ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeše a soudkyň Mgr. Kateřiny Boudníkové a JUDr. Terezy Dobešové ve věci žalobkyně: ; [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti; žalovanému: ; [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený opatrovníkem [příjmení] [jméno] [příjmení] advokátem se sídlem [adresa] o zaplacení 40 009,73 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 19. 4. 2024, č. j. 19 C 87/2024-115 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 200 Kč od 13. 9. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku; v dalším se v tomto výroku potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice Okresnímu soudu v Kolíně na náhradě nákladů odvolacího řízení žalovaného částku 2 280 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni 18 009,73 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 2 845,75 Kč od 7. 6. 2022 do zaplacení a ve výši 15 % p. a. z částky 9 928,01 Kč od 13. 9. 2022 do zaplacení a z částky 5 059,97 Kč od 27. 10. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. zamítl žalobu, pokud se žalobkyně domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 22 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 200 Kč od 13. 9. 2022 do zaplacení. Výrokem III. bylo rozhodnuto o povinnosti žalobkyně nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 1 080 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám státu na označený účet a výrokem IV. bylo rozhodnuto o povinnosti žalobkyně zaplatit státu soudní poplatek ve výši 400 Kč na označený účet. 2. Proti tomuto rozsudku, a to do výroků II. a III., podala žalobkyně včasné odvolání. Namítá, že soud prvního stupně k hodnocení smluvních ujednání přistoupil jednostranně, k tíži žalobkyně přičetl i ta ujednání, která jen konstatují práva a povinnosti upravené obecně závaznými právními předpisy. Zcela pominul reciproční výhody, které byly sjednány ve prospěch žalovaného, stejně jako další smluvní ujednání i úpravu obecně závazných právních předpisů, které zvýhodňují žalovaného oproti žalobkyni, resp. ukládají žalobkyni další povinnosti včetně případného veřejnoprávního postihu. Smluvní pokuta za prodlení s platební povinností je upravena i pro žalobkyni, stejně tak v případě pokuty za neposkytnutí součinnosti při zahájení dodávky je zde smluvní pokuta žalobkyně, pokud dodávku nezahájí, a nakonec oproti smluvní pokutě za jednání vedoucí k předčasnému ukončení smlouvy, je zde smluvní pokuta žalobkyně při neoprávněném přerušení dodávky. Mechanismus určení výše pokuty je odlišný, nutno však zohlednit, že smluvní pokuta utvrzující povinnosti žalovaného zahrnuje též náhradu škody vzniklou žalobkyni, přičemž v opačném případě tomu tak není, když žalovaný se může domáhat náhrady škody bez ohledu na smluvní pokutu. Konstatovala, že v podmínkách českého energetického trhu nelze dodávat elektřinu zákazníkovi, který kvalifikovaným způsobem vymezeným v zákoně poruší platební povinnosti ze smlouvy, žalobkyně musí v takovém případě dodávku přerušit a od smlouvy odstoupit. Žalobkyni jako držitelce licence na obchod s elektřinou je ukládána řada povinností veřejným právem. Soud prvního stupně pominul ustanovení § 11a a násl. zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ energetický zákon“), která obsahují katalog práv zákazníků, který se mění a tato práva postupně rozšiřuje. Kromě toho energetický zákon obsahuje ustanovení § 91 odst. 1 a 5, které obsahuje skutkové vymezení podstat přestupků držitele licence a sankce za jejich spáchání. Dále zdůraznila obsah„ Prohlášení zákazníka“, v němž zákazník (žalovaný) výslovně prohlašuje, že uzavřením smlouvy na dobu určitou získává výhodu v podobě jistoty nezvýšení ceny elektřiny po sjednanou dobu, oproti které však stojí povinnost zákazníka uhradit žalobkyni smluvní pokutu s náhrado-škodovou funkcí v případě zapříčinění předčasného ukončení smlouvy, na rozdíl od smlouvy na dobu neurčitou, která se nabízí variantně. Zákazník je chráněn před nečekanými a neočekávatelnými výkyvy na trhu s energiemi, přičemž v posledních letech byla tato výhoda obzvlášť zřetelná. Zákazník byl poučen, jaké