USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Bc. Jiřího Hanzala a soudkyň JUDr. Jany Hrbkové a Mgr. Hany Lišákové, LL.M. ve věci nezletilé: [osobní údaje nezletilé] zastoupená kolizním opatrovníkem [územní celek] [jméno] sídlem [adresa] dětí rodičů: [jméno] [příjmení], narozená dne [datum narození] bytem [adresa] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum narození] bytem [adresa] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení] sídlem [adresa] o nařízení předběžného opatření v řízení o změně úpravy poměrů nezletilé, o odvolání otce proti usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 10. 6. 2024, č. j. 30 P 202/2016-323, takto: Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. potvrzuje. Odůvodnění: 1. Soud prvního stupně v záhlaví citovaným usnesením zamítl návrh otce na nařízení předběžného opatření o zatímním svěření nezletilé do péče otce (výrok I.), zamítl návrh otce na nařízení předběžného opatření o uložení povinnosti matce platit výživné pro nezletilou v nezbytné míře (výrok II.) a jmenoval nezletilé opatrovníkem pro řízení o předběžném opatření a o změně úpravy poměrů [územní celek] [jméno] (výrok III.). 2. Soud prvního stupně své rozhodnutí ve vztahu k předmětu odvolacího řízení odůvodnil tak, že otec ve svém návrhu neosvědčil dostatečně potřebu předběžné úpravy poměrů nezletilé. Rodiče při jednání soudu dne 1. 6. 2023 dospěli k dohodě, který je nyní realizována, a z níž plyne, že matka s nezletilou bude na [příjmení] do 30. 6. 2024, s tím že otec bude oprávněn ke styku s nezletilou v druhé polovině června 2024. Řízení o nahrazení souhlasu otce s vycestováním nezletilé a změně úpravy styku a zrušení styku bylo zastaveno. Otec ke svému návrhu nepředložil žádné listiny, kterým by byly osvědčovány jím tvrzené skutečnosti, tedy že by matka dohodu nechtěla dodržet. Veškeré skutečnosti jsou v rovině tvrzení otce. Proto nebyl návrh otce na nařízení předběžného opatřením shledán důvodným. 3. Proti tomuto usnesení ve výrocích I. a II. podal otec odvolání, které odůvodnil tím, že pochybením jeho zástupkyně nebyla k návrhu na nařízení předběžného opatření připojena kopie zpáteční letenky pro nezletilou, na základě níž má přiletět do České republiky dne 11. 7. 2024 a následně odletět zpět na [příjmení] dne 9. 8. 2024. Letenka byla připojena k podanému odvolání. Dále otec nesouhlasí s argumentem soudu prvního stupně, že doposud jeho styk s nezletilou v červnu 2024 neproběhl a uváděl, že matka mu postupně omezovala možnosti se s nezletilou vídat po dobu, kdy s ní byla na [příjmení]. Dále se otec ohrazuje proti odůvodnění napadeného rozhodnutí v té části, že o náhradě nákladů řízení nebylo rozhodnuto, neboť o nich bude rozhodnuto až v rozhodnutí o věci samé. Otec má za to, že je dán naléhavý důvod k zatímní úpravě poměrů nezletilé, neboť trvá obava, že by výkon v řízení posléze vydaného rozhodnutí, mohl být ohrožen. Proto navrhl odvolacímu soudu, aby usnesení v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Matka ani kolizní opatrovník nezletilé se k podanému odvolání nevyjádřili. 5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contrario, § 201, § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) za použití § 1 odst. 1, 3 a 4 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. ř. s “)) přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a řízení, které mu předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 a podle § 28 z. ř. s., když k projednání odvolání nebylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 1 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání otce není důvodné. 6. Výrok III. usnesení soudu prvního stupně o jmenování kolizního opatrovníka nezletilé pro řízení nebyl odvoláním otce nikterak dotčen, proto nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 věta první o. s. ř.). 7. Na základě přezkoumání obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některými ze zmatečnostních vad uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., či jinými vadami před soudem prvního stupně, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí a jejichž náprava by nemohla být zjednána za odvolacího řízení, k nimž je odvolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Současně odvolací soud neshledal jiné důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 8. Odvolací soud při přezkoumávání usnesení o nařízení předběžného opatření vychází rovněž ze stavu, který zde byl zřejmý v době vydání usnesení soudu prvního stupně (§ 75c odst. 4 ve spojení s § 211 o. s. ř.). Proto nelze přihlédnout ke skutečnostem nově uváděným v odvolání a k obsahu spisu v rozsahu, v jakém nebyl k dispozici soudu prvního stupně v době jeho rozhodování. Proto nelze vzít v úvahu k odvolání připojenou letenku a sdělení, že nezletilá s matkou přiletěla do České republiky dne 11. 