USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeše a soudkyň Mgr. Kateřiny Boudníkové a JUDr. Terezy Dobešové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení 516 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 15. 2. 2024, č. j. 14 C 303/2023-34 takto: Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že mezinárodní nepříslušnost Okresního soudu v Kolíně se neprohlašuje a řízení se nezastavuje. Odůvodnění: 1. V záhlaví označeném usnesení soud prvního stupně prohlásil svou mezinárodní nepříslušnost (výrok I.), zastavil řízení (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Proti tomuto usnesení podal žalobce včasné odvolání. Nesouhlasí s názorem, že není dána pravomoc soudů České republiky (ČR) z důvodu, že žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky (SR) a v současné době má bydliště na území SR. Mezi účastníky vznikl závazkový vztah na základě pojistné smlouvy, jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění vozidel VPP HAV 2016. Podle článku 16 odst. 1 těchto podmínek se pojistná smlouva a právní vztahy z ní vyplývající nebo s ní související řídí právním řádem ČR a dle odstavce 2 daného článku rozhodování sporů z pojistné smlouvy přísluší obecným soudům ČR. Na danou situaci je třeba aplikovat nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech („ nařízení Brusel I bis“), podle něhož si pojistitel a pojistník mohou sjednat příslušnost jiného členského státu než státu bydliště pojistníka (článek 14) v případě, že v době uzavření pojistné smlouvy a sjednání prorogační doložky měli oba účastníci obvyklé bydliště nebo pobyt v témže členském státě. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. podle ustanovení § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že je zde důvod pro jeho změnu. 4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou podanou k soudu prvního stupně dne 6. 9. 2023 se žalobce jako pojistitel domáhal proti žalovanému jako pojistníkovi zaplacení částky 516 Kč s úrokem z prodlení z titulu dlužného pojistného za období od 18. 5. 2022 do 5. 9. 2022 z pojistné smlouvy [číslo] uzavřené dne 24. 3. 2017 na dobu neurčitou o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla Škoda Octavia, [registrační značka]. Bylo sjednáno, že pojištění se řídí Všeobecnými pojistným podmínkami pro pojištění odpovědnosti z provozu vozidla VPP POV 2016 a Všeobecnými pojistným podmínkami pro pojištění vozidel VPP HAV 2016 a žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že s VPP byl seznámen a že převzal dokumenty uvedené v části„ pojistné podmínky a přílohy“. 5. Žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky, v pojistné smlouvě uvedl své bydliště na adrese [adresa]. K aktuálnímu bydlišti žalovaného bylo zjištěno, že tento měl v době od 10. 5. 2007 do 31. 12. 2019 evidováno bydliště na adrese [adresa]. Při doručování (žaloba a usnesení obsahující výzvu k vyjádření) na tuto adresu v listopadu 2023 se zásilka vrátila soudu s poznámkou, že se žalovaný odstěhoval. Dle zprávy OSSZ Kolín ze dne 16. 11. 2023 byl žalovaný evidován jako zaměstnanec [anonymizována čtyři slova], [IČO]. Tento zaměstnavatel dne 15. 12. 2023 v e-mailu potvrdil, že žalovaný je stále jejich zaměstnancem. Do zaměstnání se však žalovanému doručit zásilku nepodařilo. Pokud bylo žalovanému doručováno na adresu trvalého pobytu na Slovensku (dle zprávy Ministerstva vnitra jde o adresu [adresa], Slovensko), dle mezinárodní dodejky měla být zásilka žalovanému doručena dne 14. 11. 2023. Žalovaný se řízení nijak neúčastní, k žalobě se nevyjádřil. 6. Napadeným usnesením soud prvního stupně vyslovil svoji mezinárodní nepříslušnost a řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil s odůvodněním, že se mu nepodařilo zjistit bydliště žalovaného na území ČR, že se žalovaný řízení neúčastní, nejde ani o věc, u které by se uplatnila výlučná či na výběr daná příslušnost a podle předmětu sporu se nejedná o případ, kdy by bylo možné jej žalovat v jiném než jeho domovském státě. 