnost, že dosud nebyly pozemky využity ke stavebním účelům, neznamená, že se v budoucnu nepočítá s tím, že bude splněna podmínka územního plánu vyžadující využití 15 % této plochy pro veřejnou zeleň. Navrhovatelé žádali o zachování stávajícího vymezení pro plochy bydlení a připomněli, že již v roce 2006 vyšli vstříc odpůrkyni a veřejnému zájmu, když obci odprodali část pozemku pro zhotovení komunikace a vybudování inženýrských sítí. V den veřejného projednání pak navrhovatelé uplatnili další písemné námitky, v nichž zopakovali svůj nesouhlas a označili za zavádějící odůvodnění návrhu pořízení změny, podle nějž by měly být dotčené pozemky předmětem spekulací a stávající regulativy mají obcházet zákaz výstavby dvojdomů a neúměrně zatěžovat kapacity technické infrastruktury. Zdůraznili, že dotčené pozemky jsou dlouhodobým rodinným majetkem, na němž se v minulosti i aktuálně zemědělsky hospodaří. Protože pozemky nebyly stavebně využity, nelze zde hovořit o žádných spekulacích. Stávající regulativ vyžadující realizaci veřejných prostranství minimálně na 15 % území navrhovatelé akceptují a v současnosti by jej bylo možné upřesnit tak, že plocha ZVP by měla být realizována před jakoukoliv výstavbou, přičemž by bylo možné budovat jen rodinné domy o jedné bytové jednotce omezené výškovým limitem. Navíc na území obce platí stavební uzávěra, takže s výstavbou se v nejbližší době nepočítá. Stejně tak je podle navrhovatelů zavádějící odůvodnění návrhu napadené změny hovořící o tom, že jsou dotčené pozemky jediným veřejným prostranstvím v lokalitě. V bezprostřední blízkosti se naopak nachází již vymezená plocha ZVP o rozloze cca 6,6 ha. Navrhovatelé opět připomněli, že v minulosti vycházeli obci vstříc, a že se rádi v budoucnu budou podílet i na případné výsadbě veřejné zeleně, avšak po domluvě a za podmínek prospěšných pro všechny zainteresované strany. Připomněli též své dotčení vymezením biokoridoru v návaznosti na námitky souseda v procesu přijetí změny č. 1 územního plánu. Souběžně uplatnili námitky i jiní dotčení vlastníci, mj. i vlastník pozemků v dosavadní ploše P.3 (v návrhu k veřejnému projednání napadené změny označené jako ZN11), který v námitkách upozornil, že již získal územní rozhodnutí na dělení pozemků, jímž vznikly nové pozemky určené k výstavbě dvou rodinných domů a že již vznikla projektová dokumentace a byly realizovány i další kroky za účelem realizace stavby. 28. Ve stanovisku ze dne 18. 10. 2021 odbor životního prostředí Městského úřadu Brandýs nad Labem-Stará Boleslav z pozice vodoprávního úřadu požadoval, aby veškeré objekty byly napojeny do centrální splaškové kanalizace zakončené dostatečně kapacitní ČOV pro navrženou zástavbu a aby objekty byly zásobovány vodovodní sítí. 29. Dne 23. 11. 2021 byl upravený návrh napadené změny opakovaně veřejně projednán, přičemž tohoto projednání se navrhovatelé nezúčastnili. V upraveném návrhu byla mj. doplněna coby podstatná změna na dotčených pozemcích nadále zařazených do návrhové plochy ZVP územní rezerva R32 pro plochy nízkopodlažního bydlení B1 a byly nově formulovány regulativy využití ploch ZVP. Plocha změny zastavitelnosti ZN11 byla z navrhovaných změn vyňata a dosavadní plocha P.3 již nebyla předmětem napadené změny. 30. V návaznosti na opakované veřejné projednání návrhu napadené změny navrhovatelé dne 30. 11. 2021 uplatnili opětovné námitky, v nichž namítali v zásadě totéž, co uvádějí v návrhu na zrušení napadené změny. K námitkám navrhovatelé přiložili svůj návrh ze dne 28. 11. 2021 adresovaný starostovi odpůrkyně a zpracovatelce napadené změny s přiloženým plánkem navržené změny, podle nějž by na části dotčených pozemků byla vymezena veřejná zeleň s možností okamžitého odkoupení obcí, v další části by byla soukromá zeleň, jejíž výsadbu by navrhovatelé zajistili do 24 měsíců, a zbylá část plochy by byla určena k výstavbě nejvýše 8 rodinných domů s jednou bytovou jednotkou, přičemž podmínky jejich výstavby by bylo možné sjednat plánovací smlouvou včetně výstavby obslužné pozemní komunikace. Dále navrhovatelé přiložili výkres situace vynětí ze ZPF z března 2020 k výstavbě modulových domů na pozemcích obce zachycující podobu chystané výstavby a oznámení obce ze dne 25. 11. 2021 o záměru pronajmout čtyři bytové jednotky v modulových domech za běžné nájemné 14 000 Kč měsíčně + poplatky tomu, kdo nabídne vyšší nabídku jednorázové první platby nájemného. Námitky opět uplatnili i další dotčení vlastníci, mj. i V. B. a společnosti OKZ CHOMUTOV a.s. a CONTRANS PRAHA a.s., na jejichž společnou námitku navrhovatelé odkázali v replice. 31. Dne 18. 5. 2022 zastupitelstvo odpůrkyně jednomyslně schválilo rozhodnutí o námitkách a vyhodnocení připomínek a rozhodlo o vydání napadené změny. Veřejná vyhláška oznamující vydání napadené změny byla uveřejněna na úřední desce odpůrkyně dne 25. 5. 2022. 32. Ve výrokové části napadené změny zůstaly dotčené pozemky zařazeny do ploch ZVP a územní rezervy pro plochu B1. Plochy ZVP jsou určeny k hlavnímu využití jako nelesní zeleň s funkcí ochrannou, estetickou, prostorotvornou a rekreační ve veřejně přístupném prostoru s intenzívní údržbou a s přípustným využitím pro každodenní rekreaci ve veřejném prostoru s vybavením např. lavičkami, dětským hřištěm a jinými rekreačními plochami, pro pěší stezky, cyklostezky a účelové komunikace a případně též pro vodní plochy bez retenční funkce. Zeleň musí být nejméně na 70 % plochy, přičemž minimálně 50 % plochy má pokrývat vzrostlá stromová zeleň. Plocha by měla být alespoň 2 m široká. Pokud jde o plochy územních rezerv, v části J úplného znění územního plánu se potvrzuje, že na využití území rezerv se vztahují podmínky využití území jako pro navržené plochy (tj. v případě dotčených pozemků regulativy platné pro návrhovou plochu ZVP) a zároveň se zde zmiňuje, že rozdělení územního plánu na zastavitelná území a plochy rezerv odpovídá časovému rozlišení potřeb na cca 10-15 let (v případě zastavitelných ploch) a na cca 20-50 let (v případě ploch rezerv). 33. V části odůvodnění napadené změny zpracované zpracovatelem byly zopakovány důvody a cíle uvedené již v návrhu pro jeho pořízení (mj. potřeba snížit rozsah zastavitelných ploch) a že výběr takových pozemků se v souladu se zásadou proporcionality a minimalizace zásahů do vlastnického práva řídí základními kritérii, jež byla aplikována systémově a nediskriminačně, a to konkrétně aby 1) byl pozemek vhodný k vynětí z hlediska urbanistického kontextu plochy (možnosti naplnění funkce v rámci jiného způsobu regulovaného územním plánem, vhodnost jiného funkčního využití v rámci širšího urbanistického kontextu plochy, vazby funkčního a prostorového regulativu na navazující plochy atd.) a zároveň 2) od doby umožnění jeho zastavitelnosti uplynulo alespoň 5 let (ve smyslu § 102 stavebního zákona) a nebyla započata reálná aktivita směřující k bezprostřednímu zastavění plochy (což není splněno, pokud na pozemku v době zpracování návrhu již bylo skutečně započato s pracemi na zastavění plochy v souladu s platným územím plánem nebo již nabylo účinnosti územní rozhodnutí). Ke kapacitám veřejných sítí a služeb se v části 6.1 odůvodnění napadené změny pod bodem 16/ uvádí, že ČOV má aktuálně nevyhovující kapacitu 4 000 ekvivalentních obyvatel (dále jen „EO“), zatímco současný nátok již dosahuje 5 500 EO. Obec sice získala dotaci na zkapacitnění ČOV na 6 000 EO, ovšem než dojde k realizaci rozšíření ČOV, je její kapacita naplněna. Pokud jde o zásobování pitnou vodou, obec je připojena na vodovod Želivka s limitem čerpání vody do 300 000 m3 ročně, který se zavázala nenavyšovat po dobu pěti let (do roku 2026). Bez základních investičních opatření není možné dle zpracovaného generelu (nové) zastavitelné plochy zásobovat pitnou vodou. Během posledních 10 let byla zásadně zkapacitněna i základní občanská vybavenost, avšak v důsledku maximalizace vytížení zastavitelných ploch trojdomy je už opět nedostatečná. Počet obyvatel se za 20 let více než zdvojnásobil (dle připojeného grafu v roce 1991 v obci žilo cca 1 000 obyvatel, v roce 2001 cca 1 250 obyvatel, v roce 2011 již ale cca 3 300 obyvatel). Při kapacitě základní školy 540 žáků jsou všechny třídy již obsazeny 522 žáky, kapacita mateřské školy 120 dětí je využita zcela a z kapacitních důvodů nebylo přijato dalších 38 dětí. Konečně pod bodem 25/ bylo uvedeno, že územní rezerva R32 pro nízkopodlažní bydlení B1 byla doplněna v reakci na vznesené námitky tak, aby jim bylo částečně vyhověno. Budoucí využití plochy může být opětovně prověřeno po zajištění kapacit veřejné infrastruktury. Budou-li kapacity zajištěny, jedná se o plochu vhodnou k zástavbě, byť i do budoucna je uvažováno o tom, že její část by měla být využita jako plocha ZVP. 34. V části odůvodnění napadené změny zpracované pořizovatelem pak byly vypořádání námitky, včetně námitek navrhovatelů. Námitkám uplatněným k veřejnému projednání nebylo vyhověno, odpůrkyně však konstatovala, že plocha bude vymezena jako rezerva. Zamítnutí bylo odůvodněno odkazem na podrobnou rekapitulaci důvodů pořízení napadené změny a