ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Bc. Jiřího Hanzala a soudkyň JUDr. Jany Hrbkové a Mgr. Hany Lišákové, LL.M. ve věci nezletilého: [osobní údaje nezletilého] zastoupený kolizním opatrovníkem [územní celek] sídlem [adresa] syna rodičů: [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa], [příjmení] [anonymizováno] [země] zastoupená opatrovníkem [příjmení] [jméno] [příjmení] advokát sídlem [adresa] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o svěření do péče a určení výživného, o odvolání matky proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 10. 4. 2024, č. j. 14 Nc 2650/2021-682, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění II. ve výroku II. tak, že výše výživného činí v období od 1. 8. 2021 do 31. 1. 2023 částku 1 500 Kč měsíčně a v období od 1. 2. 2023 nadále částku 2 000 Kč měsíčně; III. ve výroku III. tak, že matka je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-východ na náhradě nákladů řízení státu v rozsahu 10 %, jejíž výše bude určena samostatným usnesením, a to do 6 měsíců od právní moci takového usnesení a ve zbývajícím rozsahu nemá stát právo na náhradu nákladů řízení; jinak se ve zbývající části výroku II. a ve výroku I. potvrzuje. IV. Matka je povinna zaplatit nedoplatek na výživném k rukám otce za období od 1. 8. 2021 do 31. 10. 2024 ve výši 46 560 Kč, které je oprávněna splácet po 1 300 Kč měsíčně spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek počínaje právní mocí rozsudku. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odůvodnění: 1. Soud prvního stupně rozhodl v záhlaví citovaným rozsudkem tak, že nezletilý [jméno] se svěřuje do péče otce (výrok I.), matka je povinna přispívat na výživu nezletilého s účinností od 1. 8. 2021 částkou 1 500 Kč měsíčně a s účinností od 1. 9. 2023 částkou 2 000 Kč měsíčně, splatnou do 15. dne v měsíci k rukám otce (výrok II.), matka je povinna nahradit České republice – Okresnímu soudu Praha-východ náklady řízení státu, jejichž výše bude určena samostatným usnesením soudu, a to do 6 měsíců od právní moci samostatného usnesení (výrok III.) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že nezletilý se narodil z partnerského vztahu rodičů, kdy rodina žila v domě ve vlastnictví otcovy matky společně s jeho rodiči, kde měli vlastní zázemí v patře. Postupem času docházelo k problémům ve společném soužití rodičů, začaly být vznášeny výhrady vůči péči o nezletilého ze strany matky, která užívala alkohol a tím se dostávala do stavu, kdy nemohla o nezletilého pečovat. Docházelo k hádkám a fyzickým potyčkám mezi rodiči. Matka dokonce napadla i rodiče otce. Epizodně užívala pervitin, odešla ze společné domácnosti, sdělovala, že by se synem chtěla jít do Německa. V druhém pololetí roku 2021 byla matka opakovaně nalezena policejní hlídkou pod vlivem alkoholu a několikrát byla odvezena záchrannou službou do psychiatrické nemocnice. V té době provedeným sociálním šetřením ze strany orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále jen„ OSPOD“) byly zjištěny určité nedostatky v péči matky o nezletilého a v prostředí, ve kterém nezletilý pobývá. Proto byl nezletilý na základě předběžného opatření odevzdán do péče otce, který o něj pečuje od srpna 2021. Matka začala mít výhrady vůči péči otce o nezletilého, podávala různá oznámení, která se nikdy nezakládala na pravdě. Činila podněty jak na OSPOD, tak policejnímu orgánu. Nezletilý je v péči pediatra [anonymizováno] [příjmení], který v péči o nezletilého ze strany otce neshledal žádné nedostatky. Ve věci byl vypracován znalecký posudek a bylo zjištěno, že otec je primární vztahovou osobou pro nezletilého, ke které má navázaný nejbližší emoční vztah a poskytuje mu potřebné bezpečné zázemí pro jeho adekvátní psychosociální rozvoj. Otec netrpí a netrpěl žádnou duševní chorobou, není závislý na alkoholu či jiné psychoaktivní látce, nebylo u něj zjištěno patologické hráčství. Otec je z psychologického a psychiatrického hlediska schopen péče o dítě. Matka nebyla vyšetřena, neboť se opakovaně k vyšetření nedostavila a znalecký ústav tak nemohl zodpovědět otázky ve vztahu k matce. Na základě znaleckému ústavu dostupných informací není možné zaručit, že by matka byla schopna péče o nezletilého, resp. že by jej svým chováním neohrozila, bylo by vhodné nastavení asistovaného kontaktu matky s nezletilým. Rozhodnutí o této otázce bylo vyloučeno k samostatnému řízení. Jde-li o nezletilého, ten je zdravý, jeho psychosociální a motorický vývoj je v normě. K lékaři s ním chodí otec, případně jeho rodiče, když otec nemůže. Je očkován podle očkovacího plánu, nenavštěvuje žádné specialisty. Matka po celou dobu na jeho výživu ničeho nepřispívala, pouze otec obdržel od matčiny matky balíčky, s oblečením, které dochází jednou za čtvrt roku. V únoru 2023 nezletilý nastoupil do soukromé školky, kterou navštěvoval do června 2023 s náklady 7 000 Kč měsíčně. Od září 2023 navštěvuje státní mateřskou školu, kde otec platí 810 Kč měsíčně školkovné a 1 000 Kč měsíčně obědy. Žádné kroužky nebo hrazené zájmové aktivity nezletilý nemá, od září 2024 však bude docházet na fotbal. Jeho potřeby jsou běžné a odpovídající jeho věku. Do školky jej doprovází otec, který jej přivádí v 8:00 hodin a vyzvedává v 15:00. Předtím, když otec chodil do zaměstnání, tak do školky nezletilého vodil jeden z rodičů otce, který jej pak sám vyzvedával. Nyní matka přispívá na výživu nezletilého 1 500 Kč měsíčně podle nařízeného předběžného opatření, dluh na výživném není, k vymožení výživného v nezbytné míře byl podán exekuční návrh a exekuce stále probíhá. Matka nebo její matka nadále občas zasílá balíčky s oblečením nebo sušenkami jednou za čtvrt roku, také třikrát bylo zasláno 5 €. Matka se svou matkou mu v prosinci 2023 z Německa zaslali dopis, kdy nezletilý byl na obálce nadepsán jako„ největší chudáček na světě bez maminky [jméno] [příjmení], kterou mu ukradla zlá rodina [příjmení], [adresa], Tschechische republik“. Matka má pouze jednu vyživovací povinnost. Na jaře 2022 bydlela v garsonce ve [obec], nebyla