USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeše a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a Mgr. Kateřiny Boudníkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa], [anonymizována dvě slova] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 15 556 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 13. února 2024, č. j. 5 C 136/2015- 242 takto: I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně odmítl odvolání žalované ze dne 3. 2. 2024 (výrok I.) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). 2. Proti tomuto usnesení podala žalovaná včasné odvolání. V něm namítá, že soud prvního stupně napadeným usnesením odmítl její odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 14. 9. 2015, č. j. 5 C 136/2015-27, pro opožděnost z důvodu, že označený rozsudek byl žalované doručen již 4. 4. 2022, kdy při nahlížení do spisu zástupkyně žalované převzala kopii rozsudku. Následující den jí začala běžet patnáctidenní lhůta pro podání odvolání, přičemž žalovaná podala odvolání až v roce 2024. Soud prvního stupně sice připustil, že neexistuje doklad o řádném doručení rozsudku žalované, současně však s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 3026/20, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2425/2011 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 22 Cdo 3028/2006 uzavřel, že při posuzování řádného doručení je nutno uplatnit materiální přístup, pro který je podstatné, že se adresát mohl s obsahem doručované písemnosti seznámit. Žalovaná se závěry soudu prvního stupně nesouhlasí. Při nahlížení do spisu si pořídila pouze kopii rozsudku s vyznačenou doložkou právní moci, z tohoto důvodu podala původně mimořádný opravný prostředek. O existenci tohoto řízení se žalovaná dozvěděla až v souvislosti s řízením vedeném u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 4 C 43/2019, do té doby o něm neměla tušení. Nedostatek řádného doručení rozsudku nelze zhojit tím, že ze spisu bude pořízena jeho kopie. Žalované přitom nebyla doručena ani žaloba, což je v rozporu s nařízením Rady (ES) č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, které v článku 26 odst. 2 neumožňuje soudu pokračovat v řízení, dokud žalovaný neměl možnost se s žalobou seznámit. Soud prvního stupně tak nemohl ve věci meritorně rozhodnout. V původním řízení nebyly splněny podmínky řízení, žalovaná nebyla ve věci pasivně věcně legitimována, nikdy nebyla vlastníkem nemovitostí, za které žalobce požaduje nahradit polovinu daně z nemovitosti, dohodu o vydání nemovitosti uzavřel žalobce bez vědomí žalované, žalovaná nemovitosti nikdy nedržela ani neměla z ní užitek. Není-li žalovaná vlastníkem nemovitosti, nemůže být ani poplatníkem daně z nemovitosti, neboť tím je podle § 1122, § 1872, § 1876 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) skutečný vlastník. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a odvolání žalované projednal. 3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v celém rozsahu podle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 15 556 Kč s příslušenstvím, představující polovinu daně z nemovitosti za nemovitosti zapsané na listu vlastnictví [číslo], v [katastrální uzemí], kterou žalobce v celém rozsahu uhradil za první pololetí 2012, s tvrzením, že i žalovaná jako podílový spoluvlastník uvedených nemovitostí je povinna k její úhradě v rozsahu svého spoluvlastnického podílu. Řízení skončilo dne 14. 9. 2015 vydáním rozsudku č. j. 5 C 136/2015-27, kterým bylo žalobě zcela vyhověno. Rozsudek byl (v té době nezastoupené) žalované doručován za součinnosti Ministerstva spravedlnosti prostřednictvím zastupitelského úřadu České republiky ve Švédsku na adresu uvedenou v záhlaví usnesení. Ministerstvo spravedlnosti přípisem z 2. 10. 2015 oznámilo soudu prvního stupně, že proběhl pokus o doručení žalované prostřednictvím Velvyslanectví České republiky ve [anonymizováno]. Ze zaslaných informací vyplývá, že se adresátce nepodařilo přiložené písemnosti doručit. Ve spisu (na čl. 39) je zaznamenáno, že doklad o náhradním doručení se nachází ve spise sp. zn. 5 C 151/2015 s poznámkou – 19. 9. 2015. Na rozsudku je vyznačena doložka právní moci k datu 6. 10. 2015. Ze spisu je pak zřejmé, že dne 4. 4. 2022 zástupkyně žalované nahlížela do spisu a pořídila si kopii označeného rozsudku. Dne 3. 2. 2024 podala žalovaná odvolání do rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 14. 9. 2015, č. j. 5 C 136/2015-27, s poukazem na to, že jí byl rozsudek doručen až 19. 1. 2024 spolu s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2023 č. j. 22 Co 220/2023-230, přičemž i odvolací soud v uvedeném usnesení uvedl, že z obsahu spisu není zřejmé, kdy měl být žalované rozsudek doručen. 5. Soud prvního stupně poté napadeným usnesením odmítl odvolání žalované pro opožděnost. Poukázal na to, že žalované byl rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 14. 9. 2015, č. j. 5 C 136/2015-27 doručován prostřednictvím Velvyslanectví České republiky ve Stockholmu, ve spise sice není záznam o řádném doručení žalované, na základě plné moci z 21. 6. 2021 ale zástupkyně žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] nahlížela dne 4. 4. 2022 do spisu a pořídila si kopii rozsudku. Odvolání bylo podáno až 3. 2. 2024. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 3026/20, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2425/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 22 Cdo 3028/2006, je nutno při posuzování řádného doručování uplatňovat zejména materiální princip, pro který je podstatné, že se adresát mohl s doručovanou písemností seznámit. Materiální doručení má přednost před formálním doručením. Právo na spravedlivý proces zahrnuje i jistotu, že rozhodnutí vynesená před řadou let a účastníky respektovaná, nebudou po letech zpochybněna prostřednictvím tvrzených závad v doručování. Pokud se rozsudek, jeho kopie nebo stejnopis prokazatelně dostal do dispoziční sféry účastníka, lze mít za to, že byl řádně doručen. V projednávané věci rozsudek nebyl sice řádně doručen, žalovaná se ale s jeho obsahem prokazatelně seznámila při nahlížení její zástupkyně do soudního spisu dne 4. 4. 2022, kdy si také pořídila jeho kopii. Obsahem tohoto rozsudku bylo i poučení o odvolání, místu a lhůtě k jeho podání. Přesto žalovaná podala odvolání až po téměř dvou letech dne 3. 2. 2024, tedy po uplynutí lhůty pro podání odvolání. Odvolání žalované je proto opožděné. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 146 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobce byl měl právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci však žádné náklady řízení nevznikly. 6. Podle § 204 o. s. ř. se odvolání podává do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Bylo-li vydáno opravné usnesení týkající se výroku rozhodnutí, běží tato lhůta znovu od právní moci opravného usnesení (odstavec 1). Odvolání je podáno včas také tehdy, jestliže bylo podáno po uplynutí patnáctidenní lhůty proto, že se odvolatel řídil nesprávným poučením soudu o odvolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o odvolání, o lhůtě k odvolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že odvolání není přípustné, lze podat odvolání do tří měsíců od doručení (odstavec 2). 7. Podle § 44 odst. 1 o. s. ř. účastníci a jejich zástupci mají právo nahlížet do soudního spisu, s výjimkou protokolu o hlasování, a činit si z něho výpisy a opisy. 8. Podle § 45 o. s. ř. písemnost doručuje soud při jednání nebo jiném soudním úkonu (odstavec 1). Nedošlo-li k doručení písemnosti podle odstavce 1, doručí ji soud prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Není-li možné doručit písemnost prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, soud ji doručí na žádost adresáta na jinou adresu nebo na elektronickou adresu (odstavec 2). Není-li možné doručit písemnost podle odstavce 2, předseda senátu nařídí doručit ji prostřednictvím a) doručujícího orgánu, nebo b) účastníka řízení či jeho zástupce (odstavec 3). 9. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, které jsou v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, že doručování písemností v občanském soudním řízení je založeno na materiálním pojetí. Soudy jsou sice povinny doručovat řádně, neboť v opačném případě by účastníci řízení mohli být výrazně dotčeni na svých právech, ale na druhé straně nelze přijmout formalistický přístup, je-li naplněna materiální funkce doručení, tj. seznámení se s obsahem písemnosti. Jestliže se účastník řízení s obsahem doručované písemnosti seznámil, potom otázka, zda bylo doručení vykonáno předepsaným způsobem, ztrácí význam. Nedodržení formy tedy samo o sobě neznamená, že se doručení musí zopakovat; rozhodující vždy je, zda se předmětná písemnost dostala do rukou adresáta (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2425/2011, uveřejněný pod číslem 88/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3489/2012, uveřejněné pod číslem 37/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 30. 5. 2019, sen. zn. 29 ICdo 119/2017, a ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 27 Cdo 954/2019, anebo obdobně stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017, Plsn 1/2015, uveřejněné pod číslem 1/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 10. Ustanovení § 45 o. s. ř. stanoví nejen možné způsoby doručování, ale také (závazným způsobem) pořadí, v jakém má soud přistoupit k doručování listin. Materiální funkce doručení, tj. seznámení se s obsahem písemnosti i přes její vadné (v rozporu se zákonem učiněné) doručení, může být z povahy věci naplněna pouze v případě, že soud k doručení písemnosti vůbec přistoupí, tj. o doručení písemnosti (některým ze způsobů uvedených v § 45 o. s. ř.) se alespoň pokusí. Nahlížení do spisu je realizací práva (nikoli povinnosti), jež nelze bez dalšího považovat za okamžik, kdy byla účastníku řízení doručena soudní písemnost, neboť při něm není vyvíjena žádná aktivita soudu směřující k doručení písemnosti (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2022, sp. zn. 27 Cdo 348/2021 nebo obdobný závěr týkající se doručení hmotněprávního jednání (úkonu) vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1524/2020). V dané věci soud prvního stupně učinil alespoň (byť neúspěšný) pokus o doručení rozsudku žalované, realizoval tak způsob doručení předvídaný § 45 o. s. ř. Žalovaná se pak prokazatelně seznámila s obsahem rozsudku prostřednictvím své zástupkyně dne 4. 4. 2022 při nahlížení do spisu, kdy si pořídila i kopii tohoto rozsudku. Pokud žalovaná podala do rozsudku odvolání až v únoru 2024, bylo její odvolání opožděné a soud prvního stupně postupoval správně, pokud odvolání žalované podle § 208 odst. 1 o. s. ř. z tohoto důvodu odmítl. 11. Odvolací soud proto unesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil, a to včetně věcně správného výroku II. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. 12. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř., § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná nebyla se svým odvoláním úspěšná, žalobci žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly, právo na náhradu nákladů řízení nemá proto žádný z účastníků. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha 28. března 2024 JUDr. Oto Kubeš předseda senátu