ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeše a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a Mgr. Kateřiny Boudníkové ve věci manželky: [osobní údaje manželky] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] a manžela: [osobní údaje manžela] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o rozvod manželství o odvolání manžela proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 20. února 2023, č. j. 9 C 218/2021-334 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II. a III. potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně zamítl návrh manžela na změnu ustanoveného zástupce pro řízení (výrok I.), rozhodl o rozvodu manželství manželů [jméno] [příjmení], rozené [příjmení], narozené [datum], a [jméno] [příjmení], narozeného [datum], uzavřeného dne [datum] před [stát. instituce] (výrok II.) a o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) 2. Proti tomuto rozsudku podal manžel včasné odvolání. Ve vztahu k výrokům II. a III. rozsudku namítá, že soud prvního stupně nesprávně dovodil svou mezinárodní příslušnost podle článku 3 odst. 1 písm. a) odrážky páté, šesté nařízení Rady ES ze dne 27. 11. 2003 č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti, s odůvodněním, že manželka je státním příslušníkem České republiky a nejméně rok před podáním návrhu bydlela na území České republiky. Podle názoru žalobce jsou k rozhodnutí o rozvodu účastníků příslušné soudy členského státu, kde měli manželé poslední společné bydliště, pokud zde jeden z nich bydlí nebo má odpůrce bydliště. Manžel je státním příslušníkem Spolkové republiky Německo, poslední společné bydliště účastníků bylo na adrese [adresa], [příjmení] republika Německo, přičemž na uvedené adrese manžel dosud bydlí. Účastníci nikdy neměli společné bydliště v České republice. Příslušnými k rozhodnutí o rozvodu manželství účastníků jsou tak německé soudy. Uvedené skutečnosti manžel sděloval již v řízení před soudem prvního stupně. Poukázal na to, že duševní stav manželky není dobrý, manžel ho dokládal v jiném řízení znaleckým posudkem. Manželce byla v Německu ustanovena opatrovnicí [jméno] [příjmení], kterou zároveň navrhl jako svědka. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Manželka se k odvolání vyjádřila tak, že se s názorem soudu prvního stupně ztotožňuje. Poukázala na to, že manžel nesouhlasí s rozvodem pouze z majetkových důvodů a z důvodu, aby za ní mohl v některých záležitostech jednat, k čemu už v minulosti došlo. Odmítla, že by byla omezena v svéprávnosti nebo že by jí byl ustanoven opatrovník. Ztotožnila se také se závěrem soudu prvního stupně o mezinárodní příslušnosti českých soudů, neboť manželka rok před podáním návrhu na rozvod manželství bydlela v České republice, od 15. 4. 2019 byla evidována u praktického lékaře v [obec] a absolvovala zde vyšetření. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty prvé o. s. ř. ve výrocích II. a III. za použití § 1 odst. 3 z. ř. s. dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání manžela není důvodné. O odvolání manžela proti výroku I. odvolací soud rozhodl dne 28. srpna 2023 v samostatném usnesení č. j. 22 Co 142/2023-384. 5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že manželka se návrhem podaným dne 19. 3. 2020 domáhá rozvodu manželství účastníků, uzavřeného dne 20. 10. 2017 před Městským úřadem Zruč nad Sázavou. Účastníkům se narodily tři děti, které jsou umístěny v náhradní rodinné péči v Spolkové republice Německo, manželka s nimi není v kontaktu. V průběhu manželství manžel manželce psychicky i fyzicky ubližoval, vydíral ji a vyhrožoval jí. Manželka se manžela bojí, podala na něj trestní oznámení pro ublížení na zdraví. Manželka byla na konci roku 2019 hospitalizována v nemocnici a po svém propuštění odešla bydlet ke své matce. Poslední společné bydliště manželů bylo na adrese [adresa], minimálně dva roky před podáním návrhu na rozvod manželství žili manželé v České republice. 6. Manžel s návrhem na rozvod manželství nesouhlasil, namítl mezinárodní nepříslušnost českých soudů. Připustil, že pokud se účastníci zdržovali v České republice, bydleli na adrese [obec a číslo], kde vlastní manželka nemovitost. Poslední společné bydliště měli účastníci na adrese [adresa], Spolková republika Německo. 