ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Oto Kubeše a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a Mgr. Kateřiny Boudníkové ve věci žalobkyně: [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti; žalované: [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] o zaplacení 35 716,96 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 12. 4. 2024, č. j. 19 C 90/2024 – 77 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 31 653 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 653 Kč od 31. 3. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku; v dalším se v tomto výroku potvrzuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 7 512 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 5 628 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 39 159,08 Kč s úrokem ve výši 7,6 % ročně z částky 33 616,96 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 616,96 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. V něm namítá, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru elektronicky a že žalované skutečně částku 36 000 Kč poskytla. Odkázala na své vyjádření z 25. 3. 2024, předložené v řízení před soudem prvního stupně, v kterém se k oběma uvedeným skutečnostem vyjádřila a navrhla důkazy k jejich prokázání. Poskytnutí částky 36 000 Kč žalobkyně doložila výpisem z úvěrového účtu, z něhož je zřejmé datum převodu (dne 11. 4. 2022), popis transakce - čerpání úvěru, variabilní symbol, částka i kód transakce. Na dalších stranách výpisu jsou pak zřetelné platby žalované na tento závazek. Uvedené skutečnosti vyplývají i z platební historie, kterou právní předchůdkyně žalobkyně soudu prvního stupně poskytla. Žalobkyně tak navrhla relevantní důkazy, kterými standardně v řízeních uvedenou skutečnost prokazuje a odkázala na názor Nejvyššího soudu vyjádřený v usnesení ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 32 Cdo 581/2014, který tuto praxi považuje také za běžnou. V souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a principy obezřetného úvěrování právní předchůdkyně žalobkyně posoudila řádně a s odbornou péčí i úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě zcela vyhoví a přizná žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné. 5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného soudu prvního stupně dne 16. 12. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení částky uvedené v bodě 1. tohoto rozsudku. Tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou byla dne 11. 4. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 36 000 Kč. Žalovaná se tuto částku zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 7,6 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 624,19 Kč Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky v internetovém bankovnictví žalované, do kterého se žalovaná přihlašovala pomocí biometriky (Fingerprint, TouchID, FaceID). Při přihlášení do internetového bankovnictví byl žalované vygenerován jednoznačný identifikátor (ID podpisu) vázaný na tuto operaci a zařízení, který je otištěn i na přijatém dokumentu. Před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně také řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že žije ve vlastním bytě/domě s druhem/družkou, má čistý měsíční příjem 37 267 Kč a příjem domácnosti činí 60 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně poté posoudila její schopnost úvěr splácet podle vypočtené disponibilní částky, kdy od příjmu žalované odečetla částku životního minima a normativní náklady na bydlení. Žalovaná se dostala se splácením do prodlení, na svůj závazek uhradila pouze částku 4 347 Kč, právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr zesplatnila dopisem ze dne 14. 3. 2023 a požadovala úhradu celé své pohledávky. Žalobkyně se stala věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek, postoupení bylo žalované oznámeno. Žalovanou částku tvoří jistina pohledávky ve výši 33 616,96 Kč, poplatky ve výši 2 100 Kč, kapitalizovaný úrok za dobu od 20. 10. 2022 do 20. 3. 2023 ve výši 1 057,44 Kč, úrok ve výši 7,6 % ročně z částky 33 616.96 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 20. 