USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeše a soudců Mgr. Kateřiny Boudníkové a JUDr. Petra Wulkana ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 17 250 EUR s příslušenstvím o odvolání žalované proti usnesení Okresního soudu Praha – východ ze dne 3. 10. 2023, č. j. 36 EVC 4/2021 – 92 takto: I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně řízení zastavil (výrok I.). Dalším výrokem (II.) uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 41 280 Kč k rukám advokáta, s ohledem na skutečnost, že návrh ve věci byl podán důvodně a následně byla žaloba vzata zpět pro chování žalované. Předposledním výrokem (III.) rozhodl o vrácení soudního poplatku v částce 17 557,60 Kč žalobkyni, posledním výrokem (IV.) vyzval žalobkyni, aby do 10 dnů sdělila číslo účtu, na který má být soudní poplatek vrácen. 2. Proti tomuto usnesení, do výroku II. podala včas odvolání žalovaná. V odvolání namítá, že žalobkyně podala návrh na vydání evropského platebního rozkazu, kterým se domáhala, aby soud prvního stupně zavázal žalovanou k zaplacení částky v celkové výši 17 250 EUR s příslušenstvím poté, kdy žalovaná již žalobkyni převážnou část ze žalované částky v rozsahu 14 150 EUR uhradila. Žalobkyně sepsala návrh na vydání evropského platebního rozkazu až dne 20. 8. 2021 a měla tak dostatek času ověřit provedené platby dluhu žalovanou před podáním žaloby ve věci. Nad to žalovaná upozorňuje, že před podáním návrhu na vydání evropského platebního rozkazu neobdržela od právního zástupce žalobkyně jakoukoliv předžalobní výzvu, ani nebyla z jeho strany jinak ve věci kontaktována. Pokud jde o zbývající částku žalované jistiny ve výši 3 100 EUR, tak si žalobkyně byla vědoma svého splatného dluhu vůči žalované z titulu nevrácených europalet ve výši 3 990 EUR, žalovaná vyúčtovala žalobkyni obvyklou cenu těchto nevrácených europalet fakturou ze dne 15. 1. 2021. Tu obdržela žalobkyně bezprostředně elektronicky a následně rovněž poštou, a to dne 8. 4. 2021. K zániku předmětné pohledávky žalobkyně došlo v důsledku započtení datovaného dne 14. 2. 2022, které bylo žalobkyni doručeno dne 3. 3. 2022. Tento krok nebyl ze strany žalované učiněn v žádném případě v reakci na žalobkyní podaný návrh na vydání evropského platebního rozkazu či v souvislosti s tímto soudním řízením, o kterém se žalovaná dozvěděla teprve dne 12. 5. 2022. Při správném právním vyhodnocení věci tak musel prvoinstanční soud dospět k závěru, že právo na náhradu nákladů řízení svědčí žalované. Žalovaná tak navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že jí přizná na náhradě nákladů řízení vzniklých před soudem prvního stupně částku 19 120 Kč. 3. Žalobkyně se k podanému odvolání vyjádřila s tím, že prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k plnění jejího dluhu, a to dopisem ze dne 31. 3. 2021, který byl žalované doručen dne 7. 4. 2021, jak vyplývá z přiložené doručenky. Předžalobní výzva spolu s potvrzením o přijetí zásilky tvořila přílohu již samotné žaloby žalobkyně, z tohoto pohledu jsou tvrzení žalované uvedená v jejím odvolání zavádějící. Žalobkyně v rámci dobrých obchodních vztahů s žalovanou ji nejprve předžalobní upomínkou vyzvala ke splnění svých povinností a dala jí dostatečnou lhůtu. Jelikož žalovaná na tuto výzvu nereagovala, byla žalobkyně nucena uplatnit svou pohledávku u soudu prvního stupně. Žaloba tak byla podána v této věci zcela důvodně. Pokud žalovaná ve svém odporu proti platebnímu rozkazu připojila prohlášení ze dne 23. 5. 