ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeše a soudkyň Mgr. Kateřiny Boudníkové a JUDr. Terezy Dobešové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený opatrovníkem [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa] o zaplacení částky 27 964,31 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 13. 10. 2023, č. j. 5 C 55/2022 – 61 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části výroku I. pro částku 16 064,22 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 16 064,22 Kč od 29. 10. 2019 do zaplacení a ve výroku II. potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 27 964,31 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,50 % od 29. 10. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dalším výrokem (II.) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 999 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalovaný. V odvolání namítá, že soud prvního stupně nesprávně právně posoudil otázku promlčení, a to co do dílčího nároku ve výši 16 064,22 Kč, který je odvoláním napadán. Soud nesprávně neodlišuje počátek běhu subjektivní promlčecí doby od doby objektivní. Sporným je i však závěr soudu prvního stupně, že hospitalizace žalovaného ve dnech 10. – 13. 2. 2019, resp. zdravotní úkony činěné v těchto dnech, byly činěny s předchozím informovaným souhlasem žalovaného, po náležitém poučení ve smyslu zákona. Žalobkyně nepředložila k této hospitalizaci důkazy o existenci informovaného souhlasu pacienta, když v soudním spise se nalézá jediný doklad o informovaném souhlasu, a to až z doby pozdější. S prvotními úkony zdravotní péče při hospitalizaci ve dnech 10. – 13. 2. 2019 nemohl žalovaný svůj informovaný souhlas vůbec vyslovit, neboť byl do nemocnice transportován a ošetřen na klinice anesteziologie a resuscitace. I kdyby se v daném případě jednalo o nárok z ústní smlouvy o zdravotní péči, tak zákon nestanovuje konkrétní splatnost nároku. Subjektivní promlčecí doba počíná běžet okamžikem, kdy mohla žalobkyně své právo na náhradu za poskytnuté služby ponejprv uplatnit, což bylo neprodleně po ukončení poskytování zdravotních služeb, tj. 13. 2. 2019. Žalobkyně toto právo uplatnila až dne 27. 2. 2019, zejména však podala žalobu až po uplynutí tříleté lhůty ode dne možnosti požadovat úhradu, tj. od vzniku vlastního nároku na úhradu, byť objektivní promlčecí doba (ode dne splatnosti nároku) ještě neuplynula. V tomto směru žalovaný poukazuje na rozsudek NS ČR sp. zn. 31 Cdo 3125/2022. Vzhledem k tomu, že je nárok žalobkyně, jež je předmětem tohoto odvolání, promlčen ke dni 14. 2. 2022, žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně co do částky 16 064,22 Kč s příslušenstvím změnil tak, že žalobu zamítne. 3. Žalobkyně ve svém stručném vyjádření pouze uvedla, že na svém žalobním návrhu setrvává. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty prvé o. s. ř. v napadené části výroku I. pro částku 16 064,22 Kč s 8,5 % úrokem p. a. z této částky od 29. 10. 2019 do zaplacení a v závislém výroku II. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 5. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobkyně se žalobou podanou k soudu prvního stupně dne 22. 2. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 964,31 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % p. a. z této částky od 29. 10. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovanému, který nebyl účasten veřejného zdravotního pojištění ani jinak zdravotně pojištěn, poskytla zdravotní péči ve [anonymizována čtyři slova] [část obce]. Tato zdravotní péče byla žalovanému poskytnuta ve dnech 10. 2. – 13. 2. 2019, náklady za poskytnuté zdravotní služby činily celkem částku 16 064,22 Kč, tato částka byla žalovanému vyfakturována fakturou [číslo] vystavenou dne 27. 2. 2019, se splatností dne 13. 3. 2019. Dále byla žalovanému poskytnuta zdravotní péče dne 28. 8. 2019, náklady za poskytnuté zdravotní služby činily částku 848,14 Kč, tato částka byla žalovanému vyfakturována fakturou [číslo] vystavenou dne 5. 9. 