ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeše a soudkyň Mgr. Kateřiny Boudníkové a JUDr: Terezy Dobešové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení 23 872,35 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 26. 10. 2023, č. j. 5 C 139/2023-20 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části výroku II. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 363 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 363 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4 146 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 15 637 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 15. 12. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozhodnutí, výrokem II. zamítl žalobu na zaplacení částky 13 509,35 Kč s příslušenstvím, částky 4 201,53 Kč, částky 5 056,08 Kč a úroku ve výši 24,36 % z částky 15 637 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, výrokem III. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a výrokem IV. uložil žalobci povinnost doplatit České republice na účet Okresního soudu v Příbrami soudní poplatek ve výši 238 Kč, do tří dnů od právní moci rozhodnutí, na označený účet. 2. Proti tomuto rozsudku, a to do části výroku II. o zaplacení částky 3 363 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 363 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, podal žalobce včasné odvolání. Uvedl, že nenapadá právní závěry soudu prvního stupně o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru podle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) a že žalobce má proto nárok pouze na vrácení dlužné jistiny. Nesouhlasí však se skutkovým zjištěním, že žalovanému zbývá na jistině uhradit pouze 15 637 Kč. Žalobce tuto skutečnost netvrdil a tato skutečnost nevyplývá ani z předložených a soudem provedených důkazů. V žalobě tvrdil, že žalovaný do postoupení pohledávky uhradil celkem částku 7 000 Kč a že za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo na dluh žalovaným nic uhrazeno. Z tabulky umoření pak vyplývá, že na předmětný závazek žalovaný uhradil jen 7 000 Kč dle plateb tak, jak jsou v této tabulce popsány. Soud prvního stupně nebyl oprávněn, vedle tohoto dokladu o úhradě, si sám dopočítávat, kolik bylo na dluh uhrazeno, neboť nárok z bezdůvodného obohacení je zcela odlišný od nároku žalobního. Žalobce se domnívá, že soud prvního stupně důkaz tabulkou umoření neprovedl. Má proto za to, že mu vznikl nárok na vrácení dlužné jistiny ve výši 19 000 Kč (26 000 Kč – 7 000 Kč). Navrhl, aby odvolací soud změnil část napadeného výroku II. a žalobci přiznal rozdíl mezi částkou 19 000 Kč a ve výroku I. přiznanou částkou 15 637 Kč, tj. částku 3 363 Kč včetně příslušenství. 3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. 4. Výrok I., výrok II. co do částky 10 146,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 15. 12. 2022 do zaplacení, co do částky 4 201,53 Kč, částky 5 056,08 Kč a úroku ve výši 24,36 % z částky 15 637 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a výrok IV. o poplatkové povinnosti žalobce, nebyly odvoláním dotčeny a samostatně tak nabyly právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). 5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. v odvoláním napadené části zamítavého výroku II. a závislém nákladovém výroku III. podle ustanovení § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné. 6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce dne 31. 8. 2023 podal návrh na vydání elektronického platebního rozkazu proti žalovanému na zaplacení částky 23 872,35 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 7. 8. 2020, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným, která byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 postoupena na žalobce. 7. Soud prvního stupně při rozhodnutí vyšel ze skutkového stavu zjištěného z listin založených žalobcem do spisu. Mezi právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova], [IČO] a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dne 7. 8. 