činnosti je žalobkyně nucena konat v souvislosti se smlouvou uzavíranou na dobu určitou, jaké škody jí vznikají v důsledku ukončení smlouvy před sjednaným datem ukončení smlouvy. Žalobkyně může pevnou cenu garantovat za předpokladu, že ji pro žalovaného nakoupí předem na celé období trvání smlouvy. Na rozdíl od smlouvy na dobu neurčitou, na něž se nakupuje průběžně a průběžně se po dobu trvání smlouvy cena zákazníkovi mění. Skutečnost, že žalobkyně musela zajistit potřebné množství elektřiny pro celou dobu trvání smlouvy, je hlavním důvodem, proč jí vznikají škody při předčasném ukončení smlouvy a tedy důvodem, proč smluvní ujednání utvrzuje povinnost žalovaného setrvat ve smlouvě po sjednanou dobu. Pokud by významné množství zákazníků v rozporu se sjednanou dobou zapříčinilo předčasné ukončení smlouvy, mohlo by dojít k vychýlení trhu s energiemi. V žádném případě se nejedná o přenášení podnikatelského rizika na zákazníky, jde o standardní-alternativně mezi jinými produkty nabízený-produkt, kde se zákazník s dodavatelem vyváženým způsobem dělí o výhody a rizika. Pro závěr o nepřiměřenosti ujednání dle § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších přepisů (dále jen„ o. z.“), nestačí skutečnost, že jde o ujednání v neprospěch spotřebitele. Toto ujednání musí zakládat nejen nerovnováhu práv a povinností, ale tato nerovnováha musí být navíc významná (v neprospěch spotřebitele). Tento závěr nebyl soudem prvního stupně řádně zhodnocen. Při hodnocení nepřiměřenosti je důležitá výše smluvní pokuty, částka 800 Kč odpovídala utvrzované povinnosti, tedy hodnotě plnění, když mezi účastníky byla dohodnuta záloha na odběr elektřiny ve výši 2 500 Kč měsíčně. Z reálné spotřeby a vzniklého dluhu je zřejmé, že spotřeba probíhala dokonce ve vyšším objemu, než bylo předpokládáno. Dále žalobkyně uvedla, že nesdílí názor, že ve spotřebitelských vztazích se neuplatní moderace nepřiměřené výše smluvní pokuty podle § 2051 o. z. k návrhu dlužníka. Má za to, že je v rozporu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod upírat žalobkyni ochranu jejího vlastnického práva k pohledávce na náhradu škody způsobené porušením závazku jen proto, že je integrována do smluvní pokuty. Žalobkyně odkázala na nové rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, které by se dle ní mělo vztahovat i na úvahy o nepřiměřenosti smluvní pokuty ve smyslu zneužívajícího ujednání podle § 1813 o. z. Rozdíl je jen v tom, že v případě moderace nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty je cíleno na konkrétní nárok na smluvní pokutu v určité výši s přihlédnutím k okolnostem v době porušení povinnosti, u posuzování zneužívající povahy ujednání o smluvní pokutě musí soud posoudit podrobně okolnosti v době vzniku smlouvy. Při posuzování daného případu tedy měl soud prvního stupně aplikovat zásady, z nichž shora uvedené rozhodnutí vychází. Dále žalobkyně uvedla, že smluvní pokuty tohoto typu jsou ostatně zcela běžnou součástí mnoha adhezních smluv, typicky v oblasti telekomunikací, kde je jejich výše regulována přímo příslušnou sektorovou úpravou, přičemž zde nedochází k předkoupení dodávané komodity a výše možné škody je tak nesrovnatelně nižší. Tomu odpovídá i připravované znění § 11cc odst. 2 energetického zákona, které má otázku limitu výše smluvní pokuty utvrzující povinnost zákazníka po určitou dobu odebírat elektřinu nebo plyn upravovat. De lege ferenda tak bude stvrzeno, že smluvní pokuta nebude moci být vnímána jako zneužívající ujednání. Závěrem žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku změnil a žalobě vyhověl a přiznal jí právo na náhradu nákladů řízení. 3. Žalovaný navrhl potvrzení napadených výroků. 4. Výroky I. a IV. nebyly odvoláním dotčeny a samostatně tak nabyly právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). 5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. v napadených výrocích II. a III. podle ustanovení § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že je zde důvod pouze k částečné změně. 