ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Oto Kubeše a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a Mgr. Kateřiny Boudníkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení částky 41 224,83 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 20. 3. 2024, č. j. 225 C 7/2024 – 72 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 183,64 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 183,64 Kč od 17. 5. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku; v dalším se v tomto výroku potvrzuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 2 159 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2 538 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku 41 224,83 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 504,51 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 623,43 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 589,34 Kč od 14. 12. 2023 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. V něm namítá, že soud prvního stupně nesprávně uzavřel, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček ze dne 3. 11. 2021, neboť z předložených listinných důkazů nelze dovodit podpis tohoto právního jednání žalovaným. Přitom přímo ze smlouvy o úvěru vyplývá, že byla uzavřena elektronicky prostřednictvím služby [příjmení] [příjmení]. Žalovaný měl na základě smlouvy o bankovních produktech a službách zřízenou službu [příjmení] [příjmení], do které měl zabezpečený přístup. Žalovaný se mohl do ní přihlásit biometrikou (Fingerprint, TouchID a FaceID) na registrovaném zařízení s aplikací [příjmení] [příjmení]. Návrh smlouvy o úvěru se žalovanému zobrazil v jeho [příjmení] [jméno] po schválení žádosti o úvěr, v aplikaci byly k dispozici také předsmluvní informace a žalovaný smlouvu o úvěru podepsal biometrikou - Fingerprint, TouchID a FaceID ve [příjmení] [jméno]. Ty jsou jedinečným identifikátorem podepisující se osoby. Smlouva tak byla podepsána v souladu s § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, rozlišuje dvě základní varianty podpisu, a to zaručený elektronický podpis a prostý elektronický podpis. Zaručený elektronický podpis má účinky ověřeného vlastnoručního podpisu, prostý elektronický podpis pouze obyčejného podpisu. Prostým elektronickým podpisem může být oskenovaný vlastnoruční podpis, specifický PIN kód nebo jméno a příjmení napsané pod textem e-mailu nebo jiná data označující původce elektronického dokumentu. Z článku VI. bodu 8. smlouvy o úvěru vyplývá, že žalovaný vyjádřil svůj souhlas se smlouvou pomocí elektronického podpisu podle § 561 o. z., ze smlouvy je patrné také ID podpisu [číslo] Smlouvu podepsal nejdřív žalovaný, pak žalobkyně a poté byla žalovanému doručena do [příjmení] [příjmení] na trvalém nosiči dat. Podle bodu 16. všeobecných produktových podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy, se za platný elektronický podpis považuje také podpis učiněný pomocí Sign Padu nebo jiného obdobného zařízení pro snímání vlastnoručního podpisu. Použitý elektronický podpis je tak plně dostačujícím prostředkem umožňujícím identifikaci žalovaného, neboť byly využity údaje, které náležely výlučně žalovanému. Certifikát podpisu lze přitom zobrazit v pravé liště vybraného dokumentu otevřeného v programu Adobe Acrobat Reader pod ikonou podpisu. U každého z podepsaných dokumentů jsou podrobnosti certifikátu uloženy v podsložce Podrobnosti podpisu. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru také řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, což podrobně popsala již v řízení před soudem prvního stupně ve vyjádření z 2. 2. 2024. Má za to, že splnila povinnosti stanovené jí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Pokud by odvolací soud tento názor nesdílel, měl by vycházet z § 2991 a násl. o. z. o bezdůvodném obohacení. Žalobkyně předložila důkazy, podle kterých byla žalovanému (jeho věřitelům) vyplacena částka ve výši 22 399,78 Kč a částka 20 198,99 Kč za účelem úhrady jeho závazků vůči společnosti [právnická osoba] a společnosti [právnická osoba], kdy tyto finanční prostředky byly oběma společnostem zaslány dne 3. 