USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Bc. Jiřího Hanzala a soudkyň JUDr. Jany Hrbkové a Mgr. Hany Lišákové, LL.M. ve věci nezletilých: [jméno] [jméno] [příjmení] [jméno], narozený dne [datum] [jméno] [příjmení] [jméno], narozený dne [datum] zastoupeni [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa] dětí rodičů: [jméno] [příjmení] [jméno], [datum narození] bytem [adresa] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] [jméno] [jméno] [příjmení] [jméno], [datum narození] bytem [adresa] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] o nařízení předběžného opatření v řízení o úpravě poměrů nezletilých, o odvolání matky proti usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 7. 2024, č. j. 12 Nc 36/2024-47, takto: Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že návrh otce na nařízení předběžného opatření se zamítá. Odůvodnění: 1. Soud prvního stupně v záhlaví citovaným usnesením nařídil předběžné opatření, že uložil matce povinnost, aby předala nezletilé ke styku otci v každém lichém kalendářním týdnu od pátku od 12:00 hodin, a to na adrese [adresa], do pondělí následujícího sudého kalendářního týdne do 9:00 hodin, kdy matka nezletilé po ukončení styku vyzvedne na adrese [adresa]). Dále uložil matce povinnost nezletilé na styk s otcem řádně připravit, nezletilé předat otci ke styku a nezletilé od otce po ukončení styku převzít (výrok II.). 2. Své rozhodnutí odůvodnil tak, že na základě spisového materiálu dospěl k závěru, že je zapotřebí upravit zatímně poměry nezletilých, neboť je zřejmé, že rodiče nejsou schopni se dohodnout na zatímní úpravě poměrů. Soud nedospěl k závěru o nařízení předběžného opatření zcela podle návrhu otce, a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že otec žádal, aby bylo rozhodnuto o dalším styku nad rámec upraveného styku nevykonatelným způsobem, a to tak, že otec bude oprávněn stýkat se s nezletilými nad rámec zatímně soudem určeného styku na základě dohody rodičů. Soud však dospěl k závěru, že je potřebí, aby byl upraven pravidelný kontakt otce s nezletilými. Má za prokázané, že styk nezletilých s otcem by měl probíhat pravidelně tak, aby byl zatímně do doby rozhodnutí soudu o úpravě péče a výživy pro dobu do a po rozvodu nastaven režim tohoto styku. Soud vyhověl vydání předběžného opatření dle návrhu otce a rozhodl o úpravě styku v rozsahu uvedeném ve výrokové části svého usnesení, kdy je s ohledem na útlý věk nezletilých zapotřebí, aby kontakt otce s nezletilými byl pravidelný tak, aby nedocházelo k jeho absenci a otec mohl udržovat a rozvíjet svůj vztah s nezletilými. Pokud jde o předávání nezletilých, má soud za to, že je na matce, aby jí byla uložena povinnost přivézt a převzít nezletilé do místa bydliště otce, neboť to byla to právě matka, která bez vědomí a souhlasu otce změnila bydliště nezletilých do Polska, a tuto skutečnost otci neoznámila předem. Matka není dle skutečností uvedených v návrhu momentálně zaměstnaná a má dle názoru soudu tedy lepší časové možnosti k cestováním s nezletilými než otec, který změnu bydliště nezapříčinil a který je zaměstnán na plný úvazek. 3. Proti tomuto usnesení podala matka odvolání, které odůvodnila tím, že předně namítá nedostatek mezinárodní pravomoci českých soudů. Popsala soužití s otcem od společného seznámení až doposud. Dále uvedla důvody, pro které by měly být ve věci příslušné polské soudy. Doplnila, že ke dni zahájení řízení ve věci samé se oba nezletilí nacházeli na území [anonymizováno] republiky. Současně dne 23. 7. 2024 u polských soudů zahájila jednotné řízení o rozvodu manželství rodičů a o svěření nezletilých do péče. Proto je na českých soudech, aby posoudili otázku mezinárodní příslušnosti k rozhodnutí ve věci jako jedné z podmínek řízení, kdy je třeba řízení vedená u českých soudů zastavit, neboť obvyklý pobyt nezletilých dětí v době zahájení řízení ve smyslu čl. 7 odst. 1 Nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 ze dne 25. 