USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeše a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a Mgr. Kateřiny Boudníkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení 1 955 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 31. října 2023, č. j. 7 C 233/2023 - 52 takto: Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že řízení se nezastavuje. Odůvodnění: 1. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně zastavil řízení (výrok I.) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a že žalobkyni se soudní poplatek nevrací (výrok III.). 2. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včasné odvolání. V něm namítá, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, když řízení zastavil z důvodu své mezinárodní nepříslušnosti, neboť žalovaný nemá bydliště v obvodu soudu prvního stupně ale v Bulharsku. Mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva [číslo] jejíž nedílnou součástí byly všeobecné pojistné podmínky pro pojištění vozidel ([anonymizováno] [číslo]). Podle článku 11 odst. 1 pojistných podmínek se pojistná smlouva a právní vztahy z ní vyplývající nebo s ní související řídí právním řádem České republiky. Podle odst. 2 téhož ustanovení pak pro spory vyplývající z pojistné smlouvy či s ní související jsou příslušné soudy České republiky. Odkázala na článek 15 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen nařízení Brusel I. bis), podle kterého si pojistník a pojistitel můžou smluvně sjednat příslušnost soudu jiného členského státu než státu bydliště pojistníka v případě, že v době uzavření pojistné smlouvy a sjednání prorogační doložky měli oba účastníci obvyklé bydliště v témže členském státě. V době uzavření smlouvy měl žalovaný své bydliště v České republice. Pokud soud prvního stupně nezjistil aktuální bydliště žalovaného, měl vycházet z posledního známého bydliště, které bylo v České republice. Pravomoc českých soudů je proto dána. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. v celém rozsahu podle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. 5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 12. 5. 2023 se žalobkyně domáhá zaplacení částky 1 955 Kč s příslušenstvím jako dlužného pojistného z pojistné smlouvy [číslo] sdružené pojištění vozidel, uzavřené mezi účastníky dne 5. 8. 2020, a to za dobu od 5. 8. 2021 do 27. 11. 2021. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné pojistné podmínky pro pojištění vozidel [anonymizováno] [číslo]. V článku 11 odst. 1 pojistných podmínek je upraveno, že pojistná smlouva a právní vztahy z ní vyplývající nebo s ní související se řídí právním řádem České republiky. Podle odst. 2 téhož ustanovení pak rozhodování sporů z pojistné smlouvy (či s pojistnou smlouvou souvisejících) přísluší obecným soudům České republiky. Žalovaný má státní příslušnost Bulharské republiky, v pojistné smlouvě uvedl své trvalé bydliště na adrese [adresa] adresu [adresa]. Žalovaný nemá aktuálně evidován pobyt na území České republiky, ze zprávy cizinecké policie je zřejmé, že byl v době od 13. 9. 2018 do 12. 6. 2019 hlášen k pobytu na adrese [adresa], od 13. 9. 2018 byl zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizováno], přičemž pracovní poměr byl ukončen k 30. 9. 2020. Podle zprávy Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky má žalovaný platnost pobytového oprávnění do 5. 5. 2029. Na žádnou z výše uvedených adres se soudu prvního stupně nepodařilo žalovanému písemnosti doručit. 6. Soud prvního stupně poté posoudil svou mezinárodní příslušnost podle nařízení Brusel I bis a s poukazem na článek 14 uzavřel, že pojistitel může ve věcech pojištění podat žalobu pouze u soudů toho členského státu, v němž má žalovaný pojistník bydliště, přičemž žalovaný ke dni podání žaloby ani později neměl bydliště na území České republiky Dohoda o příslušnosti českých soudů byla mezi účastníky uzavřena ve všeobecných obchodních podmínkách, nebyla předmětem individuálních ujednání a žalovaný neměl bydliště na území České republiky ani v době, za kterou je požadováno dlužné pojistné. Nejednalo se tak o přípustnou dohodu o prorogaci. Soud prvního stupně shledal nedostatek podmínky řízení (mezinárodní nepříslušnosti) a řízení proto podle § 104 o. s. ř. zastavil. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. 7. Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví (§ 104 odst. 1 věta první o. s. ř.). 8. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém se tento zákon použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. 9. Podle článku 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis, nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. 