konkrétně pak tím, že důvodem zmenšení rozsahu zastavitelných ploch je snaha zajistit zásobování stávajících zastavitelných ploch pitnou vodou, zajistit zpracování odpadních vod v aktuálně již hraničně kapacitní ČOV a zajistit nezbytné kapacity základních škol, jež jsou již plně využity. Odpůrkyně zdůraznila, že dotčené pozemky splňují základní kritéria pro výběr pozemků k vynětí ze zastavitelných ploch, a jejich výběr je tak souladný se zásadami proporcionality a minimalizace zásahu do vlastnického práva. Nejvhodnějším využitím dotčených pozemků je aktuálně veřejná zeleň, proto jim byl stanoven tento způsob využití. Plocha ZVP umožňuje vznik veřejného parku s rekreační a sportovní plochou lokálního významu. Hospodářská činnost není uprostřed zástavby rodinných domů vhodná. V blízkosti sice existuje plocha ZVP, ale je zemědělsky obdělávána, a jelikož se jedná o větší ucelenější plochu, byť ani její zemědělské využití není ideální, je vhodnější nežli u dotčených pozemků. Navrhovatelé navíc deklarují, že nechtějí dotčené pozemky v současné době zastavět. Územní plán přitom nemá vytvářet podmínky pro dalekou budoucnost, ale vytvářet podmínky pro výstavbu a ochranu hodnot v současnosti. S ohledem na zájem zastavění dotčených pozemků v daleké budoucnosti zde proto bude vymezena územní rezerva pro bydlení, čímž by měl být podle odpůrkyně de facto požadavek navrhovatelů naplněn. Odůvodnění potřeby regulace v napadené změně zároveň neříká, že přímo navrhovatelé jednali spekulativně, ale je tím popsán způsob rozvoje mnoha sídel v návaznosti na Prahu v 90. letech. Odpůrkyně přitom zdůraznila, že pozemky navrhovatelů jsou součástí lokality, která takto vznikla, byť oni sami se o to nezasloužili. 35. Odpůrkyně zamítla i námitky navrhovatelů vznesené při příležitosti opakovaného veřejného projednání, přičemž zopakovala, že dotčené pozemky naplňují základní kritéria pro vynětí ze zastavitelných ploch. Odpůrkyně argumentovala i v dalším obdobně jako ve vyjádření adresovaném soudu. K námitce rozporu se ZÚR, navrhovatelům vytkla, že pomíjejí kontext zmiňovaného pravidla, které požaduje v zájmu ochrany ZPF efektivní využití stávajících zastavitelných ploch jako podmínku pro vymezení ploch nových. Napadená změna nevymezuje nové zastavitelné plochy, a je proto nelogické toto pravidlo aplikovat. Ke zvolenému způsobu využití dotčených pozemků odpůrkyně odkázala na vypořádání předchozích námitek. Záměrem je vymezovat příslušné funkční využití na pozemcích, které jsou pro ně urbanisticky vhodné, což je v rukou autorizovaných osob, nikoliv zastupitelů samosprávy. Plocha ZVP není určena pro krajinnou zeleň, ale na dotčených pozemcích může vzniknout např. dětské hřiště, park atd. Navazující plocha ZVP sice existuje, ale je zemědělsky obdělávána. Jedná se o rozsáhlý pozemek obklopující statek, jenž je dostupný pro zemědělskou techniku bez průjezdu obytnou zónou, což pro dotčené pozemky neplatí. Obě plochy tak mají zcela jiný charakter. Sousední plocha v budoucnu umožní realizaci většího (leso)parku s celosídelním přesahem, kdežto dotčené pozemky představují menší plochu, která by mohla sloužit obyvatelům lokality, být více uzavřená a lokálně cílit na menší děti. Představují ideální místo pro veřejné prostranství v centru zastavěného území. Odpůrkyně zopakovala, že důvodem pořízení napadené změny je nedostatečná kapacita veřejné vybavenosti, čímž není myšlena pouze kulturní a sportovní vybavenost. Nebyly takto dotčeny jen pozemky navrhovatelů. Pokud by byla na dotčených pozemcích ponechána zastavitelná plocha v menším rozsahu, znamenalo by to sice snížení nároků na veřejnou infrastrukturu, nikoliv ale jejich minimalizaci. Doposud realizovaná výstavba vytěžila veškeré kapacity veřejné vybavenosti. V sídle je spousta ploch s vydaným územním rozhodnutím, které ještě nejsou zastavěny, a představují tak časově neodhadnutelný nárok na veřejnou infrastrukturu. Napadená změna nemůže vycházet z minulého, ale jen z aktuálního stavu infrastruktury. Odpůrkyně přitom nevybírala pozemky k vynětí podle toho, kdo v minulých letech vycházel obci vstříc, ale podle kritérií uvedených v napadené změně tak, aby byl zajištěn systematický a nediskriminační přístup. Navrhovatelé sami přitom uvedli, že nemají snahu dotčené pozemky v současné době zastavět. Územní plán přitom nemá vytvářet podmínky pro výstavbu v daleké budoucnosti, ale v současnosti. S ohledem na zájem zástavby v daleké budoucnosti byly dotčené pozemky zahrnuty do územní rezervy. V případě, že se podaří zajistit dostatečné kapacity veřejné infrastruktury a bude potřeba nových zastavitelných ploch, budou dotčené pozemky prověřeny z hlediska možnosti jejich zastavění. Navržené řešení (výsadba stromů, prodej části dotčených pozemků obci) je možné posoudit v budoucnu, ne však nyní, a to z důvodu stanovených kritérií výběru pozemků. K námitce týkající se vymezování biokoridoru odpůrkyně uvedla, že s napadenou změnou nesouvisí, tehdejší námitka navrhovatelů však byla řádně vyhodnocena. 36. Kromě rozhodnutí o námitkách navrhovatelů jsou v této části napadené změny obsažena rozhodnutí i o námitkách dalších osob, které vlastní nemovitosti na území odpůrkyně. Námitkám vlastníků pozemků v dosavadní ploše P.3 proti vynětí pozemků ze zastavitelné plochy bylo vyhověno s odůvodněním, že již učinili prvotní kroky k zastavění pozemků (bylo vydáno územní rozhodnutí o dělení pozemků, zpracována projektová dokumentace), což i řádně doložili. Z obdobných důvodů bylo částečně vyhověno např. i námitkám vlastníků pozemků v dřívější ploše přestavby Př.1 (dle hlavního výkresu byly nově určeny jako plocha P23 „obslužná sféra s vyloučením bydlení“). Ve zbylé části však odpůrkyně setrvala na nedůvodnosti námitek nejen navrhovatelů, ale i v replice zmiňovaných společných námitek společností OKZ CHOMUTOV a.s. a CONTRANS PRAHA a.s. a pana V. B.. Jednání před soudem 37. Při jednání dne 3. 5. 2023 navrhovatelé zdůraznili, že s pozemky nepodnikají a nemají aktuální zájem o výstavbu bydlení, ale jejich cílem je umožnit v budoucnu vlastní bydlení dětem a vnoučatům. Odpůrkyni vytkli, že sama přispěla k vyčerpání kapacit infrastruktury, a v důsledku toho tak měla primárně k dosažení cílů napadené změny použít vlastní pozemky, a ne pozemky drobných vlastníků. V případě navrhovatelů by se jednalo nanejvýše o 12 bytových jednotek, odpůrkyně přitom svými modulovými domy vyčerpala více kapacit veřejné infrastruktury, než by hrozilo od navrhovatelů. Odpůrkyně se při omezování záměrů výstavby měla zaměřit spíše na okrajové části obce nebo větší projekty (bytový dům, centrum zdravotních a sociálních služeb) nebo měla vymezovat plochy např. pro novou školu apod., ale to nečiní. Také měla vyhodnotit celé území obce, a nikoliv se omezit jen na několik málo pozemků. Podle navrhovatelů možná jde jen o reakci na to, že předcházející změna se týkala jen jediného vlastníka a byla následně zrušena pro diskriminaci, takže nyní byly do změny přibrány i pozemky navrhovatelů, aby se předešlo námitce diskriminace. O nevěrohodnosti a nadbytečnosti snahy odpůrkyně o vymezení ploch veřejné zeleně svědčí i to, že k dotazům v rámci snah o dohodu nebyla schopna ani uvést, co konkrétně by mělo být na dotčených pozemcích navrhovatelů vybudováno. Odpůrkyně také měla usilovat o konsenzuální řešení, protože v takovém případě by již na dotčených pozemcích byla navrhovateli zřízena veřejná zeleň. Namísto toho ale odpůrkyně rozhoduje autoritativně, a protože s výsledným řešením navrhovatelé nesouhlasí, zůstane na místě i nadále pole. Řešení přijaté napadenou změnou je podle nich proto neúčinné. 38. Odpůrkyně naproti tomu namítala, že hrozí-li vyčerpání infrastruktury, nemůže upřednostňovat individuální zájmy. Pokud jde o její vlastní pozemky, na nich se s výstavbou počítalo již od roku 2008, kdy byla kapacita infrastruktury dostatečná. Součástí dané lokality ostatně byl i pozemek navrhovatelů. V době přijímání napadené změny již šlo o zainvestované a zasíťované pozemky, takže jejich vynětí ze zastavitelných ploch by bylo mrháním veřejnými prostředky v rozporu s péčí řádného hospodáře. V případě dvou bytových domů obce je reagováno na existující poptávku a předpokládá se poskytnutí ½ bytů za snížené nájemné učitelům a příslušníkům obecní policie, kteří do obce musí dojíždět. V případě centra zdravotních a sociálních služeb, kterou odpůrkyně chápe jako službu obyvatelstvu, pak byla již v roce 2018 uzavřena plánovací smlouva, na základě níž byla už tehdy pro centrum rezervována kapacita na ČOV, ale investor si musí sám nějak sehnat dodávky pitné vody v objemu 15 000 m3. Pro všechny tyto záměry je přitom společné, že mají již zřízeny přípojky, tedy v jejich případě již bylo vydáno stavební povolení či územní rozhodnutí na přípojky sítí, což navrhovatelé na dotčených pozemcích nemají. Zároveň odpůrkyně činí i kroky ke zvýšení kapacity infrastruktury, k čemuž odpůrkyně předkládá rozhodnutí o povolení zkušebního provozu zkapacitnění ČOV. Žádost o dotaci na toto rozšíření přitom byla odůvodňována právě i tím, že je nezbytné pro chystané centrum zdravotních a sociálních služeb a bytový dům obce. Kromě toho je požádáno též o dotaci na stavbu mateřské školy. Odpůrkyně odmítá, že by se zaměřovala jen navrhovatele, napadená změna totiž dopadá i na pozemky jiných vlastníků. Sami navrhovatelé pak mají i jiné pozemky, na nichž můžou stavět. Není pravdou ani to, že by napadená změna byla neefektivní, protože jejím hlavním cílem bylo snížit nárůst počtu obyvatel a přibrzdit přetrvávající stavební boom, čehož bude dosaženo i tehdy, budou‑li navrhovatelé na dotčených pozemcích nadále zemědělsky hospodařit. Navíc je třeba situaci vidět v celkovém kontextu napadené změny, jež předchází možnému nárůstu počtu obyvatel až o 10 %, nestačí se omezit na počty domů jen na pozemcích navrhovatelů. 