6. 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (dále jen„ Nařízení Brusel II ter“) bylo v [anonymizováno] republice. K otázce posouzení mezinárodní soudní pravomoci matka přednesla rozsáhlou argumentaci a označila řadu listinných důkazů. Ve vztahu k napadenému usnesení uvedla, že se neztotožňuje s úpravou styků otce a místem předávání nezletilých, neboť taková úprava je v rozporu se zájmy nezletilých dětí. Nesouhlasí s tvrzením otce, že by s dětmi dne 9. 7. 2024 odcestovala ke svým rodičům do Polska bez jeho souhlasu. Matka se takto s dětmi přesouvala po celou dobu společného soužití. Nepřesouvala se jen matka s dětmi, ale i otec a rodina žila střídavě v České republice a v Polsku. Matka i děti mají obvyklé bydliště v Polsku, kde jsou také plně integrování. Rodina takto žila až do června 2024, kdy se situace mezi rodiči vyhrotila po návratu otce z Portugalska. Dne 3. 7. 2024 přijel za matkou její bratr, který byl přítomen hádce rodičů. Otec jí vyhrožoval, že se s ní chce rozvést a že jí vezme děti. Matka dne 9. 7. 2024 odjela s dětmi zpět do Polska a oznámila, že podala návrh na rozvod a úpravu poměrů dětí v Polsku. Na to otec reagoval podáním návrhu u českých soudů dne 11. 7. 2024. Toho dne také dorazil za nimi do Polska a strávil s nimi dva dny. Následně za nimi přijel dne 23. 7. 2024 a 3. 8. 2024. Matka nesouhlasí s tím, že je třeba zatímně upravit poměry účastníků, neboť rodina od samého počátku fungovala tak, že žili střídavě v České republice a v Polsku. Cesty mezi oběma státy jsou velice náročné, kdy trvají až 5 hodin jízdy bez zastávek a je třeba překonat vzdálenost 370 km. Dále zmínila, že otec jí nijak finančně nepřispívá. Děti mají v Polsku svého pediatra a podstupují tam pravidelné očkování. Lékařská péče v České republice byla využívána jen v akutních případech. Dne 1. 9. 2024 nezletilý [jméno] [jméno] nastupuje do mateřské školy v [anonymizováno]. Matka nemá k dispozici svůj automobil, proto by musela jezdit s dětmi do [obec] veřejnou dopravou. Nebrání otci ve styku s nezletilými, avšak nesouhlasí s tím, jak jej definoval soud prvního stupně. Proto navrhla odvolacímu soudu, aby napadené usnesení změnil tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilými každý lichý týden v sobotu a v neděli vždy od 9:30 hodin do 12:00 hodin a od 14:30 hodin do 17:00 hodin s tím, že místem předání a převzetí nezletilých bude bydliště matky na adrese [adresa], Polsko. 4. Otec k podanému odvolání uvedl, že s ním nesouhlasí, neboť matka nerespektuje předběžné opatření, které je vykonatelné bez ohledu na podané odvolání. Otec je schopen se o děti zcela plnohodnotně postarat. Ve vztahu k námitce nedostatku mezinárodní soudní pravomoci českých soudů uvedl, že matka s dětmi stále setrvává v Polsku, kde činí kroky k integraci nezletilých, a to i přes jeho výslovný nesouhlas. K tomu předložil řadu listin. Rodina nikdy v Polsku dlouhodobě nežila, nikdy se stěhováním do Polska nesouhlasil, ani tam žít neplánovali. Nesouhlasil ani s tím, aby se děti narodily v Polsku. Popisoval svůj pobyt v Portugalsku a matčin pobyt s dětmi v Polsku během roku 2024. Uvedl, že děti mají i portugalské státní občanství, avšak doposud nebyly vyřízeny příslušné doklady. Děti jsou registrovány u dětské lékařky v České republice, kde absolvovaly veškerá očkování a preventivní prohlídky. Při návštěvách rodiny v Polsku tam neměly žádné zázemí a soukromí. Ve vztahu k posouzení otázky obvyklého pobytu nezletilých dětí odkázal na judikaturu Evropského soudního dvora. V roce 2024 matka s nezletilými strávila v Polsku 74 dnů a v České republice 117 dnů, naposledy do 9. 7. 