USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Bc. Jiřího Hanzala a soudkyň JUDr. Jany Hrbkové a Mgr. Hany Lišákové, LL.M. ve věci nezletilých: [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] oba zastoupeni opatrovníkem [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa] dětí rodičů: [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa], [anonymizováno], [číslo], [anonymizována dvě slova] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] o nařízení předběžného opatření v řízení o neshodě rodičů o věci pro nezletilého děti významné (souhlas otce s udělením víza), o odvolání matky proti usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 20. 8. 2024, č. j. 0 P 43/2021-93, takto: Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje. Odůvodnění: 1. Soud prvního stupně v záhlaví citovaným usnesením zastavil řízení o návrhu matky na nařízení předběžného opatření o udělení souhlasu s australským vízem pro nezletilé pro účely trvalého pobytu nezletilých v [země] a o uložení povinnosti otci strpět pobyt nezletilých dětí v [země] do pravomocného skončení řízení (výrok I.) a jmenoval Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí opatrovníkem nezletilých dětí pro jejich zastupování v řízeních (výrok II.). 2. Své rozhodnutí ve vztahu k předmětu odvolacího řízení odůvodnil tak, že matka s dětmi se více než 2 roky zdržuje v [země], kde uzavřela manželství a také zdůrazňovala, že jejich bydliště je právě tam. Proto se soud prvního stupně nejdříve zabýval otázkou mezinárodní soudní příslušnosti. Odkázal na čl. 5 odst. 1, 2 a čl. 11 odst. 1 Úmluvy o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí (sdělení č. 141/2001 Sb. m. s.) – dále jen„ Úmluva“ – a dospěl k závěru, že místo obvyklého bydliště dětí je v [země], kde matka s nimi a se svým manželem žije. Je zřejmé, že se tam děti začlenily do společnosti, mají tam rodinné a sociální zázemí, přestože plnily školní docházku v české škole formou online studia. V [země] také děti dochází do křesťanského sboru a nezletilá [jméno] tam od ledna 2024 navštěvuje křesťanskou domácí školu. Přestože se děti v době podání návrhu zdržovaly na území České republiky, nelze návrhu vyhovět, když není třeba rychlého řešení situace, která nesnese odkladu, neboť otec v podstatě již třikrát souhlas s pobytem dětí v [země] udělil. Naléhavá potřeba upravit poměry dětí není shledávána také proto, že vyhověním návrhu matky by se nejednalo o zatímní úpravu, ale o úpravu konečnou. Proto soud prvního stupně dospěl k závěru, že ve věci nařízení předběžného opatření není dána pravomoc českého soudu a řízení zastavil. 3. Proti tomuto usnesení ve výroku I. podala matka odvolání, které zdůvodnila tím, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je vnitřně rozporné, když na jednu stranu je uváděno, že děti mají své zázemí v [země], ale na druhou stranu říká, že je vlastně úplně v pořádku děti z tohoto prostředí vytrhnout a umístit je zpět do České republiky. Z předložených vysvědčení dětí vyplývá, že si děti musely na prostředí zvykat a nebylo to pro ně lehké. Pokud by měly nyní měnit své prostředí a stěhovat se do České republiky a o pár měsíců znovu zpět do [země], mohlo by to mít na jejich psychický a emocionální vývoj závažné nenapravitelné následky. Soud prvního stupně také nevzal v potaz citové a rodinné pouto s novým manželem matky, který má v [země] práci. Neudělením víza a návratem do České republiky by tedy došlo k rozdělení rodiny. Matka je přesvědčena, že hrozba vytržení z aktuálního rodinného a sociálně prostředí v [země] představuje jednoznačně naléhavou potřebu upravit poměry dětí. Dále si soud prvního stupně protiřečí v tom směru, že nemůže rozhodnout o návrhu na nařízení předběžného opatření, kdy příslušné podle obvyklého pobytu dětí jsou australské soudy, a na druhou stranu připouští, že vzhledem k aktuálnímu pobytu nezletilých dětí v České republice by bylo možné o předběžném opatření rozhodnout. Protože se děti v době rozhodování soudu nacházely na území České republiky, byla dána pravomoc soudu prvního stupně podle čl. 11 odst. 1 Úmluvy vést řízení o nařízení předběžného opatření a návrhu vyhovět. Dále se matka vyjadřovala k otázce mezinárodní soudní pravomoci ve věci samé. Proto navrhla odvolacímu soudu, aby napadené usnesení v dotčeném rozsahu změnil tak, že nařídí předběžné opatření podle návrhu matky. 