schopna popsat, na základě čeho v penzionu pobývá a na jak dlouho má bydlení zajištěno. Také bydlela v hotelu [anonymizováno] v [obec], kde dle předložených faktur platila 7 500 Kč měsíčně. Má středoškolské vzdělání s maturitou, obor knihkupec. V roce 2022 svůj zdravotní stav matka považovala za dobrý, připustila v minulosti experimenty s amfetaminem. Popřela, že by pila tvrdý alkohol, uváděla, že pila víno tak čtyři skleničky denně, nikoliv však každý den. Svou předchozí psychiatrickou léčbu popírala, připustila psychologické konzultace. Matka nemá žádný podstatný majetek, měla dluh ve výši asi 100 000 Kč, který nesplácela. Do srpna 2021 pobírala rodičovský příspěvek, který posléze začal pobírat otec. Od září do prosince 2021 pracovala v e-shopu s příjmem asi 10 000 Kč měsíčně na základě dohody o provedení práce. Od prosince 2021 byla však vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání bez přiznané podpory v nezaměstnanosti. Měla úspory asi 40 000 Kč z brigád, matka jí přispívala 7 000 Kč měsíčně. Během matčiny psychiatrické hospitalizace dne 30. 12. 2021 bylo u ní nalezeno 298 000 Kč a 200 € v hotovosti, nebyla však schopna vysvětlit původ těchto peněz. Soud prvního stupně neuvěřil matkou uváděným tvrzením při jejím výslechu, neboť svou výpověď neustále měnila, nebyla schopna téměř nic vysvětlit. Vyjádření k užívání návykových látek odporovalo listinným důkazům, stejně tak její tvrzení ohledně psychiatrické léčby. Matka se také pokoušela zastřít svou totožnost, kdy se představovala jako [jméno] [příjmení], když byla pozitivně testována na amfetaminy a metamfetaminy. Jako zřejmě účelový lze hodnotit také postup matky, kdy se nedostavila na znalecké vyšetření. Takové chování odpovídá nedostatku náhledu na svůj zdravotní stav a psychické obtíže vycházející patrně ze stále určitým způsobem dekompenzovaného stavu. V roce 2021 matka spolupracovala s klinikou [anonymizováno], centrem [anonymizováno], farní charitou [obec], organizací [anonymizována dvě slova] a krizovou službou [obec] [anonymizováno] [ulice] s matkou byla povětšinou hodnocena jako problematická, využila právního poradenství a testování moče na přítomnost derivátů alkoholu. Jejím ošetřujícím lékařem je aktuálně je [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v [anonymizováno] ve [příjmení] [anonymizováno] [země], který v roce 2024 matce vystavoval potvrzení o pracovní neschopnosti s tím, že není schopna se účastnit jednání u soudu. Sdělil ve své zprávě, že matka trpí depresemi, psychovegetativní disbalancí a emoční nestabilitou typu [anonymizováno] s tím, že u matky jde o chronické a recidivující onemocnění trvající mnoho let, kdy je často psychicky vyčerpaná a nezvládá psychické zatížení. Jde-li o otce, tak ten bydlí s nezletilým v domě ve vlastnictví své matky, žije ve společné domácnosti se svými rodiči a synem. Partnerku nemá, má pouze jednu vyživovací povinnost, své matce přispívá na náklady na bydlení ve výši 6 000 – 6 500 Kč měsíčně. Je vyučen jako kuchař/číšník, jeho zdravotní stav je dobrý. Když mu bylo 20 let, užíval marihuanu, naposledy ji užil v roce 2020 a naposledy před 20 lety užil extázi. Alkohol pije, občas pivo. Dříve byl léčen na psychiatrii cca před 15 lety pro sociální fobii, od té doby nebyl hospitalizován, užíval antidepresiva. Nevlastní žádný majetek a nemá žádné dluhy. V roce 2020 pracoval pro [právnická osoba], [anonymizováno] s příjmem 15 800 Kč čistého měsíčně, kdy byl zaměstnán střídavě, v mezidobí byl veden na úřadu práce. Od prosince 2020 začal pracovat pro společnost [právnická osoba], jeho příjem se pohyboval od 21 000 do 25 000 Kč měsíčně. Pracoval zde až do července 2021, kdy nastoupil na rodičovskou dovolenou. Pobíral rodičovský příspěvek 10 000 Kč měsíčně a k tomu docházel na brigády, jednou až dvakrát týdně rozvážel prádlo pro prádelnu v [obec], z toho měl 3 000 – 4 000 Kč měsíčně. V roce 2022 měl úspory asi 60 000 Kč. Na rodičovské dovolené byl do ledna 2023 a od února 2023 pracoval jako expedient s příjmem 28 077 Kč čistého měsíčně. Pracovní poměr skončil ke dni 6. 3. 2024 dohodou z důvodu organizačních změn, kdy obdržel odstupné ve výši třech měsíčních výdělků. Od 7. 3. 2024 je hlášen v evidenci úřadu práce a pobírá podporu v nezaměstnanosti po dobu prvních dvou měsíců 18 251 Kč měsíčně, po dobu dalších dvou měsíců 14 036 Kč měsíčně a pátý měsíc ve výši 12 635 Kč měsíčně. Od září 2024 bude hledat nové zaměstnání, do té doby bude žít z odstupného a brigád. Rodiče mu nijak finančně nepomáhají. Aktuálně má úspory cca 200 000 Kč. 3. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil věc za použití § 907 odst. 1 až 3, § 908, § 913 odst. 1 a 2, § 915 odst. 1, § 916, § 919, § 921 odst. 1 a § 922 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) tak, že nejsou splněny podmínky pro svěření nezletilého do střídavé péče, jak se domáhala matka. Ta není schopna o nezletilého pečovat a zajistit jeho veškeré potřeby a všestranný vývoj vlivem užívání alkoholu a dalších návykových látek. Nebyla schopna se účastnit ani jednání před soudem z důvodu dlouhodobé psychické dekompenzace. Matka se snažila vše relativizovat, že se jednalo o krátké přechodné období. V tomto směru však soud prvního stupně nepřesvědčila a toto své tvrzení nijak neprokázala. Měla možnost si vytvořit zázemí v České republice, být s nezletilým v kontaktu a prokázat způsobem života, že její situace je stabilizovaná. Měla k tomu všechny podmínky, včetně nabízené pomoci od farní charity, kliniky [klinika] a organizace [organizace]. Matka však spolupráci s těmito subjekty ukončila a odstěhovala se do zahraničí. Soudem nařízenou rodinnou terapii zmařila, když se na ní dostavoval pouze otec. Matka i nadále obtížněji zvládá svůj zdravotní stav, jak potvrzuje lékařská zpráva jejího současného ošetřujícího lékaře. Rovněž vzdálenost bydlišť rodičů, když matka bydlí ve [příjmení] [anonymizováno] [země], v kombinaci s nízkým věkem nezletilého a jeho předškolní docházce vylučuje jeho svěření do střídavé péče obou rodičů. Matčino prostředí, ve kterém aktuálně