2024, kdy byly děti do Polska uneseny. Rozhodné je také to, že nezletilý [jméno] [jméno] ke dni zahájení řízení nenavštěvoval mateřskou školu. Rovněž otec popisoval seznámení s matkou a další společné soužití, kdy jsou oba zcela integrováni v České republice, neboť zde studovali, pracovali a pořídili si zde bydlení. Proto navrhl odvolacímu soudu, aby napadené usnesení potvrdil. 5. Kolizní opatrovník nezletilých k podanému odvolání nevyjádřil. 6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contrario, § 201, § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) za použití § 1 odst. 1, 3 a 4 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. ř. s.“)) přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a řízení, které mu předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a podle § 28 z. ř. s., když k projednání odvolání nebylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání matky není důvodné, avšak jsou splněny podmínky pro změnu napadeného usnesení. 7. Řízení péče soudu o nezletilé (není-li stanoveno jinak) je ovládáno zásadou vyšetřovací, řízení lze zahájit i bez návrhu, soud není vázán návrhem, uplatní se princip úplné apelace, neužije se zásada dispoziční, a proto také v odvolacím řízení nemůže platit zásada zákazu reformationis in peius (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2258/2021). 8. Řízení ve věci úpravy styku lze zahájit i bez návrhu, předběžné opatření ve věci úpravy styku lze také nařídit i bez návrhu, proto soudy nejsou vázány ani návrhem na zahájení řízení, ani odvolacím návrhem a odvolací soud není vázán mezemi, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí (§ 13 odst. 1 a 2, § 12 odst. 1, § 468 odst. 1, 2 a contrario, § 466 písm. d), § 26, § 28 odst. 2 z. ř. s.). 9. V přezkoumávané věci je dán tzv. cizí prvek, neboť matka je státní občanskou [anonymizováno] republiky, otec je státním občanem [anonymizováno] republiky, obě děti mají mít obě státní občanství rodičů, otec žije v České republice, matka se s nezletilými aktuálně nachází v [anonymizováno] republice (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 200/2009). 10. Podle § 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZMPS“) tento zákon upravuje v poměrech s mezinárodním prvkem a) právním řádem kterého státu se řídí soukromoprávní poměry včetně používání jiných předpisů než určeného rozhodného práva, b) právní postavení cizinců a zahraničních právnických osob v soukromoprávních poměrech, c) pravomoc a postup soudů a jiných orgánů při úpravě poměrů uvedených v písmenech a) a b) a rozhodování o nich včetně postupu v řízení, jestliže je mezinárodní prvek jen v řízení samotném, d) uznávání a výkon cizích rozhodnutí, e) právní pomoc ve styku s cizinou, f) některé záležitosti týkající se úpadku, g) některé záležitosti týkající se rozhodčího řízení včetně uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů. 11. Podle § 2 ZMPS zákon se použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána (dále jen„ mezinárodní smlouva“), a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. 12. Z výše citovaných ustanovení je zřejmé, že ve věcech s cizím prvkem se užije ZMPS, avšak v mezích mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána podle čl. 10 Ústavy České republiky, a přímo použitelných předpisů Evropské unie (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2374/2012). Tím je především Nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (dále jen„ Nařízení Brusel II ter“) v otázce úpravy styku (k tomu srov. jeho čl. 1 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a)), jenž má aplikační přednost před mnohostrannými a dvoustrannými mezinárodními smlouvami uzavřenými mezi členskými státy ve věcech upravených tímto nařízením, a to podle jeho čl. 94 odst. 1, čl. 97 odst. 1 a čl. 98. 13. Podle čl. 7 odst. 1 Nařízení Brusel II ter soudy členského státu jsou příslušné ve věcech rodičovské odpovědnosti k dítěti, které má v době zahájení řízení obvyklý pobyt na území tohoto členského státu. 