ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Šebka a soudců Mgr. Jana Podaného a Mgr. Kateřiny Staré ve věci manžela: [osobní údaje manžela] bytem [adresa], okres [okres] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] a manželky: [osobní údaje manželky] bytem [adresa] o rozvod manželství, o odvolání manželky proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ č.j. 7 C 202/2023-28 ze dne 26. 10. 2023 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje; ve výroku I. s tím, že se takto rozvádí manželství manžela [jméno] [příjmení] a manželky [jméno] [příjmení], rozené [jméno] [příjmení], uzavřené dne [datum] před Obvodním úřadem [úřad], zapsané v knize manželství matričního obvodu [matriční obvod], [anonymizována tři slova] [rok], [anonymizována tři slova] [číslo]. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud Praha-západ rozsudkem č.j. 7 C 202/2023-28 ze dne 26. 10. 2023 (dále též jen„ rozsudek soudu prvního stupně“) rozhodl, že manželství [jméno] [příjmení], narozeného 23. 6. 1952, a„ [jméno] [příjmení], rozené [příjmení]“, narozené 7. 7. 1968, uzavřené dne 24. 7. 1999 před Obvodním úřadem Městské části Praha 1 se rozvádí (výrok I.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Vyšel z toho, že ze vztahu účastníků se narodila jediná, již zletilá dcera [jméno] [jméno] [příjmení], [datum narození]. Uzavřel, že má – s ohledem na to, že manželka má státní příslušnost [země] – pravomoc ve věci rozhodnout podle čl. 3 písm. a) bod ii) nařízení Rady (EU) 2019/1111 ze dne 25. června 2019; namístě je použít českého práva podle 50 odst. 1, § 49 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Soud prvního stupně následně uzavřel, že jsou splněny podmínky pro rozvod manželství účastníků, když jejich soužití je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, ve smyslu § 755 odst. 1 občanského zákoníku. Manželka se v létě roku 2021 odstěhovala ze společné domácnosti, od té doby spolu manželé nežijí, manželství již v té době bylo nefunkční a rozvrácené. Manželka rezignovala na vztah s manželem i na své manželské závazky v době, kdy se ocitl ve velmi složité životní situaci a byl zcela odkázán na pomoc blízkých. Příčiny rozvratu manželství soud prvního stupně shledal v ekonomické stránce manželství, nesouladu manželů v sexuální oblasti i v neposkytnutí podpory manželovi ze strany manželky v době nemoci. Manželka pak zvolila pasivní přístup, nepředestřela soudu konkrétní důvody svědčící ve prospěch zachování manželství účastníků. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala manželka včasné odvolání, kterým jej napadla v celém rozsahu. V odvolání namítá, že soud prvního stupně jednal v její nepřítomnosti, ačkoliv o své nepřítomnosti soud informovala s předstihem. Pobývala v té době v zahraničí. Důvodem jejího nesouhlasu s rozvodem je újma, která by mohla nastat, kdyby by byl rozvod„ povolen při nevyřešení soukromých a obchodních záležitostí, které manžel vytvořil nebo se na nich podílel“. Z pohledu manželky manželství„ zaniklo“ narozením dítěte v [anonymizováno] [rok]. Manžel odešel ze společné manželské ložnice a manželka spala sama s dcerou do roku 2020. Manžel si udržel naprostou kontrolu nad všemi aspekty rodinného života, financí a záležitostí týkající se jediné společné dcery. Po nátlaku manžela a jejich společné dcery opustila v červnu 2021 společný dům. Manžel se radil o rozvodu manželství se svým právníkem již v dubnu 2021. Pokusila se kontaktovat„ přes 80 právníků“, není schopna si zajistit„ důvěryhodnou a nezaujatou právní podporu. Po zaplacení (poskytnutých právních služeb) a sdílení informací buď byla opakovaně podvedena, nebo odmítnuta“. Manžel manželce často vyhrožoval,„ že ji zabije a způsoboval násilné scény“. Ve vztahu k závěru, že nepomáhala manželovi v jeho nemoci zdůraznila, že„ za manželčinu nepřítomnost ……. byl odpovědný manžel. Manželka pracovala v rodinné firmě a nebyla schopná dělat uklízečku a řidiče pro manžela a dítě“. Současně byla těžce nemocná z probíhajících zubních infekcí, které