ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeše a soudkyň Mgr. Kateřiny Boudníkové a JUDr. Terezy Dobešové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 450 000 Kč o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 12. 12. 2023, č. j. 19 C 50/2023 – 41 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 25 168 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 450 000 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 450 000 Kč od 13. 6. 2023 do zaplacení (výrok I.). Dalším výrokem (II.) uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 31 200 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného. 2. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalobce. V odvolání namítá, že bylo na žalovaném, aby prokázal existenci právního titulu, který by opravňoval peníze si ponechat. Pohled soudu, který v rozsudku argumentuje tím, že se žalobci nepodařilo prokázat vznik bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, je tak nesprávný, neboť dle ustálených pravidel rozdělení důkazního břemene bylo povinností žalobce prokázat poskytnutí prostředků na účet žalovaného (což je v daném řízení ostatně nespornou skutečností), kdy prokázání titulu poskytnutých prostředků tížilo toliko žalovaného. I kdyby však měl soud za to, že žalobce neprokázal všechny skutečnosti pro závěr soudu o důvodnosti žaloby či naopak žalovaný prokázal existenci titulu, měl soud ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. povinnost přesně a konkrétně o této skutečnosti žalobce poučit a vyzvat jej k doplnění tvrzení a důkazů. Žalovaný žádným způsobem neprokázal, že by mu nárok na odměnu vznikl, tedy že žalobci poskytoval jakékoliv služby. Z provedených důkazů, zejména pak z faktury či e-mailové zprávy, tato skutečnost neplyne. Žalobce platbu provedl v jiné výši a s jinou poznámkou, tedy faktické jednání žalobce nekoresponduje s důkazy žalovaného. Samotná faktura jako určitý doklad není důkazem o existenci smluvního vztahu mezi účastníky. Žalobce uvedenou fakturu nikdy neuhradil. To, že žalovaný poskytoval žalobci služby po dobu téměř dvou a půl let, a to za odměnu ve výši 29 000 Kč měsíčně, nedoložil žádnými důkazy. Žalobce tak uzavírá, že z předložených důkazů žádný neprokazuje vznik smluvního vztahu, jeho obsah, potažmo pak faktické poskytnutí jakéhokoliv plnění. Zcela nepřípadná je pak argumentace soudu, kdy tento vyhodnotil k tíži žalobce skutečnost, že ten podal žalobu po dvou letech od provedení předmětné zálohové platby. Žalobce se hned po odeslání prostředků nedozvěděl, že k realizaci následné dohody již nedojde. Tato skutečnost, resp. náznaky tohoto scénáře, se začaly projevovat cca o půl roku později na podzim roku 2021, kdy mezi žalobcem a žalovaným došlo k ukončení spolupráce s ohledem na nepoctivé jednání žalovaného. Zcela nepochopitelná je pak verze žalovaného, že po žalobci nepožadoval doplatek fakturované částky, když v minulosti na žalobce podal trestní oznámení či žalobu proti [právnická osoba] s. r. o. na zaplacení částky 35 470 Kč z titulu neproplacené dovolené. Žalobce považuje rozsudek za zjevně nesprávný, překvapující a důkazně nepodložený a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě zcela vyhověl. 3. Žalovaný se k podanému odvolání vyjádřil s tím, že odvolání žalobce není důvodné. Nepopírá, že v případě vzniku sporu ohledně vrácení bezdůvodného obohacení dochází k tzv. obrácení důkazního břemene, žalovaný má však za to, že peníze nabyl právem, nikoliv bez právního titulu, a to na základě ústní smlouvy, kdy se v roce 2018 s žalobcem ústně dohodl na poskytování konzultačních a dalších služeb pro žalobce, a to za částku 1 000 USD měsíčně. To potvrzuje i následně vystavená faktura žalovaným žalobci, žalobcem částečně zaplacená. Žalovaný tak navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu, dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. 5. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu prvního stupně dne 26. 6. 2023 domáhal po žalovaném zaplacení částky 450 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 13. 6. 2023 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Návrh odůvodnil tím, že dne 27. 5. 2021 zaslal žalovanému na jeho bankovní účet vedený u peněžního ústavu [právnická osoba] platbu ve výši 450 000 Kč, jako zálohu na konzultační služby, které měly být žalobci žalovaným poskytnuty. K následnému uzavření smlouvy, stejně jako k poskytnutí jakýchkoliv konzultačních služeb žalobci ze strany žalovaného však nedošlo. Pokud by žalovaný tvrdil, že mezi ním a žalobcem došlo k platnému uzavření smlouvy, v rámci které byla předmětná platba provedena, což žalobce popírá, tak žalobce z procesní opatrnosti od této smlouvy odstoupil, a to pro podstatné porušení namítané smlouvy, z důvodu neposkytnutí jakýchkoliv služeb. Platba inkasovaná žalovaným od žalobce tak představuje bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Vzhledem k tomu, že žalovaný nereagoval ani na předžalobní upomínku doručenou mu do jeho datové schránky dne 9. 6. 2023, žalobci nezbývá, než se svých nároků domoci soudní cestou. 6. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že částka 450 000 Kč byla žalobcem uhrazena jako částečné plnění na žalovaným vystavenou fakturu 2021 Touto fakturou žalovaný fakturoval žalobci poradenskou a konzultační činnost za 29 měsíců částkou 649 600 Kč. Šlo o souhrn měsíčních plnění za 29 měsíců po 22 400 Kč. Fakturu zaslal žalovaný žalobci e-mailem dne 19. 5. 2021. K výkonu činnosti žalovaným pro žalobce došlo na základě vzájemné dohody poté, co se žalobce na žalovaného jako na osobu způsobilou pro něj provádět odborné poradenství při realizaci developerských projektů, včetně vytipování vhodných stavebních pozemků, průzkumu trhu, komunikační strategie stavebního a developerského trhu, obrátil. Žalobce se přitom představil jako [příjmení] developer. Paušální pevná částka 22 400 Kč měsíčně odpovídá cca 1 000 USD. Pokud žalovaný žalobce na konci roku 2019 o úhradu služeb za rok 2019 požádal, tak mu žalobce sdělil, že volné finanční prostředky nemá k dispozici. Následně žalobce žalovanému uhradil část odměny, a to konkrétně ve výši 450 000 Kč, o neuhrazení části faktury se mezi žalobcem a žalovaným vedla další jednání, která však ke splacení neuhrazené částky nevedla. Faktura č. 2021 nebyla fakturou zálohovou, nýbrž fakturou řádnou. 7. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že žalovaný v postavení dodavatele vystavil žalobci v postavení odběratele dne 19. 5. 2021 fakturu 2021 znějící na částku 649 600 Kč se splatností dne 29. 5. 2021. Ve faktuře je uveden [variabilní symbol], dále je zde uvedeno, že je částka fakturována za poradenskou a konzultační činnost s rozpisem 29 měsíců, příprava, poradenství marketingových plánů a komunikačních strategií za období 12/ 2018 – 4/ 2021 s cenou za MJ 22 400 Kč. Současně soud prvního stupně zjistil, že z bankovního účtu žalobce vedeného u [právnická osoba], vedeného na jeho jméno, byla dne 27. 5. 2021 poukázána na účet žalovaného u [právnická osoba] částka 450 000 Kč. Jako variabilní symbol je zde uvedeno [číslo] [rok], u detailu transakce je pak text v anglickém jazyce„ Payment for consulting services“. 8. Ze spisu Okresního soudu v Berouně sp. zn. 19 C 8/2023 bylo zjištěno, že v tomto řízení se žalobkyně, [právnická osoba] s. r. o., domáhá žalobou podanou dne 13. 1. 2023 po žalovaném zaplacení částky 8 054 450,88 Kč, žalobce je jedním ze dvou jednatelů této společnosti. 9. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 6. 