2022 o tom, že uhradila veškerý svůj dluh vůči žalobkyni, tak žádným způsobem toto tvrzení neprokázala, ani nezdůvodnila. Není pravdivé tvrzení, že by si žalobkyně byla jakkoliv vědoma svého splatného dluhu vůči žalované z titulu nevrácených palet ve výši 3 990 EUR. Zápočet učiněný žalovanou byl proveden až po podání žaloby ze strany žalobkyně, právě z tohoto důvodu vzala žalobkyně podanou žalobu v celém rozsahu zpět. To, že žalovaná nabyla vědomost o zahájení řízení až dne 12. 5. 2022, nemá žádný význam. Žalobkyně tak navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II. o náhradě nákladů řízení potvrdil. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty prvé o. s. ř. ve výroku II. o náhradě nákladů řízení, dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované je částečně důvodné. 5. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobkyně se návrhem na vydání evropského platebního rozkazu podaným k soudu prvního stupně dne 22. 12. 2021, domáhala po žalované zaplacení částky 17 250 EUR a náhrady nákladů řízení. Návrh odůvodnila tím, že pro žalovanou provedla celkem 11 přeprav na trase Itálie – Česká republika poté, co mezi účastníky byla uzavřena smlouva o přepravě zboží. Jednotlivé přepravy žalobkyně žalované vyfakturovala. Vzhledem k tomu, že ta nereagovala ani na předžalobní upomínku, žalobkyni nezbývá, než se svých nároků domoci soudní cestou. 6. Soud prvního stupně ve věci rozhodl evropským platebním rozkazem, proti kterému podala žalovaná včas odpor. 7. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 23. 6. 2022 ve znění podání ze dne 12. 8. 2022, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět s tím, že z celkem 11 splatných faktur žalobkyně před podáním žaloby uhradila 9 těchto faktur znějících na částku 14 150 EUR, přičemž zbylé dvě faktury splatné dne 4. 1. 2021 a 5. 1. 2021 znějící vždy na částku 1 550 EUR, žalovaná žalobkyni doposud nezaplatila. 8. Soud prvního stupně usnesením ze dne 13. 12. 2022, č. j. 36 EVC 4/2021 – 50 na základě tohoto zpětvzetí žaloby řízení částečně zastavil co do částky 14 150 EUR spolu s požadovaným příslušenstvím. 9. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila podáním doručeným soudu prvního stupně dne 5. 9. 2023, ve kterém uvedla, že návrh na vydání evropského platebního rozkazu navrhuje v plném rozsahu zamítnout. Žalobkyně porušila své povinnosti ze smluv o přepravě, když v rozporu s dohodou stran nevrátila žalované po provedení přepravy stejný počet prázdných použitých europalet, na kterých bylo zboží přepravováno. Žalovaná vyúčtovala žalobkyni obvyklou cenu těchto nevrácených europalet fakturou ze dne 12. 1. 2021, znějící na částku 3 990 EUR, splatnou dne 16. 3. 2021 a současně vyzvala žalobkyni k její úhradě, ke které však nedošlo. Následně žalovaná dne 14. 2. 2022 učinila zápočet této své pohledávky, mimo jiné i na pohledávky žalobkyně vyplývající z nezaplacených zbylých dvou faktur, znějících na celkovou částku 3 100 EUR. 10. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 27. 9. 2023 vzala žalobkyně žalobu i ve zbylém rozsahu zpět, a to z důvodu, že k zápočtu vzájemných pohledávek došlo ze strany žalobkyně až po podání návrhu na vydání evropského platebního rozkazu a o této skutečnosti se žalovaná zmínila až ve vyjádření ze dne 4. 9. 2023. 11. Za nastalé procesní situace soud prvního stupně řízení zastavil, přičemž napadeným výrokem II. usnesení uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 41 280 Kč k rukám advokáta s odůvodněním, že žaloba byla v této věci podána důvodně a následně byla vzata zpět pro chování žalované. 12. Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 bylo zavedeno řízení o evropském platebním rozkazu. 