39. Soud provedl dokazování výpisem z listu vlastnictví č. 1325, z nějž vyplývá, že navrhovatelé jsou spoluvlastníky dotčených pozemků, ale také řady dalších pozemků, tak jak uváděla odpůrkyně. 40. Z odst. 206 písm. d) ZÚR v úplném znění po 2. aktualizaci soud zjistil, že stanoví jako jednu ze základních zásad péče o krajinu při plánování změn v území a rozhodování o nich požadavek preferovat využití rezerv v zastavěném území sídel, zejména proluk a přestavbových území před vymezováním zastavěných ploch ve volné krajině. 41. Dále soud zjistil z rozhodnutí krajského úřadu ze dne 5. 9. 2022, že ve zjišťovacím řízení týkajícím se stavebního záměru Centra zdravotních a sociálních služeb Šestajovice pro 375 klientů a 125 osob personálu krajský úřad na str. 3 konstatuje: „Splaškové vody budou odváděny kanalizací na obecní ČOV, jejíž kapacita je dostatečná. Technologické odpadní vody nejsou očekávány.“ Žádné bližší údaje ohledně kapacity ČOV v odůvodnění nejsou. 42. Rozhodnutím ze dne 5. 12. 2022 odbor životního prostředí Městského úřadu Brandýs nad Labem-Stará Boleslav z pozice vodoprávního úřadu v reakci na žádost odpůrkyně ze dne 13. 9. 2022 povolil do 31. 12. 2023 zkušební provoz 3. linky ČOV Šestajovice navyšující její kapacitu ze 4 000 na 6 000 EO. 43. Ze souhlasu Městského úřadu Úvaly ze dne 26. 10. 2010 vyplývá, že z pozice obecného stavebního úřadu podle § 15 odst. 2 stavebního zákona souhlasil s vydáním stavebního povolení na stavbu „Šestajovice – inženýrské sítě a komunikace pro zástavbu RD U Potoka II“ a potvrzoval, že byly dodrženy podmínky stanovené územním rozhodnutím, jež nabylo právní moci již dne 3. 5. 2010. 44. Z rozhodnutí Městského úřadu Úvaly ze dne 28. 6. 2021 soud zjistil, že uvedeného dne stavební úřad vydal společné povolení stavebního záměru „Stavba 7 modulových rodinných domů, každý se dvěma bytovými jednotkami, vytápěnými tepelným čerpadlem, včetně napojení na vodovod, kanalizaci, el. energii a zpevněného parkovacího stání“. Každá z bytových jednotek má být samostatně napojena na vodovod i kanalizaci. 45. V čestném prohlášení ze dne 27. 4. 2023 opatřeném razítkem společnosti TAM architekti s.r.o. Ing. arch. Barbora Zemanová Brossová sděluje, že před návrhem napadené změny provedla ve spolupráci s odpůrkyní důkladné analýzy území a místní průzkumy, přičemž na základě podrobných analýz kapacit především zásobování obce pitnou vodou, ČOV a základních školských zařízení doporučila nově určit podmínky pro hospodárné využívání zastavěného území a zajistit ochranu nezastavěného území tak, aby do doby zajištění dostatečných kapacit nenarůstala zástavba v obci více, než je nezbytné. Za tím účelem definovali kritéria pro výběr pozemků k vyjmutí ze zastavitelných ploch, jež by šetřila práva vlastníků, kteří do zástavby pozemků již investovali, a ona prohlašuje, že tento postup byl aplikován nediskriminačně a systematicky. 46. Dalšími listinami soud dokazování neprováděl. Jedná se zejména o listiny, které jsou součástí předloženého spisového materiálu, jímž se dokazování neprovádí, ale z nějž správní soud bez dalšího vychází. Soud neprováděl ani důkaz snímky z webových stránek obce dokládajícími možnosti sportovního a jiného vyžití v obci, jelikož z odůvodnění napadené změny je patrné, že nejde o rozhodující důvody vynětí dotčených pozemků ze zastavitelných ploch. V tom směru byly klíčové kapacity technické infrastruktury a škol, přičemž o kapacitě ČOV a datu realizace zkapacitnění se nic neuvádí ani v záložce věnované právě ČOV. Další listiny dokládající výstavbu modulových domů na pozemcích odpůrkyně, stejně jako i kladné vyjádření Městského úřadu Úvaly ze dne 6. 10. 2008 k souladu stavebního záměru „RD Šestajovice – U Potoka II“ s územním plánem obce soud považoval za nadbytečné. Posouzení návrhu 47. Soud ověřil, že návrh je po obsahové stránce bez vad (§ 101b odst. 2 s. ř. s.) a byl podán včas (§ 101b odst. 1 s. ř. s.; napadená změna nabyla účinnosti dne 9. 6. 2022 a návrh byl podán dne 9. 2. 2023) osobou k tomu oprávněnou (§ 101a odst. s. ř. s.). Soud proto návrh věcně projednal v mezích uplatněných návrhových bodů (§ 101d odst. 1 s. ř. s.). Přitom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl ke dni vydání napadené změny (§ 101b odst. 3 s. ř. s.). 48. Aktivní žalobní legitimaci navrhovatelé odůvodňují vlastnictvím dotčených pozemků, které soud ověřil i ke dni rozhodnutí soudu. Není přitom pochyb, že dotčené pozemky jsou napadenou změnou zasaženy, protože došlo ke změně regulace možných způsobů jejich využití (namísto plochy B1 jsou zařazeny do plochy ZVP a zahrnuty do územní rezervy pro plochu B1). S ohledem na tuto skutečnost a obsah návrhových bodů je přinejmenším myslitelné dotčení navrhovatelů na vlastnickém právu, a proto je jejich aktivní žalobní legitimace dána, byť s dílčí výhradou. Návrhový petit totiž směřuje ke zrušení celého napadené změny, ačkoliv napadená změna mění funkční využití též dalších pozemků. Proti změnám regulace jiných pozemků než dotčených však nic nenamítají a i s ohledem na jejich vzdálenost nepředstavuje změna jejich využití myslitelný zásah do veřejných subjektivních práv (§ 2 s. ř. s.) navrhovatelů. I kdyby tedy byly veškeré námitky navrhovatelů důvodné, soud by nemohl zrušit celou napadenou změnu, nýbrž jen jeho část. Návrh na zrušení napadené změny nicméně soud vyhodnotil jako nedůvodný i v části, jež se navrhovatelů dotýká. 49. Přezkum vad opatření obecné povahy lze obecně popsat pětibodovým algoritmem (testem), který byl pro tyto účely vymezen judikaturou (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005‑98, č. 740/2006 Sb. NSS): 1) přezkum pravomoci správního orgánu vydat opatření obecné povahy; 2) přezkum otázky, zda správní orgán při vydávání opatření obecné povahy nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti; 3) přezkum otázky, zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným procesním postupem; 4) přezkum obsahu opatření obecné povahy z hlediska rozporu se zákonem, v tomto kroku ve smyslu souladu s hmotným právem; 5) přezkum obsahu napadeného opatření obecné povahy z hlediska jeho proporcionality, tedy konkrétně, zda napadené opatření obecné povahy vůbec umožňuje dosáhnout sledovaný cíl, zda opatření obecné povahy a sledovaný cíl spolu logicky souvisí a zda cíle nelze lépe dosáhnout jiným prostředkem, jakož i zda opatření obecné povahy omezuje své adresáty co nejméně; v neposlední řadě soud také zkoumá, zda je následek napadeného opatření obecné povahy úměrný sledovanému cíli. 50. Při posouzení důvodnosti návrhu soud vyšel z ustálené judikatury, která vymezila míru, v níž jsou správní soudy oprávněny zasahovat do procesu územního plánování. Podle usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009‑120, č. 1910/2009 Sb. NSS, je podmínkou zákonnosti územního plánu mimo jiné i to, že veškerá omezení vlastnického práva mají ústavně legitimní a o zákonné cíle opřené důvody a jsou činěna jen v nezbytně nutné míře, nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle, což představuje zásadu subsidiarity a minimalizace zásahu. Za předpokladu dodržení uvedené zásady může územním plánem dojít k omezením vlastníka v území regulovaném tímto plánem, nepřesáhnou-li spravedlivou míru; taková omezení nevyžadují souhlasu dotyčného vlastníka a ten je povinen strpět je bez náhrady. V bodě 47 citovaného usnesení pak NSS dále dovodil, že „[ú]zemní plán reguluje možné způsoby využití určitého území. V tomto smyslu představuje významný, byť ve své podstatě spíše nepřímý zásah do vlastnického práva těch, jejichž nemovitosti tomuto nástroji právní regulace podléhají, neboť dotyční vlastníci mohou své vlastnické právo vykonávat pouze v mezích přípustných podle územního plánu. Znamená to především, že jsou omezeni v tom, co se svým pozemkem či stavbou do budoucna mohou činit, na přípustné varianty využití jejich nemovitostí, jež vyplývají z územního plánu. V tomto smyslu může územní plán představovat zásadní omezení ústavně zaručeného práva vlastnit majetek, jenž je jedním ze základních pilířů, na nichž již po staletí stojí západní civilizace a její svobodný rozvoj. Zásahy do vlastnického práva proto musí mít zásadně výjimečnou povahu, musí být prováděny z ústavně legitimních důvodů a jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle a být činěny na základě zákona.