ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeše a soudkyň Mgr. Kateřiny Boudníkové a JUDr. Terezy Dobešové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení částky 77 122 EUR s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 16. 1. 2024, č. j. 36 EVC 4/2022-269 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 32 800 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 77 122 EUR se 10% úrokem z prodlení ročně z částky 77 122 EUR od 14. 11. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku a výrokem II. rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 223 897 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání. Namítá, že soud prvního stupně nesprávně posoudil její námitku započtení. Na podporu svých závěrů zmínila usnesení Nejvyššího soudu (dále jen„ NS“) sp. zn. 23 Cdo 570/2022 a je přesvědčena, že toto rozhodnutí naopak svědčí v její prospěch. Z tohoto rozhodnutí plyne závěr, že aktivně započítávaná pohledávka nebude jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) zpravidla tehdy, jeví-li se aktivní pohledávka jako objektivně sporná, tj. má-li žalobce proti této pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší nebo složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce. Žalovaná má za to, že ani jedna z podmínek naplněna nebyla. Žalobkyně neuvedla žádné věcné argumenty proti pohledávce žalované, které by byly podloženy důkazy. K úspěchu jí postačilo ničím nepodložené obecné tvrzení, že započtení neuznává. I kdyby tato podmínka splněna byla, nebyla naplněna druhá z podmínek, neboť ke zjištění a prokázání započítávané pohledávky by nebylo potřeba natolik rozsáhlé dokazování, které by řízení neúměrně prodloužilo. Ze strany žalované byly navrhovány toliko listinné důkazy a výslech pěti svědků. Žalobkyně nenavrhovala žádný svědecký výslech a žádná ze stran nenavrhovala důkaz znaleckým posudkem či jiný důkazní prostředek, který by řízení neúměrně prodloužil. Navíc konstantní judikatura NS k posouzení toho, zda aktivně započítávaná pohledávka je neurčitá či nejistá používá pojmu zpravidla a vždy je tak třeba posuzovat případ od případu ve vztahu k jednotlivým okolnostem. Na podporu své argumentace žalovaná citovala z rozsudku NS sp. zn. 26 Cdo 564/2020 a v návaznosti na to zdůraznila, že stejně jako v daném judikátu se žalovaná bránila námitkou započtení od samého počátku, již ve svém prvním vyjádření. Je sice pravdou, že započítávaná pohledávka na první pohled nesouvisí s žalovanou pohledávkou, ale je třeba připomenout, že jak v případě pasivní, tak aktivní pohledávky se jedná o dodání [anonymizováno] výrobků mezi v podstatě stejnými smluvními stranami, jelikož žalovaná a [právnická osoba]. [příjmení] [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa], Lelystad, Netherlands (dále jen„ [právnická osoba]. [příjmení] [jméno]“) jsou obchodní korporace, které tvoří jeden koncern, na což ostatně několikrát poukazovala sama žalobkyně, která si této skutečnosti byla od počátku spolupráce s těmito korporacemi vědoma. Nehledě na to, že dne 13. 6. 2019, tedy v době ještě před postoupením pohledávky, se v [anonymizováno] konala schůzka zástupců všech tří zainteresovaných společností, na níž žalobkyně opakovaně uznala dluh vůči [anonymizováno] [příjmení] [jméno] s tím, že se zavázala tento dluh splácet částkou 5 000 EUR měsíčně. Rovněž toto svědčí o tom, že žalobkyně věděla o propojenosti společností. Žalovaná za účelem prokázání aktivní pohledávky navrhla mnoho důkazů, některé byly soudem prvního stupně dokonce provedeny, proto argumentaci o nutnosti provádění rozsáhlého dokazování považuje za účelovou. Je třeba si rovněž uvědomit, že žalobkyně svou pohledávku u soudu uplatnila těsně před uplynutím promlčecí lhůty. V době od ledna 2020 do doby, kdy se žalovaná dozvěděla o podané žalobě, probíhala mezi těmito stranami obchodní spolupráce, aniž by žalobkyně žalovanou jedinkrát upozornila na to, že vůči ní eviduje jakoukoliv pohledávku. Žalovaná tak měla oprávněně za to, že její pohledávka vůči žalobkyni zanikla předmětným započtením z prosince 2019. Uplatnění pohledávky u soudu ze strany žalobkyně těsně před uplynutím promlčecí lhůty proto považuje žalovaná za nepoctivé. Aktivní pohledávka je takřka s jistotou promlčena a o to větší důraz by měl být kladen na to, aby se jí soud prvního stupně v rámci námitky započtení zabýval, neboť žalovaná i [právnická osoba]. [příjmení] [jméno] měly za to, že obě pohledávky jsou vypořádány uplatněným započtením. Dále žalovaná připomněla hlavní skutkové okolnosti případu, z nichž vzešla aktivně započítávaná pohledávka. V průběhu června a července 2017 byly žalobkyní dodány [právnická osoba]. [příjmení] [jméno] [anonymizováno] výrobky, u kterých v srpnu 2017 vyšlo najevo, že jsou padělané (viz barevně vyznačené řádky v tabulce uvedené v e-mailové zprávě paní [jméno] [příjmení] adresované panu [jméno] [příjmení] dne 11. 