ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Oto Kubeše a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a Mgr. Kateřiny Boudníkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zaplacení částky 106 565,64 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 7. prosince 2023, č. j. 208 C 182/2023 – 72 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části výroku I. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 67 710 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 67 710 Kč od 23. 9. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku; pro částku 18 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 500 Kč od 23. 9. 2023 do zaplacení se potvrzuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 12 768 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 5 246 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 106 565,64 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 106 565,64 Kč od 23. 9. 2023 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. Proti tomuto rozsudku, pouze do částky 86 210 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 86 210 Kč od 23. 9. 2023 do zaplacení a výroku II. podala žalobkyně včasné odvolání. V něm namítá, že soud prvního stupně dospěl k závěru, že úvěrová smlouva uzavřená mezi účastníky, je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona č. 267/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru a žalobu zamítl, aniž by zohlednil, že žalovaný celou poskytnutou jistinu ve výši 110 000 Kč žalobkyni nevrátil. V řízení před soudem prvního stupně bylo přitom zjištěno, že žalovaný zaplatil pouze pět splátek po 4 758 Kč, tedy celkem 23 790 Kč. Soud prvního stupně měl tedy zbylou částku 86 210 Kč žalobkyni přiznat z titulu bezdůvodného obohacení, neboť nebyl vázán právní kvalifikací, kterou uváděla žalobkyně v žalobě. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 86 210 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 86 210 Kč od 23. 9. 2023 do zaplacení a přizná žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 3. Žalovaný k odvolání žalobkyně uvedl, že nezpochybňuje, že žalobkyni dluží nějakou částku, v minulosti byl v situaci, kdy nebyl schopen úvěr splácet, v současné době své dluhy řeší, má příjem 25 000 Kč měsíčně a celkové závazky včetně závazku, o kterém je vedeno toto řízení, činí 280 000 Kč. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věta první o. s. ř. v napadené části výroku I. a ve výroku II. podle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné. 5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného soudu prvního stupně dne 23. 9. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 106 565,64 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 23. 9. 2023 do zaplacení s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 110 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách po 4 758 Kč. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, zaplatil pouze pět splátek po 4 758 Kč, žalobkyně proto úvěr zesplatnila. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 6. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že mezi účastníky byla dne 21. 8. 2022 elektronicky uzavřena smlouva o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 110 000 Kč, který měl žalovaný splácet v splátkách po 4 758 Kč měsíčně. Žalovaný nejdřív vyplnil elektronický formulář na internetových stránkách žalobkyně, kde zadal své identifikační údaje, následně ze svého účtu zaslal za účelem potvrzení smlouvy poplatek ve výši 1 Kč. Žalobkyně poté převedla na tento účet žalovaného (uvedený také ve smlouvě) částku 39 338 Kč. Z částky 110 000 Kč byla částka 52 162 Kč v souladu s ujednáním účastníků použita na úhradu předchozího závazku žalovaného ze smlouvy [číslo] částka 39 338 Kč byla vyplacena na účet žalovaného a částka 18 500 Kč byla použita na náklady žalobkyně v souvislosti s úvěrem. Před uzavřením smlouvy žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací, že žalovaný má příjem cca 27 932 Kč, což ověřila z výpisu z bankovního účtu. Žalovaný deklaroval náklady na bydlení 3 000 Kč měsíčně, uvedl, že nemá žádné závazky, měsíčně prosází zhruba částku 3 406 Kč. Žalobkyně vycházela z disponibilního zůstatku ve výši 16 768 Kč měsíčně. V řízení bylo dále zjištěno, že žalovaný má vůči žalobkyni další závazek z úvěru poskytnutého ve výši 50 000 Kč, který řádně nesplácel a na jehož splacení mu byl poskytnut nový úvěr. Podle výpisu z účtu za červenec 2022 byla žalovanému vyplacena mzda ve výši 30 128 Kč, na