10. 2022 do 7. 9. 2023 ve výši 2 384,68 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 616,96 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení. 6. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 7. K nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil, soud prvního stupně proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 8. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že obsahem listiny datované dne 11. 4. 2022 je závazek [právnická osoba] poskytnout žalované finanční prostředky do výše 36 000 Kč a závazek žalované tyto prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 7,6 % ročně v měsíčních splátkách po 624,19 Kč. Na listině není připojen podpis právní předchůdkyně žalobkyně ani žalované. Dopisem ze dne 16. 3. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu do 30. 3. 2023, dopis byl odeslán 17. 3. 2023 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni za úplatu, která byla uhrazena téhož dne. Žalované bylo postoupení oznámeno dopisem ze dne 25. 9. 2023. Soud prvního stupně neměl za prokázané uzavření smlouvy prostřednictvím elektronických prostředků v prostředí internetového bankovnictví, ani že žalovaná smlouvu podepsala biometrickým podpisem, neboť k těmto tvrzením žalobkyně nenavrhla žádné důkazy. Vzhledem k její neúčasti na jednání nemohla být poučena podle § 118a o. s. ř. Navíc z listiny označené jako„ Výběr způsobu podepisování a souhlas s využitím biometrických charakteristik podpisu pro vytvoření a používání dynamického podpisu s verifikací“ ze dne 31. 1. 2020 je zřejmé, že žalovaná zvolila jako způsob podepisování listin v právním styku fyzický podpis vytvořený prostřednictvím podpisového tabletu, nikoliv biometrický podpisový vzor. V řízení také nebylo zjištěno, že by žalovaná měla zřízené internetové bankovnictví, aktivovala si aplikaci [příjmení] [příjmení] a vytvořila si přihlašování pomocí biometrických údajů. Z všeobecných produktových podmínek, sazebníku poplatků, kopie občanského průkazu, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z výpisu z úvěrového účtu, z vyjádření [právnická osoba] k posouzení úvěruschopnosti nebo ze záznamu o posouzení úvěruschopnosti či dopisů právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 27. 11. 2022, 25. 1. 2023 a 25. 2. 2023 a žalobkyně ze dne 6. 10. 2023 soud prvního stupně nezjistil žádné relevantní informace. 9. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně věc po právní stránce posoudil podle § 2991 odst. 1, § 1879 a § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by poskytla žalované finanční prostředky ve výši 36 000 Kč. Z platební historie ani výpisu z úvěrového účtu soud prvního stupně takové zjištění neučinil, neboť šlo v obou případech o listiny vyhotovené právní předchůdkyní žalobkyně, které mají význam pouze jako doplnění skutkových tvrzení, nikoliv jako důkazní prostředek a odkázal na závěry Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3893/2007. V opačném případě by žalobkyně sama sobě mohla potvrdit splnění svého závazku. Jiný důkazní prostředek o poskytnutí finančních prostředků žalované žalobkyně nenavrhla, ačkoliv se nabízel například výpis z účtu vedeného pro žalovanou, z něhož by vyplývalo, že se o tuto částku zvýšila pohledávka žalované za [právnická osoba] Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nařízeného jednání neúčastnila, soud prvního stupně jí nemohl poučit o jejím důkazním břemenu. Soud prvního stupně proto nárok žalobkyně včetně odvozeného nároku na poplatky nebo příslušenství pohledávky neshledal důvodným a žalobu zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly. 11. Soud prvního stupně neprovedl dokazování v dostatečném rozsahu, jeho dokazování směřovalo pouze k uzavření úvěrové smlouvy, ve vztahu k poskytnutí žalované částky právní předchůdkyní žalobkyně žalované žádné důkazy neprovedl, ačkoliv je žalobkyně za účelem prokázání poskytnutí částky 36 000 Kč navrhla a předložila. 12. Odvolací soud zopakoval důkaz listinou označenou jako smlouva o úvěru Expres půjčka, podle které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 36 000 Kč ode dne 11. 