“ 51. Jak tedy lze z citované judikatury dovodit, hodnocení proporcionality (s nímž souvisí podstatná část námitek navrhovatelů) napadené změny představuje nedílnou součást jeho soudního přezkumu, přičemž v případě územního plánování především není možné připustit zásahy do vlastnického práva vykazující znaky diskriminace, „nerozumnosti“ či libovůle. K tomu soud doplňuje, že územní plán, ať je jeho obsah jakýkoliv, vždy představuje zásah do vlastnického práva, neboť stanoví meze jeho výkonu. Jinými slovy právní úprava výslovně očekává, že při vydávání územního plánu či jeho změny bude zasahováno do vlastnického práva vlastníků pozemků v regulovaném území a samotný fakt, že dochází k takovému zásahu, tedy nemůže představovat důvod vyslovení nezákonnosti napadené změny. 52. Úkolem soudu také není určovat, jakým způsobem má být určité území využito, a aktivně tak dotvářet územní plánování, ale pouze korigovat extrémy. V procesu územního plánování dochází k vážení řady zájmů soukromých i veřejných a výsledkem pak musí být rozhodnutí o upřednostnění některých zájmů před jinými při zachování právem předvídané proporcionality a ochrany základních práv před svévolnými a excesivními zásahy. Přijetí konkrétního územního plánu, tedy obecné rozhodnutí o distribuci zátěže v rámci určitého území, je při zachování výše zmíněných zásad politickou diskrecí konkrétního zastupitelského orgánu územní samosprávy a vyjadřuje realizaci práva na samosprávu konkrétního územního celku. Úlohou soudu je bránit jednotlivce před excesy v územním plánování, nikoliv územní plán dotvářet či věcně regulovat. Soudům proto nepřísluší přezkoumávat, zda byl pro určitý pozemek zvolen nejvhodnější způsob funkčního využití či regulace (viz např. rozsudek NSS ze dne 30. 10. 2020, č. j. 10 As 197/2019‑46, a judikaturu tam citovanou). 53. Nepřiměřené zásahy soudní moci do konkrétních odůvodněných a zákonných věcných rozhodnutí územní samosprávy by byly porušením ústavních zásad o dělbě moci (rozsudek NSS ze dne 2. 2. 2011, č. j. 6 Ao 6/2010‑103, č. 2552/2012 Sb. NSS). Ze zásady zdrženlivosti pak plyne, že ke zrušení opatření obecné povahy v oblasti územního plánování by měl soud přistoupit pouze tehdy, pokud došlo k porušení zákona v nezanedbatelné míře, resp. v intenzitě zpochybňující zákonnost posuzovaného řízení a vydaného opatření obecné povahy. 54. Na úvod je třeba předestřít, že byť odpůrkyně upozornila, že navrhovatelé neodkazují na konkrétní ustanovení zákona, s nimiž má být napadená změna v rozporu, soud vychází z toho, že platí zásada iura novit curia (tj. že soud zná právo). Navrhovatelé učinili dispoziční zásadě zadost již tím, že v návrhu popsali, proč má být podle nich napadená změna nezákonná. Je na soudu, aby v konečném důsledku posoudil, zda tato argumentace má odraz v konkrétním ustanovení právních předpisů (obdobně srov. nález Ústavního soudu ze dne 29. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 2443/08). Chybějící přímý odkaz na právní normy tedy nebrání tomu, aby soud posoudil důvodnost jednotlivých dílčích námitek. Současně ovšem není úkolem soudu domýšlet argumentaci navrhovatelů a aktivně vyhledávat důvody pro zrušení napadené změny, jež z jejich argumentace bezprostředně neplynou. 55. Z hlediska prvních dvou kroků algoritmu přezkumu navrhovatelé žádné námitky neuplatňují a ani soud žádnou vadu napadené změny neshledává. Jako procesní nezákonnost uplatněnou navrhovateli lze označit výtku, podle níž přijetí napadené změny nepředcházelo „důkladné zhodnocení ÚP“. Námitka však není důvodná. Tento požadavek byl naplněn již tím, že návrh napadené změny zpracovala osoba naplňující kvalifikační požadavky § 6 odst. 2 stavebního zákona, což navrhovatelé nerozporují. Stavební zákon neukládá povinnost, aby zpracování územního plánu nebo jeho změny předcházela např. územní studie apod., a pořizování územně analytických podkladů je také fakultativní (viz § 25 a násl. stavebního zákona). Podstatné je tedy jen to, aby byl návrh změny ÚP zpracován kvalifikovanou osobou, která má potřebné vysokoškolské vzdělání a profesní zkoušku. Význam v tomto případě nemá ani požadavek na pravidelné vyhodnocování územního plánu v režimu § 55 stavebního zákona. 56. Podle § 55 odst. 1 stavebního zákona pořizovatel předloží zastupitelstvu obce nejpozději do 4 let po vydání územního plánu a poté pravidelně nejméně jednou za 4 roky zprávu o uplatňování územního plánu v uplynulém období. Na projednání návrhu této zprávy se použije přiměřeně § 47 odst. 1 až 4 a na její schválení se použije obdobně § 47 odst. 5. Na základě požadavku uvedeného ve zprávě může být zpracován nový návrh územního plánu nebo návrh změny územního plánu. V takovém případě se dále postupuje podle ustanovení § 50 až 54 obdobně. 57. Územní plán ve znění změny č. 1 je z října 2018, přičemž pořizování napadené změny bylo zahájeno schválením návrhu na pořízení změny č. 2 územního plánu zastupiteli odpůrkyně dne 30. 6. 2021. Zhotovení a předložení zprávy o uplatňování územního plánu proto nebylo povinné. Nebylo ani nezbytné zpracování seznamu zastavitelných pozemků, u nichž bylo zvažováno jejich případné vynětí ze zastavitelných ploch, jak (až v replice) navrhovatelé tvrdí. Bylo pouze třeba (zejména v reakci na námitky dotčených osob) stanovit zřetelná a legitimní kritéria, na základě nichž byl výběr proveden. Odůvodnění napadené změny přitom obsahuje jak tato kritéria, tak i urbanistickou úvahu vysvětlující potřebnost omezení rozsahu zastavitelných ploch, a to včetně konkrétních dat o vývoji počtu obyvatel a jeho dopadech na vytíženost veřejné infrastruktury. Je tedy zjevné, že při přípravě návrhu napadené změny proběhlo hodnocení dosavadního uplatňování územního plánu, a právě to potvrdilo potřebnost omezení možné výstavby v obci. 58. Co do hmotněprávní nezákonnosti navrhovatelé namítají, že napadená změna nerespektuje ZÚR. To by představovalo porušení § 36 odst. 5 stavebního zákona, podle nějž jsou zásady územního rozvoje závazné pro pořizování a vydávání územním plánů, ale ve svém důsledku i porušení procesní povinnosti stanovené v § 53 odst. 4 písm. a) a též v § 54 odst. 2 stavebního zákona, podle nichž byl pořizovatel povinen přezkoumat soulad napadené změny se ZÚR a zastupitelstvo odpůrkyně bylo oprávněno napadenou změnu vydat jen po ověření, že takový rozpor není dán. Navrhovatelé přímo neodkazují na konkrétní regulativy ZÚR. S ohledem na obsah námitky je však nepochybné, že jejich argumentace míří na regulativ stanovující v odst. 206 písm. d) základní zásadu péče o krajinu, podle níž je třeba při plánování změn v území a rozhodování o nich preferovat využití rezerv v zastavěném území sídel, zejména proluk a přestavbových území před vymezováním zastavěných ploch ve volné krajině. 59. Soud ovšem musí přisvědčit odpůrkyni, že pro napadenou změnu není zmíněný regulativ ZÚR relevantní. Upravuje totiž pravidla pro rozšiřování sídel, zatímco z napadené změny jasně plyne, že žádné rozšiřování zastavitelných ploch neplánuje, neboť nevymezuje nové zastavitelné plochy. Nečiní tak ani úpravou regulativů stávajících zastavitelných ploch, neboť zakotvuje-li nový regulativ na str. 3, resp. 4 textové části napadené změny pro plochy B1: „Jako minimální výměra stavebního pozemku pro výstavbu rodinného domu je stanovena výměra 800 m2 v případě domu jednobytového, 1 200 m2 v případě domu dvoubytového a 1 500 m2 v případě domu tříbytového (viz podrobněji v kap. F, regulativ B1).“, jeho smyslem je předejít nepřiměřenému zahušťování obytné zástavby. Dosavadní územní plán totiž umožňoval umístění stavby na stavební pozemek o výměře 800 m2 bez ohledu na počet bytů v rodinném domě. 60. Napadená změna tedy směřuje k omezení zastavitelnosti území obce a současně omezuje hustotu zástavby rodinných domů na všech plochách B1. Navrhovateli zmiňovaná zásada v odst. 206 písm. d) ZÚR však nemá ambici regulovat postup při omezování rozsahu zastavitelných ploch na území obce. Pro tuto regulatorní činnost odpůrkyně není tato zásada relevantní, a proto námitka navrhovatelů nemůže být důvodná. 61. Ve zbytku pak veškeré další námitky navrhovatelů směřují do pátého kroku algoritmu přezkumu opatření obecné povahy, tj. do otázky přiměřenosti. Zcela konkrétně přitom navrhovatelé nebrojí proti shora citovanému nově formulovanému regulativu minimální výměry stavebního pozemku, stejně jako nerozporují ani zařazení dotčených pozemků do rezervy plochy B1 a podmínky pro využití této rezervy, neboť to je až důsledek (navazující výrok) skutečného předmětu sporu, jímž je posouzení, zda bylo přípustné vynětí dotčených pozemků ze zastavitelné plochy B1 a jejich zařazení do ploch ZVP, či zda se naopak jednalo o nepřiměřené a diskriminační omezení vlastnického práva navrhovatelů. Navrhovatelé sice uznávají, že zastavění dotčených pozemků v dohledné budoucnosti neplánují, nicméně brojí proti snížení jejich ceny v důsledku toho, že již nejsou zastavitelnou plochou. To ovšem nepředstavuje procesní ani hmotněprávní nezákonnost, jelikož nelze nalézt žádné ustanovení právního předpisu, které by takový krok odpůrkyni zapovídalo (ve smyslu nezákonnosti). 