11. 2021. Částka 401,23 Kč jako rozdíl celkového úvěru 43 000 Kč a částek vyplacených za účelem úhrady závazků žalovaného pak byla žalovanému vyplacena na jeho účet. Žalovaný žalobkyni uhradil pouze částku 11 816,36 Kč. Poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, podle kterého pro závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru nepostačuje pouhé zjištění, že poskytovatel úvěru řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele, ale také skutečnost, že spotřebitel nebyl schopen tento úvěr splácet a existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Žalobkyně v řízení prokázala uzavření úvěrové smlouvy, poskytnutí peněžních prostředků v celkové výši 43 000 Kč i řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě zcela vyhoví. 3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 písm. a) o. s. ř. v celém rozsahu dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné. 5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 3. 1. 2024 domáhala zaplacení částky 41 224,83 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 504,51 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 623,43 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 589,34 Kč od 14. 12. 2023 do zaplacení. Tvrdila, že mezi účastníky byla uzavřena dne 3. 11. 2021 smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 43 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 974,05 Kč spolu s úrokem ve výši 14 % ročně a poplatky za sjednané služby. Součástí splátky byla také úhrada pojistného ve výši 88 Kč měsíčně. Dále se žalovaný zavázal hradit poplatky za zaslání upomínky, případně předčasné ukončení smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlením se splácením poskytnuté částky, žalobkyně dopisem ze dne 2. 5. 2023 úvěr zesplatnila a žádala jeho okamžitou úhradu. Žalovaný zaplatil na úvěr pouze částku 11 816,36 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 38 084,83 Kč, kapitalizovaného úroku z jistiny do zesplatnění pohledávky ve výši 2 504,51 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z jistiny ve výši 3 623,43 Kč za období od 3. 5. 2023 do 13. 12. 2023, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 589,34 Kč od 14. 12. 2023 do zaplacení, poplatků v celkové výši 3 140 Kč za odeslané upomínky (4x po 600 Kč), za prohlášení úvěru za splatný (výši 300 Kč) a za pojištění úvěru (5x 88 Kč). 6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 7. K nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil, soud prvního stupně proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 8. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že dne 14. 12. 2023 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu, předtím ho k zaplacení dluhu vyzývala přímo žalobkyně upomínkami ze dne 12. 1. 2023, 23. 2. 2023 a 10. 4. 2023. Žalovaný zaplatil žalobkyni celkem částku 11 816,36 Kč. Podle výpisu z běžného účtu žalovaného činil roční kreditní obrat na jeho účtu ke dni 27. 10. 2021 částku 760 233,5 Kč a roční debetní obrat 760 287,84 Kč. V říjnu 2021 byly žalovanému připsány na jeho účet částky 3 000 Kč a 4 400 Kč od společnosti [právnická osoba], částky 2 100 Kč, 2 000 Kč, 21 000 Kč a 3 100 Kč od společnosti [právnická osoba] Žalovaný žádal také o zápůjčku od společnosti [právnická osoba] Dne 3. 11. 2021 byla žalovanému žalobkyní vyplacena částka 401,23 Kč. Z listiny nazvané smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček, není zřejmé, že by byla podepsána žalovaným, neboť chybí jeho podpis. 9. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně věc po právní stránce posoudil podle § 2395, § 2991 a násl. o. z. a § 86, 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o úvěru, nebo že by žalovanému poskytla finanční prostředky nad rámec částky 401,23 Kč, přičemž soud prvního stupně ji z důvodu její neomluvené neúčasti na jednání nemohl poučit podle § 118a o. s. ř. o jejím důkazním břemenu (zejména o prokázání poskytnutí částek 22 399,78 Kč a 20 198,99 Kč, které měly být podle smlouvy o úvěru vyplaceny na účty věřitelů žalovaného). Žalovaný žalobkyni zaplatil celkem částku 11 816,36 Kč. V řízení tak nebylo prokázáno obohacení na straně žalovaného ani úbytek na straně žalobkyně. I v případě, že by bylo prokázáno uzavření smlouvy, byla by taková smlouva absolutně neplatná z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, neboť z běžného účtu žalovaného vyplývá, že jeho výdaje převyšují jeho příjmy a že se průběžně zadlužuje u různých věřitelů. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. 11. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, vyvodil z něho však nesprávné závěry, pokud jde o poskytnutí žalované částky právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému. 12. Odvolací soud zopakoval důkaz výpisem z běžného účtu žalovaného [číslo] vedeným u žalobkyně za období červen – listopad 2021, z něhož je zřejmé, že počáteční zůstatek na účtu v červnu 2021 činil 22 803,29 Kč, konečný zůstatek 424,10 Kč, příchozí platby v tomto měsíci byly ve výši 94 438 Kč a odchozí platby ve výši 116 817,19 Kč. Z výpisu je zřejmé, že na účet byla připsána částka 5 000 Kč od [právnická osoba], dále 11. 6. 2021 platba označená jako spoření [anonymizována tři slova]. ve výši 37 718 Kč, dále byla na účet provedena úhrada od [jméno] [příjmení] ve výši 50 000 Kč. Odchozí platby tvořily kromě výběru v hotovosti, platby kartou za spotřební zboží nebo služby, dále opakující se platby na [webová adresa], [webová adresa]. V červenci 2021 je zřejmý počáteční zůstatek na účtu ve výši 424,10 Kč, konečný zůstatek ve výši 242,34 Kč, příchozí platby činily 38 862 Kč (v zásadě pouze od [právnická osoba], spol. s. r. o.) a odchozí 39 043,76 Kč. Odchozí platby tvořily výběry v hotovosti a platby za spotřební zboží nebo služby, jinak opakující se platby na Apple.com, Tipsport.cz. V měsíci srpnu 2021 činily příchozí platby 59 502 Kč a odchozí 56 757,91 Kč. Kromě částky 36 002 Kč od [právnická osoba], [anonymizována dvě slova]. byly na účet připsány částky 5 500 Kč, 5 000 Kč a 2 500 Kč označené jako půjčka a pak částka 8 500 Kč od [právnická osoba] [anonymizováno], z účtu jsou zřejmé četné odchozí platby na [webová adresa] nebo [webová adresa], jinak pouze výběr v hotovosti a platby za spotřební zboží a služby. V měsíci září pak byly příchozí platby ve výši 97 732,49 Kč a odchozí ve výši 100 033,70 Kč, přičemž v tomto měsíci byly připsány kromě částky 36 422 Kč od [právnická osoba], [anonymizována dvě slova]., částky 3 000 Kč, 6 000 Kč, 2 000 Kč a 19 000 Kč od [právnická osoba], částky 5 000 Kč a 6 000 Kč označené jako půjčka, částka 9 000 Kč a 1 300 Kč od [webová adresa] a. s., 5 000 Kč půjčka od [právnická osoba] a 2 000 Kč a 3 000 Kč od [webová adresa]. Odchozí platby byly převážně výběry v hotovosti, platby za spotřební zboží a služby, menší opakující se platby na Tipsport.cz, Apple.com. Za měsíc říjen 2021 jsou zřejmé příchozí platby 104 380 Kč a odchozí platby 103 735 Kč. Příchozí platby tvořily kromě částky 38 079 Kč od [právnická osoba], [anonymizována dvě slova]. částky 3 000 Kč a 4 400 Kč označené jako půjčky od [právnická osoba], 2 100 Kč, 1 800 Kč, 2 000 Kč, 21 000 Kč a 3 100 Kč od [právnická osoba] a 1 000 Kč, 20 000 Kč a 5 000 Kč od [webová adresa] [anonymizována dvě slova]. Na účet byla dne 3. 11. 2021 připsána částka 401,23 Kč. Z výpisu z účtu jsou pak zřejmé výběry v hotovosti a platby kartou za spotřební zboží, jinak opětovné četné platby na [webová adresa]., [webová adresa]. Z výpisu z účtu za listopad 2021 jsou zřejmé příchozí platby 142 441,25 Kč, odchozí platby 143 334,40 Kč. Příchozí platby tvořily kromě částky 36 191 Kč od [právnická osoba], [anonymizována dvě slova]. půjčka od [webová adresa] s. r. o. ve výši 59 000 Kč, částky 2 400 Kč a 17 600 Kč od [právnická osoba] 200 Kč od [právnická osoba] 200 Kč, 20 000 Kč od [webová adresa] [anonymizována dvě slova]. Z výpisu jsou zřejmé odchozí platby za spotřební zboží, výběry v hotovosti, jinak opět četné platby na [webová adresa] nebo [webová adresa]. 