4. 2022. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 7,6 % ročně, výše měsíční splátky činila 624,19 Kč Součástí smlouvy byly všeobecné produktové podmínky. Podle údajů v závěru smlouvy ji žalovaná měla podepsat biometricky dne 11. 4. 2022 s ID podpisem [číslo]. Dále je ve smlouvě uvedeno v článku IV. odst. 8, že smlouva je podepsána elektronicky podle § 561 o. z. Po podpisu oběma smluvními stranami bude smlouva bankou doručena do [příjmení] [příjmení] na trvalém nosiči dat klientovi. V článku 16 všeobecných produktových podmínek byly upraveny formy vlastnoručního podpisu, které si je klient oprávněn zvolit, a to fyzický podpis, statický podpis nebo dynamický podpis s verifikací, přičemž statický a dynamický podpis s verifikací jsou vyhotoveny prostřednictvím elektronického podepisovacího prostředku nazývaného též podpisový tablet, neboli SignPad. Podle listiny nazvané výběr způsobu podepisování a souhlas s využití biometrických charakteristik podpisu pro vytvoření a používání dynamického podpisu s verifikací si žalovaná vybrala způsob podepisování statický podpis, tzn. fyzický podpis vytvořený prostřednictvím podpisového tabletu. 13. Platební historií bylo doloženo, že dne 11. 4. 2022 bylo realizováno první čerpání úvěru částky 36 000 Kč. Dále jsou z výpisu zřejmé splátky úvěru, které byly hrazeny celkem ve výši 4 347 Kč. Totožné skutečnosti pak vyplývají i z výpisu z úvěrového účtu. 14. V listině ze dne 19. 3. 2024 nazvané vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti sdělila právní předchůdkyně žalobkyně, že dne 11. 4. 2022 při vyplňování žádosti o úvěr žalovaná vyplnila údaje ke svým příjmům a výdajům, právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovanou v insolvenčním rejstříku, v bankovním a nebankovním registru klientských informací i v databázi Ministerstva vnitra České republiky za účelem kontroly platnosti průkazu. Do výdajů byly započteny výdaje doložené v žádosti o úvěr, částka životního minima a částka normativních nákladů na bydlení. Pro přezkum úvěruschopnosti pak banka použila matematické modely výpočtu úvěruschopnosti schválené Českou národní bankou. Žalovaná deklarovala svůj čistý měsíční příjem ve výši 37 267 Kč, který byl ověřen z jejího běžného účtu, u typu povolání je uvedeno na dobu neurčitou, dále je uvedeno, že zdroj příjmů je jeden, čistý měsíční příjem domácnosti činí 60 000 Kč, rodinný stav je družka, druh bydlení vlastní dům/byt, má jednu vyživovanou osobu. Dále má interní splátky ve výši 8 670,86 Kč a externí splátky ve výši 8 084 Kč. Přílohou je pak přehled půjček, z nich je zřejmé, že žalovaná měla závazek z půjčky u [anonymizována dvě slova] a několik závazků z půjček u [anonymizována dvě slova] s celkovou výší splátky 8 084 Kč. 15. Dopisem ze dne 16. 3. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do 30. 3. 2023. Dopis byl podle poštovního podacího archu odeslán 17. 3. 2023. 16. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně považuje výpisy z úvěrového účtu žalované i platební historii za relevantní důkazy prokazující poskytnutí částky 36 000 Kč právní předchůdkyní žalobkyně žalované. Podle § 125 o. s. ř. mohou za důkaz sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci a demonstrativně vyjmenovává některé z nich, lze tak použít i důkazní prostředky v tomto ustanovení explicitně neuvedené. Zákon zásadně nepředepisuje, jakým důkazním prostředkem má být určitá skutečnost prokázána; děje se tak pouze výjimečně a vždy jenom na základě výslovného ustanovení zákona (srov. např. § 187 odst. 3 o. s. ř.). Nestanoví-li zákon takovou výjimku, platí, že každou skutečnost lze dokazovat jakýmkoli důkazním prostředkem, pomocí nějž lze stav věci zjistit (viz. nález Ústavního soudu ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. I. ÚS 687/10). Hodnocení důkazu soudem, z hlediska jeho relevance prokázat určitou skutečnost, se přitom řídí obecnými zkušenostmi a logikou. V případě předložených důkazů výpisem z úvěrového účtu nebo platební historií se jedná o standardně předkládané důkazy v soudních řízeních, všeobecně v soudní praxi akceptované jako dostatečný důkaz o poskytnutí částky klientu banky (nakonec i výpisy z účtu jsou vyhotoveny bankou, která účet pro klienta vede). Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3893/2007, zmiňované soudem prvního stupně nelze na danou situaci vztáhnout, neboť v případě výpisů z úvěrového účtu nebo platební historie nejde o pouhé prohlášení účastníka o určité skutečnosti, ale o listinu, kterou banka (obdobně jako např. výpis z běžného účtu) vyhotovuje automaticky na základě přijatých dat (odchozích a příchozích plateb, přiřazení k dluhu) existujících v jejím systému. Za situace, kdy žalovaná nevznáší žádné námitky k žalobnímu nároku, nezpochybňuje pravost ani pravdivost předloženého důkazního prostředku, odvolací soud nevidí důvod pro to, aby byl tento důkaz odmítnut jako nerelevantní z hlediska jeho důkazní hodnoty. 17. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 20. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. 21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 22. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví pro smlouvu o spotřebitelském úvěru obligatorní písemnou formu. Ta je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými prostředky, pokud umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Podle článku 3 odst. 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen nařízení eIDAS), jsou elektronickým podpisem data v elektronické podobě, která jsou schopna být připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena. Elektronickým podpisem (prostým) podle nařízení tak mohou být jakákoliv elektronická data připojená k datové zprávě s úmyslem jednající osoby podepsat datovou zprávu, např. PIN, heslo, fráze, tedy jakýkoliv digitální záznam připojený k podepisovanému dokumentu. Podle článku 25 odst. 1 nařízení eIDASelektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Zákon č. 297/2016, o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, výslovně stanoví, že k jednání v soukromoprávním styku lze použít i prostý elektronický podpis (§ 7). K prostému elektronickému podpisu se v minulosti vyjádřila i Česká národní banka (viz odpověď České národní banky ze dne 21. 11. 2016 na kvalifikovaný dotaz, dostupná na svých webových stránkách www.cnb.cz„ K některým ustanovením zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru - Česká národní banka (cnb.cz)“), která připouští použití i jiného než zaručeného elektronického podpisu při splnění zavedení mechanismů, které zajistí dostatečnou úroveň ověření identity jednající osoby, a dále že podpis spotřebitele i podpis poskytovatele musejí být dále vždy připojeny prokazatelně k takovému textu smlouvy, se kterým se spotřebitel seznámil a kterým projevil vůli být vázán. Podpis smlouvy pomocí sjednaného způsobu elektronického podpisu (např. pomocí SignPad nebo kódu) může být v tomto smyslu plnohodnotným elektronickým podpisem, pokud zároveň umožňuje ve smyslu § 562 o. z. zachycení obsahu jednání a identifikaci jednající osoby. Identifikace (určení) podepisující osoby přitom může být provedena jakýmkoliv způsobem. 23. V dané věci lze souhlasit se soudem prvního stupně, že žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně nedostatečně tvrdila a dokládala elektronické uzavření smlouvy o úvěru žalovanou. Ze smlouvy o úvěru a všeobecných produktových podmínek sice vyplývá, že smlouva měla být uzavřena prostřednictvím služby [příjmení] [příjmení], biometrickým podpisem s ID [číslo], žalobkyně ale současně nedoložila, že by žalovaná měla tuto službu zřízenou, že by si účastníci tento způsob podepisování sjednali ani průběh procesu uzavření smlouvy. Uvedený nedostatek však neměl vliv na rozhodnutí odvolacího soudu, neboť absence písemné formy smlouvy o úvěru nezpůsobuje podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru její neplatnost. Žalobkyně v řízení přitom prokázala poskytnutí finančních prostředků její právní předchůdkyní v souladu a za podmínek stanovených smlouvou, přičemž je z dokazování také zřejmé, že žalovaná žalobkyni svůj závazek částečně splácela. Z uvedených důkazů lze dovodit uzavření smlouvy tvrzeného obsahu i vůli žalované být touto smlouvou vázána. 