ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeše a soudkyň Mgr. Kateřiny Boudníkové a JUDr. Terezy Dobešové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [jméno] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa], Polská republika zastoupený opatrovníkem [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva a provozovatele vozidla o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 31. 10. 2023, č. j. 19 C 115/2023 – 114 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I., III., potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně určil, že žalobce není vlastníkem osobního motorového vozidla [značka automobilu], [registrační značka], [VIN kód] (výrok I.). Dalším výrokem (II.) žalobu zamítl, pokud se žalobce vůči žalovanému domáhal určení, že žalobce není provozovatelem osobního motorového vozidla [značka automobilu], [registrační značka], [VIN kód]. Předposledním výrokem (III.) vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, posledním výrokem (IV.) uložil žalobci povinnost doplatit státu soudní poplatek ve výši 2 000 Kč na určený účet, do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Proti tomuto rozsudku, do výroků I. a III., podal včas odvolání žalovaný. V odvolání namítá, že je přesvědčen, že po provedeném dokazování nebylo prokázáno, že kupní smlouva byla uzavřena skutečně se žalovaným, že se jedná o jeho podpis. Kopie předložených dokladů neprokazují uzavření kupní smlouvy, předložené doklady obsahují navíc odlišnou podobu žalovaného. Dále žalovaný nesouhlasí s tím, že v řízení bylo prokázáno, že došlo k úhradě kupní ceny, když teprve na základě zaplacení kupní ceny přechází vlastnické právo na kupujícího. Kupní smlouva je v tomto směru zcela neurčitá, když ve smlouvě je sice uvedena výše kupní ceny, ale není ujednán ani způsob její úhrady. Ohledně předání kupní ceny pak neexistuje žádný důkaz, toliko tvrzení žalobce a jeho výpověď. Žalovaný tak navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalobu zcela zamítne. 3. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil v průběhu odvolacího jednání s tím, že bylo prokázáno, že kupní smlouvu jako kupující uzavřel žalovaný, když žalobce měl od něho k dispozici osobní doklady. Pokud jde o zaplacení kupní ceny, takto prokazuje nejen výpověď žalobce ale též v řízení před soudem prvního stupně slyšeného svědka. Žalobce tak navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty prvé o. s. ř. ve výrocích I. a III. (výroky II. a IV. nabyly samostatně právní moci) dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 5. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobce se návrhem na zahájení řízení podaným k soudu prvního stupně dne 17. 4. 2023 domáhal určení, že není vlastníkem a provozovatelem [značka automobilu], [registrační značka], [VIN kód]. Žalobu odůvodnil tím, že dne 30. 3. 2019 s žalovaným uzavřel v [obec] kupní smlouvu, kterou předmětné motorové vozidlo za kupní cenu ve výši 4 500 Kč žalovanému prodal. Současně s předáním tohoto vozidla předal žalobce žalovanému i veškeré související doklady, přičemž součástí uvedené kupní smlouvy bylo též ujednání, že žalovaný, jakožto kupující, zajistí nahlášení změny vlastníka převáděného motorového vozidla v registru silničních vozidel. Žalovaný byl žalobcem k podání žádosti o nahlášení změny vlastníka v registru zplnomocněn a byly mu žalobcem předány doklady nutné k provozování vozidla. Žalovaný však dosud zápis změny vlastníka předmětného vozidla v registru nezajistil. Žalobce pak není schopen bez součinnosti žalovaného splnit podmínky zákona č. 56/2001 Sb., v platném znění, neboť vozidlo nemá k dispozici a nemůže tak provést evidenční kontrolu, která nesmí být delší, než jeden rok před podáním žádosti o zápis změny vlastníka. Žalobci tak nezbývá, při existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, než se svých nároků domoci soudní cestou. 6. V řízení před soudem prvního stupně poté, co tento soud konstatoval, že je dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky a rozhodným právem je právo České republiky, bylo zjištěno, že dne 30. 3. 