USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Martiny Kasíkové a soudců JUDr. Václava Nekoly a JUDr. Evy Kratzerové ve věci oprávněné: [osobní údaje oprávněné] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti povinným: 1. [jméno] [příjmení], narozený dne [datum], občan [země] bytem [adresa] 2. [jméno] [příjmení], narozená dne 7. 4. 1964 trvale bytem [adresa] o návrhu 1. povinného na částečné zastavení exekuce o odvolání oprávněné proti usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 12. 8. 2024, č. j. 9 EXE 3394/2022-57, takto: I. Usnesení soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá ve vztahu mezi 1. povinným a ostatními účastníky řízení právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Příbrami (dále jen„ soud I. stupně“) usnesením ze dne ze dne 12. 8. 2024, č. j. 9 EXE 3394/2022-57, zastavil exekuci, jejímž provedením byl pověřen Okresním soudem v Příbrami dne 31. 10. 2022, pod č. j. 9 EXE 3394/2022-28, soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], proti 1. povinnému [jméno] [příjmení] (výrok I.) a rozhodl, že mezi oprávněnou a 1. povinným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. Soud I. stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že jedním z účinků Nařízení Evropského parlamentu Rady (EU) 2015/848 ze dne 20. 5. 2015, o insolvenčním řízení (dále jen„ Nařízení“) je, že za podmínek v něm obsažených se uznávají veškerá soudní rozhodnutí vydaná soudy v příslušném insolvenčním řízení od jeho zahájení až do jeho skončení. Konkurz na majetek 1. povinného proběhlý na Slovensku byl ukončen z důvodu, že se ve lhůtě 90 dnů od vyhlášení nepřihlásil žádný věřitel. V daném případě o ukončení konkurzu rozhodl správce konkurzní podstaty, nikoli soud z důvodu nesplnění předpokladů pro vedení konkurzu (ustanovení § 167v odst. zákona č. 7/2005 Z.z., o konkurze a reštrukturalizácii, dále jen„ ZoKR“). Oddlužení 1. povinného přitom nebylo zrušeno, jeho účinky proto trvají. Námitky oprávněné soud I. stupně proto nepovažoval za relevantní. S ohledem na výše citovaná ustanovení zákonů a Nařízení je pravomocné rozhodnutí slovenského soudu o oddlužení 1. povinného vydané v insolvenčním řízení spadajícím do oblasti Nařízení důvodem pro zastavení exekuce, neboť jím byl 1. povinný zbaven povinnosti zaplatit své dosud neuhrazené závazky. Tento závěr se vztahuje i na povinnost vymáhanou v daném exekučním řízení. Ustanovení článku 32 odst. 1 Nařízení stanoví, že rozhodnutí, která se týkají průběhu a skončení insolvenčního řízení a jsou vynesena soudem, jehož rozhodnutí o zahájení řízení je uznáno podle čl. 19, a vyrovnání tímto soudem schválená se rovněž uznávají bez dalších formalit. Soud jiného státu tak není oprávněn přezkoumávat správnost rozhodnutí vydaného v insolvenčním řízení soudem jiného státu. Soud I. stupně vzhledem k výše uvedenému exekuci zastavil proti 1. povinnému z důvodu podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). O nákladech řízení mezi oprávněnou a 1. povinným soud I. stupně rozhodl ve výroku II. tohoto usnesení, neboť bylo řízení zastaveno bez viny oprávněné a povinnému žádné náklady nevznikly. 3. Proti usnesení podala oprávněná včasné odvolání z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř. s tím, že se soud I. stupně nevypořádal s námitkou neoznámení zahraničního insolvenčního řízení a ani s námitkou opožděnosti. Návrh povinného je opožděný podle § 55 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen„ exekuční řád“), když podle něj může povinný podat návrh na zastavení exekuce do 15 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o důvodu zastavení exekuce. Předmětná exekuce byla zahájena již dne 30. 9. 