2019, se splatností dne 19. 9. 2019. Současně dne 28. 8. 2019 byla žalovanému poskytnuta zdravotní péče, kdy náklady za poskytnuté zdravotní služby činily celkem částku 3 656,66 Kč, tato částka byla žalovanému vyfakturována fakturou [číslo] vystavenou dne 29. 8. 2019, se splatností dne 12. 9. 2019. Následně byla žalovanému poskytnuta zdravotní péče dne 10. 9. 2019, náklady za poskytnutí této zdravotní služby činily celkem 3 466,56 Kč, tato částka byla žalovanému vyfakturována fakturou [číslo] vystavenou dne 17. 9. 2019, se splatností dne 1. 10. 2019. Dne 7. 10. 2019 pak byla žalovaném poskytnuta zdravotní péče, kdy náklady za poskytnuté zdravotní služby činily celkem částku 3 928,73 Kč, tato částka byla žalovanému vyfakturována fakturou [číslo] vystavenou dne 14. 10. 2019, se splatností dne 28. 10. 2019. Žalovaný žalobkyni vyfakturované částky neuhradil a vzhledem k tomu, že nereagoval ani na předžalobní upomínky ze dne 2. 10. 2019 a 5. 11. 2019, žalobkyni nezbývá, než se svých nároků domoci soudní cestou. 6. V řízení před soudem prvního stupně poté, co tento soud konstatoval, že je dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky a rozhodným právem je právo České republiky, bylo zjištěno, že ve výše popsaných dnech byla žalovanému skutečně poskytnuta zdravotní péče ve [anonymizována tři slova] [část obce], a to péče konkrétně popsaná v bodech 6. a 7. rozsudku soudu prvního stupně. Celkové náklady za poskytnuté zdravotní služby činily částku 27 964,31 Kč, tato částka byla po žalovaném požadována celkem pěti fakturami s tím, že poslední faktura znějící na částku 3 928,73 Kč se stala splatnou dne 28. 10. 2019. 7. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně dovodil, že mezi žalobkyní jako poskytovatelem a žalovaným jako příkazcem byla uzavřena smlouva o péči o zdraví dle ustanovení § 2636 a násl. o. z., konkrétní zdravotní služby byly pak žalovanému poskytnuty v souladu s ustanoveními zákona č. 372/2001 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování ve znění účinném k 30. 9. 2020 (dále jen„ ZZS“). Poté, co soud prvního stupně shledal i námitku žalovaného ohledně promlčení nákladů za poskytnuté zdravotní služby ve dnech 10. 2. – 13. 2. 2019 ve výši 16 064,22 Kč za nedůvodnou, tak s poukazem na relevantní ustanovení výše uvedených zákonů žalobě zcela vyhověl, přičemž v řízení před soudem prvního stupně úspěšné žalobkyni současně přiznal právo na náhradu nákladů v řízení před soudem prvního stupně jí vzniklých. 8. Jestliže soud prvního stupně žalobě vyhověl, rozhodl správně. 9. Pokud jde o zjištěný skutkový stav, tak odvolací soud zcela odkazuje na důkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně, popsané v odůvodnění napadeného rozsudku, když předmětem odvolacího řízení je pouze částka 16 064,22 Kč s 8,5 % úrokem p. a. z této částky od 29. 10. 2019 do zaplacení. Jedná se o náklady za poskytnuté zdravotní služby, které vznikly žalobkyni v souvislosti se žalovanému poskytnutou zdravotní péčí ve [anonymizována tři slova] [část obce] ve dnech 10. – 13. 2. 2019. 10. Z faktury [číslo] vystavené dne 27. 2. 2019 žalobkyní žalovanému má odvolací soud za zjištěné, že touto fakturou byla žalovanému za poskytnutou zdravotní péči (hospitalizaci) od 10. 2. 2019 do 13. 2. 2019 na neurochirurgické klinice vyfakturovaná částka 16 064,22 Kč se splatností dne 13. 3. 2019. Jednotlivé úkony zdravotní péče, které byly žalovanému v uvedených dnech poskytnuty, byly účtovány celkem pěti účty za ošetření pacienta, znějícími jednak na částku 11 114,80 Kč, 1 444,48 Kč, 2 504,66 Kč, 724,68 Kč a 275,60 Kč. Z těchto účtů za ošetření pacienta se podává, že žalovaný byl přijat do ústavní péče žalobkyně dne 10. 2. 2019, kdy po provedení komplexního vyšetření neurochirurgem mu byl proveden operační výkon, a to trepanace pro [anonymizována tři slova]), přičemž žalovaný byl přeložen do ústavní péče jiného zdravotnického zařízení dne 13. 2. 2019. Dne 11. 2. 2019 u něho bylo provedeno cílené vyšetření anesteziologem, 13. 2. 