10. Podle článku 14 odst. 1 nařízení Brusel I bis aniž je dotčen čl. 13 odst. 3, může pojistitel žalovat pouze u soudů toho členského státu, v němž má žalovaný bydliště, bez ohledu na to, zda je žalován pojistník, pojištěný nebo oprávněná osoba. 11. Podle článku 15 nařízení Brusel I bis od ustanovení tohoto oddílu je možné se odchýlit pouze dohodou 1) uzavřenou po vzniku sporu, 2) umožňující pojistníkovi, pojištěnému nebo oprávněné osobě zahájit řízení u jiných soudů než těch, které jsou uvedeny v tomto oddíle; 3) uzavřenou mezi pojistníkem a pojistitelem, kteří mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt v témže členském státě, jestliže tato dohoda zakládá příslušnost soudů tohoto členského státu, a to i v případě, že by škodná událost nastala v cizině, ledaže by taková dohoda nebyla podle práva tohoto členského státu přípustná; 4) uzavřenou pojistníkem, který nemá bydliště v členském státě, pokud se nejedná o povinné pojištění nebo o pojištění nemovitostí nacházejících se v některém členském státě, nebo 5) týkající se pojistné smlouvy do té míry, v níž se vztahuje na jedno či více z rizik uvedených v článku 16. 12. Účelem speciální úpravy mezinárodní příslušnosti ve věcech pojištění v oddíle III. nařízení Brusel I bis je ochrana slabší smluvní strany vůči pojistiteli, jenž je obvykle právnickou osobou s významnou kapitálovou základnou a možností jednostranně určovat obsah smluvních ujednání v pojistných smlouvách (uzavíraných adhézním způsobem), který naopak může pojistník ovlivnit pouze omezeně. Tato ochrana spočívá ve vyrovnání postavení pojistníka (a dalších osob) blízkostí sudiště a s tím spojenými nižšími náklady, dále znalostí jazyka i právní úpravy, aby se v případě sporu mohl osobně účastnit jednání před soudy toho členského státu, v němž má bydliště. Přesto článek 15 nařízení Brusel I bis umožňuje smluvním stranám s respektem k smluvní volnosti sjednat si v rámci prorogace příslušnost jiného členského státu než státu bydliště pojistníka v době podání žaloby za dodržení minimálních standardů ochrany této slabší smluvní strany. 13. V dané věci účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu spadající pod ustanovení oddílu III. nařízení Brusel I bis. V době uzavření pojistné smlouvy měl žalovaný své bydliště v České republice (ve smyslu § 80 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), kde také vykonával výdělečnou činnost a kde měl své sídlo také pojistitel. Pokud si za této situace účastnící sjednali ve všeobecných obchodních podmínkách jako nedílné součástí uzavřené pojistné smlouvy mezinárodní příslušnost českých soudů, učinili tak v souladu s článkem 15 bodem 3 nařízení Brusel I bis a splnili předpoklady výjimky z výlučné soudní příslušnosti podle bydliště pojistníka. Dohoda účastníků přitom splňuje i formální požadavky prorogační dohody zakotvené v článku 25 nařízení Brusel I bis. 14. Konečně je nutno poukázat na to, že ke dni podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebylo možné uzavřít (ale ani vyloučit), že by měl žalovaný na území České republiky bydliště, zároveň žádné okolnosti nenasvědčovaly tomu, že žalovaný má bydliště mimo území Evropské unie. V rozsudku ze dne 17. 11. 2011, ve věci C – 327/10, Hypoteční banka, a. s. proti Udo Mike Lindnerovi Soudní dvůr Evropské unie konstatoval, že čl. 16 odst. 2 nařízení Brusel I (čl. 18 odst. 2 Brusel I bis) se užije i na takové případy, kdy soudy nejsou schopny určit aktuální bydliště žalovaného (spotřebitele) a nemají průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že žalovaný má bydliště mimo území Evropské unie. Pokud spotřebitel své poslední známé bydliště opustil dříve, než na něj byla podána žaloba, a neinformoval svého smluvního partnera o adrese svého nového bydliště, pravomoc rozhodnout o žalobě směřující proti spotřebiteli mají soudy členského státu, na jehož území se nacházelo poslední známé bydliště spotřebitele (srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 30 Nd 25/2014). Uvedené řešení tak upřednostňuje použití jednotných pravidel stanovených nařízením Brusel I bis před použitím různorodých vnitrostátních pravidel a zároveň umožňuje vyhnout se tomu, aby nemožnost určit aktuální bydliště žalovaného zabránila určení příslušného soudu a zbavila tak žalobce jeho práva na soudní ochranu (viz zejména rozsudek velkého senátu Soudního dvora EU ze dne 25. 10. 2011 ve spojených věcech C -509/09 a C -161/10, eDate Advertising a další, případně výše uvedený rozsudek ve věci Lindner). Pravomoc českých soudů by tak byla dána i podle posledního známého bydliště žalovaného pojistníka. 15. Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že řízení se nezastavuje. Tím byly odklizeny i závislé výroky II. a III. usnesení soudu prvního stupně. Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 22. ledna 2024 JUDr. Oto Kubeš předseda senátu