4. Otec se k podanému odvolání nevyjádřil. 5. Kolizní opatrovník nezletilých uvedl, že obvyklé bydliště dětí je s ohledem na strávenou dobu a míru jejich integrace v právě v [země]. Je tedy dána pravomoc australských soudů, přestože dětem určité vazby na Českou republiku zůstaly zachovány, kdy zde plnily základní povinnou školní docházku distančním způsobem a pobývaly zde od 27. 5. do 29. 8. 2024. Děti však v [země] žijí se souhlasem otce, který tento udělil již čtyřikrát, a to na dobu neurčitou s úředně ověřeným podpisem. Pokud by se otec domáhal jejich navrácení do České republiky, nebyl by úspěšný. Cílem Úmluvy je určit stát, jehož orgány mají pravomoc přijímat opatření na ochranu osoby nebo majetku dítěte. Hlavním pravidlem je, že by opatření na ochranu dětí měly přijímat orgány smluvního státu obvyklého bydliště dítěte, v tomto případě tedy australské. Ve všech naléhavých případech mají orgány smluvního státu, na jehož území se nachází dítě nebo majetek patřící dítěti, pravomoc přijmout nezbytná opatření. Podle praktické příručky k použití Úmluvy je tato nezbytná opatření nutno vykládat restriktivně, např. lékařský zákrok nezbytný k záchraně života. Bohužel neexistuje ustálená praxe, avšak z úřední činnosti je známo, že české soudy respektují výjimečnost nařizování předběžných opatření. S ohledem na to, že již odjely zpět do [země], není český soud v současné době mezinárodně příslušný k udělení souhlasu s udělením australského víza pro děti. Rozhodnout by tak měl australský soud, který může požádat o převzetí pravomoci na soud český, případně využít institut dožádání. Jakkoliv lze chápat svízelnou rodinnou situaci, je lepší zahájit řízení v [země], čímž se lze vyhnout rovněž nutnosti uznání českého rozhodnutí. Dále se kolizní opatrovník nezletilých vyjádřil k otázce mezinárodní soudní pravomoci ve věci výživného. Proto navrhl odvolacímu soudu, aby napadené rozhodnutí v dotčeném rozsahu potvrdil. 6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contrario, § 201, § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) za použití § 1 odst. 1, 3 a 4 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. ř. s.“)) přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a řízení, které mu předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 a podle § 28 z. ř. s., když k projednání odvolání nebylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání matky není důvodné. 7. Na základě přezkoumání obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některými ze zmatečnostních vad uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., či jinými vadami před soudem prvního stupně, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí a jejichž náprava by nemohla být zjednána za odvolacího řízení, k nimž je odvolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. 8. Současně nebyly shledány další důvody, pro které by bylo třeba napadené usnesení zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nelze pokládat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí, u něhož je všem účastníkům nepochybné, jak a proč bylo rozhodnuto. Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, je především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. Odůvodnění napadeného usnesení splňuje požadavky na jeho náležitosti stanovené v § 169 odst. 1 o. s. ř. Matka zcela jasně formulovala odvolací důvody, v tomto směru se k napadenému rozhodnutí vyjádřila a je tak zřejmé, že jí bylo srozumitelné. Rovněž odvolací soud porozuměl napadenému usnesení a jeho důvodům. 9. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 29. 10. 2014, č. j. 22 Nc 781/2014-10, byla schválena dohoda rodičů o svěření nezletilých do péče matky a otec se zavázal platit na ně výživné. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 26. 4. 2021, č. j. 0 P 43/2021-28, bylo rozhodnuto o zvýšení výživného stanoveného otci. Dne 16. 