USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Oto Kubeše a soudkyň Mgr. Kateřiny Boudníkové a JUDr. Terezy Dobešové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení 4 441 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu Praha – východ ze dne 1. 12. 2023, č. j. 35 C 319/2023 – 29 takto: Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že řízení se nezastavuje. Odůvodnění: 1. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně řízení zastavil (výrok I.) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včasné odvolání. V něm namítá, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Poukázala na to, že se domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 441 Kč s příslušenstvím jako neuhrazeného pojistného. Soud prvního stupně poté podle § 104 odst. 1 o. s. ř. řízení zastavil pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, neboť žalovaný nemá bydliště v obvodu jeho působnosti ale v [anonymizována dvě slova], které je zároveň i státním příslušníkem. Namítla, že § 85 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, dovoluje založit stranám pravomoc českých soudů ve věcech závazkových a jiných majetkových práv, ujednáním v písemné formě. Účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné pojistné podmínky [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [číslo]. V článku 11 odst. 1 pojistných podmínek bylo stanoveno, že pojistná smlouva a právní vztahy z ní vyplývající nebo s ní související se řídí právním řádem České republiky. Podle odst. 2 rozhodování sporu z pojistné smlouvy přísluší obecným soudům České republiky. Poslední známé bydliště žalovaného na území České republiky se nacházelo v působnosti soudu prvního stupně, z tohoto důvodu žalobkyně uplatnila nárok u soudu. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu projednání. 3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v celém rozsahu podle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. 4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným soudu prvního stupně dne 16. 8. 2023 se žalobkyně domáhá zaplacení částky 4 441 Kč s příslušenstvím jako dlužného pojistného podle pojistné smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 10. 2. 2022, [číslo] Sdružené pojištění vozidla. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky pro pojištění vozidel (VPPMV – R – [číslo]). V pojistné smlouvě žalovaný uvedl svou aktuální adresu bydliště v České republice ([obec a číslo]), emailový kontakt [email] a telefonní číslo s českou předvolbou (+ [číslo]) a pojištění se týkalo vozidla zakoupeného v České republice. Žalovaný je státním příslušníkem [anonymizována dvě slova], na území České republiky měl povolený pobyt s adresou [adresa]. Podle sdělení Ministerstva vnitra České republiky, odbor azylové a migrační politiky, měl žalovaný povolen na území České republiky dlouhodobý pobyt od 4. 6. 2019 do 3. 6. 2021 z důvodu zaměstnání (do 19. 11. 2021 byl evidován zaměstnanecký poměr u [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]). Pobyt mu skončil z důvodu uplynutí doby. Jeho žádost o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty byla zamítnuta a doba platnosti zaměstnanecké karty nebyla prodloužena z důvodu výkonu nelegální práce. Zároveň byla u žalovaného vedena adresa [adresa], [anonymizováno]. Žalovanému se nepodařilo doručit písemnosti soudu na adresu [adresa]. Naopak mu byly soudní písemnosti doručeny dne 8. 11. 2023 přímou cestou (prostřednictvím provozovatele poštovních služeb) na adresu v [anonymizováno]. Soud prvního stupně poté napadeným usnesením řízení zastavil podle § 103 a 104 odst. 1 o. s. ř., podle článku 10, 14 odst. 1, 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech č. 1215/2012 (dále jen nařízení Brusel I bis), § 6 a 85 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém s tím, že nebylo zjištěno, že by žalovaný bydlel na území členského státu Evropské unie, naopak si písemnosti soudu převzal na adrese v [anonymizováno], nelze tak stanovit příslušnost podle článku 10 – 16 ani 24 nařízení Brusel I bis. Poukázal na to, že smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, zveřejněná pod vyhláškou Ministerstva zahraničních věcí č. 95/1983 Sb., pravomoc soudů v závazkových vztazích výslovně neupravuje, proto soud prvního stupně použil zákon o mezinárodním právu soukromém a shledal, že žalovaný nemá v České republice bydliště, není tak dána pravomoc českých soudů, přičemž se jedná o nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl podle § 146 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. 5. V odvolacím řízení žalobkyně předložila všeobecné obchodní podmínky pro pojištění vozidel (VPPMV – R – [číslo]). V článku 11 odst. 1 bylo stanoveno, že pojistná smlouva a právní vztahy z ní vyplývající nebo s ní související se řídí právním řádem České republiky. Podle odst. 2 rozhodování sporu z pojistné smlouvy přísluší obecným soudům České republiky. 6. Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví (§ 104 odst. 1 věta první o. s. ř.). 7. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém se tento zákon použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. 