pobývá, je pro nezletilého zcela cizí. Rovněž není v zájmu nezletilého pobývat v bydlišti matky, kdy existuje reálné riziko, že by nezletilého nevrátila otci zpět do České republiky. Matka v průběhu řízení měnila své názory na to, zda chce být či nebýt s nezletilým. Ten není na péči matky zvyklý, neboť v jeho nízkém věku užívala alkohol a dostávala se do stavu, kdy o něj nebyla schopna pečovat. Proto také ve věci bylo nařízeno předběžné opatření. Poté sice probíhaly časté a kratší osobní kontakty nezletilého s matkou, ty však ustaly z důvodu a jednání na straně matky, která se odstěhovala do Německa a častý kontakt na denní bázi, které probíhal po opuštění společné domácnosti, znemožnila. Nebyla tedy prokázána schopnost matky o nezletilého řádně pečovat v žádném rozsahu a formě péče a v podstatě ani to, že mezi matkou a nezletilým je navázaný odpovídající vztah. Rovněž je třeba přihlédnout k tomu, že matka zmařila vypracování znaleckého posudku ve vztahu ke své osobě a jejího vztahu k nezletilému a naopak. Naproti tomu otec prokázal, že je schopen se o nezletilého postarat, a to i za pomoci své rodiny. Kontinuálně a řádně spolupracuje s OSPOD a pediatrem. Znalecké zkoumání dospělo k závěru, že otec je plně způsobilý o nezletilého pečovat. Žádné výhrady v tomto směru nebyly prokázány, a to ani šetřením ze strany OSPOD nebo policejního orgánu. Proto byl nezletilý svěřen do péče otce s tím, že řízení o úpravě styku matky s nezletilým bylo vyloučeno k samostatnému řízení. V návaznosti na svěření nezletilého do péče otce je třeba určit výživné matce. Při tom soud prvního stupně vycházel z odůvodněných potřeb nezletilého a poměrů obou rodičů. Matka byla po narození nezletilého na rodičovské dovolené a pobírala rodičovský příspěvek. Po změně zatímní úpravy poměrů nezletilého, kdy na rodičovskou dovolenou nastoupil s nezletilým otec, se matka nevěnovala žádné soustavné výdělečné činnosti. Pracovala brigádně, své psychické problémy řešila užíváním návykových látek, což jí vylučovalo z pracovní činnosti, avšak nelze dospět k závěru, že by byla práce zcela neschopná. Po odstěhování do Německa začala pracovat jako uklízečka pro svou matku s odměnou 100 € měsíčně. S přihlédnutím ke všem skutečnostem zjištěným na straně matky a k jejímu vzdělání je v jejích možnostech dosahovat výdělku ve výši minimální mzdy v České republice. Proto bylo matce určeno výživné pro nezletilého od 1. 8. 2021, tj. od doby, kdy o nezletilého zcela pečuje otec, a to v částce 1 500 Kč měsíčně, a dále s účinností od 1. 9. 2023, tj. od doby, kdy nezletilý nastoupil do státní mateřské školy, ve výši 2 000 Kč měsíčně. O nedoplatku na výživném nebylo rozhodnuto, neboť je vedeno exekuční řízení pro vymožení dlužného a běžného výživného podle nařízeného předběžného opatření o výživném v nezbytné míře a soud by tak nepřípustně zasahoval do probíhajícího exekučního řízení k témuž druhu plnění. Proto nedoplatek na výživném bude vyčíslen a vymáhán právě v probíhajícím exekučním řízení. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud prvního stupně rozhodl podle § 23 věty první zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. ř. s.“). V řízení před soudem prvního stupně také vznikly náklady, které platil stát, a to v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku. Podle § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) soud prvního stupně jejich náhradu uložil matce, která v řízení nebyla úspěšná. Přihlédl také k dalším okolnostem, že znalecký posudek byl zpracován v zájmu nezletilého a matka se znaleckým ústavem nijak nespolupracovala, kdy svým postupem a nekritickým náhledem na svou situaci také zavinila vznik těchto nákladů. Současně nebyly zjištěny důvody pro osvobození matky od placení soudních poplatků, kdy nebylo zcela bezpečně prokázáno, že matka je zcela bez příjmů. Na výzvu soudu nedoložila, čeho měla obdržet z dědictví po svém otci, a nedokázala vysvětlit původ peněz nalezených u ní při psychiatrické hospitalizaci. Proto je přece jen spravedlivé, aby matka nesla plnou náhradu nákladů placenou státem. Výše této náhrady bude určena samostatným usnesením, neboť v době vyhlášení rozsudku nebyla známa. Lhůta k plnění byla stanovena v trvání 6 měsíců od právní moci samostatného usnesení o výši nákladů, kdy byla zohledněna předpokládaná výše těchto nákladů a matčiny poměry. 4. Proti tomuto rozsudku ve výrocích I. až III. podala matka odvolání, které odůvodnila tím, že otec jí zatajil, že je těžký gambler. Prohrál 2,5 mil. Kč ve sportovním sázení a kvůli tomu byl 5 let v insolvenci. Ze závislosti se léčil u pana [příjmení], 5 let mu byla předepisována antidepresiva, protože trpěl sociální fobií z gamblerství. Má určitě poškozený mozek, proto není schopen číst knihy, není schopen si zapamatovat děj, neudrží myšlenku ani dějovou linii textu. K otci získala dehonestní odpor kvůli jeho chování v době covidu. Hned po splacení insolvence prohrál 80 000 Kč, což jí zakázal říct jeho rodičům a vyhrožoval jí násilím. Otec je patologický lhář a lhal i u znaleckých posudků. Na policii jsou vedena trestní oznámení pro fyzické a psychické násilí. Jeho matka ji neustále sledovala, poslouchala a„ stalkovala“. Jeho otec ji také fyzicky a psychicky napadl. Slovně napadli také její matku. Otcova rodina je velmi agresivní, jeho matka byla v sektě, užívá celoživotně [anonymizováno] a kouří 40 cigaret denně. Paradoxně i když je zdravotní sestra, má nulové hygienické návyky. Syn se jí při návštěvách svěřil, že ho otec, babička a děda bijí. Otec měl bizarní chování, proto 5 měsíců po porodu se chtěla od něj odstěhovat za svou rodinou do Německa, s čímž však nesouhlasil. V Německu by nyní mohla dostávat 1 250 € a bydlení měla zajištěné. Otec jí opakovaně řekl, že je lepší spáchat sebevraždu než chodit do práce. Otec se stejně o syna nestará, stará se o něj jeho matka. Práce OSPOD naprosto selhala. Žádala soudce o prohlášení znaleckých posudků za neplatné a chce, aby jí otec syna vrátil. Od 1. 7. 