8. 2024 matka podala návrh na nařízení předběžného opatření, kterým by soud nahradil za otce souhlas s udělením australského víza pro nezletilé pro účely jejich trvalého pobytu v [země] a kterým by otci uložil povinnost strpět do právní moci rozhodnutí ve věci samé pobyt nezletilých v [země]. Návrh byl odůvodněn tím, že matka se v roce 2016 seznámila s novým partnerem, který žije a pracuje od roku 1999 v [země]. Proto se za ním s dětmi dne 10. 8. 2022 odstěhovala a dne 12. 8. 2022 s ním uzavřela manželství. Otec nezletilých dal s přestěhováním dětí do [země] od srpna 2022 písemný souhlas s úředně ověřeným podpisem, a to dne 27. 7. 2022. Na základě toho děti dostaly turistické vízum na 3 měsíce. Následně byla podána žádost o tzv. partnerské vízum pro celou rodinu a po dobu probíhajícího řízení matka a děti dostaly prozatímní tzv. překlenovací vízum, na základě kterého pobývají v [země] dosud. Dne 29. 11. 2022 otec elektronicky podepsal anglický formulář pro udělení víza dětem, nicméně australský imigrační úřad neuznal elektronický podpis otce. Proto otec dne 28. 12. 2022 podepsal ten samý formulář vlastní rukou. Imigrační úřad se pokusil kontaktovat otce telefonicky, aby se ujistil, že se jedná o jeho vlastní podpis a nejedná se o únos [anonymizováno] se však nepodařilo s otcem spojit. Proto otec dne 30. 3. 2023 udělil písemně souhlas s udělením pobytového víza pro nezletilé v [země] s úředně ověřeným podpisem. Imigrační úřad takový úkon však znovu neakceptoval a dne 30. 7. 2024 zaslal matce výzvu k doplnění informací. Lhůta k doplnění dokladů končí dne 27. 8. 2024. Nyní však otec změnil názor a odmítá poskytnout k získání víza další součinnost. Děti na základě dohody rodičů od 10. 8. 2022 žijí v [země] a ve školním roce 2022 2023 a 2023 2024 byly přihlášeny do české základní školy s individuálním studijním plánem a absolvovaly on-line zkoušky. Obě děti studovaly na základní škole v [obec] Nezletilá [jméno] v 8. a 9. a nezletilý [jméno] ve 4. a 5. třídě. Po celou dobu prospívaly s vyznamenáním. Z písemného hodnocení vyplývá, že poslední dva roky žijí v [země]. Od září 2024 nezletilý [jméno] nastupuje na pozici zahraničního studenta na Základní škole [anonymizováno] a bude mít rovněž individuální školní plán. Od ledna 2024 nezletilá [jméno] studuje na křesťanské domácí škole v [země] a nastoupila v 10. ročníku, vzdělávání je v angličtině. Obě děti mluví plynně anglicky, navštěvují křesťanský sbor v [země], mají tam hodně kamarádů, zázemí a svůj život. Od 27. 5. do 29. 8. 2024 jsou poprvé na návštěvě v České republice. K tomu, aby nadále děti mohly pobývat v [země] a pokračovat ve svém dosavadním životě je zapotřebí dořešit otázku australského víza pro ně, kdy otec najednou odmítá udělit souhlas. V případě nenařízení předběžného opatření hrozí nenapravitelná nezvratná škoda. Protože i kdyby soud rozhodl o přestěhování dětí do [země], nemohly by se tam vrátit, protože by neměly vízum. Zároveň by to byl pro ně obrovský šok, protože by byly vytrženy ze svého prostředí, na které jsou zvyklé a byly by ponechány bez zajištění. K návrhu matka předložila oddací list v angličtině, čestné prohlášení otce ze dne 30. 3. 2023 s jeho úředně ověřeným podpisem, kterým souhlasí s udělením partnerského víza pro nezletilé ve vztahu k [země]. Rovněž byl připojen souhlas otce s přestěhováním dětí do [země] ze dne 27. 7. 2022 s ověřenými podpisy obou rodičů. Dále bylo předloženo celkem osm dokumentů v anglickém jazyce a vysvědčení nezletilých za školní rok 2023 2024. Z připojené komunikace rodičů je zřejmé, že otec matce napsal, že děti do [země] už nepustí, když jej matka znovu žádala o součinnost. Dne 16. 8. 2024 matka podala návrhy na zahájení řízení ve věci samé, a to o zvýšení výživného stanoveného otci, o omezení otcovy rodičovské odpovědnosti a o udělení souhlasu za otce s přestěhováním nezletilých do [země] s tím, že bydliště dětí bude v [země] a s udělením australského víza pro nezletilé pro účely trvalého pobytu nezletilých v [země]. K tomuto návrhu matka připojila stejné listiny jako k návrhu na nařízení předběžného opatření. Dne 15. 8. 