nemohla vyřešit, přestože navštěvovala řadu zubařů a prosila manžela o pomoc. Existuje„ mnoho obchodních a soukromých problémů, které je třeba vyřešit“. Nejdůležitější soukromá věc trvá 1,5 roku a představuje manželčin zdravotní problém týkající se zubů. Trpí také těžkým traumatem v důsledku psychického a fyzického mučení, které zažila. Manžel„ toho byl svědkem a je si této situace plně vědom a je do ní zapojen“. Zubař manželce provedl na zubech zákrok non lege artis. Během jednoho roku byla nucena navštívit 48 zubních lékařů. Z pohledu manželky„ definitivní zánik manželství začal v roce 2018, kdy se manžel začal chovat divně, byl hrubý a začal být marnotratný, když obdaroval své dospělé dcery z prvního manželství velkou sumou peněz bez manželčina vědomí“. Manželka měla v té době velké obavy o budoucnost své dcery a financování jejího vzdělání. Manžel„ pozoroval mnoho podivných a kriminálních činů spáchaných na manželce a jejich rodinné firmě. Jako český obchodník neposkytoval žádnou podporu, nic nepomáhal řešit a dokonce často zhoršoval okolnosti“. Soud manželce nesdělil, že se jednání bude konat bez její přítomnosti. Podle manželky„ její počítač, její algoritmus a její telefon jsou hacknuté a kontrolované. Její byt má odposlouchávací zařízení a wifi je také ohrožena“. Manželka nebyla dle svého názoru zodpovědná za rozvrat manželství, ani nezanedbávala své manželské povinnosti. Manžel používal její jméno k různým obchodním a jiným účelům. Neplnil a nerespektoval své manželské povinnosti a musí vyřešit své činy učiněné vůči manželce během manželství. Nedošlo k dohodě o majetkových poměrech, bydlení a výživném po rozvodu. Nebyla vzata v úvahu situace manželky a důsledky, které by rozvod měl na její život. Dle manželky jí manžel však„ škodí či ztěžuje její situaci“. Uvedla, že„ současně se obává, jestli jí třeba dnes nebo zítra nezabije“. Požaduje však, aby manžel plnil své manželské závazky vůči ní. Požaduje, aby manželství nebylo rozvedeno. Navrhla proto obsahově změnit rozsudek soudu prvního stupně tak, aby žaloba o rozvod manželství byla zamítnuta. 3. Manžel navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Nařčení manželky v odvolání odmítá, označuje je za nepravdivá. Manžel manželce žádným způsobem neškodí. Žádný z odvolacích důvodů nebo argumentů, které manželka uvádí v odvolání, není přiléhavý a současně nepředstavuje důvod pro změnu či zrušení rozsudku soudu prvního stupně; nepředstavuje důvody, které by opodstatňovaly závěr o potřebě či nutnosti zachování manželství. K jednání soudu prvního stupně nařízenému na den 26. 10. 2023 byla manželka předvolána včas, s dvouměsíčním předstihem. Až dne 17. 10. 2023 sdělila soudu prvního stupně, že se nemůže dostavit na nařízené jednání. Soud ji poučil, že je potřeba důvod nepřítomnosti doložit, manželka však na výzvu soudu již nijak nereagovala, důvod pro odročení jednání nedoložila. Proto soud jejímu návrhu na odročení nevyhověl. V rámci poučení v obsaženém v předvolání k tomuto jednání byla poučena, že může být jednáno v její nepřítomnosti. V dané věci se pak jedná o tzv. sporný rozvod, jeho podmínkou proto není dohoda manželů o okolnostech uvedených v ustanovení § 757 občanského zákoníku (řešení majetkových vztahů či společného bydlení pro dobu po rozvodu, vyživovací povinnosti). Nejsou ani splněny podmínky pro zamítnutí žaloby o rozvod manželství z důvodu tzv. tvrdostní klauzule ve smyslu § 755 odst. 2 občanského zákoníku, když manžel se na rozvratu manželství porušením manželských povinností převážně nepodílel; zde manžel odkázal na skutková zjištění soudu prvního stupně. Citovou újmu rozvod pro manželku představovat nemůže, když sama tvrdí, že rozvod by mohl být pro ni vysvobozením. Z hlediska ekonomického pak manželé již od roku 2021 žijí v oddělených domácnostech. Manželka bydlí v nemovitosti náležející do SJM, nelze usuzovat, že by se dostala v důsledku rozvodu manželství do existenční nouze. Z důvodu své nemoci by to mohl být spíše manžel, na jehož straně jsou dány mimořádné okolnosti. Manželství je však nenávratně rozvráceno již po několik let. Proto manžel netrvá na zachování manželství. Manželka sama v odvolání uvádí, že vztah manželů zanikl již v roce 2005 a že od té doby manželé nesdílí ani lože. Manželka proto nemůže uplatňovat tvrdostní klauzuli, když sama tvrdí, že soužití zaniklo již v roce 2005. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, který byl odvoláním manželky napaden v celém rozsahu, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle § 212 § 212a odst. 1, 5 občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“), za použití § 397 zákona o zvláštních řízeních soudních (dále též jen„ z.ř.s.) a shledal odvolání manželky neopodstatněným. 5. Odvolatelka – manželka uplatnila obsahově odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. c), g) o.s.ř. –řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, s ohledem na to, že soud prvního stupně jednal v její nepřítomnosti, ačkoliv požádala o odročení uvedeného jednání, a nebyla proto ani vyslechnuta; a – rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, co do závěru, že jsou splněny podmínky pro rozvod manželství uvedené v ustanovení § 755 odst. 1 občanského zákoníku, též co do závěru, že nejsou v dané věci případně dány podmínky pro aplikaci tzv. tvrdostní klauzule dle § 755 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku, s ohledem na manželkou tvrzenou ekonomickou a jinou újmu, kterou rozvodem utrpí. 6. Námitku odvolatelky, že soud prvního stupně nesprávně jednal v její nepřítomnosti (a nevyslechl ji), odvolací soud neposoudil jako opodstatněnou. Z obsahu spisu soudu prvního stupně se podává, že tento soud nařídil jednání v předmětné věci na den 26. 10. 2023 ve 13.00 hodin. Předvolání k tomuto jednání (vzorem 056 z.ř.s.) bylo manželce doručeno do její datové schránky dne 31. 8. 2023, kdy jej zobrazila (oprávněná osoba ve smyslu § 8 odst. 1 až 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů) přihlášením se této datové schránky (viz obsah doručenky a referátu k nařízení jednání na č.l. 15 spisu). Z doručeného předvolání (obsažených poučení) se nepodávalo nic v tom směru, že při nedostavení se manželky k jednání by soud prvního stupně nemohl bez dalšího jednat. Současně byla manželka přípisem soudu prvního stupně z 29. 8. 2023 (č.l. 16 spisu) poučena v intencích ustanovení § 30 o.s.ř. a § 18c zákona č. 85/1993 Sb., o advokacii, o možnosti zajištění právní pomoci. Až dne 18. 10. 2023 bylo soudu prvního stupně doručeno e-mailové podání manželky, bez kvalifikovaného podpisu, z e-mailové adresy [email]“, v němž žádala o odročení tohoto jednání, neboť že je v zahraničí (v Kanadě) a nezvládne se vrátit do České republiky. Soud prvního stupně na toto podání reagoval přípisem ze dne 18. 10. 2023 (č.l. 23 spisu) doručeným manželce do její datové schránky dne 20. 10. 2023 (kdy se přihlásila oprávněná osoba ve smyslu § 8 odst. 1 až 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů), tedy včas před nařízeným jednáním, v němž jí sdělil, že není řádně doložen důvod, který brání manželce se jednání zúčastnit, včetně toho, odkdy takový důvod trvá, a že jen v takovém případě bude jednání odročeno. Současně byla poučena o tom, že takové doplnění podání má učinit ze své datové schránky, případně elektronicky s kvalifikovaným podpisem či písemnou formou s podpisem. Na toto podání soudu manželka již nikterak nereagovala. Proto soud prvního stupně správně jednal dne 26. 10. 2023, kdy k jednání se dostavil manžel, ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti manželky. Manželka byla k jednání předvolána v dostatečném předstihu, přes výzvu soudu nedoložila tvrzený důvod žádaného odročení a dobu jeho vzniku. Doplnění dokazování o výslech manželky (srovnej ustanovení § 389 odst. 1 z.ř.s., § 397 z.ř.s., za použití § 213 odst. 1, 4 o.s.ř.) provedl v odvolacím řízení odvolací soud. 7. Řízení před soudem prvního stupně proto dle závěru odvolacího soudu není zatíženo žádnou podstatnou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. 