2023 není výdělečně činná, není schopna žádné práce ze zdravotních důvodů. Minulý rok v létě prodělala několik panických atak, z toho se jí spustila úzkostná porucha. Trpí agorafobií a psychosomatickými problémy. Není ani sociálně zajištěná a povinné platby státu za ni platí její matka. K tomu předložila doklady o svém zdravotním stavu, potvrzení od praktického lékaře, výpisy z bankovního účtu a také doklady zdravotní pojišťovny o tom, že povinné platby za ní platí její matka. Od 1. 7. 2024 se její situace dále zhoršila, protože otčím se musel odstěhovat kvůli práci. Proto veškeré náklady přešly na její matku a z tohoto důvodu mohou platit výživné maximálně 500 Kč měsíčně. Náklady státu by měl platit otec, protože on a jeho matka byly iniciátorem soudního řízení. Nechtěl jí syna vrátit, i když měla zajištěn sociální byt v [obec a číslo]. Není dlouhodobě schopna žádné výdělečné činnosti, a proto žádá o zrušení povinnosti cokoliv hradit. Proto navrhla odvolacímu soudu, aby jí byl nezletilý svěřen do péče, stanovena jí povinnost platit výživné ve výši 500 Kč měsíčně a aby státu nebyla vůči ní přiznána náhrada nákladů řízení. 5. K výzvě odvolacího soudu se matka vyjádřila, že měsíčně za ni platí povinné odvody její matka ve výši 220 €, je nezaměstnaná ze zdravotních důvodů, a kdyby byl svěřen syn do její péče, tak by dostala příspěvek na bydlení 500 € a příspěvek na dítě 250 €. Manžel její matky se odstěhoval kvůli zaměstnání, proto její matka platí nájemné a další náklady na bydlení zcela sama. 6. Otec k podanému odvolání uvedl, že veškeré matčiny invektivy na adresu otce o jeho špatném psychickém zdravotním stavu a nedostatečných rodičovských kompetencích byly zcela spolehlivě vyvráceny znaleckým posudkem, zprávami dětského lékaře a šetřením OSPOD. Předběžné opatření, na jehož základě byl nezletilý předán do péče otce bylo důkazně podloženo dlouhodobým a závažným chováním matky. Ta za více než 3 roky probíhajícího řízení před soudem prvního stupně nijak neprokázala, že tyto důvody pominuly. Naposledy se s nezletilým osobně setkala v dubnu 2022. Následně s ním byla v kontaktu prostřednictvím videohovorů, přičemž od jara 2024 veškeré kontakty matky se synem zcela ustaly. Matčina argumentace ve vztahu k výživnému zcela vylučuje, aby mohla požadovat svěření nezletilého do své péče. Její zdravotní stav nebyl po celou dobu řízení nijak objektivně doložen. Opakovaně se vyhýbala znaleckému zkoumání, z jednání se omlouvala, dokládala svou pracovní neschopnost, zakázala uvádět důvody hospitalizace v [anonymizována dvě slova] [část obce]. Pokud jsou za matku placeny v Německu odvody na zdravotní a sociální pojištění, má nárok na odborné vyšetření, stanovení diagnózy a jestliže z důvodu svého zdravotního stavu bude uznána práce neschopnou, pak jí vznikne i nárok po dobu pracovní neschopnosti čerpat odpovídající dávku. Jestliže u ní byla nalezena hotovost přes 300 000 Kč, pak žádným způsobem na synovu výživu ničím nepřispěla. Soudem prvního stupně určené výživné je spíše symbolické. Proto otec navrhl odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek potvrdil. 7. K výzvě odvolacího soudu se otec vyjádřil, že v březnu 2024 obdržel výplatu z předchozího zaměstnání 23 598 Kč. V dubnu 2024 mu byla vyplacena podpora v nezaměstnanosti 14 718 Kč a dále výplata nároků z ukončení zaměstnání od předchozího zaměstnavatele (odstupné, náhrada za nevyčerpanou dovolenu) ve výši 97 599 Kč. V květnu 2024 mu byla vyplacena podpora v nezaměstnanosti 18 251 Kč, v červnu 2024 ve výši 14 854 Kč, v červenci 2024 ve výši 14 039 Kč, v srpnu 2024 ve výši 12 907 Kč a v září 2024 ve výši 2 446 Kč. V evidenci uchazečů o zaměstnání byl veden od 7. 3. do 15. 9. 2024. V měsících březen – srpen 2024 obdržel od matky výživné pro nezletilého 1 500 Kč měsíčně. Ke dni 14. 10. 2024 za září a říjen 2024 výživné od matky neobdržel a mzda za září 2024 zatím vyplacena nebyla. 8. Kolizní opatrovník nezletilého navrhl potvrzení napadeného rozsudku. 9. Ve věci se vyjádřila mateřská babička nezletilého [jméno] [příjmení], která však není účastníkem řízení. 10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contrario, § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř. za použití § 1 odst. 1, 3 a 4 z. ř. s.) přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které mu předcházelo podle § 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. ve spojení s § 28 z. ř. s. a dospěl k závěru, že odvolání matky je částečně důvodné ve vztahu k rozhodnutí o náhradě nákladů řízení státu, ve zbývajícím rozsahu však není důvodné. 11. Výrok IV. rozsudku soudu první stupně o náhradě nákladů řízení nebyl odvoláním dotčen, avšak jedná se o výrok závislý, proto nenabyl samostatně právní moci a je předmětem odvolacího řízení (§ 206 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). 12. Řízení péče soudu o nezletilé (není-li stanoveno jinak) je ovládáno zásadou vyšetřovací, řízení lze zahájit i bez návrhu, soud není vázán návrhem, uplatní se princip úplné apelace, neužije se zásada dispoziční, a proto také v odvolacím řízení nemůže platit zásada zákazu reformationis in peius (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2258/2021). Řízení o výživném pro nezletilé dítě lze zahájit i bez návrhu, proto soudy nejsou vázány ani návrhem na zahájení řízení, ani odvolacím návrhem a odvolací soud není vázán mezemi, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí (§ 13 odst. 1 a 2, § 12 odst. 1, § 468 odst. 1, 2 a contrario, § 466 písm. b) a c), § 26, § 28 odst. 2 z. ř. s.). 13. Otec se k jednání odvolacího soudu nedostavil, svou neúčast předem omluvil z důvodu zkušební doby v pracovním poměru, nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu a souhlasil s jednáním v jeho nepřítomnosti. Matka se prostřednictvím svého opatrovníka z jednání odvolacího soudu omluvila. Proto odvolací soud podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti rodičů (za účasti jejich zástupců) a při rozhodnutí vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 14. Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou, zda ve věci je dána mezinárodní pravomoc českých soudu, když v přezkoumávané věci je dán tzv. cizí prvek, neboť nezletilý a jeho rodiče jsou státními České republiky, kde také otec s nezletilým žije, a matka žije ve [příjmení] [anonymizováno] [země] (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 200/2009). 15. Ve věcech s cizím prvkem se užije zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZMPS“), avšak v mezích mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána podle čl. 10 Ústavy České republiky, a přímo použitelných předpisů Evropské unie (§ 1 a 2 ZMPS). 16. Tím je ve vztahu ke svěření nezletilého do péče, resp. i k úpravě styku Nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 ze dne 25. 6. 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (dále jen„ Nařízení Brusel II ter“) (viz čl. 1 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a), odst. 4 a contrario, čl. 2 odst. 2 bod 7) Nařízení Brusel II ter). Nařízení má aplikační přednost před mnohostrannými a dvoustrannými mezinárodními smlouvami uzavřenými mezi členskými státy ve věcech upravených těmito nařízeními (čl. 94 odst. 1 a čl. 95 až 98 Nařízení Brusel II ter). 17. Podle čl. 7 odst. 1 Nařízení Brusel II ter soudy členského státu jsou příslušné ve věcech rodičovské odpovědnosti k dítěti, které má v době zahájení řízení obvyklý pobyt na území tohoto členského státu (odst. 1). Odstavec 1 tohoto článku se použije s výhradou článků 8 až 10 (odst. 2). 18. Nezletilý má obvyklý pobyt v České republice, proto je ve věci o jeho svěření do péče, resp. úpravě styku s ním dána mezinárodní pravomoc českých soudů (čl. 7 odst. 1 Nařízení Brusel II ter) za užití českého procesního práva (§ 8 odst. 1 ZMPS). 19. Otázku vyživovací povinnosti upravuje Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (dále jen„ Nařízení o výživném“). Při konkurenci Nařízení o výživném a mezinárodní smlouvy uzavřené mezi členskými státy má aplikační přednost toto nařízení (viz jeho čl. 69 odst. 2). 20. Podle čl. 3 písm. b) Nařízení o výživném k rozhodování ve věcech vyživovacích povinností je v členských státech příslušný soud místa, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu. 21. Nezletilý má obvyklý pobyt v České republice, proto je ve věci o určení výživného dána mezinárodní pravomoc českých soudů (čl. 3 písm. b) Nařízení o výživném) za užití českého procesního práva (§ 8 odst. 1 ZMPS). 22. Ve věci svěření nezletilého do péče, resp. úpravy styku je třeba rozhodné právo určit podle Úmluvy o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí (sdělení č. 141/2001 Sb. m. s.) – dále jen„ Úmluva“ – ve spojení s § 57 odst. 2 ZMPS. 23. Podle čl. 15 Úmluvy při výkonu pravomoci podle ustanovení kapitoly II použijí orgány smluvních států své vlastní právo. 24. Podle čl. 17 Úmluvy výkon rodičovské zodpovědnosti se řídí právem státu obvyklého bydliště dítěte. 25. Ve věci je dána pravomoc českých soudů podle obvyklého pobytu dítěte, proto věc svěření nezletilého do péče, resp. úpravy styku bude posouzena podle českého (hmotného) práva (čl. 15 a 17 Úmluvy). 26. Podle čl. 15 Nařízení o výživném ve spojení s Rozhodnutím Rady ze dne 30. listopadu 2009, č. 2009 /941/, se právo rozhodné pro otázky vyživovacích povinností se v členských státech určuje v souladu s Haagským protokolem ze dne 23. listopadu 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti (dále jen„ Haagský protokol“). 27. Mezi oběma dotčeným státy, tj. Česká republika a [příjmení] [anonymizováno] [země], není uzavřena použitelná dvoustranná mezinárodní smlouva a ani jeden ze států není smluvní stranou použitelné mnohostranné mezinárodní smlouvy. Proto se v přezkoumávané věci zcela použije Haagský protokol, a to v souladu s čl. 18 a 19 odst. 1 Haagského protokolu a čl. 288 odst. 1, 2 a čl. 351 odst. 1 a contrario Smlouvy o fungování Evropské unie (konsolidované znění publikované v Úředním věstníku Evropské unie dne 26. 10. 2022 ve svazku 55, č. 2012 C 326/01). 28. Podle čl. 3 odst. 1 Haagského protokolu vyživovací povinnosti se řídí právem státu, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu, nestanoví-li tento protokol jinak. 29. Nezletilý má obvyklý pobyt v České republice, proto věc o určení výživného bude posouzena podle českého (hmotného) práva (čl. 3 odst. 1 Haagského protokolu). 30. Odvolací soud vyšel ze soudem prvního stupně úplně a správně zjištěného skutkového stavu, jak je zřejmé z obsahu soudního spisu a shrnuto v bodě [číslo] odůvodnění tohoto rozsudku shora, přičemž lze též odkázat na body č. 18 až 85. odůvodnění napadeného rozsudku. 31. Nad rámec uvedeného je z obsahu spisu dále zřejmé, že usnesením soudu prvního stupně ze dne 6. 8. 2021, č. j. 14 Nc 2650/2021-30, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 29. 9. 2021, č. j. 100 Co 273/2021-96, bylo nařízeno předběžné opatření, kterým byl nezletilý do doby pravomocného rozhodnutí ve věci samé odevzdán do péče otce. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 26. 5. 2022, č. j. 14 Nc 2650/2021-245, bylo nařízeno předběžné opatření, na základě kterého je matka povinna platit na výživu nezletilého částku 1 500 Kč měsíčně. Usnesení nabylo právní moci dne 21. 6. 2022 a vykonatelnosti dne 5. 6. 2022. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 14. 12. 2021, č. j. 14 Nc 2650/2021-126, byla rodičům nařízena rodinná terapie v centru [anonymizována tři slova] . 32. Dále odvolací soud doplnil dokazování podle § 213a odst. 1 o. s. ř. a § 28 odst. 1 z. ř. s. s ohledem na odvolací námitky a časový odstup od vyhlášení napadeného rozsudku. 33. Z potvrzení zdravotní pojišťovny [anonymizována dvě slova] ze dne 21. 7. 2023 odvolací soud zjistil, že matka je od 1. 7. 2023 účastna dobrovolného nemocenského pojištění a pojištění ošetřovatelské péče s číslem pojištění A057668792 a pojistné v celkové výši 214,749 € je splatné k 15. dni v měsíci předem. 34. Ze sdělení zdravotní pojišťovny [anonymizována dvě slova] ze dne 26. 1. 2024 odvolací soud zjistil, že matčino pojistné na dobrovolné nemocenské pojištění a pojištění ošetřovatelské péče bylo zvýšeno na 223,65 € od ledna 2024. 