USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Bc. Jiřího Hanzala a soudkyň Mgr. Hany Lišákové, LL.M. a JUDr. Jany Hrbkové ve věci nezletilého: [osobní údaje nezletilého] zastoupený kolizním opatrovníkem [územní celek] sídlem [adresa] dítěte rodičů: [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupena advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o námitce místní nepříslušnosti v řízení o úpravě styku a neshodě rodičů o záležitosti významné pro nezletilého, o odvolání matky proti usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 31. 5. 2024, č. j. 30 P 209/2019-125, takto: Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. Odůvodnění: 1. Soud prvního stupně v záhlaví citovaným usnesením zamítl návrh matky na přenesení příslušnosti k Okresnímu soudu Brno-venkov. 2. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že matka se bez souhlasu a vědomí otce přestěhovala spolu s nezletilým na adresu [adresa]. Jelikož bydliště nezletilého v [obec] není bydlištěm na základě dohody rodičů ani na základě rozhodnutí soudu, či jiné rozhodné skutečnosti, vycházel soud prvního stupně při posouzení místní příslušnosti z posledního společného bydliště rodičů a nezletilého, jež se nachází v obvodu Okresního soudu Praha-východ. 3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala matka odvolání, které odůvodnila tím, že soud prvního stupně pochybil, když bez dalšího odůvodnění uvedl, že bydliště nemůže být dáno, neboť se na něm rodiče nedohodli. Napadené usnesení je tak nepřezkoumatelné, neboť z něj není patrná úvaha soudu, kterou se řídil. Je v zájmu nezletilého, aby v řízení, které se jej dotýká, rozhodoval soud, který mu je nejblíže, přičemž odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1510/2013. Je zjevné, že není v zájmu nezletilého, aby jeho obecným soudem byl Okresní soud Praha-východ, když centrum jeho zájmů a sociálního života leží v [obec], kde nezletilý s matkou bydlí, navštěvuje zde školu a zájmové kroužky. Z hlediska řízení je podstatné i„ trvalé bydliště“ (správně„ trvalý pobyt“), které má nezletilý v [obec] vedené. Také matka odkázala na výklad pojmu„ obvyklé bydliště“ ve smyslu Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (dále jen„ Nařízení Brusel II bis“). Proto odvolacímu soudu navrhla, aby napadené usnesení zrušil a věc postoupil Okresnímu soudu Brno-venkov, jako soudu místně příslušnému (správně, aby usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se vyslovuje místní nepříslušnost Okresního soudu Praha-východ a věc se postupuje Okresnímu soudu Brno-venkov). 4. Otec ani kolizní opatrovník nezletilého se k odvolání matky nevyjádřili. 5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contrario, § 201, § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) za použití § 1 odst. 1, 3 a 4 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. ř. s.“)) přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a řízení, které mu předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. ve spojení s § 28 z. ř. s., když k projednání odvolání nebylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 6. Na základě přezkoumání obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některými ze zmatečnostních vad uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., či jinými vadami před soudem prvního stupně, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí a jejichž náprava by nemohla být zjednána za odvolacího řízení, k nimž je odvolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Současně nebyly shledány další důvody, pro které by bylo třeba napadené usnesení zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 7. Nelze pokládat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí, u něhož je všem účastníkům nepochybné, jak a proč bylo rozhodnuto. Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, je především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. Napadené usnesení má náležitosti podle § 169 odst. 1 a 4 o. s. ř. Matka zcela jasně formulovala odvolací důvody, v tomto směru se k napadenému usnesení vyjádřila a je tak zřejmé, že jí bylo srozumitelné. 