9. 2017). O tom byla společnosts [anonymizováno] [příjmení] [jméno] jako kupující informována ze strany Federálního institutu pro léčiva zdravotnické prostředky se sídlem v Bonnu, Německo (viz e-mail ze dne 16. 8. 2017, včetně přílohy). V srpnu 2017 rovněž došlo mezi zástupci žalobkyně a [anonymizováno] [příjmení] [jméno] k ústnímu jednání ve městě Lelystad v Nizozemí, jehož obsahem bylo mimo jiné projednání přístupu k padělaným [anonymizováno] výrobkům, což potvrzuje e-mailová zpráva pana [příjmení] ze dne 29. 8. 2017 (tato zpráva je součástí e-mailové komunikace vedené v anglickém jazyce ve dnech 25. 8. 2017 6. 9. 2017). V návaznosti na to pan [příjmení] jménem žalobkyně v e-mailové zprávě ze dne 11. 9. 2017 v 8.27 uvádí v bodě 3), že jejich návrh by byl platit 21 000 EUR měsíčně, v současnosti bohužel nemohou zaplatit více. Na tuto zprávu odpovídá paní [jméno] [příjmení] za [anonymizováno] [příjmení] [jméno] e-mailovou zprávou ze dne 11. 9. 2017 ve [číslo] mimo jiné shora uvedenou tabulkou, přičemž návrh pana [příjmení] komentuje tak, že návrh ohledně měsíčních splátek ve výši 21 000 EUR potvrzuje. Pan Mařík jménem žalobkyně odpovídá e-mailovou zprávou ze dne 20. 9. 2017 v 8.28, v níž pan [příjmení] ohledně platby ve výši 21 000 EUR souhlasí a žádá o zaslání bankovního účtu. Je tedy zřejmé, že ze strany žalobkyně došlo k uznání závazku uhradit [příjmení] [jméno] částku 186 532 EUR týkající se padělaných [anonymizováno] výrobků. První splátku zaplatila žalobkyně dne 27. 9. 2017 a následně dne 30. 10. 2017, 29. 11. 2017, 29. 12. 2017 a 31. 1. 2018. V návaznosti na schůzku zástupců žalobkyně, žalované a [anonymizováno] [příjmení] [anonymizováno] v Amsterdamu dne 13. 6. 2019 pak ještě byly uhrazeny 2 platby po 5 000 EUR, a to dne 9. 7. 2019 a 3. 9. 2019. K námitce žalobkyně, že nedošlo k prokázání postoupení pohledávky, žalovaná opakovaně poukazuje na e-mailovou zprávu zástupce žalované [příjmení] [anonymizováno] [příjmení] ze dne 21. 1. 2020 adresovanou tehdejší právní zástupkyni žalobkyně, mezi jejímiž přílohami byla, mimo jiné, předmětná smlouva o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019. Žalobkyně dosud nebyla schopna vysvětlit, na základě jakého důvodu vracela část kupní ceny zpět, pokud svůj dluh neuznala. Žalovaná trvá na tom, že po provedeném dokazování by vyplynulo to, že žalobkyně uznala dluh co do důvodu i výše ve smyslu § 2053 o. z. Až v tomto soudním řízení poprvé žalobkyně přiznává, že souhlasila s dílčím plněním pouze do doby vyřešení situace. V případě, že nedošlo k uznání podle § 2053 o. z., částečně plnění znamená podle § 2054 odst. 2 o. z. uznání zbytku dluhu. Soud prvního stupně v dané věci uvádí pouze to, že žalobkyně zpochybnila, že prováděné platby by vyjadřovaly její vůli hradit takový dluh a že by prokazování výkladu vůle uznávacího prohlášení a důvodu prováděných plateb vyžadovalo dokazování. Žalovaná závěrem odkázala na judikaturu týkající se výkladu právního jednání a uzavřela, že jednotlivé platby nelze dávat do souvislosti s ničím jiným, než s padělanými [anonymizováno] výrobky. Za účelem projevu vůle mezi žalobkyní a [anonymizováno] [příjmení] [jméno] týkajícího se existence závazku a jeho uznání ze strany žalobkyně, žalovaná navrhla, aby byl proveden výslech [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Žalovaná tak navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl, případně aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Uvádí, že aktivně započítávanou pohledávku považovala za spornou již od počátku, když již dne 7. 1. 2020 v přípise upozornila, že se započtením pohledávek nesouhlasí a pohledávku, kterou postoupila [právnická osoba]. [příjmení] [jméno] na žalovanou, nikdy neuznala. Co se týče kvalifikace aktivně započítávané pohledávky jako nejisté a neurčité, odkázala na důvodovou zprávu k občanskému zákoníku, podle níž započtení sleduje odstranění vzájemných pohledávek zúčastněných osob, nikoliv vyvolání nejasností a následných sporů. To odpovídá i souzenému případu, kdy žalovaná se snaží vyvolat nejasnosti v rámci nárokované pohledávky žalobkyně. Nesouhlasí ani s tvrzením žalované, že by si prokázání sporné pohledávky nevyžádalo neúměrné prodloužení řízení, a to i vzhledem k tomu, že závazkový vztah, z něhož měla vzniknout započítávaná pohledávka, obsahuje přeshraniční prvek a bylo by zapotřebí rozsáhlého dokazování v podobě výslechu svědků ze zahraničí. Pohledávka by