6. Posuzovaná věc je věcí s mezinárodním prvkem, který je dán tím, že žalovaný je občanem Slovenské republiky. Vůči němu jako spotřebiteli je uplatňován nárok ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny v odběrném místě na území České republiky (ČR). Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že otázku mezinárodní příslušnosti je třeba řešit podle unijního práva, které má aplikační přednost před právem členských států, a to konkrétně podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech („ nařízení Brusel I bis“). V rozsudku SDEU ve věci C – [číslo] bylo konstatováno, že čl. 16 odst. 2 nařízení Brusel I (aktuálně čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis) se užije i na takové případy, kdy soudy nejsou schopny určit aktuální bydliště žalovaného (spotřebitele) a nemají průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že žalovaný má bydliště v jiném členském státě nebo mimo území Evropské unie. Pokud spotřebitel své poslední známé bydliště opustil dříve, než na něj byla podána žaloba, a neinformoval svého smluvního partnera o adrese svého nového bydliště, pravomoc rozhodnout o žalobě směřující proti spotřebiteli mají soudy členského státu, na jehož území se nacházelo poslední známé bydliště spotřebitele (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Nd 25/2014). Ke dni podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebylo možné uzavřít (ale ani vyloučit), že by měl žalovaný na území ČR bydliště, zároveň žádné okolnosti nenasvědčovaly tomu, že by žalovaný měl mít bydliště mimo území Evropské unie; v době uzavření posuzované smlouvy se poslední známé bydliště žalovaného nacházelo na území ČR. Za této situace je pravomoc soudů ČR dána dle čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I. bis. podle posledního známého bydliště žalovaného. Rozhodným právem pro posouzení věci je právo ČR v souladu s čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (tzv. Řím I). 7. Soud prvního stupně provedl dokazování listinami, z nichž učinil následující skutková zjištění. 8. Účastníci uzavřeli dne 25. 4. 2022 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny do odběrného místa [ulice a číslo], [obec], s výší záloh 2 500 Kč měsíčně. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 30 měsíců (do října 2024) s tím, že ji nelze předčasně vypovědět, nestanoví-li zákon jinak a současně bylo ujednáno, že nevypoví-li jedna ze stran písemně druhé straně smlouvu nejpozději 20. den před koncem doby jejího trvání, prodlužuje se marným uplynutím této lhůty do jejího trvání bez dalšího vždy o 24 měsíců („ Prolongace“) navazujících na základní dobu nebo prolongaci počínaje následujícím dnem po jejich uplynutí, a to i opakovaně. Předmětem smlouvy byla dodávka produktové řady elektřina [anonymizováno] (obchodní produkt [anonymizována dvě slova]); plánovaná spotřeba VT:0,4/NT:2,5 MWh/rok. Žalobkyně se zavázala dodávat žalovanému elektřinu a zajistit službu distribuční soustavy a žalovaný se zavázal platit žalobkyni za dodanou elektřinu cenu stanovenou v ceníku a cenu služeb dle ceníku služeb platných v den podpisu smlouvy a cenu dle účinného cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu („ ERÚ“) za službu distribuční soustavy a ostatní regulované služby. [jméno] za dodávku silové elektřiny určené ceníkem jsou platné a účinné pro smluvní vztah po dobu 30 měsíců ode dne účinnosti smlouvy, přičemž pro každé desetiměsíční období základní doby jsou ceny v ceníku stanoveny zvlášť a jsou cenami neměnnými. Cena za dodávku silové elektřiny bude v případě prolongace sjednání v ceníku elektřina [anonymizována dvě slova]. Na první straně smlouvy označené jako strana 1/2 obsahující hutný text, napsaný malým písmem, bez podpisu žalovaného, bylo v článku„ Smluvní sankce“ obsaženo ujednání o povinnosti zaplatit smluvní pokuty. Za prvé byla sjednána pro žalovaného (kategorie [anonymizováno]) smluvní pokuta určená jako násobek částky 800 Kč a počtu kalendářních měsíců, vč. započatých a nedokončených následujících po dni ukončení nebo přerušení dodávky od innogy do konce sjednané doby trvání smlouvy (nebo Prolongace) pokud: (i) opakovaně (tzn. dva a vícekrát) poruší kteroukoli platební povinnosti dle smlouvy (bez ohledu na to, zda jde o tutéž či