7. Soud prvního stupně svou mezinárodní příslušnost posoudil podle čl. 3 odst. 1 písm. a) odrážky páté nařízení č. 2201/2003, neboť uzavřel, že manželka jako navrhovatelka měla obvyklé bydliště na území České republiky nejméně jeden rok před podáním návrhu na zahájení řízení o rozvod manželství a současně je státní příslušnicí ČR. Rozhodným právem určil české právo podle § 50 odst. 1 ve spojení s § 49 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. 8. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli dne 20. 10. 2017 manželství před Městským úřadem Zruč nad Sázavou. Jednalo se o jejich druhé manželství (předchozí manželství uzavřeli v roce 2002 a skončilo rozvodem z iniciativy manžela). Z manželství se jim narodila dne [datum] dcera [jméno] [příjmení], dne [datum] dcera [jméno] [příjmení], a dne [datum] dcera [jméno] [příjmení], které jsou umístěny v náhradní rodinné péči, přičemž účastníci byli vůči nim zbaveni rodičovské zodpovědnosti. Od roku 2017 až do hospitalizace manželky po mrtvici dne 15. 1. 2020 v nemocnici v [obec] bydleli podle výpovědi manželky manželé na adrese [adresa], okres [okres] (manžel s uvedeným nesouhlasil). Manželka podala na manžela trestní oznámení, následně byla věc řešena přestupkovou komisí. Manželé spolu nejsou v žádném kontaktu, intimně se nestýkají od prosince roku 2019, nevedou rodinnou domácnost, manželka vyloučila možnost obnovení manželského soužití. 9. Soud prvního stupně zjištěné skutečnosti právně posoudil podle § 755, § 756, § 758 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a dospěl k závěru o trvalém, hlubokém a nenapravitelném rozvratu manželství účastníků. Manželství dlouhodobě neplní žádnou ze svých funkcí, manželé spolu více než tři roky nežijí, nevedou rodinnou domácnost, nestýkají se, nechovají k sobě pozitivní city ani nevychovávají děti, neboť byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti. Manželka vyloučila obnovení manželského soužití pro špatné chování manžela vůči ní a ani manžel neuvedl žádné důvody pro zachování manželství, tyto důvody neshledal ani soud prvního stupně. Za této situace manželství účastníků i přes nesouhlas manžela rozvedl, přičemž příčinu rozvratu manželství soud prvního stupně spatřoval v rozdílných názorech manželů na fungování manželství, rozdílných povahách, životních postojích a komplikovaných vztazích, které vedli k odcizení účastníků. 10. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 23 věta prvá z. ř. s., neboť neshledal žádné okolnosti svědčící pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z manželů. 11. Vzhledem k tomu, že manžel je státním příslušníkem Spolkové republiky Německo s bydlištěm v Německu, jedná se o věc s mezinárodním prvkem (§ 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém). Soud prvního stupně otázku mezinárodní příslušnosti českého soudu vyřešil správně, neboť podle čl. 3 odst. 1 písm. a) odrážky šesté nařízení č. 2201/2003 je dána pravomoc i příslušnost českého soudu k rozhodnutí věci, když v odvolacím řízení bylo zjištěno, že manželka (navrhovatelka), která je státní příslušnicí České republiky, měla své faktické bydliště (§ 80 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) na území České republiky nejméně šest měsíců před podáním návrhu na rozvod manželství (byť měla evidované bydliště v Spolkové republice Německo). K uvedenému závěru dospěl i odvolací soud poté, co manželka v odvolacím řízení doložila, že se dne 15. 4. 2019 registrovala k zdravotní péči (k praktickému lékaři) v České republice, absolvovala zde i další vyšetření a účastnila se veřejného zdravotního pojištění. Soud prvního stupně také správně určil rozhodné právo podle § 50 odst. 1 ve spojení s § 49 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém. 12. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a vyvodil z něho správné závěry. 13. Podle § 755 odst. 1 o. z. manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 14. Podle § 755 odst. 2 o. z. přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. 15. Podle § 755 odst. 3 o. z. mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. 16. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 17. Podle § 758 o. z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. 