7. Teprve v odvolacím řízení žalobce předložil znění Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění vozidel VPP HAV 2016 (dále jen„ VPP“). V článku 16 odst. 1 VPP je stanoveno, že pojistná smlouva a právní vztahy z ní vyplývající nebo s ní související se řídí právním řádem České republiky, ať již bude vztah posouzen z jakéhokoli právního titulu. V článku 16 odst. 2 VPP je uvedeno, že pro spory vyplývající z pojistné smlouvy či s ní související jsou příslušné soudy České republiky. 8. Posuzovaná věc je věcí s mezinárodním prvkem, který je dán tím, že proti žalovanému, který je občanem Slovenské republiky, je uplatňován nárok na zaplacení pojistného a soud prvního stupně správně otázku mezinárodní příslušnosti řešil podle unijního práva, které má aplikační přednost před právem členských států, a to konkrétně podle nařízení Brusel I bis. 9. Podle článku 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. 10. Podle článku 5 odst. 1 nařízení Brusel I bis osoby, které mají své bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského stát žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly (články 7 až 26). S ohledem na předmět sporu (nárok z pojištění) bylo třeba na otázku mezinárodní příslušnosti aplikovat oddíl 3 (články 10 až 16) upravující příslušnost ve věcech pojištění. 11. Podle článku 14 odst. 1 nařízení Brusel I bis aniž je dotčen čl. 13 odst. 3, může pojistitel žalovat pouze u soudů toho členského státu, v němž má žalovaný bydliště, bez ohledu na to, zda je žalován pojistník, pojištěný nebo oprávněná osoba. 12. Podle článku 15 nařízení Brusel I bis od ustanovení tohoto oddílu (oddílu III.) je možné se odchýlit pouze dohodou 1) uzavřenou po vzniku sporu; 2) umožňující pojistníkovi, pojištěnému nebo oprávněné osobě zahájit řízení u jiných soudů než těch, které jsou uvedeny v tomto oddíle; 3) uzavřenou mezi pojistníkem a pojistitelem, kteří mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt v témže členském státě, jestliže tato dohoda zakládá příslušnost soudů tohoto členského státu, a to i v případě, že by škodná událost nastala v cizině, ledaže by taková dohoda nebyla podle práva tohoto členského státu přípustná; 4) uzavřenou pojistníkem, který nemá bydliště v členském státě, pokud se nejedná o povinné pojištění nebo o pojištění nemovitostí nacházejících se v některém členském státě, nebo 5) týkající se pojistné smlouvy do té míry, v níž se vztahuje na jedno či více z rizik uvedených v článku 16. 13. Účelem speciální úpravy mezinárodní příslušnosti ve věcech pojištění v oddíle III. nařízení Brusel I bis je ochrana slabší smluvní strany vůči pojistiteli, jenž je obvykle právnickou osobou s významnou kapitálovou základnou a možností jednostranně určovat obsah smluvních ujednání v pojistných smlouvách (uzavíraných adhézním způsobem), který může pojistník ovlivnit pouze omezeně. Tato ochrana spočívá ve vyrovnání postavení pojistníka (a dalších osob) blízkostí sudiště a s tím spojenými nižšími náklady, dále znalostí jazyka i právní úpravy, aby se v případě sporu mohl osobně účastnit jednání před soudy toho členského státu, v němž má bydliště. Přesto článek 15 nařízení Brusel I bis umožňuje smluvním stranám s respektem ke smluvní volnosti sjednat si v rámci prorogace příslušnost jiného členského státu než státu bydliště pojistníka v době podání žaloby za dodržení minimálních standardů ochrany této slabší smluvní strany. 14. V dané věci byly splněny všechny tři podmínky obsažené v bodě 3) článku 15 nařízení Brusel I bis pro naplnění výjimky z výlučné soudní příslušnosti podle bydliště pojistníka na základě dohody účastníků o volbě soudu. V době uzavření pojistné smlouvy měl žalovaný jako pojistník bydliště v České republice (ve smyslu § 80 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů) a zde měl své sídlo také žalobce jako pojistitel, dohoda byla uzavřena ve prospěch soudů ČR a podle práva ČR uzavření takové dohody nebylo vyloučeno. 15. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že mezinárodní příslušnost soudů ČR k projednání a rozhodnutí věci je založena na základě článku 15 bodu 3) nařízení Brusel I bis, a proto usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že se řízení nezastavuje a mezinárodní příslušnost Okresního soudu v Kolíně se neprohlašuje. Tímto byl odklizen i nákladový výrok III. napadeného usnesení. Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 22. července 2024 JUDr. Oto Kubeš předseda senátu