2024 matka složila na účet soudu prvního stupně jistotu ve výši 10 000 Kč. 10. Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). 11. Podle § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. 12. V přezkoumávané věci je dán tzv. cizí prvek, neboť všichni účastníci řízení jsou státními občany České republiky a nezletilé děti s matkou se zdržují na území [anonymizována dvě slova] (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 200/2009). Proto je nutné zabývat se otázkou mezinárodní soudní pravomoci jako jedné z podmínek řízení. 13. Podle § 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZMPS“) tento zákon upravuje v poměrech s mezinárodním prvkem a) právním řádem kterého státu se řídí soukromoprávní poměry včetně používání jiných předpisů než určeného rozhodného práva, b) právní postavení cizinců a zahraničních právnických osob v soukromoprávních poměrech, c) pravomoc a postup soudů a jiných orgánů při úpravě poměrů uvedených v písmenech a) a b) a rozhodování o nich včetně postupu v řízení, jestliže je mezinárodní prvek jen v řízení samotném, d) uznávání a výkon cizích rozhodnutí, e) právní pomoc ve styku s cizinou, f) některé záležitosti týkající se úpadku, g) některé záležitosti týkající se rozhodčího řízení včetně uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů. 14. Podle § 2 ZMPS zákon se použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána (dále jen„ mezinárodní smlouva“), a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. 15. Z výše citovaných ustanovení je zřejmé, že ve věcech s cizím prvkem se užije ZMPS, avšak v mezích mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána podle čl. 10 Ústavy České republiky, a přímo použitelných předpisů Evropské unie, kterým je především Nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 ze dne 25. 6. 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (dále jen„ Nařízení Brusel II ter“). 16. Australské společenství není členským státem Evropské unie. Podle čl. 97 odst. 1 písm. a) Nařízení Brusel II ter se použije Úmluva, neboť nezletilé děti nemají svůj obvyklý pobyt v členském státě, a jak Česká republika, tak [anonymizována dvě slova] jsou smluvnímu strany Úmluvy. 17. Podle čl. 1 odst. 1 písm. a) Úmluvy cílem této úmluvy je určit stát, jehož orgány mají pravomoc přijímat opatření na ochranu osoby nebo majetku dítěte. 18. Podle čl. 2 Úmluvy tato úmluva se vztahuje na děti od jejich narození do doby, kdy dosáhnou 18 let věku. 19. Podle čl. 3 písm. a), b) Úmluvy opatření uvedená v čl. 1 se mohou týkat zejména a) přisuzování, výkonu, zrušení nebo omezení rodičovské zodpovědnosti, jakož i jejího delegování; b) práva péče o dítě včetně práv týkajících se péče o osobu dítěte a zejména práva na určení místa bydliště, jakož i osobního styku s dítětem včetně práva vzít si dítě na omezenou dobu do jiného místa, než je jeho obvyklé bydliště. 20. Podle čl. 4 Úmluvy úmluva se nevztahuje na a) určení nebo popření rodičovství vůči dítěti; b) rozhodnutí o osvojení, případná opatření k osvojení nebo zrušení osvojení nebo jeho prohlášení za neplatné; c) příjmení a jméno dítěte; d) dosažení způsobilosti k právním úkonům; e) výživné; f) správu majetku nebo dědictví; g) sociální zabezpečení; h) veřejná opatření všeobecné povahy v záležitostech týkajících se vzdělávání nebo zdravotnictví; i) opatření přijímaná v důsledku trestných činů páchaných dětmi; j) rozhodnutí o právu na azyl a imigraci. 21. Podle čl. 5 odst. 1 Úmluvy soudní nebo správní orgány smluvního státu obvyklého bydliště dítěte mají pravomoc přijímat opatření na ochranu osoby nebo majetku dítěte. 22. Podle čl. 11 odst. 1 Úmluvy ve všech naléhavých případech orgány smluvního státu, na jehož území se nachází dítě nebo majetek patřící dítěti, mají pravomoc přijmout nezbytná opatření na ochranu dítěte. 