18. Předpokladem kladného rozhodnutí o návrhu na rozvod manželství je kvalifikovaný rozvrat manželství. Tato kvalifikovanost je dána nejenom délkou a intenzitou rozvratu, ale i skutečností, že v důsledku tohoto rozvratu nelze očekávat obnovení soužití manželů. Společné žití manželů je otázka jejich osobního (včetně intimního), ale i majetkového společenství, tj. společné sdílení radostí i problémů, společné trávení volného času, osobní péče o druhého manžela, společné nakládání s finančními prostředky apod. Jestliže zákon předpokládá povolení rozvodu tam, kde nelze očekávat obnovení manželského soužití, znamená to potřebu prokázání definitivního ukončení osobního společenství manželů a společného hospodaření bez naděje na smíření (srov. Hrušáková, M., Králíčková, Z., Westphalová, L. a kol.: Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014). 19. Odvolací soud se shoduje se závěrem soudu prvního stupně, že manželství účastníků je hluboce a trvale rozvrácené. Z dokazování provedeného soudem prvního stupně vyplynulo, že vztah účastníků je vážně narušený, manželé spolu dlouhodobě nežijí, nekomunikují spolu, nesdílí každodenní život, nepomáhají si, intimně se nestýkají. V jejich vztahu chybí vzájemná úcta a respekt. Manželka má z manžela strach, v manželství nechce dále setrvávat. Manžel sice s rozvodem manželství nesouhlasí, netvrdí však žádný důvod pro jeho zachování a ani nevyvinul žádnou snahu o jeho záchranu. Manželství neplní žádnou ze svých funkcí (společenskou, ekonomickou, biologickou), nepředstavuje řádné prostředí pro výchovu dětí, naopak oba účastníci byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti a jejich děti jsou umístěny v náhradní rodinné péči. Za tohoto stavu je rozvrat manželství a následné řízení o rozvod pouze logickým vyústěním všech výše popsaných skutečností. Poukaz manžela na nepříznivý duševní stav manželky, bránící jí podat návrh na rozvod manželství, odvolací soud vyhodnotil pouze jako účelovou snahu manžela o oddálení jeho rozhodnutí, neboť manželka tvrzení manžela popřela a manžel ho poprvé zmínil až na jednání před odvolacím soudem, aniž by současně své tvrzení jakkoliv konkrétně doložil. Z tohoto důvodu odvolací soud neprovedl ani navržený důkaz svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení]. S ohledem na uvedené i odvolací soud uzavřel, že jsou splněny zákonné předpoklady rozvodu manželství. 20. Odvolací soud se také shoduje se závěrem soudu prvního stupně o příčině rozvratu manželství spočívající v rozdílných pohledech na manželství a v rozdílných životních postojích. Zjišťování příčin rozvratu manželství je důležité pro rozhodnutí soudu v tom směru, zda je na místě pokusit se příčiny rozvratu odstranit a přispět (např. formou mediace) k obnovení manželského soužití. Soud není povinen v řízení zkoumat veškeré možné příčiny rozvratu manželství, ani který z účastníků se o rozvrat manželství přičinil větší měrou, neboť účel řízení o rozvod manželství by komplikované dokazování všech možných příčin rozvratu manželství přesahovalo. Současně subjektivní vnímání účastníků jejich vztahu a chování druhého manžela znemožňují nalezení objektivní zásadní příčiny. Řízení o rozvod manželství by mělo představovat rychlý a co nejméně traumatizující způsob ukončení vztahu manželů za situace, kdy není možná jeho náprava, zejména pokud je zřejmé, že minimálně jeden z manželů kategoricky odmítá dál v manželství setrvávat. 21. Odvolací soud také v projednávané věci neshledal, že by manželství účastníků nemohlo být rozvedeno pro rozpor se zájmem nezletilých dětí, neboť ty jsou umístěny v náhradní rodinné péči a účastníci byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, či pro rozpor se zájmem manžela. 22. Soud prvního stupně nepochybil ani ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, který správně odůvodnil s poukazem na § 23 věta prvá z. ř. s. Odvolací soud proto výše uvedený rozsudek soudu prvního stupně v jeho věcně správných výrocích II. a III. potvrdil (§ 219 o. s. ř.), jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 23. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 1 odst. 3 z. ř. s ., v souladu s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 23 věta prvá z. ř. s . Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Praha 9. ledna 2024 JUDr. Oto Kubeš předseda senátu