ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců Mgr. Vladimíra Soukupa a Mgr. Vladimíra Sommera ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 270.000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 11. dubna 2024, č. j. 6 C 26/2024–32, takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady odvolacího řízení ve výši 11 803 Kč. Odůvodnění: 1. Ve shora označené věci se žalobkyně domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku 270 000 Kč se zákonným 15% úrokem z prodlení od 12. 7. 2023 do zaplacení. Podle jejích žalobních tvrzení si u žalované dne 15. 5. 2023 zakoupila osobní vozidlo BMW, model 730d, [registrační značka], barvy [anonymizováno] za kupní cenu 270 000 Kč. Po převzetí vozidla byly zjištěny vady, kdy nebylo schopno provozu. Žalobkyně je proto u žalované dne 18. 5. 2023 reklamovala a žalovaná je k reklamaci převzala dne 31. 5. 2023. Do 30. 6. 2023 však nepodala žalobkyni zprávu o vyřízení reklamace, proto žalobkyně přípisem ze dne 1. 7. 2023 od kupní smlouvy odstoupila. Zpráva o vyřízení reklamace musí být zákazníkovi – spotřebiteli podle ust. § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace nejen odeslána, ale i doručena. Dopis žalované o vyřízení reklamace ze dne 29. 6. 2023 byl však žalobkyni doručen po reklamační lhůtě, když lhůta podle zákona běží od dne uplatnění reklamace, tedy ode dne 18. 5. 2023. Odstoupením od ní byla kupní smlouva ze dne 15. 5. 2023 zrušena od počátku. Přes předžalobní upomínku ze dne 30. 7. 2023 nedošlo dosud k vyrovnání závazku žalované vůči žalobkyni. 2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě potvrdila, že předmětné vozidlo převzala k reklamaci. Namítla, že dne 29. 6. 2023 byl sepsán dopis, který obsahoval informace o vyřízení reklamace, a byl žalované doručen dne 30. 6. 2023, tedy v rámci zákonem stanovené lhůty 30 dnů. Poukázala na ust. § 570 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde. Obecně je přijímán závěr, že„ (adresovaný) projev vůle dojde adresátovi, jakmile se dostane do sféry jeho dispozice, tzn. v okamžiku, kdy adresát nabude objektivní možnost seznámit se s obsahem projevu vůle. Není přitom nezbytné, aby se adresát seznámil s obsahem právního úkonu; dostačuje, že měl objektivně možnost seznat jeho obsah.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2926/2009, a další v něm citovaná rozhodnutí). Žalovaná tedy svoji povinnost vyřídit reklamaci a o jejím vyřízení žalobkyni včas informovat splnila, žalobkyně od smlouvy neodstoupila platně, proto jí nárok na vrácení kupní ceny ve výši 270 000 Kč nevznikl. 3. Soud I. stupně napadeným rozsudkem žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od jeho právní moci částku 270 000 Kč spolu s 15% zákonným úrokem z prodlení od 12.7.2023 do zaplacení (výrok I.) a k rukám její právní zástupkyně náklady řízení ve výši 50 646 Kč (výrok II.). 4. Podle odůvodnění tohoto rozsudku po provedeném dokazování dospěl soud I. stupně k následujícím skutkovým zjištěním: 5. Kupní smlouvou ze dne 15. 5. 2023 žalobkyně u žalované zakoupila [anonymizováno] vozidlo značky BMW, [registrační značka], za kupní cenu 270 000 Kč. V reklamaci ze dne 18. 5. 2023 uvedla, že zjistila skryté vady na vozidle. Užívala je pouze 4 dny, neboť poté, co najela pouhých 247 km, přestalo jet a muselo být odtaženo odtahovou službou do autoservisu, kde zjistili 26 smazaných závad na vozidle, které jí při prodeji nebyly sděleny. Žalobkyně proto uplatnila nároky z vadného plnění a žádala o opravu vozu či vrácení peněz. Žalovaná na reklamaci nereagovala, proto ji žalobkyně uplatnila znovu e-mailem ze dne 26.5.2023. Na ten žalovaná odpověděla dne 27. 5. 2023 tak, že vyzvala žalobkyni k přistavení vozidla na provozovnu v [obec], kde je zakoupila, s tím, že v zákonné 30denní lhůtě její reklamaci vyřídí. Předávacím protokolem ze dne 31. 