2019 uzavřeli žalobce, občan Rumunské republiky, s bydlištěm v České republice, jako prodávající a žalovaný, občan Polské republiky, jako kupující v [obec] kupní smlouvu o prodeji předmětného motorového vozidla, které žalovaný od žalobce zakoupil za kupní cenu 4 500 Kč, jak uvedeno v čl. IV. kupní smlouvy. V tomto článku je současně v první řadě uvedeno, že kupní cenu zaplatí kupující v hotovosti při podpisu této smlouvy. Čl. VI. obsahuje ujednání o tom, že nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel zajistí kupující a na svůj náklad, a stanoví, že zaplacením kupní ceny uvedené v čl. IV. této smlouvy přechází na kupujícího vlastnické právo prodávaného motorového vozidla. Kupní smlouva obsahuje jak podpisy prodávajícího, tak kupujícího. Současně bylo v řízení před soudem prvního stupně zjištěno, že v době podpisu kupní smlouvy disponoval žalobce jako prodávající jak kopií občanského průkazu žalovaného, tak kopií jeho řidičského průkazu. 7. Žalobce, jako účastník řízení, vypověděl, že záměr prodat předmětné motorové vozidlo inzeroval na internetu, přihlásilo se mu více zájemců, on si vybral žalovaného. Auto bylo funkční, avšak vykazovalo závadu určenou k opravě a žalovaný prohlásil, že provozuje autoservis. V místě bydliště žalobce si žalovaný vozidlo prohlédl, s koupí souhlasil s tím, že potřebnou peněžní částku musí vybrat z bankomatu. Jeli tak k nejbližšímu bankomatu, ze kterého žalovaný peníze vybral, před bydlištěm žalobce byla podepsána kupní smlouva. Žalobce žalovanému předal vozidlo včetně klíčů a dokladů a žalovaný s ním odjel. Kupní cenu žalovaný žalobci předal před bankomatem. Uzavření kupní smlouvy byl přítomen i [jméno] [příjmení]. 8. [jméno] [příjmení] jako svědek v řízení před soudem prvního stupně vypověděl, že žalobce prodej inzeroval, přičemž se mu přihlásil zájemce polské národnosti mladšího věku. Svědek byl žalobcem požádán, aby při jednání tlumočil. Žalovaný u sebe neměl peníze, pro které musel odjet do bankomatu, u samotného zaplacení kupní ceny svědek nebyl. Kupní smlouvu pak účastníci podepisovali za přítomnosti svědka, žalobce svědkovi sdělil, že mu kupující ujednanou kupní cenu zaplatil. Kupující převzal vozidlo včetně technického průkazu. 9. Na základě těchto provedených důkazů soud prvního stupně věc posoudil dle relevantních ustanovení zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích v rozhodném znění a poté, co dospěl k závěru, že žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, když žalobce bez provedené evidenční kontroly silničního vozidla, které nemá k dispozici, nemůže dosáhnout změny zápisu vlastníka v registru silničních vozidel, žalobě vyhověl, pokud jde o určení vlastnictví žalobce k předmětnému vozidlu. Návrh, kterým se žalobce domáhal určení, že je provozovatelem, pak z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení zamítl. Současně vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 10. Jestliže soud prvního stupně napadeným výrokem I. rozsudku soudu prvního stupně žalobě vyhověl, rozhodl správně. 11. Zatímco žalobce je státním příslušníkem Rumunské republiky s bydlištěm v České republice, tak žalovaný je státním příslušníkem Polské republiky, s posledním známým bydlištěm tamtéž, tč. neznámého pobytu. Kupní smlouva, od níž žalobce v tomto řízení odvíjí své nároky vůči žalovanému, pak byla uzavřena na území České republiky, konkrétně v [obec]. Jedná se tak o věc s mezinárodním prvkem (§ 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém v platném znění). 12. Soud prvního stupně, vzhledem k existenci mezinárodního prvku, posuzoval svou mezinárodní příslušnost podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) (dále„ nařízení Brusel I bis“) a dospěl k závěru, že pokud se poslední známé bydliště žalovaného nacházelo na území České republiky, je dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky, a to bez zřetele na státní příslušnost žalovaného. 13. Odvolací soud souhlasí s názorem soudu prvního stupně, že v dané věci je dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky, i když z jiných důvodů. 14. Dle článku 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, žalovány u soudů tohoto členského státu. 