13. Podle smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček, uzavřené (podle jejího textu) dne 3. 11. 2021 ve [příjmení] [jméno], ji žalovaný podepsal biometricky, s ID podpisem žalovaného [číslo]. Žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalovanému částku 43 000 Kč (článek II.) za účelem úhrady dluhů u [právnická osoba] [anonymizováno], a.s. ve výši 22 399,78 Kč na účet č. [bankovní účet] s variabilním symbolem [číslo] a [právnická osoba] ve výši 20 198,99 Kč na účet [číslo] s variabilním symbolem [číslo]. Zbývající část jistiny úvěru měla být vyplacena na účet žalovaného č. [bankovní účet] (článek III.). V článku VI. je uvedeno, že smlouva je podepsána elektronicky ve smyslu § 561 o. z. a smlouva bude po podpisu doručena do [příjmení] [příjmení]. V článku 16. všeobecných produktových podmínek byly upraveny formy vlastnoručního podpisu, mimo jiné možnost podepisování prostřednictvím elektronického podepisovacího prostředku nazývaného též podpisový tablet neboli Sign Pad. 14. Podle printscreenu obrazovky vztahující se k údajům žalovaného a jeho závazku, je žalovaný svobodný, bydlí v pronájmu, má základní vzdělání a je zaměstnán v pracovním poměru na dobu neurčitou u společnosti [právnická osoba], splácí další závazky ve výši 3 000 Kč měsíčně. Výše úvěru činila 43 000 Kč a měl být použit na konsolidaci závazků u [právnická osoba] (ve výši 22 399,78 Kč) a [právnická osoba] (ve výši 20 198,99 Kč). U stavu žádosti je uvedeno, že je úvěr načerpán. Z platební historie pak vyplývá, že dne 3. 11. 2021 tyto částky byly převedeny a dále byla žalovanému převedena i částka 401,23 Kč. 15. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného odvolací soud zjistil, že dne 11. 2021 byla zaslaná za účelem konsolidace dluhů částka 22 399,78 Kč označená variabilním symbolem [číslo], a částka 20 198,99 Kč s variabilním symbolem [číslo]. Dále je zřejmé, že částka 401,23 Kč byla vyplacena na výše označený běžný účet žalovaného. Z výpisu z úvěrového účtu je pak zřejmé, že žalovaný zaplatil žalobkyni částku 11 816,36 Kč. 16. Dopisem ze dne 6. 5. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu, dopis byl podle poštovního podacího archu odeslán dne 10. 5. 2023. 17. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně považuje výpisy z úvěrového účtu žalovaného i platební historii za relevantní důkazy prokazující poskytnutí částek 22 399,78 Kč a 20 198,99 Kč 23 091,50 Kč žalobkyní žalovanému. Podle § 125 o. s. ř. mohou za důkaz sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci a demonstrativně vyjmenovává některé z nich, lze tak použít i důkazní prostředky v tomto ustanovení explicitně neuvedené. Zákon zásadně nepředepisuje, jakým důkazním prostředkem má být určitá skutečnost prokázána; děje se tak pouze výjimečně a vždy jenom na základě výslovného ustanovení zákona (srov. např. § 187 odst. 3 o. s. ř.). Nestanoví-li zákon takovou výjimku, platí, že každou skutečnost lze dokazovat jakýmkoli důkazním prostředkem, pomocí nějž lze stav věci zjistit (viz. nález Ústavního soudu ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. I. ÚS 687/10). Hodnocení důkazu soudem, z hlediska jeho relevance prokázat určitou skutečnost, se přitom řídí obecnými zkušenostmi a logikou. V případě předložených důkazů se jedná o standardně předkládané důkazy v soudních řízeních, všeobecně v soudní praxi akceptované jako dostatečný důkaz o poskytnutí částky klientu žalobkyně (nakonec i výpisy z účtu jsou vyhotoveny bankou, která účet pro klienta vede). Za situace, kdy žalovaný nevznáší žádné námitky k žalobnímu nároku, nezpochybňuje pravost ani pravdivost předloženého důkazního prostředku, odvolací soud nevidí důvod pro to, aby byl tento důkaz odmítnut jako nerelevantní z hlediska jeho důkazní hodnoty. 18. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 21. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. 