14. Rozhodným okamžikem, k jakému se posuzuje splnění podmínky řízení mezinárodní soudní pravomoci, je okamžik zahájení řízení (k tomu srov. níže bod [číslo] tohoto odůvodnění), tj. 26. 7. 2024, neboť toho dne byl podán návrh na nařízení předběžného opatření (viz bod [číslo] tohoto odůvodnění). 15. Odvolací soud posoudil otázku mezinárodní soudní pravomoci shodně jako soud prvního stupně ve svém usnesení ze dne 24. 9. 2024, č. j. 12 Nc 36/2024-347, na které v plném rozsahu odkazuje, kdy dospěl k závěru, že obvyklý pobyt (bydliště) nezletilých je v České republice. 16. Podle čl. 15 a 17 Úmluvy o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí (sdělení [číslo] Sb. m. s.) – použitelné podle § 57 odst. 2 ZMPS, kdy dvoustranná mezinárodní smlouva s Polskou republikou (vyhl. č. 42/1989 Sb.) se na základě prohlášení vzájemnosti neužije – při výkonu pravomoci podle ustanovení kapitoly II použijí orgány smluvních států své vlastní právo. Výkon rodičovské zodpovědnosti se řídí právem státu obvyklého bydliště dítěte. 17. V přezkoumávané věci (řízení o nařízení předběžného opatření o úpravě styku) je dána mezinárodní pravomoc českých soudů, které věc posoudí podle českého (hmotného) práva (čl. 15 a 17 Úmluvy o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí (sdělení [číslo] Sb. m. s.)) za užití českého procesního práva (§ 8 odst. 1 ZMPS). 18. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne 11. 7. 2024 otec podal návrh na úpravu poměrů k nezletilým dětem pro dobu do a po rozvodu manželství rodičů a současně podal návrh na nařízení předběžného opatření o uložení zákazu nezletilým dětem opustit území České republiky. K návrhu připojil dodatek ke své pracovní smlouvě, anglicky psanou listinu nazvanou„ Certificate Of Completion“, kopie potvrzení o přechodném pobytu rodičů a nezletilých na území České republiky, doklad o rodném čísle nezletilého [jméno] [jméno], prostý překlad rodného listu nezletilého [jméno] [jméno], potvrzení svého zaměstnavatele o trvání pracovního poměru, lékařské zprávy nezletilých ze dne 10. 7. 2024, jejich očkovací záznamy a dále lékařské záznamy za období od 22. 11. 2021 do 16. 5. 2024, resp. od 12. 2. do 10. 7. 2024, svou pracovní smlouvu, listiny psané v polském jazyce nazvané„ Odpis skrócony aktu urodzenia nr [číslo] [spisová značka]“ a„ Odpis skrócony aktu urodzenia nr [číslo] [spisová značka]“. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 15. 7. 2024, č. j. 12 Nc 36/2024-31, byl návrh otce na nařízení předběžného opatření o neshodě rodičů při výkonu rodičovské odpovědnosti odmítnut. Dne 26. 7. 2024 podal otec návrh na nařízení předběžného opatření o zatímní úpravě svého styku s nezletilými nejméně každý lichý týden vždy od pátku 12:00 hodin do pondělí 9:00 hodin, a to na adrese [ulice a číslo] [obec], kdy tato adresa bude i místem předání nezletilých. Dále žádal, aby soud určil, že otec je oprávněn se s nezletilými stýkat na základě dohody rodičů. Svůj návrh odůvodnil tím, že matka nezletilých s nezletilými odcestovala dne 9. 7. 2024 do Polska ke svým rodičům, a to bez souhlasu a vědomí otce, kde nyní s nezletilými pobývá. Otci se podařilo vidět se s nezletilými celkem dvakrát. Jednou o víkendu 11. – 12. 7. 2024, a to v dětské herně za přítomnosti matky. Dne 12. 7. 2024 strávili společně čas na zahradě a šli na oběd. Otec nemá k dispozici automobil a cestoval do Polska hromadnou dopravou, kterou si musel platit. Požádal matku o setkání následující víkend, kdy přicestovali do České republiky jeho příbuzní z Portugalska. Matka trvala na návštěvě v [anonymizováno]. Otec si musel vzít volno v zaměstnání a viděl se s nezletilými několik hodin v dětském centru, další den šel s matkou a mladším synem k lékaři a se starším synem mu umožnila setkání na hřišti před domem jejích rodičů. Setkání otce se syny proběhla v režii matky a pod jejím dohledem, kdy takový způsob je pro otce neúnosný. Otec si zamluvil na víkend 27. – 28. 