7. 2024. 9. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 4. 2. 2016, č. j. 30 Nc 501/2015-22, byla nezletilá [příjmení] svěřena do péče matky a otci byla uložena povinnost platit výživné ve výši 10 000 Kč měsíčně. Dále rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 10. 9. 2020 č. j. 30 P 202/2016-156, byla schválena dohoda rodičů, na základě které bylo výživné pro nezletilou stanovené otci zvýšeno na částku 15 000 Kč měsíčně. Následně rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 3. 6. 2021, č. j. 30 P 202/2016-188, byla schválena dohoda rodičů, podle níž je otec oprávněn stýkat se s nezletilou počínaje 25. týdnem roku 2021 jednou za tři týdny vždy od čtvrtka od 13.00 hodin do 17.00 hodin s tím, že otec převezme nezletilou ke styku v místě bydliště matky a matce ji předá po skončeném styku tamtéž. Naposledy soud prvního stupně upravoval poměry k nezletilé v roce 2023, kdy usnesením ze dne 1. 6. 2023, č. j. 30 P 202/2026-298, byla zastavena řízení o nahrazení souhlasu otce s vycestováním nezletilé a řízení o změně úpravy styku otce s nezletilou. Rodiče tehdy dospěli k dohodě, že nezletilá stráví letní prázdniny 2023 ještě v České republice a matka odletí na [příjmení] tak, jak původně plánovala na konci června 2023. Nezletilá [jméno] za matkou odletí 29. 8. 2023 a bude na [příjmení] do 30. 6. 2024 s tím, že otec přiletí za nezletilou v měsíci říjnu 2023. Matka zajistí styk nezletilé s otcem v České republice od 23. 12. 2023 do 2. 1. 2024, a dále se otec rozhodne, kdy navštíví [jméno] v období jarních měsíců či v době do června 2024. Zároveň bude otec oprávněn ve styku s nezletilou v druhé polovině června 2024 aspoň od 20. 6. do 1. 7. Současně se rodiče dohodli, že v průběhu letních prázdnin 2023 a školního roku 2023 2024 nebude platit běžný styk otce s nezletilou, jak je stanoven výše citovaným rozsudkem ze dne 3. 6. 2021. Otec podal návrh na změnu úpravy poměrů nezletilé a na nařízení předběžného opatření dne 5. 6. 2024. 10. Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou mezinárodní soudní pravomoci, neboť v přezkoumávané věci je dán tzv. cizí prvek, když všichni účastníci řízení jsou státními občany České republiky a nezletilá se s matkou zdržuje na území [země] – [příjmení] (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 200/2009). 11. Podle § 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZMPS“) tento zákon upravuje v poměrech s mezinárodním prvkem a) právním řádem kterého státu se řídí soukromoprávní poměry včetně používání jiných předpisů než určeného rozhodného práva, b) právní postavení cizinců a zahraničních právnických osob v soukromoprávních poměrech, c) pravomoc a postup soudů a jiných orgánů při úpravě poměrů uvedených v písmenech a) a b) a rozhodování o nich včetně postupu v řízení, jestliže je mezinárodní prvek jen v řízení samotném, d) uznávání a výkon cizích rozhodnutí, e) právní pomoc ve styku s cizinou, f) některé záležitosti týkající se úpadku, g) některé záležitosti týkající se rozhodčího řízení včetně uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů. 12. Podle § 2 ZMPS zákon se použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána (dále jen„ mezinárodní smlouva“), a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. 13. Použitelným předpisem unijního práva je Nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (dále jen„ Nařízení Brusel II ter“), a to v otázce péče o nezletilou. Aplikační přednost Nařízení Brusel II ter před mnohostrannými a dvoustrannými mezinárodními smlouvami uzavřenými mezi členskými státy ve věcech upravených tímto nařízením je dána podle jeho čl. 94 odst. 1, čl. 97 odst. 1 a čl. 98. 14. Podle čl. 7 odst. 1 Nařízení Brusel II ter soudy členského státu jsou příslušné ve věcech rodičovské odpovědnosti k dítěti, které má v době zahájení řízení obvyklý pobyt na území tohoto členského státu. 