8. Odvolací námitky manželky, že jí byla dne 17. 5. 2024„ hacknuta“ její datová schránka, odvolací soud nepovažuje za věrohodné. Manželka činila podání vůči soudu (opakovaná odvolání či doplnění odvolání) ještě nejméně dne 22. 5. 2024, 26. 5. 2024, měla přitom možnost kdykoliv změnit své přístupové údaje do datové schránky, z důvodu vyšší bezpečnosti, či provést dokonce její deaktivaci – znepřístupnění na žádost (jde o datovou stránku fyzické osoby; srov. § 11 odst. 5 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů). Přesto tak neučinila, naopak ji dál sama používala. 9. Pokud se manželka domáhala zajištění poskytnutí právních služeb advokátem, neargumentovala osobními, výdělkovými a majetkovými poměry ve smyslu § 30 a § 138 o.s.ř. Neuplatnila tak obsahově žádost o ustanovení zástupce dle § 30 o.s.ř. V odvolacím řízení sama uvedla, že„ byla připravena v tomto směru zaplatit za poskytnuté právní služby, právního zastoupení se však domáhá marně“. Namítala tak„ pouze“, že si nemůže opatřit (déledobé) právní zastoupení. V tomto směru byla již ze strany soudu prvního stupně odkázána na příslušná ustanovení zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii; opětovně pak (v reakci na její žádost zaslanou odvolacímu soudu až dne 22. 5. 2024) přípisem odvolacího soudu ze dne 24. 5. 2024 (č.l. 328), s odkazem na ustanovení § 18 odst. 2 písm. b) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Měla přitom dostatek času požádat Českou advokátní komoru, ve smyslu citovaného ustanovení § 18 odst. 2 písm. b) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, o určení advokáta; pokud tak včas neučinila, jde jí tato nedostatečná aktivita (nutná součinnost k obstarání si právního zástupce) k tíži. Žádosti adresované advokátům, které odvolacímu soudu doložila jako přílohu svého podání doručeného dne 22. 5. 2024, se přitom týkají i jiných řízení a jiných služeb (včetně trestních věcí), též období před zahájením tohoto řízení. V řadě případů jí přitom byla právní služba advokátem poskytnuta, jak dokládají manželkou předložené účetní doklady vystavené danými advokáty. K výzvě odvolacího soudu, aby doložila, kdy požádala Českou advokátní komoru o určení advokáta ve smyslu výše citovaného ustanovení, předložila toliko žádosti odeslané den před jednáním odvolacího soudu (tedy dne 27. 5. 2024). Tvrzení, že tvrzené předchozí žádosti měly být vymazány z její datové schránky dne 17. 5. 2024, za situace, kdy následně dne 22. 5. 2024 a 26. 5. 2024 z této datové schránky činí manželka svá podání vůči odvolacímu soudu (a kdy měla možnost změnit přístupové údaje či znepřístupnit svou datovou schránku, a neučinila tak – viz výše), je nevěrohodné. 10. Odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně z provedených důkazů správně zjistil, že účastníci – manželé uzavřeli manželství dne [datum] před Obvodním úřadem Městské části Praha 1; manželství je zapsáno v knize manželství matričního obvodu Praha 1, [anonymizována tři slova] [rok], [anonymizována tři slova] [číslo] (viz oddací list). Manželé mají jedno dítě, a to zletilou dceru [jméno] [jméno] [příjmení], narozenou [datum]. Od roku 2000 manželé společně žili v rodinném domě v [obec]. Hlubší manželská krize nastala v okamžiku, kdy manžel daroval jedné ze svých dcer z prvního manželství částku 50 000 EUR za účelem pořízení bydlení, s čímž manželka nesouhlasila, přestože ekonomická úroveň rodiny byla dobrá. Správně zjistil, že manželé ukončili společné bydlení v červnu 2021, kdy manželka opustila společný dům. Od té doby k obnovení soužití nedošlo. Na přelomu let 2021 a 2022 manžel vážně onemocněl onkologickým onemocněním, manželka mu fakticky v jeho nemoci nepomáhala, s péčí o domácnost, dceru a se zajištěním zdravotní péče mu pomáhali jeho spolupracovníci a přátelé. 11. Odvolací soud doplnil dokazování (§ 389 odst. 1 z.ř.s., § 397 z.ř.s., za použití § 213 odst. 1, 4 o.s.