2019 byl vyšetřen CT, současně téhož dne se podrobil rehabilitaci a následně byl zdravotnickou dopravní službou převezen do jiného zdravotnického zařízení. Jednotlivé účty za ošetření pacienta byly odsouhlaseny ve dnech 13. 2., 18. 2. a 25. 2. a 27. 2. 2019, což je na těchto listinách uvedeno. 11. Z Prohlášení pacienta, samoplátce má současně odvolací soud za zjištěné, že dne 28. 8. 2019 žalovaný žalobkyni udělil souhlas s poskytnutím zdravotních služeb, které se současně zavázal žalobkyni uhradit. 12. Z výzvy ke splnění dluhu před podáním žaloby ze dne 2. 10. 2019 má odvolací soud za zjištěné, že i k úhradě faktury [číslo] ze dne 27. 2. 2019, znějící na částku 16 064,22 Kč se splatností dne 13. 3. 2019 byl žalovaný vyzván, výzva mu byla zaslána na adresu [ulice a číslo], ubytovna, [PSČ] [obec]. 13. Jelikož je žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky, soud prvního stupně vzhledem k existenci mezinárodního prvku posuzoval svou místní příslušnost podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) (dále„ nařízení Brusel I bis“) a dospěl k závěru, že pokud poslední známé bydliště žalovaného bylo na území České republiky, na adrese [adresa], přičemž současný pobyt žalovaného není znám, je dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky, a to bez zřetele na státní příslušnost žalovaného. 14. S tímto názorem soudu prvního stupně se odvolací soud ztotožňuje. Dle článku 16 odst. 2 nařízení Brusel I bis může smluvní partner podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudu členského státu, na jehož území má spotřebitel bydliště. Jak se podává z usnesení NS ČR sp. zn. 30 Nd 25/2014, ustanovení nařízení Brusel I bis včetně článku 16 odst. 2 se použijí i na takové případy, kdy soudy nejsou schopny určit aktuální bydliště žalovaného a nemají průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že žalovaný má bydliště mimo území Evropské unie. 15. Žalovaný byl nahlášen k ubytování na území ČR v době od 2. 1. 2019 do 1. 3 2019 na adrese ubytovny [ulice a číslo], [obec], toto je jeho poslední bydliště, které bylo možné zjistit, jinou změnu žalovaný svému smluvnímu partnerovi, v tomto případě žalobkyni (to, že se jedná o smluvní vztah, viz níže), neoznámil. Odvolací soud tak s názorem soudu prvního stupně, že v dané věci je dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky, souhlasí. 16. Pokud jde o použití českého práva na projednávanou věc, tak zde je namístě vyjít z nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále„ nařízení Řím I“), což správně soud prvního stupně též učinil. Dle článku 3 odst. 1 tohoto nařízení smlouva se řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. 17. Dle článku 4 odst. 1 písm. b) nařízení v míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu zvoleno podle článku 3, a aniž jsou dotčeny články 5 až 8, je právo rozhodné určeno tak, že smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. 18. Vzhledem k tomu, že smluvní strany si v platně uzavřené smlouvě o poskytnutí zdravotní péče ve dnech 10. – 13. 2. 2019 rozhodné právo nezvolil, resp. nelze dovodit, že by se tak stalo a žalobkyně služby poskytla na území České republiky, tak dle nařízení Řím I rozhodným právem pro posouzení smluvního vztahu mezi účastníky tohoto řízení, je právo České republiky. 19. Dle ustanovení § 2636 odst. 1 o. z. smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. 20. Dle ustanovení § 2636 odst. 2 o. z. příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů. 21. Dle ustanovení § 2638 odst. 1 o. z. poskytovatel srozumitelně vysvětlí ošetřovanému zamýšlené vyšetření i navrhovanou péči o zdraví; po příslušném vyšetření poskytovatel vysvětlí ošetřovanému jeho zdravotní stav a péči o zdraví i při dalším postupu. Žádá-li o to ošetřovaný, podá mu poskytovatel vysvětlení v písemné formě. 22. Dle ustanovení § 9 odst. 2 věty prvé o. z. soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. 