tedy měla být uplatněna samostatnou žalobou. Není rovněž pravdou, že by žalobkyně aktivně započítávanou pohledávku uznala. Žalobkyně jí nikdy výslovně ani konkludentně neuznala, a to ani vůči [právnická osoba]. [příjmení] [jméno] ani vůči žalované. Společností [anonymizováno] [příjmení] [jméno] ani žalovanou nebylo nikdy prokázáno, že konkrétní padělané [anonymizováno] výrobky s danou šarží dodala právě žalobkyně. Pokud by tomu tak bylo, byl by například doložen doklad o likvidaci léčiv. Žalobkyni nikdy nebylo doloženo, jak bylo s léčivem naloženo. Nebyla ani zlikvidována ani žalobkyni vrácena. Dále nebylo nikdy prokázáno, že reklamace byla uznána a s žalobkyní dořešena. Žalobkyně platbami nechtěla uznat dluh vůči kupujícímu, ale pouze z důvodu zachování, pro žalobkyni velice důležitého obchodního vztahu, posílala platby do doby, než se objasní, od koho se ke společnosti padělané [anonymizováno] výrobky dostaly. Pokud se žalovaná alternativně odvolává na § 2054 o. z., žalobkyně poukazuje na to, že se nejednalo o částečné plnění, ale nanejvýš o plnění dílčí, které dle rozhodnutí NS sp. zn. 32 Cdo 1008/2009 není uznáním dluhu jako takového. Stran argumentace o nepoctivém jednání poukazuje na to, že žalobkyně svůj nesouhlas vyjádřila již v lednu 2020, nicméně nechtěla situaci ihned řešit soudní cestou s ohledem na probíhající obchodní vztahy a očekávala, že žalovaná bude plnit dobrovolně. Žalobkyně se v tomto ohledu cítí jako poškozená, neboť nedostala zaplaceno za dodané zboží (žalovaný nárok není sporován) a taktéž jí nebylo prokázáno ani vráceno údajně padělané zboží, ani nebyla vyřízena reklamace. Proto žalobkyně zaslala žalované dne 12. 10. 2022 předžalobní upomínkou a i z toho lze odvodit, že postoupení a započtení pohledávky [právnická osoba]. [příjmení] [jméno] neuznávala. Na tuto předžalobní výzvu žalovaná vůbec nereagovala. Skutečnost, že pohledávka žalované, resp. [právnická osoba]. [příjmení] [jméno], nebyla včas uplatněna, je důsledkem jejich rozhodnutí. Dále žalobkyně upozornila na to, že po koncentraci řízení, která byla soudem prvního stupně stanovena na 13. 10. 2023, byly navrženy tyto důkazy, a to e-mailová komunikace mezi zástupci žalobkyně a zástupci [anonymizováno] [příjmení] [jméno] vedená ve dnech 25. 8. 2017 až 6. 9. 2017 (důkaz navržen až v podání ze dne 15. 11. 2023), e-mailová zpráva paní [příjmení] ze dne 17. 6. 2019 (navržena až v doplnění odvolání). 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích § 212 věty první o. s. ř. v celém rozsahu podle § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne 11. 11. 2022 žalobkyně podala proti žalované návrh na vydání evropského platebního rozkazu, v němž se vůči ní domáhala zaplacení částky 77 122 EUR s příslušenstvím z titulu nedoplatku na kupní ceně. Tvrdila, že účastníci uzavřeli dne 29. 10. 2019 kupní smlouvu na dodání [anonymizováno] zboží, na jejímž základě žalobkyně dodala žalované [anonymizováno] zboží, které si žalovaná převzala ve skladu v [obec] dne 13. 11. 2019 přes přepravce, kterého si sama zařídila a uhradila. Splatnost ceny za dodané zboží v celkové výši 154 023 EUR nastala dne 13. 11. 2019, žalovaná však zaplatila pouze částku 76 901 EUR. 6. Žalovaná ve vyjádření k žalobě a doplnění ze dne 12. 10. 2023, 15. 11. 2023 a 15. 1. 2024 potvrdila, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah na základě uzavřené kupní smlouvy s tím, že část sjednané kupní ceny ve výši 76 901 EUR řádně a včas zaplatila, zbývající část kupní ceny ve výši 77 122 EUR vypořádala vzájemným započtením pohledávek. Žalovaná učinila kompenzační projev dopisem ze dne 10. 12. 2019, který byl žalobkyni nepochybně doručen, neboť na něj reagovala dne 7. 1. 2020. Aktivně započítávanou pohledávkou byla pohledávka ve výši 77 122 EUR, kterou žalovaná nabyla postoupením od [právnická osoba]. [příjmení] [jméno] na základě smlouvy o postoupení ze dne 6. 12. 2019. Postoupená pohledávka vznikla tím, že žalobkyně jako kupující dodala této společnosti jako kupujícímu v průběhu června a července 2017 [anonymizováno] výrobky v hodnotě 186 532 EUR, které se ukázaly jako falešné a tato společnost pak vyčíslila své nároky vůči žalobkyni na částku 186 532 EUR. Žalobkyně tento dluh výslovně uznala, což potvrdila v e-mailové komunikaci mezi účastníky ze dne 17. 9. 2017 až 20. 9. 