ř.) výslechem manželky. Z její výpovědi zjistil, že považovala manželství za v zásadě běžné někdy do narození dcery, tedy někdy do roku [rok]. Poté manželé ukončili intimní soužití, manžel se odstěhoval ze společné ložnice. Manželka vnímala jako problém - obavu, že manžel dal v roce 2018 každé ze svých dcer z prvního manželství větší část peněz, každé z nich něco kolem 50 000 EUR. Podle manželky to byl„ začátek konce manželství“. Tuto obavu měla, přestože jí dle jejích tvrzení nebyly a nejsou známy majetkové ani příjmové poměry manžela. Manželka vnímala, že jejich manželství bylo od„ samého počátku formální, založeno pouze na tom, že já budu pracovat zadarmo, bez příjmu“. Manžel již v dubnu 2021 kontaktoval svého právníka a konzultoval s ním otázku rozvodu manželství. Manželka nevidí naději na obnovu soužití, obává se dokonce i toho, že ji manžel„ zabije“. Citový vztah k němu nemá, naopak má k němu odpor. Motivem, proč chce manželství zachovat, je, aby manžel plnil své„ manželské závazky“ (zejména ve smyslu ekonomickém). Ona sama není schopna si nechat opravit auto, není schopna fungovat, není schopna„ někam zavolat“. 12. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení věci. 13. Odvolací soud zamítl návrhy manželky na doplnění dokazování. Okolnost zdravotního stavu manželky - jejích potíží s ošetřením zubů (odmítání lékařů ošetřit zuby), vedených soudních sporů s třetími osobami, nedohodnutí se na vypořádání majetkových vztahů nejsou pro věc významné za situace, kdy sama manželka pociťuje k manželovi odpor, nevidí perspektivu obnovení soužití, jde přitom o rozvod sporný, jehož předpokladem není dohoda o vypořádání majetkových vztahů, bydlení či případného výživného, a kdy současně nejsou splněny ani podmínky pro uplatnění tzv. tvrdostní klauzule ve smyslu § 755 odst. 2 občanského zákoníku (viz níže). Není významné, jak třetí osoby (např. zubní lékaři, jiné osoby) manželce působí či nepůsobí určitou újmu či příkoří, když tak případně činí na svou odpovědnost. 14. Ve vztahu k právnímu posouzení věci se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že - s ohledem na státní příslušnost manželky [příjmení] - je dána mezinárodní příslušnost českých soudů podle čl. 3 písm. a) bod ii) Nařízení Rady (EU) 2019/1111 ze dne 25. 6. 2019 a že je namístě použít českého práva podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. 15. Rovněž se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že soužití účastníků – manželů je dle § 755 odst. 1 občanského zákoníku hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Bylo prokázáno, jak správně uzavřel soud prvního stupně, že manželé od června 2021 spolu nežijí, ani nebydlí, intimní soužití ukončili ještě mnohem dříve (dle tvrzení manželky intimní soužití bylo ukončeno již po narození dcery v roce 2005). Manželka má k manželovi odpor, bojí se, že ji„ zabije“, jako počátek konce manželství vnímá již rok 2018, v souvislosti s tím, že manžel, aniž však manželka znala jeho majetkové poměry, daroval větší částku peněz v EUR svým dcerám z prvního manželství (na skutečnosti, že toto zapříčinilo krizi manželství se přitom oba manželé shodují). Za situace, kdy manželka neznala majetkové poměry manžela a kdy šlo o dar dceři (dcerám) manžela, byla však uvedená její negativní reakce neadekvátní. Již v dubnu 2021, jak potvrdila sama manželka, přitom manžel konzultoval možnost rozvodu s právníkem. K obnovení manželského soužití (ani k adekvátnímu postoji manželky k manželovi v tomto směru) nedošlo ani na přelomu let 2021 2022, kdy manžel prodělával vážné onemocnění a kdy mu potřebnou pomoc poskytovali jeho přátelé a spolupracovníci. Od června 2021 až do současné doby, tedy po dobu cca tří let, k obnově manželského soužití nedošlo v žádném jeho prvku (společenské funkci), manžel o toto zájem nemá, manželka jen z důvodů ekonomických (docílení majetkového vypořádání); nedošlo však přitom ani její strany k relevantním pokusům o takovou obnovu. 