23. Hraničním určovatelem pro posouzení otázky mezinárodní soudní pravomoci ve věcech péče soudu o nezletilé, resp. rodičovské odpovědnosti bývá v teorii mezinárodního práva soukromého a nadnárodních právních nástrojích užíván (o) obvyklý (é) pobyt (bydliště) dítěte. K tomu srov. např. čl. 7 Nařízení Brusel II ter, čl. 3 Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí (sdělení č. 34/1998 Sb.), čl. 3 Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (dále jen„ Nařízení o výživném“); čl. 3 Haagského protokolu ze dne 23. listopadu 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti, čl. 5 Úmluvy nebo § 56 ZMPS. Proto při výkladu institutu obvyklého bydliště podle čl. 5 odst. 1 Úmluvy lze aplikovat judikaturu Nejvyššího soudu ve vztahu k pojmu obvyklého pobytu ve smyslu evropského práva. 24. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 20211, sp. zn. 30 Cdo 2244/2011, pojem„ obvyklé bydliště“ musí být vykládán v tom smyslu, že toto bydliště odpovídá místu, které vykazuje určitou integraci dítěte v rámci sociálního a rodinného prostředí. Za tímto účelem musí být přihlédnuto zejména k trvání, pravidelnosti, podmínkám a důvodům pobytu na území členského státu a přestěhování rodiny do tohoto státu, ke státní příslušnosti dítěte, k místu a podmínkám školní docházky, k jazykovým znalostem, jakož i k rodinným a sociálním vazbám dítěte v uvedeném státě. Vnitrostátnímu soudu přísluší určit místo obvyklého bydliště dítěte s přihlédnutím ke všem konkrétním skutkovým okolnostem v každém jednotlivém případě. Kromě fyzické přítomnosti dítěte v (členském) státě je třeba zohlednit další skutečnosti, které mohou nasvědčovat tomu, že tato přítomnost nemá pouze dočasnou či příležitostnou povahu a že pobyt dítěte vykazuje jistou integraci v rámci sociálního a rodinného prostředí. Uvedené závěry vychází z rozsudku Soudního dvora ze dne 2. 4. 2009, ve věci„ A“, sp. zn. C -523/07. K těmto principům se Soudní dvůr přihlásil v rozsudku ze dne 22. 12. 2010, ve věci Barbara Mercredi proti Richardu Chaffovi, sp. zn. C -497/10. 25. Rozhodujícím okamžikem pro určení mezinárodní příslušnosti soudu je okamžik zahájení řízení, a tedy skutečnosti významné ve vztahu k hraničnímu určovateli musí být posuzovány k tomuto datu. Protože právní řád České republiky odvíjí okamžik zahájení řízení od podání návrhu u soudu (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 3088), je třeba posuzovat skutečnosti rozhodné pro posouzení hraničního určovatele mezinárodní soudní příslušnosti k okamžiku podání návrhu na zahájení řízení u soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 21 Cdo 2850/2016). Uvedené lze dovodit také z § 11 odst. 1 o. s. ř. a čl. 10 odst. 1 písm. a), resp. čl. 13 odst. 1 Úmluvy. 26. Nezletilé děti se s matkou přestěhovaly do [země] dne 10. 8. 2022, a to na základě dohody rodičů ze dne 27. 2. 2022. Tato dohoda nebyla nijak časově omezena a otec nejméně dvakrát svůj souhlas s pobytem nezletilých v [země] na dobu neurčitou potvrdil. Nezletilé děti jsou v [země] zcela integrovány, kdy se naučily plynně anglicky a navázaly vztah s matčiným manželem. V [země] také mají své zájmové aktivity, své kamarády a zázemí. Ostatně na všechny tyto skutečnosti matka poukazovala ve svém návrhu. Proto nezletilé děti zcela nepochybně nabyly své obvyklé bydliště ve smyslu článku 5 odst. 1 Úmluvy v [anonymizována dvě slova]. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani ta skutečnost, že povinnou základní školní docházku plnily v České republice. Zde byly pouze přezkoušeny, se školou byly v kontaktu distančním způsobem a na základě toho jim česká základní škola vystavila vysvědčení. Rovněž Českou republiku navštívili až letos po 2 letech po svém odstěhování v roce 2022. K nabytí obvyklého bydliště v jiném státě ve shora uvedeném smyslu není zapotřebí udělení víza nebo dlouhodobého pobytu. Jedná se o otázky administrativního charakteru, přičemž koncept obvyklého bydliště nezletilého dítěte je založen na faktických poměrech. 27. Bez jakýchkoliv pochybností bylo ke dni zahájení řízení (16. 8. 2024) určeno místo obvyklého bydliště nezletilých v [anonymizována dvě slova]. V přezkoumávané věci nelze uvažovat o mezinárodní pravomoci českých soudu podle čl. 10 Úmluvy, neboť rodiče nezletilých nejsou manželé, tedy ani nemůže být vedeno řízení o rozvod manželství. Rovněž je vyloučena aplikace čl. 7 Úmluvy, neboť ve věci se nejedná o tzv. mezinárodní únos. 28. Ve věci samé o neshodě rodičů ve vztahu k žádosti o udělení víza, určení bydliště nezletilých a o omezení rodičovské odpovědnosti otce je tak podle čl. 5 odst. 1 Úmluvy dána mezinárodní pravomoc australských soudů. Jen pro úplnost odvolací soud uvádí, že ve věci o zvýšení výživného je dána pravomoc českých soudů podle čl. 3 písm. a) Nařízení o výživném. 