různé povinnosti, a zda následně dojde k odstoupení od smlouvy ze strany innogy), nebo (ii) způsobí nemožnost dodávky ze strany innogy, nebo (iii) učiní bez souhlasu innogy či bez důvodu na její straně jakýkoli projev vůle směřující k předčasnému ukončení smlouvy či změně dodavatele v rozporu se závazkem na dobu určitou dle smlouvy (bez ohledu na to, vůči komu byl učiněn, zda se tak stalo opožděně, zda trpěl vadami, či na to, jak a kým je smlouva/dodávka následně ukončena). Dále byla pro zákazníka sjednána smluvní pokuta 3 000 Kč při porušení povinnosti poskytnout innogy bez zbytečného odkladu součinnost nezbytnou k zahájení dodávky na základě smlouvy, uvede innogy v omyl tím, že ukončí smlouvu dohodou nebo výpovědí dle § 11e EZ a v rozporu s důvodem v ní uvedeným bude v OM pokračovat v odběru u jiného dodavatele. Dále byla sjednána pokuta ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoli platbou dle smlouvy přesahující 10 dní. Smluvní pokutu je zákazník povinen uhradit ve lhůtě platné pro splatnost vyúčtování dle obchodních podmínek. Innogy se zavázala se splatností 30 dnů od doručení výzvy uhradit zákazníkovi smluvní pokutu 3 000 Kč, pokud z důvodu výhradně na její straně (i) neprovede změnu dodavatele/nezahájí dodávku dle smlouvy, (ii) dojde k přerušení dodávky do OM zákazníka na základě její neoprávněné žádosti, a dále pokutu 100 Kč v případě prodlení více než 10 dní s vrácením přeplatku nad 500 Kč. Zákazník byl poučen, že v případě nedodržení standardů kvality dodávek má na žádost nárok na náhrady dle vyhl. č. 540/2005 Sb. (příslušná smlouva, informace pro zákazníka–spotřebitele). 9. Součástí smlouvy bylo prohlášení, v němž žalovaný potvrdil, že si je„ vědom, že žalobkyně zajistí elektřinu pro skupinu zákazníku, do níž spadá, na základě smluvních a zákonných povinností v předstihu“ na příslušné období trvání smlouvy, i když se nejedná o odběrovou povinnost, takže na straně žalobkyně„ vzniká legitimní očekávání, že zákazník příslušné množství elektřiny odebere“. Žalovaný dále prohlásil, že si je vědom, že z této smlouvy„ benefituje jistotou nezvýšení ceny elektřiny po sjednanou dobu“ oproti žalobkyní variantně nabízené smlouvě na dobu neurčitou, je však zavázán„ k pokutě s funkcí náhrady škody, pokud z důvodu na její straně dojde k předčasnému ukončení smlouvy na dobu určitou či ukončení dodávky od žalobkyně.“ Dále prohlásil, že si je vědom, že v případě porušení závazku ze smlouvy, které způsobí její předčasné ukončení či ukončení dodávky,„ může žalobkyni vzniknout škoda zejména v důsledku kolísání nákupních/prodejních cen elektřiny v čase na velkoobchodním trhu, včetně zajištění měnového rizika, marně vynaložených akvizičních/provozních nákladů a dodatečných administrativních nákladů.“ 10. Nedílnou součástí uzavřené smlouvy byly obchodní podmínky sdružených služeb elektřiny účinné od 1. 12. 2018 („ OP“), v nichž byla upravena povinnost žalovaného platit žalobkyni zálohy na cenu za sdružené služby dodávky elektřiny s tím, že počáteční výši a četnost záloh navrhoval žalovaný přiměřeně k ceně předpokládaného ročního odběru elektřiny, ceně distribuce a ceně ostatních služeb a žalobkyně měla právo počáteční výši a četnost záloh upravit. V průběhu smluvního vztahu žalobkyně předkládala žalovanému písemné oznámení, v němž závazně stanovovala výši, počet a splatnost záloh na následující zúčtovací období přiměřeně k celkové ceně předpokládaného ročního odběru elektřiny žalovaným (čl. 5 odst. 5.2.). Dále zde byla upravena povinnost žalobkyně provádět vyúčtování ceny za sdružené služby dodávky elektřiny vystavením dokladu o vyúčtování, jehož splatnost činí patnáct dnů, nestanoví-li žalobkyně ve faktuře odlišnou lhůtu, která však nesmí být kratší než deset dnů od jejího vystavení (čl. 5 odst. 5.1.). 11. Žalovaný se zavázal platit žalobkyni 176 Kč měsíčně jako odměnu za účast žalovaného na pojištění domácnosti s počátkem pojištění od 15. 5. 2022, toto pojistné žalovaný neuhradil (přihláška k pojištění ze dne 25. 4. 2022 a potvrzení o slevě ze dne 25. 4. 2022, předžalobní upomínka ze dne 6. 3. 2023, poštovní podací arch ze dne 7. 3. 2023). 