2020 [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 26 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 29 634 Kč a doplňkovým pojištěním 2 340, tedy celkem částku 57 974 Kč, sníženou o částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení na částku 48 453 Kč, kterou měl žalovaný splácet v 78 týdenních splátkách po 744 Kč s poslední splátkou ve výši 686 Kč. Poplatek 29 634 Kč byl tvořen částkou 20 953 Kč, představující úrok, částkou 1 500 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru a částkou 7 181 Kč za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení. Ve vztahu k povinnosti právního předchůdce žalobce přezkoumat úvěruschopnost žalovaného před sjednáním smlouvy o spotřebitelském úvěru byla předložena zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr, z něhož bylo zjištěno, že žalovaný uvedl svůj čistý příjem 25 000 Kč a další čisté příjmy domácnosti ve výši 40 000 Kč, celkem 65 000 Kč s tím, že odhadované měsíční výdaje činí 3 100 Kč a interní splátky PF 1 734 Kč. V žádosti nebyl uveden žádný ověřovaný dokument, nebyla předložena pracovní smlouva, ani potvrzení o tvrzených příjmech. Žádost byla ze strany žalovaného vyplněna stejný den jako byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru a soud prvního stupně vyhodnotil, že je velmi nevěrohodné, že by si zástupkyně právního předchůdce žalobce údaje uvedené v žádosti ověřila. Ani výdaje domácnosti žalovaného nebyly věrohodné, žádným způsobem nebyly ověřovány. V tomto směru žalobce nesplnil důkazní povinnost. Ve vztahu k okolnosti, kolik bylo ze strany žalovaného na závazek plněno, vyšel soud prvního stupně z žalobních tvrzení a dospěl k závěru, že žalovaný uhradil částku 10 362,97 Kč. 8. S ohledem na odvolací námitku odvolací soud přezkoumal skutkové zjištění o tom, v jaké výši bylo žalovaným plněno na sjednaný úvěr a dospěl oproti soudu prvního stupně k odlišnému závěru. Žalobce v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu tvrdil, že od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil žalovaný částku 7 000 Kč a následně ke dni sepisu žaloby již žádnou částku neuhradil. K tomuto tvrzení předložil tabulku umoření, kterou odvolací soud provedl k důkazu a ze které zjistil, že žalovaný na uvedenou smlouvu uhradil dne 19. 8. 2020 2 000 Kč, dne 11. 9. 2020 3 000 Kč a dne 30. 10. 2020 2 000 Kč. Žalovaný v řízení aktivní nebyl, netvrdil a neprokazoval, že by na uvedený dluh uhradil více, než tuto částku. Za této situace odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaný na předmětnou smlouvu uhradil 7 000 Kč. 9. Soud prvního stupně pak věc posuzoval správně po právní stránce, vzhledem k datu uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) a s ohledem na charakter smlouvy podle ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru. 10. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Soud prvního stupně správně posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, když ze strany žalobce nebylo nic tvrzeno a prokázáno k tomu, zda ze strany jeho právního předchůdce byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného, přičemž důsledkem nesplnění této povinnosti je absolutní neplatnost právního jednání (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 588 o. z., rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18) a žalobce v odvolání tento právní závěr ani nezpochybňoval. Za stavu, kdy mezi právním předchůdcem žalobce, potažmo žalobcem a žalovaným nebyl sjednán platný úvěrový závazek, se při vypořádání vztahů mezi nimi namísto obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobci vůči žalovanému pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny a nic jiného. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že žalobci, nad rámec toho, co mu bylo již přiznáno napadeným rozsudkem, náleží částka jistiny 3 363 Kč (26 000 Kč – uhrazených 7 000 Kč – přiznaných 15 637 Kč), a to včetně úroku z prodlení, na který vznikl žalobci nárok v souladu s ustanovením § 1968 a § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 14. V tomto směru pak odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku II. podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl s tím, že lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 15. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř., v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., podle ustanovení § 142 odst. 2 na konci věty o. s. ř. za situace, kdy míra úspěchu a neúspěchu účastníků byla obdobná. 16. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný. Žalobci náleží náhrada nákladů řízení vzniklých za zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 1 000 Kč a za zastupování advokátem ve výši 3 146 Kč, sestávající z odměny za dva úkony právní služby (odvolání, účast u odvolacího jednání) po 1 000 Kč podle § 7 bod 3., § 8 odst. 1 advokátního tarifu, z náhrady hotových výdajů po 300 Kč ke každému úkonu právní služby podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu – 600 Kč a z náhrady za 21 % DPH 546 Kč. Náhradu nákladů odvolacího řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů podle ustanovení § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. k rukám advokáta žalobce podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem. Praha 11. dubna 2024 JUDr. Oto Kubeš předseda senátu