2017 a následně na tento dluh i částečně plnila, a to v celkové výši 115 000 EUR. 7. Žalobkyně se k aktivně započítávané pohledávce vyjádřila tak, že tuto pohledávku nikdy neuznala. Potvrdila, že dodávala [právnická osoba]. [příjmení] [jméno] léčiva a že v roce 2017 probíhalo jednání o dodaném zboží. Nikdy však nebylo prokázáno, že by se jednalo o nepravá nebo padělaná léčiva. Reklamaci v roce 2017 žalobkyně neuznala, ostatně jí léčiva nebyla vrácena, ani nebyl zahájen oficiální reklamační proces, probíhala toliko e-mailová komunikace. Nebylo nikdy prokázáno, že by dodané výrobky byly staženy z prodeje a zlikvidovány. Naopak žalobkyně obdržela oficiální potvrzení od dodavatelské společnosti, [anonymizována dvě slova], že se o padělky nejedná. Dále žalobkyně namítla, že [právnická osoba]. [příjmení] [jméno] jako postupitel jí nikdy neoznámila postoupení pohledávky, žalovaná jako postupník jí pouze v dopise ze dne 10. 12. 2019 sdělila, že započítává svou pohledávku, aniž by doložila smlouvu o postoupení pohledávky (postoupení neprokázala). Žalobkyně v dopise ze dne 7. 1. 2020 se započtením nesouhlasila. Pokud žalobkyně [právnická osoba]. [příjmení] [jméno] plnila, šlo o dílčí plnění do doby vyřešení celé situace v rámci zachování dlouhodobých obchodních vztahů, jejichž ukončení se obávala. Závěrem žalobkyně vznesla námitku promlčení aktivně započítávané pohledávky a zdůraznila, že započítávaná pohledávka je nejistá a neurčitá a započtení považuje za neplatné. 8. Posuzovaná věc je věcí s mezinárodním prvkem, který je dán tím, že proti žalované, která je společností založenou v Nizozemském království (dále jen„ Nizozemí“), je uplatňován nárok u soudu České republiky (ČR). Pravomoc soudů ČR je dána čl. 7 odst. 1 písm. a) a b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech („ nařízení Brusel I bis“) vzhledem k tomu, že místem plnění závazku byl sklad na území ČR. 9. Vznik a obsah smluvního vztahu z kupní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní (prodávající společností) se sídlem v ČR a žalovanou (kupující společností) se sídlem v Nizozemí (a to jak v případě pohledávky žalobkyně, tak v případě pohledávky žalované použité k jednostrannému započtení) soud prvního stupně správně posoudil podle Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží vyhlášené pod č. 160/1991 Sb. (dále jen„ Vídeňská úmluva“), neboť oba státy jsou účastníky této úmluvy. Pro otázky, které Vídeňská úmluva neupravuje (v souzené věci uznání dluhu, jednostranné započtení), soud prvního stupně správně určil rozhodné právo podle kolizních norem obsažených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž podle čl. 4 odst. 1 písm. a) (právo země, v níž má prodávající obvyklé bydliště) a čl. 17 (právo rozhodné pro pohledávku, vůči které se uplatňuje započtení) nařízení je rozhodným právem právo ČR, konkrétně příslušná ustanovení o. z. 10. Soud prvního stupně provedl dokazování listinami, z nichž učinil následující skutková zjištění. 11. Žalovaná objednala u žalobkyně e-mailem ze dne 29. 10. 2019 dodání [anonymizováno] zboží (příslušný e-mail). Tyto [anonymizováno] výrobky byly žalované dodány dne 13. 11. 2019, místem převzetí zboží byl sklad v [obec] (list CMR ze dne 13. 11. 2019). Žalobkyně vystavila dne 13. 11. 2019 fakturu, jíž žalované vyúčtovala zaplacení částky 154 023 EUR za dodané zboží se splatností 13. 11. 2019 (faktura č. M1911995). Žalovaná uhradila žalobkyni dne 22. 11. 2019 částku 76 901 EUR (potvrzení o platbě ze dne 22. 11. 2019). Žalovaná nezaplatila kupní cenu ve výši 77 122 EUR. Žalobkyně dopisem ze dne 5. 12. 2019 vyzvala žalovanou k doplacení této částky (nesporné tvrzení). 12. Žalovaná dopisem ze dne 10. 12. 2019 sdělila žalobkyni, že [právnická osoba]. [příjmení] [jméno] postoupila žalované pohledávku z titulu náhrady škody vzniklé dodávkou padělaných [anonymizována čtyři slova], a to ve výši 77 122 EUR. Tuto pohledávku žalovaná tímto započetla oproti pohledávce žalobkyně na úhradu zboží, které bylo žalované dodáno, k jehož úhradě byla žalovaná vyzvána dopisem ze dne 5.12.2019 (dopis z 10. 12. 2019). 13. [anonymizováno] [příjmení] [jméno] uzavřela s žalovanou smlouvu o postoupení ze dne 6. 12. 2019. Předmětem postoupení byla pohledávka postupitele za žalobkyní, která vznikla tím, že jí žalobkyně v roce 2018 (dle tvrzení žalované mělo jít o rok 2017) dodala padělané zboží ([anonymizována dvě slova] [hmotnost] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [země], [anonymizováno] [spisová značka] [spisová značka]; [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [hmotnost] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [země], [anonymizováno] [spisová značka]), čímž žalované vznikla škoda ve výši 77 122 EUR. 14. Žalobkyně v dopise ze dne 7. 1. 2020 v reakci na dopis ze dne 10. 12. 