23. Péče o zdraví ve smyslu o. z. evidentně zahrnuje i zdravotní služby dle ZZS, což vyplývá z ustanovení § 1 a 2 ZZS. 24. Dle ustanovení § 28 odst. 1 ZZS zdravotní služby lze pacientovi poskytnout pouze s jeho svobodným a informovaným souhlasem, nestanoví-li tento zákon jinak. 25. Dle ustanovení § 38 odst. 3 písm. a) věty před středníkem ZZS pacientovi lze bez jeho souhlasu poskytnout pouze neodkladnou péči, a to v případě kdy zdravotní stav neumožňuje pacientovi tento souhlas vyslovit. 26. Ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) ZZS pak jako neodkladnou péči zakotvuje takovou péči, jejímž účelem je zamezit nebo omezit vznik náhlých stavů, které bezprostředně ohrožují život nebo by mohly vést k náhlé smrti nebo vážnému ohrožení zdraví, nebo způsobují náhlou nebo intenzivní bolest nebo náhlé změny chování pacienta, který ohrožuje sebe nebo své okolí. 27. Dle ustanovení § 28 odst. 3 písm. f) ZZS pacient má při poskytování zdravotních služeb dále právo být předem informován o ceně poskytovaných zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění a o způsobu jejich úhrady, pokud to jeho zdravotní stav umožňuje. 28. Dle ustanovení § 41 odst. 1 písm. c) ZZS pacient je při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem. 29. S ohledem na popis zdravotní péče žalovanému poskytnuté žalobkyní při jeho hospitalizaci ve dnech 10. – 13. 2. 2019, i v návaznosti na další zdravotní péči žalovanému poskytnutou, musí odvolací soud jednoznačně konstatovat, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o péči o zdraví ve smyslu ustanovení § 2636 a násl. o. z. Pokud jde o samotný informovaný souhlas, tak ten žalovaný jako samoplátce žalobkyni udělil následně dne 28. 8. 2019 před dalšími vyšetřeními, které u žalobkyně absolvoval právě v souvislosti se svou předchozí hospitalizací. Žalovaný zdravotnické zařízení žalobkyně po své první hospitalizaci ještě několikrát navštívil, byla mu zde poskytnuta další zdravotní péče. Těžko si lze představit, že by žalovaný informovaný souhlas žalobkyni neudělil, tedy nesouhlasil, aby žalobkyně pečovala o jeho zdraví a následně do zdravotnického zařízení žalobkyně opětovně docházel k dalším navazujícím vyšetřením. 30. Současně odvolací soud poukazuje i na tu skutečnost, že žalovaný byl do zdravotnického zařízení žalobkyně zcela nepochybně dopraven ve vážném zdravotním stavu dne 10. 2. 2019, kdy po komplexním vyšetřením neurochirurgem se následujícího dne podrobil [anonymizováno] pro [anonymizována dvě slova], čili kraniotomii, což je typ neurochirurgické operace zaměřené k radikálnímu odstranění [anonymizováno] a k pečlivému ošetření zdroje krvácení. Tento úkon spočívá v tom, že dojde k provrtání lebky, čímž se eliminuje nadbytečný nitrolební objem. Takto poskytnutá zdravotní péče je nepochybně podřaditelná pod neodkladnou péči, u které, s poukazem na výše uvedené, ani není informovaný souhlas požadován. Žalovaný však byl u žalobkyně hospitalizován i v dalších dnech, podrobil se u ní též rehabilitaci, jak prokazují účty za ošetření pacienta a opět si lze jen těžko představit situaci, že by se podroboval po složitém operačním výkonu rehabilitaci bez toho, aby s tímto úkonem zdravotní péče souhlasil. Jestliže informovaný souhlas nevyžaduje písemnou formu, tak skutkové okolnosti případu, při respektování zásad elementární logiky, existenci informovaného souhlasu žalovaného k poskytnuté zdravotní péči žalobkyní ve dnech 10. – 13. 2. 2019 potvrzují, byť k tomuto souhlasu mohlo dojít i následně. 31. Pokud jde o rozsah žalovanému žalobkyní poskytnuté zdravotní péče a výši zdravotnických služeb v této souvislosti žalovanému vyfakturované, s ohledem na předmět odvolacího řízení v částce 16 064,22 Kč, tak v tomto směru v odvolacím řízení nezazněly žádné odvolací námitky. Žalovanému poskytnutou zdravotní péči při jeho hospitalizaci ve dnech 10. – 13. 2. 2019 prokazují účty za ošetření pacienta, týkající se nákladů za jednotlivé zdravotní služby žalovanému fakticky poskytnuté. 32. Dle ustanovení § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. 