konci měsíce byl na účtu vykázán záporný zůstatek, obdobně tomu bylo v červnu 2022, kdy si žalovaný vzal zápůjčku od [právnická osoba] ve výši 5 300 Kč, přičemž splátky nebyly ve finanční situaci žalovaného zohledněny. V květnu 2022 si žalovaný vzal zápůjčku od [právnická osoba] ve výši 4 000 Kč, byla mu stržena částka 27 402 Kč na základě exekučního příkazu a utratil vyšší částky za sázky. Uvedený měsíc byla na jeho účet připsána celková částka 57 662 Kč a odepsána částka 60 007 Kč. Dále bylo zjištěno, že vůči žalovanému byla vedena soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [číselný identifikátor exekutora] EX 3757/22 exekuce ve prospěch oprávněné [právnická osoba] pro pohledávku ve výši 14 000 Kč z titulu smlouvy o úvěru. 7. Soud prvního stupně zjištěné skutečnosti právně posoudil podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle § 85 a § 87 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru o spotřebitelském charakteru smlouvy, neboť na rozdíl od žalobkyně žalovaný nejednal v rámci své podnikatelské činnosti. Žalobkyně neposoudila řádně schopnost žalovaného splácet úvěr, nezohlednila, že dva měsíce před podpisem smlouvy o úvěru žalovaný opakovaně žádal o krátkodobý nebankovní úvěr ve výši 4 000 Kč a 5 300 Kč. Přes tyto úvěry nebyl schopen pokrýt své měsíční výdaje, jeho zůstatek na účtu byl záporný a přes svůj výdělek pravidelně prosází vysokou částku. Dále nebylo zohledněno, že žalovaný měl u žalobkyně úvěr [číslo] ve výši 50 000 Kč a byl mu poskytnut nový úvěr, ačkoliv původní úvěr řádně nesplácel. I ze skutečnosti, že nová úvěrová smlouva byla uzavřena i za účelem splacení původního úvěru, je zřejmé, že musela existovat pochybnost o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Z tohoto důvodu soud prvního stupně dospěl k závěru, že smlouvy o úvěru je absolutně neplatná a žalobu zcela zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že ve věci úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval. 9. Soud prvního stupně z provedeného dokazování vyvodil správné skutkové závěry, pokud jde o zjištění stran uzavření smlouvy, jejího data, výše poskytnuté částky i majetkových poměrů žalovaného v době uzavření smlouvy, odvolací soud na odůvodnění soudu prvního stupně odkazuje. 10. Odvolací soud dále doplnil dokazování předžalobní výzvou ze dne 18. 8. 2023, podacím lístkem a dokladem o sledování zásilky, z kterých zjistil, že žalovaný byl uvedenou výzvou, doručenou mu 21. 8. 2023, vyzván žalobkyní k úhradě svého závazku do 22. 9. 2023. 11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Odvolací soud se ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně ohledně nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní (ostatně proti tomuto závěru soudu prvního stupně nebrojí ani žalobkyně), který má oporu v provedeném dokazování i výkladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v souladu se stávající judikaturou Soudního dvora EU (viz rozhodnutí soudního dvora EU z 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance nebo ze dne 11. ledna 2024 ve věci C‑ 755/22, Nárokuj s.r.o. proti EC Financial Services, a. s.) nebo Nejvyššího soudu ČR (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), neboť žalobkyně nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Ze zjištění soudu prvního stupně se podává, že žalovaný v červenci obdržel od zaměstnavatele mzdu ve výši 30 128 Kč, v červnu 2022 ve výši 18 552 Kč, v květnu 2022 ale nebylo z jeho účtu zřejmé, že by mu mzda byla vyplacena (žalovaný pouze vkládal peníze v hotovosti na účet), současně ale měl několik závazku, značnou část svých příjmů prosázel a i stávající závazek si vzal za účelem umoření jednoho ze svých závazků, který nebyl schopen splácet. V květnu 2022 mu pak z účtu byla stržena částka 27 402 Kč za účelem úhrady exekuce. Zůstatky na účtu byly většinou záporné, v případně kladných pak maximálně v řádu stokorun. Pravidelné výdaje žalovaného pak nebyly ověřovány vůbec (byly stanoveny podle statistických dat) a nebyly zjistitelné ani z výpisů z účtu. Je zřejmé, že žalovaný„ dotoval“ své potřeby převzetím dalších závazků, které nebyly při posuzování jeho úvěruschopnosti zohledněny. Za této situace žalobkyně musela mít pochybnosti o možnosti žalovaného úvěr splácet (nejasnost původu příchozích plateb žalovaného, absence běžných měsíčních výdajů, způsob hospodaření žalovaného vyplývající z účtu). V případě pochybností o správnosti sdělených údajů nebo jejich nedostatečnosti byla žalobkyně povinna požadovat po žalovaném jejich objasnění a doložení tak, aby dávaly objektivní obraz běžné příjmové a výdajové stránky spotřebitele. Povinnost žalobkyně jako poskytovatele úvěru řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací tak splněna nebyla a soud prvního stupně správně dovodil absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. 