62. Naopak takovou možnost stavební zákon předpokládá. V tomto směru lze odkázat na § 18 odst. 2 stavebního zákona, podle nějž má územní plánování zajišťovat předpoklady pro udržitelný rozvoj území soustavným a komplexním řešením účelného využití a prostorového uspořádání území s cílem dosažení obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů na rozvoji území. Za tím účelem sleduje společenský a hospodářský potenciál rozvoje. Podle § 19 odst. 1 stavebního zákona je úkolem územního plánování zejména dle písm. b) stanovovat koncepci rozvoje území, včetně urbanistické koncepce s ohledem na hodnoty a podmínky území, dle písm. c) prověřování a posuzování potřeby změn v území, veřejný zájem na jejich provedení, jejich přínosy, problémy, rizika s ohledem například na veřejné zdraví, životní prostředí, geologickou stavbu území, vliv na veřejnou infrastrukturu a na její hospodárné využívání, a také dle písm. i) stanovovat podmínky pro obnovu a rozvoj sídelní struktury, pro kvalitní bydlení a pro rozvoj rekreace a cestovního ruchu. 63. Odpůrkyně tak byla povinna v územním plánu v rámci svých úkolů v přijaté urbanistické koncepci reflektovat podmínky v území, prověřovat potřebnost změn v území mj. s ohledem na vliv užívání území na hospodárné využívání veřejné infrastruktury a usilovat o to, aby stanovené podmínky umožňovaly kvalitní bydlení. Pokud tedy dosavadní vývoj v území ohrožoval fungování veřejné infrastruktury, resp. by realizace výstavby na již vymezených zastavitelných plochách v rozporu s původními předpoklady nevedla ke vzniku kvalitního bydlení z důvodu nedostatečnosti veřejné infrastruktury, odpůrkyně byla v návaznosti zejména na § 19 odst. 1 písm. c) stavebního zákona povinna na takový poznatek reagovat a přijmout takovou změnu dosavadní územně plánovací regulace, která by umožnila návrat k rovnovážnému řešení zajišťujícímu kvalitní urbanistickou strukturu obce neohrožující fungování veřejné infrastruktury. 64. To lze učinit jak rozšířením veřejné infrastruktury, tak snížením tlaku na ni tím, že dojde ke snížení rozsahu zastavitelných ploch tak, aby zastavitelné plochy mohla stávající veřejná infrastruktura kvalitně obsloužit. Tato řešení se však pohybují v odlišných časových rovinách. Zatímco zrušení zastavitelných ploch má okamžitý efekt, rozšíření veřejné infrastruktury vyžaduje mnohem delší časové období na projektovou přípravu, případný odkup pozemků nutných pro její rozšíření, přípravu financování (včetně případných dotačních žádostí), realizaci výběrových řízení na zhotovitele, získání nezbytných povolovacích aktů a konečně vlastní výstavbu takového rozšíření. Případná dílčí změna územního plánu umožňující rozšíření veřejné infrastruktury je pouze prvním dílčím krokem, od nějž je k navýšení kapacit veřejné infrastruktury ještě daleko. I s přihlédnutím k tomu je tak nutné hodnotit proporcionalitu zásahu do vlastnického práva navrhovatelů. 65. V této souvislosti soud připomíná, že pro rozsah soudního přezkumu a posouzení, zda došlo k nepřiměřenému zásahu do vlastnického práva, je podstatné, zda vlastníci dotčených pozemků uplatnili námitky k návrhu napadené změny, tj. změny stávajícího územního plánu (srov. např. rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2016, č. j. 10 As 183/2016‑35, a judikaturu tam citovanou). V tomto případě ale navrhovatelé uplatnili včasné námitky, přičemž ty po obsahové stránce pokrývají okruhy námitek nyní uplatňovaných v řízení před soudem. Soudu tedy nic nebrání, aby tyto námitky věcně posoudil, a to v kontextu vypořádání námitek odpůrkyní v odůvodnění napadené změny, z nějž je zřejmé, proč ke sporné změně regulace přistoupila. 66. Navrhovatelé sice v replice namítají nepřezkoumatelnost napadené změny. Jedná se o vadu, k níž je soud povinen přihlédnout z moci úřední [§ 101d odst. 4 s. ř. s. ve spojení s § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], pakliže by mu bránila ve věcném přezkumu napadené změny v mezích návrhových bodů. K tomuto vysvětlil Ústavní soud v nálezu ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 178/15, že „[p]ožadavek přezkoumatelnosti platí jak pro vlastní odůvodnění opatření obecné povahy, tak pro odůvodnění rozhodnutí o námitkách; rozsah přezkumu se z hlediska jejich funkce liší: odůvodnění zásad územního rozvoje kromě odborných úvah předkládá i výsledek samosprávné (politické) vůle zastupitelstva kraje, kterou správní soud nemůže revidovat, pokud je v odborných mezích možná. Odůvodnění rozhodnutí o námitkách předkládá právní a skutkové důvody, pro něž je třeba z pozice veřejné moci zasáhnout do práv, povinností či zájmů konkrétních subjektů individualizovaných konkrétními námitkami. Jakkoliv může být nezbytnost takového zásahu předurčena výsledkem politických úvah samosprávy o regulaci vztahů v území, konkrétní provedení a vypořádání konkrétních námitek vůči němu je správním soudem v zásadě plně přezkoumatelné. Řádné odůvodnění musí být pravidlem, z něhož lze na nebezpečí přepjatosti (‚přehnaných požadavků‘) usuzovat pouze výjimečně, v konkrétně vymezených poměrech případu.“ 67. Napadená změna ovšem ve světle tohoto standardu obstojí. Jak již bylo zmíněno, tvrzení odpůrkyně o nutnosti reagovat na prudký rozvoj obce je totiž dostatečně konkrétně odůvodněno v odůvodnění zpracovaném zpracovatelem, zvláště pak v podbodu 6.1 údaji o kapacitě ČOV, limitech zásobování pitnou vodou, o kapacitě školských zařízení a vývoji počtu obyvatel obce. Na tyto obecné premisy odůvodňující napadenou změnu jako celek pak odpůrkyně navazuje v rozhodnutích o námitkách jednotlivých dotčených vlastníků nemovitostí, tedy i navrhovatelů. Prostý nesouhlas navrhovatelů s vypořádáním námitek bez dalšího nemůže založit nepřezkoumatelnost napadené změny pro nedostatek důvodů. 68. Při posouzení otázky přiměřenosti zásahu je přitom třeba vycházet z toho, že územní plánování je dlouhodobým procesem, který by měl probíhat kontinuálně, tj. nově přijímaná dokumentace by měla navazovat na tu stávající a totéž platí pro její dílčí změny, jako je tomu v projednávaném případě. Neznamená to ovšem, že je třeba zachovat dosavadní využití všech ploch; tím by byl vyloučen jakýkoliv rozvoj v území. Dotčené osoby nicméně musí mít možnost spolehnout se na určitou stálost územně plánovací dokumentace, respektive kontinuitu jejího vývoje, protože jedině tak jí mohou přizpůsobit své záměry. Je tedy spíše nežádoucí, aby jednou projednané a schválené záměry byly opakovaně znovu posuzovány, přehodnocovány a měněny. Dochází tím k zásahu do legitimního očekávání dotčených osob a k neefektivnímu vynakládání veřejných prostředků. Má-li dojít ke změně funkčního určení ploch, pak musí být podložena dostatečně závažnými důvody, opírajícími se buď o relevantní změnu okolností, nebo o to, že původní řešení je věcně nesprávné a vede k závažné kolizi s veřejným zájmem (viz rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2020, č. j. 9 As 171/2018‑50, bod 56). Na druhou stranu ale vázanost předchozí územně plánovací dokumentací téhož či nižšího stupně by vedla k absolutní neměnnosti poměrů v území. 69. Předmětem ochrany ze strany soudu je tedy v tomto případě legitimní očekávání, jež navrhovatelům jakožto vlastníkům dotčených pozemků v minulosti vzniklo v důsledku jejich zařazení do zastavitelných ploch, že na svých pozemcích budou moci vystavět rodinné domy, resp. tyto pozemky za tímto účelem odprodat. Tento chráněný právní statek však není bez hranic. Nejen, že se jeho protiváhou mohou stát konkurující veřejné zájmy, ale časový dosah tohoto legitimního očekávání je dán platnou právní úpravou. 70. Podle § 102 odst. 3 stavebního zákona vlastníkovi nebo oprávněnému nenáleží náhrada, jestliže ke zrušení určení pozemku k zastavění došlo na základě jeho návrhu nebo po uplynutí 5 let od nabytí účinnosti územního plánu nebo jeho změny, či regulačního plánu nebo jeho změny, která zastavění dotčeného pozemku umožnila. Ustanovení o uplynutí lhůty 5 let se neuplatní, pokud v této lhůtě a) nabylo účinnosti rozhodnutí o umístění stavby nebo územní souhlas pro stavbu, pro kterou bylo zastavění uvedenou územně plánovací dokumentací určeno a toto rozhodnutí nebo souhlas je platné, nebo b) před uplynutím lhůty 5 let byla uzavřena veřejnoprávní smlouva nahrazující územní rozhodnutí a tato veřejnoprávní smlouva je účinná. 71. Jinými slovy, uplynutím shora popsané 5leté lhůty, během níž nebyl získán veřejnoprávní akt nezbytný k realizaci výstavby, již právní úprava vlastníkovi zastavitelného pozemku negarantuje, že mu bez náhrady nemůže být právo výstavby změnou územně plánovací regulace odebráno. Vlastnické právo, s nímž bylo do té doby spjato toto legitimní očekávání, se tak stává slabším, a jakkoliv je nutno jej brát v potaz a hledat řešení pokud možno šetrnější, již nepředstavuje takto významnou překážku pro změnu regulace, jelikož dotčený vlastník již nemůže legitimně tvrdit, že taková změna je nepřípustně překvapivou. 