2019 žalované sdělila, že jí dosud nebylo řádně oznámeno údajné postoupení pohledávky [právnická osoba]. [příjmení] [jméno]. Pohledávku [právnická osoba]. [příjmení] [jméno] neuznává, respektive nesouhlasí s částkou nárokovanou [právnická osoba]. [příjmení] [jméno]. Žalovanou opětovně vyzvala k doplacení kupní ceny (příslušný dopis) 15. Mezi žalobkyní (jednající [jméno] [příjmení]) a [právnická osoba]. [příjmení] [jméno] (jednající [jméno] [příjmení]) probíhala e-mailová komunikace. V e-mailu ze dne 11. 9. 2017 (8:27) [jméno] [příjmení] uvádí pod bodem 3) označeném jako„ padělané zboží“ ([anonymizována tři slova]), že navrhuje platit 21 000 EUR měsíčně, neboť v současné době nejsou schopni platit více. [příjmení] [jméno] [příjmení] v e-mailu ze dne 11. 9. 2017 odeslaném v [číslo] uvádí, že ohledně padělaného zboží ([anonymizována tři slova]) se mohou dohodnout na částečných platbách ve výši 21 000 EUR měsíčně, zahájení tento týden (v tabulce je označeno předmětné zboží – [anonymizováno] 22ks + 66 ks + 1 ks = 83 ks po 1 118 EUR, [anonymizováno] 180 ks z toho 34 ks po 475 EUR, 80 ks po 490 EUR, 66 ks po 480 EUR, celkem 186 532 EUR). Následně [jméno] [příjmení] píše 20.9.2019 e-mail paní [jméno] [příjmení], že souhlasí s platbou 21 000 EUR a žádá o poskytnutí čísla účtu pro realizaci převodu. Zároveň upozorňuje, že slyšel o některých padělaných produktech, některé zprávy též od svého advokáta, který komunikuje s bulharským úřadem pro kontrolu léčiv s tím, že bude žalovanou informovat. 16. Žalobkyně zaplatila [právnická osoba]. [příjmení] [jméno] celkem 5x částku 21 000 EUR, a to dne 27.9.2017, 30.10.2017, 29.11.2017, 29.12.2017 a 31.1.2018; dále 2x částku 5 000 EUR, a to dne 9.7.2019 a 3.9.2019 (přehled plateb). 17. Žalobkyně dne 12. 10. 2022 žalované odeslala dopis ze dne 11. 10. 2022, v němž žalovanou vyzvala k úhradě zbývající části kupní ceny ve výši 77 122 EUR spolu s příslušenstvím (předžalobní výzva ze dne 11. 10. 2022, podací arch ze dne 12.10.2022). 18. Shora popsaná skutková zjištění soud prvního stupně posoudil podle Vídeňské úmluvy a podle příslušných ustanovení o. z. Shledal, že mezi účastníky byl založen závazkový vztah na základě kupní smlouvy ze dne 29. 10. 2019, z níž vzniklo žalobkyni právo na zaplacení kupní ceny v celé výši. Mezi účastníky bylo nesporné, že část pohledávky na zaplacení kupní ceny ve výši 77 122 EUR nebyla zaplacena, nezanikla tedy splněním. Sporné bylo, zda pohledávka na doplatek kupní ceny nezanikla v důsledku započtení postoupené pohledávky, kterou měla vůči žalobkyni [právnická osoba]. [příjmení] [jméno]. Kompenzační projev byl učiněn v dopise ze dne 10. 12. 2019. Soud prvního stupně posuzoval, zda aktivně započítávaná pohledávka byla pohledávkou způsobilou k započtení ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. a shledal, že nikoliv. Svůj závěr přitom opřel o judikaturu Nejvyššího soudu přijatou k výkladu daného ustanovení, konkrétně o rozsudek NS sp. zn. 31 Cdo 684/2020, jehož závěry byly rozvinuty v rozsudku NS sp. zn. 23 Cdo 3235/2021 a dále v usnesení NS sp. zn. 23 Cdo 570/2022. Žalobkyni proto právo na doplatek kupní ceny přiznal v souladu s čl. 59 Vídeňské úmluvy a právo na zaplacení úroků z prodlení v souladu s čl. 78 této úmluvy ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 19. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu vyšel z výsledků dokazování soudu prvního stupně tak, jak je ve svém rozsudku tento správně popsal, a pro stručnost na jeho odůvodnění zcela odkazuje (usnesení NS sp. zn. 29 Cdo 3450/2011). Navrhovala-li žalovaná doplnit dokazování k existenci aktivně započítávané pohledávky, odvolací soud shodně se soudem prvního stupně neměl za potřebné, s ohledem na níže popsané právní posouzení věci, dokazování výslechem svědků a znaleckým posudkem doplňovat. 20. Ve vztahu ke skutkovému stavu odvolací soud zjistil, že žalovaná, která v řízení uplatnila námitku započtení, netvrdila nic k tomu, kdy se aktivně započítávaná pohledávka stala splatnou. Odvolací soud ji proto na tuto skutečnost upozornil a vyzval ji k doplnění tvrzení ohledně splatnosti (usnesení NS sp. zn. 20 Cdo 3406/2019). Žalovaná k výzvě odvolacího soudu uvedla, že ihned po zjištění, že výrobky jsou padělané, žalobkyně uznala pohledávku a byl s ní dohodnut režim jejího splácení po 21 000 EUR měsíčně, a tak bylo od září 2017 i plněno. Žalovaná tento splátkový režim neplnila, a proto na schůzce konané dne 13. 6. 2019 schůzka bylo ujednáno, že zbývající dluh bude splácen po 5 000 EUR měsíčně. 21. Podle čl. 59 Vídeňské úmluvy kupující je povinen zaplatit kupní cenu v době stanovené smlouvou nebo určitelné podle smlouvy a této úmluvy a není zapotřebí, aby k tomu byl vyzván nebo aby byly splněny jiné formality ze strany prodávajícího. 22. Podle čl. 78 Vídeňské úmluvy jestliže strana se opozdí s placením kupní ceny nebo jiné peněžité částky, má druhá strana nárok na úroky z prodlení, aniž by byly dotčeny jakékoli nároky na náhradu škody podle článku 74. 