15. Plnění poskytnuté spotřebiteli na základě neplatné smlouvy, je plněním bez právního důvodu, které je spotřebitel povinen vrátit ve lhůtě dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, na jiné plnění tak žalobkyně nárok nemá. Žalovanému byla žalobkyní poskytnuta pouze částka 91 500 Kč, neboť částku 18 500 Kč žalovaný neobdržel (měla být započítána na náklady žalobkyně), z které vrátil částku 23 790 Kč, žalobkyni tak dluží částku 67 710 Kč. Soud prvního stupně pochybil, pokud tyto skutečnosti nezohlednil. 16. Odvolací soud pak na rozdíl od soudu prvního stupně shledal důvodným i požadavek žalobkyně na úrok z prodlení z přiznané částky od požadovaného data. Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu již dopisem ze dne 18. 8. 2023 (§ 1958 odst. 2 o. s. ř.), odeslaným stejného dne doporučeně na žalovaným označenou doručovací adresu, tento byl žalovanému doručen dne 21. 8. 2023. Podle uvedené výzvy měl žalovaný svůj závazek zaplatit do 22. 9. 2023. Prodlení žalovaného k datu 23. 9. 2023 a opodstatněnost úroku z prodlení shledal odvolací soud souladný se splatností určenou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, když navíc žalovaný nárok žalobkyně co do požadavku na úrok z prodlení, odvislý od jeho majetkových poměrů v řízení nesporoval. 17. Z tohoto důvodu odvolací soud výrok I. rozsudku soudu prvního stupně v napadené části podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 67 710 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 67 710 Kč od 23. 9. 2023 do zaplacení; pro částku 18 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 500 Kč od 23. 9. 2023 do zaplacení pak uvedený výrok v napadené části podle § 219 o. s. ř. potvrdil. 18. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně a podle § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. také o nákladech řízení odvolacího. Při posouzení poměru procesního úspěchu a neúspěchu vycházel odvolací soud nejen z jistiny pohledávky, ale z celého předmětu řízení (srov. závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). 19. Žalobkyně se domáhala v řízení před soudem prvního stupně zaplacení 106 565,64 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 106 565,64 Kč od 23. 9. 2023 do zaplacení a bylo jí přiznáno 67 710 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 67 710 Kč od 23. 9. 2023 do zaplacení, v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. byla převážně úspěšná, má tak nárok na poměrnou náhradu nákladů v rozsahu 27,08 % Náklady řízení žalobkyně představují náklady na zaplacený soudní poplatek v částce 5 329 Kč a náklady právního zastoupení vypočtené z tarifní hodnoty 106 565,64 Kč (odměna advokáta za čtyři úkony právní služby po 5 380 Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a to za převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby, vyjádření a předžalobní výzvu a čtyři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu. Poměrná výše těchto nákladů pak činí 12 768 Kč. 20. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., opět dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla v odvolacím řízení převážně procesně úspěšná (předmět odvolacího řízení činil 86 210 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 86 210 Kč od 23. 9. 2023 do zaplacení, a bylo jí přiznáno 67 710 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 67 710 Kč od 23. 9. 2023 do zaplacení), náleží jí tak plná náhrada nákladů řízení v rozsahu 57,08. Náklady žalobkyně v odvolacím řízení představují náklady na právní zastoupení advokátem vypočtené z tarifní hodnoty 86 210 Kč, a to odměna za jeden úkon právní služby po 4 580 Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu – vyjádření k odvolání, jedna paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a zaplacený soudní poplatek za podané odvolání ve výši 4 411 Kč. Poměrná výše těchto nákladů pak činí 5 246 Kč. 21. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod, místo plnění náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně i soudem odvolacím bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kladně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem. Praha 30. dubna 2024 JUDr. Oto Kubeš předseda senátu