ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeše a soudkyň Mgr. Kateřiny Boudníkové a JUDr. Terezy Dobešové ve věci žalobkyně: [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti; žalované: [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako opatrovníkem sídlem [adresa] o zaplacení 306 863,61 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 13. 2. 2024, č. j. 217 C 2/2024 - 65 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že pro částku 152 556,44 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 18 388,58 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 32 385 Kč, úrok ve výši 8,9 % ročně z částky 301 163,61 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 301 163,61 Kč od 19. 9. 2023 do 2. 10. 2023, z částky 146 856,44 Kč od 3. 10. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá; v dalším se v tomto výroku pro částku 154 307,17 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 154 307,17 Kč od 3. 10. 2023 do zaplacení potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Kladně na náhradě nákladů odvolacího řízení žalované částku 6 555 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Kladně soudní poplatek z odvolání ve výši 7 628 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 306 863,61 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 18 388,58 Kč od 12. 2. 2018 do 17. 10. 2022, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 32 385 Kč od 12. 2. 2018 do 17. 10. 2022, s úrokem ve výši 8,9 % ročně z částky 301 163,61 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 301 163,61 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 45 291,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně a výrokem III. uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně soudní poplatek ve výši 3 069 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku. 2. Proti tomuto rozsudku podal opatrovník žalované včasné odvolání, ve kterém namítá, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, zejména v situaci, kdy žalovaná je osobou neznámého pobytu, která tedy nemůže, ani pasivním jednáním, žalovaný nárok uznat. Opatrovníku je z jiných řízení známo, že žalovaná byla osobou s nízkým příjmem, měla vyživovací povinnost a již více úvěrů. Její hospodaření bylo v podstatě na hraně předluženosti a soud prvního stupně měl řádně zkoumat, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil. 3. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila tak, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji povinnost přezkoumat úvěruschopnost žalované. Věřitel jednak získal potřebné informace od spotřebitele a jednak nahlédl do databází. Žalovaná v žádosti o úvěr ze dne 9. 2. 2018 uvedla informace o svém rodinném stavu, způsobu bydlení a o svém pracovním poměru, včetně výše čistého příjmu a příjmu domácnosti, když uvedla, že je rozvedená a žije v pronajatém bytě/domě. Věřitel si ověřil příjem žalované na základě potvrzení o výši příjmu vydaného zaměstnavatelem, který garantoval průměrný příjem za tři měsíce ve výši 16 508 Kč. Dále žalovaná uvedla čistý měsíční příjem domácnosti 35 000 Kč. Věřitel při posouzení schopnosti žalované dluh splácet posuzoval disponibilní částku, přičemž při jejím výpočtu počítal s částkou výdajů 6 890,08 Kč představující částku životního minima žalované dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb. a normativní náklady na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. Věřitel si dále příjem ověřil a výdaje žalované zjišťoval z výpisu z běžného účtu, z něhož byly patrné běžné výdaje na potraviny a ošacení. Věřitel pak od příjmu 16 508 Kč odečetl životní náklady 6 890,08 Kč a vyšla mu disponibilní částka 9 617,92 Kč. Přitom je třeba uvést, že věřitel při posuzování úvěruschopnosti postupuje individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi a principem obezřetného úvěrování. Žalovaná na předmětný úvěr uhradila částku 245 692,83 Kč. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil. 4. Výrok III. nebyl odvoláním dotčen a samostatně nabyl právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). 5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích § 212 věty první o. s. ř. ve výrocích I. a II. podle § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že jsou zde důvody pro jeho změnu. 6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne 19. 12. 2023 žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu proti žalované na zaplacení částky 306 863,61 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o úvěru ze dne 12. 2. 2018, uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále též i„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou, která byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2023 postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] a na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 na žalobkyni. Vzhledem k prodlení žalované se splácením úvěru banka využila svého práva a v souladu s odst. 13 a 14 Produktových podmínek, které byly nedílnou součástí smlouvy, prohlásila úvěr za splatný ke dni 17. 