23. Podle § 1982 dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh (odst. 1). Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. 24. Podle § 1987 odst. 1 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. 25. Podle § 1987 odst. 2 pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení není způsobilá. 26. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 27. Podle § 2054 odst. 2 o. z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. 28. Ustanovení § 2053 o. z. upravuje výslovné uznání dluhu, které musí mít písemnou formu a z něhož musí být patrné, který dluh je dlužníkem utvrzován (z hlediska skutkového) a v jaké výši. Závěr, že byl uznán určitý dluh, musí mít podklad v písemném prohlášení dlužníka. Toto prohlášení tedy musí obsahovat takové údaje, ze kterých za případné pomoci výkladu projevu vůle vyjádřeného v posuzovaném právním jednání nepochybně vyplývají důvod a jeho výše. Písemné uznávací prohlášení pak zakládá vyvratitelnou právní domněnku existence dluhu v době uznání; věřitel nemusí dokazovat vznik dluhu, ani jeho trvání v době uznání, naopak je to dlužník, kdo se musí bránit tím, že dluh vůbec nevznikl nebo vznikl a byl splněn nebo zanikl jinak. 29. V rámci obrany proti žalobkyní žalované pohledávce žalovaná uvedla, že tato pohledávka zanikla započtením s poukazem na kompenzační projev učiněný v dopise ze dne 10. 12. 2019. 30. K zániku dochází se zpětnou účinností ex tunc, a to k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení ve smyslu ustanovení § 1982 odst. 2 o. z., tedy k okamžiku splatnosti aktivně započítávané pohledávky (k započtení použité) nebo k okamžiku splnitelnosti pasivně započítávané pohledávky (pohledávky, proti které je započítáváno) podle toho, který z těchto okamžiků nastane později. Okamžiku, kdy věřitel aktivně započítávané pohledávky učiní prohlášení o započtení (kompenzační úkon), musí předcházet rozhodný okamžik způsobilosti pohledávek k započtení, tedy kdy se setkaly (aktivně započítávaná pohledávka musí být splatná před kompenzačním úkonem). Kompenzační úkon započtení aktivuje. 31. Co se týče aktivně započítávané pohledávky, žalovaná tvrdila, že jde o nárok postupitele vůči žalobkyni z titulu náhrady škody (dle skutkového vylíčení jde spíše o nárok z vadného plnění). Občanský zákoník splatnost tohoto nároku, ať již mělo jít o náhradu škody, slevu z kupní ceny či vrácení kupní ceny, nestanoví. Pro splatnost nároku je proto třeba dohody účastníků nebo je třeba splatnost nároku vyvolat výzvou k zaplacení. Předně je třeba uvést, že tvrzení žalované o započítávané pohledávce se dostávala do rozporu s předloženými listinami. Žalovaná totiž tvrdila, že postupitel měl vůči žalobkyni pohledávku ve výši 186 532 EUR (všechna vyjádření), která však po odpočtu zaplacené částky 115 000 EUR nečinila 77 122 EUR, jak bylo uvedeno ve smlouvě o postoupení a kompenzačním prohlášení, ale 71 532 EUR (až v odvolacím řízení, bylo upřesněno, že aktivně započítávanou pohledávkou je část původní pohledávky ve výši 192 122 EUR, která po částečném zaplacení ze strany žalobkyně ve výši 115 000 EUR činila 77 122 EUR; po uznání ve výši 186 532 EUR byly zjištěny další padělané kusy [anonymizováno] výrobků). Žalovaná tvrdila, že splatnost aktivně započítávané pohledávky byla v září 2017 dohodnuta ve splátkách, nejprve po 21 000 EUR (bylo uhrazeno 5 splátek od září 2017 do ledna 2018 v celkové výši 105 000 EUR) a poté, co se týče nezaplaceného dluhu ve zbývajícím rozsahu 87 122 EUR, byla v červnu 2019 uzavřena dohoda o změně původně sjednané splatnosti tak, že dluh bude uhrazen v měsíčních splátkách po 5 000 EUR. V případě plnění ve splátkách dospívají jednotlivé splátky samostatně. Jelikož konkrétní datum splatnosti v měsíci dohodnuto nebylo, splátky se staly splatnými poslední den v měsíci. Zákon nezakazuje, aby ohledně původně sjednané splatnosti byla uzavřena dohoda o změně splatnosti, a to i poté, co se dlužník již ocitl v prodlení podle původně sjednané splatnosti. Soudní praxe dokonce připouští, aby si účastníci sjednali změnu splatnosti ohledně pohledávky již pravomocně přiznané (usnesení NS sp. zn. 20 Cdo 1962/2004). Následné postoupení pohledávky nemělo na lhůtu splatnosti žádný vliv, jelikož postoupením dochází pouze ke změně v osobě věřitele. Ke dni kompenzačního prohlášení učiněného v dopise ze dne 10. 12. 