7. 2024 hotel v [anonymizováno], kdy mu matka sdělila, že má s dětmi plány a setkání s dětmi mu umožní jedině po 17:30 hodin. K tomuto návrhu otec nepřipojil ničeho. Ke dni vydání napadeného rozhodnutí (ani poté) nebyly součástí spisu e-maily rodičů ze dne 9., 10. a 14. 2. 2022, jak je odkazováno v bodě č. 3 odůvodnění napadeného usnesení. Ve věci byl nařízen jiný soudní rok na 6. 9. 2024 k řešení otázky mezinárodní soudní pravomoci. 19. Soud prvního stupně věc správně posuzoval podle ustanovení § 102 odst. 1, § 75 odst. 1 až 4 a § 76 odst. 1 písm. e) o. s. ř., která cituje v odůvodnění napadeného usnesení (viz body č. 5 až 7.). Pro úplnost odvolací soud uvádí další ustanovení, které soud prvního stupně podle obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí použil. 20. Podle § 102 odst. 3 věty druhé o. s. ř. ustanovení § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně. 21. Předběžné opatření podle § 76 odst. 1 o. s. ř. může být nařízeno jen tehdy, bylo-li prokázáno, že existuje potřeba zatímně upravit poměry účastníků nebo že je dána obava z ohrožení výkonu soudního rozhodnutí, popřípadě z ohrožení výkonu rozhodčího nálezu; procesní odpovědnost za výsledek řízení (důkazní břemeno) v tomto směru má navrhovatel. Ostatní rozhodné skutečnosti (zejména nárok sám) nemusí být spolehlivě prokázány (postaveny najisto). K nařízení předběžného opatření postačuje, jsou-li alespoň osvědčeny, tj. jeví-li se alespoň jako pravděpodobné. Procesní odpovědnost i v tomto směru má navrhovatel (viz DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 435.). 22. Rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření nespočívá na výsledcích dokazování, na závěru o skutkovém stavu, a ani na právním posouzení věci, nepředstavuje samo o sobě výsledek procesu, v jehož průběhu by soud zvažoval, jaké provede důkazy a které z navrhovaných, jak bude provedené důkazy hodnotit a jaká skutková zjištění z nich učiní. Jediným relevantním podkladem pro rozhodnutí soudu o návrhu na předběžné opatření jsou údaje a informace, které jsou obsahem spisu, zejména v návrhu a v listinách předložených navrhovatelem. Soud pak na jejich základě, aniž by umožnil druhému účastníku se k nim vyjádřit nebo přednést vlastní tvrzení a návrhy, zkoumá, zda jsou splněny zákonné předpoklady pro nařízení předběžného opatření. Přijaté předběžné opatření pak představuje jen prozatímní a dočasnou úpravu práv a povinností účastníků, aniž by tím byl předurčován průběh procesu samotného, nebo prejudikováno rozhodnutí o sporu nebo o jiné právní věci. Rozhodování o předběžném opatření tedy není nalézacím řízením, je řízením o prozatímním opatření, jehož smyslem a účelem je provést rychle (zpravidla bezodkladně) a účinně prozatímní úpravu poměrů účastníků, aniž by tím byly sporné otázky konečným způsobem vyřešeny. Při nařízení předběžného opatření musí soud vždy uvážit, zda je dána nutnost zatímní úpravy, a to zejména s ohledem na povahu projednávané věci. Z povahy předběžných opatření vyplývá, že nemusí být zjišťovány všechny skutečnosti, které by soud musel zjišťovat, kdyby měl rozhodnout ve věci samé. Soud je vždy povinen zkoumat, zda je v souzeném případě dána potřeba zatímně upravit poměry účastníků, zda tato potřeba je naléhavá a zda v daném případě je namístě předběžné opatření nařídit. Je ovšem nezbytné, aby ten, kdo návrh na nařízení předběžného opatření podal, svůj případný nárok osvědčil; zásady vyplývající z ustanovení § 6 a § 120 o. s. ř. se uplatňují přiměřeně v rozsahu potřebném k dosažení účelu sledovaného předběžným opatřením. 