2022 a 1. povinný podal svůj návrh na zastavení až nyní v roce 2024. Vzhledem k tomu, že listiny, které povinný zasílá, jsou z roku 2018 a šlo o jeho insolvenční řízení, rozhodně o„ údajném“ důvodu zastavení věděl již minimálně od roku 2018. I po prověření u právního předchůdce oprávněné není evidován žádný kontakt dlužníka, kde by řádně oznámil svou insolvenci v jiném státě. Soud I. stupně v nadepsaném usnesení neprovedl žádné dokazování, které by prokázalo, že dlužník zahraničního věřitele řádně vyrozuměl. Pokud měl 1. povinný věřitele v České republice a podal si poté návrh na území jiného členského státu, aniž by věřitele notifikoval, tak takové jednání evokuje až jeho nepoctivý záměr. Zásadní ochrana zájmů zahraničního věřitele dlužníka se odvíjí od řádného plnění povinností, které dlužníku ukládá zákon v souvislosti podáním insolvenčního návrhu. Povinný měl povinnost předložit insolvenčnímu soudu např. seznam majetku a dluhů, ze kterého musela být pohledávka oprávněné zřejmá. Je to jediná možnost, jak zjistit existenci zahraničního věřitele. Ochrana majetkových zájmů zahraničního věřitele dlužníka proto závisí na splnění zákonných povinnosti dlužníka v insolvenčním řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 NSCR 45/2010, 29 NSCR 13/2010, 29 Cdo 767/2017). Protože zde není prokázáno a právní předchůdce oprávněné popírá, že by 1. povinný věřitele řádně informoval, pak není možné účinky osvobození přiznat i bez ohledu na lhůtu dle § 55 exekučního řádu. Soud I. stupně se s tím nijak nevypořádal. S ohledem na výše uvedené navrhla oprávněná, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že se exekuce nezastavuje, případně aby jej zrušil. 4. Povinní se k odvolání nevyjádřili. 5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně dle § 212, § 212a odst. 5 o.s.ř. a aniž by nařizoval ústním jednání (§ 254 odst. 8 o.s.ř.) dospěl k níže uvedeným závěrům. 6. Z obsahu soudního spisu se podává, že k návrhu oprávněné ze dne 30. 9. 2022 Okresní soud v Příbrami pověřil dne 31. 10. 2022 pod č. j. 9 EXE 3394/2022-28 soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], vedením exekuce k vymáhání pohledávky: ve výši 170 302,90 Kč s úrokem ve výši 5,8 % ročně z částky 157 023,34 Kč od 22. 11. 2013 do zaplacení, se zákonnými úroky z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 157 023,34 Kč od 22. 11. 2013 do zaplacení, nákladů nalézacího řízení ve výši 21 899,87 Kč, jakož i nákladů oprávněné v exekučním řízení a nákladů exekuce, podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 25. 11. 2013, č. j. 16 C 66/2013-62. Výzva k dobrovolnému plnění spolu s exekučním návrhem a dalšími dokumenty byla 1. povinnému doručena řádně 18. 6. 2024 na adresu [adresa], Slovenská republika 7. Rozsudkem pro uznání ze dne 25. 11. 2013, č. j. 16 C 66/2013-62, Okresní soud v Příbrami, uložil povinným jako žalovaným povinnost společně a nerozdílně uhradit žalobkyni [příjmení] [anonymizována čtyři slova], [IČO], částku ve výši 170 302,90 Kč se smluvenými úroky ve výši 5,8 % ročně z částky 157 023,34 Kč od 22. 11. 2013 do zaplacení, se zákonnými úroky z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 157 023,34 Kč od 22. 11. 2013 do zaplacení (výrok I.), a náklady řízení ve výši 43 645 Kč (výrok III.), vše do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Dle doložky nabyl tento rozsudek právní moci dne 29. 1. 2014 a vykonatelnosti dne 1. 3. 2014. Nalézací soud vyšel ze zjištění, že na základě žádosti 2. povinné byla mezi povinnými jako dlužníky a žalobkyní dne 27. 5. 2010 uzavřena smlouva o poskytnutí překlenovacího úvěru do výše 200 000 Kč s dohodnutou úrokovou sazbou 5,8 %, na jejímž základě bylo povinným vyplaceno celkem 183 308 Kč. Pro nesplnění podmínek bylo stavební spořitelnou od smlouvy odstoupeno, přičemž ke dni 21. 11. 2013 povinní dlužili na jistině 157 023,34 Kč, na smluvních úrocích 7 753,49 Kč a na úrocích z prodlení 5 526,07 Kč, při jednání 1. povinný i v zastoupení 2. povinné dluh uznal. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 10. 2019 ve spojení s přílohou [číslo] ze dne 29. 10. 2019 byla mimo jiné pohledávka [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] postoupena na oprávněnou. 8. Ve shodě se soudem I. stupně odvolací soud zjistil, že dne 2. 7. 2018 byl 1. povinným podán návrh na vyhlášení konkurzu (oddlužení). Insolvenční řízení tedy bylo zahájeno až poté, co vznikla pohledávka právní předchůdkyně oprávněné. V usnesení Okresného súdu Banská Bystrica ze dne 13. 7. 2018, sp. zn. [číslo] 2018, dotčený soud výrokem I. rozhodl o vyhlášení konkurzu na majetek 1. povinného, výrokem III. rozhodl o ustanovení správce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], se sídlem [anonymizována dvě slova]. [jméno] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], značka správce [anonymizováno], výrokem IV. vyzval věřitele 1. povinného, aby své pohledávky, které nejsou pohledávkami za podstatou, přihlásili v základní lhůtě 45 dnů od vyhlášení konkurzu, a výrokem V. rozhodl o oddlužení povinného tak, že jej zbavil všech dluhů, které můžou být uspokojené jen v tomto konkurzu v rozsahu, v jakém nebudou uspokojené v konkurzu, a dluhů, které jsou vyloučené z uspokojení. Ve výroku VI. uložil zmíněný soud správkyni bez zbytečného odkladu individuálně informovat o vyhlášení konkurzu na majetek 1. povinného jeho známé zahraniční věřitele, kteří mají obvyklý pobyt, bydliště anebo registrované sídlo v jiných členských státech Evropské unii jako v Slovenské republice, způsobem ve smyslu čl. 54 Nařízení. Oznámením správkyně [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení] [příjmení] ze dne 26. 10. 2018, sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] byl 1. povinný vyrozuměn, že konkurz zrušen z důvodu, že se do 90 dnů od vyhlášení konkurzu nepřihlásil žádný věřitel. Dle výpisu z Obchodného vestníku 208/ 2018, vydaného 26. 10. 2018, bylo správkyní oznámeno zrušení konkurzu na majetek 1. povinného z důvodu, že se do 90 dní od vyhlášení konkurzu nepřihlásil žádný věřitel. 9. Dle listin připojených v rámci slovenského rejstříku úpadců (internetová verze) ke spisu Okresného súdu Banská Bystrica sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] v návrhu na vyhlášení konkurzu podle čtvrté části ZoKR ze dne 2. 7. 2018 povinný mimo jiné prohlásil, že všechny údaje uvedené v seznamu věřitelů jsou pravdivé a úplné, že si je vědom právních následků případného úmyslného uvedení nepravdivých nebo neúplných údajů. Jako příloha návrhu je uveden též seznam věřitelů. Dle oznámení v Obchodném vestníku 146/ 2018 ze dne 31. 7. 2018 učinila správkyně 1. povinného pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] výzvu zahraničním věřitelům na přihlášení pohledávek v souladu s Nařízením s tím, že 19. 7. 2018 byl zahájen konkurz na majetek povinného a ve smyslu ZoKR jsou věřitelé tohoto dlužníka povinni v základní přihlašovací lhůtě 45 dní od vyhlášení konkurzu přihlásit svoje pohledávky o správkyně. 10. Podáním datovaným dne 26. 6. 2024, doručeným soudnímu exekutorovi dne 2. 7. 2024, navrhl 1. povinný zastavení exekuce s tím, že byl od dluhu, který soudní exekutor vymáhá pod sp. zn. [spisová značka] oddlužen. Poukázal na to, že v Obchodnom vestníku SR bylo zveřejněno usnesení o vyhlášení konkursu na jeho majetek pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] podle ZoKR, kterým soud dlužníka oddlužil tak, že ho zbavil všech dluhů. 11. Oprávněná se zastavením exekuce nesouhlasila s poukazem na skutečnost, že tento návrh je opožděný podle § 55 odst. 1 exekučního řádu a dále nebylo prokázáno, že by 1. povinný jako dlužník řádně informoval věřitele – právní předchůdkyni oprávněné – o insolvenci, proto není možné účinky osvobození 1. povinnému přiznat. Dále vyjádření odůvodnil shodně jako odvolání výše. 12. Podle § 52 odst. 1 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. 