10. 2022. Žalované vznikla povinnost zaplatit na jistině 301 163,61 Kč, na kapitalizovaném úroku do zesplatnění 18 388,58 Kč, na kapitalizovaném úroku z prodlení do zesplatnění 32 385 Kč a na smluvních poplatcích 5 700 Kč. 7. Soud prvního stupně nesprávně rozhodl ve věci bez nařízení jednání, pokud žalované nebyla výzva dle § 115a o. s. ř. doručena v souladu s § 46 a násl. o. s. ř. Odvolací soud proto při jednání provedl listinné důkazy obsažené ve spise a na základě nich dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 8. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 12. 2. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 400 000 Kč za účelem konsolidace se smlouvě specifikovaných dlužných závazků žalované - dluh [právnická osoba], 77 744,75 Kč, dluh [právnická osoba], 40 183,86 Kč, dluh [právnická osoba], 40 000 Kč, dluh [právnická osoba] 88 676,99 Kč, dluh [právnická osoba] 21 000 Kč; částky byly dne 12. 2. 2018 vyplaceny na označené účty věřitelů a zbylá částka 132 394,40 Kč byla vyplacena na účet žalované. Žalovaná se zavázala úvěr včetně úrokového navýšení 8,90 % ročně splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 5 495,41 Kč počínaje dnem 15. 3. 2018 (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouva o úvěru ze dne 12. 2. 2018, Všeobecné produktové podmínky účinné od 1. 10. 2017, Základní produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru účinné od 1. 8. 2017). 9. Dopisem ze dne 19. 10. 2022 právní předchůdkyně žalované z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek oznámila žalované zesplatnění pohledávky ke dni 17. 10. 2022 (oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 19. 10. 2022). 10. Žalovaná na dluh uhradila 245 692,83 Kč (tvrzení žalobkyně, platební historie ke smlouvě). 11. Pohledávku za žalovanou právní předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023 [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO]. Postupitelka oznámila žalované postoupení dopisem ze dne 25. 9. 2023, odeslaným dne 26. 9. 2023 (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023 včetně přílohy č. 1 obsahující seznam postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 9. 2023, poštovní podací arch ze dne 26. 9. 2023, potvrzení o úplatě za postoupení ze dne 18. 9. 2023). Následně byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 pohledávka postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023, oznámení [právnická osoba] [anonymizováno] o postoupení pohledávky ze dne 9. 10. 2023, seznam odeslaných oznámení ze dne 9. 10. 2023). 12. Dopisem ze dne 9. 10. 2023, odeslaným téhož dne, právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ze smlouvy (dopis ze dne 9. 10. 2023, seznam odeslaných výzev ze dne 9. 10. 2023). 13. K posouzení úvěruschopnosti žalované bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při splnění své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované z žádosti o úvěr. V ní žalovaná uvedla, že má střední odborné vzdělání, je rozvedená, má dvě vyživovací povinnosti a žije v pronajatém domě/bytě. Pracuje jako prodavačka u společnosti [právnická osoba] s pracovním poměrem na dobu neurčitou od 1. 12. 2016. Dále bylo uvedeno, že čistý měsíční příjem žalované za 3 měsíce činí 16 508 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 35 000 Kč, zdroj příjmu domácnosti je jeden. K prokázání průměrné mzdy žalovaná doložila potvrzení o výši příjmu ze dne 7. 2. 2018, příjem nad rámec mzdy doložen nebyl. Dle žalované měsíční splátky dluhů činily 12 000 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalované č. [bankovní účet] za dobu od 30. 6. 2017 do 15. 2. 2018 bylo zjištěno, že příjem žalované představuje její mzda, případně je tato nahrazena nemocenským či ošetřovným. Kromě toho příjem tvoří dávky státní sociální podpory - přídavky na děti (r. 99 a r. 04) a příspěvek na bydlení ve výši celkem 7 899 Kč a dále půjčky, např. půjčka [anonymizováno] 90 000 Kč (27. 7. 2017), půjčka [anonymizována tři slova] 80 000 Kč (16. 8. 2017), [anonymizována tři slova] 40 000 Kč (13. 10. 2017). 14. Odvolací soud dospěl k závěru, že na základě těchto listin nemá za prokázané, že by si poskytovatelka úvěru splnila svoji zákonnou povinnost a u žalované řádně posoudila její schopnost spotřebitelský úvěr splácet, a to ať již jde o příjmovou, či výdajovou stránku rozpočtu žalované. K poučení soudu o této skutečnosti žalobkyně nic dalšího k poměrům žalované nedoplnila. 