24. Odvolací soud však dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně posuzovala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru. 25. Evropský soudní dvůr v rozsudku ze dne 11. ledna 2024 ve věci C‑ 755/22, Nárokuj s.r.o. proti EC Financial Services, a. s. připomněl svou stávající judikaturu, že s ohledem na bod 26. odůvodnění Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, má tato povinnost rovněž za cíl, aby věřitelé jednali zodpovědně a neposkytovali úvěry spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní (viz rozsudky ze dne 18. prosince 2014, CA Consumer Finance,C‑ 449/13, ze dne 5. března 2020, OPR-Finance,C‑ 679/18 a ze dne 10. června 2021, Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg) ,C‑ 303/20). Z toho vyplývá, že povinnost věřitele spočívající v posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má předcházet prostému riziku nadměrného zadlužení nebo platební neschopnosti vyplývajícímu z nedostatečného ověření jeho schopnosti a ochoty splácet úvěr. Takové finanční důsledky uzavření úvěrové smlouvy pro situaci spotřebitele přitom mohou nastat i po splacení úvěru. Zajišťování odpovědného jednání věřitelů a předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů spotřebitelům nadto zásadním způsobem přispívá k řádnému fungování trhu spotřebitelských úvěrů. Vzhledem k tomu, že tyto účely jsou nezávislé na situaci nebo chování konkrétního spotřebitele, není jich dosaženo samotným úplným splněním úvěrové smlouvy, kterou tento spotřebitel uzavřel. Jakýkoli jiný výklad by napomáhal tomu, aby věřitel neplnil povinnost, která pro něj vyplývá z článku 8 směrnice 2008/48, a mohl by zbavit toto ustanovení užitečného účinku. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být proto vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky. Skutečnost, že spotřebitel proti smlouvě v průběhu splácení nic nenamítal, je irelevantní (srov. citovaný rozsudek). 26. Ze zjištění odvolacího soudu se podává, že žalovaná měla v době uzavření úvěrové smlouvy četné platební závazky ze zápůjček, které na sebe vzala před uzavřením smlouvy. Její příjem právní předchůdkyně ověřila pouze z běžného účtu, aniž by také věděla, jakou pracovní pozici žalovaná zastává a případné časové omezení trvání pracovní smlouvy. Pravidelné výdaje žalované (zejména na bydlení) pak nebyly ověřovány vůbec (pouze podle statistických dat) stejně tak ani její hospodaření pravděpodobně zjistitelné z výpisu z účtu (zejména vzhledem k častému převzetí závazků z půjček). Samotná skutečnost, že žalovaná na poskytnutou částku částečně hradila, pak s ohledem na výše zmíněnou judikaturu nemůže vést k závěru, že žalovaná byla schopna úvěr splácet, když při uzavření úvěrové smlouvy existovaly s ohledem na četnost jejich závazků, neznalost délky pracovního poměru a nedoložené výdaje, pochybnosti o jejich možnostech a schopnostech úvěr splácet. V případě pochybností o správnosti sdělených údajů nebo jejich nedostatečnosti (nepřehlednost dalších závazků žalované, absence běžných měsíčních výdajů) byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna požadovat po žalované jejich objasnění a doložení tak, aby dávaly objektivní obraz běžné příjmové a výdajové stránky spotřebitele. Povinnost právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatele úvěru řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací tak splněna nebyla. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (někdy též označovaná jako absolutní), obdobně jako tomu bylo za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinné do 30. 11. 