2023 bylo soudem prvního stupně zjištěno, že touto výzvou advokát žalobce vyzval žalovaného k uhrazení částky 450 000 Kč žalobci ve lhůtě tří dnů od doručení výzvy. Tato částka měla být poskytnuta žalovanému žalobcem jako záloha na konzultační služby, přičemž k poskytnutí jakýchkoliv konzultačních služeb ze strany žalovaného žalobci nedošlo a tomu tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. 10. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně poté, co konstatoval, že je dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky a rozhodným právem je právo České republiky, věc po právní stránce posoudil tak, že z provedeného dokazování nic nesvědčí pro tvrzení žalobce, že předmětná částka 450 000 Kč byla zálohou na činnost žalovaného pro žalobce, ohledně níž mělo následně mezi účastníky dojít k uzavření smlouvy, k čemuž již nedošlo. S ohledem na skutečnost, že jednotlivé argumenty žalovaného se jeví jako vzájemně logicky korespondující, plnění poskytnuté žalobcem žalovanému vychází ze smluvního ujednání učiněného nikoliv v písemné formě. Vzhledem k tomu, že se žalobci nepodařilo prokázat vznik bezdůvodného obohacení ve výši 450 000 Kč na straně žalovaného, tak soud prvního stupně žalobu zamítl. 11. Jestliže soud prvního stupně žalobu zamítl, rozhodl správně. 12. Vzhledem k tomu, že žalobce je cizím státním příslušníkem s bydlištěm mimo území České republiky, zatímco žalovaný je i občanem České republiky s bydlištěm v České republice, zkoumal odvolací soud nejprve otázku mezinárodní soudní příslušnosti. Vyšel přitom z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutích v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) (dále„ nařízení Brusel I bis“) a dospěl k závěru, že pokud se bydliště žalovaného nachází na území České republiky, je dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky (článek 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis). 13. Pokud jde o rozhodné právo, tak zde odvolací soud vychází z toho, že žalobcem uplatněný nárok v tomto řízení je nárokem smluvním. Rozhodné právo proto odvolací soud určil dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (nařízení Řím I), a to konkrétně dle článku 4 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení, kdy služba dle mezi účastníky uzavřené smlouvy měla být poskytnuta žalovaným, který má jako poskytovatel služby obvyklé bydliště v České republice. 14. Pokud jde o zjištěný skutkový stav, tak odvolací soud odkazuje na důkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně, popsané v odůvodnění napadeného rozsudku. Za zásadní důkazy svědčící pro existenci závazkového vztahu mezi žalobcem a žalovaným považuje odvolací soud fakturu 2021 vystavenou žalovaným žalobci dne 19. 5. 2021 ve spojení s na ní navazujícím výpisem z internetového bankovnictví žalobce ze dne 27. 5. 2021. 15. Z faktury 2021, vystavené dodavatelem žalovaným odběrateli žalobci dne 19. 5. 2021 znějící na částku 649 600 Kč, splatné dne 29. 5. 2021, má i odvolací soud za prokázané, že touto fakturou fakturoval žalovaný žalobci částku 649 600 Kč. Na faktuře uvedl [variabilní symbol], současně zde žalovaný uvedl, že fakturuje žalobci poradenskou a konzultační činnost, tu ve faktuře popsal tak, že se jedná o přípravu, poradenství marketingových plánů a komunikačních strategií za období 12/ 2018 – 4/ 2021, 29 měsíců při ceně za MJ 22 400 Kč. 16. Této faktuře pak odpovídá (samozřejmě až na částku) výpis z internetového bankovnictví žalobce u jeho finančního ústavu [příjmení] [příjmení], popisující detail transakce dne 27. 5. 2021. Tohoto dne byla na účet žalovaného vedený u [právnická osoba] (a současně uvedený ve faktuře žalovaného) poukázána částka 450 000 Kč, a to pod variabilním symbolem 0000 2021 (tedy pod variabilním symbolem opět uvedeným na faktuře žalovaného). Současně je na této faktuře v detailu transakce uveden anglicky psaný text„ Payment for consulting services“, což lze přeložit jako„ platba za konzultační služby“. 