5. 2023 žalovaná převzala vozidlo v nepojízdném stavu. Z vyřízení reklamace ze dne 29. 6. 2023 se podává, že žalovaná reklamaci neuznala, neboť nejde o skrytou závadu, s celkovým stavem vozidla byla žalobkyně seznámena a protokol o převzetí podepsala. Vozidlo bylo připraveno k vyzvednutí s výzvou, aby si je žalobkyně vyzvedla co nejdříve z důvodu placení parkovného v servisu. Dopisem ze dne 1. 7. 2023 žalobkyně od kupní smlouvy odstoupila z důvodu nedodržení zákonné lhůty k vyřízení reklamace a žádala vrácení kupní ceny. Předžalobní upomínkou ze dne 30. 7. 2023 žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 270 000 Kč s příslušenstvím spolu s náklady právního zastoupení ve výši 19 360 Kč z důvodu odstoupení žalobkyně od kupní smlouvy v souvislosti s nesplněním zákonných předpokladů pro vyřízení řádné reklamace žalovanou, které byla poskytnuta lhůta k úhradě dlužné částky do 11. 7. 2023. Žalovaná na předžalobní upomínku reagovala podáním ze dne 1. 8. 2023 tak, že reklamaci vyřídila dne 29. 6. 2023, dopis byl žalobkyni doručován Českou poštou dne 30.6.2023, tedy v rámci 30denní lhůty. Skutečnost, že si žalobkyně dopis nepřevzala, nemá vliv na včasné splnění informační povinnosti žalované, když informace o vyřízení reklamace byla v zákonem stanovené lhůtě doručena do dispoziční sféry žalobkyně. Žalobkyni tak nemohl vzniknout nárok na vrácení plnění, když odstoupení od kupní smlouvy není platné. Z informace o sledování zásilky vyplynulo, že dne 29. 6. 2023 byla zásilka převzata k přepravě. Dne 30. 6. 2023 byla zásilka doručována žalobkyni. Dne 3. 7. 2023 byla uložena do 18. 7. 2023, protože žalobkyně nebyla zastižena. 6. Soud I. stupně návrh žalované na provedení důkazu zprávou z České pošty, která by prokázala doručení dopisu ze dne 29. 6. 2023 žalobkyni, zamítl, neboť jej shledal nadbytečným s tím, že by nevedl ke zjištění nových rozhodných skutečností. Prováděním dalších důkazů by vedlo ke zbytečným průtahům v řízení a soud měl za to, že ve věci lze již rozhodnout. 7. Při právním posouzení skutkového stavu soud I. stupně aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“). 8. S poukazem na ust. § 2002 odst. 1, § 2004 odst. 1, § 2079 odst. 1, § 2084, § 2099 odst. 1, § 2100 odst. 1, § 2103, § 2106 odst. 1, 2, § 2112 odst. 1, 2, § 2165 odst. 1, § 2170 odst. 1 a § 570 odst. 1 o. z. a § 19 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele soud I. stupně uzavřel, že vzal za prokázané, že k uplatnění reklamace došlo již dne 18. 5. 2023, od tohoto dne se počítala 30denní lhůta pro její vyřízení žalovanou. K tomu však nedošlo, když o ní bylo rozhodnuto až dne 29. 6. 2023, tedy po uplynutí zákonné lhůty. Soud I. stupně jen pro úplnost uvedl, že i kdyby k uplatnění reklamace došlo až předáním vozidla dne 31. 5. 2023, žalovaná i tak reklamaci vyřídila opožděně, neboť k doručování dopisu, jehož obsahem bylo vyřízení reklamace, došlo dne 30. 6. 2023, kdy byl učiněn pouze pokus o její doručení žalobkyni, nicméně do její dispoziční sféry se zásilka dostala dne 1. 7. 2023 a až tohoto dne se mohla objektivně seznámit s obsahem zásilky, tedy se zamítnutím reklamace. Tohoto dne se však rozhodla pro odstoupení od kupní smlouvy. Vyřízení reklamace žalovanou tak bylo opožděné, protože k řádnému uplatnění reklamace žalobkyní došlo již 18. 5. 2023. 9. Podle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) soud I. stupně uložil žalované uhradit procesně úspěšné žalobkyni náklady řízení ve výši 50 646 Kč sestávající z odměny advokáta ve výši 37 520 Kč za 4 úkony právní služby podle ust. § 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“) (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba, účast na soudním jednání dne 11. 4. 