72. Odpůrkyně navíc nad rámec minimálního standardu § 102 odst. 3 stavebního zákona, který umožňuje bez náhrady zrušit zastavitelnost stavebního pozemku, stanovila další kritéria, která chrání právní jistotu vlastníků jednotlivých stavebních parcel na území odpůrkyně (podmínka „již bylo skutečně započato s pracemi na zastavění plochy…“ umožňuje dle konkrétního případu nad rámec § 102 odst. 3 stavebního zákona zohlednit např. zasíťování pozemku, rozparcelování pozemků, zpracování podkladů pro získání územního rozhodnutí apod.). Takový postup je správný, neboť přirozeně, pokud již vlastník investoval do pozemku, připravil jej k zástavbě a následně by tato investice přišla nazmar v důsledku odnětí pozemku ze zastavitelné plochy, byl by ve svém vlastnickém právu zasažen více než vlastník, který v tomto směru žádné investice v důvěře ve stávající územní plán nevynaložil. Takové kritérium proto nelze považovat za diskriminační, nýbrž naopak za souladné s osvědčenými zásadami dobré správy. Lze tedy uzavřít, že odpůrkyně zvolila zcela legitimní kritéria, na základě nichž vybrala pozemky, jež vyňala ze zastavitelných ploch. 73. Ještě než soud vyhodnotí, zda tato kritéria odpůrkyně také řádně aplikovala, se ovšem musí zabývat také tím, zda vůbec byl důvod je použít. V odůvodnění napadené změny zpracovaném zpracovatelem je vysvětleno, že se počet obyvatel od roku 1991 do roku 2011 zvýšil z cca 1 000 obyvatel na cca 3 300 obyvatel, ve školním roce 2021/2022 mateřská škola musela odmítnout z kapacitních důvodů 38 dětí, základní škola je naplněna 522 žáky z 540 možných, kapacita zásobování pitnou vodou je omezena 300 000 m3 za rok, přičemž aktuální spotřeba dosahuje 280 000 m3 za rok a kapacitní limit nelze až do roku 2026 navýšit, kapacita ČOV 4 000 EO je již nyní překračována, protože nátok odpovídá 5 000 EO a do realizace rozšíření její kapacity na 6 000 EO ji nelze více zatěžovat. Byť v tomto odůvodnění nejsou výslovně označeny zdroje těchto údajů a neplynou ani z obsahu správního spisu, jedná se o zcela konkrétní údaje, jež soud nemá žádný důvod zpochybňovat. Je přirozenou součástí práce pořizovatele, aby se seznámil s územně analytickými podklady, jsou-li k dispozici, stejně jako s klíčovými informacemi o kapacitách veřejné infrastruktury poskytnutými jejími provozovateli. Lze tedy důvodně předpokládat, že právě z těchto zdrojů tyto údaje pocházejí. V kontextu těchto údajů je přitom zcela nezpochybnitelné, že situace byla z hlediska kapacity veřejné infrastruktury zcela alarmující, a že i kdyby obec přistoupila k vydání úplné stavební uzávěry, jen na základě realizace už povolených staveb by došlo k dalšímu zvýšení tlaku na systém likvidace splaškových vod, dodávky pitné vody i zajištění školního a předškolního vzdělávání. V dané situaci proto bylo zcela nezbytné přistoupit ke změnám územního plánu účinně a rychle snižujícím tlak na zmíněnou, prakticky již vyčerpanou infrastrukturu, jejíž rozšíření (na něž odpůrkyně nerezignovala, jen k němu nebylo třeba měnit územní plán) přirozeně zabere nikoliv zanedbatelný čas. 74. Navrhovatelé přitom tyto konkrétní údaje plně odůvodňující potřebu snížení rozsahu aktuálně využitelných zastavitelných ploch účinně nezpochybňují. Pokud poukazují na dostatečné kapacity sportovního vyžití apod., míjí se s rozhodovacími důvody odpůrkyně. Navrhovatelé pouze zpochybnili, že by kapacita ČOV byla vyčerpána. V tomto směru odkázali na rozhodnutí krajského úřadu ze dne 5. 9. 2022, podle nějž byla kapacita obecní ČOV dostatečná pro realizaci záměru centra zdravotních a sociálních služeb pro 375 klientů a 125 osob personálu. Toto konstatování by obecně vzato mohlo tvrzení odpůrkyně v této konkrétní otázce zpochybňovat, ovšem odůvodnění předkládaného rozhodnutí ve zjišťovacím řízení zůstává na zcela obecné, nekonkrétní rovině. Odpůrkyně pak přesvědčivě tvrdí, že v daném případě je již od roku 2018 rezervována kapacita pro tento záměr, jehož připojení na sítě veřejné infrastruktury již bylo schváleno územním rozhodnutím. V tomto směru by tedy bylo nutné vést podrobnější dokazování, ovšem to ve výsledku není nutné, jelikož pro omezení rozsahu zastavitelných ploch jsou již dostatečným důvodem i samotná nedostatečnost zásobování pitnou vodou a prakticky plné zatížení školské infrastruktury, jež navrhovatelé nijak, natožpak validními argumenty nezpochybnili. 75. Proto soud dále hodnotil otázku, zda zvolená legitimní kritéria výběru pozemků, jež budou vyňaty ze zastavitelných ploch, byla aplikována řádně, tj. mj. nediskriminačním způsobem. O diskriminaci přitom nemusí jít ani tehdy, dopadnou-li kritéria, jež sama o sobě jsou racionální a důvodná, jen na jediného vlastníka. Podstatné je totiž posoudit, zda dopadla bez rozlišení na každého (každý pozemek), který je splňuje. V praxi ovšem k dosažení sledovaného cíle nemusí stačit změna regulace jednoho pozemku, přičemž území obce bývá značně vlastnicky roztříštěno. Dopad změny regulace na větší množství vlastníků tak bývá dobrou indicií toho, že zvolená kritéria nejsou diskriminační a ani nebyla zneužívajícím způsobem použita. 76. V tomto směru je přitom z napadené změny patrné, že odpůrkyně původně zamýšlela odejmout ze zastavitelných ploch více pozemků různých vlastníků a i po vyhovění některým námitkám těchto vlastníků nezůstali navrhovatelé jedinými vlastníky nemovitostí, jejichž pozemky byly napadenou změnou vyňaty ze zastavitelných ploch. Naopak i po zohlednění důvodných námitek těch vlastníků, kteří doložili, že již vynaložili investice a úsilí směřující k zástavbě některých jejich pozemků (tedy v souladu s předsevzatými kritérii), byly vyloučeny ze zastavitelných ploch i pozemky v dřívější zastavitelné ploše P12 (pozemek p. č. XQ s okolím nově zjevně má sloužit k zachování prstence zeleně okolo obce) a v aktuální ploše P23 (pozemek st. XR a další; ač formálně zůstává zastavitelnou plochou „obslužné sféry s vyloučením bydlení“, možnost zástavby zde byla zcela minimalizována s úplným vyloučením obytné funkce, a tedy shodně jako v případě dotčených pozemků její vynětí slouží deklarovanému cíli omezení hustoty zástavby obytných budov). Zmíněné plochy zachycuje níže připojený obrázek, v němž dotčené pozemky představují šrafovanou zelenou plochu vpravo dole a další dotčené pozemky červenou a zelenou plochu v horní části. Zelený pozemek vlevo dole je plochou, kde jsou měněny regulativy z důvodu   přestavby budovy v centru obce. 77. Odpůrkyně navíc ve vyjádření k podanému návrhu upozornila, že navrhovatelé vlastní též další pozemky v obci o nikoliv zanedbatelné rozloze téměř 1,5 ha, které stále jsou součástí zastavitelných ploch B1, vzhledem k tomu, že je navrhovatelé připravují k zastavění, čemuž napovídá podoba provedené parcelace. Ani v tomto směru zde tak není dána indicie toho, že by odpůrkyně cíleně chtěla poškodit navrhovatele, jelikož pak by bylo možné očekávat, že postihne i jejich další pozemky. 78. Pokud navrhovatelé namítají, že je napadená změna trestá, ačkoliv nejsou původci spekulativního způsobu zástavby území obce v předcházejících letech, nezbývá než konstatovat, že změna regulace nepředstavuje trest v právním slova smyslu. Byť v obecném pojetí pod určitým úhlem pohledu lze na důsledky napadené změny nahlížet i takto, je mnohem výstižnější spíše toto konstatování odpůrkyně ve vypořádání námitek navrhovatelů: „Vlastníci tohoto pozemku jsou bohužel jen součástí lokality, která právě tímto způsobem vznikla, ačkoli se o něj nezasloužili.“ Podstatné je, že na území obce vznikla v důsledku jednání většího množství aktérů (bohužel odpůrkyni nevyjímaje) neúnosná situace přetížení stávajících kapacit veřejné infrastruktury, což vyvolalo nutnost reagovat na tento neblahý stav změnou územního plánu. Racionalizace zastavěných ploch v obci ovšem musí proběhnout na celém území obce, jelikož veřejná infrastruktura slouží celému tomuto území. Vzhledem k tomu, že příslušní aktéři své pozemky k výstavbě zneužívající skuliny v pravidlech již využili, však omezení rozsahu zastavitelných ploch už nemůže dopadnout na ně. Byť to může být vnímáno ze strany osob, které se na vzniku této situace nepodílely, jako určitá křivda, nic to nemění na tom, že na potřebě úpravy územního plánu v reakci na vzniklý problém to nic nemění a že se nejeví, že by odpůrkyně navrhovatele jakkoliv vinila vznikem dané situace nebo že by se cíleně zaměřovala jen na ně. 79. Je přitom na navrhovatelích, aby ve svých námitkách zcela konkrétně označili pozemky, vůči jejichž vlastníkům se cítí být z hlediska zacházení v napadené změně diskriminováni. Není na soudu ani na odpůrkyni, aby v tomto směru nahrazovali jejich argumentaci. Pokud navrhovatelé uplatní jen obecnou námitku, nezbývá soudu, než jen stejně obecně konstatovat, že nezaznamenal žádné známky toho, že by byli diskriminování vůči jiným vlastníkům. Naopak se jeví, že odpůrkyně při rozlišování mezi jednotlivými pozemky postupovala striktně na základě odůvodněných a legitimních kritérií, a tedy nediskriminačně. 