2016, u které byla tato neplatnost dovozována (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 27. Plnění poskytnuté spotřebiteli na základě neplatné smlouvy, je plněním bez právního důvodu, které je spotřebitel povinen vrátit ve lhůtě dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, na jiné plnění tak žalobkyně nárok nemá. Žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka 36 000 Kč, z které vrátila částku 4 347 Kč, žalobkyni tak dluží částku 31 653 Kč, kterou odvolací soud uložil žalované zaplatit. V případě porušení povinnosti poskytovatele úvěru se splatnost nároku posuzuje podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a odvíjí se od majetkových poměrů žalované. Žalovaná se v řízení v tomto směru vůbec nebránila ani nesdělila žádné informace k svým (dřívějším a současným) možnostem splácet dluh, naopak, po celou dobu řízení zůstala pasivní. Odvolací soud proto vzhledem k zjištěným informacím o poskytnutí jistiny žalované (duben 2022), částečným informacím o majetkových poměrech žalované v roce 2022 (viz bod 14. rozsudku) a výši aktuálního dluhu, dospěl k závěru o splatnosti pohledávky žalobkyně k datu 30. 3. 2023 poté, co právní předchůdkyně žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovanou k úhradě jejího dluhu dopisem ze dne 16. 3. 2023 (§ 1958 odst. 2 o. s. ř.), odeslaným dne 16. 5. 2023 doporučeně na žalovanou označenou doručovací adresu, tento byl žalované (dle domněnky dojití podle § 573 o. z.) doručen dne 17. 3. 2023. V dopise právní předchůdkyně určila lhůtu splatnosti do 30. 3. 2023. Splatnost závazku ke dni 30. 3. 2023 považuje odvolací soud za souladnou s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná se dostala do prodlení dne 31. 3. 2023, od tohoto data má žalobkyně jako právní nástupkyně původního věřitele (§ 1879 a následující o. z.) právo na úrok z prodlení podle § 1970 ve spojení s § 1968 o. z., přičemž žalobkyní požadovaný úrok z prodlení nepřesahoval zákonný úrok podle nařízení vlády 351/2013 Sb. 28. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 31 653 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 653 Kč od 31. 3. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku; v dalším pak výrok I. jako věcně správný potvrdil. 29. Po změně rozsudku rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 ve spojení s § 151 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně, přičemž při zjišťování poměru procesního úspěchu ve věci odvolací soud do své úvahy zahrnul v souladu s platnou judikaturou (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) i příslušenství pohledávky (kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně). Žalobkyně byla v řízení převážně úspěšná, má tak právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v rozsahu 64 % Náklady řízení (celkem ve výši 11 738 Kč) tvoří náklady právního zastoupení za 3 úkony právní služby po 2 540 Kč (vypočtené z tarifní hodnoty 35 716,96 Kč) za převzetí zastoupení, sepis předžalobní upomínky a sepis žaloby podle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu Odvolací soud neshledal účelným úkonem podání žalobkyně ze dne 25. 3. 2024, neboť se jednalo o skutečnosti, které měla obsahovat již žaloba. Dále mezi náklady řízení patří paušální náhrada hotových výdajů podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu 3 x 300 a náhrada za 21 % DPH, které je zástupce žalobkyně plátcem. Součástí nákladů řízení je i zaplacený soudní poplatek ve výši 1 429 Kč (§ 137 odst. 1 o. s. ř.). Poměrná část nákladů řízení činí 7 512 Kč. 30. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., opět dle § 142 odst. 2 o. s. ř. V odvolacím řízení byla žalobkyně převážně úspěšná, má tak právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 65 % Náklady řízení žalobkyně ve výši 8 659 Kč sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5., § 8 odst. 1 advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši 35 716,96 Kč v sazbě za jeden úkon právní služby ve výši 2 540 Kč. Zástupce žalobkyně učinil 2 úkony právní pomoci podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu, a to odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem dne 24. 9. 2024. Dále k nákladům řízení náleží paušální náhrada hotových výdajů 2 x 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrada za daň z přidané hodnoty, které je zástupce žalobkyně plátcem a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 786 Kč. Poměrná část nákladů řízení činí 5 628 Kč. 31. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod, platební místo pro náhradu nákladů řízení bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem. Praha 24. září 2024 JUDr. Oto Kubeš předseda senátu