15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 19. Povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet sjednaný úvěr je v zákoně stanovena nikoliv pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jenž se vůči němu úvěrově zavazuje, byl skutečně schopen svým závazkům dostát), tak i na ochranu všech dalších (i potenciálních) věřitelů dotčeného spotřebitele, u nichž by řádné splácení jejich pohledávek daným spotřebitelem v případě jeho předlužení (další závazky), které na sebe bere, mohlo být ohroženo. 20. Schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním (domácím) rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto musí věřitel mimo jiné analyzovat spotřebitelův rozpočet, a to jak ohledně jeho příjmů, tak ohledně jeho výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnání či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele, včetně splátek jiných úvěrů. Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. 21. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má věřitel vycházet jak z informací dodaných spotřebitelem, tak z informací, které získá z jiných dostupných zdrojů (informace z databází shromažďujících informace o bankovních i nebankovních úvěrových vztazích) při respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů tak, aby věřitel byl schopen získat objektivní obraz o finanční situaci spotřebitele. K tomuto závěru dospěla i soudní praxe v rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 (použitelná i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.), podle kterého je součástí odborné péče poskytovatele úvěru při plnění shora uvedené povinnosti i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Tomu odpovídají i obecné pokyny Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA) k posouzení úvěruschopnosti, podle kterých je základem pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména spolehlivé zjištění příjmů spotřebitele (a jejich historie) a na straně druhé zjištění a zohlednění jeho výdajů, včetně jeho životních nákladů, a stav jeho závazků, včetně dosavadního způsobu jejich plnění. 22. Z uvedeného tedy plyne, že pouhé doplnění čísel do formuláře, bez ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele, k řádnému posouzení jeho úvěruschopnosti nebude postačovat. Obezřetnost bude namístě zejména při posuzování výdajové stránky, kdy jsou často uváděny a posuzovány nereálné údaje. Ve vztahu k výdajům proto nelze vycházet ze zákonem stanoveného životního minima a z nedoložených tvrzení spotřebitele k relevantním výdajům. V tomto směru by měl věřitel ověřit alespoň ty základní a nezbytné podstatné výdaje, které pravidelně každému spotřebiteli vznikají, zejména náklady na bydlení a služby s ním související. Zvýšená pozornost by měla být věnována zjišťování stavu závazků, které bude spotřebitel povinen plnit v průběhu trvání daného úvěrového vztahu. Odvolací soud si je vědom toho, že ustanovení o povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou, že zákon nestanoví žádný konkrétní postup, který by měl být ze strany věřitele dodržován a že by tedy výklad ustanovení neměl vést k nereálným požadavkům kladeným jak na poskytovatele úvěru, tak na žadatele o úvěr. Pokud však má být smysl a účel daného ustanovení zachován, pak splnění dané povinnosti není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení spotřebitele, ale také základních pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. 23. S ohledem na žalobkyní poskytnuté doklady k ověření úvěruschopnosti žalované odvolací soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované náležitým způsobem nedostála. Již příjmové poměry nebyly řádně ověřeny, pokud se vycházelo z příjmu žalované ve výši 35 000 Kč, aniž by tento příjem byl doložen. Žalovaná uvedla, že má jen jeden zdroj příjmu, přičemž z běžného účtu vyplynulo, že kromě mzdy disponovala již jen příjmem z nemocenského či ošetřovného (nahrazujících mzdu) a další její pravidelný příjem byl tvořen toliko dávkami státní sociální podpory ve výši necelých 8 000 Kč. K pokrytí svých výdajů žalovaná často využívala právě půjčky. O odborné péči nelze hovořit ani v souvislosti s hodnocením výdajové stránky rozpočtu. Co se týče základních a nezbytných životních nákladů žalované, zejména v souvislosti s bydlením, nebyly zjišťovány a ověřovány žádné údaje. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z životního minima a částky normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu, což neodpovídá realitě, a navíc ani v tomto způsobu výpočtu výdajové stránky se neodrážela skutečnost, že žalovaná má vyživovací povinnost ke dvěma dětem. V důsledku tohoto postupu právní předchůdkyně žalobkyně nemohla před uzavřením smlouvy získat objektivní obraz o finanční situaci a zdrojích žalované pro splácení závazku, a proto jej nebylo možné hodnotit jako postup splňující kritéria odborné péče. 24. Na uzavřenou smlouvu o úvěru je proto třeba hledět jako na absolutně neplatnou s odkazem na ustanovení § 588 o. z. a rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný úvěrový závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalované pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny a nic jiného. Uvedený způsob vypořádání neplatného závazku pak dle odvolacího soudu neumožňuje jiný postup, než že se vůči této jistině musí započítat částka, kterou žalovaná věřiteli na neplatný závazek již zaplatila (400 000 Kč - 245 692,83 Kč = 154 307,17 Kč). 