12. Fakturou [variabilní symbol] vystavenou dne 17. 5. 2022 na částku 2 845,75 Kč splatnou dne 6. 6. 2022 vyúčtovala žalobkyně žalovanému cenu za dodávku elektřiny za období od 2. 5. 2022 do 16. 5. 2022 ve výši 2 845,75 Kč (VT 0,028 a NT 0,29 = 0,318 MWh) 13. Fakturou [variabilní symbol] vystavenou dne 21. 8. 2022 na částku 10 128,01 Kč se splatností 12. 9. 2022 vyúčtovala žalobkyně žalovanému cenu za dodávku elektřiny za období od 17. 5. 2022 do 9. 8. 2022 ve výši 9 928,01 Kč (VT 0,145 a NT 0,894 = 1,039 MWh) a smluvní pokutu 2 x 100 Kč za prodlení s platbou zálohy za 6/ 2022 a s platbou shora uvedené faktury [variabilní symbol]. 14. Dopisem ze dne 8. 7. 2022 oznámila žalobkyně žalovanému, že pokud neuhradí dlužnou fakturu splatnou 6. 6. 2022 a zálohu za červen 2022, dojde k přerušení dodávky elektřiny. Tento dopis žalobkyně odeslala dne 11. 7. 2022, jak vyplývá z poštovního podacího archu. Dodávka byla přerušena 9. 8. 2022. 15. Dopisem ze dne 21. 8. 2022 oznámila žalobkyně žalovanému, že z důvodu opakovaného porušení platebních povinností odstupuje od smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené 25. 4. 2022 a že tato smlouva zanikne dnem doručení žalovanému. Tento dopis žalobkyně odeslala žalovanému dne 24. 8. 2022, jak vyplývá z poštovního podacího archu. 16. Opravným vyúčtováním [variabilní symbol] vystaveným dne 6. 10. 2022 na částku 5 059,97 Kč splatnou 26. 10. 2022 vyúčtovala žalobkyně žalovanému cenu za dodávku elektřiny za období od 17. 5. 2022 do 9. 8. 2022 ve výši dalších 5 059,97 Kč (VT 0,123 a NT 0,497 = 0,62 MWh). 17. Vyúčtováním [variabilní symbol] vystaveným dne 26. 9. 2022 žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu ve výši 100 Kč za prodlení se zaplacením faktury [variabilní symbol]. 18. Vyúčtování [variabilní symbol] vystaveným dne 8. 11. 2022 žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu ve výši 100 Kč za prodlení se zaplacením faktury [variabilní symbol]. 19. Vyúčtováním [variabilní symbol] vystaveným dne 9. 8. 2022 žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu ve výši 21 600 Kč za předčasné ukončení smlouvy (27 měsíců x 800 Kč). 20. Předžalobní upomínkou ze dne 25. 1. 2023 byl žalovaný vyzván k zaplacení celkové částky 39 833,73 Kč, upomínka byla dle poštovního podacího archu odeslána dne 27. 1. 2023. 21. Soud prvního stupně posoudil daný skutkový stav po právní stránce podle ustanovení § 50 a násl. energetického zákona. Učinil právní závěr, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah na základě smlouvy o dodávce elektřiny uzavřené dle energetického zákona, přičemž žalovaný si nesplnil svůj závazek řádně a včas uhradit cenu za dodávku elektřiny. Proto mu soud prvního stupně uložil povinnost zaplatit žalobkyni cenu za odebranou elektřinu v ceně 2 845,75 Kč, 9 928,01 Kč, 5 059,97 Kč, včetně úroku z prodlení stanoveného v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a povinnost zaplatit dlužné pojistné ve výši 176 Kč. 22. Za použití ustanovení § 2048, § 1813, § 1814, § 1815 o. z. soud prvního stupně jako nedůvodný zamítl nárok žalobkyně na zaplacení smluvních pokut ve výši 200 Kč s příslušenstvím, ve výši 200 Kč a ve výši 21 600 Kč, když dospěl k závěru, že ujednání o smluvních pokutách zakládá v rozporu s požadavkem přiměřenosti výraznou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran v neprospěch žalovaného jako spotřebitele ve smyslu ustanovení § 1813 o. z. Poukázal na to, že ačkoli demonstrativní výčet zneužívajících ujednání obsažený v § 1814 o. z. nezahrnuje ujednání, jehož cílem nebo následkem je požadavek, aby spotřebitel, který neplní svůj dluh, platil nepřiměřeně vysoké odškodné, je tato podmínka obsažena v bodu 1. písm. e) přílohy směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 s nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen„ směrnice“). Je tak zřejmé, že i takové ujednání náleží k zakázaným ujednáním, k nimž se podle § 1815 o. z. nepřihlíží. Soud prvního stupně vzal do úvahy obsah celé smlouvy upravující závazkový vztah mezi účastníky a shledal, že ve smlouvě obsažené soustředění postihů za prodlení je třeba hodnotit jako zneužívající. Poukázal na