ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeše a soudkyň Mgr. Kateřiny Boudníkové a JUDr. Terezy Dobešové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] se sídlem [adresa], [obec a číslo] - [část obce] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno]. se sídlem [adresa], [obec a číslo] proti žalované: [osobní údaje žalované] trvale bytem [adresa] o zaplacení částky 44 298 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 25. 1. 2023, č. j. 210 C 7/2023 - 39 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části výroku III. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 500 Kč od 22. 6. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 3 950 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6 034 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 27 798 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 27 798 Kč od 22. 6. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. zamítl žalobu co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 27 798 Kč od 29. 1. 2022 do 21. 6. 2022 a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 122,34 Kč, výrokem III. zamítl žalobu co do částky 16 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 500 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 417,97 Kč a výrokem IV. uložil žalované povinnosti nahradit žalobkyni na nákladech řízení 1 007,25 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. 2. Proti tomuto rozsudku, a to do části výroku III. o zaplacení částky 16 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 22. 6. 2022 do zaplacení a do nákladového výroku IV., podala žalobkyně včasné odvolání. Namítla, že v žalobě uplatnila nároky ze dvou uzavřených smluv o úvěru, soud prvního stupně se však zabýval nároky pouze z jedné z těchto smluv, když nároky ze smlouvy ze dne 20. 1. 2020 opomněl a v rozsudku neuvedl důvody, proč se tak stalo. 3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. 4. Výroky I., II. a výrok III. co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 417,97 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 500 Kč od 29. 1. 2022 do 21. 6. 2022 nebyly odvoláním dotčeny a samostatně tak nebyly právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). 5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. v odvoláním napadené části zamítavého výroku III. a v nákladovém výroku IV. podle ustanovení § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. 6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně dne 23. 9. 2022 podala žalobu proti žalované na zaplacení částky 27 798 Kč s příslušenstvím a částky 16 500 Kč s příslušenstvím ze dvou smluv o zápůjčce ze dne 10. 9. 2019 a 20. 1. 2020 uzavřených mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou, které byly na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 postoupeny na žalobkyni. Žalobkyně poté, co uplynula celková doba splatnosti pohledávek, požadovala po žalované vrácení toliko dlužné nevrácené jistiny z jednotlivých smluv. 7. Soud prvního stupně rozhodl ve věci bez jednání podle ustanovení § 115a o. s. ř s tím, že skutkový stav zjistil z listin založených žalobkyní do spisu. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne 10. 9. 2019 (dále též jen„ zápůjčka č. 1“), na jejímž základě byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 50 000 Kč v hotovosti (což bylo stvrzeno podpisem smlouvy), kterou se zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 49 392 Kč, tedy celkem 102 392 Kč ve 100 týdenních splátkách po 1 024 Kč s poslední splátkou 1 016 Kč splatnou dne 10 8. 2021 (žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 10. 9. 2019, smlouva o zápůjčce ze dne 10. 9. 2019). Na dluh žalovaná uhradila 22 202 Kč (tabulka umoření). Pohledávka ze smlouvy byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, oznámení postupitele o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2022, podací lístek). K druhému nároku neučinil soud prvního stupně žádná skutková zjištění. 8. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil věc podle ustanovení § 2390 a násl., § 2991, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) a s ohledem na spotřebitelský charakter podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Shledal smlouvu o zápůjčce č. 1 neplatnou pro nesplnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru, a proto rozhodl o vypořádání závazkového vztahu podle pravidel o bezdůvodném obohacení tak, že uložil žalované vrátit žalobkyni dlužnou jistinu ve výši 27 798 Kč včetně příslušného úroku z prodlení. 9. Předmětem odvolání však byly nároky pouze z druhé ze smluv, k nimž soud prvního stupně neučinil žádná skutková zjištění a odvolací soud proto provedl dokazování listinami, z nichž zjistil následující. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou byla dále uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne 20. 