17. Z žalovaným vystavené faktury, stejně jako z žalobcem předloženého výpisu z internetového bankovnictví nelze nijak dovodit, že by snad žalovaný žalobci vystavil fakturu zálohovou či že by žalobce žalovanému zaplatil zálohu. 18. Naopak, pokud je na potvrzení banky žalobce o provedení platby 450 000 Kč ve prospěch účtu žalovaného uveden [variabilní symbol], tak tento variabilní symbol zcela koresponduje s variabilním symbolem uvedeným na žalovaným vystavené faktuře žalobci. Z toho lze jednoznačně dovodit, že poukázání částky 450 000 Kč žalobcem žalovanému bylo učiněno právě v návaznosti na žalovaným žalobci vystavenou a doručenou fakturu, která byla ostatně splatná dne 29. 5. 2021, přičemž žalobce žalovanému poskytl částku 450 000 Kč dne 27. 5. 2021. 19. Je tedy nepochybné, že žalobce byl žalovaným před provedením úhrady částky 450 000 Kč obeznámen s textem vystavené faktury 2021, tedy i s tím, že je zde uvedeno, že žalovaný žalobci fakturuje za poradenskou a konzultační činnost, stejně jako s tím, že se jedná o přípravu, poradenství marketingových plánů a komunikačních strategií za období 12/ 2018 – 4/ 2021, tedy za 29 měsíců při jednotkové ceně 22 400 Kč. 20. Pokud pak žalovaný v průběhu řízení tvrdil, že skutečně mezi ním a žalobcem existoval smluvní vztah, kdy zde byla dohoda o tom, že měsíčně bude žalobce žalovanému platit částku odpovídající cca 1 000 USD, tak výše uvedené důkazy – faktura a výpis z internetového bankovnictví, toto logické tvrzení žalovaného potvrzují. 21. Samotný rozpor ve výši uhrazené částky, kdy žalovaný obdržel na základě jím vystavené faktury od žalobce částku o 199 600 Kč nižší než fakturoval, nemůže nijak výše uvedené závěry zvrátit. 22. Dle ustanovení § 4 odst. 1 o. z. má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. 23. Dle ustanovení § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 24. Dle ustanovení § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. 25. Dle ustanovení § 2002 odst. 1 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není. 26. Pokud jde o právní posouzení věci, tak odvolací soud, s poukazem na shora zjištěný skutkový stav, musí jednoznačně konstatovat, že žalobcem žalovanému dne 27. 5. 2021 poskytnuté plnění bylo plněním smluvním, žalobce žalovanému částku 450 000 Kč tohoto dne poskytl v návaznosti na v minulosti uzavřený inominátní kontrakt, ve kterém se účastníci dohodli, že žalobce žalovanému za jeho poradenskou a konzultační činnost uhradí za každý měsíc vždy částku 22 400 Kč. Tato skutečnost se pak objevila na faktuře 2021, kdy žalovaný tuto částku fakturoval žalobci za 29 měsíců, přičemž ve faktuře výslovně zmínil, že se jedná o přípravu, poradenství marketingových plánů a komunikačních strategií za období 12/ 2018 – 4/ 2021 při ceně za MJ (rozuměj za měsíc) 22 400 Kč. Žalovaným žalobci celkem vyfakturovaná částka 649 600 Kč tedy jednoznačně vychází z prokázaného smluvního vztahu mezi žalobcem a žalovaným a pokud žalobce žalovanému v tomto řízení vymáhanou částku 450 000 Kč zaplatil, učinil tak nikoliv bez právního důvodu ale na základě s žalovaným v minulosti uzavřené dohody, z titulu uzavřené smlouvy, tedy na základě platného právního titulu. 27. Jiný výklad vzájemných právních jednání žalobce a žalovaného by zcela odporoval zásadám elementární logiky, stejně jako provedenému dokazování v řízení před soudem prvního stupně. 28. O důvodnosti žalovanému žalobcem zaplacené částky 450 000 Kč na základě smluvního vztahu pak svědčí i ta skutečnost, že žalobce začal po žalovaném předžalobní výzvou jím zaplacenou částku 450 000 Kč po žalovaném vymáhat až více jak dva roky poté, co tuto částku žalovanému zaplatil. 