22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 23. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví pro smlouvu o spotřebitelském úvěru obligatorní písemnou formu. Ta je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými prostředky, pokud umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Podle článku 3 odst. 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen nařízení eIDAS), jsou elektronickým podpisem data v elektronické podobě, která jsou schopna být připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena. Elektronickým podpisem (prostým) podle nařízení tak mohou být jakákoliv elektronická data připojená k datové zprávě s úmyslem jednající osoby podepsat datovou zprávu, např. PIN, heslo, fráze, tedy jakýkoliv digitální záznam připojený k podepisovanému dokumentu. Podle článku 25 odst. 1 nařízení eIDASelektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Zákon č. 297/2016, o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, výslovně stanoví, že k jednání v soukromoprávním styku lze použít i prostý elektronický podpis (§ 7). K prostému elektronickému podpisu se v minulosti vyjádřila i Česká národní banka (viz odpověď České národní banky ze dne 21. 11. 2016 na kvalifikovaný dotaz, dostupná na svých webových stránkách www.cnb.cz„ K některým ustanovením zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru - Česká národní banka (cnb.cz)“), která připouští použití i jiného než zaručeného elektronického podpisu při splnění zavedení mechanismů, které zajistí dostatečnou úroveň ověření identity jednající osoby, a dále že podpis spotřebitele i podpis poskytovatele musejí být dále vždy připojeny prokazatelně k takovému textu smlouvy, se kterým se spotřebitel seznámil a kterým projevil vůli být vázán. Podpis smlouvy pomocí sjednaného způsobu elektronického podpisu (např. pomocí SignPad nebo kódu) může být v tomto smyslu plnohodnotným elektronickým podpisem, pokud zároveň umožňuje ve smyslu § 562 o. z. zachycení obsahu jednání a identifikaci jednající osoby. Identifikace (určení) podepisující osoby přitom může být provedena jakýmkoliv způsobem. 24. V dané věci lze souhlasit se soudem prvního stupně, že žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně nedostatečně tvrdila a dokládala elektronické uzavření smlouvy o úvěru žalovaným (relevantní skutečnosti žalobkyně doplnila až v odvolacím řízení, jedná se ale o nepřípustnou novotu v rozporu s § 205a o. s. ř.). Ze smlouvy o úvěru a všeobecných produktových podmínek sice vyplývá, že smlouva měla být uzavřena prostřednictvím služby [příjmení] [příjmení], biometrickým podpisem s ID [číslo], žalobkyně ale současně nedoložila, že by žalovaný měl tuto službu zřízenou, že by si účastníci tento způsob podepisování sjednali ani průběh procesu uzavření smlouvy. Uvedený nedostatek však neměl vliv na rozhodnutí odvolacího soudu, neboť absence písemné formy smlouvy o úvěru nezpůsobuje podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru její neplatnost. Žalobkyně v řízení přitom prokázala poskytnutí finančních prostředků v souladu a za podmínek stanovených smlouvou, přičemž je z dokazování také zřejmé, že žalovaný žalobkyni svůj závazek částečně splácel. Z uvedených důkazů lze dovodit uzavření smlouvy tvrzeného obsahu i vůli žalovaného být touto smlouvou vázán. 25. Odvolací soud se však ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně ohledně nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní před poskytnutím úvěru, který má oporu v provedeném dokazování i výkladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v souladu se stávající judikaturou Soudního dvora EU (viz rozhodnutí soudního dvora EU z 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance nebo ze dne 11. ledna 2024 ve věci C‑ 755/22, Nárokuj s.r.o. proti EC Financial Services, a. s.) nebo Nejvyššího soudu ČR (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), neboť žalobkyně nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. 