13. Podle § 55 odst. 1 věty první druhé a čtvrté exekučního řádu návrh na zastavení exekuce může povinný podat do 15 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o důvodu zastavení exekuce. Návrh na zastavení exekuce se podává u exekutora, který vede exekuci. Nevyhoví-li exekutor návrhu, postoupí jej společně s exekučním spisem v uvedené lhůtě k rozhodnutí exekučnímu soudu, který o návrhu rozhodne. Ustanovení odstavce 3 se nepoužije. 14. Podle § 268 odst. 1 o.s.ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže h) výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat. 15. Podle čl. 2 bod 6 Nařízení se pro účely tohoto nařízení rozumí„ soudem“: i) v čl. 1 odst. 1 písm. b) a c), čl. 4 odst. 2, článcích 5 a 6, čl. 21 odst. 3, čl. 24 odst. 2 písm. j) a článcích 36 a 39 a článcích 61 až 77 soudní orgán členského státu, ii) ve všech ostatních článcích soudní orgán nebo jiný příslušný subjekt členského státu, který je oprávněn zahájit insolvenční řízení, potvrdit zahájení takového řízení nebo v průběhu takového řízení rozhodovat 16. Podle čl. 7 bod 1, 2 písm. j) a k ) Nařízení, pokud toto nařízení nestanoví jinak, je právem rozhodným pro insolvenční řízení a jeho účinky právo toho členského státu, na jehož území bylo insolvenční řízení zahájeno. Právo státu, který řízení zahájil, určuje podmínky pro zahájení tohoto řízení, jeho vedení a skončení. Určuje zejména: j) podmínky a účinky skončení insolvenčního řízení, zejména vyrovnáním; k ) práva věřitelů po skončení insolvenčního řízení. 17. Podle čl. 19 odst. 1 Nařízení rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení učiněné soudem členského státu, který je příslušný podle článku 3, je uznáváno ve všech ostatních členských státech od okamžiku, kdy nabude účinnosti ve státě, který řízení zahájil. 18. Podle čl. 20 odst. 1 Nařízení rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení podle čl. 3 odst. 1 má bez dalších formalit v kterémkoli jiném členském státě stejné účinky jako podle práva státu, který řízení zahájil, pokud toto nařízení nestanoví jinak a dokud ve výše uvedeném členském státě není zahájeno řízení podle čl. 3 odst. 2. 19. Podle čl. 32 odst. 1 Nařízení rozhodnutí, která se týkají průběhu a skončení insolvenčního řízení a jsou vynesena soudem, jehož rozhodnutí o zahájení řízení je uznáno podle článku 19, a vyrovnání tímto soudem schválená se rovněž uznávají bez dalších formalit. Tato rozhodnutí se vykonávají v souladu s články 39 až 44 a články 47 až 57 nařízení (EU) č. 1215/2012. 20. Podle čl. 33 Nařízení kterýkoli členský stát může odepřít uznání insolvenčního řízení zahájeného v jiném členském státě nebo výkon rozhodnutí učiněných v souvislosti s takovým řízením, pokud by byly účinky tohoto uznání nebo výkonu ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem tohoto státu, zejména s jeho základními zásadami nebo s ústavními právy a svobodami jednotlivce. 21. Podle čl. 53 Nařízení každý zahraniční věřitel může přihlásit pohledávky v insolvenčním řízení jakýmkoliv prostředkem komunikace, který je přijatelný podle práva státu, který řízení zahájil. Pro účely pouhého přihlášení pohledávky není povinné zastoupení advokátem nebo jiným odborníkem v oboru práva. 22. Podle čl. 54 odst. 1 Nařízení, jakmile je v některém členském státě zahájeno insolvenční řízení, příslušný soud tohoto státu nebo insolvenční správce jmenovaný tímto soudem neprodleně vyrozumí známé zahraniční věřitele. 23. Podle § 166a odst. 1 písm. a) ZoKR ak tento zákon neustanovuje inak (§ 166b a 166c), len v konkurze alebo splátkovým kalendárom môžu byť uspokojené tieto pohľadávky: a) pohľadávka, ktorá vznikla pred kalendárnym mesiacom, v ktorom bol vyhlásený konkurz alebo poskytnutá ochrana pred veriteľmi. 