úpravu smluvních pokut, dále na sjednané sankce v podobě možnosti odstoupit od smlouvy (čl. 8 písm. a) OP, o právu žalobkyně žádat složení jistoty podle čl. 9 OP, o právu žalobkyně jednostranně započítat na složenou jistotu každou vzájemnou pohledávku za žalovaným podle čl. 9 OP, jakož i na úrok z prodlení. Ujednání o těchto sankcích přitom nevyvažuje odpovídající ujednání o výhodě poskytnuté žalovanému. Smluvní pokuta za prodlení s platebními povinnostmi je u žalovaného daleko přísnější, bez limitu, oproti sankci žalobkyně, a stejně tak porušení povinnosti spočívající v prodlení se zahájením dodávky či v neoprávněném přerušení dodávky je sankcionováno jednorázově bez ohledu ne délku prodlení. 23. Při právním posouzení nároku na zaplacení smluvních pokut vycházel odvolací soud ze skutkového stavu, který byl soudem prvního stupně zjištěn správně na základě správně provedeného dokazování. 24. Na daný skutkový stav soud prvního stupně správně aplikoval, s ohledem na datum uzavření smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, příslušná ustanovení energetického zákona a o. z. 25. Podle § 28 odst. 1 písm. e) energetického zákona zákazník má právo na bezplatnou volbu a změnu dodavatele elektřiny. 26. Podle § 30 odst. 1 písm. d) energetického zákona obchodník s elektřinou má právo ukončit nebo přerušit dodávku elektřiny zákazníkům při neoprávněném odběru elektřiny. 27. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 28. Zákon v § 1810 o. z. vymezuje jako spotřebitelské ty smlouvy, jež jsou uzavírané mezi spotřebitelem a podnikatelem. 29. Podle § 1813 věty první o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 30. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 31. V článku 3 bodu 3. směrnice je stanoveno, že příloha obsahuje informativní a nevyčerpávající seznam podmínek, které mohou být pokládány za nepřiměřené. Mezi tyto nepřiměřené podmínky dle bodu 1. písm. e) přílohy směrnice patří podmínka, jejímž cílem nebo následkem je požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. 32. V posuzovaném případě žalovaný jako spotřebitel uzavřel s žalobkyní jako podnikatelem smlouvu na dobu určitou za účelem dodávky elektřiny do odběrného místa za cenu pevně stanovenou po celou dobu trvání smlouvy. S ohledem na povahu účastníků smlouvy jde nepochybně o smlouvu svým charakterem spotřebitelskou, jejíž strany jsou v nerovném postavení a v níž je spotřebitel chráněn, a to i s přihlédnutím k tomu, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem, tedy prostřednictvím předem připraveného formuláře, na jehož obsah nemohla mít žalovaná žádný vliv. Jelikož ustanovení § 1813 o. z. patří mezi ustanovení určená k ochraně spotřebitele jakožto fakticky slabší smluvní strany v rámci soukromoprávního styku s podnikateli, je soudní praxe jednotná v tom, že aby taková ochrana byla účinná, musí ji soudy poskytovat z úřední povinnosti (není tedy vázána na aktivitu spotřebitele). 33. Smlouva obsahuje ujednání upravující komplex smluvních pokut, které stíhají žalovaného jednak v souvislosti s prodlením s platebními povinnostmi a jednak v souvislosti s porušením povinnosti setrvat v závazku s žalobkyní po sjednanou dobu, navázané na porušení platebních povinností. 34. Stran porušení smluvní povinnosti spočívající v prodlení s platební povinností, ať již jde o povinnost platit zálohy či vyúčtovanou cenu dodávky elektřiny, byla zcela jednoznačně sjednána smluvní pokuta ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoli platbou po dobu delší než 10 dnů. Takovéto ujednání považuje odvolací soud za souladné se smyslem a účelem ustanovení § 2048 a násl. o. z., neboť je v něm srozumitelně vymezena povinnost, jejíž porušení je sankcionováno smluvní pokutou a jejíž výši nelze považovat za nepřiměřenou s ohledem na výši sjednaných záloh (předpokládanou cenu za měsíční spotřebu elektřiny a související služby). O kumulaci se smluvní pokutou týkající se setrvání v závazku nejde, obě ujednání lze od sebe snadno oddělit. Odvolací soud proto v rozsahu týkající se zaplacení smluvní pokuty 400 Kč za prodlení s placením zálohy a faktur obsahujících vyúčtování dodávek elektřiny rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil a žalobě v tomto rozsahu, tj. co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 4 x 100 Kč včetně úroku z prodlení požadovaného z částky 200 Kč, vyhověl. 