16. Lze tak uzavřít, že manželství již cca 3 roky neplní žádnou ze svých společenských funkcí. Za tuto dobu nedošlo k žádnému relevantnímu pokusu o obnovu soužití manželů. Odpovídající snahu nevyvíjí ani manželka; žádný z manželů o obnově soužití neuvažuje. Vztahy účastníků jsou, jak bylo zřejmé z postoje manželky při jednání odvolacího soudu, konfliktní. Manželka k manželovi vyjadřuje odpor, vyjadřuje obavy, že ji zabije apod. Za této situace je správný závěr soudu prvního stupně, že ani nelze očekávat obnovení soužití manželů. 17. Podmínky tzv. tvrdostní klauzule dle § 755 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku naplněny nejsou již jen proto, že účastníci nemají nezletilé dítě: jejich jediná dcera je již zletilá. Ve vztahu k tzv. tvrdostní klauzuli dle § 755 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku uzavřel odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně, že podmínek pro aplikaci tohoto ustanovení v dané věci není. 18. Soud prvního stupně zde správně zohlednil, že manžel není osobou, která by se na rozvratu porušením manželských povinností převážně podílela - že manželka tak nebyla osobou, která by se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílela. Současně manželé spolu nežijí již cca 3 roky, kterážto doba aplikaci uvedené tvrdostní klauzule vylučuje. Podmínkou tzv. sporného rozvodu není dohoda (či řešení otázky) výživného pro (rozvedenou) manželku, vypořádání společného jmění manželů, příp. dohoda o úpravě společného bydlení (srov. § 755 odst. 1 a § 756 občanského zákoníku), jako by tomu bylo v řízení o tzv. rozvod nesporný či smluvený (srov. § 757 občanského zákoníku). Prodlužování současného stavu je dle odvolacího soudu prodlužováním„ agónie“, které nikomu nic dobrého nepřináší. 19. Ustanovení § 755 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku upravuje zamítnutí návrhu na rozvod („ negativní podmínku rozvodu“) při prokázaném hlubokém, trvalém a nenapravitelném rozvratu soužití manželů, kdy nelze očekávat jeho obnovení, toliko za podmínky situace (mimo jiné), že by manželu, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel, byla způsobena rozvodem zvlášť závažná újma a současně jsou zde mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství, ledaže by již uplynula doba alespoň tří let od ukončení soužití. Jde o postup výjimečný, chránící manžela, který se na rozvratu převážně nepodílel jen za situace, že by mu byla způsobena rozvodem zvlášť závažná újma a že jsou zde mimořádné okolnosti svědčící pro zachování manželství. Obecná újma, kterou obecně každý rozvrat manželského soužití (nejen) manželu, který rozvrat převážně nezavinil a s rozvodem nesouhlasí, působí, zde nestačí. Musí jít o důvody svědčící pro zachování manželství zásadní povahy, intenzivní úrovně. To je dáno tím, že – přes zjištěný rozvrat manželství ve smyslu § 755 odst. 1 občanského zákoníku – je zde přesto manželství (po určitou dobu) zachováno. Proto je podmínky aplikovatelnosti ustanovení § 755 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku nutno vykládat spíše restriktivně. 20. Tzv. tvrdostní klauzule dle § 755 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku je právním institutem sloužícím k ochraně druhého manžela (institutem ochrany slabší strany), jejíž potřeba vznikne na základě určitých mimořádných okolností konkrétního případu a způsobené zvlášť závažné újmy. Nejde tedy o ochranu institutu manželství jako takového, ale o ochranu druhého manžela, je-li v postavení slabší strany. Ostatně citované ustanovení představuje – jak shora uvedeno –„ negativní podmínku rozvodu manželství“ a úvaha o jeho aplikaci implikuje závěr o tom, že soužití manželů je (jinak) rozvráceno ve smyslu § 755 odst. 1 občanského zákoníku (a podmínky rozvodu manželství vymezené § 755 odst. 1 občanského zákoníku jsou jinak splněny). Jestliže by totiž podmínky rozvodu manželství vymezené § 755 odst. 1 občanského zákoníku naplněny nebyly, neměla by úvaha o aplikaci některé z tvrdostních klauzulí uvedených v § 755 odst. 2 písm. a) nebo b) občanského zákoníku opodstatnění, neboť návrh na rozvod manželství by bylo namístě zamítnout již z uvedeného důvodu. 