24. Podle § 166e odst. 1 ZoKR o oddlžení rozhodne súd v uznesení o vyhlásení konkurzu alebo v uznesení o určení splátkového kalendára tak, že dlžníka zbavuje všetkých dlhov, ktoré môžu byť uspokojené iba v konkurze alebo splátkovým kalendárom (§ 166a) v rozsahu, v akom nebudú uspokojené v konkurze alebo splátkovým kalendárom. V uznesení súd uvedie znenia zákonných ustanovení, ktoré upravujú, o ktoré dlhy ide. 25. Podle § 166e odst. 2 ZoKR oddlžením sa pohľadávky, ktoré môžu byť uspokojené iba v konkurze alebo splátkovým kalendárom (§ 166a), bez ohľadu na to, či boli alebo neboli prihlásené, stávajú voči dlžníkovi nevymáhateľné v rozsahu, v ktorom ho súd zbavil dlhov. 26. Podle § 166f odst. 1 ZoKR veriteľ, ktorý bol dotknutý oddlžením, má právo domáhať sa zrušenia oddlženia návrhom na zrušenie oddlženia podaným voči dlžníkovi alebo jeho dedičom do šiestich rokov od vyhlásenia konkurzu alebo určenia splátkového kalendára na súde, ktorý rozhodol o oddlžení, ak preukáže, že dlžník nemal pri oddlžení poctivý zámer. Ak je takýchto návrhov viac, súd ich spojí na spoločné konanie. Vo veci samej rozhoduje súd rozsudkom. 27. Podle § 167v odst. 2 ZoKR správca bez zbytočného odkladu oznámit v Obchodnom vestníku, že konkurz sa končí aj vtedy, ak zistí, že sa do 90 dní od vyhlásenia konkurzu neprihlásil žiadny veriteľ alebo postavenie všetkých veriteľov ako účastníkov konania zaniklo. Oznámením v Obchodnom vestníku sa konkurz zrušuje. 28. V daném případě byla exekuce oprávněnou zahájena exekučním návrhem na základě exekučního titulu – vykonatelného rozhodnutí soudu podle § 40 odst. 1 písm. a) exekučního řádu – k vymožení peněžité pohledávky oprávněné za povinnými jako solidárními dlužníky. Povinný 1. podal návrh na zastavení dané exekuce ve smyslu § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. s tím, že byl oddlužen v rámci konkurzu vedeného na Slovensku pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok], a to i od vymáhaného dluhu. Nelze přisvědčit oprávněné, že návrh 1. povinného na zastavení exekuce byl podán po lhůtě stanovené v § 55 odst. 1 exekučního řádu, když povinný v rozhodné době neměl doručnou adresu na území České republiky ve smyslu §46b o.s.ř. a k řádnému doručení výzvy k dobrovolnému plnění, exekučního návrhu a dalších dokumentů 1. povinnému došlo až 18. 6. 2024. I kdyby námitka oprávněné důvodná byla, s ohledem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (viz usnesení ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3439/2013, publik. pod ve Sbírce nálezů a stanovisek pod [číslo]) se však jedná o lhůtu procesní a nikoliv propadnou, která by měla za následek zánik práva 1. povinného na projednání takto opožděně vznesených námitek. Podání návrhu na zastavení po uvedené lhůtě se projevuje v zásadě tím, že pojednávající soud je zproštěn povinnosti dohledávat důkazy k tvrzením vzneseným povinným v takovém návrhu, pokud však povinný listinné důkazy přeloží, je exekuční soud povinen k takovým námitkám přihlédnout. Zde povinný v projednávaném návrhu uvedl jak skutečnosti, které by měly podle jeho názoru vést k zastavení exekuce, tak i navrhl a doložil listinné důkazy k jejich prokázání (příp. vyplývají z obsahu spisu, a dokonce byly mnohé další připojeny k vyjádření oprávněné). Nelze se proto ztotožnit s námitkou oprávněné, že by k tomuto návrhu na zastavení exekuce nemělo být přihlíženo pro jeho opožděnost. 