2024) po 9 380 Kč, 4 režijní paušály po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 4 AT, náhrady cestovních výdajů za cestu k jednání dne 11. 4. 2024 z [obec] do [obec] a zpět ve výši 725,78 Kč (celkem 98 km osobním automobilem zn. Škoda Octavia, [registrační značka], při průměrné spotřebě nafty 4,66 l /100 km, ceně nafty 38,7 Kč, sazbě 5,60 Kč/km), náhrady za ztrátu času za 4 půlhodiny po 100 Kč podle ust. § 14 odst. 1 a 3 AT a zaplacený soudní poplatek ve výši 10 800 Kč. 10. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná a soudu I. stupně vytkla, že učinil nesprávné závěry, že 30denní lhůta pro vyřízení reklamace běží již ode dne, kdy došlo k jejímu uplatnění žalobkyní (tedy od 18. 5. 2023), nikoli od okamžiku předání reklamované věci žalované k posouzení vad (tedy od 31. 5. 2023), a že dopis žalované o vyřízení reklamace adresovaný žalobkyni se nedostal do její dispoziční sféry dne 30. 6. 2023, kdy byl učiněn pokus doručujícího orgánu o jeho doručení, nýbrž až dnem následujícím 1. 7. 2023, kdy se žalobkyně mohla objektivně seznámit s obsahem dané zásilky. Tyto závěry jsou zcela v rozporu s ustálenou soudní judikaturou. 11. Ve vztahu k závěru soudu, že 30denní lhůta pro vyřízení reklamace běží již ode dne, kdy došlo k uplatnění reklamace žalobkyně (tedy od 18. 5. 2023), nikoli od okamžiku předání reklamované věci žalované k posouzení vad (31. 5. 2023), odvolatelka uvedla, že nemá ve chvíli, kdy je sice reklamace uplatněna, avšak reklamovaná věc jí není předána, objektivní možnost vytknuté vady věci posoudit. Posouzení vad je přitom hlavním účelem reklamace. Tento právní názor má oporu v konstantní soudní judikatuře, kdy v rozhodnutí ze dne 20. 1. 2022, sp. zn. 33 Cdo 1561/2021, Nejvyššího soudu ČR konstatoval:„ V projednávané věci žalobkyně při zvoleném způsobu reklamace prostřednictvím ‚Servisu u Vás doma‘ neposkytla součinnost (neumožnila odborné posouzení závad k tomu určené osoby na místě samém). Tím se dostala do prodlení, které skončilo dnem, kdy spotřebiče vrátila žalované (1. 10. 2018); ta zjistila závadnost předmětu koupě a vady odstranila (30. 10. 2018). Po dobu prodlení žalobkyně nebyla žalovaná odpovědná za to, že ve lhůtě třiceti dnů od oznámení závad (tj. od 4. 6. 2018) reklamaci nevyřídila.“. Z citovaného rozhodnutí plyne, že pokud žalobkyně neposkytla potřebnou součinnost k posouzení vad věci, byla v prodlení se splněním svojí povinnosti ve smyslu ust. § 1975 o.z. Podle ust. § 1968 odst. 1 věta druhá o.z. není dlužník (žalovaná) za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele (žalobkyně). V této věci tak nemohla žalované začít plynout 30denní lhůta pro vyřízení reklamace dříve, než jí žalobkyně reklamovanou věc předala k posouzení vad. Nadto v řízení před soudem I. stupně nebylo ani prokázáno, že by žalobkyně uplatnila u žalované reklamaci dříve nežli dne 31. 5. 2023 (prostřednictvím údajných e-mailů). 12. Jde-li o otázku, v jakém okamžiku se dostal dopis obsahující oznámení o způsobu vyřízení reklamace do dispoziční sféry žalobkyně, komentářová literatura k ust. § 570 o.z. uvádí, že:„ Projev vůle dojde adresátovi, když dojde do sféry jeho dispozice, tj. když adresát má objektivní možnost se s projevem vůle seznámit (NS 26 Cdo 4835/2009). Postačí možnost seznámení se, není třeba, aby se adresát s projevem vůle skutečně seznámil (NS 32 Odo 442/2003). Do sféry dispozice adresáta se tak dostane např. dopis obsahující projev vůle doručením do adresátem užívané poštovní schránky, popř. vhozením oznámení o jeho uložení na poště do této schránky (NS 28 Cdo 2622/2006) nebo e-mail doručením do adresátem užívané e-mailové schránky.“. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 30. 6. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2622/2006, vyslovil, že:„ Slovní spojení ‚dostane se do sféry jeho dispozice‘ nelze vykládat ve smyslu procesněprávních předpisů. Je jím třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápou nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, jestliže doručením dopisu či telegramu, obsahujícího projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky, popř. i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát hmotněprávního úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem hmotněprávního úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit.“. Z uvedeného plyne, že nebyla-li žalobkyně dne 30. 6. 2023 doručujícím orgánem zastižena při doručování zásilky, přičemž v místě doručování jí byla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky, dostal se již tímto okamžikem dopis do dispoziční sféry žalobkyně. 13. Odvolatelka shrnula, že 30denní lhůta stanovená v ust. § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele pro vyřízení reklamace začala žalované plynout dnem předání reklamované věci žalobkyní, tedy dne 31. 5. 2023. Její poslední den připadl na 30. 6. 2023 a tohoto dne byl učiněn pokus doručujícího orgánu o doručení a dopis obsahující oznámení žalované o způsobu vyřízení reklamace se tak objektivně dostal do dispoziční sféry žalobkyně. Žalovaná tak splnila povinnost vyřídit reklamaci a informovat o ní spotřebitele nejpozději do 30 dnů ode dne jejího uplatnění. Proto žalobkyni nevzniklo právo odstoupit od kupní smlouvy, ta nadále trvá, pročež žalobkyní uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení není oprávněný. 14. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá a že žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení, a aby uložil žalobkyni nahradit žalované náklady odvolacího řízení. 15. Žalobkyně se k odvolání písemně nevyjádřila, při jednání odvolacího soudu prostřednictvím své právní zástupkyně uvedla, že reklamaci uplatnila již dne 18. 5. 2023 a jelikož na ni žalovaná nereagovala, urgovala ji dne 26. 5. 2023. Teprve následující den po této urgenci jí žalovaná sdělila, že má vozidlo přistavit k reklamaci. V prodlení tedy byla žalovaná, nikoliv žalobkyně. Pokud jde o námitku týkající se doručování dopisu obsahujícího vyřízení reklamace, nebylo prokázáno, že by do domovní nebo jiné schránky užívané žalobkyní byla vhozena informace o uložení zásilky. Doručováno bylo totiž na adresu ohlašovny, kde měla žalobkyně v té době hlášený trvalý pobyt. Do dispoziční sféry žalobkyně se zásilka dostala až následujícího týdne, tedy dne 8. 7. 2023, a to poté, kdy vyřízení reklamace urgovala jak u žalované, tak na poště. 16. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, podle ust. § 212, § 212a odst. 1, 3, 5 o.s.ř. 17. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je ve svém rozhodnutí správně popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí„ na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně. 18. Soud I. stupně věc správně právně posuzoval podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014, neboť posuzovaný vztah mezi účastníky vznikl na základě kupní smlouvy uzavřené dne 15. 5. 2019, tedy za jeho účinnosti, a jelikož jde o spotřebitelský vztah, rovněž podle zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. 19. Podle ust. § 2079 odst. 1 o.z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt k ní vlastnické právo, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 20. Podle ust. § 2004 odst. 1 o.z. odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku. 21. Podle ust. § 1922 odst. 1 věty prvé o.z. jakmile nabyvatel zjistí vadu, vytkne ji bez zbytečného odkladu zciziteli a předmět plnění zciziteli předá, nebo jej podle jeho pokynů uschová nebo s ním jinak vhodně naloží tak, aby vada mohla být přezkoumána. 