21. Právní úprava občanského zákoníku přitom„ právo na rozvod“ i přes nesouhlas druhého manžela - při splnění zákonných předpokladů ve smyslu § 755 občanského zákoníku, k jehož negativním předpokladům patří i neexistence některé z tvrdostních klauzulí uvedených v § 755 odst. 2 občanského zákoníku – upravuje. Takto nutno interpretovat hypotézu„ manželství může být rozvedeno“ uvedenou v § 755 odst. 1 občanského zákoníku. 22. V dané věci – z pohledu hledisek vytčených shora – vylučuje aplikaci uvedené tvrdostní klauzule skutečnost, že manželé spolu nežijí již cca 3 roky, a dále skutečnost, že manželka není osobou, která by se na rozvratu manželství porušením manželských povinností převážně nepodílela. Současně, byť by rozvodem manželce byla způsobena újma psychosociální – osobního charakteru, jakož i újma majetková, nejde o újmu zvlášť závažnou, která by opodstatňovala aplikaci § 755 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku. Je-li totiž hlediskem pro aplikaci uvedené tvrdostní klauzule mimo jiné zvlášť závažná újma nesouhlasícího manžela, musí z hlediska jejího druhu, významu a intenzity jít skutečně o určitý„ extrémní případ“; nepostačuje (jak shora uvedeno)„ obecná, pravidelná újma“, kterou každý rozvod manželství manželovi, který se na něm nepodílel, působí. Může jít o invaliditu a odkázanost manžela na pomoc druhého manžela, ztrátu bydlení, pokud je získání nového podstatně ztíženo, ekonomický„ pád do bídy“, obtížnost péče o nezletilé děti manželů apod. I tak by však z tvrdostní klauzulí vymezené doby tří let neexistence soužití v daném případě uplynula doba cca tří let; i to nutno zohlednit. I z hlediska psychosociálního není již„ prodlužování manželství“ ani manželce dle závěru odvolacího soudu na prospěch; zvláště za situace, kdy k manželovi pociťuje odpor a vyjadřuje před ním obavy. 23. V daném případě by zachování manželství vedlo k pokračování„ mrtvého manželství“ účastníků s jediným účelem, a to majetkovým. K náležité adaptaci na„ porozvodovou situaci“ však již měla manželka prostor téměř cca tří let. Na její straně pak není shledána zvlášť závažná újma, jak shora uvedeno. Manželství účastníků neplní společenskou, ekonomickou ani biologickou funkci. Rozvodem manželství bude dán do souladu faktický, již dlouhodobě existující stav se stavem právním. To vše svědčí proti závěru o aplikovatelnosti tzv. tvrdostní klauzule dle § 755 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku. 24. Příčinu rozvratu manželství (§ 756 občanského zákoníku) soud prvního stupně správně shledal v ekonomickém nesouladu manželů, v tom, že manželce vadily významné dary poskytnuté manželem jeho dcerám z prvního manželství v roce 2018, a to aniž znala majetkové poměry manžela (zda to umožňují bez ohrožení ekonomického statusu rodiny či nikoliv), dále nesoulad v sexuální oblasti. K rozvratu manželství přispělo i manželovo závažné onemocnění na přelomu let 2021 a 2022 a skutečnost, že potřebnou pomoc mu v té době fakticky poskytovaly třetí osoby. 25. Na základě shora uvedených závěrů proto odvolací soud dle § 219 o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil; ve výroku I. s upřesněním označení manželství, které se takto rozvádí, včetně označení jeho zápisu v příslušné knize manželství matričního obvodu [obec a číslo]. 26. Rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen podle § 219 o.s.ř. rovněž ve výroku o náhradě nákladů řízení, jenž odpovídá § 23 věta prvá z.ř.s., § 151 odst. 1 o.s.ř. V podrobnostech zde lze odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. 27. O náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu účastníků odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1 o.s.ř., § 151 odst. 1 o.s.ř., § 23 věta prvá z.ř.s. Ani v odvolacím řízení, s ohledem na jeho výsledek, zjištěné příčiny rozvratu a skutečnost, že manžel se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení vzdal, nejsou dány důvody pro odchýlení se od zásady vyjádřené v ustanovení § 23 věta prvá z.ř.s. Proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Praha 28. května 2024 JUDr. Roman Šebek předseda senátu