26. Evropský soudní dvůr v rozsudku ze dne 11. ledna 2024 ve věci C‑ 755/22, Nárokuj s.r.o. proti EC Financial Services, a. s. připomněl svou stávající judikaturu, že s ohledem na bod 26 odůvodnění Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, má tato povinnost rovněž za cíl, aby věřitelé jednali zodpovědně a neposkytovali úvěry spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní (viz rozsudky ze dne 18. prosince 2014, CA Consumer Finance,C‑ 449/13, ze dne 5. března 2020, OPR-Finance,C‑ 679/18 a ze dne 10. června 2021, Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg) ,C‑ 303/20). Z toho vyplývá, že povinnost věřitele spočívající v posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má předcházet prostému riziku nadměrného zadlužení nebo platební neschopnosti vyplývajícímu z nedostatečného ověření jeho schopnosti a ochoty splácet úvěr. Takové finanční důsledky uzavření úvěrové smlouvy pro situaci spotřebitele přitom mohou nastat i po splacení úvěru. Zajišťování odpovědného jednání věřitelů a předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů spotřebitelům nadto zásadním způsobem přispívá k řádnému fungování trhu spotřebitelských úvěrů. Vzhledem k tomu, že tyto účely jsou nezávislé na situaci nebo chování konkrétního spotřebitele, není jich dosaženo samotným úplným splněním úvěrové smlouvy, kterou tento spotřebitel uzavřel. Jakýkoli jiný výklad by napomáhal tomu, aby věřitel neplnil povinnost, která pro něj vyplývá z článku 8 směrnice 2008/48, a mohl by zbavit toto ustanovení užitečného účinku. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být proto vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky. Skutečnost, že spotřebitel proti smlouvě v průběhu splácení nic nenamítal, je irelevantní (srov. citovaný rozsudek). 27. Ze zjištění odvolacího soudu se podává, že žalovaný měl v době uzavření úvěrové smlouvy četné platební závazky ze zápůjček, které na sebe vzal před i při uzavření smlouvy. Jeho měsíční výdaje zjistitelné z běžného účtu vysoce převyšovaly jeho příjem z výdělečné činnosti. Z účtu byly činěny výběry v hotovosti, jsou z nich seznatelné četné platby na [webová adresa] nebo [webová adresa]. Je zřejmé, že žalovaný„ dotoval“ své běžné potřeby i další vysoké výdaje převzetím nových závazků, které nebyly při posuzování jeho úvěruschopnosti zohledněny. Pravidelné výdaje žalovaného (zejména na bydlení) pak nebyly ověřovány vůbec (pouze podle statistických dat) a nebyly zjistitelné ani z výpisů z účtu. Samotná skutečnost, že žalovaný na poskytnutou částku částečně hradil, pak s ohledem na výše zmíněnou judikaturu nemůže vést k závěru, že žalovaný byl schopen úvěr splácet, když při uzavření úvěrové smlouvy existovaly s ohledem na způsob hospodaření žalovaného s finančními prostředky značné pochybnosti o jeho možnostech a schopnostech úvěr splácet. V případě pochybností o správnosti sdělených údajů nebo jejich nedostatečnosti (nepřehlednost dalších závazků žalovaného, absence běžných měsíčních výdajů) byla žalobkyně povinna požadovat po žalovaném jejich objasnění a doložení tak, aby dávaly objektivní obraz běžné příjmové a výdajové stránky spotřebitele. Povinnost žalobkyně jako poskytovatele úvěru řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací tak splněna nebyla. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (někdy též označovaná jako absolutní), obdobně jako tomu bylo za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinné do 30. 11. 2016, u které byla tato neplatnost dovozována (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 28. Plnění poskytnuté spotřebiteli na základě neplatné smlouvy, je plněním bez právního důvodu, které je spotřebitel povinen vrátit ve lhůtě dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, na jiné plnění tak žalobkyně nárok nemá. Žalovanému byla žalobkyní poskytnuta částka 43 000 Kč, z které vrátil částku 11 816,36 Kč, žalobkyni tak dluží částku 31 183,64 Kč, kterou odvolací soud uložil žalovanému zaplatit. V případě porušení povinnosti poskytovatele úvěru se splatnost nároku posuzuje podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a odvíjí se od majetkových poměrů žalovaného. Žalovaný se v řízení v tomto směru vůbec nebránil ani nesdělil žádné informace k svým (dřívějším a současným) možnostem splácet dluh, naopak, po celou dobu řízení zůstal pasivní. Odvolací soud proto vzhledem v řízení zjištěným informacím o poskytnutí jistiny žalovanému (listopad 2021), částečným informacím o majetkových poměrech žalovaného v roce 2021 (viz bod 12. rozsudku) a výši aktuálního dluhu, dospěl k závěru o splatnosti pohledávky žalobkyně k datu 16. 