8. Nejprve se odvolací soud zabýval otázkou mezinárodní pravomocí českých soudu, neboť se jedná o věc s cizím prvkem (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 200/2009), když nezletilý a otec jsou státními občany České republiky a matka je státní občankou Ruské federace. Na vztahy mezi Českou republikou a Ruskou federací, která není členským státem Evropské unie, se použije Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (vyhl. č. 95/1983 Sb.) – dále jen„ Smlouva“, a to podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZMPS“) a čl. 94 odst. 1 a contrario Nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 ze dne 25. června 2019, o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech. 9. Podle čl. 30 odst. 1 a 3 Smlouvy právní vztahy mezi rodiči a dětmi se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území dítě trvale žije (odst. 1); k rozhodování o právních vztazích mezi rodiči a dětmi je dána pravomoc soudů smluvní strany, jejíž právní řád se použil podle odstavců 1 a 2 (odst. 3). 10. S ohledem na skutečnost, že v okamžiku zahájení řízení ve věci samé byl pobyt nezletilého prokazatelně na území České republiky (což žádný z účastníků nezpochybnil), je dána pravomoc českých soudů ve věci rozhodnout. 11. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 31. 1. 2019, č. j. 31 Nc 3307/2018-36, byla schválena dohoda rodičů, na základě níž byl nezletilý pro dobu do a po rozvodu manželství rodičů svěřen do péče matky a otec se zavázal platit na výživné. Návrhem ze dne 21. 9. 2023, doručeným téhož dne Okresnímu soudu v Berouně, se otec domáhá úpravy styku s nezletilým. Současně otec projevil nesouhlas s přijetím a docházkou nezletilého do Základní školy [obec] a změnou bydliště nezletilého. Svůj návrh odůvodnil tím, že nezletilý byl na základě dohody rodičů přihlášen k povinné školní docházce do základní školy ve [příjmení] [příjmení]. Bez jeho souhlasu a vědomí došlo na základě rozhodnutí matky ke změně školy a nezletilý dne 4. 9. 2023 nastoupil k povinné školní docházce do Základní školy [obec]. Následujícího dne se již nezletilý do školy nedostavil a matka škole oznámila, že nezletilý bude žít v zahraničí. Načež matka s nezletilým odcestovala, následně se však vrátila zpět do České republiky, avšak do okresu [obec] s tím, že tam má zajištěnou práci. Dne 19. 9. 2023 bylo otci oznámeno, že nezletilý přechází do základní školy v [obec], o čemž do té doby neměl informace a nedal k takové změně souhlas. Usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 9. 10. 2023, č. j. 25 Nc 623/2023-19, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že věc bude postoupena Okresnímu soudu Praha-východ jako soudu (dosud) místně příslušnému, neboť tento soud vedl spis nezletilého. Podáním ze dne 29. 2. 2024 vznesla matka námitku místní nepříslušnosti Okresního soudu Praha-východ s tím, že nezletilý se fakticky zdržuje na adrese [adresa]. Otec ve vyjádření k námitce matky uvedl, že námitka místní nepříslušnosti je nedůvodná. Otec od počátku změny bydliště nezletilého projevuje nesouhlas s tímto jednáním matky. Změnu bydliště nezletilého provedla matka jednostranně a zcela svévolně bez předchozí konzultace s otcem. Podáním ze dne 8. 3. 2024 žádala matka o„ přemístění“ věci k příslušnému Okresnímu soudu Brno-venkov. Uvedla, že se nemůže k jednání před Okresním soudem Praha-východ dostavit z důvodu velké vzdálenosti od místa jejího bydliště. Dne 28. 2. 2024 byl proveden pohovor orgánem sociálně-právní ochrany dětí (dále jen„ OSPOD“) [obec] s matkou, která uvedla, že v září 2023 opustila společnou domácnost rodičů a přestěhovala se spolu s nezletilým do [obec], kde žije v pronajatém rodinném domě. Dne 11. 3. 2024 hovořil telefonicky OSPOD [obec] s matkou, která uvedla, že se bojí o život svůj a nezletilého, odcestovala do zahraničí a odmítla sdělit aktuální místo pobytu. Dne 13. 3. 2024 matka [příjmení] [jméno] sdělila, že po dobu jednoho roku bude spolu s nezletilým žít v [anonymizováno] republice, kde má pracovní povinnosti. OSPOD [obec] souhlasí s návrhem matky na přenesení místní příslušnosti soudu. 12. Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). 13. Podle § 11 odst. 1 věty první a druhé o. s. ř. řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. 