29. Soud I. stupně se proto správně na základě uvedeného návrhu zabýval dopady konkurzu oddlužením ve vztahu k majetku 1. povinného, proběhlého ve Slovenské republice, a jeho dopady na další vedené exekuce a vymahatelnost pohledávky vůči uvedenému povinnému na našem území. Prvoinstanční soud správně uzavřel, že na předmětné insolvenční řízení a jeho dopady je nezbytné aplikovat primárně úpravu Nařízení, které pro rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení učiněné soudem členského státu (čl. 19), jakož i pro rozhodnutí, která se týkají průběhu a skončení insolvenčního řízení a jsou vynesena soudem, jehož rozhodnutí o zahájení řízení je uznáno podle čl. 19, stanoví přímé uznání„ bez dalších formalit“. Zde Okresný súd v Banské Bystrici usnesením ze dne 13. 7. 2018, sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok], zahájil konkurs oddlužením na majetek 1. povinného a současně rozhodl o oddlužení povinného tak, že jej zbavil všech dluhů, které mohou být uspokojeny jen v tomto konkurzu, a to v rozsahu, v jakém nebudou uspokojené v konkurzu, a dále dluhů, které jsou vyloučené z uspokojení. Rozhodným pro dané insolvenční řízení a jeho účinky bylo slovenské právo, kdy toto řízení dopadalo i na pohledávku oprávněné, resp. její právní předchůdkyně, vůči povinnému, vymáhanou v daném řízení /viz § 166a odst. 1 písm. a) ZoKR/. V důsledku uvedeného insolvenčního řízení, které bylo skončeno před zahájením exekuce, se pak stala pohledávka oprávněné nevymahatelnou, tj. má povahu naturální exekuce, a to i na území České republiky jako členského státu EU, kam účinky uvedeného konkurzu oddlužením též bezprostředně dopadají. Exekuční soud není oprávněn přezkoumávat postup a správnost rozhodnutí cizozemského soudu (zde i příp. slovenského správce viz čl. 2 bod 6 Nařízení), u něhož je dáno přímé uznání na území členských států EU a odepřít mu účinků na našem území, jak namítá oprávněná. V tomto směru jsou pak nepřiléhavá namítaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, když ta se týkají jiné skutkové situace i jiného stavu právní úpravy v době jejich vydání. Oprávněné je třeba přisvědčit v názoru, že měla být informována o probíhajícím cizozemském insolvenčním řízení jako dlužníku - 1. povinnému - známý zahraniční věřitel, avšak měla tak učinit správkyně (viz čl. 54 Nařízení a výrok VI. usnesení o vyhlášení konkurzu). Pokud dle oprávněné povinný svůj dluh za její právní předchůdkyní v konkurzu zatajil a jednal tak s nepoctivým záměrem, nic jí nebránilo domáhat se u příslušného slovenského soudu zrušení tohoto oddlužení (viz § 166f odst. 1 ZoKR). Právní úprava ZoKR vyvolává v případě oddlužení dlužníka stejné účinky ve vztahu k neuspokojeným, do oddlužení přihlašovaným, pohledávkám jako český zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen„ insolvenční zákon“), konkrétně v § 414, tj. ztrátu její vymahatelnosti, byť k jinému okamžiku. Slovenská právní úprava pak umožňuje individuální obranu ze strany věřitele proti nepoctivému jednání dlužníka, které vedlo k jeho oddlužení již na počátku uvedeného insolvenčního řízení. Případné individuální pochybení dlužníka je tak možno řešit v rámci příslušného, byť skončeného, řízení. Odvolací soud proto neshledal podmínky pro odepření uznání uvedeného insolvenčního řízení zahájeného 1. povinným ve Slovenské republice a vedoucímu k jeho oddlužení, když neshledal zjevný rozpor s veřejným pořádkem v České republice. 30. S ohledem na výše uvedené potvrdil odvolací soud napadené rozhodnutí soudu I. stupně podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné. 31. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2, § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 89a exekučního řádu, když procesně úspěšným v odvolacím řízení byl 1. povinný, avšak tomu žádné náklady s tímto řízením nevznikly, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá ve vztahu mezi 1. povinným a ostatními účastníky právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím soudu I. stupně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. Praha 10. prosince 2024 JUDr. Martina Kasíková předseda senátu