13. Dle Článku 26 tohoto nařízení veškeré procesní otázky, jež nejsou konkrétně upraveny tímto nařízením, se řídí vnitrostátním právem. 14. Vzhledem k tomu, že otázka náhrady nákladů řízení při zastavení řízení není tímto nařízením Evropského parlamentu a Rady upravena, je třeba při rozhodování o náhradě nákladů řízení aplikovat vnitrostátní právo, tedy v tomto případě zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“). 15. Dle ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). 16. Dle tohoto ustanovení, je-li důvodem zastavení řízení zpětvzetí návrhu, žalobce nezavinil zastavení řízení jen tehdy, jestliže vzal zpět návrh, který byl podán důvodně, pro chování žalovaného. Tak je tomu zejména v případech, kdy žalovaný po zahájení řízení žalobce zcela uspokojí. 17. V projednávané věci má z obsahu soudního spisu, jak popsáno výše, odvolací soud za zjištěné, že v době zahájení soudního řízení dne 22. 12. 2021 bylo z celkem 11 faktur znějících na celkovou částku 17 250 EUR, 9 těchto faktur ve výši 14 150 EUR žalovanou žalobkyni skutečně uhrazeno. Neuhrazeny zůstaly dvě faktury znějící na celkovou částku 3 100 EUR. 18. Ani tyto faktury pak žalovaná žalobkyni v průběhu řízení před soudem prvního stupně neuhradila s odůvodněním, že započetla svou pohledávku splatnou dne 16. 3. 2021 v částce 3 990 EUR zápočtem ze dne 14. 2. 2022 proti zbývající pohledávce žalobkyně na úhradu dvou splatných faktur, vymáhaných v tomto řízení, znějících právě celkem na částku 3 100 EUR. 19. Za této procesní situace vzala žalobkyně poté, co ještě předtím vzala žalobu částečně zpět do částky 14 150 EUR s požadovaným úrokem z prodlení, žalobu zpět též co do zbytku, do částky 3 100 EUR opět s požadovaným úrokem z prodlení. 20. Zatímco v případě jistiny 14 150 EUR žaloba důvodně podána nebyla, neboť ke dni zahájení řízení bylo celkem 9 faktur vystavených žalobkyní žalované žalovanou již zaplaceno, tak pro jistinu 3 100 EUR byla žaloba podána důvodně. Pohledávka žalobkyně vůči žalované zanikla po námitce započtení uplatněné žalovanou dne 14. 2. 2022. 21. Z tohoto pohledu je procesní zavinění na zastavení řízení jak na straně žalobkyně (opticky vyšší), tak na straně žalované (opticky nižší), když pohledávka žalobkyně na zaplacení částky 3 100 EUR ke dni zahájení řízení vůči žalované fakticky existovala. 22. Odvolací soud však nepřehlédl, a zde se neztotožňuje s tvrzením žalované uvedeným v jejím odvolání, že žalobkyně žalovanou skutečně k úhradě faktur vymáhaných i v tomto řízení vyzvala dopisem ze dne 31. 3. 2021, který byl, jak se podává z doručenky, dne 7. 4. 2021 žalované též doručen. Tento dopis pak zůstal bez jakékoliv odpovědi. 23. Z pohledu poctivého obchodního styku nepochybně bylo na žalované, aby na tuto jí doručenou výzvu k plnění reagovala, uplatnila vůči ní své případné připomínky, včetně příslibu úhrady dlužných částek. 24. Pokud žalovaná na tuto předžalobní upomínku nereagovala a zůstala zcela nečinná, lze ve vztahu k výše uvedenému dovodit, že její procesní zavinění na zastavení řízení je víceméně zcela shodné jako na straně žalobkyně. 25. Ze všech těchto důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky změnil (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení. 26. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení měla žalovaná s ohledem na svůj odvolací návrh, kdy požadovala ona sama přiznání náhrady nákladů řízení vzniklých před soudem prvního stupně, pouze částečný úspěch. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha 3. ledna 2024 JUDr. Oto Kubeš předseda senátu