15. Podle čl. 15 odst. 1 Nařízení Brusel II ter v naléhavých případech, a to i tehdy, kdy je k rozhodnutí ve věci samé příslušný soud jiného členského státu, jsou soudy členského státu příslušné nařídit předběžná opatření včetně opatření zajišťovacích, která jsou dostupná podle práva tohoto členského státu, pokud jde o a) dítě nacházející se v uvedeném členském státě; nebo b) jmění dítěte nacházející se uvedeném členském státě. 16. Rozhodným okamžikem, k němuž se zkoumají podmínky mezinárodní pravomoci je den zahájení řízení (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 21 Cdo 2850/2016). 17. Pojem obvyklého pobytu dítěte, který je hraničním určovatelem mezinárodní soudní pravomoci ve věcech rodičovské odpovědnosti (čl. 7 odst. 1 Nařízení Brusel II ter), je třeba vykládat eurokonformně. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2244/2011, pojem„ obvyklé bydliště“ musí být vykládán v tom smyslu, že toto bydliště odpovídá místu, které vykazuje určitou integraci dítěte v rámci sociálního a rodinného prostředí. Za tímto účelem musí být přihlédnuto zejména k trvání, pravidelnosti, podmínkám a důvodům pobytu na území členského státu a přestěhování rodiny do tohoto státu, ke státní příslušnosti dítěte, k místu a podmínkám školní docházky, k jazykovým znalostem, jakož i k rodinným a sociálním vazbám dítěte v uvedeném státě. Vnitrostátnímu soudu přísluší určit místo obvyklého bydliště dítěte s přihlédnutím ke všem konkrétním skutkovým okolnostem v každém jednotlivém případě. Kromě fyzické přítomnosti dítěte v členském státě je třeba zohlednit další skutečnosti, které mohou nasvědčovat tomu, že tato přítomnost nemá pouze dočasnou či příležitostnou povahu a že pobyt dítěte vykazuje jistou integraci v rámci sociálního a rodinného prostředí. Uvedené závěry vychází z rozsudku Soudního dvora ze dne 2. 4. 2009, ve věci„ A“, sp. zn. C -523/07. K těmto principům se Soudní dvůr přihlásil v rozsudku ze dne 22. 12. 2010, ve věci Barbara Mercredi proti Richardu Chaffovi, sp. zn. C -497/10. 18. Pro závěr, zda nezletilé dítě získalo obvyklý pobyt na území jiného členského státu Evropské unie, je vedle zjištění, že zde dítě žije po delší dobu a je zde sociálně a rodině začleněno, rovněž významná i vůle rodičů projevená v dohodě o výkonu povinností a práv z rodičovské odpovědnosti. Proto i v případě, kdy dítě žije delší dobu na území jiného členského státu Evropské unie a bylo by možno nejen s ohledem na samotnou dobu pobytu, ale i stupeň začlenění do nového prostředí obecně dovozovat, že zde již získalo obvyklý pobyt, je třeba zvážit, zda si dítě nepodrželo obvyklý pobyt v původním členském státě i s ohledem na vůli rodičů projevenou v uzavřené dohodě o výkonu povinností a práv z rodičovské odpovědnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 21 Cdo 2850/2016). 19. Ke dni zahájení řízení, tj. 5. 6. 2024, se nezletilá nacházela na území zámořského francouzského regionu [příjmení], a to na základě dohody rodičů. Ve světle eurokonformního výkladu pojmu obvyklého pobytu dítěte by bylo možné usuzovat na jeho nabytí nezletilou právě na území Francouzské republiky. Avšak s ohledem na citované judikatorní závěry Nejvyššího soudu k časově omezeným dohodám rodičů lze spolehlivě uzavřít, že nezletilá si takzvaně podržela svůj obvyklý pobyt v České republice, a to i po dobu pobytu na [příjmení], a to právě s ohledem na časově omezenou dohodu rodičů s trváním od 29. 8. 2023 do 30. 6. 2024, tj. na dobu méně než 1 roku. Obvyklý pobyt nezletilé ke dni zahájení řízení se tak nacházel v České republice. 20. Ve věci předběžného opatření o péči o nezletilou (i ve věci samé) je tak dána mezinárodní pravomoc českých soudů, které věc posoudí podle českého (hmotného) práva (čl. 15 Úmluvy o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí (sdělení [číslo] Sb. m. s.) ve spojení s § 57 odst. 2 ZMPS) za užití českého procesního práva (§ 8 odst. 1 ZMPS). 21. Použitelným předpisem unijního práva je Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (dále jen„ Nařízení o výživném“). Při konkurenci Nařízení o výživném, resp. Haagského protokolu a mezinárodní smlouvy uzavřené mezi členskými státy má aplikační přednost toto nařízení (viz jeho čl. 69 odst. 2). 22. Podle čl. 3 písm. b), d) Nařízení o výživném k rozhodování ve věcech vyživovacích povinností je v členských státech příslušný b) soud místa, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu; d) soud, který je podle práva místa soudu příslušný pro řízení o rodičovské zodpovědnosti, souvisí-li záležitost vztahující se k vyživovacím povinnostem s tímto řízením, ledaže je tato příslušnost odvozena výlučně ze státní příslušnosti jedné ze stran. 