1. 2020 (dále též jen„ zápůjčka č. 2“), na jejímž základě byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 19 000 Kč v hotovosti (což bylo stvrzeno podpisem smlouvy), kterou se zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 14 739 Kč, tedy celkem 33 739 Kč ve 52 týdenních splátkách po 649 Kč s poslední splátkou 640 Kč splatnou dne 18. 1. 2021 (žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 19. 1. 2020, smlouva o zápůjčce ze dne 19. 1. 2020). Na dluh žalovaná uhradila 2 500 Kč (tabulka umoření). Pohledávka ze smlouvy byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, oznámení postupitele o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2022, podací lístek). Výzvou ze dne 6. 6. 2022 byla žalovaná vyzvána právním zástupcem žalobkyně k zaplacení dluhu z uvedených smluv o zápůjčce do 21. 6. 2022 (výzva ze dne 6. 6. 2022, podací lístek). 10. Podle ustanovení § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věta poslední zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle ustanovení § 2993 věta první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 15. Z žalobních tvrzení vyplývalo, že žalobkyně nepovažuje smlouvu o zápůjčce č. 2 za platnou a odvolací soud se s tímto závěrem ztotožnil, když žalobkyně v žalobě netvrdila nic k tomu, zda ze strany její právní předchůdkyně byla před uzavřením smluv o zápůjčce zkoumána úvěruschopnost žalované, přičemž důsledkem nesplnění této povinnosti je absolutní neplatnost právního jednání s odkazem na ustanovení § 588 o. z. a rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Oproti soudu prvního stupně však má za to, že s ohledem na datum uzavření předmětných smluv, měla být na danou věc aplikována ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný úvěrový závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věta poslední zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalované pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny a nic jiného. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že žalobkyni, nad rámec toho, co jí bylo již přiznáno napadeným rozsudkem, náleží částka jistiny ze smlouvy o zápůjčce [číslo] po odpočtu peněžních prostředků, které byly žalovanou uhrazeny, tj. částka 16 500 Kč (19 000 Kč – 2 500 Kč). Nebylo-li na základě výzvy ze dne 6. 6. 2022 plnění vydáno ve lhůtě ke splnění stanovené v této výzvě (§ 1958 odst. 2 o. z.), dostala se žalovaná do prodlení, v důsledku čehož vznikl žalobkyni i nárok na úrok z prodlení z daného plnění v souladu s ustanovením § 1968 a § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 16. V tomto směru pak odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku III. podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl s tím, že lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 17. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. Při rozhodování o nákladech řízení ovládané zásadou úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) je nezbytné ve věci zohlednit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran příslušenství (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Odvolací soud proto vzal v úvahu i výši příslušenství ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně, avšak zjistil, že žalobkyně byla ve věci neúspěšná pouze v nepatrné výši (94 % úspěch, 6 % neúspěch), a proto jí přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši 3 950 Kč sestávající z náhrady za zaplacený soudní poplatek z žaloby ve výši 1 772 Kč a z náhrady za zastupování advokátem ve výši 2 178 Kč sestávající ze tří úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) po 500 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 3. advokátního tarifu, z náhrady hotových výdajů po 100 Kč ke každému úkonu právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a z náhrady za 21 % DPH ve výši 378 Kč Odvolací soud vycházel při rozhodování o odměně advokáta podle § 14b advokátního tarifu, když měl za to, že jsou naplněny kumulativní podmínky tohoto ustanovení. 18. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná. Žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení vzniklých za zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 1 000 Kč a za zastupování advokátem ve výši 5 034 Kč sestávající z odměny za dva úkony právní služby (odvolání, účast u odvolacího jednání) po 1 780 Kč podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 advokátního tarifu, z náhrady hotových výdajů po 300 Kč ke každému úkonu právní služby podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu - 600 Kč a z náhrady za 21 % DPH 874 Kč. 19. Náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů podle ustanovení § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kladně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem. Praha 12. března 2024 JUDr. Oto Kubeš předseda senátu