35. Z výpisu z účtu [číslo] odvolací soud zjistil, že od července 2023 do března 2024 je placeno matčino dobrovolné nemocenské pojištění a pojištění ošetřovatelské péče ve stanovené výši. Dne 9. 8. 2023 bylo připsáno od [příjmení] [jméno] 845,36 € s poznámkou plat za červen 2023. 36. Z lékařské zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 15. 7. 2024 odvolací soud zjistil, že matka od 1. 7. 2023 není výdělečně činná, není sociálně zajištěná, sociální platby platí její matka. 37. Z pracovní smlouvy včetně mzdového výměru ze dne 16. 9. 2024 odvolací soud zjistil, že otec je zaměstnán u [právnická osoba] od 16. 9. 2024 na dobu neurčitou, kdy bude vykonávat obsluhu, seřizování a údržbu strojů a nářadí, zámečnické práce, montážní a balící práce, pomocné práce ve skladu, přípravu písemných podkladů pro zaskladnění vyrobených součástek a další práce dle pokynů zaměstnavatele. Délka pracovní doby je 40 hodin týdně a je rozložena rovnoměrně. Nejnižší zaručená mzda byla stanovena ve výši 21 300 Kč měsíčně, resp. 126,80 Kč za hodinu, prémie proměnlivé dle výkonnosti až do výše 80 %, osobní ohodnocení dle kvality práce až do výše 45 %; maximální mzda při vynikající výkonnosti je určena ve výši 48 000 Kč měsíčně. 38. Z ústřižků poštovních poukázek odvolací soud zjistil, že matka k rukám otce poukázala 6 000 Kč dne 14. 11. 2022, 1 480 Kč dne 7. 12. 2022, 2 960 Kč dne 24. 2. 2023, 1 500 Kč ve dnech 11. 12. 2023, 16. 1. 2024, 18. 2. 2024, 21. 3. 2024, 6. 5. 2024, 4. 6. 2024, 1. 7. 2024, 1. 8. 2024. 39. Ze spisu soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] [anonymizováno], sp. zn. [spisová značka], odvolací soud zjistil, že byl podán návrh na vedení exekuce pro výživné v nezbytné míře ve výši 3 000 Kč za měsíce srpen a září 2022 a dále pro v budoucnu splatné výživné v nezbytné míře 1 500 Kč měsíčně počínaje měsícem říjen 2022 Obvodní soud pro Prahu 1 dne 26. 10. 2022 vydal pověření soudního exekutora, č. j. 49 EXE 3435/2022-16, kdy pověřil vedením exekuce podle vykonatelného usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 26. 5. 2022, č. j. 14 Nc 2650/2021-245, k vymožení povinnosti dle exekučního návrhu, jakož i pro vymožení povinnosti uhradit náklady oprávněného v exekučním řízení a náklady exekuce, soudní exekutorku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] [anonymizováno], sp. zn. [spisová značka]. Ve věci nebyl vydán žádný exekuční příkaz a doposud nebylo vymoženo ničeho. 40. Matka prostřednictvím svého opatrovníka při jednání odvolacího soudu ničeho dalšího neuvedla. 41. Otec prostřednictvím své právní zástupkyně při jednání odvolacího soudu uvedl, že obdržel mzdu za část měsíce září 2024 ve výši 21 484 Kč čistého a matka za měsíce září a říjen 2024 výživné nezaplatila. 42. Skutkový stav po doplnění dokazování doznal dílčích změn a odvolací soud dospěl nad rámec skutkových zjištění soudu prvního stupně k závěru, že matka je od 1. 7. 2023 ve [příjmení] [anonymizováno] [země] účastna dobrovolného nemocenského pojištění a pojištění ošetřovatelské péče hrazeného její matkou pravidelně ve výši 214,749 €, od ledna do března 2024 ve výši 223,65 €. Za červen 2023 matka obdržela plat 845,36 €, od 1. 7. 2023 výdělečně činná není. Otec je zaměstnán od 16. 9. 2024, kdy jeho nejnižší zaručená mzda je stanovena ve výši 21 300 Kč měsíčně, maximální mzda ve výši 48 000 Kč měsíčně. Za část měsíce září 2024 obdržel otec mzdu ve výši 21 484 Kč čistého. Nezletilý byl předběžným opatřením do doby pravomocného rozhodnutí ve věci odevzdán do péče otce, předběžným opatřením byla matce stanovena povinnost platit na výživu nezletilého částku 1 500 Kč měsíčně. Za období listopad 2022 až srpen 2024 uhradila matka na výživném pro nezletilého celkem 22 440 Kč, za měsíce září a říjen 2024 výživné nezaplatila. Pro vymožení dlužného a běžného výživného v nezbytné míře je na matku vedena exekuce, kdy doposud nebylo vymoženo ničeho. 43. Odvolací soud nedoplnil dokazování nečitelnými listinami a e-maily mateřské babičky adresované sociální pracovnici pro nadbytečnost. 44. Soud prvního stupně správně aplikoval ustanovení odkazovaná shora v bodě [číslo] odůvodnění a pro úplnost odvolací soud uvádí následující ustanovení, které soud prvního stupně podle obsahu odůvodnění napadeného rozsudku použil. 45. Podle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 46. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 47. Podle § 914 o. z. je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních. 48. Soud prvního stupně zcela správně rozhodl v otázce svěření nezletilého do péče otce, a proto lze v podrobnostech zcela odkázat na body č. 97 až 113. pečlivého a vyčerpávajícího odůvodnění napadeného rozsudku. 49. Otec již dlouhodobě splňuje veškerá kritéria vymezená zákonem pro svěření nezletilého dítěte péče (viz § 907 odst. 2 o. z.), o nezletilého fakticky pečuje od 1. 8. 2021, kdy byl nezletilý na základě předběžného opatření do péče otce převzat. V době soužití s otcem se matka užíváním alkoholu dostávala do stavu, kdy nemohla o nezletilého pečovat, užívala také pervitin. Po odstěhování do Německa viděla matka nezletilého osobně v březnu 2022 a pak až v listopadu 2022. Kontakt matky s nezletilým prostřednictvím videohovorů ustal v červenci 2023. Znalecký ústav na základě dostupných údajů ze spisu a krátkých kontaktů znalce s matkou k osobě matky uvedl, že není možné zaručit, že by byla schopna péče o nezletilého, že by jej svým chováním neohrozila. [jméno] matka v rámci podaného odvolání a dalších vyjádření popisuje přetrvávající špatný psychický a zdravotní stav, který potvrzuje i její ošetřující lékař. Na straně matky tedy nelze shledat naplnění podmínek pro svěření nezletilého do její péče ani do střídavé péče rodičů, kterou navíc vylučuje komplikovaný vztah matky k otci a jeho rodině. Argumentace matky, že kdyby byl svěřen nezletilý do její péče, tak by v Německu dostala příspěvek na bydlení a na dítě, je zcela bez významu a svědčí naopak o tom, že matka o nezletilého nejeví opravdový zájem. Matkou uváděné odvolací námitky ve vztahu k osobě otce a jeho rodičovských kompetencí byly vyvráceny již v řízení před soudem prvního stupně znaleckým posudkem. Proto soud prvního stupně správně rozhodl o svěření nezletilého do péče otce, která je v jeho nejlepším zájmu. 