2019 nastala splatnost 5 splátek (červenec 2019 až listopad 2019) a započítávaná pohledávka tak byla v době kompenzačního prohlášení splatná pouze ve výši 25 000 EUR. Na ni žalobkyně uhradila 10 000 EUR (2 platby), a proto k započtení byla způsobilá pohledávka jen ve výši 15 000 EUR. Ve zbývající výši 62 122 EUR započítávaná pohledávka splatná nebyla a k započtení proto nemohlo dojít, pokud v dané výši nebyla započítávaná pohledávka způsobilá k započtení ve smyslu § 1982 odst. 2 o. z. V rozsahu částky 62 122 EUR proto obrana spočívající v námitce započtení nemohla být úspěšná. 32. S ohledem na shora uvedené odvolací soud dále posuzoval, zda aktivně započítávaná pohledávka ve výši 15 000 EUR byla způsobilá k započtení ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. a shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že nikoliv. I odvolací soud vzal v úvahu všechna kritéria, která byla přijata judikaturou k výkladu daného ustanovení a která byla pro souzený případ relevantní, a to jak správně uvedl soud prvního stupně, v době kdy bylo kompenzační prohlášení učiněno (10. 12. 2019). V rozsudku sp. zn. 31 Cdo 684/2020, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 37/2021, Nejvyšší soud učinil závěr, že nejistou nebo neurčitou pohledávkou je pohledávka ilikvidní a dále se zabýval významem pojmu„ likvidita pohledávky“ Dle něj je likvidní pohledávka, kterou lze co do základu i výše snadno prokázat (zjistit), resp. pohledávka, o níž není rozumných pochyb (srov. 28 Cdo 5711/2017). Zpravidla jde o pohledávky přiznané soudním rozhodnutím, ty, které dlužník uznal, nebo k jejichž vykonatelnosti svolil v notářském zápise, či pohledávky, které lze relativně snadno (jak co do důvodu, tak výše) prokázat. Na druhou stranu výklad § 1987 odst. 2 o. z. nesmí bránit poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi stranami (§ 2) a vychází-li obě pohledávky ze stejného právního vztahu (např. založeného stejnou smlouvou), nelze přehlížet, že proti právu věřitele stojí právo dlužníka, aby dříve než bude nucen uhradit dluh, byly spravedlivě posouzeny i širší souvislosti, za kterých vznikl (okolnosti celého vztahu). Likvidita aktivní pohledávky je hmotněprávním předpokladem započtení; není-li taková pohledávka„ jistá a určitá“, odporuje započtení ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pasivně započítávané pohledávky vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pohledávka, proti které je započítáváno, nezanikne). 33. Dále bylo judikováno, že aktivně započítávaná pohledávka nebude jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. zpravidla tehdy, jeví-li se aktivní pohledávka jako objektivně sporná, tj. má-li žalobkyně proti této pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší dokazování či složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce. V úvahu je přitom třeba brát i stav řízení v okamžiku, kdy byla námitka započtení vznesena. Je-li námitka započtení vznesena v okamžiku, kdy je řízení teprve na začátku a prokazování skutečností rozhodných pro posouzení aktivní pohledávky nebude významně složitější, než je tomu v případě žalobou uplatněné pohledávky, bude zpravidla na místě závěr, že započtení neodporuje § 1987 odst. 2 o. z. S ohledem na smysl a účel § 1987 odst. 2 o. z. je pak zásadně nutné míru nejistoty ohledně aktivní pohledávky posuzovat relativně, ve vztahu k pohledávce pasivní; za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší, než je tomu v případě pasivní pohledávky (rozsudek NS sp. zn. 23 Cdo 3235/2021, usnesení NS sp. zn. 23 Cdo 570/2022). 34. Zhodnocení, zda je určitá pohledávka ve smyslu výkladu § 1987 odst. 2 o. z. nejistá a neurčitá, či nikoliv, vyžaduje komplexní úvahu soudu zohledňující individuální okolnosti případu. Odvolací soud má za to, že soud prvního stupně vzal v úvahu všechna hlediska, k nimž dovolací soud dospěl ve své judikatuře, v návaznosti na okolnosti tohoto konkrétního případu. Za prvé jde o to, že započítávané pohledávky nejen že nevznikly ze stejného právního vztahu, tedy ze stejné kupní smlouvy, ale vznikly mezi různými účastníky, a proto aktivně započítávaná pohledávka musela být nejprve postoupena. Skutečnost, že postupitel a postupník jsou osobami blízkými na daném kritériu nic nemění, neboť není naplněn požadavek, aby v rámci jediného řízení, byť prodlouženého, byly vyřešeny všechny sporné otázky konkrétního závazkového vztahu mezi účastníky. Dokazování ve vztahu k existenci a výši aktivní pohledávky tak s pohledávkou žalovanou (pasivní) vůbec nesouvisí. Pokud jde o kritérium objektivní nejistoty aktivní pohledávky, včetně délky řízení z důvodu nutnosti složitějšího dokazování, a to při porovnání ve vztahu k pohledávce pasivní, soud prvního stupně správně zdůraznil, že pasivní pohledávka nebyla mezi účastníky vůbec sporná a nebýt obrany spočívající v započtení, mohlo být o tomto nároku