23. V poměrech přezkoumávané věci otec jako navrhovatel nesplnil základní podmínku pro nařízení předběžného opatření. Otec ke svému návrhu nepřipojil ničeho, co by prokazovalo naléhavou potřebu zatímně upravit poměry účastníků řízení nebo obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí a co by přinejmenším osvědčovalo skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením. Ani z obsahu spisu, ve stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí nejsou zřejmé skutečnosti, jež by odůvodňovaly nařízení předběžného opatření i bez návrhu podle § 12 odst. 1 ve spojení s § 13 odst. 1, § 466 písm. d) a § 468 odst. 1, 2 a contrario z. ř. s . Protože otcův návrh zůstal toliko v rovině tvrzení, když nebyly splněny předpoklady podle § 75c odst. 1 o. s. ř., nelze jeho návrh považovat za důvodný. 24. Soud prvního stupně tedy nepostupoval správně, jestliže předběžné opatření nařídil. 25. Odvolací soud při přezkoumávání usnesení o (ne) nařízení předběžného opatření vychází rovněž ze stavu, který zde byl v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně (§ 75c odst. 4 ve spojení s § 211 o. s. ř.). Proto nemohl přihlédnout k nově tvrzeným skutečnostem uvedeným v odvolání matky a jí připojeným listinám, ani k dalším rozhodným skutečnostem zřejmým z obsahu spisu až po vydání napadeného usnesení, neboť nebyly k dispozici soudu prvního stupně při jeho rozhodování. 26. Uvedené omezení však neplatí pro posouzení mezinárodní soudní pravomoci. Rozhodujícím okamžikem pro určení mezinárodní příslušnosti soudu je okamžik zahájení řízení, a tedy skutečnosti významné ve vztahu k hraničnímu určovateli musí být posuzovány k tomuto datu. Je tomu tak proto, že čl. 16 Nařízení Brusel II bis, resp. čl. 9 Nařízení o výživném počítá s rozdílnou procesní úpravou v jednotlivých členských státech. Protože právní řád České republiky odvíjí okamžik zahájení řízení od podání návrhu u soudu (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 3088), je třeba posuzovat skutečnosti rozhodné pro posouzení hraničního určovatele mezinárodní soudní příslušnosti k okamžiku podání návrhu na zahájení řízení u soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 21 Cdo 2850/2016). Uvedené závěry se použijí i v poměrech Nařízení Brusel II ter, neboť obsahuje úpravu obdobnou (čl. 16 a 17). Mezinárodní soudní pravomoc je jednou z podmínek řízení, přičemž kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (§ 103 o. s. ř.). 27. Protože rozhodnutí soudu prvního stupně není správné, odvolací soud je podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil. 28. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud nerozhodoval, neboť o ní rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí o věci samé nebo jímž se řízení o ní končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). 29. Pouze pro úplnost odvolací soud uvádí, že budou-li v řízení jakýmkoliv jeho účastníkem překládány listiny v cizím jazyce, je zapotřebí je předložit s úředně ověřených překladem. Pořízení překladu„ pracovníkem advokátní kanceláře“ nebo za pomoci různých„ inteligentních aplikací“ je zcela bez významu a takový překlad není v soudním řízení použitelný. Dokumenty předložené matkou soudu prvního stupně elektronicky dne 26. 8. 2024 nelze nikterak považovat za překladatelský úkon v elektronické podobě ve smyslu § 27 odst. 2 a 6 zákona č. 354/2019 Sb., o soudních tlumočnících a soudních překladatelích, ve znění pozdějších předpisů, a § 23 až 27 vyhl. č. 506/2020 Sb., o výkonu tlumočnické a překladatelské činnosti. Soud prvního stupně tedy vyzve účastníky řízení, aby jimi předložené listiny v cizím jazyce předložili s úředně ověřeným překladem. Nebude-li takové výzvě vyhověno, zajistí překlad listin, kterých bude nebo má být v řízení použito, soud prvního stupně na své náklady, o jejichž úhradě pak rozhodne podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha 7. října 2024 Mgr., Bc. Jiří Hanzal předseda senátu