50. V tomto případě bylo namístě rozhodnutí o stanovení výživného matce. Základními hledisky pro určení výše výživného nesporně jsou odůvodněné potřeby dítěte, jeho majetkové poměry a schopnosti, možnosti a majetkové poměry rodiče. Platí i pravidlo, že životní úroveň rodičů a dětí má být v zásadě stejná (srov. § 913 odst. 1 a 2, § 915 odst. 1 o. z.). Pokud má být životní úroveň dítěte shodná s životní úrovní rodičů, měl by ji soud při určování výše výživného pro nezletilé děti, z úřední povinnosti komplexně zjišťovat. Zákon výslovně ukládá soudu povinnost vycházet při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů nejen z fakticity příjmů povinného, resp. z reálných majetkových poměrů povinného, ale z potenciality příjmů povinného (viz nález Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 1356/16). 51. Jedním z kritérií pro stanovení výživného jsou schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného rodiče. Proto předmětem posouzení soudem je, zda výdělkové poměry rodiče odpovídají jeho možnostem a schopnostem. Tedy nelze automaticky bez dalšího vycházet z výše příjmu, kterého rodič dosahuje. Podle právní teorie a soudní praxe jsou možnosti chápány jako objektivní kategorie, schopnosti jako subjektivní kategorie. Konkrétně je nutné zohlednit věk, zdravotní stav, vzdělání, manuální zručnost, pracovní návyky a pracovní zkušenosti, flexibilitu, adaptabilnost, sociální (ne) zralost povinného, nepříznivou situaci na trhu práce, vysokou nezaměstnanost v regionu či možnost dojíždění do jiného místa apod. Zákon výslovně ukládá soudu povinnost vycházet při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů nejen z fakticity příjmů povinného, resp. z reálných majetkových poměrů povinného, ale z potenciality příjmů povinného, což je možné považovat za východisko pro stanovování výše vyživovací povinnosti, resp. její existence vůbec (viz KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka. § 913 (Rozsah výživného). In: HRUŠÁKOVÁ, Milana, KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, WESTPHALOVÁ, Lenka a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975) . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 984 a 988, marg. č. 5 a 15). 52. Podle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. Cpjn 204/2012, při určení výše potenciálního příjmu soud nevychází z vyššího příjmu, kterého povinný dříve dosahoval, ale z příjmu, kterého by s ohledem na své skutečné schopnosti a možnosti (popř. i majetkové), dané mimo jiné jeho fyzickým stavem, nadáním, vzděláním, pracovními zkušenostmi a nabídkou a poptávkou na rozumně regionálně určeném trhu práce mohl dosahovat. 53. Odvolací soud se v zásadě ztotožňuje s tím, jak otázku výživného pro nezletilého ze strany matky soud prvního stupně posoudil. Matka neprokázala, že by byla vyloučena z výdělečné činnosti, neprokázala svůj skutečný stav a zdravotní omezení. Matčina argumentace, že není sociálně zajištěná a její zdravotní stav je špatný, proto není důvodná. Navíc jí její matka v Německu hradí dobrovolné zdravotní pojištění, takže zcela bez zajištění není. Má také možnost čerpat dávky v pracovní neschopnosti, případně požádat o invalidní důchod. Proto soud prvního stupně zcela správně v souladu s výše citovanými právními závěry vycházel ze zásady tzv. potenciality příjmu povinného rodiče (matky), kdy rovněž zcela správně dospěl k posouzení, že matka s ohledem na své střední vzdělání je schopna dosahovat výdělku alespoň ve výši minimální mzdy v České republice. Ta je pravidelně upravována nařízením vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. V souladu s výše uvedenými závěry odvolací soud uzavřel, že matka byla schopna vydělávat v roce 2021 nejméně částku 15 200 Kč, v roce 2022 částku 16 200 Kč, v roce 2023 částku 17 300 Kč a v roce 2024 částku 18 900 Kč hrubého měsíčně. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vycházel z tzv. minimální mzdy v České republice, neboť po matce nelze spravedlivě požadovat, aby nutně pracovala v zahraniční, kde jsou vyšší odměny za práci než v České republice. Matka se s nezletilým nestýká, naposledy jej osobně viděla v listopadu 2022. Na jeho výživu přispívá nepravidelně, a to až na základě předběžného opatření (usnesení soudu prvního stupně ze dne 26. 5. 2022, č. j. 14 Nc 2650/2021-245). Poměry matčiny matky nejsou pro určení výživného ze strany matky nezletilého jakkoliv významné. 54. Kritérii pro stanovení výživného jednomu z rodičů však nejsou jen jeho poměry, ale i poměry druhého rodiče (§ 914 o. z.) a odůvodněné potřeby dítěte (§ 913 odst. 1 o. z.). Na straně nezletilého je rozsah jeho základních odůvodněných potřeb úměrný jeho věku. Nezletilý navštěvuje mateřskou školu. Zájmovou činnost neměl, od září 2024 má docházet na fotbal. Nemocnost odpovídá jeho věku. Jde-li o poměry otce, lze odkázat na správná skutková zjištění a právní posouzení provedené soudem prvního stupně, doplněná odvolacím soudem. Otec svou vyživovací povinnost vůči nezletilému plní v naturální formě osobní péčí o něho, na rozdíl od matky aktuálně využívá své možnosti a schopnosti na maximum. 55. V souladu s výše uvedenými závěry odvolací soud stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že matce je třeba stanovit výživné ve výši 1 500 Kč měsíčně za období od 1. 8. 2021, tj. od doby, kdy má otec nezletilého fakticky ve své péči, do doby nástupu nezletilého do předškolního zařízení. U nezletilého je nutné částku výživného diferencovat vzhledem k tomuto pro něj zásadnímu životnímu milníku. Časovou hranicí je však již nástup nezletilého do soukromého předškolního zařízení ke dni 1. 2. 