rozhodnuto při prvním jednání. To, že proběhla další jednání souviselo pouze s tím, že soud prvního stupně v souladu se závěry judikatury chtěl posoudit likviditu aktivní pohledávky jakožto hmotněprávního předpokladu započtení. Žalovaná sice na existenci kompenzačního prohlášení upozornila již na počátku řízení, ale ve vyjádření k žalobě aktivně započítávanou pohledávku skutkově vymezila nedostatečně, když nebylo popsáno, z jakého titulu a kdy závazek vznikl, o jaké konkrétní zboží se jednalo, u kterého zboží bylo zjištěno, že jde o padělek, jak bylo s touto skutečností naloženo, tedy jaké nároky z vadného plnění byly uplatněny. V doplnění vyjádření pak tvrzení žalované o hodnotě padělaného zboží a o poskytnutých platbách ze strany žalobkyně neodpovídalo předložené smlouvě o postoupení a kompenzačnímu prohlášení a odporovaly si i listinné důkazy navzájem, kdy e-mailová korespondence se týkala hodnoty padělaného zboží 186 532 EUR, kdežto aktivně započítávaná pohledávka se odvíjela od hodnoty zboží 192 122 EUR. K tomuto rozdílu (5 590 EUR) a k uznání pohledávky v této výši nebylo do konce koncentrační lhůty nic tvrzeno. Vzhledem k tomu, že uznání dluhu se nemělo týkat celé aktivně započítávané pohledávky, bylo zřejmé, že žalovaná bude muset prokázat vznik závazku, existenci vady plnění i to, jak byly vady notifikovány a jaké nároky z vadného plnění vzešly a byly uplatněny. To vše by si vyžádalo další jednání, na nichž by byly provedeny žalovanou označené důkazy, a to nejen výpovědi navržených svědků, ale i listiny, jejichž překlad by bylo nutné opatřit, a poté v návaznosti na vyhodnocení provedených důkazů by do úvahy přicházelo případné další poučení (viz rozsudek NS sp. zn. 31 Cdo 619/2011). Z uvedeného je zřejmé, že náročnost zjišťování důvodnosti aktivně započítávané pohledávky (v té části, která byla v době kompenzačního prohlášení splatná) nepochybně přesahuje tuto náročnost ve vztahu k pohledávce pasivní. 35. Za této situace soud prvního stupně správně shledal, že hmotněprávní předpoklad aktivně započítávané pohledávky ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. není dán a započtení je proto třeba hodnotit jako neplatné vzhledem k tomu, že žalobkyně započtení hodnotila jako neoprávněné a dovolala se jeho neplatnosti. Žalovaná pohledávka tak nemohla zaniknout v důsledku započtení učiněném v dopise ze dne 10. 12. 2019. 36. V návaznosti na tento závěr pak soud prvního stupně správně žalobě vyhověl, když žalovaný nárok shledal v souladu s čl. 59 a 78 Vídeňské úmluvy. 37. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že uplatnění pohledávky žalobkyně nepovažuje odvolací soud za zneužití práva. Každý se může domáhat ochrany svého páva u soudu. Žalobkyně reagovala na kompenzační prohlášení v tom směru, že započtení neuznává a z toho, že nereagovala na další přípis žalované z 22. 1. 2020 (kterým bylo reagováno na odmítnutí započtení), nelze dovozovat, že žalobkyně s argumentací obsaženou v dopise souhlasila, respektive že souhlasila se zápočtem. Pokud má žalovaná za to, že aktivní pohledávka byla žalobkyní uznána, tedy má k dispozici uznávací prohlášení o dluhu v písemné formě nebo je schopna prokázat konkludentní uznání celého dluhu z důvodu plateb, byť měsíčních, nic jí nebrání pohledávku uplatnit vzhledem k tomu, že jedním z důsledků uznání je běh nové promlčecí lhůty (§ 639 o. z.). 38. Na základě shora vyložených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. potvrdil. 39. Věcně správným shledal odvolací soud i výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, když žalobkyně byla ve věci procesně úspěšná, a proto jí náleží podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Co do struktury a výše přiznané náhrady odvolací soud odkazuje na správné odůvodnění napadeného rozsudku. 40. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla ve věci plně úspěšná. V této fázi řízení jí vznikly náklady za zastoupení advokátkou ve výši 32 800 Kč sestávající z odměny za dva úkony právní služby – odměna za vyjádření k odvolání ze dne 16. 9. 2024 ve výši 16 060 Kč (tarifní hodnota 1 968 461,40 Kč při kurzu ČNB 25, 135 Kč EUR), odměna za účast při odvolacím jednání dne 8. 10. 2024 ve výši 16 140 Kč (tarifní hodnota 1 952 343,40 Kč při kurzu ČNB 25,315 Kč/EUR) a z náhrady hotových výdajů ke každému úkonu právní služby podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu – 600 Kč. 41. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v obecné pariční lhůtě tří dnů podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. k rukám zástupkyně žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem. Praha 8. října 2024 JUDr. Oto Kubeš předseda senátu