80. Navrhovatelé se konkrétně srovnávají s rozsáhlými nezastavěnými pozemky na východ od dotčených pozemků (pozemky p. č. XR, XS, XT, XU a některé další). Tyto pozemky ovšem byly již v dosavadním územním plánu zahrnuty do ploch ZVP. V jejich případě vůbec nepřicházelo do úvahy jejich odnětí ze zastavitelných ploch napadenou změnou, a proto není důvod se s nimi z pohledu možné diskriminace srovnávat. 81. Dále navrhovatelé poukázali na pozemky odpůrkyně p. č. XV, p. č. XW a p. č. XX s tím, že v podstatě mají za to, že odpůrkyně při přijímání napadené změny zvýhodnila sama sebe. K tomu navrhovatelé a odpůrkyně ve svých přílohách shodně doložili dokumenty, z nichž vyplývá, že zde odpůrkyně provádí výstavbu obecních rodinných domů určených k pronájmu. S touto námitkou se však soud nemůže ztotožnit. 82. Navrhovatelé totiž zcela pomíjejí, že odpůrkyně byla povinna hodnotit skutkový stav podle situace ke dni vydání napadené změny. Ovšem z předloženého rozhodnutí ze dne 28. 6. 2021 o vydání společného povolení na stavbu modulových rodinných domů vyplývá, že již před vlastním zahájením procesu projednání návrhu napadené změny byly na pozemcích odpůrkyně (právně) umístěny stavby. S ohledem na to již byly tyto pozemky též vyňaty ze ZPF, a proto porovnávání stupně ochrany ZPF v procesu přijímání napadené změny ve vztahu k těmto pozemkům nebylo relevantní. Kromě toho odpůrkyně doložila i to, že k umístění technické a dopravní infrastruktury v daném místě došlo již mnohem dříve (v roce 2010). I kdyby tedy v době vydání napadené změny na sporných pozemcích odpůrkyně nebyly umístěny stavby rodinných domů, je patrné, že kritéria pro výběr pozemků k vynětí ze zastavitelných ploch nebyla v daném případě splněna. 83. Odpůrkyně sice může přistupovat k vlastnímu majetku diskriminačně ve svůj neprospěch a obecně vzato je i žádoucí, aby např. k umístění veřejné infrastruktury byly přednostně využity pozemky obce, jež má svůj majetek využívat právě ve veřejném zájmu, v tomto případě však primárním cílem nebylo určení pozemků, jež budou určeny k veřejnému využití, nýbrž omezení rozsahu zastavitelných ploch. Jaký způsob využití bude zvolen pro takto vyňaté pozemky, byla (jak je patrno z odůvodnění návrhu na pořízení napadené změny) až otázka druhotná. Pokud se tedy odpůrkyně řídila stanovenými kritérii výběru pozemků k vynětí ze zastavitelných ploch i ve vztahu ke svým vlastním pozemkům, nelze jí to vyčítat, a to zejména vzhledem k vysokému stupni rozpracovanosti projektu, a tedy již nemalým prostředkům z veřejného rozpočtu, které byly na využití těchto prostředků vynaloženy. V dané fázi by již vynětí těchto pozemků ze zastavitelných ploch mimo stanovená kritéria bylo možné hodnotit jen jako stěží zdůvodnitelné mrhání veřejnými prostředky. 84. Další diskriminaci pak navrhovatelé ještě zcela obecně patrně zmiňují v tom směru, že všechny okolní pozemky v sousedství dotčených pozemků zůstávají v zastavitelných plochách. V tomto směru ovšem nelze přehlédnout, že na většině okolních pozemků již stojí stavby k bydlení a zbylé pozemky jsou parcelovány pro potřeby samostatných rodinných domů, jak je vidět na přiloženém snímku z katastrální ortofotomapy (veřejně dostupné na www.cuzk.cz). Navrhovatelé přitom netvrdí ani nedokládají, že by snad na některém z ještě nezastavěných pozemků nebyla žádná výstavba připravována. S pozemky v okolí, stejně jako se spornými pozemky odpůrkyně tedy navrhovatelé dotčené pozemky, u nichž sami uvádějí, že je v nejbližší době nehodlali zastavět, nemohou srovnávat. Z hlediska rozhodných kritérií výběru prostě nejsou ve srovnatelném postavení: 85. Lze sice dát navrhovatelům zapravdu v tom, že odpůrkyně se s ohledem na výstavbu rodinných domů o více bytech na svých pozemcích sama zapojila do jednání, jež označuje za spekulativní zneužívání regulativů původního územního plánu, a přispěla tím k rychlejšímu vyčerpání kapacit veřejné infrastruktury, důsledky čehož nyní nesou jiní vlastníci, včetně navrhovatelů, kteří se sami na takovém nežádoucím využívání „skulin“ v nastavených pravidlech nepodíleli. Ani tento fakt ale sám o sobě není způsobilý zpochybnit zákonnost napadené změny či použitých kritérií pro výběr pozemků k odnětí ze zastavitelných ploch. Je to totiž v konečném důsledku právě obecní rozpočet, z nějž se (byť za pomoci dalších veřejných rozpočtů) musí nezbytné rozšíření kapacit veřejné infrastruktury hradit. Odpůrkyně tak není v pozici černého pasažéra, který svá práva využívá na úkor jiných, kteří nesou náklady takového jednání, což by bylo možné považovat za akt zneužití práva, jemuž nelze poskytnout ochranu. S výjimkou poskytnutí nevhodného vzoru dalším vlastníkům v území, což samo o sobě ke zpochybnění zákonnosti napadené změny nestačí, není odpůrkyni v této souvislosti co vytknout. 86. Soud tedy uzavírá, že odnětí dotčených pozemků ze zastavitelné plochy B1 bylo zcela v pořádku. Jedná se o opatření legitimní a potřebné (vyžadované aktuálním vyčerpáním kapacit veřejné infrastruktury), umožňující dosáhnout, resp. se aspoň přiblížit dosažení cíle zabránit dalšímu navyšování zatížení limitně zatížené infrastruktury, a to vhodněji než opatření jiná (oproti investicím do rozšíření infrastruktury má totiž okamžitý efekt). Soud se přitom shoduje se stanoviskem odpůrkyně, že cíle je v příslušné části dosaženo již tím, že navrhovatelé budou dotčené pozemky i nadále užívat zemědělsky a nebudou na nich v dohledné době realizovat obytné stavby (s prostým slibem se ovšem odpůrkyně spokojit nemůže). Samozřejmě vyloučení výstavby jen na pozemcích navrhovatelů by mělo efekt jen malý, napadená změna se však týká i pozemků dalších a počítá se celkový efekt změny, nikoliv jen parciální dopad regulace jednotlivých pozemků, o nějž se opírá argumentace navrhovatelů. Zároveň jde o opatření, jež v případě navrhovatelů nepředstavuje neúměrné břemeno (nepřiměřenost v užším slova smyslu). Sami navrhovatelé totiž v nejbližších letech vůbec neplánovali dotčené pozemky využít k zástavbě a avizují, že tak, jak je dosud využívali, je hodlají využívat zemědělsky. K tomu lze jen poznamenat, že v zemědělském využití jim nebrání ani jejich zařazení do ploch ZVP. Je sice pravdou, že takové využití není v souladu s účelem využití, který územní plán pro takové plochy stanoví, nicméně zemědělská činnost nepodléhá stavebněprávní regulaci, a tedy pokračování takového využití, byť jej odpůrkyně vzhledem k obklopení dotčených pozemků obytnou zástavbou nepovažuje za vhodné, nemůže zabránit. Navrhovatelé navíc disponují i dalšími pozemky, jež jim zůstaly v zastavitelných plochách, takže ani z tohoto hlediska nemůže mít omezení jejich vlastnického práva likvidační dopad. 87. Dopady omezení vlastnického práva minimalizuje i fakt, že dotčené pozemky jsou zároveň vyznačeny jako územní rezerva plochy B1 s předpokladem využitelnosti v rozmezí 20 až 50 let. Jinými slovy odpůrkyně se zavázala, že v souvislosti s budoucími změnami územního plánu vyhodnotí aktuální vývoj situace, a bude-li v území potřebné vymezit nové zastavitelné plochy, přičemž kapacity veřejné infrastruktury a jiné důležité důvody tomu nebudou bránit, dotčené pozemky budou mezi prvními, u nichž bude cíleně vyhodnoceno, zda a v jakém rozsahu budou (znovu) zařazeny do zastavitelných ploch k bydlení. Při takovém hodnocení přirozeně odpůrkyně bude mít prostor přihlédnout i k tomu, že navrhovatelé v minulosti s obcí spolupracovali, sami se nepřičinili na spekulativním navyšování intenzity využití obytných ploch nad rámec předpokládaný územním plánem, a naopak obci vyšli vstříc při prodeji pozemků potřebných k realizaci veřejné infrastruktury. 88. Při této příležitosti soud připomíná, že argumentace navrhovatelů neobsahuje námitku, která by rozporovala přiléhavost užití institutu územní rezervy, proto se touto otázkou soud nemůže zabývat. Navrhovatelé totiž cílí pouze proti samotnému zrušení zastavitelnosti dotčených pozemků, a jejich následnému zařazení do plochy ZVP. Regulativ v podobě územní rezervy tak není předmětem přezkumu soudu. 89. Co se týče navrhovateli namítaných „jiných prostředků pro omezení výstavby“, jiným vhodným řešením není uplatňování práv odpůrkyně ve správních řízeních. Odpůrkyně jakožto obec je sice vždy účastníkem územního řízení [§ 85 odst. 1 písm. b) stavebního zákona] a v případě naplnění podmínek § 109 stavebního zákona i stavebního řízení, nicméně možnost účasti obce v těchto řízeních má své pevně dané limity. Obec se jakožto kterákoliv jiná právnická osoba může domáhat ochrany svých vlastnických práv a navíc má s ohledem na § 2 odst. 2 obecního zřízení právo hájit zájmy svých občanů, tedy příkladmo vznášet námitky ohledně otázek ochrany životního prostředí širšího okolí stavebního záměru atd. (k tomuto blíže viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2019, č. j. 2 As 187/2017-264). Současně ale podle § 89 odst. 2 stavebního zákona platí, že se nepřihlíží k závazným stanoviskům a námitkám ve věcech, o kterých bylo rozhodnuto při vydání územně plánovací dokumentace. Platný územní plán je podle § 43 odst. 5 stavebního zákona pro rozhodování stavebního úřadu závazný a nelze se od něj odchýlit. Odpůrkyně tedy jakožto obec nemůže v územním řízení vznášet námitky, které jsou předmětem úpravy obsažené v platném a účinném územním plánu, nebo požadovat omezení nad jeho rámec. Koncepční otázky rozvoje obce proto musí být řešeny primárně v rámci územního plánování, protože rozhodování stavebního úřadu nemůže jít proti regulativům územního plánu. Je-li plocha určena pro nízkopodlažní bydlení, tak stavební úřad musí schválit každý stavební záměr, který bude vyhovovat právním předpisům a nebude nadměrně rušit práva sousedů. Na tom nic podstatného nemění ani nový stavební zákon účinný od 1. 