35. Pokud jde o setrvání v závazku sjednaném na dobu určitou, které je závislé na platební morálce žalovaného, a sankcionování jeho porušení, odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že uvedená smluvní pokuta 800 Kč měsíčně po dobu od ukončení dodávky elektřiny do konce původně sjednané doby závazku stále tvoří významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného coby spotřebitele. 36. Vznik závazku na dobu určitou na základě smluvního formuláře žalobkyně znamená, že žalovaný je v daném závazku vázán na určitou delší dobu bez možnosti ovlivnit po tuto dobu cenu dodávky elektřina (její neregulované části). Výhodou za toto omezení (odůvodňující požadavek na smluvní pokutu) oproti variantní možnosti závazku na dobu neurčitou má být skutečnost, že žalovaný je chráněn před neočekávanými výkyvy v podobě nezvýšení ceny elektřiny po sjednanou dobu a že tato výhoda se v posledních letech projevila. K tomu je třeba uvést, že výše ceny elektřiny, včetně jakékoliv slevy, je v neregulované části této ceny odrazem smluvní volnosti a soutěže mezi jednotlivými dodavateli a je otázkou, zda tvrzená neměnnost ceny je ekonomickou výhodou, neboť jde o spekulaci na pohyb cen. To platí jak pro dynamický růst cen v energetice za doby poslední energetické krize, tak v současné době, kdy dochází k poklesu cen, přičemž zákazníkovi (žalovanému) není zajištěna cena snížená, pokud fixovaná cena vázána na ceník platný v době uzavření smlouvy, je vyšší než cena aktuální (viz ceníky žalobkyně v kategorii domácnost elektřina [anonymizováno] - obchodní produkt [anonymizována dvě slova] od 10. 3. 2022, nebo v kategorii elektřina [anonymizováno] - stejný obchodní produkt-platný od 1. 4. 2022, od 1. 1. 2023, od 1. 12. 2023). Ve své podstatě smluvní pokuta ve spojení s pevnou délky smlouvy představuje snahu žalobkyně přenést své podnikatelské riziko obchodníka s elektřinou na spotřebitele podle toho, jak popisuje situaci na trhu při nákupu s předstihem a následném prodeji elektřiny. Žalobkyně doznává, že musí zajistit distribuční kapacitu a nakoupit elektřinu předtím, než má být zákazníkům dodána, reálně tedy mnohem dříve, než je smlouva mezi stranami vůbec uzavřena; jde o obvyklou podmínku řádného plnění smlouvy pro odhadovaný objem odběru. Při uzavření závazku na dobu určitou tak nejde jen o výhodnou volbu zákazníka, ale především o ujednání žalobkyně, kterým si usnadní tvorbu zisku na úkor zákazníka-spotřebitele. V tomto směru neobstojí ani argumentace ohledně nutnosti kompenzovat žalobkyni škodu za nerealizovaný odběr po smluvenou dobu, neboť smluvní pokuta není vázána na nerealizovaný odběr (není zde odběrová povinnost), ale na předčasné ukončení smlouvy. Měřeno touto logikou stejná škoda vzniká v závazkovém vztahu založeném na dobu neurčitou, kde zákon omezuje výpovědní dobu na maximálně 3 měsíce. Navíc v případě předčasného ukončení smlouvy se předpokládaná kapacita pro dodávku téže elektřiny uvolňuje pro jiného zákazníka a pak škoda žalobkyni vůbec nemusí vzniknout, samozřejmě vše v závislosti na množství zákazníků, na jejich reálném odběru a na pohybu cen na trhu. Vznik škody v důsledku předčasného ukončení smlouvy žalovaného je tak teoretický a se smlouvou přímo nesouvisí, naopak je závislý na dalších různých faktorech. Případná moderace smluvní pokuty z hlediska kompenzace škody by tak byla velmi obtížná. 