14. Podle § 105 odst. 1 až 4 o. s. ř. místní příslušnost zkoumá soud jen do skončení přípravného jednání podle § 114c. Neprovedl-li tuto přípravu jednání, zkoumá soud místní příslušnost jen před tím, než začne jednat o věci samé, nebo rozhodl- li o věci samé bez jednání, jen před vydáním rozhodnutí; to neplatí, jde-li o platební rozkaz, elektronický platební rozkaz nebo evropský platební rozkaz. Později ji soud zkoumá pouze tehdy, nebyla-li provedena příprava jednání podle § 114c, a jen k námitce účastníka, která byla uplatněna při prvním úkonu, který účastníku přísluší. Při zkoumání místní příslušnosti se nepřihlíží k přípravě jednání, jednáním a jiným úkonům provedeným před věcně nepříslušným soudem a k rozhodnutím vydaným věcně nepříslušným soudem (odst. 1). Vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu (odst. 2). Jestliže soud, jemuž byla věc postoupena, s postoupením nesouhlasí, předloží ji k rozhodnutí, pokud otázka příslušnosti nebyla již rozhodnuta soudem odvolacím, svému nadřízenému soudu; rozhodnutím tohoto soudu je vázán i soud, který věc postoupil (odst. 3). Namítne-li účastník řízení včas a důvodně nedostatek místní příslušnosti, postupuje soud obdobně podle odstavců 2 a 3; jinak námitku usnesením zamítne (odst. 4.). 15. Podle § 467 odst. 1 z. ř. s. pro řízení je příslušný obecný soud nezletilého dítěte. 16. Podle § 4 odst. 2 z. ř. s. obecným soudem nezletilého účastníka, který není plně svéprávný (dále jen„ nezletilý“), je soud, v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu, popřípadě jiných rozhodujících skutečností, své bydliště. 17. Podle § 5 věty první z. ř. s. změní-li se v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé, ve věcech opatrovnických a v řízení o svéprávnosti okolnosti, podle nichž se posuzuje příslušnost, může příslušný soud přenést svoji příslušnost na jiný soud, je-li to v zájmu nezletilého, opatrovance nebo osoby, o jejíž svéprávnosti se rozhoduje. 18. Podle § 80 odst. 1 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) člověk má bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale; takový úmysl může vyplývat z jeho prohlášení nebo z okolností případu. 19. Soudy vedou řízení týkající se péče o nezletilé děti od jeho zahájení až do zletilosti dětí. V době nezletilosti dítěte vyvstává potřeba rozhodnout ve věcech týkajících se nezletilých dětí v mnoha situacích, například jde-li o změnu výchovného prostředí nebo výživného, resp. styk rodiče s dítětem. Místní příslušnost soudu se řídí zásadou perpetuationis fori (§ 11 odst. 1 o. s. ř.), tj. že místní příslušnost obecného soudu nezletilého určená podle § 4 odst. 2 z. ř. s., trvá po celou dobu řízení, tzn. až do zletilosti dítěte. Změna okolností daná legální změnou bydliště nezletilého může být důvodem k přenesení příslušnosti na jiný soud pouze tehdy, je-li to v zájmu nezletilého (§ 5 z. ř. s.). 20. V teorii ani v soudní praxi není pochyb o tom, že § 5 z. ř. s. představuje výjimku ze zásady perpetuationis fori, podle níž místní příslušnost obecného soudu nezletilého (§ 467 odst. 1 z. ř. s.) určená podle okolností, které tu byly v době zahájení prvního řízení, trvá po celou dobu řízení až do zletilosti dítěte. Přenesením příslušnosti nedochází ke změně věcné příslušnosti, ale pouze místní příslušnosti, což znamená, že za významné jsou považovány změny těch okolností, které obecně zakládají místní příslušnost soudu. Ty jsou v § 4 odst. 2 z. ř. s. redukovány na bydliště (nikoliv trvalý pobyt) nezletilého dítěte určené dohodou rodičů nebo rozhodnutím soudu, popřípadě jinými rozhodujícími skutečnostmi. Určení bydliště nezletilého dítěte patří mezi věci významné, o nichž rozhodují oba rodiče ve vzájemné shodě v rámci rodičovské odpovědnosti, která náleží jim oběma (§ 858, § 865 odst. 1, § 876 odst. 1, § 877 odst. 1 a 2 o. z.). 21. V poměrech přezkoumávané věci se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že námitka místní nepříslušnosti není důvodná. 22. Prostor pro vznesení námitky místní nepříslušností soudu byl v prvním řízení týkající se nezletilého, tj. v řízení o jeho první úpravě poměrů zahájeném dne 30. 11. 2018, kdy bylo zahájeno řízení péče soudu o nezletilého jako takové. Toho dne byla založena místní příslušnost soudu prvního stupně ve smyslu § 11 odst. 1 o. s. ř. a tato dosud trvá. Řízení o první úpravě poměru bylo již pravomocně skončeno a místní příslušnost soudu již nelze měnit postupem podle § 105 odst. 4 o. s. ř. prostřednictvím námitky místní nepříslušnosti soudu. Nyní lze dosáhnout změny příslušnosti soudu rozhodujícího ve věcech nezletilého pouze postupem podle § 5 z. ř. s. prostřednictvím institutu přenesení příslušnosti. Soud prvního stupně se správně zabýval námitkou místní nepříslušnosti, která je však opožděná. (srov. § 105 odst. 1 o. s. ř.). Proto soud prvního stupně zcela správně zamítl námitku místní nepříslušnosti jako nedůvodnou. 23. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že nejsou splněny podmínky pro přenesení příslušnosti ve smyslu § 5 z. ř. s., neboť sice došlo ke změně bydliště nezletilého, avšak postupem v rozporu se zákonem. Svěření nezletilého dítěte do péče jednoho z rodičů neznamená změnu rozsahu práv a povinností tzv. nepečující rodiče vyplývajících z rodičovské odpovědnosti. I nadále o bydlišti nezletilého dítěte rozhodují oba rodiče a jeden z rodičů nemůže toho druhého z tohoto rozhodování jakkoliv vyloučit (viz bod č. 20 in fine odůvodnění shora). 24. Matka v otázce bydliště nezletilého jednala jednostranně bez souhlasu otce, tedy protiprávně (srov. § 877 odst. 1 a 2 o. z.), a proto takové její jednání nemůže požívat ochrany podle § 8 o. z. O změně bydliště nezletilého učiněné matkou se otec dozvěděl až poté, co byl základní školou [obec] informován, že nezletilý se nedostavil do školy a odcestoval neznámo kam. Návrh na zahájení řízení otec podal s odstupem několika málo týdnů, když se dozvěděl o odstěhování nezletilého s matkou do [obec], s čímž také projevil nesouhlas. Proto bydliště nezletilého v [obec] nelze považovat za bydliště určené dohodou rodičů ve smyslu příslušných ustanovení o. z. a § 4 odst. 2 z. ř. s., jež je kritériem pro určení obecného soudu nezletilého dítěte (§ 467 odst. 1 z. ř. s.). 25. Matkou odkazované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1510/2013, zapovídá, aby prostřednictvím institutu přenesení příslušnosti docházelo k legalizaci změny bydliště provedené pouze jedním z rodičů. Obdobně k tomu srov. soudem prvního stupně odkazovaný nález Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. I. ÚS 955/15, bod č. 22. Uvedené závěry mají i ústavněprávní rozměr, neboť nerespektování výše uvedených principů by mohlo mít také negativní dopad na právo na spravedlivý proces a právo na zákonného soudce, zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 26. Namítala-li matka, že rozhodující je také skutečnost, že nezletilý má hlášen trvalý pobyt na adrese [adresa], že se jedná pouze o evidenční údaj, který je odlišným institutem, a to správního práva, podle zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, ve znění pozdějších předpisů, který je veřejnoprávním předpisem. Za situace, kdy soukromé právo jasně definuje pojem„ bydliště“, jako místo, kde má dítě trvalé rodinné a sociální, jakož i další vazby apod., nelze tento pojem ztotožnit s údajem trvalého pobytu podle veřejnoprávních předpisů. Ohlášený trvalý pobyt nezletilého proto nemůže založit místní příslušnost soudu, neboť není rozhodným kritériem. 27. Koncept„ obvyklého bydliště (správně pobytu)“ je pojmem a institutem evropského práva, a to čl. 7 odst. 1 Nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 ze dne 25. 6. 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (dále jen„ Nařízení Brusel II ter“). Matkou odkazované Nařízení Brusel II bis již pozbylo účinnosti. Obvyklý pobyt podle čl. 7 odst. 1 Nařízení Brusel II ter má jiný obsah než bydliště podle § 80 o. z. a je kritériem, resp. hraničním určovatelem pro posouzení otázky mezinárodní pravomoci soudu. Proto tento odkaz pro posouzení místní příslušnosti (českého) soudu) není případný a v přezkoumávané věci je otázka pravomoci českých soudů řešena podle jiného právního předpisu (viz body [číslo] až 10. odůvodnění shora). 28. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že je dána místní příslušnost soudu prvního stupně, jeho příslušnost trvá a nejsou splněny podmínky pro přenesení příslušnosti soudu. 29. Protože rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, odvolací soud je podle § 219 o. s. ř. potvrdil. 30. Ohledně náhrady nákladů odvolacího řízení odvolací soud nerozhodoval, neboť o tom rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí o věci samé nebo jímž se řízení o ní končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 26. června 2024 Mgr., Bc. Jiří Hanzal předseda senátu