33. Dle ustanovení § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu. 34. Dle ustanovení § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. 35. Dle ustanovení § 619 odst. 2 o. z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. 36. Dle ustanovení § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky. 37. Vzhledem k tomu, že žalovaný námitku promlčení v řízení před soudem prvního stupně ohledně části žalobkyní uplatněného nároku pro částku 16 064,22 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení vznesl v řízení před soudem prvního stupně a učinil tak opakovaně ve svém odvolání, i odvolací soud posuzoval, zda nárok žalobkyně, soudně v tomto řízení dne 22. 2. 2022 uplatněný, není promlčen. 38. Jak uvedeno výše, okolnostmi rozhodnými pro počátek běhu promlčecí lhůty jsou ve smyslu ustanovení § 619 odst. 2 o. z. okolnosti, z nichž se věřitel dozvěděl (nebo dozvědět měl a mohl), že mu vzniklo právo určit dobu splnění dluhu. Ode dne, kdy se věřitel dozvěděl (nebo dozvědět měl a mohl), že mu vzniklo právo určit dobu splnění dluhu (právo„ ihned“ požádat o zaplacení dluhu), začíná běžet tříletá subjektivní promlčecí doba dle ustanovení § 629 odst. 1 o. z. (shodně rozsudek NS ČR sp. zn. 31 Cdo 3125/2022). Žalovanému žalobkyní poskytnutá zdravotní péče ve dnech 10. – 13. 2. 2019 byla poskytnuta při jeho hospitalizaci ve zdravotnickém zařízení žalobkyně. Zde odvolací soud opětovně odkazuje na účty za ošetření pacienta, které jsou součástí spisu, přičemž je nepochybné, že hospitalizace žalovaného představovala určitý proces, který započal jeho přijetím a byl ukončen jeho propuštěním ze zdravotnického zařízení žalobkyně. Jednalo se o proces rozdělený do několika dílčích fází, jako bylo předoperační vyšetření, operační výkon, vyšetření CT, rehabilitace, poslední zdravotní službou pak bylo poskytnutí žalovanému zdravotnického transportu k odvozu do jiného zdravotnického zařízení. 39. Žalovanému jednotlivými lékaři žalobkyně poskytnutá zdravotní péče samozřejmě předchází tomu, než se celý tento proces zhmotní do konkrétních výstupů, než jsou ošetřujícími lékaři popsány jednotlivé ošetřující výkony, které jsou následně dle určených bodů za výkony a ceny za body, vyčísleny konkrétní částkou za poskytnuté zdravotní služby. Při tomto administrativním procesu, který navazuje na práce lékaře, nepochybně dochází k určitému předpokládanému zpoždění, provedené zdravotnické výkony ve zdravotnickém zařízení žalobkyně pak podléhají kontrole a následnému odsouhlasení. Teprve poté, co jsou jednotlivé úkony zdravotní péče převedeny do nákladů za poskytnuté zdravotní služby a jako takové vyčísleny, dozví se žalobkyně jako poskytovatel zdravotní péče a současně věřitel o výši svého nároku vůči žalovanému příkazci, pacientovi a tímto okamžikem jí vzniká právo určit dobu splnění dluhu, tedy právo ihned o zaplacení dluhu požádat. Tímto okamžikem jí současně začíná běžet tříletá subjektivní promlčecí lhůta. 40. Jak má odvolací soud za prokázané z jednotlivých účtů za ošetření pacienta vztahujících se k hospitalizaci žalovaného u žalobkyně ve dnech 10. – 13. 2. 2019, tak žalovanému poskytnutá zdravotní péče byla poté, co došlo k jejímu vyčíslení jako nákladů za poskytnuté zdravotní služby odsouhlasena dne 27. 2. 2019. Tímto dnem se žalobkyně dozvěděla, že může žalovaného požádat o splnění jeho dluhu, jako nákladů za hospitalizaci ve výši uvedených dnech. 41. Pokud pak žaloba v této věci byla podána dne 22. 2. 2022, stalo se tak před uplynutím tříleté promlčecí lhůty, zakotvené v ustanovení § 629 odst. 1 o. z. a v odvolacím řízení napadená část soudem prvního stupně žalobkyni přiznaného nároku ve výši 16 064,22 Kč s přiznaným úrokem z prodlení, tak promlčena není. 42. Nepochybil-li soud prvního stupně ani ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, tak odvolací soud, s poukazem na výše uvedené, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku I. jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.). 43. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 30. ledna 2024 JUDr. Oto Kubeš předseda senátu