29. Při určení mezinárodní soudní pravomoci ve věci o předběžném opatření se postupuje buď podle lex generalis, a to čl. 5 odst. 1 Úmluvy, anebo podle lex specialis, a to čl. 11 odst. 1 Úmluvy. V přezkoumávané věci lze založit mezinárodní pravomoc českých soudů ve věci předběžného opatření pouze na základě čl. 11 odst. 1 Úmluvy. Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že mezinárodní pravomoc českých soudů ve věci předběžného není založena ani podle pole tohoto zvláštního ustanovení Úmluvy. 30. Je pravdou, že nezletilé děti se ke dni zahájení řízení zdržovaly na území České republiky, avšak jednalo se o jejich první návštěvu po jejich odstěhování do [země]. Pobyt byl časově omezen a nejednalo se o návrat do České republiky s trvalým úmyslem se v ní zdržovat. Kolizní opatrovník nezletilých správně uvádí, že při posuzování splnění podmínek pravomoci soudu ve smyslu čl. 11 odst. 1 Úmluvy je třeba k výkladu pojmu nezbytných, resp. předběžných opatření, přistupovat restriktivně. Otázka neshody rodičů při žádosti o udělení víza pro pobyt dětí v [země] není otázkou, kterou by bylo třeba řešit naléhavě. Řízení o udělení víza nezletilým probíhá více než 2 roky. Ti v [země] pobývají na základě tzv. překlenovacího víza, a to od listopadu 2022 dosud. Smyslem určení mezinárodně příslušného soudu podle obvyklého bydliště dítěte je, aby o jeho záležitostech rozhodoval soud, který je mu nejblíže, má o něm co nejvíce informací a také co nejlépe může naplnit jejich participační práva v řízení. Proto je třeba věc samu, ale i případně předběžné opatření řešit před australskými soudy. Jestliže se matka obrátila v době dočasného pobytu dětí v České republice v této záležitosti na české soudy, jedná se tak o obcházení všech výše uvedených principů. Ostatně matka se svým návrhem na nařízení předběžného opatření domáhá, nikoliv zatímní úpravy poměrů, ale řešení dané věci s konečnou platností, když se domáhá přímo nahrazení souhlasu otce s udělením australského víza formou předběžného opatření, čehož se domáhá také řízení ve věci samé. Těmito návrhy je soud vázán (§ 26, § 12 odst. 1, § 13 odst. 1 věty první z. ř. s. a contrario ve spojení s § 466 písm. j), § 468 odst. 1, z. ř. s.). Aplikovat čl. 11 odst. 1 Úmluvy nelze tedy také proto, že matka se svým způsobem nedomáhá předběžného opatření. 31. Soud prvního stupně proto postupoval správně podle § 103 a § 104 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s., neboť nedostatek mezinárodní soudní příslušnosti ve věci předběžného opatření je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, který vede k zastavení řízení. 32. Protože rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. je věcně správné, odvolací soud je podle § 219 o. s. ř. potvrdil. 33. Ohledně náhrady nákladů odvolacího řízení odvolací soud nerozhodoval, neboť o ní rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí o věci samé nebo jímž se řízení o ní končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). 34. Pouze pro úplnost odvolací soud uvádí, že budou-li účastníky řízení v řízení o věci samé překládány listiny v cizím jazyce, je zapotřebí je předložit s úředně ověřených překladem. Nebude-li tomu tak, soud prvního stupně zajistí jejich překlad na náklady toho účastníka řízení, který listinu předkládá. To samé platí i v řízení o předběžném opatření, kdy je nanejvýš žádoucí, aby překlady listin připojil ke svému návrhu sám navrhovatel, když v silách soudu není zajistit překlad listin s ohledem na lhůtu stanovenou pro rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření (§ 75c odst. 2 o. s. ř.). Uvedené platí tím spíše, lze-li řízení zahájit pouze na návrh. Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 30. září 2024 Mgr., Bc. Jiří Hanzal předseda senátu