5. 2023 poté, co žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu dopisem ze dne 6. 5. 2023 (§ 1958 odst. 2 o. s. ř.), odeslaným dne 10. 5. 2023 doporučeně na žalovaným označenou doručovací adresu, tento byl žalovanému (dle domněnky dojití podle § 573 o. z.) doručen dne 15. 5. 2023. Splatnost závazku ke dni 16. 5. 2023 považuje odvolací soud za souladnou s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení dne 17. 5. 2023, od tohoto data má žalobkyně právo na úrok z prodlení podle § 1970 ve spojení s § 1968 o. z., přičemž žalobkyní požadovaný úrok z prodlení z jednotlivých nároků nepřesahoval zákonný úrok podle nařízení vlády 351/2013 Sb. 29. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 31 183,64 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 183,64 Kč od 17. 5. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku; v dalším pak výrok I. jako věcně správný potvrdil. 30. Po změně rozsudku rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 ve spojení s § 151 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně, přičemž při zjišťování poměru procesního úspěchu ve věci odvolací soud do své úvahy zahrnul v souladu s platnou judikaturou (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) i příslušenství pohledávky (kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně). Žalobkyně byla v řízení převážně úspěšná, má tak právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v rozsahu 43,48 % Náklady řízení (celkem ve výši 4 966 Kč) tvoří náklady právního zastoupení za 3 úkony právní služby učiněné do podání návrhu na zahájení řízení po 500 Kč (vypočtené z tarifní hodnoty 41 224,83 Kč) za převzetí zastoupení a sepis žaloby podle § 14b, § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, neboť se jednalo o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmět řízení nepřevyšuje 50 000 Kč Odvolací soud neshledal účelným úkonem podání žalobkyně ze dne 2. 2. 2024, neboť se jednalo o skutečnosti, které měla obsahovat již žaloba. Dále mezi náklady řízení patří paušální náhrada hotových výdajů podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu 3 x 100 a náhrada za 21 % DPH, které je zástupce žalobkyně plátcem. Součástí nákladů řízení je i zaplacený soudní poplatek ve výši 2 062 Kč (§ 137 odst. 1 o. s. ř.). Poměrná část nákladů řízení činí 2 159 Kč. 31. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., opět dle § 142 odst. 2 o. s. ř. V odvolacím řízení byla žalobkyně převážně úspěšná, má tak právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 43,85 % Náklady řízení žalobkyně ve výši 5 789 Kč sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5., § 8 odst. 1 advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši 41 224,83 Kč v sazbě za jeden úkon právní služby ve výši 2 780 Kč. Zástupce žalobkyně učinil 1 úkon právní pomoci podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, a to odvolání. Dále k nákladům řízení náleží paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrada za daň z přidané hodnoty, které je zástupce žalobkyně plátcem a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 062 Kč. Poměrná část nákladů řízení činí 2 538 Kč. 32. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod, platební místo pro náhradu nákladů řízení bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kladně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem. Praha 10. září 2024 JUDr. Oto Kubeš předseda senátu