15. Dle článku 5 odst. 1 tohoto nařízení osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovaný pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. 16. Dle článku 7 odst. 1 písm. a) nařízení osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl anebo měl být splněn. 17. V projednávané věci, jak vyplývá ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, se kterými se i odvolací soud ztotožňuje, byla kupní smlouva uzavřena na území České republiky, konkrétně v [obec], přičemž dle čl. VI. smlouvy to byl kupující, který se zavázal nahlásit změnu v evidenci držitelů motorových vozidel, a to na svůj náklad. 18. Žalovaný se tak v kupní smlouvě mezi účastníky uzavřené dne 30. 3. 2019 zavázal v čl. VI. k právnímu jednání, byť veřejněprávní povahy, jež mělo být uskutečněno na území České republiky před orgány tohoto státu. 19. Z tohoto pohledu je ve smyslu článku 7 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I bis mezinárodní příslušnost soudů České republiky jednoznačně dána. 20. Pokud pak jde o použití českého práva na projednávanou věc, tak zde je namístě vyjít z nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále„ nařízení Řím I“). 21. Dle článku 3 odst. 1 tohoto nařízení smlouva se řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. 22. Dle článku 4 odst. 1 písm. a) v míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu zvoleno podle článku 3 a aniž jsou dotčeny články 5 až 8, je právo rozhodné určeno tak, že smlouva o koupi zboží se řídí právem země, v níž má prodávající obvyklé bydliště. 23. Vzhledem k tomu, že smluvní strany si v kupní smlouvě rozhodné právo nezvolili a že prodávající žalobce má obvyklé bydliště na území České republiky, tak dle nařízení Řím I rozhodným právem a pro posouzení smluvního vztahu mezi účastníky tohoto řízení je právo České republiky. 24. Pokud jde o skutkový stav, tak odvolací soud má za zjištěné, že dne 30. 3. 2019 byla mezi žalobcem, jako prodávajícím a žalovaným, jako kupujícím, uzavřena kupní smlouva o prodeji předmětného motorového vozidla, které žalovaný jako kupující zakoupil za kupní cenu 4 500 Kč, jak uvedeno v čl. IV. kupní smlouvy. U úhrady kupní ceny je v tomto článku uvedeno, že ta bude uhrazena kupujícím v hotovosti při podpisu této smlouvy, na to navazuje text, že bude uhrazena převodem na bankovní účet prodávajícího. Čl. VI. pak obsahuje ujednání o tom, že zaplacením kupní ceny v čl. IV. této smlouvy přechází na kupujícího vlastnického právo prodávajícího motorového vozidla. 25. To, že kupní cena byla žalovaným žalobci uhrazena, potvrdil ve své účastnické výpovědi jak žalobce, tak slyšený svědek [jméno] [příjmení]. 26. O úhradě kupní ceny žalovaným žalobci tak nemá odvolací soud žádné pochybnosti, současně si lze těžko představit situaci, že by žalobce v postavení prodávajícího prodával předmětné motorové vozidlo cizímu státnímu příslušníkovi, který si přijel toto vozidlo koupit na inzerát a toto vozidlo mu společně s dalšími doklady předal bez toho, aby mu tento kupující v hotovosti při uzavření kupní smlouvy uhradil kupní cenu. 27. Současně odvolací soud též nemá pochybnosti o totožnosti žalovaného jako osoby, která v postavení kupujícího kupní smlouvu dne 30. 3. 2019 uzavřela. Žalobce má k dispozici doklady žalovaného, kterými se mu prokazoval, a to řidičský průkaz a občanský průkaz. Zde uvedené údaje žalovaného korespondují s jeho údaji uvedenými u kupujícího v předmětné kupní smlouvě dne 30. 3. 2019, v [obec] mezi účastníky tohoto řízení uzavřené. 28. Dle ustanovení § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 29. Dle ustanovení § 2087 o. z. prodávající kupujícímu odevzdá věc, jakož i doklady, které se k věci vztahují, a umožní kupujícímu nabýt vlastnického práva k věci v souladu se smlouvou. 30. Dle ustanovení § 2118 o. z. kupující zaplatí kupní cenu a věc převezme. 31. Dle ustanovení § 2132 o. z. vyhradí-li si prodávající k věci vlastnické právo, má se za to, že se kupující stane vlastníkem teprve úplným zaplacením kupní ceny. Nebezpečí škody na věci však na kupujícího přechází již jejím převzetím. 