25. Bylo prokázáno, že žalovaná byla vyzvána k vrácení peněžitého plnění v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 9. 2023. Žalovaná na tuto výzvu nijak nereagovala, v řízení nebylo tvrzeno a tudíž ani prokazováno, že by splatnost nároku na základě výzvy neodpovídala jejím možnostem, proto odvolací soud lhůtu splatnosti, kterou věřitelka vyvolala na základě výzvy, považoval za lhůtu poměrům žalované přiměřenou. Výzva ze dne 25. 9. 2023 byla žalované odeslána 26. 9. 2023 a ve smyslu § 573 o. z. nastala fikce doručení 29. 9. 2023. Pokud ve stanovené lhůtě nebyl dluh bez zbytečného odkladu uhrazen (do 2. 10. 2023), dostala se žalovaná s jeho zaplacením do prodlení a vznikla jí tak povinnost kromě jistiny zaplatit i úrok z prodlení z nevrácené jistiny od 3. 10. 2023 do zaplacení. Odvolací soud proto výrok I. napadeného rozsudku pro částku 154 307,17 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 3. 10. 2023 do zaplacení podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný. Ve zbývajícím rozsahu výrok I. podle § 220 dost. 1 o. s. ř. změnil a žalobu v uvedeném rozsahu zamítl. 26. Po změně rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud rozhodoval znovu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně za použití § 224 odst. 2 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., podle § 142 odst. 2 na začátku věty o. s. ř. za situace, kdy žalovaná byla ve věci procesně úspěšnější, ale v dané fázi řízení jí žádné náklady nevznikly. 27. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., podle § 142 odst. 2 na začátku věty o. s. ř. za situace, kdy žalovaná byla ve věci procesně úspěšnější a náleží jí tak právo na poměrnou část náhrady. Při rozhodování o nákladech řízení ovládané zásadou úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) je nezbytné ve věci zohlednit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně jistiny pohledávky, ale též stran příslušenství (např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08). Požadovaná částka včetně příslušenství ke dni rozhodnutí odvolacího soudu činila 429 527 Kč a přiznaná částka činila 177 009,34 Kč. Žalovaná tak byla úspěšná v 59 % a neúspěšná v 41 %, a proto jí náleží právo na náhradu ve výši 18 % z celkových nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady představují náklady ustanoveného opatrovníka v celkové výši 36 417 Kč sestávající z odměny za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odvolání, účast při odvolacím jednání) po 9 540 Kč (tarifní hodnota 306 863,61 Kč dle § 8 odst. 1, § 7 bod 6. advokátního tarifu), z náhrady hotových výdajů po 300 Kč ke každému úkonu právní služby podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu - 900 Kč, z náhrady za promeškaný čas jízdou k odvolacímu soudu a zpět 4 půlhodiny po 100 Kč podle § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu - 400 Kč, z náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty ve výši 177 Kč (64,2 km motorovým vozidlem při průměrné spotřebě 7,2 l /100 km dle položek P.3 a V.8 osvědčení o registraci vozidla, ceně paliva BA 38,20 Kč dle vyhlášky, když nebyl doložen doklad o nákupu BA) a z náhrady za 21 % DPH 6 320 Kč. S ohledem na zjištěný poměr úspěchu a neúspěchu ve věci odvolací soud přiznal státu právo na náhradu nákladů odvolacího řízení žalované ve výši 6 555 Kč. 28. Podle § 149 odst. 2 o. s. ř. uložil odvolací soud žalobkyni povinnost zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení České republice - Okresnímu soudu v Kladně v obecné pariční lhůtě tří dnů podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. 29. Žalované byl v řízení ustanoven opatrovník jako účastníku, jehož pobyt není znám, a proto odvolací řízení proběhlo, aniž by byl zaplacen soudní poplatek za odvolání podle § 9 odst. 4 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o soudních poplatcích“) a v souladu s § 2 odst. 3 a 4 citovaného zákona tak bylo namístě rozhodnout o povinnosti žalobkyně zaplatit soudní poplatek z plnění, ohledně něhož byla žalovaná v odvolacím řízení úspěšná (žaloba byla zamítnuta co do částky 152 556,44 Kč). V souladu s položkou 1 písm. b) Sazebníku poplatků činí soudní poplatek 7 628 Kč (5 % z částky 152 560 Kč), který je žalobkyně povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Kladně do 15 dnů od právní moci rozsudku. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v [obec] prostřednictvím Okresního soudu v Kladně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem. Praha 24. září 2024 Mgr. Kateřina Boudníková předsedkyně senátu