23. Podle čl. 14 Nařízení o výživném předběžná nebo zajišťovací opatření, která jsou upravena právem jednoho členského státu, je možné u soudů tohoto státu navrhnout i tehdy, kdy je pro rozhodnutí ve věci samé příslušný na základě tohoto nařízení soud jiného členského státu. 24. Jestliže z výše uvedených důvodů měla nezletilá ke dni zahájení řízení obvyklý pobyt v České republice, je dána mezinárodní pravomoc českých soudů také i ve věci o výživném, které souvisí s řízení o péči o nezletilou. Uvedené platí jak pro řízení o předběžném opatření, tak o věci samé. 25. Rozhodným (hmotným) právem je právo české, a to podle čl. 15 Nařízení o výživném ve spojení s Rozhodnutím Rady ze dne 30. listopadu 2009, č. 2009 /941/, čl. 3 odst. 1 Haagského protokolu ze dne 23. listopadu 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti, za užití českého procesního práva (§ 8 odst. 1 ZMPS). 26. Soud prvního stupně správně postupoval podle ustanovení § 102 odst. 1, § 75c odst. 1 až 4, § 76 odst. 1 písm. a) o. s. ř., která cituje v bodech č. 4, 6. až 10. odůvodnění svého usnesení, přičemž odvolací soud jen pro úplnost cituje další relevantní ustanovení, která soud prvního stupně podle obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí použil. 27. Podle § 102 odst. 3 věty druhé o. s. ř. ustanovení § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně. 28. Podle § 76 odst. 1 písm. e) o. s. ř. předběžným opatřením může být účastníku uloženo zejména, aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel. 29. Soud prvního stupně zcela správně rozhodl odvoláním napadenou částí usnesení, s jehož závěry se odvolací soud ztotožňuje, kdy v podrobnostech lze odkázat na jeho odůvodnění, konkrétně body č. 11 až 15. 30. Předběžné opatření podle § 76 odst. 1 o. s. ř. může být nařízeno jen tehdy, bylo-li prokázáno, že existuje potřeba zatímně upravit poměry účastníků nebo že je dána obava z ohrožení výkonu soudního rozhodnutí, popřípadě z ohrožení výkonu rozhodčího nálezu; procesní odpovědnost za výsledek řízení (důkazní břemeno) v tomto směru má navrhovatel. Ostatní rozhodné skutečnosti (zejména nárok sám) nemusí být spolehlivě prokázány (postaveny najisto). K nařízení předběžného opatření postačuje, jsou-li alespoň osvědčeny, tj. jeví-li se alespoň jako pravděpodobné. Procesní odpovědnost i v tomto směru má navrhovatel (viz DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 435.). 31. Pro rozhodnutí o předběžném opatření je rozhodující stav v době vyhlášení usnesení soudu prvního stupně (§ 75c odst. 4 ve spojení s § 211 o. s. ř.); to mimo jiné znamená, že v řízení o předběžném opatření nelze přihlédnout k listinám či dalším důkazům, které soud prvního stupně neměl při svém rozhodování k dispozici. Pro odvolací řízení tato zásada znamená, že účastníci nemohou v rámci odvolacího řízení uvádět žádné nové skutečnosti či důkazy a pokud tak učiní, odvolací soud k nim nepřihlédne. Z ustanovení § 75 odst. 3 a § 75c odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že všechny okolnosti významné pro rozhodnutí ve věci je navrhovatel povinen prokázat či alespoň osvědčit listinami, případně se musí podávat z návrhu. Případně z obsahu spisu musí být zřejmé skutečnosti, jež by odůvodňovaly nařízení předběžného opatření i bez návrhu podle § 12 odst. 1 ve spojení s § 13 odst. 1, § 466 písm. b) až d) a § 468 odst. 1, 2 a contrario z. ř. s . 32. Otcův návrh zcela zůstal v rovině tvrzení. Je povinností navrhovatele prokázat naléhavou potřebu zatímní úpravy poměrů a přinejmenším osvědčit tvrzení odůvodňující nařízení konkrétního předběžného opatření (§ 75c odst. 1 o. s. ř.). Nelze vycházet pouze z tvrzení uvedených v návrhu. 33. Protože rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. je věcně správné, odvolací soud je v tomto rozsahu podle § 219 o. s. ř. potvrdil. 34. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud nerozhodoval, neboť o ní rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí o věci samé, kterým se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.), včetně náhrady nákladů řízení o předběžném opatření před soudem prvního stupně. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha 19. července 2024 Mgr., Bc. Jiří Hanzal předseda senátu