32. Kupní smlouva mezi účastníky tohoto řízení uzavřená je platným právním jednáním, přičemž poté, co bylo žalovaným úhradou kupní ceny naplněno i ujednání o výhradě vlastnického práva, se tento žalovaný stal výlučným vlastníkem předmětného motorového vozidla, a to k okamžiku uzavření kupní smlouvy. Z provedených důkazů je nepochybné, že ke dni uzavření kupní smlouvy byla žalovaným v postavení prodávajícího žalobci v postavení kupujícího celková účastníky sjednaná kupní cena ve výši 4 500 Kč zcela uhrazena. 33. Zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí obecní úřad obce s rozšířenou působností, jak upravuje zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích v platném znění. 34. Dle ustanovení § 8a odst. 1 tohoto zákona došlo-li ke změně vlastníka silničního vozidla na základě převodu vlastnického práva a dosavadní nebo nový vlastník neposkytl potřebnou součinnost pro podání společné žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel ve lhůtě podle § 8 odst. 2, provede obecní úřad obce s rozšířenou působností zápis změny rovněž na žádost dosavadního nebo nového vlastníka. 35. Přijetím novely č. 63/2017 Sb., byl do znění zákona č. 56/2001 Sb., vložen nový § 8a, který umožňuje podat žádost o zápis změny vlastníka do registru silničních vozidel jen jednou ze smluvních stran, tj. jak kupujícím, tak prodávajícím. 36. K žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla dle ustanovení § 8a odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb., v platném znění, se vyžaduje předložit, mimo jiné, i protokol o evidenční kontrole silničního vozidla, který není starší jednoho roku před podáním žádosti (§ 10 odst. 1 věta prvá tohoto zákona). S tímto závěrem se shoduje též stávající soudní praxe (rozsudek NSS sp. zn. 9 As 346/2019), bez protokolu o evidenční kontrole silničního vozidla, který není starší než jeden rok před podáním žádosti, nelze zápis změny vlastníka v registru silničních vozidel příslušným orgánem provést. 37. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci žalobce jako prodávající nemá již prodané motorové vozidlo k dispozici, neboť to při uzavření kupní smlouvy dne 30. 3. 2019 předal žalovanému jako kupujícímu, který pak přes poskytnutou součinnost žalobce a vybaven potřebnými doklady, nepodal žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla, tak žalobce nemá možnost provést evidenční kontrolu, která nesmí být provedena více jak jeden rok před podáním žádosti. Z tohoto pohledu má žalobce nepochybně na požadovaném určení neexistence svého vlastnického práva naléhavý právní zájem předpokládaný ustanovením § 80 o. s. ř. Soudní praxe v tomto ohledu umožňuje narovnat právní stav se stavem faktickým, v čemž je spatřován naléhavý právní zájem žalobce v případě, kdy došlo k přechodu jeho vlastnického práva k silničnímu vozidlu na kupujícího, v tomto případě žalovaného. 38. Rozsudek v tomto řízení vydaný, žalobci jako prodávajícímu, umožní se obrátit na příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností s novou žádostí, která povede k výmazu osobních údajů žalobce jako prodávajícího z registru vozidel, a to v souladu se zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů v platném znění. 39. Nezbývá než uzavřít, že pokud žalobce v tomto řízení prokázal, že není již vlastníkem předmětného silničního vozidla, které na základě uzavřené kupní smlouvy dne 30. 3. 2019 nabyl žalovaný jako kupující, je namístě v tomto rozsahu podané žalobě, jak učinil soud prvního stupně ve výroku I. rozsudku, vyhovět. 40. Nepochybil-li soud prvního stupně ani ve výroku III. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (zde odvolací soud odkazuje na odůvodnění tohoto výroku v napadeném rozsudku), tak odvolací soud, s poukazem na výše uvedené, rozsudek soudu prvního stupně v napadených věcně správných výrocích potvrdil (§ 219 o. s. ř.), jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 41. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení úspěšný žalobce se práva na náhradu nákladů této fáze řízení vzdal. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 23. ledna 2024 JUDr. Oto Kubeš předseda senátu