37. Odvolací soud nesouhlasí s tím, že by při posuzování, zda sjednané vedlejší ujednání o smluvní pokutě je či není nepřiměřené ve smyslu § 1813 o. z., mělo být postupováno v souladu se závěry rozsudku Nevyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2273/2023. Tento rozsudek se totiž týká výkladu ustanovení § 2051 o. z., v němž byl přijat nový koncept moderace smluvní pokuty, podle něhož se nadále nebude zkoumat nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě (obsah tohoto ujednání), ale nepřiměřenost konkrétního nároku. Tudíž se kromě toho, jakým způsobem a za jakých okolností byla sjednána smluvní pokuta, zkoumají i okolnosti, za jakých nastalo porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou (co bylo důvodem porušení). Naopak posuzování ujednání jako nepřiměřeného (zneužívajícího charakteru) ve smyslu § 1813 o. z. představuje obsahovou kontrolou daného ujednání, a to ve vztahu k ostatním ujednáním smlouvy. Smlouva jako celek by neměla představovat výrazně nerovnocenný právní vztah k újmě spotřebitele, přičemž případný veřejnoprávní postih nemá na vyváženost vzájemných soukromých práv a povinností účastníků smlouvy žádný vliv. Odvolací soud kvituje, že žalobkyně se v rámci celkové úpravy závazkového vztahu snaží do smluvního formuláře zařadit i sankční mechanismy ve prospěch zákazníka, jako v případě porušení povinnosti žalobkyně s vrácením přeplatků, s nezahájením dodávky či v souvislosti s neoprávněným přerušením dodávky. Nelze však přehlédnout, že oproti smluvní pokutě za předčasné ukončení závazku je smluvní pokuta za neoprávněné přerušení dodávky elektřiny koncipována odlišně, pouze jednorázově, nikoli v závislosti na době trvání daného vztahu. 38. Vycházet nelze ani z připravovaného znění právní úpravy § 11cc energetického zákona, když odvolacímu soudu nepřísluší hodnotit danou zákonodárnou iniciativu. Podstatné je, že předpis nebyl zatím přijat a není jisté, zda bude, případně v jakém znění a s jakými limity. 39. Je pravdou, že zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o elektronických komunikacích“) obsahuje problematiku závazků uzavřených na dobu určitou, včetně peněžitého vypořádání při předčasném ukončení závazku, jde však o úpravu pro tuto oblast speciální, obsahující řadu výjimek a přesné horní limity (§ 63b daného zákona) tak, aby byla zachována vyváženost práv a povinností ve spotřebitelském vztahu. 40. Všechny shora aspekty vedou odvolací soud k závěru, že posuzované ujednání o smluvní pokutě ve spojení s ujednáním o době trvání smlouvy na 30 měsíců bez možnosti výpovědi představuje snahu (ekonomický nátlak) žalobkyně po dobu delší než tři měsíce nepřiměřeně omezovat spotřebiteli právo na bezplatnou volbu dodavatele elektřiny, aniž by za to obdržel adekvátní protiplnění. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně vyhodnotil dané ujednání ve smyslu § 1813 o. z. jako nepřiměřené. 41. Ke stejnému závěru dospěl Krajský soud v Praze již v rozsudku ze dne 11. 6. 2024, č. j. 27 Co 97/2024-90, přičemž odvolací soud neshledal, že by v tomto řízení vyšly najevo okolnosti, pro které by mělo být rozhodnuto odlišně. 42. Jelikož k ujednání o smluvní pokutě, o něž žalobkyně opírá svůj nárok, nelze podle § 1815 o. z. přihlédnout, dospěl odvolací soud k závěru, že žaloba o zaplacení smluvní pokuty ve výši 21 600 Kč byla správně zamítnuta, a proto výrok II. v této části podle § 219 o. s. ř. potvrdil. 43. Po změně rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud rozhodoval znovu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně za použití § 224 odst. 2 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., podle § 142 odst. 2 na konci věty o. s. ř. za situace, kdy míra úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci byla obdobná (počítáno z jistiny i příslušenství v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08). 44. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., podle § 142 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovaný byl procesně neúspěšný pouze v nepatrné části a odvolací soud mu tak přiznal právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady představují náklady ustanoveného opatrovníka v celkové výši 2 280 Kč sestávající z odměny za jeden úkon právní služby ve výši 1 980 Kč (účast při jednání) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč k tomuto úkonu. 45. Podle § 149 odst. 2 o. s. ř. uložil odvolací soud žalobkyni povinnost zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení České republice Okresnímu soudu v Kolíně v obecné pariční lhůtě tří dnů podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem. Praha 10. září 2024 JUDr. Oto Kubeš předseda senátu