22. Podle ust. § 19 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele s výjimkou případů, kdy je k provedení opravy určena jiná osoba, je prodávající povinen přijmout reklamaci v kterékoli provozovně, v níž je přijetí reklamace možné s ohledem na sortiment prodávaných výrobků nebo poskytovaných služeb, případně i ve svém sídle. V provozovně musí být po celou provozní dobu přítomen pracovník pověřený vyřizováním reklamací. 23. Podle ust. § 19 odst. 3 věty prvé zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele reklamace včetně odstranění vady musí být vyřízena a spotřebitel o tom musí být informován nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se prodávající se spotřebitelem nedohodne na delší lhůtě. 24. Podle ust. § 19 odst. 4 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele po marném uplynutí lhůty podle odstavce 3 může spotřebitel od smlouvy odstoupit nebo požadovat přiměřenou slevu. 25. Účelem zákona č. 634/1992 Sb. je chránit spotřebitele jako slabší stranu právního vztahu založeného spotřebitelskou smlouvou. Jeho ust. § 19 je proto třeba vykládat ve prospěch spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 33 Cdo 3228/2009, nález Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. III. ÚS 2983/08, rozsudek SDEU ze dne 5. 7. 2012 ve věci C -49/11 Content Services Ltd proti Bundesarbeitskammer). Z jeho odstavce 3 plyne, že spotřebitel má v případě, že jeho reklamace včetně odstranění vady není vyřízena nejpozději do 30 dnů od jejího uplatnění, stejná práva, jako by se jednalo o vadu, kterou nelze odstranit; jinak řečeno, bez ohledu na charakter vady má kupující právo od smlouvy odstoupit. Z občanského zákoníku ani ze zákona č. 634/1992 Sb. přitom nevyplývá, že k účinnému vytknutí vad koupené věci je zapotřebí v provozovně (sídle nebo místu podnikání) prodávajícího předložit i předmět koupě. Takový požadavek je třeba řešit až následnou komunikací stran smlouvy, která by měla vést k co nejúčinnějšímu a nejefektivnějšímu vyřízení reklamace. Přeprava celé řady výrobků do provozovny podnikatele je totiž pro spotřebitele značně problematická. Platí, že jakmile kupující zjistí vadu, musí to bez zbytečného odkladu oznámit prodávajícímu a předmět plnění mu předat nebo jej podle jeho pokynů uschovat nebo s ním jinak vhodně naložit tak, aby vada mohla být přezkoumána. Prodávající se tedy může se spotřebitelem domluvit i na jiném způsobu zkoumání předmětu koupě, např. na základě fotografií, videa natočeného spotřebitelem, prohlídky servisním technikem v místě bydliště spotřebitele apod. (srov. rozsudek SDEU ve spojených věcech C -65/09, Gebr. Weber GmbH proti Jürgen Wittmer, a C -87/09, Ingrid Putz proti Medianess Electronics GmbH ze dne 16. 6. 2011) (v podrobnostech viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2694/2016). 26. Ke shora uvedenému právnímu názoru se přihlásil i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 19. 9. 2024, č. j. 3 As 281/2023 – 42, v němž vyložil, že podle ust. § 1922 odst. 1 o.z. je spotřebitel povinen zciziteli umožnit, aby mohl vytýkanou vadu zboží prozkoumat. Předání zboží je pouze jedním ze způsobů, jak toho lze dosáhnout, nikoliv obecným pravidlem. Neexistenci obecné povinnosti předložit reklamovanou věc prodávajícímu dovodil nejen shora poukazovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2694/2016, ale i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 20. 6. 2018, č. j. 6 As 16/2018 – 27, kde uvedl, že„ (p) okud se stěžovatel dále brání tím, že se nemohlo jednat o řádnou reklamaci, protože spotřebitel mu předmětnou věc spolu se záručním listem nepředložil, tak k tomu je nutné uvést, že žádná taková povinnost spotřebiteli není není uložena ani zákonem o ochraně spotřebitele, a rovněž nevyplývá ani z NOZ.