29. Je nepochybné, že mezi žalobcem, resp. společností, jíž je jedním z jednatelů a žalovaným, je další spor, tato věc projednávaná u Okresního soudu v Berouně však nemá žádnou právní relevanci pro rozhodnutí v této věci. 30. Jestliže odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaný své povinnosti z uzavřené inominátní smlouvy vůči žalobci splnil, což se projevilo právě v tom, že za jím poskytnuté služby mu žalobce provedl úhradu částky 450 000 Kč, tak jako nedůvodné se jeví též žalobcem avizované odstoupení od smlouvy pro porušení smlouvy žalovaným. Žádné takové porušení smlouvy odvolacím soudem nebylo shledáno, a to aniž by odvolací soud musel posuzovat skutečnost, zda žalobce od smlouvy odstoupil bez zbytečného odkladu. 31. Pro úplnost pak musí odvolací soud konstatovat, že za situace, kdy má za prokázaný skutkový stav, že mezi účastníky existoval smluvní vztah a že žalobce žalovanému v tomto řízení vymáhanou částku 450 000 Kč zaplatil právě v návaznosti s tímto smluvním vztahem, nebylo namístě žalobce jakkoliv poučovat ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., byť si je odvolací soud vědom, že v tomto směru je právní závěr soudu prvního stupně spočívající v tom, že se žalobci nepodařilo neprokázat vznik bezdůvodného obohacení ve výši vymáhané částky, nepřesný. 32. Žalobce jako ten, kdo se domáhal vydání bezdůvodného obohacení, prokázal své tvrzení, že částku ve výši 450 000 Kč protistraně, tj. žalovanému, uhradil, žalovaný však prokázal existenci dohody ve formě inominátního závazku, podle níž byl oprávněn částku 450 000 Kč přijmout a ponechat si ji. V tomto směru úvahy odvolacího soudu respektují stávající judikaturu týkající se přenesení důkazního břemene (usnesení NS ČR sp. zn. 28 Cdo 5299/2015, rozsudek NS ČR sp. zn. 25 Cdo 1167/99). 33. Soudem prvního stupně provedené dokazování, na základě kterého odvolací soud popsal výše uvedený skutkový stav, pak bylo podpořeno vysvětlovací povinností žalovaného, kdy tvrzenými okolnostmi ohledně existence závazku, na základě kterého žalovaný žalobci vystavil popsanou fakturu a žalobce žalovanému zaplatil v tomto řízení vymáhanou částku, žalovaný podporuje důkazy v tomto řízení provedené (usnesení NS ČR sp. zn. 23 Cdo 1711/2016). 34. Pouze pro úplnost pak musí odvolací soud uvést, že pokud žalobce v odvolacím řízení namítal, že nebyly provedeny veškeré jím navržené důkazy, tak tato skutečnost neodpovídá realitě, soud prvního stupně všechny žalobcem provedené důkazy provedl tak, jak žalobce navrhoval. 35. Nepochybil-li soud prvního stupně ani ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (zde odvolací soud odkazuje na podrobné odůvodnění tohoto výroku v napadeném rozsudku), tak odvolací soud, s poukazem na výše uvedené, rozsudek soudu prvního stupně v jeho věcně správných výrocích potvrdil (§ 219 o. s. ř.). 36. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl i v odvolacím řízení zcela úspěšný. 37. Náklady žalovaného vzniklé v odvolacím řízení představují náklady jeho právního zastoupení, sestávající ze dvou úkonů právní služby (vyjádření k odvolání žalobce, účast na jednání odvolacího soudu) po 10 100 Kč dle § 11 odst. 1 písm. k ) a g) a § 7 bodu 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a dvou režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 této vyhlášky. Podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 věty druhé o. s. ř. patří k nákladům řízení též náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a z náhrad, kterou je povinen advokát odvést dle zvláštního předpisu, a to v aktuální výši 21 % (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., v platném znění. 38. Žalovanému celkem přiznanou náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 25 168 Kč uložil odvolací soud žalobci zaplatit v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) k rukám advokáta žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Berouně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem. Praha 23. července 2024 JUDr. Oto Kubeš předseda senátu