8. Podle § 85 zákona o mezinárodním právu soukromém pravomoc českých soudů ve věcech závazkových a jiných majetkových práv může být založena také ujednáním stran v písemné formě. Věcnou příslušnost českých soudů nelze však takovým ujednáním měnit. 9. Podle článku 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis, nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. 10. Podle článku 6 nařízení Brusel I bis nemá-li žalovaný bydliště v některém členském státě, určuje se příslušnost soudů každého členského státu podle jeho vlastních právních předpisů, s výhradou čl. 18 odst. 1, čl. 21 odst. 2 a článků 24 a 25. 11. Podle článku 25 bod 1. nařízení Brusel I bis bez ohledu na bydliště stran, dohodnou-li se tyto strany, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu, pokud tato dohoda není z hlediska své věcné platnosti podle práva tohoto členského státu neplatná. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná. Tato dohoda o příslušnosti musí být uzavřena: a) písemně nebo ústně s písemným potvrzením; b) ve formě, která odpovídá zvyklostem zavedeným mezi těmito stranami, nebo c) v mezinárodním obchodě ve formě, která odpovídá obchodním zvyklostem, které strany znaly nebo musely znát a které strany smluv tohoto druhu v daném odvětví obchodu obecně znají a pravidelně se jimi řídí. 12. Právní předpisy Evropské unie jsou integrální součástí právního řádu České republiky a soud musí vždy zvažovat použití přímo aplikovatelných norem evropského práva (které mají přednost před zákonem, srov. § 2 zákona o mezinárodním právu soukromém) i v případě, že účastníkem řízení není osoba s bydlištěm na území členského státu EU. V případě spotřebitelských smluv je navíc u všech (i vedlejších) ujednáních (i u dohody o příslušnosti) nutné dále posoudit, zda se nejedná o ustanovení, které zakládá nerovnováhu v právech a povinnostech v neprospěch spotřebitele, ke kterému se nepřihlíží (§ 1812 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). 13. Jak plyne výslovně z textu nařízení Brusel I bis (články 6 a 25), článek 25 nařízení Brusel I bis je použitelný bez ohledu na bydliště účastníků řízení. Pouze v případě, že by účelem dohody o prorogaci (článek 25 nařízení Brusel I bis) bylo vyloučení příslušnosti soudu bydliště spotřebitele, ve prospěch příslušnosti soudu, který je v obvodu dodavatele, dovodila judikatura Evropského soudního dvora, že taková prorogační dohoda je nekalým spotřebitelským ujednáním a tedy neplatná (viz např. rozsudek ze dne 27. 6. 2000 ve věci Océano Grupo Editorial a Salvat Editores, C -240/98 až C -244/98, Recueil, s . I -4941, bod 25; rozsudek ze dne 4. 6. 2009 ve věci Pannon GSM Zrt. v . Erzsébet Sustikné Györfi, C -243/08). Obdobný závěr učinil i Nejvyšší soud v rámci svých rozhodnutí s odkazem na uvedenou judikaturu Evropského soudního dvora (srov. např. 28 Nd 69/2012 nebo stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 10. 2013 Cpjn 200/2011, (R 79/2013 civ.)). O takový případ však v souzené věci nejde. V době uzavření pojistné smlouvy a sjednání dohody o příslušnosti českých soudů měli oba účastníci bydliště v České republice, účelem smluvní úpravy příslušnosti nebylo ulehčit pojistiteli přístup k soudu na úkor pojistníka (nakonec byl zvolený obecný soud žalovaného v České republice), ale zvolit soud státu, kde mají bydliště obě smluvní strany a k němuž má i předmět smlouvy nejužší vazbu. I článek 15 nařízení Brusel I bis, speciálně upravující příslušnost v pojistných vztazích, který se sice v dané věci s ohledem na bydliště žalovaného v [anonymizováno] nepoužije, ale který lze v zájmu zachování rovnosti práv osob pohybujících se v České republice využít k výkladu a posouzení ujednání v spotřebitelské pojistné smlouvě, umožňuje smluvním stranám s respektem k smluvní volnosti sjednat si v rámci prorogace příslušnost soudu jiného členského státu než státu bydliště pojistníka v době podání žaloby, za dodržení minimálních standardů ochrany této slabší smluvní strany (pokud se jedná o soud stejného členského státu, kde v době uzavření smlouvy měly obě smluvní strany bydliště). 14. V dané věci měl v době uzavření pojistné smlouvy žalovaný své bydliště v České republice (ve smyslu § 80 odst. 2 o. z.), kde si také zakoupil vozidlo a kde měl své sídlo také pojistitel. Pokud si za této situace účastnící sjednali ve všeobecných obchodních podmínkách jako nedílné součástí uzavřené pojistné smlouvy mezinárodní příslušnost obecného soudu České republiky, učinili tak v souladu s článkem 25 nařízení Brusel I bis a nešlo o ujednání v neprospěch spotřebitele (§ 1812 odst. 2 o. z.) Dohoda účastníků přitom splňuje i formální požadavky prorogační dohody zakotvené v článku 25 nařízení Brusel I bis. Bez ohledu na aktuální bydliště žalovaného na území [anonymizováno] je mezinárodní příslušnost českých soudů k rozhodnutí věci založena podle článku 25 nařízení Brusel I bis. 15. Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že se řízení nezastavuje. Tím byl odklizen i nákladový výrok II. usnesení soudu prvního stupně. Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 29. února 2024 JUDr. Oto Kubeš předseda senátu