2023. Děti mladší tří let obecně nemají na přijetí do státních školek právní nárok a přednostně jsou přijímány děti starší 3 let. Proto jsou rodičům k dispozici soukromá předškolní zařízení, která přijímají i mladší děti. Je zcela nerozhodné, zda se u nezletilého jednalo nejprve o soukromé, a pak až státní zařízení. Odvolací soud tedy přistoupil k úpravě výživného na částku 2 000 Kč již ke dni 1. 2. 2023. Otci nelze takové rozhodnutí klást k tíži, když se rozhodl zajistit péči o nezletilého tímto způsobem, aby sám mohl nastoupit do zaměstnání, vydělávat a plnit tak svou vyživovací povinnost vůči nezletilému nejen osobní péčí o něj. 56. Soud prvního stupně rozhodl nesprávně v otázce dlužného výživného, kdy o nedoplatku na výživném nerozhodl z důvodu probíhajícího exekučního řízení pro vymožení dlužného a běžného výživného podle předběžného opatření, usnesení soudu prvního stupně ze dne 26. 5. 2022, č. j. 14 Nc 2650/2021-245. V důsledku napadeného rozhodnutí, ve spojení s tímto rozhodnutím odvolacího soudu, je výše výživného určeného matce jednak nově upravena, avšak předběžné opatření zanikne (srov. § 77 odst. 1 písm. c) o. s. ř.), stane se neúčinným exekučním titulem a proto nebude již způsobilým k dalšímu vedení exekuce, přičemž bude dán důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. 57. Je tedy namístě rozhodnout o nedoplatku na výživném, kdy postupnou změnou výše výživného stanoveného matce s účinností nejprve od 1. 8. 2021 vznikl nedoplatek na výživném pro nezletilého splatný od tohoto data do 31. 10. 2024 (k tomu srov. § 154 odst. 1 o. s. ř.) ve výši 46 560 Kč. Matka měla za uvedené období zaplatit na výživném pro nezletilého částku 69 000 Kč (18 měsíců x 1 500 Kč a 21 měsíců x 2 000 Kč), přičemž uhradila částku 22 440 Kč (6 000 Kč dne 14. 11. 2022, 1 480 Kč dne 7. 12. 2022, 2 960 Kč dne 24. 2. 2023, 1 500 Kč za období prosinec 2023 až duben 2024 a květen 2024 až srpen 2024). Odvolací soud uložil matce zaplatit nedoplatek na výživném ve splátkách po 1 300 Kč měsíčně (v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. a § 1931 o. z.) vzhledem k poměrům matky, výši dluhu a nutnosti splacení dluhu v přiměřené době. 58. Rozhodnutí soudu prvního stupně o povinnosti matky nahradit náklady státu není správné. 59. Podle ů 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. 60. Náklady státu (§ 141 odst. 2 o. s. ř.) vznikly v souvislosti se znaleckým posudkem, k jehož vypracování soud prvního stupně přistoupil v zájmu nezletilého, s ohledem na zjištěné okolnosti na straně matky, ale i otce, pokud jde o tvrzené hráčství a jeho dřívější psychiatrickou léčbu. 61. Řízení péče soudu o nezletilé je upraveno v z. ř. s . Pro tato řízení se podpůrně použije o. s . ř., tedy pokud z. ř. s . neobsahuje vlastní úpravu (§ 1 odst. 1, 3 a 4 z. ř. s .). Proto i v řízení péče soudu o nezletilé lze aplikovat ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř., neboť § 23 z. ř. s . to nevylučuje. Nelze dovozovat nepoužití ustanovení o náhradě nákladů státu jen z toho anebo právě z toho, že se jedná o řízení nesporné, upravené zvláštním právním předpisem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. III. ÚS 709/21). Soud o náhradě nákladů státu nerozhoduje podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení, neboť o něm s ohledem na charakter řízení péče soudu o nezletilé nelze uvažovat, ale v návaznosti na jejich procesní návrhy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 415/16; ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. III. ÚS 256/12; ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 1655/21). 62. Výsledek řízení a jeho průběh poměřovaný procesními návrhy účastníků řízení vede k závěru, že povinnost náhrady nákladů státu má stíhat pouze matku. Matka byla řízení, včetně řízení odvolacího, neúspěšná, nadto svým postupem vznik nákladů zavinila, když nespolupracovala při zpracování znaleckého posudku a trvala na svěření nezletilého do své péče, případně do péče střídavé. 63. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí. 64. Na rozdíl od soudu prvního stupně, je však odvolací soud přesvědčen, že u matky jsou částečně splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Dle obsahu spisu není matka od července 2023 výdělečně činná, není schopna si sama hradit nemocenské pojištění. Nicméně vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by byla vyloučena z výdělečné činnosti, a že se do současného stavu dostala i vlastním přičiněním, je třeba jí uložit náhradu nákladů státu alespoň v rozsahu 10 %. Tento podíl na nákladech státu reflektuje podle odvolacího soudu zjištěné poměry a možnosti matky. Výše této náhrady nákladů poté bude určena samostatným usnesením soudu prvního stupně podle § 155 odst. 1 věty druhé části za středníkem, § 151 odst. 6 o. s. ř. Lhůta k plnění byla určena delší než obecná 3denní s ohledem na poměry matky a předpokládanou výši náhrady (§ 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.). Ve zbývajícím rozsahu (90 %) nemá stát právo na náhradu nákladů řízení, neboť v tomto rozsahu matka splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. 65. S ohledem na shora uvedené závěry odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II. v části ohledně jednotlivých období, pro která bylo výživné nezletilému určeno, ve výroku III. ohledně náhrady nákladů státu podle § 220 odst. 1 písm. a), resp. b) o. s. ř. změnil a ve zbývající části výroku II. (výše výživného, osoba oprávněná, osoba povinná, povinnost platit výživné, jeho splatnost, místo plnění) a ve výroku I. ohledně péče o nezletilého jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Odvolací soud rozhodl také o povinnosti matky zaplatit nedoplatek na výživném, jeho výši a plnění ve splátkách. 66. O náhradě nákladů mezi účastníky v řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a 2, § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 23 věty první z. ř. s., neboť neshledal žádné okolnosti případu odůvodňující přiznání náhrady nákladů řízení některému z nich. Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená soudním rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora. Praha 5. listopadu 2024 Mgr., Bc. Jiří Hanzal předseda senátu