7. 2023 (zákon č. 283/2021 Sb.), který i přes řadu změn stále odlišuje mezi územním plánováním a povolováním staveb. V řadě případů by tak odpůrkyně ani při veškerém využití svých procesních práv nebyla schopna dosáhnout zamítnutí žádosti o výstavbu rodinného domu v ploše B1, a tedy pokračujícímu zvyšování zátěže veřejné infrastruktury. 90. Byť tímto směrem námitky přímo nesměřují, lze též dodat, že zcela adekvátním alternativním opatřením by nebylo ani zavedení etapizace, jelikož z vyjádření navrhovatelů a jejich námitek plynulo, že si dotčené pozemky chtějí ponechat jako jakousi „rezervu“ pro využití v budoucnu, tj. nikoliv v dohledné době odpovídající časovému horizontu 10 až 15 let, na nějž (jak bylo v napadené změně zmíněno) se územní plán tvoří. 91. Pokud jde o další námitky, ty se ve své podstatě mohou vztahovat jen k tomu, zda bylo adekvátní oprávněně ze zastavitelných ploch vyňaté dotčené pozemky zařadit právě do ploch ZVP. V tomto směru je ovšem dotčení práv navrhovatelů marginální, jelikož je jasné, že dotčené pozemky nebylo možné zařadit do žádného ze způsobů využití umožňujícího výstavbu, jež by mohla vyvolávat potřebu napojení na vodovod či kanalizaci (resp. zatížení školského systému), a že zvolený regulativ není způsobilý znemožnit pokračování v dosavadním zemědělském využívání pozemků. Jen stěží by tedy bylo možné považovat volbu plochy ZVP za takový exces v procesu územního plánování, jenž by si vyžadoval zásah soudu v podobě zrušení napadené změny. Ostatně v situaci, kdy o potřebě a zrušení zastavitelnosti dotčených pozemků není pochyb, je volba nového způsobu využití takové plochy v souladu s ustálenou judikaturou NSS v rukou obce, navrhovatelé nemají právo na konkrétní způsob využití pozemku a soud do tohoto uvážení obce není oprávněn s výjimkou zjevných excesů zasahovat. 92. Přesto však lze poznamenat, že odůvodnění napadené změny nabízí rozumné důvody, proč bylo zvoleno právě využití pro veřejnou zeleň, a nikoliv pro plochy zemědělské půdy ZP, jak by si patrně navrhovatelé přáli. Je totiž pravdou, že dotčené pozemky jsou již ze všech stran obklopeny z většiny již využitými plochami obytné zástavby s rodinnými domy. Nejedná se o pozemky v extravilánu. Zemědělská výroba je přitom přirozeně spojena (byť jen sezónně) s vyšší prašností, aplikací hnojiv a chemických prostředků, stejně jako s provozem velké zemědělské techniky, jež přináší pro obytnou zónu obce nežádoucí imise. Proto je zařazení dotčených pozemků do doby, než se v budoucnu podaří vytvořit podmínky pro jejich opětovné zahrnutí do zastavitelných ploch, do ploch zeleně veřejných prostranství rozumné, zejména když se nejedná o plochu mimo zastavěné území obce. Toto určení způsobu využití přitom nečiní z dotčených ploch veřejné prostranství určené k využití veřejností, neboť k tomu je nezbytný předchozí souhlas vlastníka, jenž v tomto případě dle všeho nebyl dán. Byť odpůrkyně ve vypořádání námitek uvažuje na dotčených pozemcích o možném budoucím vzniku parku či dětského hřiště, bez souhlasu navrhovatelů jej sama není oprávněna zřídit a ani za tímto účelem nemůže pozemky vyvlastnit. Tak jako tak tedy rozsah a vůbec samotná možnost budoucího využití dotčených pozemků pro veřejnost bude záviset v konečném důsledku na vůli navrhovatelů a schopnosti odpůrkyně se s nimi dohodnout. Napadená změna na tom svými regulativy nic nemění. 93. Jen pro úplnost pak soud podotýká, že nově vkládaný regulativ popisující funkci plochy ZVP slovy: „Zeleň ploch začleněných do koncepce zeleného prstence kolem obce. Plochy budoucích zelených veřejných prostorů rezervního rozvojového území k založení s předstihem před samotnou zástavbou. Plocha pomáhající vytvořit distanční pás proti srůstání sídel.“ se vůbec nevztahuje na dotčené pozemky, jelikož se jedná o podrobnější podmínky prostorového uspořádání konkrétní plochy ZP45 nacházející se na severním okraji obce, zatímco dotčené pozemky (nacházející se nyní již v zásadě v centrální části zastavěného území) jsou napadenou změnou označeny za plochu přestavby Př.7, resp. územní rezervu R32. Je tak zjevné, že nemohou být součástí zeleného prstence kolem obce. Odpovídající námitka navrhovatelů je tak důsledkem zjevného nepochopení předmětu regulace z jejich strany a nemá žádnou relevanci. 94. Stejně tak je mylné i tvrzení navrhovatelů, podle nějž měla být zastavěním dotčených pozemků před vydáním napadené změny podmíněna výstavba na ploše P.20. Tato plocha se totiž nachází na severozápadním okraji obce a funkčně zcela zjevně s dotčenými pozemky nijak nesouvisí. Na str. 31 územního plánu ve znění změny č. 1 byla totiž zastavitelnost plochy P.20 podmíněna realizací místní komunikace v ploše přestavby Př.4b, která se nacházela v její blízkosti. Ani tomuto argumentu navrhovatelů tak nelze přiznat žádnou váhu. 95. Navrhovateli zmiňovaný případ z pořizování 1. změny územního plánu v letech 2013 až 2018 pak již z povahy věci nemůže být předmětem nynějšího soudního přezkumu, protože tuto otázku napadená změna neřeší. Pakliže navrhovatelé nesouhlasili s čímkoliv ve změně č. 1 územního plánu, měli ji včas napadnout u soudu samostatným návrhem na zrušení opatření obecné povahy, v němž se soud mohl zabývat důvodností zatížení pozemku navrhovatelů vedením biokoridoru. V tomto řízení to však nemůže být relevantní. 96. K dalším námitkám obsaženým v replice navrhovatelů ze dne 31. 3. 2023 soud nemohl přihlédnout a to z důvodu koncentrace návrhových bodů (§ 101b odst. 2 věta druhá s. ř. s.). Návrh na zrušení napadené změny byl podán se všemi zákonem stanovenými náležitostmi, a proto jej již nebylo možné dále rozšiřovat. Nadto je obsah repliky implicitně vypořádán shora uvedenými závěry soudu. Shrnutí závěrů soudu 97. Soud uzavírá, že důvody pro omezení vlastnického práva navrhovatelů k dotčeným pozemků ve světle čl. 11 Listiny základních práv a svobod obstojí, přičemž nebyla shledána ani žádná jiná nezákonnost. Odpůrkyně řádně odůvodnila, že cílem napadené změny je omezení zastavitelných ploch za situace, kdy obec nemá dostatečnou kapacitu související infrastruktury. Lze konstatovat, že v takovém případě je omezení zastavitelných ploch v obci důležitým veřejným zájmem, a vytvoření podmínek pro případné zřízení veřejných prostranství se v této souvislosti jeví být rozumným řešením, byť je přirozeně závislé na dohodě s navrhovateli. Soud přitom nezjistil, že by odpůrkyně postupovala diskriminačně a nesystematicky, naopak rovným způsobem aplikovala obecná kritéria výběru, jež zcela správně zohledňují míru dotčení vlastnických práv. Odpůrkyně správně přihlédla k tomu, že navrhovatelé nevynaložili žádné investice na přípravu zastavění dotčených pozemků, a že dokonce jejich zástavbu v nejbližším časovém horizontu ani neplánují. Navrhovatelé současně nevysvětlili, proč by jim zařazení dotčených pozemků do ploch ZVP bránilo v řádném výkonu vlastnického práva stávajícím způsobem v podobě pronájmu pozemků k zemědělskému hospodaření. Závěr a náklady řízení 98. Vzhledem k tomu, že žádný z návrhových bodů nebyl důvodný, soud návrh jako celek podle § 101d odst. 2 věty druhé s. ř. s. zamítl. 99. O náhradě nákladů rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Navrhovatelé nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměli úspěch. Odpůrkyně měla ve věci úspěch a má jako malá obec bez úřadu územního plánování, u níž nelze předpokládat dostatečné personální vybavení pro obhajobu svého územního plánu před soudem, proto právo na náhradu nákladů řízení. V řízení před soudem byla odpůrkyně zastoupena advokátkou, která je plátkyní DPH. Za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis vyjádření k podanému návrhu a účast při ústním jednání) jí náleží odměna 3 x 3 100 Kč [§ 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bodem 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)] a paušální náhrada 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), tj. celkem 10 200 Kč bez DPH. Úkony spočívající v prosté komunikaci se soudem (žádost o prodloužení lhůty k vyjádření, přeposlání dokumentů) soud nepovažuje za úkony právní služby, jež by zakládaly právo na náhradu nákladů řízení, jelikož jejich obsahem není jakékoliv poskytnutí právní pomoci. K uvedeným částkám je třeba v souladu s § 57 odst. 2 s. ř. s. přičíst náhradu za 21 % DPH, tj. 2 142 Kč. Celková náhrada nákladů řízení tak činí částku 12 342 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.   Praha 3. května 2023 Mgr. Ing. Petr Šuránek, v.r. předseda senátu   Shodu s prvopisem potvrzuje: V. N.