“. Spotřebitel nemá povinnost reklamované zboží pro přezkoumání vad automaticky zasílat zpět prodávajícímu. Naopak je to prodávající, kdo je povinen po obdržení uplatnění reklamace danou reklamaci řádně posoudit a zvolit vhodný způsob zkoumání vytýkaných vad, který povede k co nejúčinnějšímu a nejefektivnějšímu vyřízení reklamace. Pokud prodávající spotřebitele nutí, aby mu reklamovanou věc vždy zaslal zpět, jde o zjevné odchýlení se od zákonné úpravy reklamace, které je v rozporu s ust. § 1812 odst. 2 o.z. v neprospěch spotřebitele, jelikož se mu prodávající snaží uložit povinnost, která mu ze zákona nevyplývá. Navíc povinné vracení zboží prodávajícímu k přezkoumání vad může spotřebitelům v některých případech způsobovat značné obtíže (např. u objemného nebo těžkého zboží), případně se může s ohledem na povahu konkrétní uplatňované vady jevit jako neúčelné a neefektivní (např. u chybějící části zboží by spotřebitel musel zaslat zboží zpět, aby mu jej následně stěžovatelka zase vrátila pouze s doplněnou chybějící částí). Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud konstatoval, že podmínění počátku běhu lhůty pro vyřízení reklamace doručením reklamovaného zboží prodávajícímu je nezákonné. 27. S poukazem na shora uvedené se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že za den, kdy žalobkyně uplatnila reklamaci, je třeba považovat den 18. 5. 2023, kdy doručila žalované e-mail z téhož dne obsahující reklamaci. Nebyla povinna nepojízdné vozidlo spolu s reklamací přistavit do provozovny žalované, naopak bylo povinností žalované po obdržení reklamace zvolit vhodný způsob zkoumání vytýkaných vad, kterým nemusí vždy být, jak vyloženo výše, jen přistavení vozidla do její provozovny. Od tohoto dne běžela žalované zákonná lhůta 30 dnů k vyřízení reklamace a pokud ji vyřídila až dne 29. 6. 2023, stalo se tak po jejím uplynutí a žalobkyni vzniklo právo od kupní smlouvy odstoupit, čehož využila. Vzhledem k tomu, že lhůta 30 dnů k vyřízení reklamace uplynula již dne 17. 5. 2023, bylo nadbytečné se zabývat tím, kterého dne se dostal do dispozice žalobkyně dopis žalované ze dne 29. 6. 2023 obsahující vyřízení reklamace. Žalobkyně tedy od kupní smlouvy odstoupila platně, odstoupením se její závazek zaplatit kupní cenu zrušil od počátku a její nárok na vrácení kupní ceny je důvodný 28. Odvolací námitce žalované, že jí žalovaná neposkytla pořebnou součinnost k posouzení vad předmětného vozidla, přisvědčit nelze, neboť sama žalovaná byla v prodlení s volbou vhodného způsobu zkoumání vytýkaných vad a jeho oznámení žalobkyni (reagovala až na urgenci žalobkyně ze dne 26. 5. 2023), a žalobkyně tak nemohla plnit (poskytovat součinnost) z důvodu prodlení žalované (§ 1968 o.z.). 29. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil, když pochybení neshledal ani v závislém nákladovém výroku II. 30. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud za použití ust. § 224 odst. 1 podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal v něm úspěšné žalobkyni jejich náhradu v celkové výši (po zaokrouhlení) 11 803 Kč sestávající z odměny advokáta za 1 úkon právní služby (účast u jednání odvolacího soudu) po 9 380 Kč podle ust. § 7 bodu 6. AT, 1 režijního paušálu po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 4 AT a cestovného ve výši 1 522,80 Kč, náhrady za 6 započatých půlhodin ztráty času po 100 Kč podle ust. § 14 odst. 3 AT. 31. Náklady řízení je žalovaná povinna uhradit žalobkyni v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám její právní zástupkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Poučení: Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné za předpokladu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat do 2 měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Praha 23. října 2024 JUDr. Hana Lojkásková předsedkyně senátu